CZ2000212A3 - Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití - Google Patents

Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití Download PDF

Info

Publication number
CZ2000212A3
CZ2000212A3 CZ2000212A CZ2000212A CZ2000212A3 CZ 2000212 A3 CZ2000212 A3 CZ 2000212A3 CZ 2000212 A CZ2000212 A CZ 2000212A CZ 2000212 A CZ2000212 A CZ 2000212A CZ 2000212 A3 CZ2000212 A3 CZ 2000212A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
polyorganosiloxane
dispersion according
dispersion
titanium dioxide
group
Prior art date
Application number
CZ2000212A
Other languages
English (en)
Inventor
Corinne Lehaut
Denis Cardinaud
Original Assignee
Rhodia Chimie
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Rhodia Chimie filed Critical Rhodia Chimie
Priority to CZ2000212A priority Critical patent/CZ2000212A3/cs
Publication of CZ2000212A3 publication Critical patent/CZ2000212A3/cs

Links

Landscapes

  • Paints Or Removers (AREA)

Abstract

Je popsána disperse částic fotokatalytického oxidu titaničitého, kde kapalná fáze obsahuje alespoň síťovací katalysátor a alespoň polyorganosiloxan vzorce I nebo vzorce II. Je také popsáno použití této disperse k úpravě substrátů.

Description

Vynález se týká dispersí částic fotokatalytického oxidu titaničitého, které lze použít k úpravě substrátů.
Dosavadní stav techniky
Je známo, že oxid titaničitý svou fotokatalytickou účinností usnadňuje odbourávání organických nebo bioorganických molekul.
Je-li tento fotokatalytický oxid titaničitý nanesen na nosiči, povrch tohoto nosiče začne oxidovat a špinavé skvrny, zejména organického původu, které jsou na povrchu uloženy, se fotooxídací rozkládají. Povrch je označován jako samočisticí.
Nanesení oxidu titaničitého na povrch substrátu se může provádět z dispersí částic oxidu titaničitého. S výhodou se připravují disperse částic malých velikostí, zejména částic rozměru nanometrů, takže se získají průsvitné povrchy, na rozdíl od částic oxidu titaničitého v rozměru mikrometiů, čímž se získávají bílé povrchy.
Upravovanými povrchy mohou být sklo, plastické hmoty, stavební materiály (malty, betony, terakoty), keramika, kameny, papír nebo dřevo.
Nános oxidu titaničitého na tyto nosiče musí silně přilnout na nosič, aby se upravené povrchy mohly instalovat a aby jim zůstaly jejich samočisticí vlastnosti po celou dobu.
Je také nutné, aby pojidlo, které umožňuje částicím přilnout k nosiči, nebylo citlivé na fotokatalysu částic oxidu titaničitého.
• ·
-2• · · · • · ····· · · · · ·· · • ·· · · ♦ · · • · · · «·· ·· ··
Pro tento účel se používá několik postupů, které používají různé typy pojidel, která umožňují částicím být adhesivně vázány na substrát.
Jeden z postupů spočívá v tom, že se nanáší disperse částic oxidu titaničitého obsahující prekursor vazby na substrát za horkých podmínek. Například bylo navrženo použit disperse částic oxidu titaničitého a organokovových pojidel titanátového nebo silikátového typu. Částice jsou pak zadržovány ve filmu oxidu křemičitého nebo oxidu titaničitého (tento princip je popsán například ve WO 97/10185) . Toto anorganické pojidlo má tu výhodu, že není fotodegradovatelné.
Druhý z postupů spočívá v tom, že se disperse částic oxidu titaničitého obsahující organické pojidlo nanášejí na substrát za studených podmínek. Problémem je, že se toto pojidlo nesmí degradovat účinkem fotokatalytických vlastností částic oxidu titaničitého. Tiby se toho dosáhlo, bylo navrženo například volit pojidlo ze silikonů.
Avšak i když silikonová pijidla se nedegradují kontaktem s fotokatalytickými částicemi, bylo pozorováno, že ne vždy tvoří homogenní, tvrdý a přilnavý povlak. Velmi často se získají povlaky, které lze odstranit jednoduchým poškrábáním prstem.
Podstata vynálezu
Jedním cílem předloženého vynálezu je proto získat disperse částic oxidu titaničitého a nefotodegradovatelného pojidla, které lze použít ke tvorbě fotokatalytických povlaků na povrchu substrátu za studených podmínek.
Dalším cílem předloženého vynálezu je získat disperse, jejichž použitím vzniknou homogenní, tvrdé a přilnavé povlaky.
Podstatou vynálezu je disperse částic fotokatalytického oxidu titaničitého, která ve své kapalné fázi obsahuje alespoň • · • · · • · · • · · · · • · · · · ·· ·
-3·· ······ • · · · · · · • · ··· ·· · · jeden sífovací katalysátor a alespoň jeden polyorganosiloxan buď vzorce I
MDAÍCW1) nebo vzorce II
M D„T (0. o β Ϊ (I) (II) jak jsou definovány níže.
Vynález se také týká použití této disperse k úpravě substrátů.
Disperse podle vynálezu mají tu výhodu, že jsou chemicky neutrální a nereagují se substráty, na nichž jsou naneseny.
Také mají výhodu v tom, že se používají laciná pojidla. Kromě toho umožňují za určitých podmínek použití připravovat transparentní nebo průsvitné povlaky.
Podstatou vynálezu je především disperse částic fotokatalytického oxidu titaničitého, která v kapalné fázi obsahuje alespoň jeden polyorganosiloxan buď vzorce I
MaDpQ6(Oi/2R1)£ (I)
kde
M je R 3SiOi/2
D je R*ysi02/2
Q je SiO4/2
kde R11 , které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají buď
lineární nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku nebo substituovanou nebo nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 12 atomy uhlíku nebo arylalkylovou skupinu, alkylarylovou skupinu, aryloxyalkylovou skupinu nebo alkoxyarylovou skupinu, ve kterých arylová skupina obsahuje od 6 do 12 atomů uhlíku, které mohou být popřípadě substituovány • ·
alespoň jednou lineární nebo rozvětvenou alkylovou skupinou nebo alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy - uhlíku a kde alkylová skupina nebo alkoxyskupina má s až 4 atomy uhlíku a je lineární nebo rozvětvená, α, β a δ znamenají molární frakce křemíkových atomů M, D a Q jednotek, s tím, že α + β + δ = 1, a α < 0,10, s výhodou α < 0,010, β < 0,85, δ > 0,10,
R1, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, ε znamená počet 0;;1R; jednotek na atom křemíku, nebo vzorce II kde
M, D, R1 a ε mají výše uvedené významy a
T = R“SiO3/2, kde R11 má výše uvedený význam, α, β a γ znamenají molární frakce křemíkových atomů M, D a T jednotek, s tím, že α + β + γ = 1, a α < 0,20, s výhodou α < 0,010, β < 0,60, γ > 0,30 .
S výhodou mají polyorganosiloxany vzorec I nebo II a R1 je methylová nebo ethylová skupina. V průměru má polyorganosiloxan také silanolová zakončení (R1 = Η) , přičemž tato zakončení nepředstavují více než 20 % všech zakončení.
Podle prvního výhodného alternativního znaku disperse podle vynálezu obsahuje polyorganosiloxan vzorce II, ve kterém pro každou jednotku T = R^SiCf,^, R11 je methylová skupina, pro každou jednotku D = R^SiO- 2, jedno R1* je methylová skupina a druhé R1: je oktylová skupina, β má hodnotu maximálně 0,10,
γ má hodnotu alespoň 0,70.
Podle* druhého výhodného alternativního znaku disperse podle vynálezu obsahuje polyorganosiloxan vzorce II, ve kterém pro každou jednotku T = R11SiO3/2, R11 je methylová skupina, pro každou jednotku D = Ril2SiO2.2, obě R11 jsou methylové skupiny, β má hodnotu maximálně 0,30, γ má hodnotu alespoň 0,70.
Podle třetího výhodného alternativního znaku disperse podle vynálezu obsahuje polyorganosiloxan vzorce II, ve kterém pro každou jednotku T = R11SiO3/2, R11 je propylová skupina, pro každou jednotku D = R112SiO2/2, obě R11 jsou methylové skupiny, β má hodnotu maximálně 0,40, γ má hodnotu alespoň 0,40.
Disperse podle vynálezu mohou také obsahovat sífovací katalysátor. Tím mohou být organické sloučeniny titanu (například alkyltitanáty) nebo organické sloučeniny cínu (například dialkylcíndikarboxylát).
Výhodné jsou alkyltitanáty.
Použití tohoto katalysátoru je doporučováno pro použití disperse během upravování skleněných substrátů.
Kapalná fáze disperse podle vynálezu může obsahovat pouze polyorganosiloxan, jak je definován výše, nebo také může obsahovat rozpouštědlo.
Rozpouštědlo kapalné fáze disperse podle vynálezu může být vodné nebo organické.
Obvykle je to organické rozpouštědlo. Rozpouštědlo může být vybráno z rozpouštědel používaných pro silikonové polymery, jako je například D4 (oktamethylcyklotetrasiloxan) nebo jiné těkavé siloxany, lakový benzin, alkoholy s 1 až 8 atomy uhlíku nebo alifatické nebo aromatické uhlovodíky, jako cyklohexan nebo alkany.
-6• ··· · · · · ·· · · · · « · • · « · · · · • · · · · · · · ·
Volba rozpouštědla se provádí podle jeho kompatibility s polyorganosiloxanem. Je tak možné měnit transparentnost konečného povlaku.
Disperse podle vynálezu s výhodou obsahuje rozpouštědlo,
zejména, j e-li požadováno snížení koncentrace oxidu
titaničitého v povlaku, aby se získaly povlaky větší
průsvitnosti nebo větší transpare ntnosti.
Fotokatalytickými částicemi disperse podle vynálezu jsou s výhodou částice oxidu titaničitého o velikosti maximálně 100 nm, zejména mezi 10 a 50 nm. Průměry se měří transmisní elektronovou mikroskopií (TEM).
Povahou je krystalická fáze s výhodou převážně anatasové krystalické formy. Převážně znamená, že hladina anatasu v částicích oxidu titaničitého je větší než 50 % hmotnostních. Částice s výhodou obsahují více než 80 % anatasu.
Stupeň krystalisace a povaha krystalické fáze se měří difrakcí rentgenového záření.
Je výhodné použít částice monodispersního oxidu titaničitého, čímž se získají povlaky s větší transparentností. Monodispersní znamená, že průměr částic vykazuje dispersní index maximálně 0,5, s výhodou maximálně 0,3, přičemž dispersní index je definován následujícím rovnicí r_ 08,-01, 1 ~ 20,„
kde 0e4 je průměr částic, kde 84 % hmotnostních částic průměr
menší než 084, 016 je průměr částic, kde 16 % hmotnostních částic průměr
menší než 0i6, 0 je střední průměr částic.
Průměry používané pro stanovení dispersního indexu se měří centrifugační sedimentací částic disperse, monitorováním X-paprsky za použití zařízení Erookhaven-typ XDC.
-ΊMonodispersní částice disperse s výhodou vznikají při tak zvaném roztokovém nebo vlhkém preparačním způsobu (termolysa,. termická hydrolysa nebo srážení soli titanu), na rozdíl od způsobů vysokoteplotní pyrolysy nebo oxidace soli titanu. Jsou to například částice oxidu titaničitého získané způsobem popsaným v přihlášce EP-A-0 335 773.
Může to být například způsob přípravy, který spočívá v tom, že se hydrolysuje alespoň jedna sloučenina titanu A v přítomnosti alespoň jedné sloučeniny B vybrané ze skupiny zahrnuj ící:
(1) kyseliny, které mají buď karboxylovou skupinu a alespoň dvě hydroxylové skupiny a/nebo aminoskupiny,
- nebo alespoň dvě karboxylové skupiny a alespoň jednu hydroxylovou skupinu a/nebo aminoskupinu, (2) organické fosforečné kyseliny následujících obecných vzorců
HO O \ II
HO O \ II
HO
R2
P - (C)n _ P
HO O \ II
HO
R1
OH
R3
O OH II /
OH
O OH II /
OH
O OH II /
P -OH
P- CH2_ (CH,)nb_N
HO
CH;
o = P_ OH
P-OH ll \ 00H
OH
8• · » ’ » · · 1 ·· ·· kde n a m jsou celá čísla mezi 1 a 6 a p je celé číslo mezi 0 a 5, Rl, R2 a R3, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají hydroxylovou skupinu, aminoskupinu, arylalkylovou skupinu, arylovou skupinu nebo alkylovou skupinu nebo atom vodíku, (3) sloučeniny schopné uvolňovat sulfátové ionty v kyselém prostředí, (4) soli výše popsaných kyselin, a v přítomnosti oček anatasového oxidu titaničitého majících velikost maximálně 5 nm a v poměru hmotnosti TiO2 přítomného v očkách k titanu přítomnému před zavedením oček v hydrolysním prostředí, vyjářeného jako Ti02, mezi 0,01 % a 3 %.
Tento způsob přípravy částic tak zahrnuje několik stupňů a nejdříve stupeň přípravy výchozího roztoku obsahujícího titanovou sloučeninu A, sloučeninu B, jak je definováno výše, a očka oxidu titaničitého.
Tento výchozí roztok, který se má hydrolysovat, je s výhodou úplné vodný. Lze popřípadě přidat další rozpouštědlo, například alkohol, za předpokladu, že použitá titanová sloučenina A a sloučenina B jsou potom v podstatě v této směsi rozpustné.
Pokud se týká titanové sloučeniny A, obvykle se volí z halogenidú, oxyhalogenidů nebo alkoxidů titanu, sulfátů a obzvláště ze syntetických sulfátů.
Syntetickými sulfáty se rozumí titanylsulfátové roztoky vyrobené výměnou iontů z velmi čistých roztoků chloridu titanu nebo reakcí kyseliny sírové s alkoxidem titanu.
Příprava se s výhodou provádí se sloučeninami titanu vybranými z halogenidú titanu nebo oxyhalogenidů titanu. Halogenidy titanu nebo oxyhalogenidy titanu obzvláště používanými v předloženém vynálezu jsou fluoridy, chloridy, bromidy a jodidy (popřípadě oxyfluoridy, oxychloridy, oxybromidy a oxyjodidy) titanu.
Zejména výhodnou formou titanové sloučeniny je oxychlorid titanu TiOCl,.
<* »
-9*· · · · · ·· • · · · · · • ··· · · « » • · · ♦ · ··· ·· ·· * ·»
Množství titanové sloučeniny A přítomné v roztoku, který se má hydrolysovat, není kritické.
Původní roztok navíc obsahuje alespoň jednu sloučeninu B, jak je definována výše. Jako nelimitující příklady sloučenin B přicházejících v úvahu lze uvést zejména:
hydroxypolykarboxylové kyseliny a obzvláště hydroxydikarboxylové nebo hydroxytrikarboxylové kyseliny, jako jsou kyselina citrónová, kyselina maleinová a kyselina vinná, (polyhydroxy)monokarboxylové kyseliny, jako jsou například kyselina glukoheptonová a kyselina glukonová, póly(hydroxykarboxylové) kyseliny, jako je například kyselina vinná, dikarboxyaminokyseliny a jejich odpovídající amidy, jako jsou například kyselina aspartová, kyselina asparaginová a kyselina glutamová, hydroxylované nebo nehydroxylované monokarboxyaminové kyseliny, jako jsou například lysin, serin a threonin, aminotri(methylenfosfonát), ethylendiaminotetra(methvlenfosfonát), triethylentetraaminohexa(methylenfosfonát), tetraethylenpentaaminohepta(methylenfosfonát) nebo pentaethylenhexaaminookta(methylenfosfonát),
- methylendifosfonát, 1,1-ethylendifosfonát, 1,2-ethylendifosfonát, 1,1-propylendifosfonát, 1,3-propylendifosfonát,
1,6-hexamethylendifosfonát, 2,4-dihydroxypentamethylen-2,4-difosfonát, 2,5-dihydroxyhexamethylen-2,5-difosfonát, 2,3-dihydrobutylen-2,3-difosfonát, 1-hydroxybenzyl-1,1-difosfonát, 1-aminoethylen-1,1-difosfonát, hydroxymethylendifosfonát, 1-hydroxyethylen-1,1-difosfonát, 1-hydroxypropylen-1,1-difosfonát, 1-hydroxybutylen-1,1-difosfonát nebo 1-hydroxyhexamethylen-1,1-difosfonát.
Jak již bylo naznačeno, je také možno jako sloučeninu B použít všechny soli výše uvedených kyselin. Zejména jsou těmito solemi soli s alkalickým kovem, obzvláště sodné soli, nebo amoniové soli.
-10• · · ·· · ·· · · ··· · · · · tt · · ♦ * ··· ·· · ···· • «···· · · ·· ·· · • · ··· ···· ··· ·· ·· · » · ·· ··
Tyto sloučeniny lze také volit z kyseliny sirové a síranů amonného nebo draselného.
Sloučeninami B definovanými výše jsou s výhodou uhlovodíkové sloučeniny alifatického typu. V tomto případě délka hlavního uhlovodíkového řetězce výhodně nepřesahuje 15 atomů uhlíku a ještě výhodněji 10 atomů uhlíku.
Množství sloučeniny B není kritické. Molární koncentrace sloučeniny B vzhledem k titanové sloučenině A je obecně mezi 0,2al0%as výhodou mezi 1 a 5 %.
Konečně výchozí roztok obsahuje očka oxidu titaničitého používaná specifickým způsobem.
Především očka oxidu titaničitého používaná v předloženém vynálezu musí mít velikost maximálně 5 nm, měřeno rentgenovou difrakcí. S výhodou se používají očka oxidu titaničitého o velikosti mezi 3 a 5 nm.
Následně poměr hmotnosti oxidu titaničitého přítomného v očkách k titanu přítomnému v hydrolysačním prostředí před zavedením oček (to je titanu oatřícímu sloučenině A' a vyjádřený jako TiO2, je mezi 0,01 a 3 %. Tento poměr může být výhodně mezi 0,0 5 a 1,5 %. Dohromady tyto dvě podmínky, pokud se týká oček (velikost a hmotnostní poměr), v kombinaci s výše popsaným způsobem umožňují precizní kontrolu konečné velikosti částic oxidu titaničitého, přičemž hladina oček je spojena s velikostí částic. Lze tak získat částice, jejichž velikost se mění v rozmezí mezi 5 a 100 nm.
Použití oček oxidu titaničitého v anatasové formě vyvolává srážení oxidu titaničitého v anatasové formě. Obecně diky jejich malé velikosti tato očka spíše existují ve formě špatně vykrystalovaného anatasu. Očka se obecně získají ve formě vodné suspense složené z oxidu titaničitého. Lze je získat známým postupem neutralisace soli titanu basí.
Následující stupeň sestává z hydrolysy tohoto výchozího roztoku jakýmkoliv pracovníkům v oboru známým způsobem a obecně zahříváním. V případě zahřívání se hydroiysa s výhodou • 9
-11provádí při teplotě vyšší nebo rovné 70 °C. Je také možno pracovat nejprve při teplotě pod teplotou varu prostředí a potom udržovat hydrolysační prostředí na teplotě varu.
Po provedení hydrolysy se získané částice oxidu titaničitého isolují oddělením sražené pevné látky z matečných louhů. Potom se redispergují ve vodném kapalném prostředí, takže se získá disperse oxidu titaničitého. Kapalné prostředí může být kyselé nebo zásadité.
Bylo pozorováno, že částice oxidu titaničitého vzniklé z tak zvaného roztokového způsobu nebo z vlhkého preparačního způsobu a zejména částice vzniklé z výše popsaného způsobu hydrolysy při teplotě přibližně 100 °C, mají díky své porositě nižší index lomu než částice oxidu titaničitého vzniklé jinými způsoby. Tato vlastnost má velký význam v případech, kdy se částice používají pro přípravu povlaků na skleněné substráty, protože získaný povlak má také nízký index lomu. Tato optická výhoda je důležitá, protože vrstva oxidu titaničitého s vyšším indexem lomu má vzrůstající odraz světla nosiče skla a tak klesající propustnost světla. Ve skutečnosti při určitých aplikacích, zejména v oblasti glazování zařízení pro vozidla, je vhodné mít vysokou hladinu propustnosti světla (pro přední ochranné sklo je nutná minimální propustnost světla 75 %).
Částice disperse mají s výhodou BET specifický povrch alespoň 70 m2/g.
BET specifický povrch znamená specifický povrch stanovený adsorpcí dusíku podle ASTM Standard D 3663-78, navržené podle Brunauer-Emmett-Tellerovy metody popsané v The Journal of the American Chemical Society, 6 0 , 309 (1938) . Při měření specifického povrchu částic podle vynálezu, které jsou ve formě disperse, je nezbytné postupovat podle měřicího protokolu, disoerse a který spočívá v odstraňování kapalné fáze z potom v sušení částic za sníženého tlaku při teplotě 150 °C alespoň po dobu 4 hodin.
-12Částice disperse s výhodou také mají relativní hustotu řádově 2,4. Řádově znamená, že relativní hustota je 2,4 ± 0,2. Tato hodnota relativní hustoty je nízká vzhledem k běžné relativní hustotě anatasového oxidu titaničitého, která je 3,8. Tato relativní hustota se vyhodnotí měřením objemů pórů.
Tyto hodnoty specifického povrchu a relativní hustoty lze získat pro částice oxidu titaničitého vzniklé tak zvaným roztokovým způsobem nebo vlhkým způsobem přípra\.ry a zejména vzniklé výše popsaným způsobem s hydrolysou při teplotě přibližně 100 °C.
Podíly částic k polyorganosiloxanu v dispersi podle vynálezu se mění podle použití, pro které je disperse připravována. Tak pro aplikaci disperse jako povlak na beton, podíl částic je obecně alespoň 5 % hmotnostních směsi částice + polyorganosiloxan, na druhé straně pro aplikaci disperse jako povlak na sklo, podíl částic je obvykle alespoň 10 % hmotnostních směsi částice + polyorganosiloxan + popřípadě síťovací katalysátor, s výhodou alespoň 50 % a obecně maximálně 90 %.
Rozpouštědlo disperse podle vynálezu je obvykle přítomno v takovém množství, že obsah pevných látek, jako částic oxidu titaničitého, je alespoň 0,5 % hmotnostních.
Je-li v dispersi přítomen síťovací katalysátor, představuje obvykle alespoň 5 % hmotnostních směsi polyorganosiloxan + katalysátor a výhodně maximálně 50 % hmotnostních.
Vynález se také týká způsobu přípravy výše uvedených dispersí, který spočívá v jednoduchém míšení částic oxidu titaničitého a polyorganosiloxanu.
Polyorganosiloxany používané v dispersi jsou známé a jsou komerčně dostupné.
Částice oxidu titaničitého lze také získat komerčně. Mohou být dostupné v různých formách.
-13• ·· «« · · · ·· • · · * · · · · · · · · » «···· · · · · · · · • · ··· · * · » • · · · · · · « · A » · ··
Především mohou být ve formě vodných dispersí částic oxidu titaničitého, jak jsou prodávány firmou Rhone-Poulenc pod názvem S5-300 nebo dispersí připravených způsobem podle patentu EP-A-0 335 773, jak je popsáno výše.
S výhodou se připravují basické vodné disperse, protože bylo zjištěno, že tyto disperse poskytují povlaky větší transparentnosti než kyselé vodné disperse. V případě povlékání na sklo se tento rozdíl snižuje, jestliže je sklo před povlékáním aktivováno NaOH.
Mohou také existovat organické disperse částic oxidu titaničitého. Ty se připravují z vodných dispersí částic oxidu titaničitého přenosem fází, například podle jednoho z následujicích postupů:
promýváním s acetonem nebo požadovaným rozpouštědlem centrifugací a redispergováním v organickém rozpouštědle, azeotropickou destilací směsi voda/rozpouštědlo, jsou-li voda a rozpouštědlo nemísitelné a tvoří azeotrop, odpařením vody na rotačním odpařováku, je-li rozpouštědlo mísitelné s vodou a varem při teplotě vyšší než je teplota varu vody, míšením vodné disperse s organickým prostředím obsahujícím kationtové přenosové činidlo, jsou-li částice negativně nabité, což je možné pro přenosové činidlo vybrané zejména z kvarterních aminů nebo kvarterních amoniových solí, nebo s prostředím obsahujícím aniontové přenosové činidlo, jsou-li částice positivně nabité (tento postup je popsán obzvláště v patentu GB-A-988 330).
Lze také použít práškový oxid titaničitý. Tyto prášky jsou kbmerčně dostupné, lze uvést prášky G5 nebo DT51D prodávané firmou Rhodia Chimie. Prášky lze také získat atomisací vodné disperse, jak je popsána výše.
Disperse podle vynálezu se s výhodou připravují z částic ve formě dispersí, zejména je-li třeba provést transparentní
4
-14444 · · · * » 4 44 «
4*4 4 · 4 444·
44444 4 4 44 *4 4
4 444 4444
4 · 44 44 V 4 · 44 »· úpravu povrchu, prášky obecně poskytují povlaky snížené transparentnosti.
Vynález se také týká použití výše uvedených dispersí pro úpravu povrchu substrátů.
Polyorganosiloxan působí jako pojidlo, které přichycuje částice na substrát.
Substráty mohou být různých druhů: mohou to být například sklo, polymery (plastické hmoty), stavební materiály, jako jsou malty, betony nebo terakota, keramika, kameny, dřevo, kovy nebo papír.
V případě úpravy alkalických substrátů a zejména betonu, se s výhodou používá disperse definovaná zde jako třetí alternativa, jmenovitě disperse, která obsahuje alespoň jeden polyorganosiloxan vzorce II, kde pro každou jednotku T = R^SiCh^, R11 je propylová skupina, pro každou jednotku D = PhhSiCL^, obě R11 jsou methylové skupiny, β má hodnotu maximálně 0,40, γ má hodnotu alespoň 0,40.
Jestliže polyorganosiloxany vykazují vrozené vlastnosti, jak je například ochrana substrátů (odpuzování vody a podobně), bylo zjištěno, že jejich míšením s částicemi oxidu titaničitého se jejich vlastnosti nemodifikují. To je například případ povlékání za použití polyorganosiloxanu ve třetí alternativní formě, kdy lze získat povlak, který lne pevně k alkalickému substrátu a odpuzování vody specifické pro siloxanového pojidla.
Povlékání lze provádět jakýmkoliv běžným způsobem: válcováním, natíráním štětcem, stříkací pistolí, postřikováním.
Následující příklady předložený vynález blíže objasňuji, aniž by jakýmkoliv způsobem omezovaly jeho rozsah.
dále poskytuje vlastnost tento typ polyorgano-15• ·· · · 4 ·· ·» «44 4 4 4 4 4 · · 4 « • · 444 4 4 4 4
444 44 44 4 4 4 4 · · ·
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Příprava polyorganosiloxanů vzorce I
Do opláštěného cylindrického skleněného reaktoru o kapacitě 2 litrů vybaveného kotvovým míchadlem se umístí 4 moly (609 g) methylorthosilikátu, 3 moly (890 g) oktamethylcyklotetrasiloxanu, 1,6 g vodného roztoku hydroxidu draselného obsahujícího 39 % hydroxidu draselného a 72 g vody. Směs se zahřívá na teplotu 70 °C a teplota stacionární fáze se udržuje na 70 ± 3 °C po dobu 6 hodin. Reakční směs se potom ochladí a pak se přidá 0,41 g kyseliny chlorovodíkové jako 3 0% hmotnostní vodný roztok. Reakční směs se nakonec [mezera] v přítomnosti filtrační látky (Clarcel).
Získá se 1247 g silikonového oleje o kinematické viskositě 1,32 mm2/s a vzorci (stanoveno pomocí 29Si NMR) (Me2SiO2/2) c,8c (SiO4/2) 0j20 (O1/2Me) 0 74
Příklad 2
Příprava polyorganosiloxanů vzorce II
3,5 moly dimethyldichlorsilanu a 3,5 moly propyltrichlorsilanu se naplní do 2 litrového reaktoru. Teplota se upraví na 60 °C a potom se za míchání a zahřívání na teplotu 80 °C během 2 hodin přivádí směs ethanolu a vody (6,12 mol ethanolu a 6,6 mol vody). Kyselý ethanol se potom odstraňuje destilací po dobu 1 hodiny 50 minut při teplotě 120 °C.
Vzniklý chlor se následně odstraní promytím se 166 g ethanolu a 5,7 g vody (čímž se upraví na požadovanou
-16• · · · fe « * · d • · · » viskositu) a potom se provádí po dobu 1 hodiny a 5 minut při teplotě 120 °C destilace. Směs se ochladí na 100 °C a neutralisuje se hydrogenuhličitanem sodným (11,1 g) při teplotě 100 °C po dobu 1 hodiny. Po filtraci se získá 515 g pryskyřice.
Tato pryskyřice má kinematickou viskositu 87,7 mm2/s při teplotě 25 °C.
Pomocí 25Si NMR se stanoví následující vzorec tohoto polyorganosiloxanú:
(Me2SiO2/2) C,4C (n-PrSiO3/2) c,eo (O1/2Et) a_Příklad 3
Příprava polyorganosiloxanú vzorce II
Skleněná baňka s kulatým dnem, opatřená lopatkovým, míchadlem a vybavená zpětným chladičem se v atmosféře dusíku naplní 282 g absolutního ethanolu a 0,30 g silanolátu draselného získaného reakcí vodného hydroxidu draselného, oktamethylcyklotetrasiloxanu a hexamethyldisiloxanu, známého pod názvem Rhodosil Cata 104. Tento katalysátor obsahuje jak mnoho molů silanolátu tak 12% roztok hydroxidu draselného. Směs se zahřívá na teplotu 65 °C a potom se zavádí proud polymethylhydrosiloxanu s koncovými trimethylsilylovými skupinami se středním stupněm polymerace 50. Během 4 hodin a 30 minut se zavede 200 g tohoto polymeru. Teplota se zvýší na ještě po dobu
Po ochlazení neutralisace 0,59 g roztoku 110, což je silylovaný ester kyseliny fosforečné vyráběný firmou Rhone-Poulenc Silicones. Odpařením na rotačním odpařováku za tlaku 666 Pa a při teplotě hodin po směsi se zaveaem provede °C a ta se udržuje polymethylhydrosiloxanu.
-1770 °C se isoluje 294 g polymeru o viskositě 30 rnnh/s při teplotě 25 °C.
Pomocí 29Si NMR se stanoví následující vzorec tohoto polyorganosiloxanu:
(Me3SiO1/2) 0,54 (MeSiO3/2) 0,96 (O1/2Et)0,S6
Příklad 4
Příprava srovnávacího polyorganosiloxanu
Do 500 ml tříhrdlé baňky s kulatým dnem opatřené mechanickým míchadlem, teploměrem a kapací nálevkou se v atomsféře dusíku zavede 300 ml ethanolu předem vysušeného na
3.10‘* nm molekulárním sítu a 10 μΐ katalysátoru Karstedt (10% v hexanu) . Směs se míchá při teplotě 65 °C a po kapkách se přidává polymethylhydrosiloxan (40 g, stupeň polymerace DPn = 50}. Je pozorován signifikantní vývin vodíku. Rychlost zavádění kapalného Si-H se upraví tak, aby se kontrolovala rychlost průtoku vodíku a exotermicita reakce. Po skončení přidávání polymethylhydrosiloxanu se směs nechá míchat po dobu 1 hodiny.
Potom se po kapkách přidá 36 g 1-oktenu. Po tomto přidání se reakční směs zahřívá na teplotu 60 °C, až se všechny Si-H funkční skupiny spotřebují. Nadbytek alkoholu a oktenu se potom odpaří. Získá se 80 g čistého a mírně zbarveného oleje. Pomocí “'Si NMR analysy se stanoví struktura:
Me
Me—Si—O-
I
Me r~ Me -i
I
-Si-0
I
OEi “
Me ~
I
-Si—0
Me
I
Si-Me ítf=35 rv= 15
Me • ·
Příklad 5
Příprava basické vodné disperse částic oxidu titaničitého
Vodná disperse nanočástic oxidu titaničitého se připraví podle patentové přihlášky EP-A-0 335 773, v přítomnosti oček.
K 394,7 g 1,9 mol/kg roztoku titanoxychloridu A se postupně přidává
42,02 g 36% HCI
4,73 g kyseliny citrónové
547,1 g čištěné vody
11,36 g (0,2 % hmotnostní vzhledem k titanovému roztoku
A, vyjádřeno jako TiO2) dispergovaných anatasových oček s obsahem TiO2 10 g/kg a majících velikost mezi 5 a 6 nm, při teplotě 75 °C. Tato teplota se udržuje po dobu 2 hodin.
Směs se přivádí k teplotě varu (0,8 °C/min) a udržuje se na této teplotě po dobu 3 hodin.
Roztok se potom rozdělí usazením, znovu se rozmělní a neutralisuje se na pH 6 a promývá se, až se chloridy a Na’ ionty odstraní.
Částice se potom redispergují s NaOH na pH 9 a na obsah pevných látek přibližně 12 %.
Velikost částic, měřeno pomocí TEM, je 45 nm. XDC analysa ukazuje na monopopulaci prostou aglomerátů a dispersní index je 0,2.
Analysa X-paprsky ukazuje, že částice obsahují 80 % hmotnostních TiO2 v anatasové formě. Jsou porésní s relativní hustotou 2,54 g/cm3.
Příklad 6
Příprava basické vodné disperse částic oxidu titaničitého
• ·
-19Vodná disperse nanočástic oxidu titaničitého se připraví podle patentové přihlášky EP-A-0 335 773, v přítomnosti oček.
K 394,7 g 1,9 mol/kg roztoku titanoxychloridu A se postupně přidává
42,02 g 36% HCI
4,73 g kyseliny citrónové
501,7 g čištěné vody
56,8 g (1 % hmotnostní vzhledem k titanovému roztoku A, vyjádřeno jako TiO2) dispergovaných anatasových oček s obsahem TiO2 10 g/kg a majících velikost mezi 5 a 6 nm, při teplotě 75 °C. Tato teplota se udržuje po dobu 2 hodin.
Směs se přivádí k teplotě varu (0,8 °C/min) a udržuje se na této teplotě po dobu 3 hodin.
Roztok se potom rozdělí usazením, znovu se rozmělní a neutralisuje se na pH 6 a promývá se, až se chloridy a Na' ionty odstraní.
Částice se potom redispergují s NaOH na pH 9 a na obsah pevných látek přibližně 12 %
Velikost částic, měřeno pomocí TEM, je 25 nm.
Analysa X-paprsky ukazuje, že částice obsahují 80 % hmotnostních TiO2 v anatasové formě.
Příklad 7
Příprava organické disperse částic oxidu titaničitého
Do baňky s kulatým dnem se zavede 200 g disperse podle příkladu 5, jejíž obsah pevných látek byl snížen na 10 %.
Přidá se 180 g oktamethylcyklotetrasíloxanu (D4), ke kterému se předtím přidalo 15 g isostearové kyseliny. Směs se potom zahřívá a destiluje se na koloně Vígreux. Azeotrop destiluje při teplotě 97 °C se směsí vody a D4 o složení přibližně 40/60. D4 se recykluje do baňky s kulatým dnem. Po 3 hodinách se získá suspense TiO2 v D4 s obsahem pevných látek 10 %.
-20• · · · · ···· «·· · · ·· · · · ·» ··
Příklad 8
Syntesa dispersí částic oxidu titaničitého a polyorganosiloxanových pij idei
Disperse se připraví z polyorganosiloxanu podle příkladů 1 až 4 a z dispersí oxidu titaničitého podle příkladů 5 až 7 nebo z komerčně dostupné disperse oxidu titaničitého S5-300.
8.1. Disperse 1 (srovnávací)
Použije se kyselá disperse S5-300 (HNO3, pH = 1) . XDC analysa ukazuje, že částice jsou monopopulační částice prosté aglomerátů a jejich dispersní index je 0,41. Měřením velikosti částic pomocí TEM se zjisrí velikost 45 nm. Jejich BET specifický povrch (měřeno podle protokolu uvedeného výše) je větší než 250 m2/g. Krystalická struktura, měřeno pomocí analysy X-paprsky, je anatasovš.
Tato disperse, snížená na obsah pevných látek 10 %, se smísí s polyorganosiloxanem podle příkladu 4 v hmotnostních podílech 82,4 % oxidu titaničitého a 17,6 % polyorganosiloxanu .
Tato směs se potom nanese na skleněný substrát.
Nanášení se provádí natíráním štětcem na skleněné desky, které se před tím umyly acetonem a potom se vysušily na vzduchu. Povlak se potom nechá volně schnout na vzduchu.
Získaný film je nehomogenní, bílý a nepřilnavý. Odstraní se jednoduše škrábnutím prstem přes skleněnou desku.
8.2. Disperse 2 (podle vynálezu)
Disperse S5-300 popsaná výše se sníženým obsahem pevných látek na 10 % se smísí se směsí Ml na basi polyorganosiloxanu podle příkladu 1, přičemž tato směs obsahuje:
-21• ·
- 5 % hmotnostních polyorganosiloxanů podle příkladu 1,
- 5 % hmotnostních póly(propylsilikátu),
- 1 % hmotnostní butyltitanátu,
- 89 % hmotnostních Petrolu E.
Póly(propylsilikštem) se míní póly(propylsilikát) vzorce hydrolysou propylpotom neutralisací (SiO;) (0: -n-Pr) 2_M orthosilikátu za připravený kyselou použití HCI a hydrogenuhličitanem sodným a filtrací. To je pojidlo.
Petrol E je frakce tvořená alifatickými uhlovodíky s teplotami varu mezi 96 a 113 °C při standardním tlaku.
Diperse S5-300 a směs Ml se smísí v hmotnostních podílech
20,1 % oxidu titaničitého a 79,9 % polyorganosiloxanů podle příkladu 1 + butyltitanát.
Tato získaná směs se potom zředí isopropanolem, takže se získá disperse mající obsah pevných látek 1,3 % hmotnostní oxidu titaničitého.
Nanášeni se provádí na skleněnou desku jako u disperse 1.
Získaný film j<
aJ.e mime spmav bílý, a tvrdý (tvrdost tužky 5H po 1 týdnu).
.3. Disperse 3 (podle vynálezu)
Použije se basická disperse oxidu titaničitého podle příkladu 6.
Tato disperse se smísí s výše uvedenou směsí Ml.
Disperse a směs Ml se smísí v hmotnostních podílech 20,1 % oxidu titaničitého a 79,9 % polyorganosiloxanů podle příkladu 1 + butyltitanát.
Získaná směs se potom zředí isopropanolem, takže se získá disperse mající obsah pevných látek 0,75 % hmotnostních oxidu titaničitého.
Nanášení se provádí na skleněnou desku výše popsaným způsobem.
-22Získaný film je homogenní a průsvitný (lze přes něj číst). Tvrdost tužky 7H po 1 týdnu.
Měří se fotokatalytická účinnost tohoto filmu. Fotooxidačni test spočívá v monitorování degradace isobutanového plynu uvedeného ve styk se sklem upraveným podle vynálezu.
To se provádí tak, že se testované sklo a množství isobutanu rovné 20 celkového objemu reaktoru zavádí do reaktoru otáčej íčího
Testovací zařízeni se se kolem 1 az skládá z otočného kotouče nízkotlakých U.V.A. lamp vykazujících emisi maximálně mezi 300 a 400 nm. Reaktory obsahující skla, která se mají hodnotit, se umísti na otočný kotouč, líc skla, které se má hodnotit, na stranu U.V.A. radiace. V závislosti na jejich poloze a počtu zapnutých lamp obdrží každé sklo U.V.A. ozáření až do 30 W/m2. Ozařování trvá 8 až 22 hodin. Postup fotorozkladu isobutanu se stanoví kvantitativně za použití plynového chromatografu monitorováním enl
G'· ýádří za použití rychlostní konstanty zániku O2 v mol/h/cm2.
Tento test provedený se samotným polyorganosiloxanem v přítomnosti vzduchu neukazuje žádnou spotřebu O2. Pryskyřice se nedegraduje pod UVA zářením.
Tento test provedený s pryskyřicí v přítomnosti TiO2 a vzduchu stále, neukazuje žádnou spotřebu O2. Pryskyřice se nedegraduje pod UVA zářením.
V přítomnosti isobutanu a vzduchu deska obsahující pryskyřici a TiO2 ukazuje spotřebu 1 až 1,5
O- během 17 hodin, což ukazuje na fotokatalytickou účinnost desky.
.4. Disperse 4 (podle vynálezu;
Disperse částic podle příkladu 6 se smísí se směsí M2 na basi polyorganosiloxanů podle příkladu 3, přičemž tato směs obsahuj e:
• ·
- 7 % hmotnostních polyorganosiloxanu podle příkladu 3,
- 5 % hmotnostních butyltitanátu,
- 88 % hmotnostních hexamethyldisiloxanu.
Disperse podle příkladu 6 a směs M2 se smísí v hmotnostních podílech 15 % oxidu titaničitého a 85 % polyorganosiloxanu podle příkladu 3 + butyltitanát.
Nanášení se provádí na skleněnou desku výše popsaným způsobem.
Získaný film je homogenní, průsvitný (lze přes něj číst) a tvrdý.
8.5. Disperse 5 (podle vynálezu)
Použije se disperse oxidu titaničitého podle příkladu 7.
Připraví se disperse podle vynálezu obsahující polyorganosiloxan podle přikladu 2, zředěný na 8 % hmotnostních lakovým benzinem, a 1 % hmotnostní TiO2, vztaženo na celek.
Tato disperse se nastříká v poměru 200 g/m2 na betonovou desku, na kterou byla předtím nastříkána disperse oxidu titaničitého podle příkladu 7 s obsahem pevných látek 1 % hmotnostní, také v poměru 200 g/mi.
Získaný film je homogenní a přilnavý. Barva betonu není filmem-nijak poškozena.
Bylo pozorováno, že povlak má voduodpuzující vlastnosti ekvivalentní samotnému polyorganosiloxanu. Sorpce vody betonem je stejně nízká při úpravě betonu polyorganosiloxanem samotným jako při úpravě dispersí podle vynálezu.
• ·

Claims (14)

1. Disperse částic fotokatalytického oxidu titaničitého, vyznačující se tím , že kapalná fáze obsahuje alespoň jeden polyorganosiloxan buď vzorce I
MaDpQjO1/2RO£ (I) kde
M
D
Q kde R je R^SiO^ je R112SiO2/2 je SiO4/2 které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají buď lineární nebo rozvětvenou alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku nebo substituovanou nebo nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 12 atomy uhlíku nebo arylalkylovou skupinu, alkvlarylovou skupinu, aryloxyalkylovou skupinu nebo alkoxyarylovou skupinu, ve kterých arylova skupina obsahuje od 6 do 12 atomů uhlíku, které mohou být popřípadě substituovány alespoň jednou lineární nebo rozvětvenou alkylovou skupinou nebo alkoxyskupinou s 1 až 4 atomy uhlíku a kde alkylová skupina nebo alkoxyskupina má 1 až 4 atomy uhlíku a je lineární nebo rozvětvená, α, β a δ znamenají molární frakce křemíkových atomů M, D a Q jednotek, s tím, že α + β + δ = 1, a a < 0,10, s výhodou α < 0,010, β < 0,85, δ > 0,10,
R1, které jsou stejné nebo rozdílné, znamenají alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, ε znamená počet Ch^R1 jednotek na atom křemíku, nebo vzorce II
MoDpT; (O- 2Rb (II) • ·· ·· · ·· ·· • · · · · · »· · · · ·
-25····· · · · · · · · • ·· · ···· • · · · · · · · · · · kde
M, D, R1 a ε mají výše uvedené významy a
T = R11SiO3/2, kde R11 má výše uvedený význam, α, β a γ znamenají molární frakce křemíkových atomů M, D a T jednotek, stím, že α + β + γ = 1, a α < 0,20, s výhodou α < 0,010, β < 0,60, γ > 0,30.
2. Disperse podle nároku 1, vyznačující se tím, že polyorganosiloxan má vzorec I nebo II a R1 je ethylová skupina nebo methylová skupina.
3. Disperse podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že polyorganosiloxan má vzorec II a pro každou jednotku T = R‘1SiO3/2, R** je methylová skupina, pro každou jednotku D = F/hSiCy,;,, jedno R11 je methylová skupina
s. J θ oktylová , β má hodnotu maximálně 0,10, γ má hodnotu alespoň 0,70.
4. Disperse podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že polyorganosiloxan má vzorec II a pro každou jednotku T = R^SiCy,;,, R11 je methylová skupina, pro každou jednotku D = Ri:i2SiO2/2, obe R11 jsou methylové skupiny, β má hodnotu maximálně 0,30, γ má hodnotu alespoň 0,70.
5. Disperse podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že polyorganosiloxan má vzorec II a pro každou jednotku T = R^SiCy,;,, R11 je propylová skupina, pro každou jednotku D = R‘;2SiO2/2, obě R11 jsou methylové skupiny, β má hodnotu maximálně 0,40, γ 'má hodnotu alespoň 0,40.
6. Disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že kapalná fáze obsahuje sífovací katalysátor.
7. Disperse podle nároku vyznačuj tím , zahrnuj ící sloučeniny dikarboxylát.
že sífovací katalysátor je vybrán organické sloučeniny titanu nebo cínu, zejména alkyltitanáty a ící se ze skupiny organické dialkylcín
8. Disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že kapalná fáze obsahuje organické rozpouštědlo vybrané ze skupiny zahrnující rozpouštědla pro silikonové polymery, jako je D4 (oktamethylcyklotetrasiloxan) nebo jiné těkavé siloxany, lakový benzin., alkoholy s 1 až 8 atomy uhlíku nebo alifatické nebo aromatické uhlovodíky.
9. Disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že částice oxidu titaničitého mají velikost částic maximálně 100 nm.
10. Disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že poměry částic k polyorganosiloxanů jsou takové, že částice představují alespoň 5 % hmotnostních směsi částice + polyorganosiloxan.
11. Disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím že obsahuje alespoň Ξ % • · · · * · · · · ·· · · · · ····
-7.Ί• * · · · · · · » ·· · • · · · ···· • ft ·· ··· ·· ·· hmotnostních siťovacího katalysátoru vzhledem ke směsi polyorganosiloxan + katalysátor.
12. Způsob přípravy disperse podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že se smísí částice oxidu titaničitého a polyorganosiloxan.
13. Použití disperse podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11 pro úpravu povrchu substrátu.
14 . Použití disperse podle nároku 5 pro úpravu alkalického substrátu.
CZ2000212A 1998-07-17 1998-07-17 Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití CZ2000212A3 (cs)

Priority Applications (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ2000212A CZ2000212A3 (cs) 1998-07-17 1998-07-17 Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ2000212A CZ2000212A3 (cs) 1998-07-17 1998-07-17 Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ2000212A3 true CZ2000212A3 (cs) 2000-07-12

Family

ID=5469325

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ2000212A CZ2000212A3 (cs) 1998-07-17 1998-07-17 Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití

Country Status (1)

Country Link
CZ (1) CZ2000212A3 (cs)

Similar Documents

Publication Publication Date Title
EP2442906B1 (en) Photocatalytic nanocomposite structured with boron
US6403689B1 (en) Dispersion of titanium particles comprising a binder based on polyorgansiloxane
JP4974459B2 (ja) 光触媒性TiO2層を含む支持体
AU2007313072B2 (en) Improved depolluting coating composition
JP5758996B2 (ja) 第四級アミノアルコール官能性有機ケイ素化合物、これを含有する組成物並びにその製造及びその使用
CN103874654B (zh) 经表面覆盖处理的无机粉体
CN101945964A (zh) 混杂漆料体系
AU2017320240B2 (en) Photocatalyst laminate
WO1998027021A1 (en) Nonfogging and stainproof glass articles
EP2342298A1 (en) Transparent inorganic-organic hybrid materials via aqueous sol-gel processing
CA2435201A1 (en) Method for producing sol-gel condensates based on polyfunctional organosilanes and use thereof
CN102844103A (zh) 聚合物型混杂有机金属玻璃
EP3495324B1 (en) Zinc oxide-containing composite particles, ultraviolet-shielding composition, and cosmetic
JP5827107B2 (ja) 被膜形成用組成物の調製方法、および太陽電池モジュールの製造方法
CZ2000212A3 (cs) Disperse částic oxidu titaničitého obsahující pojidlo na basi polyorganosiloxanu, způsob její přípravy a její použití
JP4820152B2 (ja) 複合被膜構造及び塗装外装材
MXPA99011653A (en) Dispersion of titanium particles comprising a binder based on polyorganosiloxane
JP2004292754A (ja) 防曇性コーティング材料、コーティング膜及びその膜を用いた光学部材
TW495485B (en) Fine particle, sol having fine particles dispersed, method for preparing said sol an
JP2008120961A (ja) 光触媒を含有するコーティング剤
JP2023148192A (ja) 親水化剤及びその製造方法
JP2024139342A (ja) Ti化合物、Si化合物、及び溶媒を含有する組成物
JP2025153786A (ja) 撥水性塗料
JPWO2000018504A1 (ja) 光触媒物品および防曇防汚物品ならびに防曇防汚物品の製造方法

Legal Events

Date Code Title Description
PD00 Pending as of 2000-06-30 in czech republic