CZ20002001A3 - Substituované deriváty imidazolu s aktivitou podobnou agonistům adrenergních receptorů alfa 2B nebo 2B/2C - Google Patents

Abstract

Sloučeniny s adrenergní aktivitou, které jsou selektivní agonisté projeden nebo oba adrenoceptorové receptorové subtypy alfa2B a alfa2C, kterým dávají přednost před adrenoceptorovým receptorovým subtypem alfa2A; aktivní sloučenina je vybrána ze skupiny zahrnující sloučeniny mající vzorec I, kde tečkované čáry reprezentují výhodné vazby za předpokladu, že dvě dvojné vazby nemusí sdílet společný uhlíkový atom; Rje H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R', kde R1 je H nebo nižší alkyl, ale R1 je nepřítomno, jestliže vazba mezi X a kruhem reprezentovaným vzorcem (a)je dvojná vazba; Yje O, N, S, (CR12),,, kde yje celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo Υ'ΟΕ-, kde Y1 je O, N nebo S; x je 1 nebo 2, kde x je 1 jestliže R2, R3 nebo R4 jsou vázány na nasycený uhlíkový atom a x je 2, jestliže R2, R3 nebo R4 jsou vázány na nasycený uhlíkový atom, R2 je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy,' hydroxy skupina nebo nižší alkoxy skupina, nebo fenyl, nebo spolu, jsou -(C(R2)x)z-; -Y’(C(R2)x)z'; - Y’(C(R2)x)yY'-; -C(R2)x)Y'-C(R2)x)-; -(C(R2)x)-Y'-(C(R2)x)-(C(R2)x)-a-Y'-(C(R2)x)-, jde z je celé číslo od 3 do 5, z'je celé číslo od 2 do 4 a x a y jsou takové jako jsou definovány výše, a dále oba konce každé z těchto divalentních částí molekuly se mohou připojovat buď na R3 nebo na R4 a vytvářet kondenzovanou kruhovou strukturu a vytvořené kruhy mohou být úplně nenasycené, částečně nenasycené nebo úplně nasycené; ajsou užitečné pro léčbu svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické, neurodegenerativních onemocnění, poruch paměti a vědomí, psychózy včetně manických stavů a úzkostných stavů, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice, aniž by vykazovaly sedativní nebo kardiovaskulární vedlejší účinky.

Description

Substituované deriváty imidazolu s aktivitou podobnou agonistům adrenergních receptorů alfa 2B nebo 2B/2C. ’ *

Oblast techniky í

i

Vynález je zaměřen na metodu léčby glaukomu nebo zvýšeného nitroočního tlaku a jiných onemocnění s podstatným snížením kardiovaskulárních nebo sedativních vedlejších účinků, pomocí podání sloučenin, které jsou selektivními agonisty buď samotných alfa2B nebo alfa2B a 2C adrenergních receptorů, a které postrádají výraznou aktivitu na alfa2A receptorovém subtypu, savcům včetně člověka. Tento vynález je rovněž zaměřen na nové sloučeniny a farmaceutické přípravky přizpůsobené k podávání uvedených sloučenin , savcům včetně člověka.

I

Dosavadní stav techniky

Sloučeniny s adrenergní aktivitou jsou dobře známy v oboru a jsou popsány v četných patentech v USA a v zahraničí, včetně vědeckých publikací. V oboru je obecně známo a akceptováno, že adrenergní aktivita je užitečná v terapii zvířat savčích druhů včetně člověka pro léčbu nebo zlepšení symptomů a stavu pacienta u mnoha onemocnění a stavů. Jinými slovy, v oboru je obecně akceptováno, že farmaceutické přípravky obsahující jako aktivní složku adrenergní sloučeninu nebo sloučeniny, jsou užitečné při léčbě glaukomu, chronické bolesti, překrvení nosní sliznice, vysokého krevního tlaku, městnavého selhání srdce a při úvodu do anestézie.

Dvě hlavní skupiny adrenergních receptorů jsou v oboru označovány jako alfa a beta adrenergní receptory, a každá skupina zahrnuje subtypy, které se označují písmeny o

abecedy jako alfa2A, alfa2B. Viz článek Bylund et al., Pharmacol. Rev. 46, 121-136 (1994).

Podstata vynálezu

Ve shodě s tímto vynálezem bylo zjištěno, že adrenergní sloučeniny, které působí selektivně a přednostně, až specificky, jako agonisté alfa2B nebo alfa2B/alfa2C (zde označeno jako alfa2B nebo alfa2B/2C) subtypů receptorů, na které působí přednostně ve srovnání s alfa2A subtypem receptorů, mají žádoucí terapeutické vlastnosti shodné s adrenergními látkami, ale bez jednoho nebo několika nežádoucích účinků, jako jsou změny krevního tlaku nebo sedace (útlum). Pro účely tohoto vynálezu je sloučenina definována jako specifický, nebo alespoň selektivní, agonista alfa2B nebo alfa2B/2C subtypů receptorů, jestliže je jako agonista alfa2B nebo alfa2C nebo obou receptorových subtypů přinejmenším desetkrát účinnější než v případě alfa2A receptorového subtypu, nebo jestliže rozdíl v účinnosti sloučeniny na alfa2B a alfa2B/2C receptorech ve srovnání s alfa2A receptorem je větší než 0,3 a její účinnost na aifa2A receptorů je menší nebo rovna 0,4.

Proto se vynález vztahuje na způsob léčby zvířat savčích druhů, včetně člověka, pomocí farmaceutického přípravku obsahujícího jako aktivní složku jednu nebo více sloučenin s účinkem specifických nebo selektivních alfa2B nebo alfa2B/2C agonistů, užívaný pro terapii mnoha onemocnění nebo stavů, proti kterým jsou užitečné alfa adrenergní sloučeniny, zahrnujích bez omezení glaukom, snížení nitroočního tlaku, chronickou bolest, průjem a překrvení nosní sliznice. Dále jsou sloučeniny podle tohoto vynálezu užitečné pro léčbu svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické,

•i* j neurodegenerativních onemocnění včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémie a iktu, poruch paměti a vědomí, poruch pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostných stavů, deprese, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice.

Tento vynález rovněž zahrnuje farmaceutické přípravky používané ve výše popsaném způsobu léčby.

Tento vynález se vztahuje zvláště na způsob léčby onemocnění a stavů, u kterých jsou užitečné adrenergní sloučeniny, ale jejich použití je limitováno kvůli známým nežádoucím účinkům.

Podrobný popis vynálezu

Sloučeniny, použité ve farmaceutických přípravcích a způsobu léčby podle tohoto vynálezu, jsou selektivní nebo specifičtí agonisté alfa2B nebo alfa2B/2C subtypů adrenergních receptorů, na které působí přednostně ve srovnáním s alfa2A subtypem receptoru. Ve shodě s tímto vynálezem je sloučenina považována za selektivního alfa2B nebo alfa2C agonistu, jestliže rozdíl v její účinnosti jako agonisty na alfa2B nebo alfa2B/2C receptorových subtypech ve srovnání s alfa2A subtypem receptoru je větší než 0,3 a její účinnost na alfa2A receptorovém subtypu je menší nebo rovna 0,4 a/nebo je alespoň desetkrát menší. Výhodně jsou sloučeniny použité ve shodě s tímto vynálezem specifickými agonisty alfa2B nebo alfa2B/2C receptorových subtypů. Specificky je v tomto ohledu definován specifický agonista v tom smyslu, že specifický adrenergní agonista nepůsobí na alfa2A receptorovém subtypu žádný měřitelný nebo biologicky významný efekt.

Byla objevena řada látek, které jsou funkčně selektivní pro alfa2B nebo alfa2B/2C subtypy řečených adrenergních receptorů. Jejich preferenční aktivitu lze určit pomocí řady

f- ’ · 4 4 > ♦

Τ t různých funkčních stanovení jako je produkce cyklického AMP, Shimizu et al., J.

Neurochem. 16, 1609-1619 (1969); R-SAT (technika receptorové selekce a amplifikace), Messier et al., Pharmacol. Toxicol. 76, 308-311 (1995) a cytosensorovým mikrofysiometrem, Neve et al, J. Biol. Chem. 267, 25748-25753 (1992), používajícím buňky, které přirozeně exprimují jednotlivé subtypy, neboje do nich jeden ze subtypů vnesen. Používané buňky nebo rekombinantní receptory mají být lidské nebo mají náležet těm druhům, u kterých byla prokázána shodná farmakologie. Ve studii popsané níže bylo použito stanovení pomocí R-SAT na buňkách, které byly přechodně transfektovány lidskými alfa2A (c10 gen), potkaními alfa2B (RNG gen) a lidskými alfa2C (c4 gen) receptory. U potkaního alfa2B receptorů byla prokázána farmakologie odpovídající lidskému alfa2B receptorů (viz, například, Bylund et al., Pharmacol. Rev. 46,127-129 (1994)).

Místní podání lze použít zvláště při léčbě glaukomu. Jakýkoliv přípravek pro místní použití jako je roztok, suspenze, gel, mazání nebo mast a podobně, může být aplikován do oka při glaukomu nebo na kůži při jiných indikacích. Příprava takových přípravků pro místní použití je dobře popsána v oboru farmaceutických přípravku na příkladech, jako např. v Remingtonů Pharmaceutical Science, vydání 17, Mack Publishing Company, Easton, Pensylvania.

Jestliže se má lék podávat systémově, lze jej připravit jako prášky, piluly, tablety a podobně, jako sirup nebo elixír pro perorální podání. Pro intravenózní, intraperitoneální, intratekální nebo epidurární podání, se sloučenina připraví jako roztok nebo suspenze, kterou lze podat injekčně. V určitých případech může být užitečné připravit tyto sloučeniny jako čípky nebo jako depotní přípravky s prodlouženým uvolňováním, včetně kožních náplastí pro uložení na nebo pod kůži, nebo v podobě intramuskulárních injekcí.

Léčba glaukomu nebo jakýchkoliv jiných indikací, o kterých je známo, nebo bylo objeveno, že odpovídají na léčbu pomocí adrenergních sloučenin, je ovlivněna podáním terapeuticky účinné dávky jedné nebo více sloučenin podle tohoto vynálezu. Terapeutická koncentrace je koncentrace, která vede k zlepšení určitého stavu nebo zpomalí jeho expanzi. V některých případech lze poučit lék profylakticky, aby se zabránilo vzniku určitého stavu. Podávaná terapeutická koncentrace se liší případ od případu a za určitých podmínek závisí na závažnosti léčeného stavu a na pacientově vnímavosti k léčbě. Podle toho je nejlépe určit podávanou terapeutickou dávku empiricky, z hlediska času i prostoru. Předpokládá se však, že v léčbě např. glaukomu, přípravek obsahující 0,001 až 5 % hmotnostních, výhodně 0,01 až 3 % hmotnostních, vytvoří terapeuticky účinnou koncentraci. Jestliže je podán systémově v množství 0,001 až 50 mg/kg, výhodně 0,001 až 10 mg/kg tělesné hmotnosti na den, bude mít terapeutický účinek ve většině případů.

Protože sloučeninám s účinkem alfa2B a alfa2B/2C specifických selektivních agonistů chybí podstatné alfa2A nežádoucí účinky, léčba onemocnění nebo stavů sloučeninami podle tohoto vynálezu je výhodná zvláště u lidí s kardiovaskulárními problémy.

Obecná struktura příkladů specifických alfa2B a alfa2C agonistů nebo adrenergních sloučenin s účinkem selektivních alfa2B a alfa2B/2C agonistů, které jsou použity ve farmaceutických přípravcích a terapeutických metodách podle tohoto vynálezu, je uvedena obecným vzorcem níže.

Podle jednoho hlediska vynálezu, je sloučenina s aktivitou selektivního agonisty na alfa2B nebo alfa2B/2C subtypu (subtypech) adrenergního receptorů představována obecným vzorcem ···· · · · ·

Y

R IN H kde tečkované_čáry představují výhodné vazby, za předpokladu, že dvě dvojné vazby nesdílejí společný atom uhlíku; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R¹, kde R¹ je H nebo nižší alkyl, ale R¹ chybí, jestliže je vazba mezi X a kruhem představovaným dvojná; Y je O, N, S, (CR¹2)_y, kde y je celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo -Y¹CH₂- kde Y¹ je O, N, nebo S; x je celé číslo 1 nebo 2, kde x je 1 když se R², R³, nebo R⁴ váže na nenasycený atom uhlíku a x je 2 když se R², R³ nebo R⁴ váže na nasycený atom uhlíku;

R² je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy a nižší alkoxy, nebo, jestliže je připojen na nasycený atom uhlíku, R² je oxo; R³ a R⁴ jsou každý H, nižší alkyl, hydroxy, nižší alkoxy nebo fenyl, nebo společně -(C(R²)x)z-; -Y¹(C(R²)x)z'-; -Y¹(C(R²)x)yY¹-; -(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x); (C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-(C(R²)x)-; a -Y¹-(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x), kde z je celé číslo od 3 do 5, z' je celé číslo od 2 do 4, a x a y jsou stejné jako je definováno výše, a dále se oba konce každé z těchto divalentních částí molekuly mohou připojit na R³ nebo R⁴ a vytvořit strukturu kondenzovaného kruhu obecně představovaného jako

a vytvořené kruhy mohou být úplně nenasycené, částečně nenasycené nebo úplně nasycené, za předpokladu, že uhlík v kruhu nemá více než 4 valence, dusík ne více než 3 valence a O a S nemají více než dvě valence.

Z jiného hlediska vynálezu je výše uvedená sloučeniny představována vzorcem

kde X může být C(H)R¹ a R¹ je H.

V uvedené sloučenině se vzorcem II, může být R² H a

může představovat furanylový radikál.

V těchto furanylových derivátech se vzorcem II, R³ a R⁴ mohou být oba (CH)₄, nebo R³ může být H a R⁴ t-butyl, nebo R³ a R⁴ mohou být H, nebo R³ může být H a R⁴ methyl nebo ethyl.

Alternativně může být R¹ v sloučenině se vzorcem I methyl a • ft • · »

» • ·

může představovat furanylový radikál.

Alternativně, R² v uvedených sloučeninách se vzorcem II může být H a

může představovat thienylový radikál.

V těchto thienylovýchderivátech se vzorcem II, R³ a R⁴ mohou být oba (CH2)4, nebo R³ může být fenyl a R⁴ H, nebo R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány (CH2)3S, nebo R³ a R⁴ mohou být H, nebo R³ a R⁴ mohou být oba reperezentovány (CH)4, nebo R³ může být H a R⁴ methyl, nebo R³ může být brom a R⁴ H, nebo R³může být vodík a R⁴ chlor, nebo R³ může být methyl a R⁴ vodík.

Alternativně, ve sloučenině se vzorcem II může

představovat cyklohexylový radikál.

V těchto cyklohexylových sloučeninách se vzorcem II, může být R² vodík a R³ a R⁴ oba reprezentovány (CH)₄, nebo R² může být oxoskupina a R³ a R⁴ oba (CH)₄, nebo R² může být vodík nebo oxoskupina a R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány (CH₂)S, nebo R² může být vodík a R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány (CH₂)₄, tvoříce tak oktahydronaftalen, nebo R² může být oxoskupina a R³ a R⁴ mohou být oba ···· · · s!

reprezentovány (CH2)4, nebo R² může být oxoskupina a R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány (CH)2C(CH3)(CH), nebo R² může být vodík a R³ a R⁴ mohou být oba představovány S(CH2)2, nebo R², R³ a R⁴ mohou být H, nebo R² může být oxoskupina a R³a R⁴ mohou být oba představovány (CH)2C(OCH3)CH, nebo R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány-Y¹-C(R²)x-C(R²)x-Y¹-, kde Y¹ je N, tvoříce tak tetrahydrochinoxalin, kde R² může být vodík nebo oxoskupina.

Alternativně, ve sloučeninách se vzorcem II

může představovat tetrahydrochinolinový radikál, kde R³ a R⁴jsou oba -Y¹-C(R²)x-C(R²)xC(R²)X-, kde Y¹ je Ν. V těchto tetrahydrochinolinových derivátech může být (R²)x vodík nebo oxoskupina, nebo může reprezentovat tetrahydroisochinolinový radikál, kde R³ a R⁴ jsou oba -C(R²)x-Y¹-C(R²)x-C(R²)x-, kde Y¹ je N a (R²)_x může být vodík nebo oxoskupina.

Alternativně, ve sloučeninách se vzorcem II

může reprezentovat cyklopentylový radikál.

V těchto cyklopentylových derivátech se vzorcem II, může být R² H a R³ a R⁴ oba reprezentovány (CH)₄, nebo R² může být oxoskupina a R³ a R⁴ oba reprezentovány (CH)4, nebo R² může být vodík a R³ a R⁴ oba představovány (CH2)₃.

·· » « • · ···· · ·

Λ’

Podle jiného hlediska vynálezu je Y (CH₂)3 a X může být CH a R² oxoskupina, nebo X může být CH2 a R² může být H. Alternativně, R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány (CH)4, Y může být CH₂C(CR¹2)₂, kde R¹ je vodík, nebo Y může být -CH₂C(Me)- a R² může být vodík nebo oxoskupina.

Konečně, ve sloučeninách se vzorcem II

může přestavovat fenylový radikál.

V těchto fenylových derivátech se vzorcem I, X může být CH₂, R může být H nebo CH₃, R², R³ a R⁴ mohou být H, nebo R³ a R⁴ mohou být oba reprezentovány O(CR²)₂O, aby vznikl 1,4-benzodioxanový derivát, nebo alternativně X může být S a R², R³ a R⁴ mohou být H.

Podle jiného hlediska vynálezu, má uvedená sloučenina obecný vzorec

kde Y je S nebo O.

V takové sloučenině se vzorcem III, může být X C(H)R¹, R, R¹, R², R³ a R⁴ mohou být H a Y může být O nebo S.

Podle jiného hlediska vynálezu má uvedená sloučenina obecný vzorec

a R³ a R⁴ představují oba (CH)₄.

V těchto sloučeninách se vzorcem IV, Y¹ může být O, R² oxoskupina a X je CH nebo CH2, nebo jeden z R² je hydroxyskupina a druhý H, nebo R² může být H.

V těchto sloučeninách se vzorcem IV, Y¹ může být S, X může být CH₂ a R² oxoskupina, nebo R² může být H a X může být CH a R² oxoskupina.

Podle jiného hlediska vynálezu je sloučenina se selektivní aktivitou na 2B nebo 2B a 2C subtypu(subtypech) adrenergního receptoru ve srovnání s 2A subtypem adrenergního receptoru představována obecným vzorcem

alternativně je W bicyklický radikál vybraný ze skupiny zahrnující

8 9998 •Ťi • · 4 · • 8 99 · 8 · • 4 4 9 • · <5 » ·* 88 • 9 8 4 • 9 4 · • · 4 4 • · » 4 *· 98 kde R⁵, R⁶, R⁷ a R⁸ jsou vybrány ze skupiny zahrnující H a nižší alkyl, za předpokladu, že alespoň jeden z R⁵ a R⁶ nebo R⁶ a R⁷ je OC(R⁹)C(R⁹)N(R), aby vznikl kondenzovaný kruh

XX kde R⁹ je H, nižší alkyl nebo oxoskupina; a

kde R¹⁰ je H, nižší alkyl, fenyl nebo nižším alkylem substituovaný fenyl, a Z je O nebo NH. Sloučeniny, kde W je norbornyl, jsou popsány a nárok na ně je uplatněn ve společně formulované přihlášce 09/003902, zaregistrované 7. ledna 1998, která je zde kompletně začleněna jako reference.

Podle jednoho hlediska vynálezu Z může být O a W může být

a R¹⁰ může být vybrán ze skupiny zahrnující H, fenyl nebo o-methylfenyl, např. R¹⁰ může být o-methylfenyl.

Podle jiného hlediska vynálezu může být W • · ·· (R⁹)xC (R⁹)_x.c

kde Z může být NR, R methyl nebo vodík, jeden z (R⁹)_x může být H a R⁵může být H. Alternativně, W může být

kde R může být H a R⁸ methyl.

Vynález je dále osvětlen následujícími příklady (včetně obecných schémat syntézy), které znázorňují různé aspekty vynálezu ale neomezují rozsah vynálezu jak je definován v nárocích.

Příklady provedení vynálezu

Příklad A

Syntéza 1-dimethylsuIfamoyl-2-t-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehydu:

1) n-BuLi, -78°C

SO₂NMe₂

CISO₂NMe₂

Et₃N, benzen^

2) TBDMSCI

1) sec-BuLi, -20°C

2) DMF

O TBDMS OHC7~N

SO₂NMe₂

Postup

Imidazol (1)(20,0 g, 0,29 mol), triethylamin (41,0 ml, 0,29 mol) a N,N-dimethylsulfamoylchlorid (31,6 ml, 0,29 mol) se přidá do 320 ml benzenu. Reakční směs se míchá po dobu 48 hodin při teplotě místnosti a poté se zfiltruje. Filtrát se zakoncentruje při sníženém tlaku. Vakuová destilace hrubého produktu (-0,5 mmHg, 115 až 118 stupňů Celsia) poskytne 38,7 g (76%) průzračného a bezbarvého oleje. Při ochlazování produkt tuhne ve formě bílých krystalů (2). 1-(Dimethylsulfamoyl)imidazol (2) (18,8 g, 0,11 mol) se přidá do 430 ml tetrahydrofuranu (THF). Roztok se ochladí na teplotu -78 stupňů Celsia. Roztok nbutyllithia (n-BuLi) v hexanu (1,6 M, 70,9 ml, 0,11 mol) se po kapkách přidává do reakční nádoby. Po ukončení přidávání se reakční směs míchá po dobu 1 hodiny při teplotě -78 stupňů Celsia. t-Butyldimethylsilylchlorid (17,8 g, 0,12 mol) v 50 ml THF se přidá pomocí kanyly do reakce. Po skončeni přidávání se reakční směs nechá pomalu ohřát na teplotu místnosti a poté míchá 24 hodin. Reakční směs se naředí vodou a oddělí se organická vrstva. Organická fáze se promyje solným roztokem a poté usuší nad síranem sodným. Směs se zfiltruje a filtrát zakoncentruje pod sníženým tlakem. Sloupcová chromatografie (V (eiuce 20% ethylacetát/hexanem) poskytne světle žlutou tuhou látku. Rekrystalizací z pentanu vznikne 30 g (94 %) bílých krystalů (3).

1-Dimethylsulfamoyl-2-t-butyldimethylsilylimidazol (3) (5,0 g, 17,3 mmol) se přidá do 100 ml THF. Roztok se ochladí na teplotu -20 stupňů Celsia. Roztok sekundárního butyllithia (s-BuLi) v hexanu (1,3 M, 14,6 ml, 19 mmol) se po kapkách přidává do reakční nádoby. Po skončení přidávání se reakční směs míchá 1 hodinu při teplotě -20 stupňů Celsia. 8 mi dimethylformamidu (DMF) se přidá do reakce a poté míchá při teplotě místnosti po dobu 3,5 hodiny. Reakční směs se naředí vodou a oddělí se organická vrstva. Organická fáze se promyje solným roztokem a poté usuší nad síranem sodným. Směs se zfiltruje a filtrát zakoncentruje pod sníženým tlakem. Sloupcová chromatografie (eluce 20% ethylacetát/hexanem) poskytne světle žlutý olej. Při ochlazování produkt tuhne za vzniku žlutých krystalů 1 -dimethylsulfamoyl-2-t-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehydu.

Příklad B-1

Postup pro přípravu 4(5)-(7-methoxy-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1Himidazol hydrochloridu:

40% HoSO₄

90°C

o

Postup

7-Methoxy-1-tetralon (1) (1,5 g, 8,5 mmol) a 1-dimethylsulfamoyl-2-t-butyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehyd (2) (2,7 g, 8,5 mmol) se přidají do 8,5 ml 40% roztoku kyseliny sírové. Reakční směs se poté zahřívá po dobu 24 hodin při teplotě 90 stupňů Celsia. Po ochlazení na teplotu místnosti se reakční směs alkalizuje pomocí nadbytku koncentrovaného roztoku chloridu amonného. Směs se dvakrát extrahuje pomocí THF. Organické vrstvy se smíchají a promyjí solným roztokem. Organická vrstva se oddělí a usuší nad síranem sodným. Směs se zfiltruje a filtrát zakoncentruje za sníženého tlaku za o

• · ·· ·· ·· ·4 ··· · · · · · ·· • · · ···· · · · * · · · · · · · · ··· · ·· ·· ·· ·« vzniku 2,7 g žluté pevné látky (3) obsahující 3-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen)-7methoxychroman-4-on. Hrubý produkt se resuspenduje ve 100 ml ethanolu a přidá se paladio-uhlíkový katalyzátor (10 %, 0,27 g). Směs se protřepe v Parrově hydrogenátoru při tlaku 74 Pa vodíku (40 psi). Po 19 hodinách se reakční směs zfiltruje přes Celit a filtrát se zakoncentruje při sníženém tlaku. Sloupcová chromatografie s 7% methanolem v chloroformu poskytne 1,05 g (46 %) pevné látky hnědavé barvy, obsahující 2-[3Himidazol-4(5)-ylmethyl]-7-methoxy-3,4-dihydro-2H-naftalen-1-onu (4) (B-1a ). (4) (0,5 g 1,95 mmol) se přidá k 20 ml methanolu. Do roztoku se přidá borohydrid sodný (74 mg,

1,95 mmol). Po 2,5 hodinovém míchání při teplotě místnosti se reakční směs zaleje vodou. Reakční směs se poté dvakrát extrahuje pomocí ethylacetátu. Organické vrstvy se spojí a promyjí solným roztokem. Organická vrstva se oddělí a usuší nad síranem sodným. Směs se zfiltruje a filtrát se zakoncentruje při sníženém tlaku za vzniku 0,5 g bílé pevné látky (5) obsahující 2-[3H-imidazol-4(5)-ylmethyl]-7-methoxy-3,4-dihydro-2H-naftalen-1 -ol. Surový produkt se rozpustí v 26 ml dichlormethanu. Přidá se triethylsilan (2,5 ml, 15,6 mmol) a kyselina trifluoroctové (4,8 ml, 62,3 mmol) a reakční směs se míchá 22 hodin při teplotě místnosti. Reakce se poté zalkalizuje pomocí 2 N NaOH a organická vrstva se oddělí a promyje solným roztokem. Roztok se usuší nad síranem sodným. Směs se zfiltruje a filtrát se zakoncentruje při sníženém tlaku. Sloupcová chromatografie s 7% methanolem v chloroformu poskytne 0,39 g (83 %) oleje hnědavé barvy (6). Produkt se rozpustí v methanolu a přidá se nadbytek HCI v etheru. Roztok se zakoncentruje při sníženém tlaku, aby se získalo 0,3 g pevné látky hnědavé barvy. Sloupcová chromatografie s 7% methanolem v chloroformu poskytne 0,25 g (46 %) 4(5)-(7-methoxy-1,2,3,4tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazol hydrochloridu (B-1) v podobě bílých krystalů po rekrystalizaci ze směsi acetonu a methanolu.

• · · · · · · I • · · * ♦; · • · · · · φ •4 · 4 4 4 ·· 44 44 44 ¹H NMR (300 Mhz, CD₃OD) 8,83 (s, 1H), 7,38 (s, 1H), 6,95 (d, 1H, J=8,5 Hz), 6,66 (d, 1H, J=8,4 Hz), 6,57 (s, 1H), 3,73 (s, 3H), 2,71-2,81 (m, 5H), 2,43-2,52 (m, 1H), 1,90-2,14 (m,

2H), 1,40-1,51 (m, 1H).

Podle postupu v Příkladu B-1 reagují různé sloučeniny s kondenzovaným kruhem za vzniku imidazolových derivátů uvedených v seznamu níže

Příklad B-2(a-d)

4-chromanon (2a) 3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)chroman-4-on (2b) 3-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)chroman-4-on (2c) 3-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)chroman-4-ol (2d) 4(5)-chroman-3-ylmethyl-1 H-imidazol

Příklad B-3 (a-b)

-tetralon (3a) 2-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-3,4-dihydro-2Hnaftalen-1-on (3b) 4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 Himidazol

Příklad B-4 (a-b)

4-methyl-1 -tetralon (4a) 4(5)-(4-methyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol « « (4b) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-4-methyl-3,4-dihydro2H-naftalen-1-on

Příklad B-5 (a-b)

Thiochroman (5a) 3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)thiochroman-4-on (5b) 3-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)thiochroman-4-on

Příklad B-6

Sůl kyseliny chlorovodíkové předchozí sloučeniny se připraví podle kroku 5 způsobu podle Příkladu B-1, uvedeného výše.

Thiochroman 4(5)-thiochroman-3-ylmethyl-1 H-imidazol

Příklad B-7 (a-c)

-indanon (7 a) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)indan-1-on (7b) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)indan-1-on (7c) 4(5)-indan-2-ylmethyl-1 H-imidazol • · · · · · · · · *·· · ·· ·· ··

Příklad B-8 (a-b)

7-methyl-1 -tetralon (8a) 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-7-methyl-3,4-dihydro2H-naftalen-1-on (8b) 4(5)-(7-methyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol

Sůl kyseliny chlorovodíková této sloučeniny se připraví podle metody uvedené v Příkladu B-6.

Příklad B9 (a-c)

4-keto-4,5,6,7-tetrahydrothianafthen (9a) 4(5)-(4₁5₁6_I7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-5-ylmethyl)1 H-imidazol

Sůl kyseliny chlorovodíkové této sloučeniny se připraví podle metody uvedené v Příkladu B-6.

(9b) S-ÍSH-imidazoMÍSJ-ylmethyO-eý-dihydro-SHbenzo[b]thiofen-4-on

Sůl kyseliny chlorovodíkové této sloučeniny se připraví podle metody uvedené v Příkladu B-6.

(9c) 5-(oktahydrobenzo[b]thiofen-5-ylmethyl-1 H-imidazol >i· • · ·· ·· · · • · · · • ftft ··· · ftft

Příklad B-10

4,4-Dimethyl-1 -tetralon

4(5)-(4,4-dimethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2- ylmethyl)-1 H-imidazol

Příklad B-11 (a-b)

1 -Benzosuberon

(lla) 4(5)-(6,7,8,9-tetrahydro-5H-benzocyklohepten-6- ylmethyl)-1 H-imidazol (llb) 6-(1H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-6,7,8,9- tetrahydrobenzocyklohepten-5-on

1 -Benzosuberon	(lla) 4(5)-(6,7,8,9-tetrahydro-5H-benzocyklohepten-6- ylmethyl)-1 H-imidazol (llb) 6-(1H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-6,7,8,9- tetrahydrobenzocyklohepten-5-on
Příklad C-1

Postup přípravy 4(5)-thiofen-3-ylmethyl-1H-imidazolu:

r« V

N

SO₂NMe₂

1) n-BuLi

2) TBSCI

3) n-BuLi ^4>sa 2

TBAF

CHO

//

N

EuSiH

CF,CO,H

CH₂CI₂

1ANHC1 reflux

Postup

1-(Dimethylsulfamoyl)imidazol (1) (2,0 g, 11,4 mmol) se vmíchá do 42 ml bezvodého THF a ochladí na teplotu -78 stupňů Celsia. Do roztoku (1) se přidá po kapkách n-BuLi (6,6 ml, 10,6 mmol). Výsledný roztok se míchá 30 minut při teplotě -78 stupňů Celsia. Do reakce se přidá tert-butyldimethylsilylchlorid (TBSCI) (1,6 g, 10,6 mmol) v 8 ml THF. Reakční směs se ohřeje na teplotu místnosti a míchá se přes noc. Následující den se reakce ochladí na teplotu -20 stupňů Celsia a přidá se 7,3 ml (11,6 mmol) n-BuLi. Po 45 minutách míchání při teplotě -20 stupňů Celsia, se do reakční směsi přidá 3thiofenkarboxaldehyd (2) (1,0 ml, 11,6 mmol). Reakce se pak ohřeje na teplotu místnosti a přes noc se míchá. Následující den se reakce zaleje vodou a zředí ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a poté solným roztokem. Organická fáze se usuší nad

• · • ·' ·	·· »· * ·· ·	• · • ·	•
• · ·	• · ··	• ·	•
• ·	• · · ·	• ·	•
• · · ·	·· ··	• ·

síranem sodným a pod sníženým tlakem se odstraní rozpouštědlo. Pomocí chromatografie (flash chromatography); 2:5 ethylacetát/hexan) získáme 3,0 g (7,5 mmol) dimethylamidu kyseliny 2-(t-butyldimethylsilyl)-5-(hydroxythiofen-2-ylmethyl)imidazol-1 -sulfonové (3). Sloučenina (3) (1,5 g, 3,74 mmol se vmíchá do 37 ml THF. Do roztoku (3) se po kapkách přidá 1M roztok tetra-n-butylamoniumfluoridu (TBAF) v THF (4,1 ml, 4,1 mmol). Reakční směs se přes noc míchá při teplotě místnosti. Následující den se reakční směs zaleje vodou a pak extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a pak solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a pod sníženým tlakem se odstraní rozpouštědlo. Získá se 0,94 g (0,33 mmol) dimethylamidu kyseliny 5(hydroxythiofen-2-ylmethyl)imidazol-1-sulfonové (4). (4) (0,5 g, 1,74 mmol) se vmíchá do 23 ml dichlormethanu, do roztoku se přidá 2,2 ml (13,9 mmol) triethylsilanu a 4,3 ml (55,7 mmol) kyseliny trifluoroctové. Reakce se míchá přes noc při teplotě místnosti a poté se zaleje vodou a neutralizuje pevným.kyselým uhličitanem sodným._Organická vrstva se promyje vodou a pak solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a pod sníženým tlakem se odstraní rozpouštědlo. Pomocí chromatografie (flash chromatography) používající směs ethylacetátu a hexanu v poměru 1:1 získáme 0,42 g (1,55 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(thiofen-2-ylmethyl)imidazol-1-sulfonové (5). (5) (0,42 g, 1,55 mmol) se vmíchá do 10 ml 1,5 N roztoku HCI a směs se zahřívá pod zpětným chladičem po dobu 3 hodin a poté se míchá přes noc při teplotě místnosti. Reakční směs se naředí ethylacetátem, neutralizuje pevným kyselým uhličitanem sodným a poté se alkalizuje pomocí 2 N NaOH. Organická vrstva se promyje vodou a pak solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a pod sníženým tlakem se odstraní rozpouštědlo. Pomocí chromatografie (flash chromatography) používající směs chloroformu a methanolu v poměru 10:1 získáme 0,17 g (1,0 mmol) 4(5)-thiofen-3ylmethyl-1 H-imidazolu (6) (C-1).

• φφ φφ ·· φφ • φφφφ φφφφ • φ φφφφ φφφφ • φφφφφ φ· φφφ Φφ φ φ φφφφ φφφφ φ φφ φφ φφ φφ ¹Η NMR (300 MHz, CD₃OD) 7,52 (s, 1Η), 7,25-7,27 (m, 1 Η), 6,96-7,01 (m, 2Η), 6,77 (s,

1H), 3,98 (s, 2H).

Příklad C-2

2-Karboxaldehydový isomer 3-thiofenkarboxaldehydu je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-thiofen-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-3

5-Methyl-2-thiofenkarboxaldehyd 3-thiofenkarboxaldehydu je substituován podle metody uvedené v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(5-methylthiofen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-4

5-Chlor-2-thiofenkarboxaldéhyd 3-thiofenkarboxaldehydu je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(5-chlorthiofen-2-ylmethyl)-1Himidazolu.

Příklad C-5

2-Furankarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-furan-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

♦ · ·♦ ·· 4 • 4 4 4 4 4 4 4 • · · · · · · 4 9

Příklad C-6

3-Furankarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-furan-3-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-7

5-Methyl-2-furankarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(5-methylfuran-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-8

Benzaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-benzyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-9

2-Thianaftenkarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu ΟΙ za vzniku 4(5)-benzo[b]thiofen-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

Příklad C-10

2-Benzofurankarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu

C-1 za vzniku 4(5)-benzofuran-2-ylmethyl-1 H-imidazolu.

* tt tt 9 tt tttt tttt • tttt tt • « ·· • · · · • · · · tttt tttt •tt tttt • · · I • · · 1 • · · <

• tttt 4 • tt tttt

Příklad C-11

5-Ethyl-2-furankarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(5-ethylfuran-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-12

4-Brom-2-thiofenkarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(4-bromothiofen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-13

4-Fenyl-2-thiofenkarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(4-fenylthiofen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad C-14

4-Methyl-2-thiofenkarboxaldehyd je substituován podle způsobu uvedeného v Příkladu C-1 za vzniku 4(5)-(4-methylthiofen-2-ylmethyl)-1H-imidazol hydrochloridu.

Příklad D-1

Postup přípravy oxazolidin-2-yliden-(3-fenylbicyklo[2.2.1 ]hept-2-yl)aminu:

*β·

99 99 88 88

8 8 9 9 « · · <

• · ···« · · · 4

8998 88 89 9 9 9 89 fl • 9 9 9 8 9 9 8 i

98 88 98 98

O CH₃NO₂ / KOH / MeOH OH W'H ~~

HCI

C₆H_S^^NO* cich₂ch₂ci

C_fiH

6ⁿ5

NO,

H₂ / Pd-C

NH,

1) chloroisocyfiat

2) NaHCO₃ \ ?6H_S

Λ7

HN^

Postup

Jak je ukázáno výše, bylo připraveno endo exo relativní stereochemická složení dané sloučeniny, konkrétně beta-nitrostyrenu. Reakcí methanolového roztoku benzaldehydu (10 g, 94,3 mmol) s nitromethanem (51 ml, 943 mmol) v přítomnosti hydroxidu sodného (3 N v methanolu, pH=8) vznikl nitroalkohol s 60% výtěžností. Dehydratace alkoholu se provede pomocí methansulfonylchloridu (3,56 g, 31,1 mmol) a následně triethylaminem (6,3 g, 62,2 mmol) v dichlormethanu (35 ml) za vzniku produktu s 97% výtěžností. K purifikaci sloučeniny se použije Kugelrohrova destilace. Konstrukce bicyklo[2.2.1]heptanového skeletu se uskuteční v jednom kroku. Diels-Alderova reakce se provede ohřátím nitrostyrenu (4,5 g, 30,2 mmol) s cyklopentadienem (3,98 g, 60,4 mmol) v 1,2-dichlorethanu (10 ml). Diels-Alderova reakce probíhá přibližně v poměru 3:1 endo:exo. Poměr i relativní stereochemické složení lze demonstrovat rentgenovou analýzou. Redukce jak nitroskupiny tak olefinu proběhne ve vodíkové atmosféře za přítomnosti 10 hmotnostních % paladia na aktivním uhlí. Isomery jsou snadno odděleny v tomto stadiu pomocí chromatografie (flash chromatography) s použitím methanolu nasyceného 5% amoniakem v dichlormethanu. Na amin (0,7 g, 3,74 mmol) se působí nejprve chlorethylisokyanátem (0,38 ml, 4,49 mmol) za vzniku chlorethylmočoviny, která se poté zahřeje za přítomnosti vodného roztoku NaHCO₃, což poskytne oxazolidin-2-yliden-(3fenylbicyklo[2.2.1]hept-2-yl)amin (D-1) s 51% výtěžkem.

¹H NMR (300 MHz, CDCI₃) d 1,36-1,80 (m, 6H), 2,14 (d, 1H, J=4,40 Hz), 2,37 (s, 1H), 2,65 (s, 1H), 3,71-3,78 (m, 2H), 3,95-3,98 (m, 1H), 4,19-4,25 (t, 2H, J=17,15 Hz, J=8,36 Hz), 7,17-7,29 (m, 5H).

Příklad D-2

Oxazolidin-2-yliden-(3-o-tolylbicyklo[2.2.1]hept-2-yl)amin se připraví substitucí omethyl-beta-nitrostyrenu podle způsobu uvedeného v Příkladu D-1.

Příklad D-3

Bicyklo[2.2.1]hept-2-yl oxazolidin-2-ylidenamin se připraví substitucí nitrothenu podle způsobu uvedeného v Příkladu D-1.

Příklad E-1

Postup pro přípravu imidazolidin-2-yliden-(4-methyl-3,4-dihydro-2Hbenzo(1,4]oxazin-6-yl)aminu:

X, ν' • · • · • · ·

Cl

THF / reflux / 24h

1) HCHO/NaBH₃CN

2) AcOH reflux ·· ·«

Pd-C/H₂ THF/ MeOH (1:1)

r~\ hn^n so₃h

2^CoW^3N

Postup

K 2-amino-4-nitrofenolu (1) (4,00 g, 25,95 mmol), triethylaminu (15,20 ml, 109,0 mmol) a 4-dimethylaminopyridinu (0,063 g, 0,52 mmol) ve směsi v bezvodém CH2CI2 (250 ml) se při teplotě 0 stupňů Celsia v atmosféře argonu přidá pomocí injekční stříkačky chloracetylchlorid (2,27 ml, 28,55 mmol). Po 72hodinovém zahřívání pod zpětným chladičem se čistý produkt odfiltruje a promyje vodou. Původní tekutina se následně promyje kyselinou fosforečnou (0,5 M), nasyceným roztokem kyselého uhličitanu sodného,, vodou a solným roztokem, a usuší se nad MgSO^ Tento roztok se nechá nasorbovat na n, silikagel a purifikuje se pomocí chromatografie na silikagelu (flash chromatography) s « hexanem/ethylacetátem (4:6) za vzniku dalšího produktu. Smíchané pevné produkty se usuší ve vakuu, což poskytne čistý 6-nitro-4H-benzo[1,4]oxazin-3-on (2) (4,12 g) s 82% výtěžností. Ke kaši (2) (1,49 g, 7,65 mmol) v bezvodém THF (40 ml) v atmosféře argonu v nádobě s dvěma hrdly a kulatým dnem, vybavené refluxním chladičem, se přidá borandimethylsulfidový komplex (15,3 ml, 30,62 mmol). Směs se zahřívá pod zpětným chladičem, dokud počáteční látku už nelze dále detekovat pomocí chromatografie na tenké vrstvě (2 hodiny). Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a opatrně se přidá po kapkách methanol. Výsledná směs se potom dalších 10 minut zahřívá pod zpětným chladičem. Hrubá reakční směs se zakoncentruje ve vakuu a purifikuje pomocí chromatografie na silikagelu (flash chromatography) s hexanem/ethylacetátem (8:2) za vzniku čistého 6-nitro-3,4-dihydro-2H-benzo[1,4]oxazinu (3) (1,36 g) v podobě oranžové pevné látky s 99% výtěžností. K (3) (0,032 g, 0,178 mmol) a formalinu (37% v H2O, 0,20 ml, 2,67 mmol) v bezvodém acetonitrilu (1,5 ml) při teplotě místnosti se přidá kyanoborohydrid sodný (0,034 g, 0,534 mmol). Tento roztok se míchá 30 minut, poté se přidá ledová kyselina octová (0,032 ml, 0,534 mmol). Výsledná směs se míchá dalších 16 hodin. Organické látky se oddělí v diethyletheru a postupně promyjí NaOH (2 N) a solným roztokem, usuší nad MgSO4 a zakoncentrují ve vakuu. Výsledné pevné produkty se purifikují pomocí chromatografie na silikagelu (flash chromatography) s hexanem/ethylacetátem (7:3) za vzniku čistého 4-methyl-6-nitro-3,4-dihydro-2Hbenzo[1,4]oxazinu (4) (0,031 g) s 91% výtěžností. K (4) (2,16 g, 11,12 mmol) a 10% paladiu na aktivním uhlí (0,216 g, 10 % hmotnostních) v atmosféře argonu se přidá methanol (MeOH) (30 ml) a následně THF (30 ml). Výslednou kaší se nechá probublávat vodík, až pomocí tenkovrstevné chromatografie nelze detekovat žádné zbytky (4) (2 hodiny). Přidá se Celit a směs se zfiltruje přes celitovou vrstvu s následným promytím ·· « · · · · · · * • · · · · · · · · · ·

MeOH. Výsledný roztok se zakoncentruje ve vakuu za vzniku čistého 4-methyl-3,4dihydro-2H-benzo[1,4]oxazin-6-ylaminu (5) (1,86 g) v podobě bleděpurpurového oleje se 100% výtěžností, které se dosáhne bez další purifikace. K sloučenině (5) (1,86 g, 11,34 mmol) a kyselině imidazolin-2-sulfonové (1,84 g, 12,24 mmol) v bezvodém acetonitrilu (50 ml) v atmosféře argonu při teplotě 0 stupňů Celsia se přidá triethylamin (3,26 ml, 23,36 mmol). Tento roztok se postupně ohřeje na teplotu místnosti a míchá se po dobu 16 hodin. Během této doby se přidá další množství kyseliny imidazolin-2-sulfonové (0,86 g, 5,55 mmol) a výsledná směs se míchá dalších 5 hodin. Roztok se zakoncentruje ve vakuu a rezidua se vychytají v H2O. Organické látky se extrahují v CH2CI2 a dvakrát promyjí NaOH a solným roztokem, usuší nad MgSO₄ a zakoncentrují ve vakuu. Výsledná pěna se purifikuje pomocí chromatografie na silikagelu (flash chromatography) 20% methanolem (nasyceným amoniakem) v chloroformu za vzniku čistého imidazolidin-2-yliden-(4-methyl3,4-dihydro-2H-benzo[1,4]oxazin-6-ylaminu (6) (E-1) (0,905 g) s 34% výtěžností.

¹H NMR (CDCb): 2,81 (s, 3H), 3,26 (t, J=8,9 Hz, 2H), 3,60 (s, 4H), 4,26 (m, 2H), 4,60 (vbrs, 2H), 6,34 (dd, J=8,2 Hz, J=2,4 Hz, 1H), 6,39 (d, J=2,4 Hz, 1H), 6,68 (d, J=8,2 Hz, 1H).

Příklady F a G

Postup přípravy 6-(imidazolidin-2-ylidenamino)-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3onu (F) a imidazolidin-2-yliden-5-methyl-3,4-dihydro-2H-benzo[1,4]oxazin-8-yl)aminu (G):

·«>’ tt • ·

νη₂

ΌΗ

2)

C,-V^CI

Pd-C (10%) / h₂

THF-MeOH (1:1)

' 6

EfcN (2.5 e-Uy.) CH₃CN / refítix 80h

Γ~\

NyNH

SO3H (3.6 elcv.^

Postup

K 2-amino-3-methylfenolu (1) (14,72 g, 0,12 mol), triethylamínu (35,0 ml, 0,251 mol) a dimethylaminopyridinu (0,29 g, 2,39 mmol) v bezvodém CH₂CI₂ (100 ml) při teplotě 0 stupňů Celsia v atmosféře argonu se po kapkách pomocí injekční stříkačky přidá « ···· ·· · · ··· · · · • · · · · · · · · «·· · ·· ·· · ·. «· chloracetylchlorid (10,0 ml, 0,126 mol). Po ukončení přidávání se výsledný roztok zahřívá pod zpětným chladičem po dobu 24 hodin. Organické látky se postupně promyjí kyselinou fosforečnou (0,5 M), nasyceným roztokem kyselého uhličitanu sodného, vodou a solným roztokem a poté usuší nad MgSCU. Výsledný roztok se zakoncentruje a oddělí v THF, do kterého byl přidán ether. Výsledné krystaly se odfiltrují za vzniku čistého 5-methyl-4Hbenzo[1,4]oxazin-3-onu (2) (12,30 g) s 63% výtěžností. K (2) (14,64 g, 89,72 mmol), rozpuštěném v koncentrované H2SO4 (65 ml) se při teplotě -10 stupňů Celsia přidává 70% HNO3 (8,08 g, 89,72 mmol) v koncentrované H2SO4 (25 ml) za rychlého mechanického míchání o rychlosti, při které vnitřní teplota zůstává pod hodnotou -5 stupňů Celsia. Hned po skončení přidávání se směs naleje na drcený led (500 ml) a výsledné pevné produkty se odfiltrují a rozmíchají ve studené vodě (300 ml) za vzniku kaše, přičemž se přidá dostatečné množství NaOH, aby se pH upravilo na hodnotu 7. Získaný žlutý prášek se rozpustí v THF, nechá se nasorbovat na silikagel a purifikuje se pomocí chromatografie (flash chromatography) s 60% hexanem a ethylacetátem za vzniku nitroproduktu v podobě směsi dvou regioisomerů, t.j. požadované 6-substituované aromatické látky obsahující 6nitro-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3-on (3) (55 %) a 8-substituovaného vedlejšího produktu obsahující 8-nitro-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3-on (4) (22 %). Tyto isomery se v tomto bodě izolují obtížně a proto do dalšího kroku postupují jako směs. Ke směsi sloučenin (3) (1,93 g, 9,27 mmol) a (4) (0,48 g, 2,32 mmol) rozpuštěné v roztoku MeOH (300 ml) a THF (300 ml) se v atmosféře argonu přidá 10% paladium na aktivním uhlí (1,20 g). Výsledný roztok se poté vystaví H₂ při atmosférickém tlaku. Po 16 hodinách se katalyzátor odfiltruje a výsledný roztok se zakoncentruje ve vakuu a purifikuje pomocí chromatografie na silikagelu (flash chromatography) s 50% hexanem a ethylacetátem za vzniku 6-amino-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3-onu (5) (0,96 g) se 46% výtěžností a 8amino-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3-onu (6) (0,17 g) s 8% výtěžností. (5) (1,20 g, 6,74 · .· ·’· ·» ·· · ·' ·· * · · · · « · · * • · · · · ·· · · · «.

• ···· · » · · ··· · « · • · · · · · · · » · ·· · ·» · ·» «· mmol), kyselina imidazolin-2-sulfonová (2,02 g, 13,48 mmol) a triethylamin (2,35 ml, 16,85 mmol) se zahřívají pod zpětným chladičem v bezvodém acetonitrilu (50 ml) v atmosféře argonu po dobu 48 hodin. Pak se přidá další množství kyseliny imidazolin-2-sulfonové (1,01 g, 6,74 mmol) a triethylaminu (1,41 ml, 10,12 mmol) a výsledná směs se míchá dalších 24 hodin. Roztok se zakoncentruje ve vakuu a zbytek se rozpustí v roztoku CHCl3/isolpropylalkohol (3:1) a následně promyje pomocí NaOH (1N) a solného roztoku, usuší nad MgSO4 a zakoncentruje ve vakuu. Výsledná pěna se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s použitím 20% methanolu nasyceného amoniakem v chloroformu za vzniku 6-(imidazolidin-2-ylidenamino)-5-methyl4H-benzo[1,4]oxazin-3-onu (7) (0,42 g) v podobě pěny s 27% výtěžností společně s 55% recyklovaného výchozího materiálu. Sůl kyseliny chlorovodíkové se rekrystalizuje ze směsi ethanolu a diethyléteru (ΕίΟΗΖΕί₂Ο) za vzniku jemných bílých jehliček.

’Η NMR (DMSO): 2,10 (s, 3H); 3,59 (s, 4H); 4,53 (s, 2H); 6,83 (d, J=8,6 Hz, 1H); 6,90 (d,

J-8,6 Hz, 1H); 8,07 (brs, 2H); 1015 (vbrs, 1H); 10,42 (s, 1H).

Sloučenina (6) (0,222 g, 1,35 mmol), kyselina imidazolin-2-sulfonová (0,223 g, 1,49 mmol) a triethylamin ( 0,415 ml, 2,98 mmol) se 2 hodiny zahřívají při teplotě 95 stupňů Celsia v bezvodém acetonitrilu (10 ml) v uzavřené trubici. Pak se přidá další množství kyseliny imidazolin-2-sulfonové (0,112 g, 0,75 mmol) reakce se nechá probíhat dalších 16 hodin.

Roztok se zakoncentruje ve vakuu a zbytek se rozpustí v roztoku CHCIVisopropylalkohol (3:1) a následně promyje NaOH (2 N) a solným roztokem, usuší (MgSO4) a zakoncentruje ve vakuu. Výsledný olej se rekrystalizuje z CHCb za vzniku čistého 6-(imidazolidin-2ylidenamino)-5-methyl-4H-benzo[1,4]oxazin-3-onu (8) (F) (0,048 g) v podobě bílého prášku s 15% výtěžností společně s 35 % recyklovaného výchozího materiálu. Ke kaši z

0(:

(8) (0,08g, 0,321 mmol) v bezvodém THF (50 ml) v atmosféře argonu v nádobě s kulatým dnem a 3 hrdly, vybavené zpětným chladičem, se přidá boran-dimethylsulfidový komplex (0,48 ml, 0,936 mmol). Směs se zahřívá pod zpětným chladičem dokud výchozí materiál není již detekovatelný pomocí chromatografie na tenké vrstvě (3 hodiny). Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a opatrně zaleje methanolem přidávaným po kapkách. Surová reakční směs se zakoncentruje ve vakuu a purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu za použití 20% methanolu nasyceného amoniakem/chíoroformem za vzniku imidazolidin-2-yliden-(5-methyí-3,4-dihydro-2Hbenzo[1,4]oxazin-8-yl)aminu (9) (G) (0,03 g) v podobě HCI soli s 37% výtěžností.

H NMR (CDCI₃): 2,07 (s, 3H); 3,46 (t, J=4,3 Hz, 2H); 3,55 (s, 4H); 4,24 (t, J=4,3 Hz, 2H);

5,60 až 5,95 (vbrs, 2H); 6,44 (d, J=8,0 Hz, 1H); 6,57(d, J=8,0 Hz, 1H).

Příklad H

Postup přípravy 4(5)-fenylsulfanyl-1 H-imidazolu:

SO₂NMe₂ +

Li

SÓ₂NMe₂

TBAF

SO₂NMe₂

S. ν HCI

Postup1-(N,N-climethylsulfamoyl)imidazol (1,5 g, 8,6 mmol) se rozpustí v 28 ml THF. Roztok se ochladí na -78 stupňů Celsia a kanylou se přidá po kapkách n-Buli (5,4 ml, 5,6 mmol). Po 1h míchání při teplotě -78 stupňů Celsia se přidá TBSCI (1,3 g, 8,65 mmol) v 10 ml THF. Odstraní se lázeň a reakční směs se nechá zahřát na teplotu místnosti. Reakční směs se poté míchá přes noc. Reakční směs se ochladí na teplotu -20 stupňů Celsia a přidá se n-Buli (5,4 ml, 8,6 mmol). Po 45 min se přidá fenyldisulfid (1,9 g, 8,6 mmol) v 8 ml THF. Reakční směs se míchá 48 h při teplotě místnosti. Reakční směs se zalije nasyceným roztokem chloridu ammonného extrahuje ethylacetátem. Vrstva organického rozpouštědla se oddělí a promyje vodou a poté solným roztokem. Organická vrstva se sesbírá a promyje vodou a pak solným roztokem. Roztok se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní při sníženém tlaku. Pomocí chromatografie (2,5% EtOAc/hexan) (flash chromatography) získáme 2,8 g (7,0 mmol) dimethylamidu kyseliny 2(t-butyldimethylsilyl)-5-fenylsulfany!imidazol-1 -sulfonové (1) v podobě žluté olejovité látky. Sloučenina (1) (2,8 g, 7,0 mmol) se rozpustí v THF a roztok se ochladí na teplotu 0 stupňů Celsia. TBAF (7,0 ml, 7,0 mmol) se po kapkách přidá k roztoku. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Následující den se reakce zalije vodou a extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Roztok se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní při sníženém tlaku. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (50% EtOAc/hexan) se získá 474 mg dimethylamidu kyseliny 5-fenylsulfanilimidazol-1 -sulfonové (2) a 290 mg 5-fenylsulfanyl1 H-imidazolu (3) (H). 478 mg sloučeniny (2) se přidá k 2 N HCI a roztok se zahřívá pod zpětným chladičem po dobu 2 hodin. Reakční směs se zalkalizuje pomocí 2 N NaOH a extrahuje ethylacetátem. Vrstva organického rozpouštědla se promyje vodou a následně solným roztokem. Roztok se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod *·' * · ♦ · '·> « · • '· · · · ·· · · · « tt ··· · tt tttt · · · ·· · tt tt tt tttt tt tttt·· • · · w · · «· «« tttt sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (EtOAc) se získá sloučenina (3) v podobě bílé krystalické pevné látky. Smícháním se získá celkové množství 360 mg ( 2,0 mmol) sloučeniny (3).

¹H NMR (300 MHz, CD₃OD): 7,91 (s, 1H), 7,37 (s, 1H), 7,19-7,23 (m, 2H), 7,07-7,11(m,

3H).

Příklad I

Postup přípravy 4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-4,5-dihydro-1 H-imidazolmethansulfonátu:

o

BH₃-Me₂S

HO'

1) Př^P/ ímidazol

THF/20°C

2) l₂ / benzen.

THF/Cul „ -78 C to 25°C

24h / 70°C

NaN₃ / acetone-F^O

Postup

Ke kyselině 1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-karboxylové(1) (4,93 g, 27,42 mmol) v bezvodém THF (250 ml) při teplotě 20 stupňů Celsia v atmosféře argonu se přidá kanylou 3,26 ml (32,90 mmol) boran-dimethylsulfidu (BH3-Me₂S). Po 16 hodinách míchání se přidá MeOH (4 ml) a směs se ohřívá na teplotu 55 stupňů Celsia až se dále neuvolňuje plyn. Směs se zakoncentruje na olej, rozpustí v Et₂O a následně promyje 2 M kyselinou • ’· tt· ♦ · tttt ·· tt¹· · · tt’ »' tt 'ti .tttt ♦ tt tt · · tttttt .» -tt tt «.

• ···· · tt » · tt 'tt- tt ’·- tt · tt · tttttt· tttttt· «·'·.' . · ·· ·· tttt tttt fosforečnou, nasyceným roztokem hydrouhličitanu sodného, vodou a solným roztokem a poté se usuší nad MgSCU a znovu zakoncentruje. Výsledná olejovitá látka se purifikuje ve vysokém vakuu (Kugelrohrova destilace) při 150 stupních Celsia za vzniku čistého alkoholu (1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)methanolu (2) (4,09 g) s 93% výtěžností. K trifenylfosfinu (10,179 g, 38,809 mmol) a imidazolu (2,64 g, 38,809 mmol) v bezvodém benzenu (75 ml) se za rychlého míchání přidá jod (8,06 g, 33,865 mmol) v benzenu (75 ml) a následně sloučenina (2) v benzenu (50 ml). Po 3 hodinách se odfiltrují pevné látky a objem filtrátu se zmenší ve vakuu na 50 ml. Pak se přidá hexan (200 ml). Výsledné pevné látky se odfiltrují a filtrát se následně promyje vodou a solným roztokem, usuší nad MgSCU a zakoncentruje ve vakuu. Výsledná olejovitá látka se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s hexanem za vzniku čistého 2-jodomethyl-1,2,3,4tetrahydronaftalenu (3) (6,239 g) s 90% výtěžností. K sloučenině (3) (10,02 g, 36,85 mmol) a Cul (1,41 g, 7,37 mmol) v bezvodém THF (50 ml) při teplotě -78 stupňů Celsia v atmosféře argonu se pomalu přidává vinylmagnesiumbromid (1M v THF, 73,70 ml, 73,70 mmol) tak pomalu, aby nedošlo k zabarvení. Tento roztok se nechá zahřát na teplotu 0 stupňů Celsia a míchá se po dobu 6 hodin. Výsledná směs se znovu ochladí na teplotu -40 stupňů Celsia a zalije se opatrně 2 M kyselinou fosforečnou (35 ml). Tento roztok se zředí 100 ml vody a extrahuje pomocí hexanů. Organické frakce se následně promyjí vodou a solným roztokem, usuší nad MgSO4 a zakoncentrují ve vakuu. Výsledná olejovitá látka se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s hexanem za vzniku 2-allyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalenu (4) (5,618 g) s 88% výtěžností. Sloučenina (4) (5,615 g, 32,645 mmol) a kyselina meta-chlorperbenzoová (m-CPBA) (14,08 g, 81,613 mmol) se míchají 16 hodin v bezvodém methylenchloridu (50 ml). Pevné látky se odfiltrují a přidá se fluorid draselný KF (5,11 g, 88,142 mmol), a tato směs se míchá další hodinu.

Pevné látky se odfiltrují a reakce se zakoncentruje ve vakuu. Výsledná olejovitá látka se ·’ « ·* 88 88 »'· 8 '8 ]»’ · ·' '· *8 8 ·' ·' 8 8 ,» ·» ;8 /»' · ·' • ^!'· · · · · ‘· ’· · <· '· -· · • · · · · · · · · · ··· ·. ·· *· · ' · * purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu 5% ethylacetátem v hexanu za vzniku 2-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)oxiranu (5) (5,41 g) s 88% výtěžností. K sloučenině (5) (1,626 g, 8,649 mmol) v roztoku acetonu (20 ml) a vody (5 ml) se přidá azid sodný (1,97 g, 30,271 mmol). Tento roztok se zahřeje na teplotu 85 stupňů Celsia a míchá 48 hodin. Roztok se zakoncentruje ve vakuu a zbytek se rozpustí v CHCI₃ a následně promyje vodou a solným roztokem, usuší se nad MgSCU a zakoncentruje ve vakuu. Výsledná olejovitá látka se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s 30% ethylacetátem v hexanu za vzniku čistého 1-azido-3(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)propan-2-olu (6) (1,762 g) s 88% výtěžností. Směs sloučeniny (6) (1,88 g, 8,140 mmol), trifenylfosfinu (2,67 g, 10,173 mmol), ftalimidu (1,50 g, 10,173 mmol), diethylazodikarboxylátu (DEAD) (1,77 g, 10,173 mmol) se míchá 4 hodiny v bezvodém THF (50 ml). Tento roztok se zakoncentruje ve vakuu, rozpustí v roztoku hexanu (25 ml) a etheru (25 ml) a míchá se po dobu 16 hodin. Pevné látky se odfiltrují a filtrát se zakoncentruje ve vakuu. Výsledná olejovitá látka se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s 20% ethylacetátem v hexanu za vzniku 2-[1-azidomethy 1-2-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2yl)ethyl]isoindol-1,3-dionu (7) (2,487 g) kontaminovaného malým množstvím nečistot, které nebyly odstraněny další purifikaci. Směs sloučeniny( 7) (3,93 g, 10,917 mmol) a hydrazinu (0,680 ml, 21,833 mmol) se zahřívá v ethanolu (60 ml) pod zpětným chladičem po dobu 16 hodin. Pevné látky se odfiltrují a filtrát se zakoncentruje ve vakuu. Zbytek se purifikuje pomocí chromatogarfie (flash chromatografphy) na silikagelu s 5% MeOH v Ch₂CI₂ za vzniku 1azidomethyl-2-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)ethylaminu (8) (2,057 g) s 88% výtěžností.

Směs látky (8) (2,056 g, 8,940 mmol) a 10% paladia na aktivním uhlí (0,260 g) se míchá v MeOH (30 ml) pod vodíkem za tlaku 101,33 kPa (1 atm) po dobu 16 hodin. Pevné látky se odfiltrují a filtrát se zakoncentruje ve vakuu. Zbytek se purifikuje pomocí chromatografie (flash chromatography) na silikagelu s 10% MeOH nasyceným amoniakem v CH2CI2 za vzniku 3-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-yl)propan-1,2-dionu (9) (1,557 g) s 85% výtěžností. Směs sloučeniny (9) (0,590 g, 2,892 mmol) a kyseliny methansulfonové (0,980 ml, 14,460 mmol) se zahřívá v triethylorthoformátu (10 ml) 3 hodiny při 105 °C. Reakční směs se zakoncentruje ve vakuu a pevné látky se odfiltrují. Následná rekrystalizace těchto pevných látek ze směsi MeOH a etheru poskytne čistý 4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2ylmethyl)4,5-dihydro-1 H-imidazol-methansulfonát (I) (0,435 g) se 48% výtěžností.

¹H NMR (CDCb): 1,37 až 1,56 (m, 1H), 1,56 až 1,70 (m, 1H), 1,80 až 2,02 (m, 2H), 2,32 až 2,55 (m, 2H), 2,72 až 2,95 (m, 3H), 3,48 až 3,59 (m, 1H), 3,93 až 4,08 (m, 1H), 4,31 až 4,47 (m, 1H), 7,00 až 7,20 (m, 4H), 8,46 (s, 1H), 10,04 (s, 1H), 10,35 (brs, 1H).

Příklad J-1

Postup přípravy 4(5)-cyklohexylmethyl-1 H-imidazolu:

rt SAtbs SO2NMe2 1	1) n-BuLi	SO2NMe2 Λ ' 2 TBAF oaz™ 3
2,cc
	SO?NMe?	H
cn	\ N reflux N
4		5

Postup

2-Tert-butyldimethylsilyl-1-dimethylsulfamoylimidazol (1) (4,1 g, 14,2 mmol) se rozpustí v 47 ml bezvodého THF a ochladí na teplotu -20 stupňů Celsia. n-BuLi (8,9 ml,

4 ','4 '4 ·, « '4 · ·

Φ 4> Φ · ΦΦ '· I Φ • Φ···· ’4 *4 4 · « <4 ‘4 · · «44 Φ 4 4 ‘4 4 4 ««· · 4 4 4'· 4' · ··

14,2 mmol) se přidává po kapkách k roztoku (1). Výsledný roztok se míchá 45 min při teplotě -20 stupňů Celsia. Cyklohexylmethyljodid (2) (3,14 g, 14 mmol) se poté po kapkách přidá do reakční směsi. Pak se reakční směs ohřeje na teplotu místnosti a míchá přes noc. Následující den se reakce zalije nasyceným roztokem chloridu ammoného a zředí se vodou. Směs se extrahuje ethylacetátem (3 x 100 ml). Organické vrstvy se smíchají a promyjí vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (4:1 ethylacetát/hexan) se získá 2,26 g (5,6 mmol) 5cyklohexylmethyl-2-tert-butyldimethylsilyl-1-dimethylsulfamoylimidazolu (3). Sloučenina (3) (2,26 g, 5,6 mmol) se rozpustí v 56 ml THF a ochladí na 0 °C. 1M roztok TBAF (5,6 ml, 5,6 mmol) se po kapkách přidá k roztoku (3). Reakční směs se ohřeje na teplotu místnosti a míchá se přes noc. Následující den se reakce zalije vodou a pak extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (1:1 ethylacetát/hexan) získáme 1,2 g (4,42 mmol) 5-cyklohexylmethyl-1-dimethylsulfamoylimidazolu (4). Sloučenina (4) (1,2 g, 4,42 mmol) se rozpustí v 25 ml 1,5 N HCI roztoku a 2 hodiny zahřívá se zpětným chladičem. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a zředí ethylacetátem. pH směsi se upraví na hodnotu 13 pomocí 2 N NaOH a poté extrahuje chloroformem (4 x 100 ml). Organické vrstvy se smíchají a promyjí vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (9:1 chloroform/methanol) získáme 700 mg (4,27 mmol) 4(5)-cyklohexylmethyl-1 H-imidazolu (5) (J-1).

¹H NMR (CDCI₃): 0,92 až 1,0 (m, 2H), 1,16 až 1,26 (m, 3H), 1,57 až 1,73 (m, 6H), 2,48 (d,

J=6,9 Hz, 2H), 6,77 (s, 1H), 7,56 (s, 1H).

4'4' • 4 ·· |· ·'· · · » 9 · *4 .4 · 4 4'

4 4 44 ·4 · 4 4 4

4 4 4 4 4

Příklad J-2 (S)-2-jodomethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen se substituuje podle metody uvedené v Příkladu J-1 za vzniku (S)-4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu. (S)-2jodomethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen se připraví z kyseliny (S)-1,2,3,4-tetrahydro-2naftoové. Kyselina (S)-1,2,3,4-tetrahydronaftoová se připraví roztavením kyseliny 1,2,3,4tetrahydronaftoové (J. Med. Chem. 1983, 26, 328-334).

Příklad J-3 (R)-2-jodomethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen se substituuje podle metody uvedené v Příkladu J-1 za vzniku (R)-4(5)-(1,2,3,4-tetrahydronaftalen-2-ylmethyl)-1H-imidazolu. (R)2-jodomethyl-1,2,3,4-tetrahydronaftalen se připraví z kyseliny (R)-1,2,3,4-tetrahydro-2naftoové. Kyselina (R)-1,2,3,4-tetrahydronaftoová se připraví roztavením kyseliny 1,2,3,4tetrahydronaftoové (J. Med. Chem. 1983, 26, 328-334).

Příklad K-1

Postup přípravy 4(5)-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu:

• ·	• ·'	»·	··	··
··« ·		• *	* «ί	• ·	•	•
• .»			• Φ		•	•
						•
•	•	• ·	• ·	• ·	•	•
·· ·	•	• »	• ·	··

1) n-BuLi

2)

OHC [| y-TBDMS SO₂NMe₂

TBDMS

SO₂NMe₂

Postup

4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen (1) (2,1 g, 15 mmol) se rozpustí v 75 ml bezvodého THF a ochladí na -78 °C. n-Buli (6,0ml, 15 mmol) se přidá k roztoku (1) po kapkách. Výsledný roztok se míchá 60 min při -78 °C. 1-Dimethylsulfamoyl-2-tbutyldimethylsilyl-5-imidazolkarboxaldehyd (2) (4,8 g, 15 mmol) v 25 ml THF se přidá do reakce. Reakční směs se zahřeje na teplotu místnosti a míchá 2 hodiny než se zalije vodou a zředí ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (1:3 ethylacetát/hexan) • · »· *« *· »· ♦ ♦ · · ♦ · · » · · · • · » « · o · · · · » ·«···« 9 9 « «9 9 · · 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9,9 99 ·* se získá 5,2 g (11 mmol) dimethylamidu kyseliny 2-(tert-butyldimethyisilyl)-5-[hydroxy(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-yl)methyl]imidazol-1-sulfonové (3). Sloučenina (3) (5,2 g, 11,3 mmol) se rozpustí v 57 ml THF. 1 M roztok tetra-n-butylammoniumfluoridu (TBAF) v THF (11,3 ml, 11,3 mmol) se přidá po kapkách do roztoku (3). Reakční směs se míchá 1 hodinu 15 min než se zalije vodou a poté extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Rekrystalizace z hexan/ethylacetátu poskytne dimethylamid kyseliny 5-[hydroxy-(4,5,6,7tetrahydrobenzo(b]thiofen-2-yl)methyl]imidazol-1-sulfonové (4) (2,1 g, 6,2 mmol). Získají se rovněž další 2 g hrubého produktu. Sloučenina (4) (2,0 g, 5,9 mmol) se rozpustí v 78 ml dichlormethanu, k roztoku se přidá 7,5 ml (46,9 mmol) triethylsilanu a 14,4 ml (0,19 mol) kyseliny trifluoroctové. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti a pak se zalije vodou a neutralizuje 2 N NaOH. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) za použití směsi ethylacetátu a hexanu v poměru 1:1 se získá 0,75 g (2,3 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(4,5,6,7-tetrahydrobenzo[b]thiofen-2-ylmethyl)imidazol-1 -sulfonové (5).

Sloučenina (5) (0,42 g, 1,55 mmol) se rozpustí v 15 ml 1,5 N HCl roztoku a 2 hodiny se zahřívá pod zpětným chladičem a poté míchá přes noc při teplotě místnosti. Reakční směs se zředí ethylacetátem a neutralizuje pomocí 2 N NaOH. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Hrubý produkt se rozpustí v methanolu a přidá se nadbytek HCl v etheru. Rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku za vzniku 0,6 g (2,3 mmol) 4(5)-(4,5,6,7-tetrahydrobenzoIb]thiófen-2-ylmethyl)imidazolu (6) (K-1).

φ ’» ·φ φφ φφ φφ • Φ φ φφφ» φφφφ φφ φ φφφφ φφφφ φ φφφφ φ ♦ φ φ 'φφφ · φ φ φ φ φφφφ φφφφ φφφ φ φφ φφ φφ φφ ¹Η NMR (CD₃OD): 8,80 (s, 1Η), 7,34 (s, 1 Η), 6,57 (s, 1 Η), 4,18 (s, 2Η), 2,65 až 2,69 (m, 2H), 2,51 až 2,55 (m, 2H), 1,74 až 1,83 (m, 4H).

Příklad K-2

2-(Tert-butyl)furan se substituuje podle metody uvedené v Příkladu K-1 za vzniku 4(5)-(5tert-butylfuran-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad K-3

5,6-Dihydro-4H-thieno[2.3-b]thiopyran se substituuje podle metody uvedené v Příkladu K-1 za vzniku 4(5)-(5,6-dihydro-4H-thieno[2.3-b]thiopyran-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu.

Příklad L

Postup přípravy 4(5)-(1-furan-2ylethyl)-1 H-imidazolu:

• *	99	99	• 9	99
• 9 ·		•	9'	• 9	9	9	9 9
9 ·	•	•	9	• 9	9	9	9 «
9	9	9	9	• 9	9	9	• «
999	9	9«		99	99		99

I

SO₂NMe₂

1) n-BuLi

TBAF

Et₃SiH

CF₃CO₂H

Crf₂Cl₂

MeMgCI

1.5NHC1 reflux

Postup

2-(Tert-butyldimethylsilyl)-1-(dimethylsulfamoyl)imidazol (1) (3,3 g, 11,4 mmol) se rozpustí v 38 ml bezvodého THF a ochladí na —78 °C. n-Buli (7,2 ml, 11,4 mmol) se po kapkách přidá k roztoku (1). Výsledný roztok se míchá 30 min při -78 °C. Do reakce se přidá 2-furfural (2) (0,94 ml, 11,4 mmol). Reakční směs se zahřeje na teplotu místnosti a • * ft· ftft ftft ·· ft· · · ft « · · · · · ft·· · · ftft · · · · • ftftftft ftft ·· ftftft ·· ft ft · · ftft « ftftft · ft·· ft ftft ftft ftft ·· míchá přes noc. Následující den se reakce zalije nasyceným roztokem chloridu ammoného a zředí ethylacetátem. Organická vrstva se prornyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (4:1 ethylacetát/hexan) získáme 4,4 g (11,4 mmol) dimethylamidu kyseliny 2-(t-butyldimethylsilyl)-5-(furan-2ylhydroxy-methyl)imidazol-1-sulfonové (3). Sloučenina (3) (4,4 g, 11,4 mmol) se rozpustí v 110 ml THF a ochladí na 0 °C. 1 M roztok tetra-n-butylammoniumfluoridu (TBAF) v THF (11,4ml, 11,4 mmol) se po kapkách přidá do roztoku (3). Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Následující den se reakce zalije vodou a extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se prornyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Získá se 3,9 g hrubého dimethylamidu kyseliny 5-(furan-2-ylhydroxymethyl)imidazol-1-sulfonové (4). Sloučenina (4) (1,0 g, 3,7 mmol) se rozpusti v 37 ml dichlormethanu, k roztoku se přidá 1,6 g (18,5 mmol) mangandioxidu. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti a poté se přefiltruje přes Celit. Rozpouštědlo se z eluentu odstraní pod sníženým tlakem.

Pomocí chromatografie (flash chromatography) s použitím směsi ethylacetátu a hexanu v poměru 1:1 se získá 0,69 g (2,6 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(furan-2-ylkarbonyl)imidazol-1-sulfonové (5). Sloučenina (5) (0,69 g, 2,6 mmol) se rozpustí v 26 ml THF.

Roztok se ochladí na -78 °C. Přidá se 1,7 ml (5,1 mmol) 3 M roztoku methylmagnesiumchloridu. Po 1,5 hodině míchání při -78 °C se reakční směs zahřeje na teplotu místnosti a míchá další hodinu. Reakční směs se zalije vodou a poté extrahuje ethylacetátem.

Organická vrstva se prornyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Krystalizace z etheru/hexanu poskytne 0,39 g (1,4 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(1-furan-2-yl-1hydroxyethyl)imidazol-1-sulfonové (6). Získá se dalších 0,19 g sloučeniny (6). Sloučenina • 9 ·· ·· ·· ·· ·· · · · 4 · · · · · ··· · · ·· ···· • 4··· ·· · 4 ··· ·· · · · · · · 444« ··· · ·< ·* ·♦ ·· (6) (0,58 g, 2,0 mmol) se rozpustí v 27 mi dichlormethanu, k roztoku se přidá 2,6 ml (16,3 mmol) triethylsilanu a 5,5 ml (71,4 mmol) kyseliny trifluoroctové. Reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti a poté se zalije vodou a neutralizuje pevným hydrouhličitanem sodným. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem.

Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) při použití směsi ethylacetátu a hexanu v poměru 2:1 se získá 0,53 g (2,0 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(1 -furan-2ylethyl)imidazol-1-sulfonové (7). Sloučenina (7) (0,34 g, 1,3 mmol) se rozpustí v 10 ml 1,5 N roztoku HCI a 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem a poté přes noc míchá při teplotě místnosti. Reakční směs se zředí ethylacetátem a poté alkalizuje pomocí 2 N NaOH. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (10:1 chloroform/methanol) se získá 0,1 g (0,62 mmol) 4(5)-(1-furan-2-ylethyl)-1H-imidazolu (8) (L).

¹H NMR (300 MHz, CDCI₃) 7,56 (m, 1H), 7,33-7,34 (m, 1H), 6,81 (m, 1H), 6,29-6,31 (m,

1H), 6,06-6,07 (m, 1H), 4,22 (q, J=7,2 Hz, 1H), 1,63 (d, J=7,2 Hz, 3H).

Příklad M

Postup přípravy 4(5)-(2,3-dihydrobenzo[1,4]dioxin-6-ylmethyl)-4-methyl-1 H-imidazolu:

SO₂NMe₂

1) n-BuLi

2) TBDMSCI

θ^Η SO₂NMe₂

θ^Η SO₂NMe₂ N >-TBS

TBAF

Et,SiH

CF,CO₂H

CH₂C1₂

1,5 N HC1 reflux

Postup

4-Methyl-1-(dimethylsulfamoyl)imidazol (1) (2,0 g, 10,6 mmol) se rozpustí ve 42 ml bezvodého THF a ochladí na -78 ^QC. n-BuLi (6,6 ml, 10,6 mmol) se po kapkách přidá k roztoku (1). Výsledný roztok se míchá 30 min při -78 °C. Do reakce se přidá tertbutyldimethylsilylchlorid (TBSCI) (1,6 g, 10,6 mmol) v 10 ml THF. Reakční směs se zahřeje na teplotu místnosti a míchá přes noc. Následující den se reakční směs ochladí na -20 °C a přidá se 7,3 ml (11,6 mmol) n-Buli. Po 30 min míchání při -20 °C se do reakční směsi přidá 1,4-benzodioxan-6-karboxaldehyd (2) (1,92 g, 11,7 mmol) v 10 ml THF. Reakční směs se ohřeje na teplotu místnosti a 3 hodiny se míchá. Reakční směs se zalije « · vodou a zředí ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) (1:2 ethylacetát/hexan) se získá 3,9 g (8,4 mmol) dimethylamidu kyseliny 2-(t-butyldimethylsilyl)-5-[(2,3dihydrobenzo[1,4]dioxin-6-yl)hydroxymethyl]-4-methylimidazol-1-sulfonové (3). Sloučenina (3) (1,0 g, 2,14 mmol) se rozpustí v 21 ml THF. 1 M roztok tetra-n-butylammoniumfluoridu (TBAF) v THF (2,35 ml, 2,35 mml) se po kapkách přidá k roztoku (3). Reakční směs se míchá 30 minut při teplotě místnosti. Reakční směs se zalije vodou a poté extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) používající jako eluant ethylacetát se získá 0,75 g (2,12 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-[(2,3-dihydrobenzo[1,4]dioxin-6yl)hydroxymethyl]-4-methylimidazol-1-sulfonové (4). Sloučenina (4) (0,75 g, 2,12 mmol) se rozpustí v 28 ml dichlormethanu, k roztoku se přidá 2,7 ml (17,0 mmol) triethylsilanu a 5,2 ml (67,8 mmol) kyseliny trifluoroctové. Reakce se míchá přes noc při teplotě místnosti a poté se zalije vodou a neutralizuje pevným hydrouhličitanem sodným. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní pod sníženým tlakem. Pomocí chromatografie (flash chromatography) používající směs ethylacetátu a hexanu v poměru 3:1 se získá 0,63 g (1,87 mmol) dimethylamidu kyseliny 5-(2,3-dihydrobenzo[1,4]dioxín-6-ylmethyl)-4methylimidazol-1-sulfonové (5). Sloučenina (5) (0,63 g, 1,87 mmol) se rozpustí v 10 ml 1,5 N HCI a zahřívá pod zpětným chladičem. Reakční směs se zředí ethylacetátem a neutralizuje se pevným hydrouhličitanem sodným. Organická vrstva se promyje vodou a následně solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem sodným a rozpouštědlo ·' · • « · · · · · · • · · · · · · · • ·· · » · ·· · • ·· · · · · · • · · · · * ·· se odstraní pod sníženým tlakem. Krystalizace z etheru/hexanu poskytne 0,33 g (1,43 mmol) 4(5)-(2,3-dihydrobenzo[1,4]dioxin-6-ylmethyl)-4-methyl-1 H-imidazolu (6) (M).

¹H NMR (300 MHz, aceton-d⁶) 7,37 (s, ÍH), 6,66-6,67 (m, 3H), 4,18 (s, 4H), 3,73 (s, 1H),

2,13 (s,3H).

Příklad N

Postup přípravy 2-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-3,4,5,6,7,8-hexahydro-2H-naftalen 1-onu (N-1), 4(5)-(2,3,4,4a,5,6,7,8-oktahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu (N-2) a 4(5)-(1,2,3,4,5,6,7,8-oktahydronaftalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolu (N-3):

o

1)NaOH/EtOH reflux

2) 40 % H₂SO₄ reflux

N

H

H₂NNH₂,

NaOH, reflux diethylen glykol

Postup

1-Dekalon (10,0 g, 66 mmol) a 4(5)-imidazolkarboxaldehydu (6,3 g, 66 mmol) se přidá do 100 ml ethanolú. K roztoku se přidá NaOH (5,2 g, 130 mmol) ve 20 ml vody. Reakční směs se zahřívá pod zpětným chladičem po dobu 5 dní. Reakční směs se ochladí • · · · ·· ·· tttt • · · · » · « · · · · • · · · · · · · · · · • · · tt tt · · · · tt·· · · · .· · · ·· tt ' · · · · tttttt tt tttt tttt tttt tttt na teplotu místnosti a zalkalizuje pomocí vodného roztoku HCI. Roztok se extrahuje THF/ethylacetátem. Organické vrstvy se smíchají a promyjí solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odstraní pomocí sníženého tlaku za vzniku hrubého produktu. Hrubý produkt se 1 den zahřívá pod zpětným chladičem ve 40% H2SO4. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a zalkalizuje pomocí nasyceného roztoku K2CO3. Roztok se extrahuje THF/ethylacetátem. Organické vrstvy se smíchají a promyjí solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odstraní pomocí sníženého tlaku. Purifikace pomocí chromatografie (flash chromatography) (15:1 CH₃CI/l\/leOH) poskytne sloučeninu N-1 (4,9 g, 32% výtěžnost).

¹H NMR: 7,55 (s, 1H), 6,77 (s, 1H), 3,08-3,14 (m, 2H), 1,52-2,46 (m, 13H).

Volná báze hydrochloridu sloučeniny N-1 (3,0 g, 11 mmol) se připraví pomocí NaOH a poté se přidá k diethylenglykolu (100 ml). K roztoku se přidá hydrazinhydrát (3,2 ml, 100 mmol) a reakční směs se nechá míchat přes noc při teplotě místnosti. Přidá se NaOH (3,1 g, 77 mmol) a roztok se 5 dní zahřívá pod zpětným chladičem. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a zředí vodou. Roztok se extrahuje THF/ethylacetátem. Organické vrstvy se smíchají a promyjí solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odstraní pomocí sníženého tlaku. Purifikace pomocí chromatografie (flash chromatography) (8:1 CHsCI/MeOH) poskytne látku N-2 (0,64 g, 27% výtěžnost).

¹H NMR: 7,58 (s, 1H), 6,76 (s, 1H), 5,24 (d, J=4,3 Hz, 1H), 0,91-2,58 (m, 16H).

Sloučenina N-2 (1,0 g, 4,6 mmol) se přidá do 10 ml koncentrované HCI. Roztok se míchá 30 min při teplotě místnosti a poté se neutralizuje pomocí K2CO3. Roztok se extrahuje THF/ethylacetátem. Organické vrstvy se smíchají a promyjí solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem hořečnatým a rozpouštědlo se odstraní pomocí ⁵³

I • · • 4 · · '·' 4 4 · ·, · ·

4 4 4··· · 4 · β

4444··· ·· 4 4 · · 4 4

4 4 4 4 4 4 · · ·

4 4 4 4 44 44 44 sníženého tlaku. Purifikace pomocí chromatografie (flash chromatography) (15:1 CHaCI/MeOH) poskytne látku N-3.

¹H NMR: 7,54 ($, 1H), 6,74 (s, 1H), 2,45-2,52 (m, 3H), 1,46-1,97 (m, 14H).

Příklad O

Postup přípravy 4(5)-oktahydropentalen-2-ylmethyl)-1 H-imidazolhydrochloridu:

pcc,ch₂ci₂ rcflux

H '0

Postup

A. Podle syntézy postupem podle Whitea a Whitesella, Synthesis, str. 602-3 (1975), se do láhve usušené nad plamenem a ochlazené na 0 °C dá ether (10 ml), který se pak udržuje pod argonovou atmosférou. Poté se přidá n-butyl lithium (35 ml 2,5 M roztoku v hexanu, 2,2 ekvivalentu) a následně se pomalu přidá diisopropylamin (14 mi, 2,5 fc · · · ·· ·· · · • · · ♦ *' · « * ♦ » · fc· · ···· · · · * • ···· ·· ·· · · · ·· · • · · · · · ···· • · · · · · · · · * · · ekvivalentu) a směs se nechá 30 minut míchat při 0°C. K takto připravenému roztoku lithiumdiisopropylamidu se přidá cyklooktenoxid (5,0 g, 1,0 ekvivalentu). Směs se 1 den míchá při teplotě místnosti a poté se 2 dny zahřívá pod zpětným chladičem v argonové atmosféře. Reakce se zastaví přidáním NH4CI. Roztok se extrahuje pomocí THF/EtOAc. Organické extrakty se smíchají, promyjí solným roztokem, usuší nad síranem hořečnatým a zakoncentrují ve vakuu za vzniku 1-hydroxy-oktahydropentalenu v podobě žlutohnědého oleje. Sloučenina se bez další purifikace použije v dalším kroku.

B. Takto získaný alkohol (5,0 g, 1 ekvivalent) se rozpustí v dichlormethanu (200 ml) a k roztoku se přidá pyridiniumchlorochromát (13 g, 1,5 ekvivalentu) a směs se 1 den míchá při teplotě místnosti. Roztok se poté zfiltruje přes krátký sloupec SiO₂ za použití diethyletheru jako eluentu. Získaný roztok se zakoncentruje ve vakuu za vzniku bledě zelenožlutého oleje, který se použije bez další purifikace v následujícím kroku.

C. Oktahydro-pentalen-1 -on (5,0 g, 1,0 ekvivalentu) z předchozího kroku se přidá k 4(5)-imidazolkarboxaldehydu (3,8 g, 1,0 ekvivalentu) a 40% H2SO4 (20 ml) a směs se 3 dny udržuje při 90 °C. Reakce se poté uhasí přidáním hydroxidu ammoného a extrahuje tetrahydrofuranem/ethylacetátem. Organické extrakty se smíchají, promyjí solným roztokem a usuší nad síranem hořečnatým. Výsledná vodná vrstva se neutralizuje pomocí HCI/NH4CI. Vodná vrstva se znovu extrahuje jak je uvedeno výše a spojené organické frakce se zakoncentrují ve vakuu za vzniku oranžové pevné látky.

D. Tato oranžová tuhá látka se rozpustí v ethanolu, do kterého bylo přidáno paladium na aktivním uhlí (0,5 g). Reakční láhev se umístí na 1 den do atmosféry 0,74 Pa (40 psí) vodíku. Reakční roztok se zfiltruje přes Celit spolu s dalším ethanolem použitým jako eluent. Roztok se zakoncentruje ve vakuu a za vzniku žlutohnědého oleje. Purifikace sloupcovou chromatografií za použití směsi chloroform/methanol v poměru 17:1 poskytne ketonový produkt v ne úplné čistém stavu.

Υ·' · · · · ·· ·· ·· ·-· · » · · *' ♦; · ·; ·······*«·· • ··*· · · · · · · .· · · · • « · · · · ···· ··· · ·· ·· ·· ··

Ε. Ketonová funkční skupina se poté odstraní přidáním produktu z předchozího kroku (8,2 g, 1,0 ekvivalentu) k diethylenglykolu (80 ml) a hydrazinhydrátu (13,0 g, 1,0 ekvivalentu) Tato směs se míchá přes noc a poté se přidá hydroxid draselný (11,0 g, 5,0 ekvivalentu a roztok se 1 den zahřívá pod zpětným chladičem. Reakční roztok se ochladí na teplotu místnosti a promyje vodou. Roztok se extrahuje pomocí THF/EtOAc a spojené frakce se promyjí solným roztokem, usuší nad síranem hořečnatým a zakoncentrují ve vakuu za vzniku žlutého oleje. Monohydrochloridová sůl se připraví rozpuštěním tohoto oleje v bezvodém ethanolu nasyceném HCI a zahřátím.

Příklad P

Postup přípravy 7-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-6,7-dihydro-5H-isochinolin-8-onu (P1) a 7-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-5,6₎7,8-tetrahydroisochinolinu (P-2):

1) H₂, Pd/C

2) K^· _f

P-l

P-2

Postup

A. 3,4-lutidin (21,4 g, 1 ekvivalent) se rozpustí v 200 ml vody při 20 °C a po dobu 5 dnů se přidává manganistan draselný v 6,32g dávkách dvakrát denně (celkové množství 63,2 g, 2 ekvivalenty). Po 5 dnech se roztok uloží do mrazničky, poté se nechá rozmrazit a • 9' · » 4 4' 9' » 4' · «.! ·' ♦.

• · » 4 · · · · · · · « ·····« 9* 9 « · ® 9 9

9 9 9 9 4 9 4 4 «

4 4' 4 »4 4 4 <41 4 4 zfitruje přes Celit. Výsledný bezbarvý roztok se zakoncentruje při 90 °C v rotační odparce až se získá bílá tuhá látka. Tato pevná látka se nechá rekrystalizovat z 5N HCI za vzniku 9,56 g bílých krystalů. NMR ukázal směs dvou regioisomerů, přičemž žádoucí isomer je většinový produkt.

B. Tyto krystaly se 6 hodin zahřívají pod zpětným chladičem v bezvodém ethanolu nasyceném plynným HCI v atmosféře argonu. Poté se ethanol odstraní z roztoku pomocí rotační odparky a zbytek se rozpustí ve 100 ml vody a pH se upraví pomocí pevného hydrouhličitanu sodného na hodnotu mezi 7 a 8.Vodná fáze se extrahuje diethyletherem (3x) a spojené organické frakce se promyjí solným roztokem, usuší nad síranem hořečnatým a poté zfiltrují a zakoncentrují, čímž vznikne bezbarvý olej (3,56 g, 10,8% výtěžnost).

C. Diisopropylamin (2,84 g, 1,3 ekvivalentu) se přidá pomocí kanyly k n-BuLi (11,21 ml, 1,3 ekvivalentu) ve 100 ml bezvodého THF v atmosféře argonu při -78 °C, čímž se připraví lithiumdiisopropylamid in šitu. K tomuto roztoku se pomocí kanyly přidá produkt z předchozího kroku B (3,56 g, 1 ekvivalent) v 20 ml tetrahydrofuranu a směs se 20 min míchá při -78 °C. V tomto okamžiku se po kapkách kanylou přidá methylakrylát (4,85 ml,

2,5 ekvivalentu) v 20 ml tetrahydrofuranu. Roztok se míchá další 2 hodiny a poté se reakce zastaví přidáním 40 ml 10% octanu draselného. Roztok se noehá ohřát na teplotu 20 °C a poté se zakoncentruje na rotační odparce. Vodný zbytek se třikrát extrahuje chloroformem. Spojené frakce se promyjí solným roztokem a usuší nad síranem hořečnatým, zfiltrují a zakoncentrují na černou tuhou látku, která se uloží ve vysokém vakuu. Chromatografie na silikagelu s hexanem/ethylacetátem (7/3 6/4) poskytne 2,41 g (58,2 %) požadovaného produktu, který se bez další purifikace použije v dalším kroku.

D. Látka z kroku C (0,48 g, 1 ekvivalent) se rozpustí v 1 ml 6 M HCI a zahřívá 16 hodin při 105 °C, poté se roztok zakoncentruje pomocí rotační odparky při 80 °C na tuhou látku.

• 9 9 9 9 9 9 9 9 4 ·' φ 4 4 4 4 44 4 · 4 ·

4444 44 44 4 · 4 *4 4

4 444 4 4444

444 * 9 9 44 ·· ··

Zbytek se rozpustí ve 2 ml vody a neutralizuje pevným hydrouhličitanem sodným. Neutralizovaný roztok se extrahuje chloroformem (3x) a spojené frakce se promyjí solným roztokem, usuší nad síranem hořečnatým a zakoncentrují za vzniku bezbarvého oleje (0,456 g, 93,4 %).

E. Isochinolon (1,91 g, 1 ekvivalent) získaný v předchozím kroku D se zahřívá 30 hodin s 4(5)-imidazolkarboxaldehydem (1,25 g, 1 ekvivalent) při 110 °C v 15 ml 40% kyseliny sírové. Reakční směs se uloží na několik dní pod argonem při 0 °C. Roztok se poté zředí 20 ml vody a alkalizuje na pH 8,9 pomocí NH4OH. Pevné látky se zachytí filtrací a usuší ve vysokém vakuu. Produkt v podobě žluté tuhé látky (2,81 g, 96,1 %) obsahuje směs obou pozičních isomerů v exo dvojné vazbě.

F. Produkt z předchozího kroku E se rozpustí v 150 ml methanolu a k tomuto roztoku se přidá Pd/C (0,412 g, 0,15 ekvivalentu hmotnostního). Methanolový roztok se poté nasytí H₂ pomocí opakovaných evakuací a opětným naplněním vodíkem. Roztok se potom míchá 20 hodin pod H₂ tlakem 1 atmosféry, až nezůstane žádná výchozí nenasycená látka detekovatelné pomocí TLC. Roztok se potom zfiltruje přes Celit a zakoncentruje na olej. Chromatografie na silikagelu s použitím dichlormethanu a methanolu (9/1) poskytne čistý produkt ( 1,853 g, 65,04 %) v podobě bílé pěny. Tato se rozpustí v methanolu, ke kterému se přidá kyselina fumarová ( 0,4817 g, 1,5 ekvivalentu) a směs se zahřívá, aby se rozpustily pevné látky. Roztok se pomalu ochladí a získají se šedobílé krystaly (0,826 g, 74 %), které představují sloučeninu P-1. Sloučenina P-2 se získá hydrazinovou redukcí stejným postupem jako je popsán v kroku E v předchozím

Příkladu O.

í>

Příklad Q

Postup přípravy (Z)-6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-1), (E)-6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-2), 6-(3Himidazol-4(5)-ylmethyl)-7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu (Q-3), 6-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydrochinolindihydrochloridu (Q-4)a 6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)oktahydrochinolin-5-onu (Q-5):

NaN₃. CH₃CN, CU

N, » · · · ♦: · 9 .· · ·· ₊· · » · • · · · ’·> > · · ·

Η,Ο. Na₂S₂O3 DMF, NaN₃

CHjClj, Ph3P, rt

40% H₂SO₄,90°C

N,

N=PPh₃

1) hydrazin. diethyien glycol

2) KOH

3) Ha

Λ/fcroUín

Pď/C ΐα HoutuVlo tsowietru

Li/NH₃

H₂. Pd/C MeOH tt tt. 'tt tttt, ·· tttt tttt • tttt · tt' · tt · • · tttt tttttt tt • · tt · *· 'tt · · · • tttt · · tttt « tttt tttt tttt ··

Postup

A. Reaktivní azido reagens z prvního kroku se připraví in sítu přidáním jodmonochloridu (67,6 g, 1,15 ekvivalentu) v 50 ml acetonitrilu po kapkách kapátkem do míchané kaše azidu sodného ( 58,84 g, 2,5 ekvivalentu) v 350 ml bezvodého acetonitrilu při -10 °C v atmosféře argonu. Přidávání je skončeno do 30 minut, dalších 30 min se směs míchá a pomocí injekční stříkačky se přidá cyklohexenon (34,81 g, 1,0 ekvivalentu) a poté se míchá dalších 20 hodin při 20 °C. Směs se potom nalije do litru vody a extrahuje třemi 200ml dávkami diethyletheru. Spojené frakce se promyjí 5% thiosulfátem sodným a potom solným roztokem. Organická fáze se usuší nad síranem hořečnatým, zfiltruje a zakoncentruje ve vakuu při 20 °C. Zbytek se rozpustí v 11 DMSO při 0 °C a přidá se druhá dávka NaN3 a směs se míchá během ohřívání na teplotu prostředí. Tato směs se potom naředí 2,5 I ledové vody a desetkrát extrahuje dichlormethanem (10x 250 ml). Spojené frakce se zakoncentrují na rotační oodparce na objem -1 I a tento koncentrát se extrahuje třikrát 250 ml vody a poté solným roztokem, a potom se usuší nad síranem hořečnatým a zakoncentruje na tmavý olej (39,5 g) a uskladní se při -40 °C. Olej se purifikuje pomocí chromatografie na silikagelu s použitím směsi 9/1 až 8/2 hexan:ethylacetát. Získají se dva isomery, první s azido skupinou alfa na ketonové funkční skupině v množství 13,22 g s 26,6% výtěžností. Beta-isomer se získá v množství 15,825 g s 32,0% výtěžností.

B. Trifenylfosfin se rozpustí v 20 ml dichlormethanu a umístí do argonové atmosféry při 20 °C. Beta-isomer získaný podle postupu uvedeného výše se přidá pomocí kanyly do míchaného roztoku a udržuje se 2 hodiny při 20 °C. Jak reakce pokračuje, z roztoku se uvolňuje dusík a po 2 hodinách nelze pomocí TLC prokázat žádný zbývající výchozí materiál. Roztok se zakoncentruje a nechá se projít silikagelovým sloupcem s dichlormethanem jako kapalnou fází, která je posléze zaměněna směsí • · · <

♦ » ·· ► * · · » « ·Φ dichlormethan:methanol 95/5 jako eluentem. Získá se amidofosfonátový meziprodukt v množství 2,139 g s 65,1 % výtěžností.

C. Amidofosfonát se rozpustí ve 100 ml bezvodého o-xylenu a poté se za stálého míchání přidá 10% Pd/C. Do směsi se pomocí injekční stříkačky přidá čerstvě destilovaný akrolein a směs se zahřívá pod zpětným chladičem po dobu 4 hodin. Pak je přidán zbylý akrolein a zahřívání pod zpětným chladičem (finger condenser) pokračuje dalších 44 hodin v atmosféře argonu. Po tomto čase lze detekovat pomocí TLC nějaké zbývající meziprodukty, proto se přidá dalších 0,5 g Pd/C a směs se opět zahřívá pod zpětným chladičem dalších 8 hodin. Směs se ochladí na teplotu místnosti, zfiltruje a zakoncentruje na rotačním odparce, aby se eliminoval přebytek akroleinu, až zůstane asi 100 ml roztoku o-xylenu. Roztok se ochladí přidáním ledu a extrahuje třikrát 1N HCI. Spojené vodné frakce se extrahují 3x pomocí Et20. Vodná fáze se poté ochladí na 0 °C a pH se upraví pomocí koncentrovaného NaOH na hodnotu kolem 10. Vodná frakce se potom 5krát extrahuje 100ml dávkami chloroformu. Spojené chloroformové frakce se promyjí vodou a potom solným roztokem a usuší nad síranem hořečnatým, zfiltrují a finálně zakoncentrují za vzniku 3,51 g (84,4% výtěžnost) 7,8-dihydro-6H-chinolin-5-onu v podobě oleje.

D. Kondenzací 4(5)-imidazolkarboxaldehydu s chinolinonem popsaným v Kroku E z Příkladu P se získájí obě sloučeniny Q-1 a Q-2.

E. Exo dvojná vazba se potom redukuje paladiem na aktivním uhlí, tak jak je popsáno v Kroku E Příkladu P výše, za vzniku dvou produktů, které po separaci pomocí chromatografie poskytnou Q-3 a A.

F. Ketoskupina se odstraní stejnou hydrazinovou redukcí jaká je popsaná výše v

Kroku E Příkladu O za vzniku Q-4.

Φ φ Φ φ *· ·* φφ • Φ φ φφφφ φφφφ

ΦΦΦ Φ φ φφ · φ φ · ♦ φφφφ Φ φ φ · φφφ Φ φ φ • · φφφφ φφφφ

G. Produkt Q-5 s úplně redukovaným chimolinovým kruhem se získá standardní redukcí sloučeniny A pomocí lithia/ammonia. (Li, 10 ekvivalentů v NH₃ při -78 °C po dobu 10 minut, reakce se zastaví pomocí NH₄OH, postupné zahřívání s odpařováním NH₃).

Příklad R-1

Postup přípravy (E)-6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethylen)-7,8-dihydro-6H-chinoxalin-5onu:

Postup:

A. Směs 5,6,7,8-tetrahydrochinoxalinu (23,75 g, 1 ekvivalent), benzaldehydu (19,81 ml, 1,1 ekvivalentu) a anhydridu kyseliny octové ( 33,4 ml, 2,0 ekvivalenty) se míchá 15 hodin při 150 °C v atmosféře argonu. Po této době lze pomocí TLC prokázat většinou požadovaný produkt s malými zbytky výchozích látek. Výchozí látky se odstraní vakuovou destilací za použití kolony Vigreux při 170 °C. Zbytek v nádobě se potom podrobí Kugelrohrově destilaci při teplotě od 170 do 220 °C. První frakce je lehce kontaminovaná výchozími látkami (4,71 g). Druhá frakce je čistá (18,93 g). Aplikace vysokého vakua na • φ ·« φφ φφ φφ φφφ φφφφ φφφφ • * · φ φ φ φ φ φ φ φ • φφφφ ·· φ a φφφ φφ φ • * φφφφ φφφφ • •φ φ φφ φφ φφ φφ první frakci způsobí její krystalizaci. Spojené frakce poskytnou 20,11 g látky s 51% výtěžností.

B. Produkt z předchozího kroku A se rozpustí ve 100 ml methanolu a lehce zahřeje, poté se ochladí na -35 až -40 °C a roztokem se nechá probublávat ozon. Po několika minutách začně výchozí látka z roztoku krystalizovat. Roztok se ohřeje a přidá se dalších 200 ml methanolu a reakce se opakuje. Po 30 minutách se roztok stane bledě modrým.

Do roztoku se zavede 30minutovým probubláváním dusík, potom se do roztoku injikuje methylsulfid (3,5 ml), poté se roztok míchá dalších 30 minut při -35 °C a za stálého míchání se nechá ohřát na teplotu okolí. Po 48 hodinách při 20 °C se směs destiluje s vodní parou, přičemž se odstraní rozpouštědla a vznikne 8,4g zbytek v podobě žlutohnědého oleje. Zbytek se rozpustí v diethyletheru a extrahuje 3krát 25ml dávkami 1 N HCI. Spojené vodné frakce se 3krát promyjí diethyletherem. Vodný roztok se postupně alkalizuje pomocí koncentrovaného NaOH na hodnotu pH 8. Volný amin se poté extrahuje z vodné fáze chloroformem (3x). Spojené chloroformové extrakty se dvakrát promyjí solným roztokem, usuší nad MgSCU a zakoncentrují na žlutý olej (3,01 g). Po 1 hodině uchovávání ve vysokém vakuu zůstane 2,97 g. Toto množství se rekrystalizuje z diethyletheru za vzniku 2,35 g jasně žluté tuhé látky. Výtěžnost 67,5 %.

C. 7,8-dihydrochinoxalin-5-on a 4(5)-imidazolkarboxaldehyd (Aldrich Chemicals) se resuspendují v 75 ml bezvodého tetrahydrofuranu při 20 °C v atmosféře argonu s následným přidáním piperidinu a poté kyseliny octové. Směs se míchá 16 hodin při 20 °C.

Po 20 hodinách nezůstanou žádné stopy chinoxalonu detekovatelně pomocí TLC. Pevné látky se shromáždí filtrací a promyjí malým množstvím tetrahydrofuranu a následně chloroformu. Pevná látka se usuší pod vysokým vakuem za vzniku 6,58 g sloučeniny R-1. Výtěžnost 90,3 %.

»•4 • 4

44 • 4 4 4

4 4» • 4 4 4 • 4 4 ·

49 ·«

4 4 4

4 4 4

4 · 4

4 4 V

44

Příklad R-2 a R-3

Podobným způsobem jako sloučenina R-1, se 5,6,7,8-tetrahydroisochinolin (5,42 g, 1 ekvivalent, Aldrich) smíchá s benzaldehydem (5,182 g, 1,2 ekvivalentu) a anhydridem kyseliny octové (6,309 g, 2,0 g), který byl vakuově předestilován a použit bez další purifikace v následném kroku. Výtěžnost (nečistá): 8,28 g.

Hrubý produkt (7,96 g) z předchozího kroku se podrobí ozonolyse jak je popsáno v Kroku B výše. Pomocí finálního chromatografického kroku se získá 5,18 g bledého oleje. Výtěžnost 97,8 % za předpokladu čistých výchozích látek. Výsledný 7,8-dihydro-6Hisochinolin-5-on (1,692 g, 1 ekvivalent) kondenzuje s 4(5)-imidazolkarboxaldehydem jak je popsáno výše v Kroku C za vzniku 2,23 g nenasycené sloučeniny analogické sloučenině R-1 podle předchozího schématu s výtěžností 92,8 %. Tento produkt se nechá reagovat s paladiem na aktivním uhlí jak je popsáno v Kroku F Příkladu P, přičemž se redukuje exo dvojná vazba za vzniku 6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-7,8-dihydro-6H-isochinolin-5-onu (R2) s 52% výtěžností.

Výše uvedený keton se redukuje pomocí hydrazinu a převede se na fumarátovou sůl podle postupu v Příkladu P Krok F. Výtěžnost redukce: 62 %. Výtěžnost fumarátové soli po rekrystalizací: 30,4 % 6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydroisochinolinu (R-3).

Příklad S

Metoda měření alfa-agonistové selektivity zahrnuje stanovení RSAT ( Receptor

Selection and Amplification Technology - technika receptorové selekce a amplifikace), jak je popsáno v Messier et al. (1995) Vysoce účinná stanovení klonovaných adrenergních, muskarinových, neurokininových a neurotropinových receptorů v živých savčích buňkách” (High throughput assays of cloned adrenergic, muscarinic, neurokinin and neurotrophin receptors in living mammalian celíš), Pharmacol.Toxicol. 76:308-11 a které bylo adaptováno pro použití pro alfa2-receptory. Stanovení měří receptory zprostředkovaný úbytek kontaktní inhibice, která má za následek selektivní proliferaci buněk obsahujících receptor ve smíšené populaci konfluentních buněk. Vzestup v počtu buněk se stanovuje vhodným transfektovaným markerovým genem jako je beta-galaktosidasa, jejíž aktivitu lze snadno změřit v 96-jamkové misce. Receptory, aktivující G protein, jako G_q, zvýrazňují odpověď. Alfa2 receptory, které se normálně váží s Gj, aktivují RSAT odpověď, jestliže jsou exprimovány společně s hybridním G_q proteinem, který má rozpoznávací doménu Gj receptoru, označovanou G_q/j₅ ². Viz Conklin et al. (1993) Substituce tří aminokyselin posouvá receptorovou specifitu z G_qa na Gja.” (Substitution of three amino acids switches receptor specificity of G_qa to that of Gja) Nátuře 363:274-6.

Buňky NIH-3T3 jsou naneseny v hustotě 2 x 10⁶ buněk na 15cm misky a uchovávány v Eagleově mediu modifikovaném podle Dulbecca, obohaceném 10% telecím sérem. Po jednom dni jsou buňky kotransfektovány precipitací pomocí fosforečnanu vápenatého se savčími expresními plasmidy kódujícími p-SV-beta-galaktosidasu (5 až 10 mg), receptorem (1 až 2 mg) a G proteinem (1 až 2 mg). V transfekční směsi může být rovněž přítomno 40 mg DNA z lososích spermií. Následujícího dne přidáme čerstvé médium a o 1 až 2 dny později jsou buňky sklizeny a zmrazený v podobě 50 alikvotů pro stanovení. Buňky rozmrazíme a 100 ml přidáme ke 100ml alikvotům obsahujícím různé koncentrace léčiva v miskách o 96 jamkách (vše je prováděno ve 3 paralelách). Inkubace pokračuje při teplotě 37 stupňů Celsia po dobu 72 až 96 hodin. Po promytí fyziologickým roztokem obsahujícím fosfátový pufr je stanovena beta-galaktosidasová aktivita přidáním 200 ml chromogenního substrátu (zahrnujícího 3,5 mM o-nitrofenyl-beta-D-galakto67 • · · ···· ··· ··· · · · · · · · • ···· · · « ·· · · · · • · ···· ··· ··· · ·· ·· ·· pyranosid a 0,5% nonidet P-40 ve fyziologickém roztoku obsahujícím fosfátový pufr) a inkubací přes noc při teplotě 30 stupňů Celsia. Enzymová aktivita je stanovena spektrofotometricky při 420 nm. Absorbance je mírou enzymové aktivity, jež závisí na počtu buněk a odráží receptorem zprostředkované pomnožení buněk. Je stanovena hodnota ECso a maximální účinek každého léčiva na všech alfa₂ receptorech. Účinnost nebo vlastní aktivita je počítána jako poměr maximálního účinku léčiva k maximálnímu účinku standardního plného agonisty pro každý receptorový subtyp. Brimonidin, rovněž nazývaný UK14 304-18, je použit jako standardní agonista pro alfa^ a alfa_2C receptory. Oxymetazolin je standardním agonistou použitým pro alfa₂B receptor.

Tab. 1 níže uvádí vlastní hodnoty aktivity na subtypech alfa2-adrenoreceptoru, tak jak byly stanoveny pomocí RSAT stanovení pro sloučeniny výšeuvedených Příkladů B až R a pro některé adrenergní sloučeniny, které nemají selektivní agonistovou aktivitu na alfa2B nebo alfa2B/alfa2C subtypu(subtypech). Na alfa 2A subtypu jsou sloučeniny z těchto Příkladů inaktivní nebo vykazují nízkou účinnost (menší nebo rovnou 0,4). Mají vyšší účinnost na alfa2B a alfa2C subtypech než na alfa2A subtypu. Proto, na rozdíl od oftalmických alfa2 adrenoreceptorových sloučenin jako jsou clonidin a brimonidin, látky z Příkladů B až R mohou selektivně aktivovat alfa2 adrenoreceptorové subtypy jiné než alfa2A subtyp.

• · • · b»)

Tab. 1: Vlastní aktivita vztažená k brimonidinu/oxymetazolinu

Příklad	Struktura/sloučenina	Brímonidin Alfa2A	Oxvmelazolin Alfa2B	Brímonidin. Alfa2C
	oxymetazolin	0,63	i,.O	0f58
	clonidin	0,78	0f75	0,55
	brimonidini	¥	0,93	¥
	4(5)-(3-methyl-thiophen-2- ylmethyl)-lH- imidazol	0,43	¥	0,5
D-3	v> HN-V bicyclo[2.2.1 ]hept-2-yl oxazolidin’2-ylidem amin	0	°i4	0

fíl· • 4 ··

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin.	Oxvmetazolin>.	Brimonidin
	1 Alfa2A	Alfa2B	A!fa2C

P-l	HN^/ oxazolidin-2-yliden. -(3-phenyl bicyclo[2.2.1]hept-2-yl) amin	0	0,47	0
F	ςχ,/ϊΧ 6-( imidazolidin-2-yliden amino)-5-methyl-4Hbenzof i ,4}oxazin-3-on.		0,9	0,2
G	HCI r-nh Ν^Ν'γ^ΝΗ H o imidazolidin-2-ylideni -(5methyl-3,4-dihydro-2Hbenzo[l,4]oxazin-8-yl) amin:;, UCI ffSl	θ/1	0,87	0,33
JJ.	~CA0 4(5)-cyclohexylmethyl-1H-	θ,ι	0,83	0

• · • · · · · · · · « • · ···· · · · «

Příklad	Struktura/sloučenina	Brímonidim Alfa2A	OxYmelazolim Alfa2B	Brimonidiru A/fa2C
	imidazol·
E-1	ςτ.00 Η 1 imidazolidin-2-yliden -(4methyI-3,4-dihydro-2Hbenzo(l,4]oxazin-6-yl) amin·	0,33	Of83	0(35
M	<zI TjO - A 4(5)-(2,3-dihydro benzo[ 1,4]dioxin-6-ylmethyl)4-methyl-l H-imidazol	tp	0(97	0(27
C-2	/=NV FA 4(5)-thiophen-2-ylmethyl-lH- imidazol	0,23	V	°15
C-l	/=N\ f=\ 4(5)-thiophen-3-ylmethyi- IHimidazol	0	Oř83	0

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin· Alfa2A	Oxvmetazolin Alfa2B	Brimonidin Alfa2C
C-9	/=N> /po 4(5)-benzo[b]thiophen-2ylmethy 1-1 H-imidazol	OjO6	0,88	0,43
C-3	4(5)-(5-methylthiophen-2ylmethyl)-l H-imidazol	°(1	0,88	0,43
C-8	/=t ΓΊ 4(5)-benzyl-1 H-imidazol	°f3	0,9	0,4
H	/= Π 4(5)-pheny lsulfany 1-1Himidazol	0,2	0,93	0 15
C-5	/=N. o 4(5)-furan-2-ylmetbyl-lH- imidazol·	0	• V	0,4

iΎ ó it ···· · *

Příklad	Struktura/sloučenina	Bnmonidin Alfa2A	Oxymetazolin· Alfa2B	Brimonidin Alfa2C
B-3b		0	v	0
	4(5)-(1,2,3,4tetrahydronaphthalen-2' ylmethy 1)-1 H-imidazoi
L2		0	0,8	0
	(S)-4(5)-( 1,2,3,4tetrahydronaphthalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol·		-
L3	/=Ν'	θ,·1	1	0.15 1
	(R)-4(5)-(l,2,3,4tetrahydronaphthalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol
L	/=N> r\	0,23	0,9	0,57
	4(5)-( 1 -furan-2-ylethyl)-1Himidazol.
C-6		0,2	0,67	V
	4(5)-furan-3-yimethyl-1Himidazol

b

7’ '· · · * • V 9 Φ « * · · • · · ·

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin . AIfa2A ,	Oxvmetazolini Alfa2B	Brimonidin Alfa2C
C-4	4(5)-(5-chJorothiophen-2ylmethy 1)-1 H-imidazol	0,05	0)82	°l5
D-2	HN-V oxazoiidin-2-yiiden -(3-o-tolyl bicyclo(2.2.1]hept-2-yl) amine	0,25	0,75	0
C-10	/=t ΐτζ~) 4(5)-benzofuran-2-ylmethyl1 H-imidazol	0,05	0,48	°/>
C-7	-ΟΰΛ 4(5)-(5-methylfuran-2ylmethyl)-1 H-imidazol	0}08	0,73	O,2

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin- Alfa2A	Oxvmeiazolin; Alfa2B	Brimonidin Alfa2C
B-3a	/=NX fYY	θί1	0.8 i	0.07 i
	o
	2-(3H-imidazol-4(5)- ylmethyl)-3,4-dihydro-2H- naphthalen-l-oru
i	CH3SO3H	0	V	T
	4(5)-(1,2,3,4- tetrahydronaphthalen-2- ylmethyl)-4,5-dihydro-lHimidazo1 methan< 5>it|foha’|
B-2a	/=ΝΧ ( Υη	0	0^63	0?15
	o
	3-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen: )chroman-4-on'
B-2b	A /x /=Nx (	0	0(77	0
	O
	3-(3H-imidazol-4(5)- ylmethyl)chroman-4-on'
			1

• · · · · · · · · • ·· ·· ·· ··

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa2A	Oxvmetazolin . Álfa2B	Brimonidin Alfa2C
B-2d	N	0	0f6	0
	4(5)-chroman-3-ylmethyl-lH- imidazol
B-2c	/=NV ( Y^i OH	0	0f65	0
	3-(3H-imidazol-4(5)ylme thy l)chroman-4-ol		--
B-9a	H	0{08	0.46	0
	4(5)-(4,5,6,7- tetrahydrobenzo[b]thiophen-5ylmethyl)-1 H-imidazol
B-4a	/=r; (TI	0	0^75	θί1
	4(5)-(4-methy 1-1,2,3,4tetrahydronaphthalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol·
			1

Příklad	Štruktura/síoučenina	Brimonidim Alfa2A	Oxymeiazobn Alfa2B	Brimonidin Alfa2C
B-4b	/=N, fjPj	op	0/7	0,6
	o
	2-(3H-imidazol-4(5)- yimethyl)~4-methyl-3,4- dihydro-2H-naphthalen-l-or.
B-lIb		0	0,3	0
	6-(lH-imidazol-4(5)ylmethylen. :)-6,7,8,9tetrahydrobenzocyclohepten-5on :
B-6	HCI N	0	0?35	0
	4(5)-thiochrom-3-ylmethyllH-imidazol HC|
B-5b	/=N\ (	0	0ř5	0.2 l
	O
	3-(3H-imidazoI-4(5)- ylmethyl)thiochroman-4-on

i»Á

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonjóin. Alfa2A	Oxvmelazolir ' Alfa2B	Brimonidin'. Alfa2C
B-5a	/=NV ( Υη	0	0,5	0.^37
	o
	3-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen. nhiochroman-4- on
B-7a	/=nv yO	0	V	0
	o
	2-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen) }ndan-l-oni
B-Ila	OCTQ	0,4	V	0
	4(5)-(6,7,8,9-tetrahydro-5Hbenzocyclohepten-6-ylmethyl)- 1 H-imidazol
B-7b .	r{)	0	0/3.	o
	o
	2-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)indan-1-on

4 4		• 4		44	44			44
·· 4		4'	4'	• 4	4'	•	4	4
4 4	4	4	4	• 4	'4	4	4	4
								4
4	4	4	4'	4 4	4	4	4	4
44 ·	4	4'4		'4 4	4 4			4«

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonióin Alfa2A	Oxvmeiazolin. ’ Alfa2B	Brimonidin' Alfa2C
B-l	HCI	0,15	0,45	0.3
	4(5)-(7-methoxy-1,2,3,4[etrahydronaphthalen-2yimethyl)-! H-imidazol· ,
B-la		0,15	0,6	0
	O
	2-(3H-imidazol-4(5)- ylmethyl)-7-metboxy-3,4- dihydro-2H-naphthalen-1 -on
B-9b	HCI /=*{ ΓΊό	0	0,68	0?15
	O
	5-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-6,7-dihydro-5Hbenzo[b]thiophen-4-on', Učt Cfi
B-7c		0	0,9	0
	4(5)-indan-2-ylmethyl-1Himidazol

·'* t* » tttt · * · tttt

Příklad	Struktura/sloučenina	Brímonidin | Alfa2A	Oxvmetazolini Alfa2B	Brimonidi»» Alfa2C
B-JO	/=N lij 4(5)-(4,4-dimethyl-l,2,3.4tetrahydronaphthalen-2ylmethy 1)-1 H-imidazol	* 0	¥	0
B-8b	HCI - 4(5)-(7-methyl-1,2,3,4tetrahydronaphthalen-2ylmethyl)-! H-imidazol· . KCÍ	0	0,6	0,2
B-8a	/=N\ ΠΠ O 2-(3H-imidazol-4(5)y lmethy l)-7-methy 1-3,4- dihydro-2H-naphthalen-1 -on	0	0,4	0
K-l	/=nv nT) 4(5)-(4,5,6,7- tetrahydrobenzo[b]thiophen-2y lmethy 1)-1 H-imidazol	0	0,53	0

4.1 ·· 44 4« 44 • · · < 4 4 4

444 44««

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin. Alfa2A	Oxvmetazolin Alfa2B	Brimonidin. Alfa2C
C-12	Β'ν-Λ Γ-ΝΗ	0,2	1,3	o,3
	4(5)-(4-bromothiophen-2ylmethyl)-1 H-imidazol
C-13	PhM—\ r-NH OM?	0	0,5	0
	4(5)-(4-phenylthiophen-2yimethyl)-1 H-imidazol·
K-3	/=N, irCf> 4(5)-(5,6-dihydro-4Hthieno[2,3-b]thiopyran-2yimethyl)-1 H-imidazol·	0	0,37	0
K-2	1—1 /r-NH n	0	o,7	0
	4(5)-(5-tert-butylfuran-2y lmethy 1)-1 H-imidazol
C-l 1	--- rNH AU'	0,2	°i5	0
	4(5)-(5-ethylfuran-2y lmethyl)-1 H-imidazol

• φ

Brimonidin . Alfa2A

Alfa2B ·· »» ► φ φ « » · φφ

Příklad

Struktura/sloučenina

Oxvmetazolin

Brimonidin

Alfa2C

C-14	í5 HCI	0,27	°r7	V
	4(5)-(4-methylthiophen-2ylmethyl)-l H-imidazol ,
N-I	O Ha	0,24	0,75	0,26
	2-(3H-imidazol-4(5)- ylmethyl)-3,4,5,6,7,8- hexahydro-2H-naphthalen-l- or ,, Hq
0=3	O	θ)1	0.9 i	0.23 1
	6-(3H-imidazol-4(5)- ylmethyl)-7,8-dihydro-6H- quinolin-5-on
0=2		0,1	0,87	0,13

4 ·			• 4	··
·· ·		•	4	4 4	•	4	•	•
• 4	4	•	•	4·	4	•	•	4
								•
4	•	4	4	4 ·	•	•	4	•
»*·	4	4 4		• ·	* »		• 4

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa2A	Oxvmetazolin·· . Alfa2B	Brimonidin· Alfa2C
	(E)-6-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen· -7,8-dihydro-6H- quinolin-5-on
Od	w H (Z)-6-(3H-imidazol-4(5)ylmethylen' -7,8-dihydro-6Hquinolin-5-on.	0	0,75	0,2
N-2	H0UOO	0	°r5	005
	4(5)-(2,3,4,4a,5,6,7,8octahydronaphthalen-2ylmethyl)-1 H-imidazol
QdL	2HC1n		0,8	o.>
	6-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydroquinolin , dihydrochlorid·

A Φ » ΦΦ «V ·* Φ·

Φ·Φ··ΦΦΦΦΦΦ φ Φ Φ · Φ 99 Φ Φ Φ Φ ··«>···· ΦΦ β·«··« • · φφφ· ΦΦφφ • ΦΦ Φ ΦΦ ΦΦ ΦΦ ΦΦ

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa2A	Oxymelazolin Álfa2B	Brimonidin . Alfa2C
0	hci s i	0	0(67	0(1
	4(5)-octahydro pentalen-2ylmethyl-1 H-imidazol . hydrochlorid
B-9c	H HCI	0	0,3	0
	5-(octahydro benzo[b]thiophen-5-ylmethyl)1 H-imidazol . hydrochlorid
R-3	(HO2C-CH),.5	0	0f6	¥
	6-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)-5,6,7,8-tetrahydroisotfhinoliil· , fumarati
R-2	2 HCI o	0	0,6	0,4
	6-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)- 7,8-dihydro-6Hisoíhínolin-5-om , dihydrochlorid.

<>’’ · 4 ·· ·· Φ· ·· · ··?*_··»· • · · ···· ····

Příklad	Struktura/sloučenina	Brimonidin Alfa2A	• «ati Oxyme^plin * Alfa2B	> · · · » »-, BrŇnonidin Alfa2C
R-1	ýjjQĎ o	°z3	0,8	0,4
	(E)-6-(3H-imidazol-4(5)ylmethylerk)- 7,8-dihydro-6Hóiinoxalin-5-on!
Ed	H0--QCn / _J=qAo W /	0	0,4	0
	7-(3H-imidazol-4(5)ylmeihyl)- 6,7-dihydro-5Hisodii nolin-8-on , fumarát?
P-2	C	0	0;4	0
	7-(3H-imidazol-4(5)ylmethyl)- 5,6,7,8-tetrahydro- isocM nolur, fumarat
N-3	H0UOO	0	0,75	0
	/HQzCU, J \ CQ^
	4(5)-(1,2,3,4,5,6,7,8octahydronaphthalen-2ylmethyl)-lH-imidazol , fumarat		-
Od	o	0	1,0	0
•	6-(3H-imidazol-4(5)-ylmethyl)-octahydrocV <iolin-5on„

Příklad T

Nitrooční tlak (intraocular pressure - IOP)-snižující a sedativní vedlejší účinky.

Měření nitroočního tlaku (IOP) byla provedena u samic opic Cynomolgus vážících 3 až 4 kg při plném vědomí, stálé zvýšené IOP bylo vyvoláno v pravém oku fotokoagulací trabekulární části sítnice pomocí argonového laseru. Zvířata mohla být použita pro pokusy přibližně po dobu 2 měsíců po chirurgickém zákroku. Během pokusů opice spočívaly ve speciálně konstruovaných židlích (Primáte Products, San Francisco) a byly krmeny pomerančovou šťávou a ovocem podle potřeby. IOP bylo měřeno pomocí Digilab pneumatonometru model 30R (Alcon, Texas).

ml anesthetika (proparacain) bylo místně podáno každé opici před měřením IOP, aby byly minimalizovány nepříjemné pocity vyvolané tonometrií. Před nakapáním léčiva byla provedena dvě kontrolní měření a poté byla prováděna periodická měření po dobu 6 hodin po aplikaci léčiva. Testované sloučeniny byly podány pouze do jednoho oka v podobě jedné 50 mikrolitrové kapky; do druhého oka byl kápnut stejný objem fyziologického roztoku.

Řada alfa2B nebo alfa2B/2C selektivních sloučenin uvedených v Příkladech byla testována na opicích. Překvapivě, jak rovněž vyplývá z Tab. 2, všechny tyto strukturálně odlišné sloučeniny snižovaly IOP v testovaném oku.

Současně byl měřen tlumivý účinek (sedace) a hodnocen podle následující stupnice: 0 = pohotovostní stav, typické zvukové signály, pohyby, apod.; 1 = klid, méně pohybů; 2 = lehké zklidnění, občas zvukové signály, zvíře odpovídá na stimulaci; 3 = zklidnění, žádné zvukové signály, občasná odpověď na stimulaci; 4 = zvíře spí.

Látky podle tohoto vynálezu rovněž nevyvolávaly útlum. To kontrastuje s působením clonidinu a brimonidinu, které vyvolávaly útlum.

• · · · ·· · · · · ··

Tab. 2. Účinky alfa₂-adrenoceptorových agonistů na IOP a útlumu u opic Cynomolgus pozorovaný při vědomí po aplikaci do oka, u něhož byl jednostranně zvýšen nitrooční tlak fotokoagulací argonovým laserem. Měření byla prováděna periodicky po dobu 6 hodin. Sedativní účinek byl hodnocen subjektivně během IOP experimentů podle následující stupnice: 0 = pohotovostní stav, typické zvukové signály, pohyby, apod.; 1 = klid, méně pohybů; 2 = lehký útlum, občas zvukové signály, zvíře odpovídá na stimulaci; 3 = útlum, žádné zvukové signály, občasná odpověď na stimulaci; 4 = zvíře spí. Počet zvířat ve skupině činil 6 až 9.

• · • · ·· ·· ·· ··

Tab- 2	Maxímálnf powes z úrovní přea léčbou\%)
Sloučeniny	Dávka (%)	Hypertenzní oko	Útlum (0-4)
	7±2	0-1
Clonidin;	0.1 i	25 ±4	1
	0,3	41 ±5	2
Brimonidin·'	θ,1	25 ±3	1
	0,3	40 ±4	2
J-l	1	26 ± 5	0
	3	33 ±3	0
E-1	°l3	25 ±4	0
	1	27 ±3	0
C-1	1	25 ±4	0
	3	29±4	0
D-1	1	25.6 ± 3.9 f i	0
M	1	22f5 ± 5 4	0
C-2	1	29.6 ± 5.5 1 f	0

• ·

C-9	V 1	13ř7±4f5 25,1 ±4,9	0 0
C-3	0.3	20,6 ±4,8	0
	1	25,0 ± 6,4	0
C-8	1	31 2 ± 3f3	0
B-3b	<V	25,9 ± 3,5	0
	v	31,2 ±4,3	0
C-4	°f3	17,7 ± 4,0	0
	1	29,3 ± 4,9	0
C-7	1	32,3 ±5,7	0
J-2	0,03	12,4 ± 3,7	0
	V	27,3 ±3,1	0
J-3	o,03	16,4 ±4,7	0
	26,5 ± 3,8 1 i	0
B-2d	0.1 1	22,0 ± 4,6	0
	0,3	17,0 ±4,2	0
	1	18,1 ±5,2	0

·· ·· ·· ·· • · · · · · · · ·· «»

B-9a	0,03 O,1 0.3 t 1	17f6±l,7 26.7 ±6,1 24.8 ± 3,3 26.8 ± 5,4	0 0 0 0
B-6	°,3	13,8 ± 2,4	0
	1	22,1 ±6,3	0
B-9b	0,1	18,7 ±5,5	0
	op	26,9 ±6,1	0

Příklad U

Měření kardiovaskulárních vedlejších účinků

Kardiovaskulární měření byla prováděna v jiné skupině opic pomocí automatizovaného sfygmomanometru model BP 100S (Nippon Colin., Japonsko). Intravenózní (IV) podání některých látek podle tohoto vynálezu v dávkách 10 až 30krát vyšších než dávky používané pro clonidin a brimonidin, nesnižovaly pracovní srdeční frekvenci ani nesnižovaly krevní tlak. Bylo zajímavé, že sloučenina 4(5)-3-methylthiofen-2-ylmethyl)-1 Himidazol, která vykazovala vlastní aktivitu o hodnotě 0,43 na alfa2A subtypu, měla slabý účinek na rychlost srdeční frekvence. Clonidin a brimonidin měly vyšší účinek na rychlost srdeční frekvence. Viz Tab. 3 níže.

Tab. 3. Účinky alfa₂-adrenoceptorových agonistů na kardiovaskulární proměnné u opic Cynomolgus po IV aplikaci provádění při vědomí. Měření byla prováděna periodicky po dobu 6 hodin. Počet zvířat ve skupině byl 6 až 10.

J ..Ai...

99

9 9 • « ·'

Tab^ 3	Dávka (gg/kg)	Maximální pokles z úrovní před léčbou (%)
Sloučeniny
Průměrný arteriální krevní tlak	Srdeční rychlost
	7 ±4	8 + 3
Clonidin	17	29 + 7	32 + 4
	50	35 ±5	50 + 5
Brimonidin	17	36 + 3	52 ±3
	50	37 + 5	54 + 3
J-l	17	7 + 5.3	13 + 4
	50	4 + 2	6 + 2
	167	7 + 5	3 ± 3
	500	13 + 3	7 + 4
E-1	17	7±4	11+4
	50	7 + 2	14 + 5
	167	9 + 4	11+5
C-l	50	12.8 ± 12 t	12 ±4
	500	+5 + 8*	+11 ±9*
M	500	0,8 + 2,.3	5{5 + 1,9
C-2	500	6,6 + 1,7	——

C-9

9,4 + 3,0 +9,4 ± l_f8* 16 ±3,2

3.0	5,0 + 2f3
17	1,0 + 4.1
50	0,1+3,8
500	6,0 ± 2,2

C-3	500	-- 2,3 +2,7	--r- -7-- ÍO,6 ± 3,4
C-8	500	5,5 + 2,7	-/-f- 16,6 ± 1,9
C-5	500	3,9 + 2,8	1 ) 7,1 ±3,9
B-3b	50	2.4 + 4.3	l 1 10,0 ±2,8
C-4	500	í i 5,3 + 2.9 -i-.-	1 l 10f9 ± 3 6

• · ·'·'··' * · «' · • ft · · «' · · · ·· · • · · · · · · · · >·· · · • ······ ft · · · · · · · • · · ft · · ft··· ·'·· · ·'· ftft ftft ··

C-7	500	3,0 + 3,9	6,1+3 7
J-2	500	í 1 +0,6 ±3,1*	t i- 6,4 ± 3,3
J-3	500	+10 ±2^1*	-f-f— - +10,6 ± 6,0*
B-2b	500	5f7±14	6,4 ± 3,6
B-2d	500	+8,9 ± 3,4*	i / +15.5 ±3,4*
B-9a	500	i i + 10,8 ±3,2*	ι 1 +23.8 ±4,4*
B-9b	500	1 / 2,8 ± 1,8	f ( +20,2 ± 3,4*
4(5)-(3- methylthiophen -2-ylmethyl)- IH-imidazok	50 167	9±3 8 ± 6	I I 23 ±4 32 ±8
* vivusP ř tafrcřl	Wvetl

Příklad V

Studie výšeuvedených Příkladů T a U ukazují, že terapeutický účinek alfa2 agonistů lze oddělit od sedativního a kardiovaskulárního vedlejšího účinku. Tohoto oddělení lze dosáhnout u sloučenin, které mají vlastnost preferenční aktivity na alfa2B a alfa2B/alfa2C subtypech, ve srovnání s alfa2A subtypem.

Alfa2 adrenergní agonisté známí v oboru, kteří aktivují všechny tři alfa2 receptory vyvolávají útlum, hypotenzi a bradykardii, což zabraňuje nebo silně omezuje jejich použití pro specifickou léčbu chorob a poruch, kdy tyto látky působí pozitivně. Tyto choroby a poruchy zahrnují svalovou spasticitu včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjem, močení, abstinenční syndromy, bolest, včetně neuropatické, neurodegenerativní onemocnění včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémii a iktus, poruchy paměti a vědomí, poruchy pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostné stavy, deprese, hypertenzi, městnavé selhání srdce, srdeční ischémii a překrvení nosní sliznice. Viz např., Hieble et al., Terapeutické aplikace agens interagujících s alfa adrenoceptory, v Alfaadrenoceptory: molekulární biologie, biochemie a farmakologie” (Therapeutic applications of agents interacting with alpha-adrenoceptors, in Alpha-adrenoceptors: molecular biology, biochemistry and pharmacology”). Prog. Basic Clin. Pharmacol. (Basel, Karger) 8, str. 180220 (1991). Například bylo zjištěno, že clonidin je klinicky účinný z hlediska odstranění bolesti v případě pooperativní neurogenní bolesti a bolesti spojené s rakovinou. Avšak, jak uvádějí Maze a Tranquilli, Maze MB a Tranquilli W. ”Alfa-2 adrenoceptoroví agonisté: definice role v klinické anesthesii” (Alpha-2 adrenoceptor agonists: defining the role in clinical anesthesia), Anesthesiology 74, 581-605 (1991), plný klinický slib” uvedené skutečnosti a jiných alfa2 agonistů vyžaduje vývoj sloučenin, které nemají sedativní účinek, nesnižují krevní tlak a nezpůsobují bradykardii.

• · .44’· ·· 4 4 4 4 ·« · · 4 4 · * * · 4' · · 4 9 4·' .· ’· · 9' '4' 4 44444 44 444 '44 4

4 4 4 4 4 9 4 4 4

4 4 4« 4 9 94 44

Výše vyjmenovaná onemocnění a poruchy lze léčit altivací alfa2B nebo alfa2B/2C receptorového subtypu (subtypů). Proto alfa2 sloučeniny popsané výše, které se ukazují nevykazovat sedativní účinek a kardiovaskulární účinek, jsou užitečné a výhodné pro léčbu těchto podmínek.

Zlepšení neuronální degenerace při glaukomatosní neuropathii je dalším příkladem nové užitečnosti látek podle tohoto vynálezu. Nedávné studie ukázaly, že clonidin a ostatní alfa2 agonisté mají neuroprotektivní účinek na buňky sítnice v případě řady neuronálních degenerací pozorovaných na potkaním modelu. Tyto modely zahrnují světlem-indukovanou fotoreceptorovou degeneraci u bílých laboratorních potkanů, tak jak ji popsal Wen et al., Alfa2 adrenergní agonisté indukují expresi růstového faktoru basického fibroblastu ve fotoreceptorech in vivo a zlepšují světelné poškození” (Alpha2-adrenergic agonists induce basic fibroblast growth factor expression in photoreceptors in vivo and ameliorate light damage) J. Neurosci. 16, 5986-5992, a kalibrované poškození potkaního optického nervu, které má za následek sekundární ztrátu retinálních gangliových buněk, tak jak bylo popsáno Yolesem et al., Poškozením indukovanou sekundární degeneraci potkaního optického nervu lze zmírnit pomocí alfa2-adrenoceptorových agonistů AGN 191103 a brimonidinu” (Injury-induced secondary degeneration of rat optic nerve can be attenuated by alpha2-adrenoceptor agonists AGN 191103 and brimonidine), Invest. Ophthalmol. Vis. Sci. 37, 540, S114. Na rozdíl od látek podle tohoto vynálezu, však, dávky použité v těchto studiích - 0,1 až více než 1 mg/kg pomocí intraperitoneální nebo intramuskulární injekce rovněž měly sedativní účinek I kardiovaskulární účinek. Indukce exprese růstového faktoru basických fibroblastů (basic fibroblast growth factor) (bFGF) je považována za citlivý indikátor alfa2 receptorové aktivace v sítnici (Wen et al., viz výše) a měření indukce bFGF následující místní podání alfa2 agonistů do potkaního oka indikuje, že přibližně 1% dávka je nutná k indukci 2 až 3násobné hladiny bFGF, která odpovídá neuroprotekci

I.

• 4 4 4 4 4 4 44 444 4 4 4

4 4 '4' 4 · · '· · ·

4'4 4 4 4'4 44 4'4 4 4 zprostředkované alfa2 agonistou (viz Wen et al., viz výše, a Lai et al., Neuroprotektivní účinek okulámího hypotenzivního agens brimonidinu” (Neuroprotective effect of ocular hypotensive agent brimonidine) v Proceedings of Xlth Congress of the European Society of Opththalmology (Bologna, Monduzzi Editore), 439-444). Tyto místní dávky běžných alfa2 agonistů, jako jsou clonidin, vyvolávají systémové vedlejší účinky jako je útlum a hypotense, které zabraňují jejich použití jako okulárních neuroprotektivních agens. Dále, společně předkládaná přihláška vynálezu 08/496 292, zaregistrovaná 28. června 1995, popisuje a nárokuje použití určitých neselektivních alfa2-adrenergních agens pro léčbu neurálních poškození, a její obsah je zde zahrnut ve svém celku jako reference.

Sloučeniny podle tohoto vynálezu nemají sedativní účinek ani kardiovaskulární účinek po místním podání alespoň 3% dávek opicím. Takto neuroprotektivních koncentrací těchto látek lze dosáhnout u člověka, aniž bychom vyvolali vedlejší účinky. Ve skutečnosti, jak je uvedeno níže, sloučenina podle Příkladu B-9(b) se ukázala mít neuroprotektivní účinek v modelu kalibrovaného poranění optického nervu potkanů podle Yolese et al. (viz výše). Viz rovněž Tab. 4, níže.

Tab. 4. Počty buněk retinálních ganglií 2 týdny po poranění (buňky/pole mikroskopu) Kontrola (vehikulum i.p.) Příklad B-9(b) (0,5 mg/kg i.p.)

33 + 8	73 + 12
n=8	n=5

Tato hladina neuroprotekce je srovnatelná s účinkem pozorovaným v předchozích studiích se standardním alfa2-adrenoceptorovým agonistou, brimonidinem, a neuroprotektivním agens MK801.

··

t.

• · ·· ·· ·· · 9 9 « «· « » · • · · · · ·♦ · · · · • ·····* 9 · · · · · · · • * · · * · '»'··· «·· · ·· ♦· ·'* ··

Příklad W

Útlum bolesti včetně neuropatické bolesti je dalším příkladem poruchy, kdy látky podle vynálezu jsou užitečné a výhodné, protože bolest je utlumena bez nežádoucích vedlejších účinků. Clonidin, agonista, který aktivuje všechny tři alfa2 receptory, je klinicky používán pro léčbu chronické bolesti, ale jeho použitelnost pro tuto indikaci je omezená, neboť vykazuje sedativní a kardiovaskulární vedlejší účinky. Sloučeniny podle tohoto vynálezu byly srovnány s clonidinem a brimonidinem na modelu neuropatické bolesti u hlodavců, o níž se ví, že má prediktivní hodnotu vzhledem ke klinické aktivitě. (Viz např. Kim, S. a Chung, J. Experimentální model pro periferní neuropathii vyvolanou segmentální ligací spinálních nervů u potkanů” (An experimental model for peripheral neuropathy produced by segmental spinal nerve ligation in the rat) Pain 50, str. 355-363 (1992). Po ligaci dvou spinálních nervů zvířata vyvinou citlivost na normálně nebolestivé stimuly, jako je například dotek. Schopnost álfa2 sloučenin zrušit tuto citlivost, která je nazývána alodynie, byla testována 30 minut po dávkování látky podané intrathekálně nebo intraperitoneálně. Tlumící aktivita každé látky byla rovněž měřena v aktivitní komoře. Látky podle tohoto vynálezu představované například látkou N-1, jsou schopny utlumit alodynii aniž by měly sedativní účinek, dokonce i ve velmi vysokých dávkách. To kontrastuje s clonidinem a brimonidinem, které mají sedativní účinek v dávkách jen o málo vyšších než jsou jejich anti-alodynické dávky. Viz Tab. 5 a 6, níže.

• · · · 9 9 9 9 *' * ·

9 9 * · ·· '· · · · • ···· · · · 9 9 9 9 '· · 9 φ · · · 9 9 9 9 ·

9 9 99 ·· ·'*' ··

Tab. 5. Anti-alodynické a sedativní účinky alfa2-adrenoceptorových agonistů u potkanů 30 minut po intrathekálním podání (N=6).

Sloučenina Dávka (mikrogram) Zrušení dotykové alodynie (%) Útlum (%)

Clonidin	0,1	20*	ND
	1	96*	15
	10	ND	60*
N-1	3	13	ND
	30	64*	0
	300	ND	0

*p<0,05 ve srovnání s kontrolou (fyziologický roztok) • ND znamená nestanoveno

Tab. 6. Anti-alodynický a sedativní účinek alfa2-adrenoceptorových agonistů u potkanů 30 minut po intraperitoneálním podání (N=6).

Sloučenina Dávka (mg/kg) Zrušení dotykové alodynie (%) Útlum (%)

Brimonidin 3	0	ND
30	37*	24
300	ND	67*
N-1 3	3	ND
30	41*	ND
10 000	ND	0
* p<0,05 ve srovnání	s kontrolou (fyziologický roztok)

• ND znamená nestanoveno

Výsledky těchto Příkladů ukazují, že společné vedlejší účinky alfa2-adrenoceptorových léků jsou zprostředkovány a!fa2A-subtypem, a že jejich okulární antihypertenzní a jiné terapeutické účinky mohou být zprostředkovány subtypem jiným než je alfa2A-subtyp. Tedy alfa2-adrenoceptorové látky náležející k odlišným skupinám podle jejich struktury, které mají společnou nízkou funkční aktivitu na alfa2A-subtypu, snižují IOP a vyvolávají jiné terapeutické účinky, aniž by vykazovaly vedlejší účinky limitující dávku.

Zatímco je popisováno konkrétní provedení tohoto vynálezu, je samozřejmé, že vynález není tímto provedením limitován, neboť lze připravit řadu zřejmých modifikací, a • · · ·' φφ ·· Φ· tt 8 · 4 » < · · ·' ·'

8 8 9 8 88 8 8 8 8 • ······ ·· · Φ · · · 8

9 9 8 8 8 9 8 · φ

ΦΦ · 8 8 9 8 88 9 8 autoři zahrnují do tohoto vynálezu jakoukoli takovou modifikaci, která vyhovuje zaměření připojených patentových nároků.

Po popsání vynálezu formulujeme následující patentové nároky.

Průmyslová využitelnost

Vynález se týká způsobu léčby zvířat savčích druhů, včetně člověka, pomocí farmaceutického přípravku obsahujícího jako aktivní složku jednu nebo více sloučenin s účinkem specifických nebo selektivních alfa2B nebo alfa2B/2C agonistů, užívaný pro terapii mnoha onemocnění nebo stavů, proti kterým jsou užitečné alfa adrenergní sloučeniny, zahrnujích bez omezení glaukom, snížení nitroočního tlaku, chronickou bolest, průjem a překrvení nosní sliznice. Dále jsou sloučeniny podle tohoto vynálezu užitečné pro léčbu svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické, neurodegenerativních onemocnění včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémie a iktu, poruch paměti a vědomí, poruch pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostných stavů, deprese, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice.

Tento vynález rovněž zahrnuje farmaceutické přípravky používané ve výše popsaném způsobu léčby a vztahuje se zvláště na způsob léčby onemocnění a stavů, u kterých jsou užitečné adrenergní sloučeniny, ale jejich použití je limitováno kvůli známým nežádoucím účinkům.

Claims (93)

1. PATENTOVÉ NÁROKY kooo -γγ

   1. Sloučenina mající selektivní agonistovou aktivitu na alfa2B nebo alfa2B/alfa2C subtypu (subtypech) adrenergního receptoru v porovnání se subtypem 2A adrenergního receptoru reprezentovaného obecným vzorcem

   I kde tečkované čáry značí výhodné dvojné vazby; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R¹, kde R¹ je H nebo nižší alkyl nebo R¹ není přítomno když X je S nebo když vazba mezi X a kruhem reprezentovaným je dvojná vazba; Y je O, N, S, (CR¹x)_yi kde y jě celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo -Y¹CH₂-, kde Y¹ je O, N nebo S; x je celé číslo mající hodnotu 1 nebo 2, kde x je 1 jestliže R², R³ nebo R⁴ jsou vázány na atom nenasyceného uhlíku a x je 2 jestliže R², R³nebo R⁴ jsou vázány na atom nasyceného uhlíku; R² je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy nebo nižší alkoxy, nebo, jestliže je připojený na atom nasyceného uhlíku, R² může být oxo; R³a R⁴ jsou každý H, nižší alkyl, hydroxy, nižší alkoxy, nebo fenyl nebo, dohromady, jsou

   100 ♦ · φ· » » » · • · ·♦ » · • · • · • · • · · ·.

   -(C(R²)x)z-; -Y¹(C(R²)x)z'; -Y¹(C(R²)x)yY¹-; -(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-; -(C(R²)x)-Y¹- (C(R²)x)(C(R²)x)- a -Y¹-(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)- kde z je celé číslo od 3 do 5, z' je celé číslo od 2 do 4 a χ a y jsou tak jak je definováno výše, a dále každý z konců všech těchto divalentních částí molekuly se může napojit na R³ nebo R⁴ a vytvořit tak kondenzovanou cyklickou strukturu a takto vytvořený kruh může být úplně nenasycený, částečně nenasycený nebo úplně nasycený, za předpokladu, že atom uhlíku v kruhu nemá více než 4 valence, atom dusíku více než 3 valence a O a S nemají více než 2 valence, včetně farmaceuticky přijatelných solí uvedené sloučeniny.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1 kde uvedená sloučenina je reprezentována obecným vzorcem
3. 3. Sloučenina podle nároku 2 kde X je C(H)R¹.
4. 4. Sloučenina podle nároku 3 kde R¹ je H.

   101

   4 4 44 44 4 4 44 44 · 4 4 4 4 4' 4 4 9 4 4 4 4 4 44 4 4 4 4 4 4 • 4 4 4 '4 4 4 4 • 44 4 44 '9 4 44 44
5. 5. Sloučenina podle nároku 4 kde R² je H a reprezentuje furanylový radikál.
6. 6. Sloučenina podle nároku 5 kde R³ a R⁴ jsou (CH)4.
7. 7. Sloučenina podle nároku 5 kde R³ je H a R⁴ je t-butyl.
8. 8. Sloučenina podle nároku 5 kde R³ a R⁴ jsou H.
9. 9. Sloučenina podle nároku 5 kde R³ je H a R⁴ je methyl nebo ethyl.
10. 10. Sloučenina podle nároku 4 kde R² je H a reprezentuje thienylový radikál
11. 11. Sloučenina podle nároku 10 kde R³a R⁴ reprezentují (ChhH
12. 12. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ je fenyl a R⁴je H.
13. 13. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ a R⁴ reprezentují (ChfefeS.

    102
14. 14. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ a R⁴ jsou H.
15. 15. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ a R⁴ reprezentují (CH)₄.
16. 16. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ je H a R⁴ je methyl.
17. 17. Sloučenina podle nároku 10 kde R³ je bromo skupina a R⁴ je H.
18. 18. Sloučenina podle nároku 4 kde reprezentuje cyklohexylový radikál.
19. 19. Sloučenina podle nároku 18 kde R² je H a R³ a R⁴ reprezentují (CH)4.
20. 20. Sloučenina podle nároku 18 kde R²je H a R³ a R⁴ reprezentují (CH)2S.
21. 21. Sloučenina podle nároku 18 kde R² je H a R³ a R⁴ reprezentují (CH2)4.
22. 22.Sloučenina podle nároku 18 kde R² je dimethyl a R³ a R⁴ reprezentují (CH)4.
23. 23. Sloučenina podle nároku 18 kde Y je -CH₂CH(CH3)-, R² je vodík nebo oxo skupina a R³ a R⁴ reprezentují (CH)4.

    103

    9· 99

    9 9 «

    9 9 99

    99 99

    9 9 * «

    9 9 9 · • *9 ·

    9 · 9 9
24. 24. Sloučenina poaie nároku 18 kde R² je oxo a R³ a R⁴ reprezentují S(CH)225. Sloučenina podle nároku 18 kde Y je -CH2C(CH3)2-, R² je vodík nebo oxo skupina a R³a R⁴ reprezentují (CH)₄.
25. 26. Sloučenina podle nároku 18 kde R² je oxo skupina a R³ a R⁴ jsou (CH)₄.
26. 27. Sloučenina podle nároku 18 kde R² je oxo skupina a R³ a R⁴ reprezentují (CH)₂C(OCH₃)CH.
27. 28. Sloučenina podle nároku 4 kde

    Y reprezentuje cyklopentylový radikál.
28. 29. Sloučenina podle nároku 28 kde R² je H a R³ a R⁴ reprezentují (CH)₄.
29. 30. Sloučenina podle nároku 28 kde R² je vodík a R³ a R⁴ reprezentují (CH₂)3·
30. 31. Sloučenina podle nároku 4 kde

    104 v/r

    4 ♦ 4* 4* 44 44 • 4 4 • • 4 4 4 4 4 4 4 4 4 • • 4 * · 4 4 4 4 4 • 4 4 • · 4 4 44 · • ·· 4 4 44 4»

    reprezentuje benzylový radikál.
31. 32. Sloučenina podle nároku 31 kde R², R³ a R⁴ jsou H.
32. 33. Sloučenina podle nároku 1, kde uvedená chemická látka má obecný vzorec
33. 34. Sloučenina podle nároku 33 kde X je C(H)R¹ a R, R¹, R², R³ a R⁴ jsou H.
34. 35. Sloučenina podle nároku 34 kde Y je O.
35. 36. Sloučenina podle nároku 35 kde Y je S.
36. 37. Sloučenina podle nároku 1 kde uvedená chemická látka má obecný vzorec

    105 ©· ·ί ·* ·· ··€· · · * ·

    9 · ·* 9 9 9 9

    9 9 9 9 9 9 9 9 9

    9 9 9 9 9 9 9 9

    99 99 99 99 fíl • * ···* ·
37. 38. Sloučenina podle nároku 37 kde R³ a R⁴ reprezentují (CH)4.
38. 39. Sloučenina podle nároku 38 kde Y¹ je O.
39. 40. Sloučenina podle nároku 39 kde R¹ je oxo skupina.
40. 41. Sloučenina podle nároku 40 kde X je CH.
41. 42. Sloučenina podle nároku 40 kde X je CH2.
42. 43. Sloučenina podle nároku 39 kde jedna z R² je hydroxy skupina a druhá je H.
43. 44. Sloučenina podle nároku 39 kde R² je H.
44. 45. Sloučenina podle nároku 38 kde Y¹ je S.
45. 46. Sloučenina podle nároku 45 kde X je CH2.
46. 47. Sloučenina podle nároku 46 kde R² je oxo skupina.
47. 48. Sloučenina podle nároku 46 kde R² je H.
48. 49. Sloučenina podle nároku 45 kde X je CH a R² je oxo skupina.
49. 50. Sloučenina podle nároku 3 kde Y je (CH₂)3·

    106 • · • · *; · · · · r .
50. 51. Sloučenina podle nároku 50 kde X je CH a R² je oxo skupina.
51. 52. Sloučenina podle nároku 50 kde Xje CH₂a R² je H.
52. 53. Sloučenina podle nároku 2 kde X je S a je fenyl.
53. 54. Sloučenina podle nároku 3 kde R¹ je methyl a je furanyl.
54. 55. Sloučenina podle nároku 4 kde Y je CH₂(CR¹2)₂ kde R¹ je vodík nebo methyl.
55. 56. Sloučenina podle nároku 55 kde R² je H.
56. 57. Sloučenina podle nároku 55 kde R²je oxo skupina.

    107 iii ·' ·
57. 58. Sloučenina podle nároku 3 kde R je CH3, reprezentuje fenylový radikál a R³ a R⁴ reprezentují O(CR₂)2O·
58. 59. Sloučenina podle nároku 2 kde X je CH,

    Y reprezentuje cyklopentylový radikál a R2 je oxo skupina.
59. 60. Sloučenina reprezentovaná vzorcem
60. 61. Sloučenina podle nároku 1 reprezentovaná obecným vzorcem

    108 kde Y je (R¹X)2, R³+R⁴ je (C(R²)_X)4 a X se připojuje na jednu ze dvou poloh kruhu, což je znázorněno vlnovkou, se zbývající polohou obsazenou vodíkem, za předpokladu, že dvě dvojné vazby nemohou obsazovat stejný atom kruhu.
61. 62. Sloučenina podle nároku 61, kde uvedená sloučenina je reprezentována obecným vzorcem kde (R²)_X je vodík nebo oxo skupina.
62. 63. Sloučenina podle nároku 61, kde struktura je
63. 64. Sloučenina podle nároku 62 kde struktura je
64. 65. Sloučenina podle nároku 2 kde R je vodík, R³+R⁴jsou -(C(R²)X)-N-(C(R²)X)-(C(R²)_X)- a Xje CHR¹ jak je reprezentováno obecným vzorcem

    109 ft ·

    N.

    //

    NH

    -CHR’ skupina CHR¹ se připojuje v jedné ze dvou poloh kruhu, jak je znázorněno vlnovkou, se zbývající polohou, která je obsazena vodíkem, a za předpokladu, že dvě dvojné vazby nesmějí obsazovat stejný atom kruhu.
65. 66. Sloučenina podle nároku 65 kde uvedená sloučenina má obecný vzorec a (R²)_x je vodík nebo oxo skupina.
66. 67. Sloučenina podle nároku 65 kde uvedená sloučenina má obecný vzorec a (R2)_X je vodík nebo oxo skupina.
67. 68. Sloučenina podle nároku 1 kde R³+R⁴ jsou vybrány ze skupiny zahrnující-Y¹-(C(R²)x)(C(R²)x)-Y¹- a -Y¹(C(R²)x)-(C(R²)x)-(C(R²)x)- a Y¹ je N nebo O nebo S tak, jak je reprezentováno obecným vzorcem

    110 f

    kde X a X' jsou vybrány ze skupiny zahrnující N, 0 a C a alespoň jeden z X a X' je N.
68. 69. Sloučenina podle nároku 68 kde uvedená sloučenina je reprezentována obecným vzorcem kde (R²)x je vodík nebo oxo skupina.
69. 70. Sloučenina podle nároku 68, kde uvedená sloučenina je reprezentována obecným vzorcem kde (R²)x je vodík nebo oxo skupina.
70. 71. Sloučenina mající selektivní agonistovou aktivitu na adrenergním receptoru alfa2B nebo alfa2B/2C nebo na subtypu (subtypech) adrenergních receptorů alfa2B a alfa2C, ve srovnání se subtypem adrenergního receptoru alfa2A, reprezentovaná vzorcem

    111 • · a její farmaceuticky přijatelné soli.
71. 72. Způsob podání farmaceutického přípravku savčímu hostiteli, včetně člověka, vyznačující se t í m, že se použije farmaceutický přípravek obsahující účinnou dávku aktivní sloučeniny k léčbě nebo zabránění vzniku glaukomu bez sedativních nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, kde uvedená sloučenina má adrenergní aktivitu a je selektivním agonistou adrenoceptorového subtypu alfa2B nebo adrenoceptorového (adrenoceptorových) subtypu (subtypů) alfa2B/alfa2C adrenoreceptorů, které preferuje před adrenoceptorovým subtypem alfa2A.
72. 73. Způsob podle nároku 72, vyznačující se t í m, že aktivní sloučenina má účinnost srovnatelnou se standardním plným agonistou, která je alespoň o hodnotu 0,3 vyšší na adrenoceptorových subtypech alfa2B nebo alfa2C, ve srovnání s adrenoceptorovým subtypem alfa2A, a její účinnost na adrenoceptorovém subtypu alfa2A je menší nebo rovna 0,4.
73. 74. Způsob podle nároku 72, v y z n a č u j í c í se t í m, že aktivní sloučenina je alespoň desetkrát účinnější pro adrenoceptorový subtyp alfa2B nebo alfa2C než pro adrenoceptorový receptor alfa 2A.

    112
74. 75. Způsob podle nároku 74, vyznačující se t í m, že přibližně 0,001 až 5 % hmotnostních aktivní sloučeniny je hostitelskému savčímu organismu podáváno místně, jednou nebo dvakrát denně.
75. 76. Způsob podle nároku 75, vyznačující se t í m , že přibližně 0,01 až 3 % hmotnostních aktivní sloučeniny je hostitelskému savčímu organismu podáváno místně, jednou nebo dvakrát denně.
76. 77. Způsob podle nároku 72, v y z n a č u j í c í se t í m, že uvedená sloučenina nemá žádnou aktivitu na adrenoreceptorovém subtypu alfa 2A.
77. 78. Způsob podle nároku 72 vyznačující s e t í m, že uvedená sloučenina nemá žádnou aktivitu na adrenoreceptorových subtypech alfa 2A a alfa 2C.
78. 79. Způsob podání farmaceutického přípravku savčímu hostiteli, včetně člověka, vyznačující se t í m, že se použije farmaceutický přípravek obsahující účinnou dávku aktivní sloučeniny k léčbě zvýšeného vnitroočního tlaku bez sedativních nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, kde sloučenina má adrenergní aktivitu a je selektivním agonistou adrenoceptorového (adrenoceptorových) subtypu (subtypů) alfa 2B nebo alfa 2B/alfa 2C, které preferuje před adrenoceptorovým receptorovým subtypem alfa

    2A.
79. 80. Způsob podle nároku 79, v y z n a č u j í c í se t í m, že aktivní sloučenina má účinnost srovnatelnou se standardním plným agonistou, která je alespoň o hodnotu 0,3 větší na adrenoceptorových subtypech alfa 2B nebo 2C než na adrenoceptorovém

    113 ·· subtypu alfa 2A, a jeho účinnost na adrenoceptorovém subtypu alfa 2A je menší nebo rovna 0,4.
80. 81. Způsob podle nároku 80, v y z n a č u j í c í se t í m, že 0,001 až 5 % hmotnostních aktivní sloučeniny je podáno místně hostitelskému savčímu organismu jednou nebo dvakrát denně.
81. 82. Způsob podle nároku 81, vyznačující se t í m, že 0,01 až 3,0 % hmotnostních aktivní sloučeniny je podáno místně hostitelskému savčímu organismu jednou nebo dvakrát denně.
82. 83. Způsob podle nároku 79, vyznačující se t í m, že uvedená sloučenina nemá žádnou aktivitu na adrenoreceptorových subtypech alfa2A.
83. 84. Způsob podle nároku 79, v y z n a č u j í c í se t í m, že uvedená sloučenina nemá žádnou aktivitu na adrenoreceptorových subtypech alfa2A a alfa2C.
84. 85. Způsob léčby savčího organismu, vyznačující s e t í m, že snižuje vnitrooční tlak bez kardiovaskulárních a sedativních vedlejších účinků selektivní agonizací adrenoceptorového subtypu alfa2B nebo adrenoceptorového (adrenoceptorových) subtypu (subtypů) alfa2B/alfa2C, které preferuje před adrenoceptorovým subtypem alfa2A.
85. 86. Způsob selektivní agonizace adrenoceptorového subtypu alfa2B nebo adrenoceptorových subtypů alfa2B/alfa2C bez agonizace adrenoceptorového subtypu alfa2A, vyznačující se t í m, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného

    114 množství selektivního (selektivních) agonisty (agonistů) receptorového subtypu alfa2B nebo a!fa2B/a!fa2C.
86. 87. Alfa adrenergní agonista, vyznačující se tím, že selektivně aktivuje receptorový (receptorové) subtyp (subtypy) alfa2B nebo alfa2B/alfa2C, které preferuje před receptorovým subtypem alfa2A.
87. 88. Způsob podle nároků 72, 79, 85 nebo 91, v y z n a č u j í c í se t í m, že aktivní sloučenina je vybrána ze skupiny zahrnující sloučeniny s obecným vzorcem kde tečkované čáry představují výhodné dvojné vazby; R je H nebo nižší alkyl; X je S nebo C(H)R¹ , kde R¹ je H nebo nižší alkyl nebo R¹ není přítomno, jestliže X je S nebo když vazba mezi X a kruhem reprezentovaným je dvojná vazba; Y je O, N, S, (CR¹x)_y, kde y je celé číslo od 1 do 3, -CH=CH- nebo Y¹CH₂- kde Y¹ je O, N nebo S; x je 1 nebo 2, kde x je 1 když R², R³ nebo R⁴jsou vázány na atom nenasyceného uhlíku a x je 2 jestliže R², R³ nebo R⁴jsou vázány na atom nasyceného uhlíku; R² je H, nižší alkyl, halogen, hydroxy nebo nebo nižší alkoxy, nebo, jestliže je R² připojen na atom nasyceného uhlíku, může být oxo skupinou; R³ a R⁴ jsou

    115 • 4 4 4 4 4· oba Η, nižší alkyl, hydroxy, nižší alkoxy nebo fenyl, nebo, spolu jsou -(C(R²)x)z-; Y¹(C(R²)x)z’-; -Y¹(C(R²)x)yY¹; -C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-; -(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-(C(R²)x)- a-Y¹(C(R²)x)-Y¹-(C(R²)x)-, kde z je celé číslo od 3 do 5, z’ je celé číslo od 2 do 4 a x a y jsou taková jak jsou definována výše, a dále oba konce všech těchto divalentních částí molekuly mohou být připojeny buď na R³ nebo na R⁴ a vytváří kondenzovanou kruhovou strukturu a takto vytvořený kruh může být úplně nenasycený, částečně nasycený nebo úplně nasycený, za předpokladu, že uhlík v kruhu nemá více než 4 valence, dusík ne více než 3 valence a O a S nemají více než 2 valence ; nebo kde W je bicyklický radikál vybraný ze skupiny zahrnující

    116

    4 ·4 44 4· ··

    4 4 <4 4 4 4' · 4 4

    4 « · 444 4 44 4

    4444 44 · · 444 44 4 kde R⁵, R⁶, R⁷ a R⁸ jsou vybrány ze skupiny obsahující H a nižší alkyl, za předpokladu, že í alespoň jedna ze skupin R⁵ a R⁶ nebo R⁶ a R⁷ je OC(R⁹)C(R⁹)N(R) a vytváří kondenzovaný kruh s kde R⁹je H, nižší alkyl nebo oxo skupina a kde R¹⁰ je H, nižší alkyl, fenyl nebo nižším alkylem substituovaný fenyl a Z je O nebo NH.
88. 89. Způsob podání farmaceutického přípravku obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny s adrenergní aktivitou savčímu hostiteli, včetně člověka, za účelem léčby nebo zabránění vzniku glaukomu, vyznačující se tím, že aktivní sloučenina má tu biologickou vlastnost, že je selektivním agonistou receptorového (receptorových) subtypu (subtypů) alfa2B nebo alfa2B/alfa2C, které preferuje před receptorovým subtypem alfa2A, a uvedená selektivita je měřena stanovením, v němž jsou používány buňky, které přirozeně exprimují jednotlivé alfa2 subtypy nebo mají zavedený jeden ze subtypů, přičemž receptory jsou lidské nebo z druhu, který se ukázal mít stejné farmakologické vlastnosti, a v tomto stanovení je účinnost aktivní sloučeniny vzhledem ke standardní sloučenině měřená na receptorovém subtypu alfa2B nebo alfa 2C stanovena alespoň o hodnotu 0,3 větší než je hodnota účinnosti aktivní sloučeniny vztažená na standardní

    117 sloučeninu měřené na receptorovém subtypu alfa2A, a její účinnost na alfa2A receptorovém subtypu je menší nebo rovna 0,4, a/nebo aktivní sloučenina je alespoň 10křát účinnější na receptorových subtypech alfa2B nebo alfa2C než na receptorovém subtypu alfa2A.
89. 90. Způsob podle nároku 89, v y z n a č u j í c í se t í m, že 0,001 až 5 % hmotnostních aktivní sloučeniny je podáno místně hostitelskému savčímu organismu za den.
90. 91. Způsob podání farmaceutického přípravku obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny savčímu hostiteli, včetně člověka, za účelem léčby nebo zabránění vzniku svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické, neurodegenerativních onemocnění včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémie a iktu, poruch paměti a vědomí, poruch pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostných stavů, deprese, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice bez sedativních nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, vyznačující se t í m, že uvedená sloučenina má adrenergní aktivitu a je selektivním agonistou adrenoceptorového (adrenoceptorových) receptorového (receptorových) subtypu (subtypů) alfa2B nebo alfa2B/alfa2C, které preferuje před adrenoceptorovým receptorovým subtypem alfa2A.
91. 92. Způsob podání farmaceutického přípravku obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny mající adrenergní aktivitu savčímu hostiteli, včetně člověka, za účelem léčby svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické, neurodegenerativních onemocnění

    118 • φ φφ φφ Φ· φφ φφφφ >φ φφφ: φ φ φ φ φ· · φ φ φφ φ φ φ · φ φφφφ φφ φφ φφφ φφ φ φ φ φφφφ φ φφφ φφφ φ φφ φφ φφ φφ včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémie a iktu, poruch paměti a vědomí, poruch pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostných stavů, deprese, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice bez sedativních nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, vyznačující se t í m, že aktivní sloučenina má tu biologickou vlastnost, že je selektivním agonistou receptorového (receptorových) subtypu (subtypu) alfa2B nebo alfa2B/alfa2C, které preferuje před receptorovým subtypem alfa2A, a uvedená selektivita je měřena stanovením, v němž jsou používány buňky, které přirozeně exprimují jednotlivé alfa2 subtypy nebo mají zavedený jeden ze subtypů, přičemž receptory jsou lidské nebo z druhu, který se ukázal mít stejné farmakologické vlastnosti, a v tomto stanovení je účinnost aktivní sloučeniny vzhledem ke standardní sloučenině měřená na receptorovém subtypu alfa2B nebo alfa 2C stanovena alespoň o hodnotu 0,3 větší než je hodnota účinnosti aktivní sloučeniny vztažená na standardní sloučeninu měřené na receptorovém subtypu alfa2A, a její účinnost na alfa2A receptorovém subtypu je menší nebo rovna 0,4, a/nebo aktivní sloučenina je alespoň 10křát účinnější na receptorových subtypech alfa2B nebo alfa2C než na receptorovém subtypu alfa2A.
92. 93. Způsob podání farmaceutického přípravku obsahujícího účinnou dávku aktivní sloučeniny mající adrenergní aktivitu savčímu hostiteli, včetně člověka, za účelem léčby svalové spasticity včetně hyperaktivního častého nucení na močení, průjmu, močení, abstinenčních syndromů, bolesti, včetně neuropatické, neurodegenerativních onemocnění včetně neuropatie optického nervu, míšní ischémie a iktu, poruch paměti a vědomí, poruch pozornosti, psychózy včetně manických stavů, úzkostných stavů, deprese, hypertenze, městnavého selhání srdce, srdeční ischémie a překrvení nosní sliznice bez sedativních nebo kardiovaskulárních vedlejších účinků, vyznačující se tím, že aktivní

    119

    99 ·· ·· 99

    9 '9 9 9 9 9 9: 9

    9 · 99 9 · · · • · 9 9 9 9 '9 9 · • · · · · ·· ·

    9 9 9 9 9 9 9 9 sloučenina má tu biologickou vlastnost, že je selektivním agonistou receptorového (receptorových) subtypu (subtypů) alfa2B nebo alfa2B/alfa2C, které preferuje před receptorovým subtypem alfa2A, a uvedená selektivita je měřena pomocí stanovení RSAT, kdy aktivace receptorového subtypu alfa2A a alfa2C testovanou sloučeninou je porovnána s brimonidinem a aktivace receptorového subtypu alfa2B je porovnána s oxymetazolinem, a kde příslušné receptorové subtypy alfa2A, alfa2B a alfa2C jsou exprimovány v NIH-3T3 buňkách, a v tomto stanovení účinnost aktivní sloučeniny na receptorovém subtypu alfa2C vztažená na účinek brimonidinu nebo účinnost aktivní sloučeniny na receptorovém subtypu alfa2B vztažená na účinek oxymetazolinu je stanovena vyšší alespoň o hodnotu 0,3 než účinnost aktivní sloučeniny na receptorovém subtypu alfa2A vztažená na účinek brimonidinu, a její účinnost na receptorovém subtypu alfa2A je menší nebo rovna 0,4 a/nebo aktivní sloučenina je alespoň 10křát účinnější na receptorových subtypech alfa2B nebo alfa2C, než na receptorovém subtypu alfa2A.
93. 94. Způsob podle nároku 74, v y z n a č u j í c i se t í m, že aktivní sloučenina je alespoň 100krát účinnější na adrenoceptorovém subtypu alfa2B nebo alfa2C než na adrenoceptorovém subtypu alfa2A.