CZ20001197A3 - Zavádění dat - Google Patents

Abstract

Způsob zavádění dat do přijímače/dekodéru, který v přijímači/dekodčru zahrnuje kroky: přijímání bitového toku včetně dat; zavedení zaváděče pro zavádění dat z bitového toku do přijímače/dekodéru; a zavedení uvedených dat z bitového toku s využitím uvedeného zavedeného datového zaváděče. Přij ímač/dekodér (2020) zahrnuje přijímač (2018), paměťový prostředek a zaváděcí prostředek.

Description

Zaváděni dat

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká způsobu zavádění dat do přijímače/dekodéru, přičemž dále se týká rovněž takového 5 přijímače/dekodéru a vysílacího systému.

Dosavadní stav techniky

Termín přijímač/čekodér používaný v tomto popisu může zahrnovat přijímač pro přijímání buď kódovaných nebo ¹⁰ nekódovaných signálů, například televizních a/nebo rádiových signálů, které mohou být přenášeny nebo vysílány nějakým dalším prostředkem. Tento termín může rovněž zahrnovat dekodér pro dekódování přijímaných signálů. Provedení takovýchto přijímačů/dekodérů mohou zahrnovat dekodér integrální s přijímačem pro dekódování přijímaných signálů, například, v nastavovací řídící skříni (STB), nebo takový dekodér, který funguje v kombinaci s fyzicky samostatným přijímačem, nebo takový dekodér, který zahrnuje přídavné funkce, jako je webový prohlížeč, videorekordér nebo televize.

Nástup digitálních vysílacích systémů, určených primárně pro vysílání televizních signálů, zejména, ale ne výhradně, satelitních televizních systémů, otevřel možnost využití těchto systémů pro další účely. Jedním z těchto dalších účelů nebo možností je zajištění interaktivity s koncovým uživatelem. Zde použitý termín digitální vysílací systém zahrnuje jakýkoliv vysílací systém pro vysílání nebo přenos, například, primárně audiovizuálních nebo

2Q multimediálních dat. Ačkoliv je předkládaný vynález zejména využitelný pro přenosový (vzduchem) digitální televizní • · • · · fe ···· ··· • · · • * 4 i ♦ * « ·· ·· systém, může být tento vynález rovněž použitelný pro pevnou telekomunikační síť pro multimediální internetovské aplikace, pro uzavřený televizní okruh a podobně.

Jedním způsobem pro zajištění interaktivity, jak bylo popisováno výše, je spustit aplikaci na přijímači/dekodéru, kterým je přijímán televizní signál. Kód pro aplikaci by mohl být trvale uložen v přijímači/dekodéru. To by ale byl spíše omezující faktor. Výhodně by přijímač/dekodér měl být schopen stahovat kód pro požadovanou aplikaci. Tímto způsobem může být zajištěna větší pružnost a aplikace mohou být aktualizovány podle požadavků bez jakékoliv účasti ze strany uživatele.

V MPEG systému může být aplikační kód zaváděn v MPEG tabulkách přenášených v MPEG bitovém toku. Termín MPEG označuje standardy datového přenosu, vyvinuté Mezinárodní Standardizační Organizací v pracovní skupině Expertní skupina pro film a zejména, ale ne výhradně, standard MPEG-2 vyvinutý pro digitální televizní aplikace a definovaný v dokumentech ISO 13818-1, ISO 13818-2, ISO 13818-3 a ISO 13818-4. V kontextu s touto přihláškou předkládaného vynálezu tento termín zahrnuje všechny varianty, modifikace nebo rozvinutí MPEG formátů použitelných pro oblast digitálního datového přenosu.

Software pro stahování (zavádění) MPEG tabulek musí být uložen trvale v přijímači/dekodéru. Aby bylo možné zavádět data, jako je aplikační kód nebo aktualizovaná verze prováděcího prostředku (programu), je požadován složitý software, přičemž tento software obvykle zabírá velké množství paměti. Takový software ale může být použit pouze sporadicky, pokud vůbec, a tak může být velké množství paměti » 9

zabráno softwarem, který je pro dlouhá časová období zcela nadbytečný.

Software uložený v přijímači dekodéru pro stahování dat z bitového toku je běžně označován jako samozaváděcí (Bootstrap) program. Tento samozaváděcí program je výhodně upraven pro stahování většiny forem dat, včetně softwaru z bitového toku pro uložení, například, ve Flash paměťovém médiu přijímače/dekodéru. Samozaváděcí program tudíž má tendenci k poněkud základní struktuře, mající minimální množství funkci tak, aby mohly být zaváděny všechny formy softwaru.

Samozaváděcí program je obvykle uložen v ROM paměťovém médiu přijímače/dekodéru a není z této pamětí vymazatelný. Protože samozaváděcí program nemůže být modifikován, jakmile již byl jednou zapsán do ROM paměťového média, nemohou být opraveny chyby zpracování, ke kterým může docházet, pokud by samozaváděcí program byl poškozen. Navíc funkční možnosti samozaváděcího programu jsou pevné, jakmile již byl tento program jednou zapsán do paměti ROM, a nemohu být aktualizovány, například, takovým způsobem, aby byla zkrácena doba potřebná pro stahování dat z bitového toku. Rovněž také software, který má zlepšenou nebo novou strukturu, nerozpoznatelnou pro samozaváděcí program, nemůže být z bitového toku stahován.

Pokud část dat, uložených v příjímači/dekodéru, bude poškozena, samozaváděcí program může být použit pro zavedení úplné nepoškozené verze těchto dat. Pokud bude poškozena pouze velmi malá část dat, může to mít za následek, že je potřebné značné množství času pro stažení částí dat, které vůbec nebyly poškozeny.

t • 0 · ···· ···

Předkládaný vynález si klade za cíl vyřešit výše uvedené a další problémy.

Podstata vynálezu

V prvním aspektu předkládaný vynález navrhuje způsob zavádění dat do přijímače/dekodéru, který v přijímači/dekodéru zahrnuje kroky:

přijímání bitového toku včetně dat;

zavedení zaváděče pro zavádění dat z bitového toku do 10 přijímače/dekodéru; a zavedení uvedených dat z bitového toku s využitím uvedeného zavedeného datového zaváděče.

V jednom provedení zavedený datový zaváděč zahrnuje datový zaváděcí program. Alespoň část datového zaváděče, výhodně většina, nebo dokonce celý datový zaváděč, může být ve formě strojového kódu. Zde použitý termín strojový kód zahrnuje hardwarem daný kód, což je kód, který je specifický pro určitou hardwarovou platformu přijímače/dekodéru, kód, který není interpretační, a/nebo kód, který je přímo vykonatelný mikroprocesorem přijímače/dekodéru. Struktura části strojového kódu, určené ke stažení přijímačem/dekodérem, bude tudíž záviset na určitém daném zařízení, které je použito v hardwarové platformě tohoto přijímače/dekodéru. To je v protikladu k interpretačnímu kódu, který je znám například jako pseudokód, který vyžaduje interpretaci prostřednictvím softwaru, uloženého v přijímači/dekodéru, tak, aby mohl být vykonán mikroprocesorem, a který je tudíž funkční pro široký rozsah hardwarových platforem. Data, zavedená datovým zaváděčem, mohou být ve formě strojového kódu, pseudokódu, nebo v • 0 » · • » * · · ···· ··» •

jakékoliv další vhodné formě, jako jsou například datové tabulky.

Prostřednictvím výše popsaného postupu je zaváděč pro zavedení dat z bitového toku zaveden z bitového toku a uložen, výhodně dočasně, v paměti RAM přijímače/dekodéru. Následně po zavedení požadovaných dat z bitového toku s využitím datového zaváděče je zavedený datový zaváděč výhodně vymazán z přijímače/dekodéru. Tudíž, jakmile zavedený datový zaváděč již posloužil pro daný účel, je paměťová kapacita paměti RAM účinně zvětšena pro dobu, ve které zavádění dat není vyžadováno.

Samozřejmě není podstatné vymazat zavedený datový zaváděč, jakmile již byla zavedena všechna z požadovaných dat z bitového toku. Naproti tomu datový zaváděč může být následně uložen do energeticky nezávislé paměti přijímače/dekodéru, jako je Flash paměťové médium. To může umožnit přijímači/dekodéru zavádět další data s využitím uloženého datového zaváděče bez nutnosti opětovného zavedení datového zaváděče z bitového toku, čímž se snižuje doba potřebná pro zavedení těchto dat. Množství různých datových zaváděčů tudíž může být uloženo v kterémkoliv okamžiku v přij ímači/dekodéru.

Protože datový zaváděč, napsaný specificky pro zavedení jedné určité datové položky, může být přijímačem/dekodérem zaveden z bitového toku podle požadavku, může být dosaženo zlepšené funkce přijímače/dekodéru, neboť data s aktualizovanou nebo revidovanou strukturou, která se liší od struktury dat, jež může být zavedena prostřednictvím samozaváděcího programu, mohou být zaváděna a ukládána v přij ímači/dekodéru.

0« 00·

V jednom výhodném provedení se zavádění dat provádí prostřednictvím zavedeného datového zaváděče. Pro zavádění dat je tedy samozaváděcí program vlastně dočasně nahrazen zavedeným datovým zaváděčem, což umožňuje, aby přijímačem/dekodérem byl použit aktualizovaný nebo jinak vylepšený datový zaváděč.

Výhodně je pouze část dat, uložených v přijímači/dekodéru, nahrazena odpovídající částí dat zaváděných prostřednictvím zavedeného datového zaváděče.

Například, pokud část uložených dat pode poškozena nebo neaktuální, může být přijímačem/dekodérem zavedena pouze nepoškozená nebo aktualizovaná verze této části dat, přičemž zavedený datový zaváděč vsouvá zaváděnou část dat do uložených dat tam, kde je to vhodné. Zavedený datový zaváděč 15 tedy nezavádí celou verzi dat, uložených v přijímači/dekodéru. To může zajistit podstatné zlepšení, pokud se týká doby potřebné pro opravu nebo aktualizaci uložených dat, protože není požadováno zavádění nepoškozených Částí dat. V alternativním provedení je část dat, uložených v přijímači/dekodéru, nahrazovana odpovídající částí, například, úseku dat, vysílaných se zavedeným zaváděčem dat.

Bitový tok může zahrnovat alespoň jeden datový zaváděč a způsob tudíž může dále zahrnovat kroky ve vysílacím systému:

pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč rozdělení datového zaváděče do množství modulů; a pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč rozdělení dat do příslušného množství modulů, přičemž každé množství datových modulů je sdruženo s příslušným množstvím modulů datového zaváděče.

r i * ♦

Bitový tok může tedy obsahovat množství datových zaváděčů a přidružená data. To může umožnit přijímačům/dekodérům, majícím odlišné hardwarové platformy, aby zaváděly vhodné verze datového zaváděče a přidružená data. Data, jako je například aplikace, mohou být výhodně sestavena z množství modulů, které mohou být zaváděny, a pokud je to vhodné spouštěny, podle požadavků.

Způsob může dále zahrnovat kroky ve vysílacím systému:

Ιθ pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč formátování každého z modulů jako příslušnou tabulku, přičemž tabulky mají stejnou patřičnou tabulkovou identifikaci (TID) a patřičná odlišná rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření); a pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulu dat formátování každého z modulů dat jako příslušnou tabulku, přičemž tyto tabulky mají stejnou patřičnou TID jako tabulky modulů datového zaváděče, které jsou s nimi sdružené, a patřičná odlišná TID-rozšíření.

²⁰

Je výhodné, když je použit MPEG protokol a, pokud je tomu tak, zaváděcí kroky mohou zahrnovat zavádění modulových MPEG tabulek.

Tabulky mohou mít patřičná odlišná TID rozšíření 25 jiná, než je předem stanovené TID-rozšíření; a způsob může dále zahrnovat krok ve vysílacím systému: vytváření patřičné adresářové tabulky pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulů majících stejnou TID, přičemž tato alespoň jedna nebo každá adresářová tabulka má uvedené předem stanovené TID-rozšíření a toto TID, a přičemž adresářová • · • · ···· ·«· • · tabulka obsahuje pro každý z modulů jméno tohoto modulu a patřičné TID-rozšíření.

Způsob může dále zahrnovat kroky v přijímači/dekodéru:

zavádění jedné z tabulek majících předem stanovené

TID-rozšíření tak, aby se zavedla adresářová tabulka;

určování z obsahu adresářové tabulky TID-rozšíření modulových tabulek majících stejnou TID jako adresářová tabulka; a v uvedených zaváděcích krocích zavádění modulových tabulek majících stejnou TID, jako zavedená adresářová tabulka, a TID-rozšíření, určená ze zavedené- adresářové tabulky.

Prostřednictvím těchto znaků může být adresářová 15 tabulka snadno identifikována, protože má určité TID-rozšíření a, jakmile již jednou byla zavedena, může umožnit přijímači/dekodéru identifikovat modulové tabulky datového zaváděče z jejich patřičných TID-rozšíření.

2o Způsob může dále zahrnovat krok ve vysílacím systému:

vytváření adresářové tabulky mající předem stanovenou tabulkovou identifikaci (TID) a obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přij ímače/dekodéru, patřičnou TID sdruženou s touto identifikací verze.

Pokud způsob zahrnuje tento krok, může dále zahrnovat kroky v přijímači/dekodéru:

zavádění uvedené adresářové tabulky mající předem stanovenou TID; a určování identifikace verze přijímače/dekodéru;

přičemž krok zavádění adresářové tabulky zahrnuje ···· *· • · ·· « · · · • β a · · « ₉ • · · · · ·· · ·· ** *· ·· zavádění té jedné z tabulek, která má TID, sdružené s číslem verze přijímače/dekodéru, a předem stanovené TID-rozšíření.

Výhodně identifikace verze zahrnuje kód přidělený výrobci přijímače/dekodéru a kód přidělený verzi 5 přij ímače/dekodéru.

Lze očekávat, že přijímače/dekodéry mohou být konstruovány a vyráběny různými odlišnými výrobci. Každý výrobce může vytvářet množství různých verzí přijímače/dekodéru. Přijímače/dekodéry mohou tudíž mít různé odlišné hardwarové konstrukce, ačkoliv budou samozřejmě všechny splňovat stejné funkční specifikace. Je tudíž důležité, aby se data, jako je například aplikace, chovala stejným způsobem na každém přijímači/dekodéru, a aby přijímač/dekodér vykonával všechny aplikace stejným, správným 15 způsobem.

Aby se zajistilo, že data jsou kompatibilní s určitou verzí přijímače/dekodéru, může bitový tok zahrnovat datový zaváděč a data pro každou identifikací verze

2o přijímače/dekodéru, a adresářová tabulka, mající předem stanovenou TID, může umožnit snadnou identifikaci TID modulů datového zaváděče a dat pro každou identifikaci verze přij ímače/dekodéru.

Výhodně způsob dále zahrnuje kroky ve vysílacím systému:

začlenění do každé vysílané adresářové tabulky adresářové identifikace verze pro tuto tabulku; a v přijímači/dekodéru:

určení, zda adresářová identifikace verze právě 30 vysílané adresářové tabulky je novější, než adresářová to to toto • to · • · · * ·· ·>

identifikace verze předtím zavedené adresářové tabulky mající stejnou TID jako právě vysílaná adresářová tabulka, a pokud tomu tak není, přerušení zavádění dat.

Samozaváděcí program může být instruován, například prostřednictvím aplikace, aby periodicky zaváděl adresářovou tabulku pro zjištění, zda se změnila adresářová identifikace verze předtím zavedené adresářové tabulky. To může zajistit, že přijímač/dekodér zavádí promptně jakákoliv aktualizovaná data z bitového toku.

Aby se zamezilo přepisování rezidentních dat, uložených v přijímači/dekodéru, shodnými přijímanými daty, může aplikace, vyžadující aktualizaci rezidentních dat, zvolit přerušení zavádění dat, pokud je adresářová tabulka stejná, jako adresářová tabulka použitá při předcházející 15 aktualizaci rezidentních dat.

Výhodně je alespoň jedna z modulových tabulek formátována jako množství úseků, které jsou vysílány samostatně v bitovém toku, každý z úseků obsahuje ve své

2Q předem stanovené části identifikaci tohoto úseku v tabulce a indikaci o počtu úseků v tabulce.

Způsob může dále zahrnovat krok ve vysílacím systému: cyklického vysílání tabulek v bitovém toku.

Způsob může dále zahrnovat krok ve vysílacím systému: 25 začlenění do bitového toku datovou identifikaci verze dat; a krok v přijímači/dekodéru:

určení, zda datová identifikace verze přijatých dat je novější, než datová identifikace verze právě uložených dat, a * · · · • · · · • · · · ·· ·· ♦

·«· ♦ ··· • · ·· • · · · « • « · · ·· ·· pokud je tomu tak, provedení uvedeného kroku zavedení dat z bitového toku.

Prostřednictvím tohoto znaku může být zavádění přerušeno před vymazáním rezidentního softwaru a/nebo započetím zavádění přijímaných dat, pokud datové identifikace verze přijímaných dat je stejná jako datová identifikace verze rezidentních dat uložených v přijímači/dekodéru.

Výhodně se krok určování, zda datová identifikace verze přijímaných dat je novější, než datová identifikace verze právě uložených dat, provádí po zjištění, že datová identifikace verze právě vysílané adresářové tabulky je novější než datová identifikace verze předtím zavedené adresářové tabulky mající stejnou TID jako právě vysílaná adresářová tabulka.

V dalším výhodném provedení vynálezu zavedený datový zaváděč modifikuje prostředek uložený v přijímači/dekodéru pro zavádění datového zaváděče tak, že data mohou být zaváděna prostřednictvím tohoto modifikovaného zaváděcího prostředku. Zaváděcí prostředek tedy může být modifikován výhodně prostřednictvím datového zaváděče zavedeného z bitového toku tak, že mohou být prostřednictvím tohoto zaváděcího prostředku zaváděna například data s odlišnou strukturou.

Výhodně způsob zahrnuje kroky ve vysílacím systému:

vysílání druhého datového zaváděče začleněného do uvedeného bitového toku; a v přijímači/dekodéru:

zavádění druhého datového zaváděče; a zavádění jednoho z prvně zmiňovaného datového zaváděče

0000 01» • · 00 • * ♦ · t * 0 0 0

0· 00

0 · 0

0 0 0

0 0 ·

00 a dat, přičemž uvedený druhý zaváděcí prostředek provádí zavádění jednoho z prvně zmiňovaného datového zaváděče a dat.

V jednom provedení vynálezu druhý datový zaváděč zajištěn prostřednictvím dalšího datového zaváděcího 5 programu, přičemž alespoň část druhého zaváděče je výhodně ve formě strojového kódu.

To může umožnit, aby byle vyloučeno zavádění datového zaváděče prostřednictvím použití odlišného datového zaváděče, předtím zavedeného z bitového toku. Není tudíž nezbytné zavádět datový zaváděč z bitového toku pokaždé, když mají být zaváděna čerstvá nebo revidovaná data, pokud předtím zavedený datový zaváděč je schopen zaváděn tato data stejně účinně, jako nový datový zaváděč. To může podstatě zkrátit dobu potřebnou pro zavedení čerstvých nebo revidovaných dat z bitového toku. Druhý datový zaváděč může poskytovat zlepšenou funkčnost oproti prvně zmiňovanému datovému zaváděči, například může být tento druhý darový zaváděč schopen zavádět počítačové programy.

Ve druhém aspektu předkládaný vynález navrhuje přijímač/dekodér zahrnující:

přijímač pro přijímání bitového toku včetně dat;

paměťový prostředek, jako je paměť; a zaváděcí prostředek pro zařádění z bitového toku do paměťového prostředku zaváděče pro zavádění dat z bitového toku do přijímače/dekodéru.

V jednom výhodném provedení je zaváděcí prostředek vytvořen prostřednictvím inicializačního programu, uloženého v přijímači/dekodéru.

*··· 000

0* 00 » ·0 · 0« 00

Přijímač/dekodér může dále zahrnovat prostředek pro mazání zavedeného datového zaváděče z paměťového prostředku poté, co data již byla zavedena z bitového toku. Tento mazací prostředek může být vytvořen prostřednictvím základní jednotky a přidruženého softwaru uloženého v přij ímači/dekodéru.

Přijímač/dekodér může být uspořádán pro zavádění tabulek. Pokud je tomu tak, může být zaváděcí prostředek uspořádán pro zavádění tabulky mající tabulkovou identifikaci (TID) a předem stanovené rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření), pro zavedení adresářové tabulky, pro určení z obsahu adresářové tabulky TID-rozšíření modulových tabulek majících stejnou TID jako adresářová tabulka, a pro zavedení modulových tabulek majících stejnou TID jako je TID zavedené adresářové tabulky a TID-rozšíření, určená ze zavedené adresářové tabulky, pro zavedení uvedeného zaváděče.

Zaváděcí prostředek může být uspořádán pro zavádění adresářové tabulky mající předem stanovenou TID a obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přijímače/dekodéru, příslušnou TID sdruženou s touto identifikací verze, pro určování identifikace verze přijímače/dekodéru, a pro zavádění adresářové tabulky mající TID, sdruženou s číslem verze přijímače/dekodéru, a předem stanovené TID-rozšíření.

Ve výhodném provedení je zaváděcí prostředek uspořádán pro určování, zda identifikace verze právě vysílané adresářové tabulky je novější, než identifikace verze předtím zavedené adresářové tabulky mající stejnou TID jako právě vysílaná adresářová tabulka, a pokud tomu tak není, pro přerušení zavádění uvedeného zaváděče.

• · • · 0 « · • · · 0

0* 00

0000 000

0 0 0 • · » 0 • ·0 0

0* »·

Přijímač/dekodér může dále zahrnovat paralelní port a/nebo sériový port, uspořádány pro přijímání dat formátových jako alespoň jedna tabulka.

Výhodně je uvedený zaváděcí prostředek uspořádán pro 5 zavádění druhého datového zaváděče, začleněného v uvedeném bitovém toku, pro zavádění jednoho z prvně zmiňovaného datového zaváděče a dat.

Ve třetím aspektu předkládaný vynález navrhuje IQ vysílací systém zahrnující:

prostředek, jako je vysílač, pro vysílání bitového toku včetně strojového kódu, zahrnujícího alespoň jeden datový zaváděč pro zavádění dat do přijímače/dekodéru, a dat sdružených s tímto alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem; a 15 prostředek, jako je datový obslužný kanál, pro rozdělení uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče na množství modulů a rozdělení dat, sdružených s uvedeným alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem, do příslušného množství modulů pro vysílání prostřednictvím uvedeného vysílacího prostředku.

Výhodně vysílací systém dále zahrnuje: prostředek pro formátování každého z modulů uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče jako příslušné 25 tabulky, přičemž tyto tabulky uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče mají stejnou patřičnou tabulkovou identifikaci (TID) a patřičná odlišná rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření); a prostředek pro formátování každého z modulů dat,

3q sdružených s uvedeným alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem, jako příslušné tabulky, přičemž tyto tabulky • · • · • · ···· ··· • * ·· • · · * · • · · · ·· ·· • · · · • · 9 · · • · · ·

9· ·· modulů dat mají stejnou patřičnou TID jako tabulky modulů datového zaváděče, které jsou s nimi sdružené, a patřičná odlišná TID-rozšíření.

Formátovací prostředek může být výhodně zajištěn prostřednictvím datového obslužného kanálu.

Tabulky mohou mít patřičná odlišná TID rozšíření jiná, než je předem stanovené TID-rozšíření; a systém může dále zahrnovat prostředek pro vytváření patřičných adresářových tabulek pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulů majících stejnou TID, přičemž každá adresářová tabulka má toto TID a uvedené předem stanovené TID-rozšíření, a přičemž adresář obsahuje pro každý z modulů jméno tohoto modulu a patřičné TID-rozšíření.

Vysílací systém může dále zahrnovat: prostředek pro vytváření adresářové tabulky mající předem stanovenou tabulkovou identifikaci {TID) a obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přijímače/dekodéru, patřičnou TID sdruženou s touto identifikací verze.

Vysílací systém může dále zahrnovat prostředek pro začlenění do každé vysílané tabulky identifikace verze pro tuto tabulku.

Každý ze shora zmiňovaných prostředků může být výhodně zajištěn prostřednictvím datového obslužného kanálu.

Čtvrtý aspekt předkládaného vynálezu navrhuje kombinací příjímače/dekodéru podle shora uvedeného popisu a vysílacího systému podle shora uvedeného popisu.

« « • · 9

9 9

9 9 • · • · · • · · • · *

···« • t · • ft

Pátý aspekt předkládaného vynálezu navrhuje signál zahrnující alespoň jeden zaváděč pro zavádění dat do přijímače dekodéru a data sdružená s tímto alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem, přičemž uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč je rozdělen na množství modulů a data, sdružená s uvedeným alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem, jsou rozdělena na příslušné odpovídající množství modulů.

Všechny znaky způsobového aspektu předkládaného vynálezu mohou být vhodně aplikovány na aspekty zařízení a signálu, a obráceně.

Výhodné znaky předkládaného vynálezu budou popsány podrobněji v popisu níže, čistě prostřednictvím příkladů a ve spojení s odkazy na připojené výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Obr.l znázorňuje celkovou architekturu digitálního televizního systému;

2Q Obr.2 znázorňuje architekturu interaktivního systému digitálního televizního systému podle obr. 1;

Obr.3 je schematické znázornění rozhraní přijímače/dekodéru, tvořícího součást systému podle obr. 1 a obr. 2;

Obr. 4 je schematické znázornění dálkového ovládání použitého v digitálním televizním systému;

Obr. 5 znázorňuje uspořádání souborů uvnitř modulu zavedeného do pamětí interaktivního přijímače/dekodéru;

« · · · • · · · φ • · φ « ·· ·· ···· Φ·» * · · • · t « · • φ * · ·· ··

Obr. 6 ilustruje vzájemný vztah mezi množstvím komponentů MPEG toku;

Obr, 7 ilustruje, jak může být aplikace sestavena z modulů/tabulek, které dále mohou být sestaveny z úseků;

Obr. 8 ilustruje oprávnění MPEG tabulky;

Obr. 9 ilustruje různé oblasti paměti v přijímači/dekodéru televizního systému;

Obr.10 ilustruje pole parametrů;

Obr.11 ilustruje adresářovou tabulku hardwaru;

Obr.12 ilustruje adresářovou tabulku zaváděče; a

Obr.13 ilustruje proceduru pro zavádění dat.

Příklady provedení vynálezu

Celkový přehled digitálního televizního systému 1000 je znázorněn na obr. 1. Digitální televizní systém 1000 zahrnuje většinou běžný digitální televizní systém 2000, který využívá známý MPEG-2 kompresní systém pro vysílání komprimovaných digitálních signálů. Přesněji MPEG-2 komprímátor 2002 ve vysílacím centru přijímá tok digitálního signálu (obvykle tok video signálů). Komprímátor 2002 je spojen s multiplexorem a kodérem 2004 prostřednictvím spojení 2006. Multiplexor 2004 přijímá množství dalších vstupních signálů, sestavuje jeden nebo více vysílacích toků a vysílá komprimované digitální signály do vysílače 2008 vysílacího centra přes spojení 2010, které samozřejmě může být představováno velkým množstvím různých forem včetně telekomunikačních linek. Vysílač 2008 vysílá elektromagnetické signály přes vzestupné spojení 2012 směrem •«•to ··« • · · ··· ·· to ···« «··· to· ·· «· k satelitnímu odpovídací 2014, kde jsou tyto signály elektronicky zpracovány a vysílány přes teoretické sestupné spojení 2016 do pozemního přijímače 2018, běžně ve formě parabolické antény vlastněné nebo pronajímané koncovým uživatelem. Signály přijímané přijímačem 2018 jsou vysílány do integrovaného přijímače/dekodéru 2020 vlastněného nebo pronajímaného koncovým uživatelem a spojeného s televizním zařízením 2022 koncového uživatele. Příjímač/dekodér 2020 dekóduje komprimovaný MPEG-2 signál na televizní signál pro televizní zařízení 2022.

Systém 3000 podmíněného přístupu je spojen s multiplexorem 2004 a přijímačem/dekodérem 2020 a je umístěn částečně ve vysílacím centru a částečně v dekodéru. Tento systém umožňuje koncovému uživateli přístup k digitálním televizním vysíláním (přenosům) od jednoho nebo více dodavatelů (poskytovatelů) vysílání. Inteligentní karta, schopná dekódování zpráv týkajících se komerčních nabídek (to jest jeden nebo několik televizních programů, které jsou prodávány dodavatelem vysílání), může být vložena do přijímače/dekodéru 2020. S použitím dekodéru 2020 a inteligentní karty může koncový uživatel nakupovat vysílané událostí buď v módu předplacení nebo v módu platby za shlédnutí.

S multiplexorem 2004 a přijímačem/dekodérem 2020 je rovněž spojen interaktivní systém 4000. který je opět umístěn částečně ve vysílacím centru a částečně v dekodéru a který umožňuje koncovému uživareli interagovat s různými aplikacemi přes modemový zpětný kanál 4002.

• · ·* · · · fl • · ♦· · · 0 · fl 4 • * · » « · 9 9 ·· A* 0« 99

Obr, 2 znázorňuje obecnou architekturu interaktivního televizního systému 4000 digitálního televizního systému 1000.

Například tento interaktivní systém 4000 umožňuje koncovým uživatelům nakupovat položky z katalogů zobrazených na obrazovce (on-screen), konzultovat místní zprávy a meteorologické mapy na požádání a hrát hry prostřednictvím jejích televizních zařízeni.

V přehledu zahrnuje interaktivní systém 4000 čtyři hlavní prvky:• tvůrčí nástroj 4004 ve vysílacím centru nebo kdekoliv jinde pro umožnění poskytovateli vysílání vytvářet, vyvíjet, ladit a testovat aplikace;

• aplikační a datový obslužný kanál 4006 ve vysílacím centru, spojený s tvůrčím nástrojem 4004 pro umožnění poskytovateli vysílání připravovat, ověřovat a formátovat aplikace a data pro dodání do multiplexoru a kodéru 2004 pro začlenění do MPEG-2 transportního datového toku (obvykle jeho privátní části), aby byla vysílána ke koncovému uživateli;

• virtuální počítač včetně prováděcího prostředku (RTE) 4008, který je v proveditelném kódu nainstalován v přijímači/dekodéru 2020 vlastněném nebo pronajatém koncovým uživatelem pro umožnění koncovému uživateli přijímat, ověřovat, dekomprimovat a stahovat (zavádět) aplikace do pracovní pamětí dekodéru 2020 pro vykonání. Tento prováděcí prostředek 4008 rovněž realizuje rezidentní aplikace obecného účelu. Prováděcí prostředek 4008 je nezávislý na hardwaru a operačním systému; a

« · • *

modemový zpětný kanál 4002 mezi přijímačem/dekodérem

2020 a aplikačním a datovým obslužným kanálem 4006 pro umožnění signálům instruujícím tento aplikační a datový obslužný kanál 4006 zavádět data a aplikace do MPEG-2 transportního datového toku na žádost koncového uživatele.

Interaktivní televizní systém pracuje s použitím aplikací, které řídí funkce přijímače/dekodéru a různých zařízení v něm obsažených. Aplikace jsou reprezentovány v prováděcím prostředku 4008 jako zdrojové soubory. Modul je sestava zdrojových souborů a dat. Objem paměti přijímače/dekodéru je paměťový prostor pro moduly. Moduly mohou být stahovány do přijímače/dekodéru 2020 z MPEG-2 transportního datového toku.

Fyzická rozhraní (propojení) přijímače/dekodéru 2020 jsou použita pro zavádění (stahování) dat. Ve spojení s odkazy na obr. 3 je patrné, že dekodér 2020 obsahuje, například, šest zaváděcích (stahovacích) zařízení; ladič 4028 MPEG toku, sériové rozhraní 4030, paralelní rozhraní 4032, modem 4034 a dvě zařízení 4036 pro čtení inteligentních karet.

Pro účely tohoto popisu je aplikace úsek strojového kódu pro řízení vysokoúrovňových funkcí výhodně přijímače/dekodéru 2020. Například, když koncový uživatel namíří ohnisko dálkového ovladače 2026 (jak je detailněji znázorněno na obr. 4) na tlačítkový objekt viděný na obrazovce televizního zařízení 2022 a stlačí potvrzovací klávesu, spustí se sekvence instrukcí, sdružená s tímto tlačítkem.

• · · » « 0* · »0· · • 0 00 · · · ·· • « · * · 0000 000 ·· ··

Interaktivní aplikace nabízí menu a vykonává příkazy na žádost koncového uživatele a poskytuje data týkající se účelu této aplikace. Aplikace mohou být buď rezidentními aplikacemi, to znamená, že jsou uloženy v ROM (nebo FLASH nebo jiné energeticky nezávislé paměti) přijímače/dekodéru 2020, nebo mohou být vysílány a zaváděny (stahovány) do RAM (nebo FLASH) tohoto dekodéru 2020.

Příklady aplikací jsou:• Inicializační aplikace. Přijímač/dekodér 2020 je , , , , , vybaven rezidentní inicializační aplikaci, která je adaptabilním souhrnem modulů (tento termín je podrobněji definován níže), umožňujícím přijímači/ dekodéru 2020 okamžitě pracovat v prostředí MPEG-2.

Tato aplikace zajišťuje základní znaky, které mohou být modifikovány poskytovatelem vysíláni, pokud je to žádoucí. Tato aplikace rovněž zajišťuje rozhraní mezi rezidentními aplikacemi a stahovanými aplikacemi.

• Spouštěcí aplikace. Spouštěcí aplikace umožňuje jakékoliv aplikaci, ať již stahované nebo rezidentní, pracovat v přijímači/dekodéru 2020. Tato aplikace působí jako samozaváděcí program vykonaný při vstupu do služby za účelem spuštění aplikace. Spouštěcí aplikace je zavedena do RAM a tudíž může být snadno aktualizována. Může být uspořádána tak, že interaktivní aplikace dostupné na každém kanálu mohou být zvoleny a spuštěny buď bezprostředně po stažení nebo po stažení předem. V případě stažení předem je aplikace stažena do paměti 2024 a je aktivována spouštěcí aplikací na požádání.

« »-»·«· Φ Φ Φ · •«•Φ ΦΦΦ ΦΦ Φ· Φ* ·· * Programový průvodce. Programový průvodce je interaktivní aplikace, která poskytuje ucelenou informaci o programech. Například může poskytovat informaci, řekněme, o televizních programech na jeden týden, které budou uváděny na každém kanálu souboru digitální televize. Stlačením klávesy na dálkovém ovladači 2026, koncový uživatel vstoupí do přídavné obrazovky, překrývající událost (relaci) znázorněnou na obrazovce televizního zařízení 2022 Tato přidaná obrazovka je vyhledávač (browser) poskytující informaci o současných a následujících událostech (relacích) na každém kanálu souboru digitální televize. Stlačením další klávesy na dálkovém ovladači 2026 koncový uživatel vstoupí do další aplikace, která zobrazí seznam informací o událostech během jednoho týdne.

Koncový uživatel může rovněž vyhledávat a třídit události podle jednoduchých a přizpůsobených kritérií. Koncový uživatel může rovněž vstoupit přímo do zvoleného kanálu.

· Aplikace plateb za zhlédnutí. Aplikace plateb za shlédnutí je interaktivní služba dostupná na každém PPV kanálu souboru digitální televize ve spojení se systémem 3000 podmíněného přístupu. Koncový uživatel může vstoupit do této aplikace s použitím programového průvodce nebo vyhledávače kanálů. Navíc se aplikace spustí automaticky, jakmile je PPV událost zjištěna na PPV kanálu. Koncový uživatel potom může koupit probíhající událost bud’ prostřednictvím své dceřínné inteligentní karty 3020 nebo přes komunikační obslužný kanál 3022 (s použitím modemu, telefonu a DTMF kódů, • fefe » * • · fe· · fe fefefe fefe fe • fe fefefefe ··«« • •fe· ··· fefe ·· ·· «· systému MINITEL nebo podobně). Tato aplikace může být buď rezidentní v ROM přjímače/dekodéru 2020 nebo stažitelná do RAM přijímače/dekodéru 2020 .

• Aplikace ínternetovský vyhledávač. V jednom příkladu 5 této aplikace internetovského vyhledávače jsou instrukce od uživatele, jako je žádost o sledování webové stránky mající určité URL, zadávány s použitím dálkového ovladače 2026 a tyto instrukce jsou vysílány prostřednictvím modemového zpětného kanálu 4002 do aplikačního a datového obslužného kanálu 4006.

Příslušná webová stránka je potom začleněna do vysílání z vysílacího centra, přijata přijímačem/dekodérem 2020 přes vzestupné spojení 2012, odpovídač 2014 a sestupné spojení 2016, a je zobrazena na televizním zařízení

2022.

Aplikace jsou uloženy v paměťových místech přijímače/dekodéru 2020 a jsou reprezentovány jako zdrojové soubory. Zdrojové soubory zahrnují soubory jednotky popisu grafických objektů, soubory jednotky proměnných bloků, soubory instrukčních sekvencí, aplikační soubory a datové soubory.

Soubory jednotek popisu grafických objektů popisují obrazovky, rozhraní mezi člověkem a počítačem aplikace.

Soubory jednotek proměnných bloků popisují datové struktury zpracovávané aplikací. Soubory instrukčních sekvencí popisují zpracovatelské operace aplikace. Aplikační soubory zajišťují vstupní body pro aplikace.

Aplikace tvořené tímto způsobem mohou využít datové soubory, jako jsou knihovní soubory ikon, obrazové soubory,

0 0 0 » 0· 0 0 0« • 0 00 000 00 ·

00 0 0 00 « «0 0· «0 0* soubory znakových fontů, soubory tabulek barev a ASCII textové soubory. Interaktivní aplikace mohou rovněž získat přímá (on-line) data provedením vstupů a/nebo výstupů.

Prováděcí prostředek 4008 zavádí do své paměti pouze 5 ty zdrojové soubory, které potřebuje v daném okamžiku. Tyto zdrojové soubory jsou čteny ze souborů jednotek popisu grafických objektů, souborů instrukčních sekvencí a aplikačních souborů; soubory jednotek proměnných bloků jsou uloženy v paměti následně po vyvolání procedury pro stažení modulů a zde zůstávají zajištěny, dokud není provedeno specifické volání procedury pro vyjmutí modulů.

Ve spojení s odkazy na obr. 5 je modul 4010, jako je modul tele-shopping, sestava zdrojových souborů a dat, která zahrnuje následující:

jeden aplikační soubor 4012;

neurčený počet souborů 4014 jednotky popisu grafických objektů;

neurčený počet souborů 4016 jednotky proměnných ²⁰ Hl bloku;

neurčený počet souborů 4018 instrukčních sekvencí; a kde je to vhodné, datové soubory 4020, jako jsou knihovní soubory ikon, obrazové soubory, soubory znakových fontů, soubory tabulek barev a ASCII textové soubory.

Koncept modulů společně s konceptem zavádění (stahování) malých částí kódu umožňuje snadný vývoj aplikací. Aplikace mohou být staženy do permanentní FLASH paměti dekodéru 2020 jako rezidentní software, nebo mohou být • »«

0 0000 000

0 · ♦ · ·· · 0 *· 00 vysílány, aby byly staženy do RAM dekodéru 2020, pouze když je koncový uživatel potřebuje.

V případě MPEG toku je jeden modul 4010 transportován v jedné samostatné MPEG tabulce. V případě modulů vysílaných do ladiče 4028 MPEG toku je použito dlouhého formátu MPEG-2 s delším záhlavím a CRC kódem. To je rovněž případ pěti dalších rozhraní (sériové rozhraní 4030. paralelní rozhraní 4032, modem 4034 a dvě zařízení 4036 pro čtení inteligentních karet) až na to, že je použito krátkého MPEG-2 formátu s i η kratším záhlavím a bez CRC kódu.

Jak je patrné zejména z obr. 6 a jak je známo, zahrnuje MPEG-2 bitový tok tabulku 10 přístupu do programů (PAT), která má identifikaci paketu (PID) na hodnotě 0.

^5 PAT 10 obsahuje odkazy na PID tabulek 12 mapování programů (PMT) množství programů. Každá PMT 12 obsahuje odkazy na PID toků audio MPEG tabulek 14 a video MPEG tabulek 16 pro tento program. Paket mající PID nula, to jest tabulka 10 přístupu do programů, zajišťuje vstupní bod pro veškerý MPEG přístup.

Za účelem zavádění (stahování) aplikací a dat pro tyto aplikace jsou definovány dva nové typy toků a relevantní PMT 12 rovněž obsahuje odkazy na PID toků aplikačních MPEG tabulek 18 (nebo jejich úseků) a datových MPEG tabulek 20 (nebo jejích úseků).

Jak je patrné na obr. Ί, aby bylo možné stahovat aplikaci 22, je tato aplikace rozdělena do modulů 24, 2 nichž každý je tvořen MPEG tabulkou, přičemž některé z nich jsou sestaveny z jednoho úseku 18 a jiné jsou sestaveny z množství úseků 18. Typický úsek 18 má záhlaví 26, které zahrnuje * '· •'i I f* jedno-bytovou identifikaci 28 tabulky (TID), číslo 30 úseku pro tento úsek v tabulce, celkový počet 32 úseků v této tabulce a dvou-bytové TID-rozšíření 34 . Každý úsek rovněž zahrnuje datovou část 36 a CRC 38. Pro určitý modul/tabulku

24 mají všechny z úseků 18 tvořící tuto tabulku/modul 24 stejnou TID 28 a stejné TID-rozšíření 34. Pro určitou aplikaci 22 všechny z tabulek 24 tvořících tuto aplikaci 22 mají stejnou TID 28, ale různé odpovídající TID-rozšíření 34θ Nyní bude ve spojení s odkazy na obr. 8 popsáno ověření MPEG tabulky. Tabulka 40 zahrnuje data 42 (obvykle zahrnující záhlaví 26, TID 28, TID-rozšíření 34 a datovou část 36), identifikaci 44 klíče, kódovanou oblast 46. Identifikace 44 klíče zahrnuje 1-bytovou identifikaci určitého privátního klíče, který má být použit pro kódování bloku. Kódovaná oblast 46 zahrnuje blok 96 bytů dat. První byte 48 je nulový. 16 bytový podpis 50 začíná v posunutí obvykle mezi 0 a 31 byty po prvním bytu. Podpis 50 je vytvořen s použitím známého MD5 procesu pro vytvoření podpisu θ na datech 42. Fiktivní data 52 jsou vložena mezi první byte a podpis 50 a blok je kódován s použitím známého kódovacího procesu a privátního klíče, kterému odpovídá identifikace 44 klíče.

Pokud má být ověřeno množství MPEG tabulek, pak v nosném signálu je začleněn adresář uvádějící jména tabulek a podpisy těchto tabulek. V případě MPEG toku je tento adresář transportován v jedné samostatné MPEG tabulce, obvykle mající TID rozšíření 34 s hodnotou nula. Adresářová tabulka je ověřena mechanismem popisovaným výše. Jakmile adresář jíž byl stažen z nosného signálu, je možné, aby aplikace stahovala ···· ··· ·« ·· (zaváděla) jednu nebo více MPEG tabulek, uvedených adresáři.

V následujícím popisu bude popsána činnost přijímače/dekodéru 2020 při zpracovávání podpisů a při dekódování v průběhu stahování aplikace. Jak je patrné z obr. 9, zahrnuje přijímač/dekodér 2020 paměti EEPROM 68., FLASH 69, ROM 70 a RAM 72. EEPROM 68 zahrnuje chráněnou oblast 74, která je používána virtuálním počítačem a kam může zapisovat pouze virtuální počítač (a ne běžná aplikace). Tato chráněná oblast 74 zahrnuje bitovou mapu 76 pro ověření klíče o velikosti 16 nebo 256 bitů a bitovou mapu 80 posunutí o velikosti 32 bitů. ROM 70 zahrnuje v jednom provedení šestnáct veřejných klíčů 82, přičemž v tomto případě je použito 16-bítové bitové mapy 7 6 pro ověření klíče, a v dalším provedení 256 veřejných klíčů 82., přičemž v tomto případě je použité 256-bitové bitové mapy 76 pro ověření klíče. Veřejné klíče jsou identifikovány prostřednictvím jejich fyzických poloh v ROM 70, nebo alternativně mohou být začleněny ve vyhledávací tabulce, přičemž identifikace určitého klíče bude ukazovat na odpovídající veřejný klíč.

RAM 72 může být použita pro uložení dočasného klíče 84.

Když má být stažena aplikace, je nejprve stažena adresářová tabulka mající předem stanovenou TID pro tuto aplikaci a TID-rozšíření nula. Identifikace 44 klíče je potom vyjmuta z adresářové tabulky a je provedeno ověření bitové mapy 76 pro ověření klíče v chráněné oblasti 7 4, že bit odpovídající vyjmuté identifikaci 44 klíče je nastaven. Pokud není, pak další stahování aplikace je přerušeno. Pokud je ale příslušný klíč nastaven, pak je z ROM 70 zvolen veřejný klíč 82 odpovídající vyjmuté identifikaci 44 klíče. Zvolený • to toto • to to · to · to to to to ···» • tototo «toto ·· toto ·· ·· veřejný klíč 82 a známý dekódovací proces jsou potom použity pro dekódování kódovaného bloku 46 v adresářové tabulce 40 pro vytvoření bloku. Je vyhledáno posunutí v bitové mapě 80 posunutí v chráněné oblasti 74 paměti, nebo, pokud je nastaven více než jeden bit posunutí, je vyhledán každý bit posunutí, a z dekódovaného bloku je vyjmuto šestnáct bytů dat začínajíc s vyhledaným posunutím. Pro uvedené jedno nebo každé vyhledané posunutí, je těchto 16 bytů považováno za podpis vysílaný s adresářovou tabulkou 40. Podpis vstupů v adresářové části 42 adresářové tabulky 40 je vypočítán s použitím známého MD5 procesu a tento vypočítaný podpis je porovnán s podpisem vyjmutým z dekódovaného bloku. Pokud si tyto dva podpisy pro uvedené jedno nebo každé vyhledané posunutí neodpovídají, pak je další stahování aplikace přerušeno. Pokud ale jeden z podpisů odpovídá, pak může pokračovat stahování modulů specifikovaných v adresářové části 42. Jak bylo zmiňováno výše, pro stažení určitého modulu je z adresářové části 42 získáno TID-rozšíření pro tento modul a je stažena MPEG tabulka 24 nebo úseky 18 se stejnou TID, jako má adresářová tabulka, a se získaným TID-rozšířením. Jakmile již byla modulová MPEG tabulka stažena, přijímač/dekodér 2020 vypočítá podpis stažené tabulky s použitím známého MD5 procesu a potom porovná tento vypočítaný podpis s podpisem obsaženým ve vstupu adresáře.

Pokud si podpisy odpovídají, pak je modul akceptován, pokud si ale neodpovídají, pak je modul vyřazen.

Všechny z modulů aplikace mohou tedy být zavedeny (staženy) způsobem specifikovaným, výše, a aplikace může být spuštěna přijímačem/dekodérem 2020.

* ·· ♦ · · » • · · · • · · φ • v ··

Zavádění dat do přijímače/dekodéru 2020 bude v následujícím popisu popsáno poněkud podrobněji ve spojení s odkazy na obr. 9 až obr. 13.

Přijímač/dekodér 2020 obsahuje zaváděč 100, označovaný jako samozaváděcí program 100, který je použít primárně pro zavedení zaváděče pro zavádění softwaru, jako je mikroprogramové vybavení výrobce, prováděcího prostředku 4008 a aplikací, přítomných v MPEG datovém toku pro uložení v paměti 69 FLASH přijímače/dekodéru 2020. Samozaváděcí program 10Q je uložen v paměti 69 FLASH přijímače/dekodéru 2020 a obvykle z ní není vymazatelný. Samozaváděcí program funguje pod řízením hardwaru přijímače/dekodéru 2020 a softwaru v něm uloženém.

Zapisování/aktualizace softwaru, uloženého v přijímači/dekodéru, může být prováděno:

• na žádost uživatele přijímače/dekodéru 2020;

• na žádost aplikace, uložené v přijímači/dekodéru 2020; nebo • pokud byl poškozen software, předtím uložený v přijímači/dekodéru 2020 (označovaný jako rezidentní software.

Pro určení, zda rezidentní software byl poškozen, vypočítává software, napsaný výrobcem příjímače/dekodéru 2020 a uložený v tomto přijímači/dekodéru 2020, kontrolní součet na datech rezidentních softwaru a porovnává tento kontrolní součet s kontrolním součtem, zapsaným v rezidentním softwaru. Pokud tyto dvě hodnoty kontrolního součtu nejsou stejné, pak byl rezidentní software poškozen.

· · ♦ * ·· ••·ν ··· • · · +9

Paměť 69 FLASH a paměť 68 EEPROM přijímače/dekodéru 2020 obsahují parametry, které umožňují samozaváděcímu programu 100 zavádět zaváděč ve formě strojového kódu z bitového toku. Parametry mohou být uloženy v samotném samozaváděcím programu 100. to jest v paměti 69 FLASH nebo v paměti 68 EEPROM. Příklady parametrů, které mohou být uloženy v paměti 69 FLASH, zahrnují:

• frekvenci, na kterou je naladěn odpcvídač 2014;

• různé charakteristiky signálu, který má být demodulován přijímačem/dekodérem 2020;

• PID, se kterou má být software vysílán;

• sadu veřejných klíčů (výhodně tři klíče), které mají být použity během ověřování;

• časový interval pro zavedení adresářových tabulek z

MPEG bitového toku;

• číslo verze samozaváděcího programu 100; a • N bytový parametr kontrolního součtu, použitý pro kontrolu integrity rezidentního softwaru, jehož hodnota je určena výrobcem přijímače/dekodéru 2020.

Příklady parametrů, které mohou být uloženy v pamětí 68 EEPROM a které mohou být aktualizovány prostřednictvím aplikace, uložené v přijímači/dekodéru 2020, zahrnují:

• další charakteristiky signálu, který má být demodulován přijímačem/dekodérem 2020; a • parametry, které umožňují vytvořit výkaz (výpis) o zápisu/aktualizaci.

Tyto parametry jsou uloženy v příslušných polích parametrů v paměti 69 FLASH nebo v paměti 68 EEPROM. Jak je φ · *· • · ·

Φ φ «φ φ φ » · « φφ φ φ φ φφφφ φφφφ φφφφ φφφ φφ φφ φφ φφ patrné z obr, 10, obsahuje každé pole 400 parametrů délku 402, rezervovaný byte 404, sadu parametrů 406 a kontrolní součet 408 podélné parity (LRC). Tento kontrolní součet zahrnuje CRL 410, který je nonekvivalencí předcházejících bytů pole 400 parametrů, a NCRL 412, který je jedničkovým doplňkem CRL 410. Pokud sí aplikace, uložená v přijímači/dekodéru 2020, přeje aktualizovat parametry, uložené v poli parametrů, například pro aktualizaci PID, vypočítá kontrolní součet LRC pro toto pole a porovná jej s kontrolním součtem 410 LRC, uloženým v poli. Pokud se tyto dvě hodnoty shodují, pak je aktualizace pole parametrů umožněna; pokud se neshodují, pak je aktualizace pole parametrů přerušena.

MPEG bitový tok, obsahující data určená k zavedení do přijímače/dekodéru 2020, nese strojový kód, jehož alespoň část obsahuje přídavný zaváděč, označovaný jako vstupní zaváděč (zaváděč vstupního toku). Samozaváděcí program 100 zavádí tento vstupní zaváděč z MPEG bitového toku do paměti 72 RAM přijímače/dekodéru, je to právě tento vstupní zaváděč,

0 který zavádí data z MPEG bitového toku, například za účelem aktualizace rezidentního softwaru.

Software zavedený do paměti 69 FLASH přijímače/dekodéru 2020 může rovněž obsahovat zaváděč, označovaný jako rezidentní zaváděč. Tento rezidentní zaváděč by měl být schopen přinejmenším provádět zapisování/aktualizaci softwaru z MPEG bitového toku a může nabízet další znaky, jako jsou aktualizace z lokálních portů, a může umožňovat dekódování video a audio dat v MPEG bitovém toku. Rezidentní zaváděč je zaváděn z bitového toku na žádost 30 aplikace, například pro doplnění zaváděče, který provádí • · ·» - - . _ • * ···· ’ * ! J · »**······· ···· ··· ·· ·· ·· ·· zavádění vstupního zaváděče, nebo pro zavedení dat z bitového toku. Pokud je například požadovaného zapisování/aktualizace aplikací, uloženou v přijímači/dekodéru 2020, a rezidentní software není poškozen, pak je pro tuto aktualizaci použít rezidentní zaváděč namísto vstupního zaváděče. To může zkrátit dobu potřebnou pro aktualizaci softwaru v přijímači/dekodéru. Alespoň část rezidentního zaváděče je ve formě strojového kódu.

Různé MPEG tabulky začleněné v MPEG bitovém toku, které umožňují přijímači/dekodéru 2020 lokalizovat a zavádět požadovaný software, budou v následujícím popisu popsány ve spojení s odkazy na obr. 11 a obr. 12.

MPEG bitový tok obsahuje alespoň jednu adresářovou tabulku 200 hardwaru a množství adresářů 300 zaváděčů.

Adresářová tabulka 200 hardwaru umožňuje samozaváděcímu programu 100, aby lokalizoval správné verze vstupního zaváděče a softwaru určeného k zavedení pro množství různých verzí přijímače/dekodéru 2020. Jak je patrné ² obr. 11, adresářová tabulka 200 hardwaru obsahuje TID 202 o hodnotě DO a TID-rozšíření 204 o hodnotě 0000, přičemž tyto hodnoty jsou předtím uloženy v paměti 6.8 EEPROM přijímače/dekodéru 2020 pro umožnění, například, samozaváděcímu programu 1Q0, aby lokalizoval a zaváděl adresářovou tabulku 200 hardwaru.

Adresářová tabulka 200 hardwaru obsahuje:

číslo verze, HVERSION 206, adresářové tabulky 200 hardwaru. Přičemž číslo verze je zvýšeno pokaždé, když dojde ke změně v obsahu adresářové tabulky 200 hardwaru;

0 0 ·« 00

0000 000 • 0 0 0 · «· 00 počet, NL 208, popisů vstupních zaváděčů, obsažených v adresářové tabulce 200 hardwaru;

pro každou verzi přijímače/dekodéru 2020:

identifikátor, HVN 210, čísla verze tohoto 5 přijímače/dekodéru 2020;

TID 212 MPEG tabulek, použitých pro adresář 300 zaváděčů, sdruženém s tímto HVN 210, vstupní zaváděč a software určený k zavedení;

redundantní byte, RES 214;

maximální velikost, SECTION_LEN 216, úseku MPEG tabulky, použité pro adresář 300 zaváděčů, sdružený s tímto HVN 210;

velikost, TIME OCJT 218, časového intervalu 15 ^— pro zavedení adresáře 300 zaváděčů, sdruženého s HVN 210; a hodnotu, SGN_SIGN 220, podpisu adresáře 300 zaváděčů, sdruženého s HVN 210;

identifikací, KEY 222, privátního klíče použitého 25 pro ověření adresářové tabulky 200 hardwaru; a kódovanou oblast, CIPH_AREA 224, obsahující podpis

SIGN_H 226 adresářové tabulky 2Q0 hardwaru, přičemž tento podpis je posunut od začátku CIPH_AREA 224 o posunutí podpisu, SGN OFFSET 228.

HVN 210 přijímače/dekodéru má délku 4 byty. Jeden byte je rezervován pro budoucí použití, dva byty obsahují kód pro číslo verze hardwaru v přijímači/dekodéru a jeden byte obsahuje kód pro výrobce přijímače/dekodéru. To umožňuje samozaváděcímu programu, aby zavedl verzi vstupního zaváděče, • · φφφφ φφφ • φ φ « • · ·Φ φ φ · * φ · · φ • Φ φφ která je kompatibilní s hardwarovou platformou přij ímače/dekodéru.

Po zavedení adresářové tabulky 200 hardwaru samozaváděcí program 100 prohledá tuto tabulku 200 pro vstup odpovídající s HVN 210 přijímače/dekodéru 2020. Pokud nedojde ke shodě, zavádění (stahování) je přerušeno. Pokud ke shodě dojde, identifikuje samozaváděcí program 100 z tabulky 2QQ TID 212, která byla přidělena adresáři 300 zaváděčů, sdruženému s HVN 210 přijímače/dekodéru 2020, vstupnímu zaváděči a softwaru určenému k zavedení.

Jak je znázorněno na obr. 12, každý adresář 300 zaváděčů, sdružený s HVN 210 přijímače/dekodéru 2020, obsahuje:

číslo verze, LVERSION 302, adresáře 300 zaváděčů. Toto číslo verze je zvýšeno pokaždé, když dojde ke změně v obsahu adresáře 300 zaváděčů;

počet, NL 304, MPEG tabulek vstupního zaváděče; číslo verze, LVERS 306, vstupního zaváděče; počet, NS 308 , MPEG tabulek softwaru určeného k zavedení;

zavedení;

číslo verze, SVERS 310, softwaru určeného k pro každou MPEG tabulku vstupního zaváděče:

identifikaci, SE_ID 312, této MPEG tabulky;

TID-rozšíření, TID EXT 314, této MPEG tabulky;

dva redundantní byty, RES 316;

* · » · ϊ i i i tt • ♦·····*··<♦

- - · ········♦ ♦··· ·· ·· ·· ·· ·· maximální velikost, SECTION_LEN 318, MPEG úseku této MPEG tabulky;

velikost, TIME_OUT 320, časového intervalu pro zavedení této MPEG tabulky; a hodnotu, SGN_SIGN 322, podpisu této MPEG tabulky;

pro každou MPEG tabulku softwaru pro zavedení:

identifikaci, SEG_ID 324, této MPEG tabulky; TID-rozšíření, TID_EXT 326, této MPEG tabulky;

dva redundantní byty, RES 328;

maximální velikost, SECTION_LEN 330, MPEG úseku této MPEG tabulky;

velikost, TIME_OUT 332, časového intervalu pro zavedení této MPEG tabulky; a hodnotu, SGN_SIGN 334, podpisu této MPEG tabulky;

identifikaci, KEY 336, privátního klíče použitého pro ověření adresáře 300 zaváděčů; a kódovanou oblast, CIPH_AREA 338, obsahující podpis SIGN_L 340 adresáře 300 zaváděčů, přičemž tento podpis je posunut od začátku CIPH_AREA 338 o posunutí podpisu,

SGN_OFFSET 342 .

Během aktualizace je vytvářen výkaz obsahující, kromě jiného, detaily o každém kroku procesu zapisování/aktualízace, například zda krok byl úspěšně dokončen nebo ne, takže později může být identifikován krok, • · · toto *· « · · to · to »··» ··· ·· to· ve kterém mohlo selhat zapisováni/aktualizace. Tento výkaz například obsahuje:

HVERSION 206 adresářové tabulky 200 hardwaru;

pokud nastala chyba během zpracování adresářové tabulky 200 hardwaru, indikaci o typu této chyby a TID-rozšíření MPEG tabulky adresářové tabulky 200 hardwaru, ve které k chybě došlo;

LVERSION 302 adresáře 300 zaváděčů;

pokud nastala chyba během zpracování adresáře 300 zaváděčů, indikaci o typu této chyby a TID-rozšíření MPEG tabulky adresáře 300 zaváděčů, ve které k chybě došlo; a pokud nastala chyba během zpracování vstupního zaváděče, indikaci o typu této chyby a TID-rozšíření MPEG tabulky vstupního zaváděče, ve které k chybě došlo; a pokud nastala chyba během zpracování softwaru k zavedení, indikaci o typu této chyby a TID-rozšíření MPEG tabulky softwaru, ve které k chybě došlo.

Výkaz rovněž obsahuje důvod, proč bylo zapisování/aktualizace provedeno, například na žádost aplikace, počet zjištěných softwarových výpadků a počet poruch aktualizace.

Při aktualizaci rezidentního softwaru softwarem, přítomných v MPEG bitovém toku, na žádost aplikace je přijímač/dekodér 2020 uspořádán pro porovnání SVERS 310 softwaru, identifikovaného v čerstvě zavedeném adresáři 300 zaváděčů, s číslem verze rezidentního softwaru. Pokud je SVERS 310 pozdější (vyšší), pak jsou moduly, sdružené s »*·· ··* • · ·ι * ·ι 4 • 9 9 I * · · * «« «« ·· ·· rezidentním softwarem, vymazány z paměti 69 FLASH a jsou zavedeny a instalovány moduly aktualizovaného softwaru.

LED-dísplej 4038 na čelním panelu přijímače/dekodéru 2020 je upraven pro zobrazování zpráv pro uživatele přijímače/dekodéru 2020 během zavádění dat. Například jsou v poli parametrů, uloženém v paměti 69 FLASH přij ímače/dekodéru 2020, specifikovány čtyři následující zprávy:

• zpráva LOAD indikující, že zapisování/aktualizace probíhá v normálním stavu, to jest na žádost aplikace;

• zpráva NATIV indikující, že aktualizace probíhá ve strojovém stavu, to jest protože rezidentní software byl poškozen;

• zpráva 000 indikující, že samozaváděcí program 100 není schopen provést zapisování/aktualizaci, protože není schopen lokalizovat konzistentní nebo platné parametry (jako je frekvence, na kterou má být nastaven ladič 4028 MPEG toku, nebo PID MPEG bitového toku) v paměti přijímače/dekodéru 2020; a • zpráva ERRL indikující, že během zapisování aktualizace nastala chyba, jiná než jsou chyby specifikované ve spojení se zprávou 000.

Jako alternativa k těmto statickým zprávám mohou být na přijímači/dekodéru zobrazovány zprávy ve formě kresleného f ilmu.

Kroky, prováděné například při aktualizaci rezidentního softwaru budou v následujícím popisu popsány ve spojení s odkazy na obr. 13.

• · ·· » · * · • · · ♦ · · · ♦ * ·«·· ··« · ·· <· ·· ·· • <

···

V kroku S101 software, uložený v přijímači/dekodéru, ověřuje integritu jakéhokoliv rezidentního softwaru prostřednictvím provedení výpočtu kontrolního součtu a porovnání výsledku tohoto výpočtu s hodnotou kontrolního součtu, uloženého v rezidentním softwaru. Pokud jsou tyto dvě hodnoty odlišné, pak aktualizace pokračuje ve strojovém stavu; pokud jsou tyto dvě hodnoty stejné, nebo pokud není lokalizován rezidentní software, pak aktualizace pokračuje v normálním stavu.

Ve strojovém stavu je potom v kroku $102 určováno, zda předcházející žádost o aktualizací stále platí. Pokud žádost o aktualizaci z aplikace stále trvá, je tato žádost v kroku S103 vymazána a krok S1Q2 je opakován. Pokud již neplatí žádná žádost o aktualizaci, je v kroku S104 vymazán , .

výkaz o předcházející aktualizaci a je inicializováno započetí vytváření výkazu a nové aktualizaci. Tento výkaz zaznamenává důvod žádosti o aktualizaci, to jest nahrazení poškozeného softwaru.

Následně po kroku S104, je v kroku Ξ105 zobrazena zpráva NATIV na displeji 4Q38 přijímače/dekodéru.

V kroku 5IQ6 jsou ověřeny parametry, uložené v polích parametrů paměti 68 EEPROM a paměti 69 FLASH. Pokud parametry naladění a/nebo parametr PID nejsou definovány, pak je na displeji 4038 zobrazena zpráva 000 a aktualizace je přerušena.

Pokud jsou v poli parametrů tyto parametry definovány, pokračuje aktualizační proces do kroku S1Q7, ve kterém samozaváděcí program 100 naladí ladič 4028 MPEG toku na odpovídač 2014 podle parametrů, uložených v polích

0

0··*

0 • 00 0 0 *0 0 • · 00 0 Φ 0 ·

00 000 0* 0

00 0 »00 0 • 0 · 0 0 0 0 0 parametrů. Pokud toto naladění selže, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je naladění úspěšné, samozaváděcí program 100 v kroku S108 zavádí a ověřuje adresářovou tabulku 200 hardwaru.

Pokud tato adresářová tabulka 200 hardwaru není zavedena před uplynutím časového intervalu, nebo pokud tato adresářová tabulka 200 hardwaru není ověřena (protože během zavádění došlo k chybě), je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud zavádění a ověření je úspěšné, samozaváděcí program 100 vyhledá HVN 210, odpovídající číslu verze přijímače/dekodéru 2020, jak je definován v poli parametrů.

Pokud takový HVN není lokalizován, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je tento vstup lokalizován, samozaváděcí program 100 čte TID 212 MPEG tabulek, použitých pro adresář 3Q0 zaváděčů, sdružený s tímto HVN 210, vstupní zaváděč a software určený k zavedení, a v kroku S109 zavádí a ověřuje správná adresář 300 zaváděčů. Pokud tento adresář 300 zaváděčů není zaveden před uplynutím Časového intervalu, nebo pokud adresář zaváděčů není ověřen (protože během zavádění došlo k chybě), je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud zavádění a ověření je úspěšné, pak samozaváděcí program 100 zavádí a ověřuje v kroku S110 vstupní zaváděč z MPEG bitového toku do paměti 72 RAM přijímače/dekodéru 2020. Pokud tento vstupní zaváděč není zaveden před uplynutím časového intervalu, nebo pokud vstupní zaváděč není ověřen • *

0«·· 00· (protože během zavádění došlo k chybě), je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je úspěšně zaveden a ověřen vstupní zaváděč, je tento vstupní zaváděč vykonán v kroku 5111 a v kroku S112 je vymazána poškozená část rezidentního softwaru a segmenty softwaru, určené k zavedení, jsou zavedeny prostřednictvím vstupního zaváděče, ověřeny a zapsány na vhodná adresová místa v paměti 69 FLASH. Pokud software není zaveden před uplynutím časového intervalu, nebo pokud software není ověřen (protože během zavádění došlo k chybě), nebo pokud došlo k chybě během zápisu softwaru do paměti 69 FLASH, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je rezidentní software úspěšně aktualizován, je v kroku S113 zastaveno vytváření výkazu a přijímač/dekodér 2Q2Q je resetován pro umožnění provedení další aktualizace.

V kterémkoliv z kroků, ve kterých byla aktualizace přerušena, může být tento krok alternativně opětovně proveden v předepsaném počtu opakování, dokud není úspěšně dokončen, nebo dokud neuplyne časový interval pro provádění tohoto kroku.

Pokud má aktualizace probíhat v normálním stavu, určuje samozaváděcí program 100 v kroku S201, zda žádost o aktualizaci z aplikace již probíhá. Pokud ne, aktualizace pokračuje jako normální. Pokud již probíhá žádost o aktualizaci, pak je nejprve zpracována tato probíhající žádost.

V kroku Ξ202 je vymazán výkaz o předcházející aktualizaci a je inicializováno započetí vytváření výkazu o nové aktualizaci. Výkaz zaznamenává důvod pro aktualizaci, v · ♦ například na žádost z aplikace, a jakékoliv podmínky aktualizace, které jsou voleny aplikací.

V kroku 5203 je potom zjištěno, zda v paměti 69 FLASH přijímače/dekodéru 2020 je uložen rezidentní zaváděč. Pokud 5 takový rezidentní zaváděč je uložen v přijímači/dekodéru, je v kroku S2Q4 zjištěno, zda tento rezidentní zaváděč již byl vykonán v odezvě na příkaz ze softwaru uloženého v přijímači/dekodéru 2020. Pokud rezidentní zaváděč již byl vykonán, pak tento rezidentní zaváděč provádí následné kroky v aktualizačním procesu, které by normálně byly prováděny samozaváděcím programem 100.

Pokud rezidentní zaváděč v paměti není přítomen, nebo ještě nebyl vykonán, pak je použit samozaváděcí program 100.

Je rovněž možné, aby software v přijímači/dekodéru 2020 řídil 15 samozaváděcí program 100 tak, aby pokračoval s aktualizačním procesem, dokonce i když v paměti 69 FLASH je uložen rezidentní zaváděč.

V kroku S205 je na displeji 4038 přijímače/dekodéru

2020 zobrazena zpráva LOAD.

V kroku S206 jsou ověřeny parametry uložené v polích parametrů paměti 68 EEPROM a paměti 69 FLASH. Pokud parametry naladění a/nebo parametr PID nejsou definovány, pak je na displeji 4038 zobrazena zpráva 000 a aktualizace je přerušena.

Pokud jsou v poli parametrů tyto parametry definovány, pokračuje aktualizační proces do kroku S2Q7, ve kterém samozaváděcí program 100 nebo rezidentní zaváděč naladí ladič 4028 MPEG toku na odpovídač 2014 podle φ ·

ΦΦΦΦ φφφ φ φ • Φ ·Φ φ φ φ φ φ φ φ φ φφ φφ parametrů, uložených v polích parametrů. Pokud toto naladění selže, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je naladění úspěšné, samozaváděcí program 100 nebo rezidentní zaváděč v kroku S208 zavádí a ověřuje 5 adresářovou tabulku 200 hardwaru. Pokud tato adresářová tabulka 200 hardwaru není zavedena před uplynutím časového intervalu, nebo pokud tato adresářová tabulka 200 hardwaru není ověřena (protože během zavádění došlo k chybě), nebo, v závislosti na možnosti zvolené žádostí aplikace o , , , .

aktualizaci, pokud již byla provedena úspěšná aktualizace s použitím adresářové tabulky hardwaru, mající stejné HVERSION 206, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud zavádění a ověření je úspěšné a aktualizace je umožněna aplikací, samozaváděcí program 100 nebo rezidentní zaváděč vyhledá HVN 210, odpovídající číslu verze přijímače/dekodéru 2020, jak je definován v poli parametrů. Pokud takový HVN není lokalizován, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je tento vstup lokalizován, samozaváděcí program 1QQ nebo rezidentní zaváděč čte TID 212 MPEG tabulek, použitých pro adresář 300 zaváděčů, sdružený s tímto HVN 210, vstupní zaváděč a software určený k zavedení, a v kroku S209 zavádí a ověřuje správná adresář 300 zaváděčů.

Pokud tento adresář 300 zaváděčů není zaveden před uplynutím časového intervalu, nebo pokud adresář zaváděčů není ověřen (protože během zavádění došlo k chybě), nebo, v závislosti na možnosti zvolené žádostí aplikace o aktualizaci, pokud úspěšná aktualizace již byla provedena s fe · • fefe · fe · · · fefe ·· • fefe * fefefe • fefe • fe «· použitím adresáře zaváděčů, který má stejné LVERS 306, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud zavádění a ověření je úspěšné a aktualizace je aplikací umožněna, pak samozaváděcí program 100 zavádí a ověřuje v kroku S210 vstupní zaváděč z MPEG bitového toku do paměti 72 RAM přijímače/dekodéru 2020. Pokud tento vstupní zaváděč není zaveden před uplynutím časového intervalu, nebo pokud vstupní zaváděč není ověřen (protože během zavádění došlo k chybě), je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je úspěšně zaveden a ověřen vstupní zaváděč, je tento vstupní zaváděč vykonán v kroku S211 a v kroku 5212 je porovnáno číslo verze SVERS 310 softwaru v MPEG bitovém toku s číslem verze rezidentního softwaru.

Pokud jsou čísla verzí stejná, není zápis softwaru do paměti 69 FLASH proveden a žádost aplikace o aktualizaci je vymazána. Pokud jsou čísla verzí různá, je vymazán rezidentní software a segmenty softwaru, určené k zavedení, jsou zavedeny prostřednictvím vstupního zaváděče, ověřeny a zapsány na vhodná adresová místa v paměti 69 FLASH v kroku S213.

Pokud software není zaveden před uplynutím časového intervalu, nebo pokud software není ověřen (protože během zavádění došlo k chybě), nebo pokud došlo k chybě během zápisu softwaru do paměti 69 FLASH, je aktualizace přerušena a je zobrazena zpráva ERRL.

Pokud je rezidentní software úspěšně aktualizován, je v kroku S114 zastaveno vytváření výkazu a přijímač/dekodér 2020 je resetován pro umožnění provedení další aktualizace.

· «*«· 000 u strojového stavu, v kterémkoliv z kroků, ve aktualizace přerušena, může být tento krok opětovně prováděn, dokud není úspěšně dokončen.

0 0 00 0 0 ·· 0·

Jako kterých byla alternativně

Mělo by být zcela zřejmé, že předkládaný vynález byl výše popsán čistě prostřednictvím příkladu, přičemž v rozsahu vynálezu mohou být provedeny modifikace různých detailů.

r

Každý znak popisovaný v popisu a (kde je to vhodné) v nárocích a na výkresech může být vytvořen nezávisle nebo v jakékoliv vhodné kombinaci. Ve shora zmiňovaných výhodných provedeních byly určité znaky předkládaného vynálezu realizovány s použitím počítačového softwaru. Ovšem osobám v oboru znalým je přirozeně zcela zřejmé, že jakýkoliv z těchto znaků může být realizován s použitím hardwaru. Navíc by mělo být zcela zřejmé, že funkce prováděné hardwarem, počítačovým softwarem a podobně jsou prováděny na nebo s použitím elektrických a podobných signálů.

Claims (5)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob zavádění dat do příjímače/dekodéru, vyznačující se tím, že v přijímači/dekodéru zahrnuje kroky:

   přijímání bitového toku včetně dat;

   zavedení zaváděče pro zavádění dat z bitového toku do přijímače/dekodéru; a zavedení uvedených dat z bitového toku s využitím uvedeného zavedeného datového zaváděče.

   ]_q 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že zavedený datový zaváděč se vymaže z přijímače/dekodéru poté, co data již byla zavedena z bitového toku.

   3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že zavedený datový zaváděč se následně uloží v energeticky nezávislé paměti přijímače/dekodéru.

   4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že energeticky nezávislou pamětí je Flash paměťové médium přij ímače/dekodéru.

   20 5. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že zavádění dat se provádí prostřednictvím zavedeného datového zaváděče.

   6. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se nahrazuje pouze část dat, uložených v přijímači/dekodéru, odpovídající částí dat, zaváděných zavedeným datovým zaváděčem.

   7, Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že bitový tok obsahuje alespoň jeden

   30 datový zaváděč a způsob dále zahrnuje kroky ve vysílacím • φ φ φ ·· φφ

   ΦΦΦ· «·· ·· systému;

   pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč rozdělení datového zaváděče do množství modulů; a pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč 5 rozdělení dat do příslušného množství modulů, přičemž každé množství datových modulů je sdruženo s příslušným množstvím modulů datového zaváděče.

   8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že dále zahrnuje kroky ve vysílacím systému:

   pro uvedený alespoň jeden nebo každý datový zaváděč formátování každého z modulů jako příslušnou tabulku, přičemž tabulky mají stejnou patřičnou tabulkovou identifikaci (TID) a patřičná odlišná rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření); a 15 pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulů dat formátování každého z modulů dat jako příslušnou tabulku, přičemž tyto tabulky mají stejnou patřičnou TID jako tabulky modulů datového zaváděče, které jsou s nimi sdružené, a patřičná odlišná TID-rozšíření.

   9. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že zahrnuje v uvedených zaváděcích krocích zavádění modulových tabulek majících stejnou TID.

   10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že uvedené 2 5 tabulky mají patřičná odlišná TID rozšíření jiná, než je předem stanovené TID-rozšíření; a způsob dále zahrnuje krok ve vysílacím systému: vytváření patřičné adresářové tabulky pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulů majících stejnou TID, přičemž tato alespoň jedna nebo každá adresářová

   30 tabulka má uvedené předem stanovené TID-rozšíření a toto TID, φ φ φ φ φ φ

   φ φ

   φ • · φφ φφφ φφ ·« a přičemž adresářová tabulka obsahuje pro každý z modulů jméno tohoto modulu a patřičné TID-rozšíření.

   11. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že dále zahrnuje kroky v přijímači/dekodéru:

   zavádění jedné z tabulek majících předem stanovené TID-rozšíření tak, aby se zavedla adresářová tabulka;

   určování z obsahu adresářové tabulky TID-rozšíření modulových tabulek majících stejnou TID jako adresářová tabulka; a v uvedených zaváděcích krccích zavádění modulových tabulek majících stejnou TID, jako zavedená adresářová tabulka, a TID-rozšíření, určená ze zavedené adresářové tabulky.

   ]_5 12. Způsob podle kteréhokoliv z předcházej ících nároků, vyznačující se tím, že dále zahrnuje krok ve vysílacím systému: vytváření adresářové tabulky mající předem stanovenou tabulkovou identifikaci (TID) a obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přijímače/dekodéru,

   20 patřičnou TID sdruženou s toutc identifikací verze.

   13. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že identifikace verze zahrnuje kód pro verzí přijímače/dekodéru a kód pro výrobce přijímače/dekodéru.
2. 2,- 14. Způsob podle nároku 12 nebo 13 a současně podle nároku

   11, vyznačující se tím, že dále zahrnuje kroky v přij ímači/dekodéru:

   zavádění uvedené adresářové tabulky mající předem stanovenou TID; a

   55 určování identifikace verze přijímače/dekodéru;

   přičemž krok zavádění adresářové tabulky zahrnuje • * • · ··*· ·0· zavádění té jedné z tabulek, která má TID, sdružené s číslem verze přijímače/dekodéru, a předem stanovené TID-rozšíření.

   15. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 10 až 14, vyznačující se tím, že dále zahrnuje kroky ve vysílacím 5 systému:

   začlenění do každé vysílané adresářové tabulky adresářové identifikace verze pro tuto tabulku; a v přijímači/dekodéru:

   určení, zda adresářová identifikace verze právě vysílané adresářové tabulky je novější, než adresářová identifikace verze předtím zavedené adresářové tabulky mající stejnou TID jako právě vysílaná adresářová tabulka, a pokud tomu tak není, přerušení zavádění dat.

   25 16. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že dále zahrnuje krok ve vysílacím systému:

   začlenění do bitového toku datovou identifikaci verze dat; a

   20 krok v přijímači/dekodéru:

   určení, zda datová identifikace verze přijatých dat je novější, než datová identifikace verze právě uložených dat, a pokud je tomu tak, provedení uvedeného kroku zavedení dat z bitového toku.

   o 5

   17. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že alespoň část zavedeného datového zaváděče je ve formě kódu, který je specifický pro hardware přijímače/dekodéru.

   30 18. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že dále zahrnuje kroky ve vysílacím • · · systému:

   vysílání druhého datového zaváděče začleněného do uvedeného bitového toku; a v přijímači/dekodéru:

   zavádění druhého datového zaváděče; a zavádění jednoho z prvně zmiňovaného datového zaváděče a dat, přičemž uvedený druhý zaváděcí prostředek provádí zavádění jednoho z prvně zmiňovaného datového zaváděče a dat

   19. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že alespoň část druhého datového zaváděče je ve formě kódu, který je specifický pro hardware přijímače/dekodéru.

   20. Přijímač/dekodér, vyznačující se tím, že zahrnuje: přijímač pro přijímání bitového toku včetně dat;

   paměťový prostředek; a zaváděcí prostředek pro zavádění z bitového toku do paměťového prostředku zaváděče pro zavádění dat z bitového toku do přijímače/dekodéru.

   21. Přijímač/dekodér podle nároku 20, vyznačující se tím, že dále zahrnuje prostředek pro mazání zavedeného datového zaváděče z paměťového prostředku poté, co data již byla zavedena z bitového toku.

   22. Přijímač/dekodér podle nároku 20, vyznačující se tím, že dále zahrnuje energeticky nezávislou paměť pro uložení zavedeného datového zaváděče poté, co data již byla zavedena z bitového toku.

   23. Přijímač/dekodér podle nároku 22, vyznačující se tím, že energeticky nezávislou pamětí je Flash paměťové médium přij ímače/dekodéru.

   • to · tototo* ·* ·· toto toto toto·· tototo

   24. Přijímač/dekodér podle kteréhokoliv z nároků 20 až 23, vyznačující se tím, že zavedený datový zaváděč je upraven pro provádění zavádění dat z bitového toku.

   25. Přijímač/dekodér podle kteréhokoliv z nároků 20 až 24, vyznačující se tím, že zavedený datový zaváděč je upraven pro nahrazení pouze části dat, uložených v přijímači/dekodéru, odpovídající části dat zaváděných tímto zaváděčem.

   26. Přijímač/dekodér podle nároků 20 až 25, vyznačující se tím, že je upraven pro zavádění tabulek.

   27. Přijímač/dekodér podle nároku 26, vyznačující se tím, že uvedený zaváděcí prostředek je uspořádán pro zavádění tabulky mající tabulkovou identifikaci (TID) a předem stanovené rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření), pro zavedení adresářové tabulky, pro určení z obsahu adresářové tabulky TID-rozšíření modulových tabulek majících stejnou TID jako adresářová tabulka, a pro zavedení modulových tabulek majících stejnou TID jako je TID zavedené adresářové tabulky a TID-rozšíření, určená ze zavedené adresářové tabulky, pro zavedení uvedeného zaváděče.

   28. Přijímač/dekodér podle nároku 26 nebo 28, vyznačující se tím, že uvedený zaváděcí prostředek je uspořádán pro zavádění adresářové tabulky mající předem stanovenou TID a obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přijímače/dekodéru, příslušnou TID sdruženou s touto identifikací verze, pro určování identifikace verze přijímače/dekodéru, a pro zavádění adresářové tabulky mající TID, sdruženou s číslem verze přijímače/dekodéru, a předem stanovené TID-rozšíření.

   0 ·

   0 0 0 • · 00

   0000

   0 0 0 0 •00 00 00

   0 0 0 0 0 0 0 0

   00 00

   29. Přijímač/dekodér podle nároku 27 nebo 28, vyznačující se tím, že uvedený zaváděcí prostředek je uspořádán pro určování, zda identifikace verze právě vysílané adresářové tabulky je novější, než identifikace verze předtím zavedené
3. 5 adresářové tabulky mající stejnou TID jako právě vysílaná adresářová tabulka, a pokud tomu tak není, pro přerušení zavádění uvedeného zaváděče.

   30. Přijímač/dekodér podle kteréhokoliv z nároků 20 až 29, vyznačující se tím, že datový zaváděč je ve formě kódu, který je specifický pro hardware přijímače/dekodéru.

   31. Přijímač/dekodér podle kteréhokoliv z nároků 20 až 30, vyznačující se tím, že uvedený zaváděcí prostředek je uspořádán pro zavádění druhého zaváděče, začleněného v datech

   25 obsažených v uvedeném bitovém toku, pro zavádění jednoho z prvně zmiňovaného zaváděče a dat.

   32. Vysílací systém, vyznačující se tím, že zahrnuje: prostředek pro vysílání bitového toku zahrnujícího alespoň jeden datový zaváděč pro zavádění dat do

   2 0 přijímače/dekodéru a data sdružená s tímto alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem; a prostředek pro rozdělení uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče na množství modulů a pro rozdělení dat, sdružených s uvedeným alespoň jedním nebo každým datovým 2 5 zaváděčem, do příslušného množství modulů pro vysílání prostřednictvím uvedeného vysílacího prostředku.

   33. Vysílací systém podle nároku 32, vyznačující se tím, že dále zahrnuje:

   30 prostředek pro formátování každého z modulů uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče jako příslušné
4. 9 · ·0 • · · ·

   - - · · 0 0

   0 0 · 0 · * 00·0 *000 000 00 00 0> *· tabulky, přičemž tyto tabulky uvedeného alespoň jednoho nebo každého datového zaváděče mají stejnou patřičnou tabulkovou identifikaci (TID) a patřičná odlišná rozšíření tabulkové identifikace (TID-rozšíření); a

   5 prostředek pro formátování každého z modulů dat, sdružených s uvedeným alespoň jedním nebo každým datovým zaváděčem, jako příslušné tabulky, přičemž tyto tabulky modulů dat mají stejnou patřičnou TID jako tabulky modulů datového zaváděče, které jsou s nimi sdružené, a patřičná
5. 10 odlišná TID-rozšíření.

   34. Vysílací systém podle nároku 33, vyznačující se tím, že uvedené tabulky mají patřičná odlišná TID-rozšíření jiná, než je předem stanovené TID-rozšíření; a uvedený systém dále zahrnuje prostředek pro vytváření patřičných adresářových 15 tabulek pro uvedené alespoň jedno nebo každé množství modulů majících stejnou TID, přičemž každá adresářová tabulka má toto TID a uvedené předem stanovené TID-rozšíření, a přičemž adresář obsahuje pro každý z modulů jméno tohoto modulu a patřičné TID-rozšíření.

   35. Vysílací systém podle kteréhokoliv z nároků 32 až 34, vyznačující se tím, že dále zahrnuje:

   prostředek pro vytváření adresářové tabulky mající předem stanovenou tabulkovou identifikaci (TID) a

   25 obsahující, pro každou z množství identifikací verzí přijímače/dekodéru, patřičnou TID sdruženou s touto identifikaci verze,

   36. Vysílací systém podle kteréhokoliv z nároků 32 až 35, vyznačující se tím, že dále zahrnuje prostředek pro začlenění « · · «’: i · * ·· ·· «· ·· fe··· «·· do každé vysílané tabulky identifikace verze pro tuto tabulku.

   37. Vysílací systém podle kteréhokoliv z nároků 32 až 36, vyznačující se tím, že uvedený alespoň jeden nebo každý zaváděč je ve formě kódu, který je specifický pro hardware přij ímače/dekodéru.

   38. Kombinace přijímače dekodéru podle kteréhokoliv z nároků 20 až 31 a vysílacího systému podle kteréhokoliv z nároků 32 až 37.

   39. Signál, vyznačující se tím, že zahrnuje alespoň jeden zaváděč pro zavádění dat do přijímače/dekodéru a data sdružená s tímto alespoň jedním nebo každým zaváděčem, přičemž uvedený alespoň jeden nebo každý zaváděč je rozdělen na množství modulů a data, sdružená s uvedeným alespoň jedním nebo každým zaváděčem, jsou rozdělena na příslušné odpovídající množství modulů.

   40. Způsob zavádění dat do přijímače/dekodéru v podstatě podle zde uvedeného popisu.

   41. Přijímač/dekodér v podstatě podle zde uvedeného popisu.

   42. Vysílací systém v podstatě podle zde uvedeného popisu.