CZ181597A3

CZ181597A3 - Způsob hnojení půdy pro pěstování rostlin

Info

Publication number: CZ181597A3
Application number: CZ971815A
Authority: CZ
Inventors: Juha Salopelto
Original assignee: Suomen Rehu Oy
Priority date: 1996-06-18
Filing date: 1997-06-12
Publication date: 1998-01-14
Also published as: ATE200383T1; FI102135B1; DK0813807T3; FI102135B; DE69704516D1; PL183875B1; HU9701058D0; PL320606A1; US6205707B1; HUP9701058A2; HUP9701058A3; CZ291000B6; FI962537A0; UA39144C2; RU2136132C1; JPH1056882A; DE69704516T2; EP0813807A1; EP0813807B1; FI962537L

Description

Vynález se týká způsobu hnojení půdy pro pěstování! ί E 8 § 0 rostlin, přičemž dusíkaté hnojivo se aplikuje na pěstitelskou 'f’3 plochu současně se setím pěstovaných rostlin a další hnoj i se aplikuje na pěstitelskou plochu později v průběhu růstové sezóny.

Zejména se předložený vynález týká hnojení dusíkem, které se provádí ve spojení s pěstováním obilnin, přičemž tato metoda může být použita ve spojení s dalším hnojením půdy pro pěstování jiných rostlin stejně jako při provádění změn v intenzitě hnojení. V tomto textu obilniny znamenají známé obilniny jako pšenici, ječmen, oves, žito, kukuřice, rýže atd. Jiné rostliny znamená jiné použitelné rostliny pěstované na polích a podobných kultivačních plochách, například řepa, tuřín atd. V tomto vynálezu jeden kg dusíkatého hnojivá specificky má význam takového množství hnojivá, které obsahuje jeden kg dusíku.

Dosavadní stav techniky

Při zemědělské výrobě by se principiálně půda měla hnojit dusíkem v množství, které odpovídá množství dusíku, které se odebere půdě ve sklizni. Doporučená hnojení jsou založena na dlouhodobém průměrném výnosu úrody, který se získá sečtením hodnot množství vypěstované hmoty při extenzivním testu. Doporučení ignorují fakt, že mezi jednotlivými sezónami jsou v podmínkách pro dobrou či špatnou úrodu, velké rozdíly. Množství vody je často minimalizačním faktorem omezujícím růst a pokud je dodávka vody malá, úroda z hektaru spadne pod situováno na severní obilí, čas od času v důsledku studeného dlouhodobý průměr. Jelikož Finsko je hranici území, kde je možné pěstovat se vyskytuje špatný rok například počasí, ve kterém výnosy zůstanou výrazně pod dlouhodobým průměrem. V dalších zemích stejně jako ve shora uvedeném případě ve Finsku, velikost úrody v jedné sezóně kolísá v důsledku proměnlivostí v podmínkách, které rostliny mají k růstu. V první řadě se zde uplatňuje počasí.

Podle doporučeného hnojení pro Finsko je průměrné množství dusíkatého hnojivá, aplikované na pěstitelské plochy v podobě minerálních solí, asi 90-110 kg na hektar. Jestliže množství hnojivá je 110 kg na hektar, výnos by měl být větší než 5000 kg na hektar, aby se dodané množství dusíku, které bylo dodáno při setí, odstranilo spolu s úrodou z půdy. Velmi často však, např. když úroda je menší v důsledku nedostatku vody, klesne hektarový výnos až na 3000 kg na hektar. V tomto případě zůstává v půdě velká nadbytečná dávka dusíku a tento dusík bývá vymýván mimo pěstitelskou plochu. Dochází k jeho denitrifikaci nebo může docházet k reakci se součástmi půdy na takovou formu, která je pro rostliny nepoužitelná. Průměrná úroda ve Finsku je v současných letech lehce nad 3000 kg/ha. Proto v dlouhodobém průměru jsou pole v podstatě přehnojena. Stejně tak v jiných zemích, kde dochází k velmi značnému kolísání v ročních výnosech, v závislosti na počasí a jiných podmínkách podle jednotlivých zemí včetně jejich změn. Problém výsledného přehnojení se projevuje v mnoha zemích, zejména v případech, kde dochází k nečekaným změnám v počasí a zejména v případě mimořádného sucha.

Hnojivá zůstávají nevyužita, protože přehnojení, t.j. nadměrná investice do nadbytku hnoj iva, nemá návratnost v odpovídajícím nárůstu výnosu. Dále přebytek dusíku je odplavován do vodního systému, což má za následek výrazný vzrůst znečištění těchto systémů. Kromě toho v tomto případě zpracovatelský a krmivářský průmysl nedostává suroviny v kvalitě, která odpovídá jeho potřebám.

Podstata vynálezu

Cílem tohoto vynálezu je odstranit shora popsané nevýhody.

Cílem tohoto vynálezu je tedy nalézt způsob hnojení při pěstování rostlin, při kterém by pěstitel dosáhl lepší návratnosti investic, které vynaloží na produkci v podobě hnojení, a při kterém množství hnojivá odplaveného do vodních systémů a znečišťující životní prostředí, by bylo minimalizováno.

Konkrétním cílem vynálezu je vyvinout metody hnojení, při kterých hnojení, prováděné současně se setím, lépe odpovídá skutečným hlediskům optimální úrody z pohledu průměrných hektarových výnosů získaných v současných letech. Dalším cílem vynálezu je vyvinout metody hnojení půdy pro pěstování rostlin takovým způsobem, že množství hnojivá, aplikované na pěstitelskou plochu se efektivněji upravuje podle možného největšího výnosu.

Co se týče podstatných znaků vynálezu odkazujeme se zde na patentové nároky.

Vynález je založen na extenzivním výzkumu v průběhu kterého bylo neočekávaně zjištěno, že růst a/nebo situace hnojení dusíkem u pěstovaných rostlin, tj. potřeba přihnojení dodatečně přidaného 50 % nad množství dusíkem a využití hnojivá rostlinami se může měřit v průběhu růstového období a na základě výsledku tohoto měření lze provést, pokud je to nutné dodatečné přihnojení. Konkrétně je způsob hnojení podle vynálezu založen na použití měření růstu rostlin a/nebo situaci v hnojení dusíkem, tj. např. koncentrace chlorofylu v pěstovaných rostlinách v průběhu určitého časového úseku od začátku růstového období, přičemž dodané množství hnojivá odpovídá základnímu výnosu menšímu, než je místní maximální·výnos, a současně na podobném měření růstu stejných kultivovaných rostlin ve stejných růstových podmínkách při dodávání dodatečného hnojivá, např. na přehnojené testovací ploše (např. na omezené části pěstitelské plochy), kde se předávkuje hnojivo tak, aby rostliny dostaly v této vzorkové části tak mnoho dusíku, jak jsou jen schnopny využít v prostředí přebytku. Množství dusíkatého hnojivá může být např. 30 až použité ve zbývající části pěstitelské plochy. Zejména výhodným přístupem je stanovit koncentraci chlorofylu v listech rostlin získaných z testovací plochy a z pěstitelské plochy a porovnávat je mezi sebou. Při tomto porovnávání bylo zjištěno, že koncentrace chlorofylu koreluje velmi dobře s množstvím dusíku obsaženého v listech rostlin. Proto poskytuje údaj o koncentraci chlorofylu v přehnojeném vzorku a mimo něj relativně přesnou informaci o množství dusíku využitém rostlinami a tím i o množství dusíku, které je potřebné dodat pěstitelské ploše. Z měření růstu rostlin na pěstitelské ploše ve srovnání s růstem v zóně dodatečného hnojení je pak možno stanovit kdy rostliny na pěstitelské ploše trpí nedostatečným hnojením a jestli to může být napraveno pomocí obecného dodatečného hnojení pěstitelské plochy, pokud růst mimořádně hnojených rostlin signifikantně převyšuje růst na pěstitelské ploše.

Velikost růstu v dané zóně se dá změřit jakoukoli osobě známou metodou např. vážením úrody z plošné jednotky měřené v zóně jíž se to týká např. množství sušiny, fytomasy nebo pokud je to žádoucí měřením úplného růstu, tj. biomasy (což zahrnuje veškeré nadzemní částia kořeny).

Růst kultivovaných rostlin tak může být monitorován měřením situace v hnojení dusíkem, ve které jsou rostliny, např. stanovením koncentrace chlorofylu v rostlinách, rostoucích na pěstitelské ploše, která je hnojena základní dávkou a na pokusné ploše s dodatečným hnojením. Dodatečné hnojení se provádí, jestliže růst a/nebo množství dusíku, např. koncentrace chlorofylu v rostlinách, na ploše s dodatečným hnojením, je výrazně, např. o 10 %, výhodně o 20 %, větší, než na pěstitelské ploše, která je bez dodatečného hnojení.

V souladu s výsledky výzkumu umožňují způsoby stanovení výnosu v daném okamžiku růstového období kdykoliv v průběhu růstového období relativně přesně stanovit předpokládaný výnos, a tudíž i dodatečné přihnojení, které je nutné na základě předpovědi a/nebo růstu, a které je nutné provést v průběhu daného růstového období.

Novým znakem je u způsobu podle vynálezu zejména princip měření růstu na ploše se základním hnojením v průběhu růstového období a srovnávání jeho výsledků s měřením růstu, které bylo provedeno na přehnojené ploše a stanovení potřeby dodatečného hnojení na základě těchto měření. Dalším novým znakem způsobu podle vynálezu je, že situace v hnojení dusíkem a/nebo chlorofylová situace pěstovaných rostlin se stanovuje v průběhu růstového období na ploše se základním hnojením a že potřeba dodatečného hnojení se stanoví na tomto základě. Dalším novým znakem způsobu podle vynálezu je, že pro stanovení množství dodatečného hnojivá, které je nutné, se kombinuje údaj o předpokládané úrodě a údaj o množství dusíku, obsaženém v rostlinách, jak je naměřeno v průběhu růstového období s množstvím použitého hnojivá.

Podle vynálezu je základní množství hnojivá, odpovídající základnímu výnosu, menší než obvyklé množství hnojivá aplikované současně se setím na pěstitelské ploše pro dosažení maximální úrody podle dosavadního stavu techniky. Na omezené části pěstitelské plochy, např. na pokusné ploše, se aplikuje dodatečné množství hnojivá. Později, v průběhu růstového období, se na ploše s dodatečným hnojením stanoví intenzita růstu, která se projevila na ploše se základním a dodatečným hnojením a tyto hodnoty se srovnají. Na základě tohoto srovnání se určí potřeba dodatečného hnojení na pěstitelské ploše. Místo stanovení velikosti růstu pěstovaných rostlin je možno stanovit množství dusíku a/nebo chlorofylu v pěstovaných rostlinách ploše hnojené základním způsobem a na ploše hnojené mimořádně, načež se určí potřeba dodatečného hnojení na bázi těchto měření.

Předpověď úrody se dá odhadnout po setí na zákldě fytomasy a sumy kumulovaného tepla v průběhu růstového období mezi setím a okamžikem měření, což je založeno např. na známém faktu, že přijatá suma tepla do období zralosti úrody je ve Finsku asi 1000° a např. ve střední Evropě asi 1300°. Suma tepla se vypočítá tak, že se sečítají střední hodnoty teplot změřených v 8, 14 a 20 hodin, měřeno ve stupních Celsia, a sníží se o 5°C, pro každý den sledovaného období. Odhad úrody lze takto provést na základě fytomasy, sumy tepla a odhadnuté nebo statisticky změřené sumy tepla pro období a místo, jehož se odhad týká. Je také třeba poznamenat, že numerická hodnota sumy tepla pro oblast, kde se způsob aplikuje, nemá žádný význam sama o sobě, jinými slovy, suma tepla pro dané území může být např. 1000°, jako ve Finsku, nebo 1300° jako ve střední Evropě nebo může jít nějakou jinou hodnotu. Sumu tepla lze použít pro získání odhadu úrody v průběhu růstového období a odhad výnosu úrody se dá použít pro odhad nároku dodatečného hnojení za účelem dosažení úrody konsistentní s odhadem.

Dodatečné hnojení lze provést jakoukoliv metodou o sobě známou např. aplikují hnojivá v podobě obvyklých granulovaných dusíkatých hnojiv, nebo vodním roztokem hnojením na list, nebo společně s ničením plevele nebo jiným postřikovým ošetřením rostlin nebo obecně jakoukoliv metodou podle známého stavu techniky. Dodatečné hnojení lze provést v jedné nebo v několika fázích.

Množství dusíkatého hnojivá, aplikované při setí je výhodně asi 70 % ± 10 % množství hnojivá odpovídajícího maximální úrodě. Množství dusíkatého hnojivá, které se aplikuje při základním hnojení lze také různě upravit oproti tomuto údaji. Maximální úrodu lze definovat např. jako průměrná maximální úroda pro dané území nebo nějaká jiná obecně známá maximální hodnota úrody.

Přídavné hnojení se výhodně provádí v případě, že rozdíl mezi odhadem úrody a základní úrodou je větší než 10 % ještě výhodněji přes 20 % odhadnuté úrody.

Je také třeba poznamenat, že množství uváděná v předešlém textu, která se používají na jednotku pěstitelské plochy, jsou především stanovena podle severských tj. finských podmínek. V dalších zemích se množství hnojivá a výnos úrody může měnit velmi značně podle podmínek jako je vlhkost, teplota, počasí obecně, kvalita půdy, podle druhu pěstované plodiny, potřeby úrody atd. v souladu s obecnými okolnostmi. Podstatným způsob, při kterém dodatečného hnojení a hnoj it.

bodem vynálezu je, že se řeší obecně se principiálně stanoví potřeba popřípadě se rozhodne, zda dodatečně

Podle vynálezu je možno rozhodnout o správném množství hnojivá, které má být aplikováno na pěstitelské ploše, tak aby úzce korespondovalo s aktuálními růstovými podmínkami a tak aby nedošlo k přehnojení při špatných růstových podmínkách. Na druhé straně způsob podle vynálezu poskytuje rostlinám požadované větší množství hnojivá v souladu s větší úrodou při lepších růstových podmínkách a tím se zajištuje maximální výnos. Dále vynález umožňuje, aby pěstitelé, kteří způsob podle vynálezu využijí, dosáhli plné a maximální návratnosti nákladů na hnojení v dané oblasti zejména nezávisle na podmínkách růstu rostlin v průběhu daného růstového období.

Dále vynález umožňuje téměř nulový zůstatek dusíku v půdě na pěstitelské ploše, takže množství dusíku uvedené do půdy hnojením odpovídá dusíku, který byl převážně odstraněn v podobě úrody zrna. Proto se žádné hnojivo neztrácí vymýváním do vodních systémů a v tomto směru je znečištování životního prostředí a spodních vod plně pod kontrolou.

Dále je výhodou vynálezu to, že při každém růstovém období dostává zpracovatelský a krmivářský průmysl suroviny v kvalitě, které pro svoji výrobu potřebuje. Dále je možné úrodu přesně odhadnout v průběhu růstového období, což je pro výrobce, které navazují na zpracování úrody také důležité. V souladu s tím jsou zdroje úrody přesně odhadnutelné a úroda může být dobře ochráněná a skladována, což je také výhodné pro obchod. Kromě obvyklých výhod shora zmíněných zvyšuje vynález výrazně účinnost pěstování, rostlin, což se obecně obrací do vyšší ziskovosti a ekonomie provozů, které navazují zejména provozů na výrobu krmiv. Toto má značnou výhodu zejména v současných politických podmínkách a při změnách,které vedou k integraci a k velkovýrobě.

Přehled obrázků na výkrese

V následujícím textu bude vynález popsán v dalších podrobnostech pomocí konkrétních příkladů provedení s odkazem na připojená vyobrazení na kterých:

Obr. 1 je graficky znázorněná spotřeba dusíku v suchém roce ve finských podmínkách pro případ, kdy hnojení je prováděno v souladu s běžnou dosavadní praxí,

Obr. 2 představuje spotřebu dusíku v dobrém roce ve finských podmínkách v případě, kdy byla použita metoda podle vynálezu.

Příklad 1

Hnojení v suchém roce

V tomto příkladě bylo množství dusíkatého hnojivá 120 kg, což odpovídá reálně dosažitelnému výnosu zrna přes 5000 kg/ha viz obr.l. Přestože rok byl suchý, což znamená, že růst byl omezen nedostatkem vody a výnos zůstal na 3000 kg zrna na hektar. Množství dusíku, které bylo využito a odstraněno v úrodě z pěstitelské plochy při sklizni je 80 kg/ha a množství dusíku, které zůstalo v půdě, je v tomto případě 40 kg/ha. Při podzimních deštích se začal přebytek dusíku vymývat do vodního systému a jeho část se denitrifikovala do ovzduší.

V sezóně jako byla tato nemá pěstitel žádnou návratnost toho dusíku, který zůstal v půdě a navíc, vzhledem k přebytku dusíku obsah proteinu v zrnu je příliš vysoký a obsah energie je nízký, takže krmivářský průmysl, který na sklizeň navazuje, nemůže tento produkt dobře využít.

Tento příklad popisuje hnojení v suché růstové sezóně ve Finsku a ukazuje jaká množství hnojivá se obvykle ve Finsku používá a také ukazuje jakému to odpovídá výnosu zrna. Shora uvedené numerické hodnoty, které udávají množství hnojivá a množství sklizené úrody se dají nahradit čísly, která se získají na příslušných jiných místech při lokálním měření.

Příklad 2

Hnojení podle vývoje sezóny

Množství hnojivá použitého v tomto příkladě bylo 90 kg/ha, což odpovídá výnosu zrna asi 3500 kg/ha. V tomto případě se předpokládaná úroda odhadovala pomocí sumy fytomasy a sumy tepla, které bylo akumulováno mezi okamžikem setí a okamžikem měření koncentrace chlorofylu v přehnojené pokusné ploše a ploše. Odhad výnosu a

V té samé době byla stanovena listech rostlin, vyrostlých na rostlin vyrostlých na pěstitelské koncentrace chlorofylu (informuje o koncentraci dusíku) na pokusné ploše je o 40 % vyšší ve srovnání se základním výnosem úrody 3000 kg/ha a ve srovnání s koncentrací chlorofylu na pěstitelské ploše. Na základě tohoto stanovení byl odhad výnosu upraven směrem nahoru (asi o 40 %) na hodnotu 5000 kg/ha a bylo provedeno dodatečné hnojení dusíkem v množství 30 kg/ha (téměř 40 %). V tomto případě bylo provedeno dodatečné hnojení jednorázově, ale pokud je to žádoucí lze jej provést v několika stádiích.

Co se týká sklizně, bylo zjištěno, že v tomto případě bylo skutečně dosaženo výnosu 5000 kg/ha, takže množství dusíku, odstraněné v průběhu sklizně z pěstitelské plochy v zrnu bylo 100 kg/ha, což odpovídá množství dusíku, odstraněného v ostatních částech rostlin 20 kg/ha, takže rovnováha dusíku byla udržena.

Jestliže odhad úrody a/nebo stanovení koncetrace chlorofylu v listech rostlin v okamžiku ukazuje na předpokládaný výnos pouze 3000 kg/ha, dodatečné hnojení by se mělo vypustit, takže v takovém případě by pak původní základní hnojivá dávka 90 kg/ha v konkrétních růstových podmínkách, na dodatečné hnojení byly ušetřeny vynesla maximální úrodu Proto mimořádné náklady a pěstitel dostane zpět veškeré náklady, které vynaložil na dusíkaté hnojivo.

Tento příklad představuje hnojení v suchém roce ve Finsku a ukazuje jaká množství hnojivá se obvykle ve Finsku používají a odpovídající výnosy zrna.

Příklad 3

V tomto příkladě hnojení bylo provedeno na čtyřech testovaných pozemcích a výnos zrna/množství hnojivá použitého byly počítány s ohledem na úrodu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Způsob hnojení Výnos zrna/použité hnojení dusíkem

50

54

52

Vysvětlivky k tabulce 1:

= základní hnojení 130 kg dusíku/ha, žádné dodatečné hnojení, = základní hnojení 80 kg dusíku/ha, dodatečné hnojení v množství 3 x 15 kg/ha, = základní hnojení 100 kg dusíku/ha, dodatečné hnojení x 15 kg/ha

Dodatečné hnojení bylo prováděno převážně potřiskem na list.

Provedení podle vynálezu v tomto případě ukázalo, že dusík dodávaný listovým hnojením poskytuje větší výnos, než dusík dodávaný obvyklým způsobem do půdy, zejména pokud je použito dodatečné hnojení způsobem podle vynálezu, při němž se stanoví odhad úrody na základě sumy tepla a fytomasy akumulované mezi okamžikem setí a okamžikem měření.

Příklad 4

V tomto případě je základní množství hnojivá, použitého na krmné zrno 80 kg N/ha, což odpovídá výnosu 3000 kg/ha. Dodatečné hnojení v množství 30 kg/ha bylo v tomto případě provedeno na pokusné ploše. Když byla krmná obilnina (pšenice), ve stádiu růstu stonku, byla zvážena fytomasa na pěstitelské ploše a na pokusné ploše. Výsledky byly 0,800 kg/m² v případě pěstitelského ploše a 0,920 kg/m² na zkušební ploše. Z těchto měření růstu rostlin lze vyvodit, že růst na pokusné ploše, která byla hnojena dostatečnou dávkou hnojivá, byl asi o 15 % vyšší než na pěstitelské ploše. Na základě tohoto výpočtu bylo provedeno 15% dodatečné hnojení, tj. bylo přidáno 12 kg dusíku/ha na pole.

Příklad 5

V tomto příkladě se použilo základního hnojení pro obilí (oves) v množství 90 kg N/ha, což odpovídá výnosu 3500 kg/ha. Množství hnojivá, které bylo použito v tomto případě na pokusné nploše, je 120 kg/ha. Ve stadiu růstu stonku obilniny byl koncentrace chlorofylu v listech stanovena pomocí tzv. SPAD metru. Výsledek SPAD měření na pěstitelské ploše je 40 jednotek Spad, zatímco SPAD měření rostlin na pokusné ploše skončilo s výsledkem 53 základě měření bylo rozhodnuto provést následujícím způsobem:

53-40

Dodatečné hnojení - - . 90 kg N/ha = 30 kg N/ha.

jednotek SPAD. Na dodatečné hnojení

Jestliže se má zvýšit koncentrace chlorofylu (tj. obsah dusíku) o jednu SPAD jednotku, dodatečné hnojení se dá vypočítat takto:

Dodá tečné hnojení kg N/ha = 4,3 kg N/ha.

- 40

Provedení, která byla popsána jako příklady, jsou míněna pouze pro ilustraci vynálezu, aniž by tento vynález v jakémkoli směru omezovala.

Claims

1. Způsob hnojení půdy pro pěstování rostli|i, při kterém se aplikuje na pěstitelské ploše dusíkaté hnoflijvxg 8 5^ současně se setím pěstovaných rostlin a později, v průběhu růstového období, se aplikuje na pěstitelskou plochu da hnojivo, vyznačující se tím, že se současně se setím aplikuje na pěstitelskou plochu základní množství hnojivá, které odpovídá - základnímu výnosu úrody menšímu, než je maximální výnos úrody, dodatečným množstvím hnojivá se pohnojí omezená plocha, růst na pěstitelské ploše i na ploše s dodatečným hnojením se v průběhu určitého období od začátku růstové sezóny měří, naměřený růst, který byl zjištěn u rostlin na pěstitelské ploše se srovnává s naměřeným růstem, zjištěným u rostlin pěstovaných na ploše s dodatečným hnojením za stejných růstových podmínek, a jestliže růst na ploše s dodatečným hnojením přesáhne růst na pěstitelské ploše, provede se na pěstitelské ploše dodatečné přihnojení podle výsledků srovnání růstu rostlin na ploše s dodatečným hnojením s růstem rostlin na pěstitelské ploše a podle množství hnojivá, které bylo použito na pěstitelské ploše.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že množství dusíkatého hnojivá aplikované na pěstitelské ploše spolu se setím je 60 až 80 % množství hnojivá, které v daném místě odpovídá dosažení maximálního výnosu.

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že dodatečné hnojení se provádí tehdy, jestliže velikost růstu pěstovaných rostlin na ploše s dodatečným hnojením je o 10 %, výhodně o 20 % vyšší než na pěstitelské ploše.

GUTTyANN fS Se W aS» ί V sV

4. Způsob podle některého z nároků 1 - 2, vyznačující se tím, že dodatečné hnojení se provádí v jednom či více stupních.

5. Způsob podle některého z nároků 1 - 4, vyznačující se tím, že růst pěstovaných rostlin na pěstitelské ploše se měří před opylením.

6. Způsob podle některého z nároků 1 5, vyznačující se tím, že potřeba dodatečného hnojení se stanoví ve stadiu druhého lístku.

7. Způsob podle některého z nároků 1 6, vyznačující se tím, že se měří na pěstitelské ploše a na ploše s dodatečným hnojením situace hnojení dusíkem pěstovaných rostlin a potřeba dodatečného hnojení se stanoví na základě těchto měření situace hnojení dusíkem u rostlin.

8. Způsob podle některého z nároků 1 7, vyznačující se tím,že dodatečné množství hnojivá se stanoví pomocí pokusné plochy, vytvořené na pěstitelské ploše, přičemž na pokusné ploše se přidá nadměrná dávka hnojivá, růst pěstovaných rostlin se stanoví na pokusné ploše a mimo ni, a dodatečné přihnojení se provede tehdy, jestliže velikost růstu na pokusné ploše je o 10 %, výhodně o 20 % větší než mimo tuto plochu.

9.

vyzná rostlin v vytvořené

Způsob podle některého čující se tím, hnojení dusíkem se stanoví z nároků 1 8, že situace pěstovaných pomocí pokusné plochy, na pěstitelské ploše, přičemž na pokusné ploše se přidá nadměrná dávka hnojivá a měří se koncentrace chlorofylu v rostlinách, pěstovaných na pokusné ploše a mimo ni, a dodatečné hnojení se provede jestliže velikost růstu na

pokusné ploše je pokusnou plochu. o 10 %, výhodně o 20 % větší než mimo * 10. Způsob podle některého z nároků 1 9, % vyznačuj íc í s e tím, že odhad výnosu úrody se provede po setí v růstovém období na základě sumy tepla,

akumulovaného mezi okamžikem setí a okamžikem měření, přičemž potřeba dodatečného hnojení na pěstitelské ploše se vypočítá jako sečtené množství hnojivá potřebného pro růst, odpovídající rozdílu mezi základním výnosem a odhadnutým výnosem, a dodatečné hnojení se provede podle takto vypočtené potřeby.

11. Způsob podle některého z nároků 1 - 10, vyznačující se tím, že růst pěstovaných rostlin se v průběhu zkoumaného období měří jako růst fytomasy, tj. nadzemních částí rostlin.