CS221546B2 - Weft conductor for the nozzle weaving machine - Google Patents

Description

Vynález se týká vodiče útku pro tryskový tkací -stroj, zejména pro pneumatický tkací stroj.

Je znám vodič útku - pro -tryskový tkací stroj^{, k}terý obsahuje zálkladní; část ^při^pojenou k bidlenu, dvojici ramen rozvidlených ze základní části pro vytvoření průchodu ^pro zanášení ^út^ku a výstu^prn otvor^y tekutiny umístěné po obvodu dvojice rozvidlených ramen kolem průchodu ^pro zanzem útku. U tohoto vedení se přivádí proud vzduchu do průchodu tvořeného zálkladní částí a dvojicí rozvidlených ramen. Při použití tohoto vodiče útku se projevuje nedostatek v tom, že intenzita pomocných proudů - vzduchu vycházejícího z výstupů otvorů není jednotná a příslušně tomu nemůže být útek -správn^ě zanášej ^protože je vynášen vzh^ůru.

^pro odstranění uvedeného' nedostatku byl navržen jiný typ vodiče útku, u něhož jsou výstupní otvory vytvořeny jen na horním povrchu rozvidlených ramen, takže jsou vynec^hány prou^dy vzduchu, kter^{é by} mohl^y. vynést útek vzhůru. U tohoto vodiče útku není však vzato v úvahu provedení kanálku v zálkladní části a dvojici rozvidlených ramen, zejména v místě . -spojení základní části a dvojice rozvidlených ramen, což způsobuje, že proud - vzduchu, dodávaný kanálkem ze základrn částk nar^áží v míst^ě spojem -na horní vnitřní sténu kanálku a z^působuje turbulenci. V důsledku toho nemůže ^bý^t intenzita ^proudu vzduchu z jednotlivých výstupních otvorů sjednocena.

Cílem vynálezu je vytvořit vodič pro -tryskový tkací -stroj, kde mohou být pasivní odpory proudu tekutiny sníženy na minimální -hodnotu - a intenzita proudu vzduchu z jednotlivých výstupních otvorů - může být sjednocena a příslušně tomu může zanesení útku probíhat spolehlivě a hladce.

Uvedeného cíle je dosaženo u vodiče útku pro tryskový tkací stroj, který obsahuje základní část připojitelnou k - bidlenu, dvojici , rozvidlených ramen - -spojených s horním koncem základní -části a - tvořících kruhovitý ^pr^ůcho^{d p}ro zaná^šený útek základn^{í k}an^ále^{k p}ro ^pnvod te^kutin^y vytvořený v z^ákla^dní ^- části, a ^- výstupm otvor^y vytvofené na povrchu- rozvidlených ramen -s výjimkou jejich dolního povrchu, přičemž výstupní otvory jsou spojeny se základním kanálkem pro přívod -tekutiny, - podle vynálezu, jehož podstatou je, že z ho-rní vnitřní -stěny základního kanálku pro přívod tekutiny vyčnívá dělicí stěna pro rozvětvení proudu tekutiny vedeného ze základního kanálku do dvojice proudů v obloukovitém ramenu a ^přím^ém -ramenu, v nichž je dvojice dílčích ^kan^ál^ků s^pojených svými -dolními konci se zálkladním kanálkem a horní částí s výstupními otvory tekutiny uspořádanými na ramenech.

^po^dle vyn^álezu je výhodné, ^kd^yž -dělicí stěna zasahuje do z^ákladního ^kan^álku pro rozdftert ^prou^du vz^duchu vedeném základním kanálkem do -dvou proudů proudících do ramen, aniž by vzniklo turbulentní vířem, a ^když poměr p^říčnýc^{h p}r^ůřezů dílč^ kanálků na jejich dolních koncích odpovídá poměru ploch výstupních otvorů v ramenech, takže intenzity pomocných proudů vzduchu v^ystupujíc^íc^h z výstu^pmch otvorů jsou stejné.

Podle vynálezu je také podstatné, . že vodič obsahuje dvojici komor vytvořených ve dvojici ramen, ^přičem^{ž k}omor^y jsou umfetěny za výstupními otvory a jsou spojeny s horními konci dílčmh ^kaná^lků, jejichž vnitřní povrch^y jsou ummt^ěn^y v touhovhém průchodu ^pro zanzem út^ku -a jsou od^dělen^y od výstupních otvorů, takže úhel náběhu pomocných proudů vzduchu vystupujících z výstupních - otvorů je malý.

Příkladné provedení vynálezu je znázorněno na výkresech, kde obr. 1 představuje pohled na běžný vodič útku v nárysu, obr.

pohled na další známý vodič útku a obr.

částečný podélný řez vodičem útku podle obr. 2, obr. 4 pohled na vodič útku podle vynálezu, obr. -5 příčný řez vodičem útku podle čáry V—V naznačené v obr. 4, obr. 6 zvětšený ^pod^élný řez ^částí vodiče ^po^dle obr. 4, obr. 7 podélný řez vodičem útku podle o^br. ^4- s v^ynechanou horrn částí a obr. 8 ^po^hled na dal^{ší p}rovedem vodtííe ú't^ku ^podle vynálezu.

Před - vysvětlením příkladného provedení vodiče útku podle vynálezu jsou nejprve popsány vodiče útku podle stavu techniky zobrazené na obr. 1 až 3, a to proto, aby byly lépe patrny nevýhody známých vodičů útku.

Na známém uzavřeném typu vodiče 1 útku pro- tryskové stavy, znázorněném na obr. 1, je - vytvořeno prstencové těleso- 3 obloukovitým ramenem la vodiče 1 útku a přímým ramenem lb vodiče 1:útku, přičemž vnitřní o^bvod^- prstencov^ého^- t^ělesa ³ směřuje ^ke směru zanášení útku. Na vnitřním obvodu prstencového tělesa 3 jsou vytvořeny výstupní otvory 2 _ určené pro - -foukání pomocných proudů vzduchu - ve směru znášení útku využitím ^přívodu vzduc^hu kan^álkem ^{- 4} vytvořeným ve vodiči 1 útku. V tomto- případě jsou proudy vzduchu -foukány tak, že oblklopují celý - vnější obvod hlavního proudu vzduchu, který vystupuje z neznázorněné hlavní trysky ve směru zanášení útku. V tomto vodiči 1 útku je proud vzduchu přivá^děn z ^kanál^ku ^{4 pří}mo- ^do výstupmch otvor^{ů 2} vytvořenými v dolní ^části základn^í části vodiče 1 útku. To způsobuje, že intenzita pomocných proudů vzduchu foukaných těmito dolními výstupními otvor^{y 2} je vět^ší než intenzita pomocných ^prou^dů vzduchu foukaných ostatními výstupními otvory 2 umístěnými na horním obvodu obloukovitéhO' ramene la a přímého ramene lb. Tím je útek, procházející otvorem pro zanášení ^útku v^ynášen vz^hůru ^ke štérMně ⁵ vodme 1, čímž útek nemůže být správně nesen ve měru zanášení. Nevýhodou tohoto vodiče út221546 ku je nebezpečí vynesení útku štěrbinou S a tím přerušení procesu tkaní.

Pro odstranění uvedené nevýhody byl navržen zdokonalený vodič, u něhož vnitřní ^průmč výstu^pníc^h otvoru 2 umístěných v dolrn části je menší -než ^pr^ům^ěr ostatních výstupních otvorů 2, takže intenzity prou^dů vzduchu v^ystu^puj^ících ze všech výtu^pních otvorů 2 jsou stejné. Vytvoření výstupních . otvorů 2 podle tohoto návrhu je však o^bt^ížn^é a uptetncu n^ávrhu je v praxⁱ nemožné.

Pro odstranění uvedené nevýhody byl navržen další vodič útku, který je opatřen výstupními otvory 2 pouze v horní části, jak je znázorněno na obr. 2. U tohoto· vodiče 1 ^útku je v^šak proud vzduchu p^řivá^děný z kanálku 4 vrhán přímo na vnitřní stěnu 6 kanálku 4, čímž je rozptylován. Příslušně tomu se však sníží rychlost proudu vz^duchu .a vzni^{ká t}ur^bulen^tní vnern.

Vzduch je pa^k veden turbulentním prou^děmm ^do· výstupmch otvore 7 v horm části v^odiče ^{1 p}ůsobením turbulence se zvýší odpor proudění a intenzita pomocných proud^ů vz^duchu v^ystupuj^íc^íc^h z výstu^prnch otvorů 7 nemůže být jednotná. Kromě toho se pomocné proudy vzduchu, vycházející z výstupním otvorů 7 jsou fonkány směrem vzhůru a odchylují -se od vodorovné roviny o úhel Θ v důsledku své hybnosti. Tím je z^působen ^podobný nedostate^k ja^ko u vodiče 1 podle obr. 1, to je vytlačování ^útku směrem vzMiru.

Nedostatky známých vodičů jsou odstraněny u vodiče útku podle vynálezu.

Vodič 10 útku — obr. 4 — obsahuje základní část 11, která je připojitelná k nezn^ázorn^ěn^ému Wdtenu, obloukovité rameno 12 odbočující z horního konce základní části 11 směrem k neznázorněné vytvářené tkanině a přímé rameno- 13 vycházející -stejně jako obloukovité rameno 12 ze základrn -č^tí H. Přímé rameno 13 je uspořádáno proti oboukovitému ramenu 12. Obloukovitým ramenem 12 a přímým ramenem 13 je vytvořen kruhovitý průchod 14 pro zanášení neznázorněného útku.

Mezi horními konci obloukovitého ramena 12 a přímého ramena 13 je štěrbina 15, takže neznázorněný zanesený útek může štěrbinou 15 projít vzhůru, když je vodič 10 útku vychýlen směrem k vytvářené tkanině, aby se pohl provést příraz útku -neznázorněným paprskem.

V základní části 11 je vytvořen základní kan^ále^{k 16, při}čemž horm vnitřm sténa základního kanálku 16 vytváří dělicí -stěnu 17. Dělicí stěna 17 směřuje k základní části 11 a dělí základní kanálek 16 na dílčí kanálek 18 vytvořený v obloukovitém ramenu ¹² a ^dru^hý d^ílč^{í k}an^áiek 19 vyteořený v přímém ramenu 13. Dělicí stěna 17 má takovou tloušťku, že dílčí kanálky 18, 19 jsou vychýleny vždy k vnější straně obloukovitého ramena 12 a přímého ramena 13.

Kromě toho je poměr příčných průřezů ^dílčích ^kan^l^{ků 18,} I⁹ na jejmh ^dolníc^h koncích 18a, 19a, kde jsou připojeny k základnímu kanálku 16, stanoven podle poměru ploch výstupních otvorů 21, 23, takže intenzity pomocných proudů vzduchu vystu^puj^íc^ích z výstu^pmc^h otvor^ů M, ²³ jsou stejné.

V horní části obloukovitého ramena 12 je vytovřena komora 20, která je spojena s horrnm ^koncem ^{- 18b} dUchio kan^teu ^{18 p}rove^den^ého v oMo^ovrtém ramenu l² Vnitřní průměr komory 20 je větší než vnitřní průměr dílčího kanálku 18 — -obr. 7 —, protože vnitřní stěna komory - 20 je vydutá směrem k vnitřní stěně obloukovitého ramena 12.- Výstupní otvory 21, kterých je v příkladném provedení znázorněno šest, jsou vytvořeny na vnitřním povrchu obloukovitého ramena 12. Tento vnitřní povrch směřuje ke směru zanášení útku — obr. 4 a ⁵ — ta^kže vzduc^{h př}iv^áděný ze základmho kanálku 16 a oddělený do- dílčího kanálku 18 a komory 20 je foukán ve tvaru pomocných ^prou^dů vz^duchu ^šesti výstupná otvory 2'¹ směrem ^k ose ^uhov^ho průcho^du I⁴.

^V horm částí ^přím^ého ramena ¹³ je vytvořena další komora 22, která je spojena s horním ^koncem ^19b Nultého ářlčího kanálku 19- provedeného v přímém ramenu 13. Vnitřní průměr druhé komory 22 je větší než vnitfrn prmmm druhého ^dílč^ího- ^kanálku 19 — obr. 6 - a 7 —, protože vnitřní stěna druh^{é k}omor^{y 22} je vy^du^tá sm^ěrem ^k vnitřm stěně ^přím^ého ramena ¹³. ^Výstupm otvory 23, které jsou v příkladném provedení znázorněny čtyři, jsou vytvořeny na vnitřním povrchu přímého ramena 13.

Tento vnitřní ^povrc^h smisřuje ^ke smču zanášení -útku — obr. 4 a 5 —, takže vzduch ^přivá^děný ze zá^ka^d-mho ^kanál^ku ^{16 a} oddělený do ^dru^hého ^dílčího ^kanál^ku ¹⁹ a druhé komory 22 je -foukán ve tvaru pomocných ^proud^ů vz^duchu ^čty^řmⁱ výstupními otvory 23 směrem k ose kruhovitého pr^ůcho^du ¹⁴.

První ^íkladné ^prove^dení po^dle vynálezu pracuje takto:

V^zduc^h vedený záldatoím ^kaná^lkem ¹⁶ je hladce rozdělen dělicí stěnou 17 do prvního dílčího- kanáteu ¹⁸ v oMoutovitém rameⁿu 12 a do druh^ého ^dílčího- ^kanál^ku ¹⁹ v ^přím^ém ramenu ^13, amž by píefconáral podstatný odpor. Rozdělené proudy vzduchu jsou fou^kán^y výstupními otvory ^21, 2³. V důsledku tohoto rozdělení proudu vzduchu nedochází ^k po^dstatn^ému poklesu rychlosti proudu vzduchu ani ke vzniku turbulentního- proudění ve srovnání se známými vodiči út^ku, ^přičemž odpor protí ^prou^děrn může být snížen na minimální hodnotu

Kromě toho poměr ^průřezu prvmho áíl^čího ^kanál^ku ¹⁸ na je^ho dolmm bnci ¹⁸a v olbloutovitom ramenu ^{- 12 k} průlezu druhého -dílčího - kanálku 19 na jeto dolním konci 19a v přímém ramenu 13 odpovídá poměru -celkové plochy výstupních otvorů 21 v óbloukovitém ramenu 12 k celkové ploše výstupních otvorů 23 v přímém ramenu 13. V důsledku toho mohou být intenzity pomocných proudů vzduchu vystapujících z výstupních otvorů 21, 23 shodné.

Vnitřní povrch horního konce 19b druhého dílčího kanálku 19 v přímém ramenu 13 je oddělen- od výstupních otvorů 23 provedených na vnitřním povrchu komory 22, a to- tloušťkou dělicí stěny 17. V důsledku toho se proud vzduchu proudící z druhého dílčího kanálku 19 ohýbá k výstupním otvorům 23, a proto je - úhel Θ náběhu pomocných proudů vzduchu vycházejících z výstupních otvorů 23 menší než - odpovídající úhel náběhu u známých vodičů útku. Úhel Θ náběhu pomocných proudů vzduchu může být - dále snížen zvětšením tloušťky vnitřní stěny, v níž jsou výstupní otvory 23 vytvořeny. Toto zvětšete lze ^prov^ést jen do určité míry, která nezpůsobí neúměrné zvýšení - odporu proti proudění. Stejné závěry platí také pro první dílčí kanálek 18 v obloukovitém ramenu 12 a výstupní otvory 21.

Vynález není omezen na uvedené první provedení, jsou možné různé modifikace, například jak je uvedeno v popisu druhéhoprovedení.

Druhé provedení vodiče 26 útku — obr. 8 — se liší od prvního provedení tím, že přímé rameno- 13, uplatněné na prvním provedení, je přikloněno směrem k -ohloukovitému ramenu 12.

Podle vynálezu může být odpor proti proudění vzduchu snížen na minimum a intenzity ^pomocných prou^dů vzduchu v^yc^házejících z výstupníc^h otvor^ů mo^hou ^být: shodné, - čímž, -se dosáhne -spolehlivého zanášení útku. Vedení útku podle vynálezu přináší tedy použití na pneumatickém tryskovém tkacím stroji značné výhody.

Claims (4)

1. Vod^;č útku pro- tryskový tkací stroj, který obsahuje základní část připojitelnou k bidlenu, dvojici rozvidlených ramen spojených s horním koncem základní části a tvořících kruhovitý průchod pro -zanášený útek, základní kanálek pro přívod tekutiny vytvořený v základní části a výstupní otvory vytvořené na povrchu rozvidlených ramen s výjimkou jejich dolního povrchu, přičemž výstupní otvory jsou spojeny se- základním ^kan^álkem pro ^přívod te^ku^tiny^, v^načujM se tím, že z horní vnitřní stěny základního kanálku [16] pro přívod tekutiny vyčnívá dělicí stěna [17] pro rozvětvení proudu tekutiny vedeného ze základního kanálku [¹⁶] ^- do dvojice ^proud^ů v oWoukovitóm ramenu [12] a přímém ramenu [13], v nichž je dvojice dílčích kanálků (18, 19], spojených (svými dolními konci (18a, 19] se základním kanálkem [16] a horní částí s -výstupními otvory [21, 23] tekutiny uspořádanými na ramenech [12, 13].

2. Vodič útku podle bodu 1, vyznačující se tím, že dělicí stěna [17] zasahuje do základního kanálku [16] pro- rozdělení prou- ynAlezu du vzduchu uvedeného základním kanálkem [16] do·- dvou proudů, proudících do· -ramen [12, 13], aniž by vzniklo- turbulentní víření.

3. Vodič - útku podle bodu 1 nebo 2, vyznačující se tím, že poměr příčných - průřezů ^dílč^íc^{h k}análk^ů [l·^8, I⁹] na jejⁱc^h dolních koncích [18a, 19a] odpovídá poměru ploch - výstupních otvorů [21, 23] v ramenech [12, 13], takže intenzity pomocných proud^ů vzduch vys^tu^puj^ícíc^h z výstu^pních otvorů - [21, 23], jsou stejné.

4. Vodič útku podle bodu 1, vyznačující se tím, že ve dvojici ramen [12, 13] je vytvořena - dvojice komor [20, 22], přičemž ^komor^y [>2^0, 22] jsou umfe^těn^y za výstu^pními otvory [21, 23] a jsou spojeny s horními konci [18b, 19b] dílčích kanálků [18, 19], jejichž vnitřní povrchy jsou umístěny u kruhovitého průchodu [14] pro zanášete út^ku a jsou o^dd^ělen^y o^d výstu^ptec^h otvorů [21, 23], takže úhel [Θ] náběhu pomocných proudů vzduchu, vystupujících z výstupních otvorů [21, 23], je malý.