CZ20021406A3 - Způsob tisku a tiskový stroj k provádění tohoto způsobu - Google Patents

Description

Způsob tisku a tiskový stroj k provádění tohoto způsobu .Oblast techniky

Vynález se týká jednak způsobu tisku, při němž se nanáší tisková barva na potiskovanou podložku pomocí tiskařské formy, na jejímž v podstatě rovinném povrchu se vytvářejí oblasti přijímající barvu a odpuzující barvu, a jednak tiskového stroje, sestávajícího z tiskařské formy v podstatě s plochým povrchem a s barvou přijímajícími a barvu odpuzujícími oblastmi.

Litografický tisk se zakládá na využití nesmísitelnosti oleje a vody na tiskařské formě, přičemž lipofilní roztok nebo inkoust nebo barva se přidržují oblastí tvořícími obraz a voda nebo hydrofílní roztok oblastí nevytvářejícími obraz tiskové plochy. Je-li vhodným způsobem připravena tisková plocha hydrofílní nebo lipofilní substancí nebo roztokem, zejména vodou a inkoustem nebo barvou, zadržují obraz netvořící oblasti přednostně hydrofílní substanci nebo roztok a nepřijímají lipofilní látky, zatímco obraz tvořící oblasti přijímající lipofilní roztok nebo inkoust nebo barvu a hydrofílní látky nepřijímají. Následkem toho je pak lipofilní substance přenášena vhodným způsobem na povrch materiálu, ne kterém se má obraz fixovat, například na papír, polymer a podobně.

Dosavadní stav techniky

Již mnoho let se používá hliník jako nosný materiál tiskařských desek. Obvykle se hliník podrobuje nejdříve úpravě zrnitosti a následně anodické oxidaci. Anodická oxidace slouží pro vytváření anodické vrstvy kysličníku, jejíž držení se zrněním vylepšuje. Zrněním se zesilují hydrofílní vlastnosti pozadí tiskařské desky. U způsobu anodického oxidování se obvykle používá silná kyseliny, například kyselina sírová nebo fosforová, aby se následným způsobem, například termickým /

• « · · · · ···· • · · ····· způsobem křemíkování nebo takzvaným elektrickým křémíkováním vytvořil hydrofilní povrch.

Pro vytvoření výše popsané tiskařské formy je znám velký počet materiálů citlivých na záření, které jsou vhodné pro generování vyobrazení při použití litografického způsobu, pokud dají po osvitu a připadne nutném vyvolávání a ustalování k dispozici oblast vytvářející obraz, který se může využít pro tisk. Například se pro toto mohou používat látky schopné fotopolymerace.

Výše popsané uspořádání se podrobí osvětlení podle obrazu tak, že se přivádí selektivně energie. To může probíhat například osvitem maskou s ultrafialovým světlem nebo přímým psaním laserem.

Litografické tiskařské desky výše popsaného druhu se obvykle ošetřují vyvolávacím roztokem, kterým je většinou vodnatý alkalický roztok s organickými přísadami. Nutnost používat a likvidovat značná množství těchto substancí je již dlouho zvláštním problémem při používání tiskařských způsobů.

Z tohoto důvodu se již drahnou dobu vyvíjí snaha vyrábět tiskařské desky, u kterých není pro vytvoření obrazu nutný mokrý chemický způsob vyvolávání. Zde mohou nalézt použití kysličníkové keramiky, které jsou například jako navrstvení na tiskařských deskách k dispozici.

V EP 0 911 154 Al se jako materiál pro povrchy desek navrhuje TiO₂ a ZnO₂, které mohou býti k dispozici v keramické formě jako čisté, tak také v různých mísících poměrech s jinými kovovými přísadami. Tento povrch je v neaktivovaném stavu hydrofobní a může se ozářením ultrafialovým světlem upravit do hydrofilního stavu. Zobrazení se uskuteční tak, že se celý povrch desky osvítí ultrafialovým světlem a oblasti, • · ···· · · · · • · · · · · · • · · · · · · · • · ··· · ·' ···· které mají při tisku přenášet barvu, se maskou' nebo filmem zakryjí.

Aby se barevný tiskový obraz vytvořil na potiskované podložce, je nutné barvy Cyan, Magneta a Yellow jakož pro vylepšení kontrastu také Schwarz (CMYK) pomocí zvláštní tiskařské formy tisknout na potiskované podložce přes sebe. Tento postup vyžaduje, zejména u ofsetových strojů, u kterých se příslušná barva přenáší na potiskovanou podložku zvláštním barevníkem, vysokou přesnost sesazovače při transportu potiskované podložky ód jednoho barevníku k druhému. Protože pouze tak se dá zamezit tomu, aby nežádoucí výkyvy sesazování vedly k neostrosti v barevném obrazu. U takových vysoce precizně pracujících tiskacích strojů jsou jednotlivé barevníky uspořádané v řadové konstrukci za sebou, což stroj velmi prodlužuje. A to o to více, má-li se mimo přední strany potiskovat i zadní strana nebo když se na potiskovanou podložku mají tisknou přídavné zvláštní barvy nebo laky. Takový tiskový stroj je například znám z DE 42 34 928. Tiby se aspoň problému podélné stavby tiskacího stroje předešlo, je v EP 0 512 549 navržen tiskací stroj s takzvanou satelitní konstrukcí, u kterého jsou jednotlivé barevníky uspořádané jako satelity okolo centrálního pryžového válce. Tím se sice délka tiskacího stroje podstatně zmenší, ale jednotlivé tiskové barvy se musí stále ještě umístit do jednotlivých barevníků. Navíc není. u tohoto stroje možné tisknout i na zadní stranu potiskované podložky.

Z US 6,096,386 je mimo to známý způsob razníkového tisku, u kterého se pomocí razníku, který má vyvýšené a prohloubené oblasti, přenáší tisková barva z vyvýšených oblasti na potiskovanou podložku. Pro toto se tento razník po celém povrchu, tj. tedy po vyvýšených i nevyvýšených oblastech, opatří takzvaným aktivovaným povrchem, který se pak pomocí maskovacího způsobu opatří takzvanými orientačními látkami.

• · · · · · · • · · ··♦·· · · 0 »»······· ·· · ····· ······

Tyto orientační látky mohou býti v závislosti na maskování v jednotlivých oblastech masky rozdílné. Ponoří-li se nyní razník do vhodné kapaliny, mohou se k orientačním látkám připojit vhodné spolupracující elementy. Pro přenos těchto spolupracujících elementů na přijímací plochu se tato přijímací plocha ponoří do kapaliny a razník se v této kapalině přitiskne na přijímací plochu. Tím se mohou přenést na razníku na vyvýšených Oblastech uložené spolupracující elementy na přijímací plochu. Pomocná kapalina, ve které dochází k přenosu na přijímací plochu slouží tomu, aby se povrch razníku bezprostředně po přenosu opět opatřil orientačními látkami. To se docílí tím, že pomocná kapalina je smíšená s orientačními látkami. Po přenosu spolupracujících elementů na přijímací plochu může se přijímací plocha použít pro zhotovení leptací masky nebo senzoru.

Podstata vynálezu

Na pozadí tohoto stavu techniky je úkolem tohoto vynálezu, navrhnout zjednodušený způsob a příslušné zařízení, které rovněž umožňuje kratší dobu stavby tiskového stroje.

U vynálezem navrženého způsobu se tedy povrch tiskařské formy předem ošetří podle v jednotlivých oblastech povrchu nanášené tiskové barvy tak, že jsou tyto oblasti vhodné pro příjem určité tiskové barvy. Tím se může se speciálními pro tento účel vytvořenými tiskovými barvami docílit, že se jen určité částečky barvy, například barviva, pigmenty, molekule barvy nebo částečky barvy ukládají na odpovídajícím způsobem předem ošetřených oblastech tiskařské formy. Konkrétně to znamená, že u tohoto zde uváděného způsobu tisku z plochy, zejména ofsetového tisku, se v prvním postupovém kroku předem ošetří povrch formy pro tisk z plochy, tj. tedy označkuje, aby se na definovaných oblastech mohly uložit tomuto označkování odpovídající tiskové barvy. Tak se může například nanášet na • 9 · · 9 ·

999·····« ··· 99 9·9 999999 jednu jedinou tiskařskou formu jedno označení pro Cyan, jedno označení pro Magneta, jedno pro Yellow a jedno pro Schwarz (čerň). Spojí-li se nyní tiskařská forma s heterogenní směsí, která obsahuje s označkováním korespondující částečky barvy Cyan, Magneta, Yellow nebo Schwarz, ukládají se k označkování patřící částečky barvy na odpovídajících místech tiskařské desky, a mohou se v dalším postupovém kroku přenášet přímo nebo nepřímo na potiskovanou podlohu.

Ačkoliv tento způsob umožňuje vzdát se dosud v plochém tisku nutného oddělení tiskařské desky podle barevných výtažků do jednotlivých barevníků, mohou se pro zlepšení rozpuštění nebo pokrytí barvou předvídat další tiskařské desky a barevníky v tiskovém stroji, které mají určité dílčí množství pro tisk určených informací. Tyto mohou obsahovat podle tiskové barvy oddělená označení nebo směsi z různých označení pro různé tiskové barvy.

Při zhotovování označení na tiskařské formě je zejména možné upravit tiskařskou formu laserovým paprskem a vytvářet tím geometrická označení na tiskařské formě, která dovolují,' aby se v takto označených oblastech tiskařské formy mohly usazovat takové částečky barvy, které mají korespondující geometrické vlastnosti. Tento postup označování tiskařské formy se může také označit jako „princip zámek-klíč, při kterém se na tiskařskou formu nanáší „zámek, na který se může ukládat pouze taková částečka barvy, která se vyznačuje vhodným klíčem.

Mimo geometrického označování tiskařské formy je rovněž možné použít takzvaný funkční princip zámek-klíč, při kterém se oblasti na tiskařské formě určené pro nanesení určité barvy opatří funkčními skupinami, například funkčními molekulami.

S označením korespondující tiskové barvy musí obsahovat v tomto případě vždy s funkčními molekulami korespondující ·· ··

···· molekuly. Tím je zaručeno, že vyvolené tiskové barvy se na označenou oblast ukládají tehdy, když se s tiskařskou formou v označené oblasti spojí částečka barvy korespondující s označením.

Vynálezem navržený způsob tisku má tu výhodu, že je v protikladu k tradiční technologii v plochém tisku po prvé možné umístit na jedné jediné tiskařské formě rozdílné barevné výtažky a tím citelně redukovat počet potřebných barevníků v tiskovém stroji. Tím se značně snižují náklady na techniku tisku, přičemž se současně dá vynecháním komponentů barevníků dosáhnout snížení nákladů na tiskový stroj.

Další výhody a výhodná provedení vynálezu jsou předmětem následujících obrázků a jejich popisu, u jejichž znázornění se ve prospěch přehlednosti nehledělo na reprodukci v odpovídajícím měřítku.

Jednotlivé obrázky ukazují:

Obr.l schématizováný průběh vynálezeckého způsobu,

Obr.2 principiální znázornění tisku a vytváření vynálezeckého paprskem, povrchu tiskařské formy laserovým

Obr.3 principiální znázornění nanášení geometrických označení na povrch tiskařské formy,

Obr. 4 principiální znázornění nanášení funkčních označení na povrch tiskařské formy,

Obr. 5 povrch tiskařské formy s vynálezeckým navrstvením pro vytváření označení,

Obr. 6 tiskařská forma s vynálezeckým navrstvením a v navrstvení ležící vynálezecká označení.

·· ··<· toto ·· • •to ·»·· • to··· · · · ·· · · · · · • · to ·· ··· ·· «to··

Příklady provedení vynálezu

Na obrázku 1 je schematicky znázorněn předvídaný průběh způsobu. V prvním postupovém kroku 10 se nejdříve zapraví do jednoho povrchu tiskařské formy označení, které odpovídá barvě určené k tisku v určité oblasti tiskařské formy. Tak se vytvoří na povrchu tiskařské formy velké množství oblastí s pevně stanovenými vlastnostmi akceptoru barvy. V dalším postupovém kroku 12 se povrch tiskařské formy uvede do kontaktu s částečkami barvy, přičemž částečky barvy mají vlastnosti, které korespondují s označeními na tiskařské formě, t j. s vlastnostmi akceptoru barvy oblastí nanesených na tiskařskou formu. To umožňuje uložit určité takto označené částečky barvy na definovaných místech tiskařské formy. Aby se tiskařská forma dostala do kontaktu s částečkami barvy, může býti tiskařskou formou například, jak je to již dnes obvyklé, býti rotující ofsetový tiskařský válec, přičemž se na tiskařský válec v dnes již používané, konvenční barevnici nanese barva. V barevnici použitá tisková barva ale vykazuje částečky barvy, které mají vlastnosti korespondující s označeními nanesenými na povrch tiskařského válce, takže se jednotlivé částečky barvy mohou ukládat přesně na označených místech 'povrchu tiskařské desky. Poté co se na povrch tiskařské formy uložily požadované částečky barvy na předvídaných oblastech, může se v dalším postupovém kroku 14 na tiskařskou formu nanesený barevný obraz nepřímo nebo přímo přenést na potiskovanou podložku. Při nepřímém přenášení se tiskový obraz například nejdříve přenese na válec s pryžovým obložením a s tohoto se tiskne na potiskovanou podložku. Ale i přímé přenášení tiskového obrazu na potiskovanou podložku je možné. Pokud je to nutné, může se před postupovým krokem 14 povrch tiskařské formy očistit od nežádoucích, na označeních tiskařské formy neuložených částeček barvy. Před postupovým krokem 14 se může v dalším postupovém kroku 16 tiskařská forma ·· ··♦· ·· ·· • « · · ♦ · ♦ > · · • · · ····· ♦ · · • · · · · · · · · 9 · zbavit nežádoucích nebo přebytečných částeček barvy, což se může provádět přednostně pomocí fyzikálního mazacího nebo stěracího programu. Tento krok může býti nutným zejména tehdy, když se barvy nedopravují v konvenční barevnici, ale přenášejí se na desku ponořováním do lázně nebo rozprašovací technikou. Samozřejmě je přitom také možné opatřit tiskařskou formu návazně na čištění ve volitelném postupovém kroku 18 novými nebo stejnými označeními, aby proces tisku mohl pokračovat se změněnými informacemi nebo se stejnými informacemi.

Na obrázku 2 je znázorněním principu a pomocí příkladu krátké barevnice znázorněno použití vynálezecké tiskařské formy. Předvídá se válec 20 tiskařské formy, který spolu s dotlačovacím válcem 22 vytváří tiskovou štěrbinu 21, kterou se transportuje třeba arch papíru nebo pás papíru. Dále se předvídá komponenta 25 pro nanášení tiskové barvy na válec 20 tiskařské formy, komponenta se v tomto příkladu skládá z nanášecího válce 26, rastrového válce 28 a nádržky 30 na barvu. Z nádržky 30 na barvu se heterogenní směs různých tiskových barev, která obsahuje potřebné částečky barvy, přenese na rastrový válec 28. Částečky barvy jsou přitom vybavené tak, že jsou přijímané na těch místech válce tiskařské formy, která odpovídají jejich vlastnosti akceptoru barvy. Například se může předvídat v nádrži 30 s barvou směs z barev Cyan, Magneta, Yellow a Schwarz, přičemž jsou příslušným jednotlivým barvám přiřazené vlastnosti akceptoru povrchu korespondující s vlastnostmi akceptoru barvy válce tiskařské formy.

Jak již bylo vynálezu zachován s hydrofilními a znázorněno, může zůstat u předloženého základní princip ofsetového tisku hydrofobními oblastmi jako barvu přijímajícími a' barvu odpuzujícími oblastmi. Alternativně však mohou působit nebo doplňkově působit také elektrostatické nebo jiné síly. Částečky barvy nebo pigmentu se však nalézají • · » ti ti • ti titi ti · ve společné směsi. Jakmile se tato směs barev dostane do • ti ·· ti kontaktu s odpovídajícím způsobem formou 20, hledají si částečky vlastnostem akceptoru povrchu odpovídající oblasti povrchu s korespondujícími vlastnostmi akceptoru povrchu. Jinak vyjádřeno to znamená, že se příslušná barviva nebo pigmenty ukládají na jim příslušejících označených místech tiskařské formy. Jak ukazuje obrázek 2, může se pomocí laseru 32, který emituje laserový paprsek 34, předem upravit povrch tiskařské formy 20 uvnitř tiskového stroje nebo mimo tiskový stroj tak, že se k použitým částečkám barvy vytvoří korespondující vlastnosti povrchu.

připravenou tiskařskou barvy samočinně svým

Jak vyplývá z obrázku 3, geometrické označení tiskařské označení se na tiskařskou formu nanese větší počet označení

35, 36, 37, 38. Rozdílná označení 35, 36, 37, 38 representují přitom vždy rozdílná geometrické označení tiskařské formy 20, která dovolují, aby se na tomto místě usazovala pouze určitá tisková barva, a to ta, která koresponduje s označením 35, 36, 37, 38. Tak může označení 38 representovat barvu Cyan, označení 37 Yellow, označení 36 barvu Magneta a označení 38 Schwarz, což znamená, že k příslušnému označení se může ukládat pouze odpovídající barvivo. Geometrická označení 35,

36, 37, 38 jako taková tvoří jednotlivé body 40, které se mohou nanášet laserem 32. Charakteristické znaky geometrického označení mohou býti dvourozměrné nebo trojrozměrné. U bezvodého ofsetu se na tiskařské desce mohou laserovým systémem s rozlišením 10 pm realizovat tvary s průměrem přibližně 30 mikrometrů. Pro tento účel se například může použít diodový laser s laserovou vlnovou délkou 860 nm. Tak odpovídá rozlišovací schopnosti jednoho dot/pm jednomu bodu na tiskařské desce a tím přibližně 30 mikrometrům. Může se tak dosáhnout rozlišení přibližně 600 dpi. Na obrázku 2 je toto může se například použít formy 20. U tohoto druhu » · • · ··· · • · · · * · · · · · ·

W. · · · · ···· « ·· ··· ······ rozlišení označeno odstupem d. Samozřejmě je možné použitím již známých mikrotechnologií, za použití například ultrafialového nebo rentgenového záření, dále zvýšit rozlišovací schopnost do samo o sobě libovolných oblastí. Tím se stane přístupné i nej jemnější rastrování. Pro vynálezecké geometrické označování částeček barvy se mohou například používat molekule cyklodextrinu. Cyklodextriny jsou molekuly cukru charakteristického tvaru a velikosti. Navíc mají tu výhodu, že se dají biologicky odbourat, jsou toxikologicky nezávadné, enzymatickým odbouráním škrobu jsou cenově výhodné a dají se vyrobit libovolně čisté.

Vytvářením komplexních a/nebo kovalentních vazeb se mohou například ukládat azobarviva a tím se mohou opatřit geometricky charakteristické makromolekuly požadovanými barevnými tóny. Protože cyklodextriny mají hydrofobní dutinu, může se využít i tato pro uložení nebo vložení částeček barviva. Mimo použití jako geometrické označovací molekuly na částečkách barviva, je rovněž myslitelné použití cyklodextriny jako geometrické nebo funkční označovací molekuly na tiskařské formě.

Další třídou látek pro geometrické označení částeček barvy jsou kousky vlákna, komplex tvořící suprámolekulové skupiny nebo makromolekuly vhodného tvaru a velikosti, na kterých se pak ukládají barviva, pigmenty nebo jiné částečky barvy, například výše uvedené cyklodextrinové molekuly, přičemž je zde nutno poukázat zejména na cyklotriveratryleny. Těmito supramolekulárními komponenty je možné kompletovat dnes používané pigmentové částečky, takže by se výroba pigmentů v porovnání s běžnými barvami sotva musela měnit. Na takovéto supramolekulární komponenty se mohou připojit mimoto funkční skupiny, takže se mohou molekuly podle vynálezu vyrábět cíleně (design molekul).

• · to to to to • · to ··· — ./ t/o o • to ···· ·· ·· • toto · · · · • · · ·· · · to • toto toto · ·· · · · to ·· ··* ·· ····

Velmi slibné technické možnosti skýtají polyelektrolytová pouzdra s charakteristickým geometrickým tvarem. Polyelektrolytová pouzdra se mohou chemicky upravovat a spojovat s barvícími látkami. Také mohou sloužit jako kontejnery barviva. Zvláště výhodnou předností je, že polyakrylátová pouzdra se dají zhotovovat ve velikostech od několika nm až k několika stům pm. Je proto možné „výrobu' barev přizpůsobit použitým technickým recepturám při výrobě značení na tiskařské desce. Zejména se zde myslí na rozdílné prostorové rozpouštění při použití rozdílných vlnových délek osvitu.

Jak ukazuje obrázek 4 je však také možné označit tiskařskou desku funkčně, tj. předvídáním určitých chemických skupin na určitých místech tiskařské desky 20. Tato označení 42, 43, 44, 45 jsou vzájemně rozdílná a dovolují ukládání barviv nebo pigmentů, která mají korespondující označení 42', 43', 44', 45' . Na obrázku 4 je tato možnost znázorněná šipkami ukládání. Označení 42, 43, 44, 45 na tiskařské desce 20 mohou býti například molekulárními řetězci s odpovídajícími funkčními skupinami, které mohou býti označené korespondujícím označením barviv nebo pigmentů 42/, 43', 44', 45'. Při volbě označení 42, 43, 44, 45 tiskařské desky 20 jakož korespondujících označení 42', 43', 44', 45' barviv nebo pigmentů se může například sáhnout zpět na molekuly, které vykazují spojovací průběh, který je možno považovat za analogický k bázické sekvenci v řetězci DNA.

Na obrázku 5 je znázorněná možnost nanášení označení na povrch tiskařské formy 20. Při této se tiskařská forma zhotovuje tak, že na základ 46 se nanáší více vrstev, které již obsahují právě platná označení 42, 43, 44, £5. Pomocí na obrázku 1 znázorněného laserového záření je nyní možné snést nejhořejší vrstvu tiskařské formy 20 o tolik, aby právě požadované označení leželo na povrchu tiskařské formy. To • 4 ··♦· • 4 • 4 ·4

44

4 4 4 • · 4 • 4 4 4 4 4

4* 444 44 4444 umožňuje uložit na bodech 48, 50 a 52 vždy rozdílné molekuly barvy, které korespondují vždy s tam existujícími označeními.

Další možnost zhotovování označení na tiskařské formě 20 je znázorněná na obrázku 6. Tiskařská forma se v tomto případě zhotovuje tak, že se na základ 46 nanáší další vrstva 54. Tato vrstva 54 obsahuje pouzdra 56, která těsně k sobě seřazená jsou ve vrstvě 54, a která obsahují rozdílná, pro proces tisku potřebná označení 42, 43, 44, 45. V pracovní operaci, ve které například působí elektromagnetické záření, například laser nebo elektrické pole, se mohou pouzdra 56 selektivně rozlomit, takže označení vystoupí na povrch. Protože označení 42, 43, 44, 45 jsou vždy uložená v pouzdrech 56, která mají rozdílné vlastnosti, zejména rozdílné vlastnosti stěn, je možné ovládáním intenzity laserového paprsku nebo délky vln jakož ovládáním přiloženého pole selektivně rozlomit pouze určitá pouzdra, takže selektivně mohou vystupovat z pouzder zcela určitá označení. '

Použije-li se pro nanášení barvy na tiskařskou desku konvenční nebo krátký barevník, dochází k samočinnému uspořádání částeček barvy na tiskařské desce opakovaným rozdělením a spojením vrstvy barvy. Analogicky k dnes běžným ofsetovým způsobům se působící síly, které vyplývají z povrchové energie a reologie barvy, nastaví tak, že nevzniká tónování ani „tónování barvy. To tedy znamená, že na místech bez obrázku nemohou držet částečky barvy, tedy nevzniká tónování, a na odpovídajícím způsobem označených místech obrázku mohou držet pouze vhodné částečky barvy, což se označuje jako barevný tón. Použijí-li se pro nanášení barvy na tiskařskou desku alternativní techniky, například ponorná lázeň nebo rozprašovací techniky, nesmí částečky barvy k sobě přilnout a mají se lehce difundovat na místa s označením, aby bylo ·· *··· ·· ···· ·· ·· ·· · 9 · · 9 9 9 9

9 9 9 9 999 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 ·

9 · 9 9 9 9 9 9

9 99 999 99 9999 zaručené samovolné uspořádání. Barva by měla býti co možná řídká. Zejména v bezvodém ofsetu se může nanášení pomocí rozprašování barevné mlhy dobře uplatnit. V na toto následujícím mycím procesu je možné lehce odstranit přebytečnou barvu, přičemž se síly musí volit tak, aby vazebné síly k označením byly větší než stírací síly.

Zejména při nepřímém tisku, tj. při přenášení barvy na pryžové obložení může dojít k problémům při přenášení barvy například na základě velkých kapilárních sil nebo příliš velkých sil přilnutí částeček barvy k místům s označením. V dalším výhodném provedení vynálezu se proto používají elektricky nabité částečky barvy, přičemž se navíc pracuje přepínatelným elektrickým polem na tiskařské desce. To znamená, že jsou molekuly barvy při nanášení na tiskařskou desku elektricky přitahované a při přenášení na pryžové obložení elektricky od desky odpuzované, jakmile se elektrické pole obrátí.

Claims (17)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob tisku, při němž se nanáší tisková barva na potiskovanou podložku pomocí tiskařské formy, na jejímž v podstatě rovinném povrchu se vytvářejí oblasti přijímající barvu a odpuzující barvu, vyznačující se tím, že pro vytvoření barvu přijímacích oblastí se na povrchu vytvoří větší počet oblastí se stanovenými vlastnostmi akceptoru barvy, přičemž povrch se uvede do kontaktu s částečkami barvy, zejména barviva, pigmentů, molekuly barvy nebo barevných částeček, přičemž molekuly barvy a/nebo pigmentů mají k vlastnostem akceptoru barvy oblastí korespondující vlastnosti akceptorů povrchu, přičemž molekuly barvy a/nebo pigmentů se na s jejich vlastností povrchového akceptoru korespondujících oblastech se stanovenými vlastnostmi akceptoru barvy povrchu ukládají, přičemž uložené molekuly barvy a/nebo pigmentu se s povrchu přenášejí na potiskovanou podložku.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že molekuly barvy a/nebo pigmentu jsou uložené jako směs v nádrži, zejména v barevníku, ze kterého se částečky barvy přenášejí na povrch.
3. 3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že vlastnosti akceptoru barvy se vytvářejí na povrchu pomocí elektromagnetického záření, zejména pomocí laseru (nebo ultrafialové masky) nebo jinými světelnými zdroji s případně kratší vlnovou délkou.
4. 4. Způsob podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že vlastnosti akceptoru barvy na povrchu se předvídají jako geometrické tvary.
5. 5. Způsob podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že vlastnosti akceptoru barvy na povrchu se předvídají jako funkční chemické skupiny.

   ·· ·· • * · • · • · · • ·· ·
6. 6. Způsob podle nároku 5, vyznačující se tím, že vlastnost akceptoru barvy se na tiskařské formě vytváří alespoň částečným snášením nanesené vrstvy.
7. 7. Způsob podle nároku 5, vyznačující se tím, že se vlastnost akceptoru barvy na tiskařské formě vytváří rozlomením pouzder.
8. 8. Způsob podle některého z nároků 5 až 7, vyznačující se tím, že pro vytváření různých vlastností akceptoru barvy se používá laser s rozdílnými vlnovými délkami a/nebo intenzitami impulsů.
9. 9. Způsob podle některého z nároků 5 až 7, vyznačující se tím, že pro vytváření vlastnosti akceptoru barvy na tiskařské formě se používá působení elektrického pole.
10. 10. Způsob podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že ukládání částeček barvy na tiskařské formě se podporuje přepínatelným elektrickým polem.
11. 11. Tiskový stroj, sestávající z tiskařské formy v podstatě s plochým povrchem a s barvou přijímajícími a barvu odpuzujícími oblastmi, podle některého z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že barvu přijímající oblasti tiskařské formy (20) mají pevně stanovenou akceptoru barvy, takže mohou vázat částečky barvy, která má vlastnost akceptoru povrchu korespondující s vlastností akceptoru barvy.
12. 12. Tiskový stroj podle nároku 11, vyznačující se tím, že na tiskařské formě (20) se předvídají různé oblasti s rozdílnými vlastnostmi akceptoru barvy (25, 36, 37, 38), které se liší svým geometrickým tvarem.
13. 13. Tiskový stroj podle nároku 11, vyznačující se tím, že stanovené vlastnosti akceptoru barvy (42, 43, 44, 45) se vytvářejí oblastmi s rozdílnými funkčními chemickými skupinami.

    • ·· i 7' • ·· ·· ·· * · · · · · · • · · · · · • · · · · · · • · · · · · •·· ·· ·· ····
14. 14. Tiskový stroj podle nároku 11, vyznačující se tím, že tiskařská forma (20) má základní vrstvu (46) a minimálně dvě vrstvy s funkčními skupinami (42, 43, 44, 45).
15. 15. Tiskový stroj podle nároku 11, vyznačující se tím, že tiskařská forma (20) má základní vrstvu (46) jakož minimálně další vrstvu (54), do které jsou zapravená pouzdra (56) , zejména mikropouzdra, která obsahují molekuly s funkčními chemickými skupinami pro vytváření pevně stanovené vlastnosti akceptoru barvy.
16. 16. Tiskový stroj podle některého z nároků 11 až 15, vyznačující se tím, že je opatřen alespoň jedním barevníkem.
17. 17. Tiskový stroj podle nároku 16, vyznačující se tím, že barevník je opatřen alespoň jednou tiskařskou formou (20).