CZ20022112A3 - Prostředky a způsoby, týkající se L-nukleosidů, L-nukleotidů, a jejich analog - Google Patents

Description

Prostředky a způsoby, týkající se L-nukleosidů, L-nukleotidů, a jejich analog

Předložený vynález uplatňuje patentové nároky v souvislosti sU. S. provizorním patentovým spisem 60/173 446, zaregistrovaným 12/29/1999, s U. S. provizorním patentovým spisem 60/172 097, zaregistrovaným 12/23/1999, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/175 111, zaregistrovaným 01/06/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/190 758, zaregistrovaným 3/20/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/226 947, zaregistrovaným 8/22/2000, s U. S. provizorním patentovým spisem 60/226 875, zaregistrovaným 8/22/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/233 821, zaregistrovaným 9/19/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/223 823, zaregistrovaným 9/19/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/223 548, zaregistrovaným 9/19/2000, sU. S. provizorním patentovým spisem 60/223 822, zaregistrovaným 9/19/2000, a sU. S. provizorním patentovým spisem 60/235 465, zaregistrovaným 9/26/2000.

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká oblasti, kterou tvoří farmaceutické prostředky a použití farmaceutických prostředků.

• · • · · ·

Dosavadní stav techniky

Existuje velký počet různých vlivů vyvolávajících reakce ve vztahu ke zdravotnímu stavu osob, přičemž mnohé z nich vyplývají z infekcí nebo akumulací jedovatých látek v živém orgánu, což však ale může mít za následek nepříznivou či protikladnou reakci imunitního systému vůči tomuto infikovanému orgánu. Například infekce virem hepatitidy C (HCV) často vede k přetrvávání virové infekce, kdy zanícený orgán nemůže bezprostředně reagovat na tento HCV virus, ale spíše na infekci indukovanou nevyvážeností v imunitní odezvě.

Většina známých způsobů léčení virových infekcí může být charakterizována buď jako přímý antivirový způsob léčení, nebo jako nepřímý způsob antivirového léčení. Při přímém způsobu antivirového léčení je virus vybrán za cíl působení vhodného přímého antivirového léku. Například pacienti infikovaní HIV virem typicky přijímají směs léčivých prostředků pro zablokování šíření virů, a v dané oblasti techniky jsou známy rozmanité skupiny pro přímé antivirové způsoby léčení. Například některá přímá antivirová léčiva blokují reverzní traskriptázu. Inhibitoiy reverzní transkriptázy (RT) jsou typicky nukleosidová analoga jako je AZT, 3TC nebo ddl. Alternativně pak je možné použít nenukleotidové RT inhibitory, včetně kvercetinu. In vitro, RT inhibitory jsou typicky silná antivirová léčiva. Nicméně však, in vivo, a zejména pak během období relativně vysoké rychlosti virové replikace, je generování RT inhibitorových rezistentních virových mutantů problematické.

Jiná přímá antivirová léčiva blokují nebo interferují s viry proteinového zpracování a jsou obecně známá jako proteázové inhibitoiy. Proteázové inhibitoiy jsou typicky vysoce specifické vůči virovým proteolytickým enzymům. Nicméně však, vzhledem k jejich většinou hydrofobní povaze, se stává jejich podávání v žádaných koncentracích problematické. Navíc ještě vývoj zkříženě rezistentních a často vážných vedlejších efektů sloučenin působí zvyšování potíží z hlediska používání proteázových inhibitorů. Aby bylo možné redukovat vývoj vůči mnohým lékům rezistentních kmenů virů, mohou být směsi RT inhibitorů a proteázových inhibitorů přepsány. Ačkoliv jsou takovéto směsi za krátkou dobu používány poměrně úspěšně, dosud přetrvává relativně vysoký výskyt nepříznivých vedlejších efektů a dále též přetrvává teoretická možnost vytváření vůči mnohým lékům rezistentních kmenů virů.

Při nepřímém způsobu antivirového léčení může být imunitní odezva na vyvolání virově vyvolané reakce obměňovaná, modulovaná. Například mohou být použita • · • · imunosupresívní léčiva pro zmírnění zánětlivého stavu spojeného s určitou virovou infekcí; v dané oblasti techniky jsou známa rozmanitá imunosupresívní léčiva. Mezi jinými je jako imunosupresívní léčivo znám cyklosporin A, a to sice jako silně účinné imunosupresívní léčivo a je velmi často používán k potlačení zamítavé reakce tkáně po transplantaci orgánu. Nicméně však může použití cyklosporinu A vést k problémům a to vzhledem ke svému celkovému imunosupresívnímu působení, jež působí u pacienta větší náchylnost k novým infekčním onemocněním. Kromě toho pak je dlouhodobé podávání cyklosporinu A často spojené se závažnými vedlejšími účinky, a to včetně nadměrného ochlupení (hirsutismus) a dásňového zbytnění (gingivální hyperlasie). Nadto potom je navíc biologická dostupnost cyklosporinu a alespoň částečně závislá na žluči, což může znamenat další dodatečné problémy pří hepatitické infekci.

Ke zdolání alespoň některých problémů, které jsou spojené s cyklosporinem A, je možné jako imunosupresívní léčivo použít Tacrolimus (FK506). Například bylo zjištěno, že Tacrolimus působí při léčení atopické dermatitidy na obličeji. Výsledkem místního aplikování tohoto imunosupresívního léčiva bylo významné zlepšení u 95 % ošetřovaných pacientů [Alaiti, S., a kol.: Tacrolimus (FK506) oitment for atopic dermatitis: A phase I study in adults and children. J. Am. Acad. Dermatol. 1993; 38 (1), str. 69 až 76], Kromě toho se dále u Tacrolimu neprojevuje, že by pronikal skrze kožní bariéru, a tedy jsou tak eliminovány případné problémy, které by byly spojené se systematickým podáváním.

Ačkoliv je obecně velmi dobře tolerován, přesto je léčení Tacrolimem, vzhledem k možnosti celkového ohrožení imunity, omezeno na místní aplikování. Pokud je Tacrolimus systematicky podáván po delší dobu, může často docházet k lymfoproliferačním onemocněním a ke kardiomyopatii.

Mnoho známých imunosupresívních léčiv poskytuje určité zmírnění zánětových stavů. Nicméně však nejsou tyto účinky při systematickém podávání specifické vůči orgánu. Následně potom je takto snížena imunita vůči exogenním a endogenním vyvolávaným reakcím, jako jsou bakteriální a virové infekce, neoplastické nebo zhoubné buňky, atd. Takto je tedy definováno určité okénko užitečných koncentrací imunosupresívních léčiv, a sice jako maximum koncentrace, která je celkovým kompromisem mezi stavem imunitního systému pacienta a minimální koncentrací, která může poskytnout alespoň nějaký určitý žádaný efekt.

Ačkoliv jsou v dané oblasti techniky známy rozmanité sloučeniny a způsoby pro léčení infekčních a zánětových onemocnění, všechny anebo téměř všechny vykazují jednu anebo více nevýhod. Proto je tedy zapotřebí poskytnout zlepšené způsoby a prostředky pro léčení těchto stavů.

• · · ·

Podstata vynálezu

Předložený vynález je zaměřen na způsoby a prostředky, kdy je nukleosidové a/nebo nukleotidové léčivo nebo jeho analogon, podáváno danému subjektu v takové koncentraci nebo dávce, která je účinná pro dosažení žádaného farmakologického nebo fyziologického účinku.

Podle jednoho aspektu tohoto vynálezu je předmětem vynálezu uvažovaná sloučenina obecného vzorce I:

kde R je H, PO₃ ²', (PO3 )2³, anebo (PO3)₃ ⁴' skupina.

Uvažované sloučeniny jsou popřípadě dále modifikovány skupinou, která je kovalentně připojena na karbonylový atom, přičemž tyto uvedené sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou v D- nebo L-konfíguraci.

Podle jiného aspektu je předmětem předloženého vynálezu používám uvedených sloučenin klečení virové infekce, přičemž dále mohou být podávány spolu scytokinem, s výhodou s IFN-alfa-2b, protilátkou, nebo Ribavirinem (l-p-D-ribofúranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamid)em.

Podle jiného aspektu je předmětem předloženého vynálezu selektivita uvažovaných sloučenin s ohledem na farmakologický účinek vůči cílovým buňkám zvýšená tím, že jsou uvedené sloučeniny modifikovány pomocí modifikační skupiny, přičemž je takováto modifikační skupina kovalentně připojena k uvedenému léčivu pomocí dusíkového atomu, a tato modifikační skupina je enzymaticky odstraněna od uvedeného léčiva v cílové buňce. Zejména potom patří mezi tyto zmíněné modifikační skupiny =NH, a N(RJ(R₂) nebo =NR_b kde Rj a R₂ jsou nezávisle vodík, lineární alkyl, rozvětvený alkyl, alkenyl, alkynyl, aralkyl, aralkenyl, aralkynyl, nebo aryl, a kde Rj a R₂ mohou nezávisle dále obsahovat dusíkový atom, kyslíkový atom, atom síry, nebo halogenový atom.

Podle dalšího jiného aspektu je předmětem předloženého vynálezu způsob léčení onemocnění, vyznačující se tím, že se pacientovi, který má zanícený orgán v těle, podávají uvažované sloučeniny, a to dávce, která působí systematickou imunomodulaci a nikoliv systematickou imunosupresi Typu I a Typu II odezvy. Působení imunosuprese Typu I a Typu II odezvy v daném orgánu pacienta je selektivní vzhledem k selektivitě působení uvedených sloučenin na daný orgán.

Podle ještě jiného aspektu je předmětem předloženého vynálezu způsob stimulace růstu nervových buněk, vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že zde uvedené sloučeniny jsou účinné při stimulaci růstu nervových buněk v určitém daném koncentračním rozmezí. V dalším stupni jsou potom uvedené sloučeniny zaváděny do nervových buněk v daném koncentračním rozmezí.

Rozmanité předměty, rysy, vlastnosti, aspekty a výhody zde předloženého vynálezu budou více zjevné z následujícího podrobného popisu různých způsobů provedení tohoto vynálezu.

Stručný popis obrázků

Na obrázcích IA až 1C jsou znázorněny příklady sloučenin podle předmětu předloženého vynálezu.

Na obrázku 2 je znázorněn příklad syntetického schéma pro syntézu Ι-β-L-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamidu.

Na obrázku 3 je znázorněn alternativní příklad syntetického schéma pro syntézu 1 -β-L-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamidu.

Na obrázku 4 je znázorněn jiný příklad syntetického schéma pro syntézu Ι-β-L-ribofuranosyl-1,2,4-triazoI-3-karboxamidu.

Na obrázku 5 je znázorněno blokové schéma příkladu způsobu imunosuprese cílového orgánu podle předmětu tohoto vynálezu.

Na obrázku 6 je znázorněno blokové schéma příkladu způsobu stimulace růstu buněk podle předmětu tohoto vynálezu.

• · · · • · • · · · · • ··· · · • · · · · · · • · · · · · ··· · ·· ·· ·

Podrobný popis

Uvažované sloučeniny

Obecně je zvažováno, že všechny nukleotidy, nukleosidy, a jejich odpovídající analoga mohou být vhodná pro použití ve spojení se zde prezentovanou teorií, vyznačující se tím, že všechny zde uvažované sloučeniny mohou být buď v L-konfiguraci nebo D-konfíguraci.

Nicméně však, zejména mezi výhodné sloučeniny patří fosforylovaný a nefosforylovaný Levovirin™ (l-P-L-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamid, obecný vzorec I)

O-R (I), kde R je vodík, nebo skupina obsahující fosfor nebo síru. Pokud je R skupina obsahující fosfor, je zvláště výhodné, pokud je R monofosforečnan, difosforečnan, nebo trifosforečnan, jak je znázorněno na obrázcích IA až 1C.

V závislosti na chemickém prostředí (a zejména pak na hodnotě pH), lze zhodnotit, že fosforečnanové skupiny mohou být ve svých korespondujících mono-, di-, a tri- a tetra-protonováných formách, a také lze kladně hodnotit, že pokud jsou fosforečnanové skupiny parciálně nebo zcela deprotonované, může docházet ke vzniku solí s jedním nebo více mnovalentními nebo multivalentními kationty. Zvláště pak jsou zmíněné kationty ionty alkalických kovů a ionty kovů alkalických zemin, jako jsou Mg²⁺, Cs²⁺, Na⁺, atd.

Podle alternativních aspektů předmětu podle tohoto vynálezu, může R být také PO₃ ²', (PO3 )2³’, anebo (PO3)₃ ⁴ skupina, kde je jeden nebo více atomů kyslíku nahrazeno atomem síry. Ačkoliv jsou fosforečnanové skupiny obecně výhodnými substituenty pro R, mohou být použity rovněž i jiné chemické skupiny, přičemž mezi zamýšlené skupiny patří zejména mono- nebo polyaniontové skupiny, s výhodou pak s tetragonální geometrií. Mezi zmíněné • ♦ • ♦ fc··fc ♦ · fc · t fc · fc · · « • •fc · fcfc ♦ · fcfc· · sloučeniny patří zejména modifikovaný a nemodifikovaný fosforylovaný Levovirin™ Navíc pak může být kladně hodnoceno, že tyto uvedené sloučeniny mohou mít též cukrovou část v D-konfiguraci, a zvláště pak lze uvést jako uvedenou sloučeninu s cukrovou D-konfígurací Ribavirin (1 -β-D-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamid).

Dále je třeba kladně hodnotit, že alespoň některé určité sloučeniny ze zde uvedených sloučenin prokazují přímý antivirový účinek (tj. ta z uvedených sloučenin, které bezprostředně zabraňují rozšíření virů).

Protože většina organismů má v rozmanitých částech fosfatázy, je možné uvažovat o tom, že sloučeniny podle předmětu tohoto vynálezu mohou být postupně defosforylovány, a v průběhu určité doby může být odstraněna jedna nebo více fosforeěnanových skupin. Například může být trifosforylovaná skupina konvertována na difosforylovanou, nebo na monofosforylovanou sloučeninu, nebo může být difosforylovaná sloučenina konvertována na Levovirin™, a to v jedné reakci.

Z hlediska posuzování defosforylace fosforylovaného Levovirinu™, lze jako zvláště významný uvést změnu způsobu antivirové akce od přímého antivirového působení k nepřímému antivirovému působení. Změna od přímé antivirové odezvy k nepřímé antivirové odezvě je obzvláště výhodná, neboť při tom, kdy jsou uvedené sloučeniny metabolizovány, udržují antivirové působení po celou prodlouženou dobu. Proto je velmi kladně hodnoceno, že způsob působení uvedených sloučenin, a zejména potom fosforylovaného Levovirinu™, je uskutečňováno alespoň bimodálně - tak, že v sobě obsahuje část přímého antivirového působení a část nepřímého antivirového působení.

V souvislosti s k rychlostí defosforylace, lze kladně hodnotit, že fosforylovaný Levovirinu™ je defosforylovaný značně pomalejší rychlostí, než fosforylovaný Ribavirin, přičemž je účinek je kladně hodnocený vzhledem k L-konfiguraci ribózy v Levovirinu™. S ohledem na část nebo orgán, kde se má defosforylace odehrávat, je oceňováno, že k defosforylaci s výhodou dochází v játrech, nicméně však se to týká také i jiných orgánů a částí, a to včetně ledvin, nervových buněk a krevního řečiště.

Zvláště pak lze ocenit, že všechny známé prolékové formy uvedených sloučenin jsou vhodné pro použití v souladu se zde uvedeným výkladem, a zejména pak uvedené prolékové formy včetně kovalentních modifikací, které mohou být enzymaticky (tj. pomocí aminohydrolázy, oxidoreduktázy, nebo transferázy) odstraněny z uvedených sloučenin.

Dále pak jako příklady zvláště vhodných proléčiv, lze uvést proléčiva, vznikající adicí skupiny obsahující dusík, v karboxylové části Levovirinu™ , což může být zvláště výhodné, pokud jsou uvedené sloučeniny s výhodou určeny pro játra. Například žadatelé objevili (nepublikované výsledky), že specifičnost Levovirinu™ vzhledem k farmakologickému účinku hepatocytů může být zvýšena modifikováním Levovirinu™ pomocí modifikační ···· • t 99 9 9 9

9 99 9 9 9

9·

9999 99

9999 skupiny obsahující dusík, jež je selektivně odstraněna z v hepatocytech. Níže uvedený strukturní vzorec II ukazuje Levovirin™, a strukturní vzorec III ukazuje Levovirin™ modifikovaný na karboxylové skupině za vzniku karboxamidinové skupiny.

,Λλ

Zejména pak lze uvést, že modifikace Levovirinu™ modifikační skupinou (s výhodou obsahující dusík), jež může být selektivně odstraněna z cílové buňky (například hepatocytu) napomáhá (1) zvýšit selektivitu Levovirinu™ vzhledem k cílové buňce, čímž (2) se redukuje celková dávka pro dosažení žádané účinné koncentrace, a (3)snižuje se celková toxicita v buňkách, které nejsou cílovými buňkami. Dále lze uvést, že tato modifikační skupina je kovalentně vázána na karboxylový atom karboxamidové skupiny.

Podle dalších alternativních aspektů pak není modifikační skupina obsahující dusík omezena pouze na =NH skupinu, ale může také zahrnovat různé primánu a sekundární aminy. Obecně lze uvést, že vhodné modifikační skupiny mají strukturu a N(Ri)(R₂) nebo =NR_l5 kde Ri a R₂ jsou nezávisle vodík, lineární nebo rozvětvený alkyl, alkenyl, alkynyl, aralkyl, aralkenyl, nebo aralkynyl, aryl, přičemž všechny mohou dále obsahovat heteroatomy, a to včetně atomu dusíku, atomu kyslíku, atomu síry, nebo atomu halogenu. Zvláště výhodné je nicméně, pokud alternativní modifikační skupiny jsou enzymaticky odstranitelné z Levovirinu™ a zejména pokud mezi uvedené enzymy patří aminohydrolázy, jako deaminázy jater (například adenosin nebo cytosin deamináza), deamidázy jater (například deamidáza), a transaminázy jater (glutamát-pyruvát transamináza).

Aniž by to znamenalo nějaké omezení zde uvedeného vynálezeckého konceptu, lze uvést, že modifikační skupiny mohou inaktivovat Levovirin™ anebo mohou bránit následné aktivaci jednou modifikovaného Levovirinu™ přítomného v buňce, která není cílovou buňkou. Na druhé straně ovšem, mohou modifikační skupiny obsahující dusík také zabraňovat metabolické aktivaci modifikovaného Levovirinu™. Ve vztahu ke stupni modifikace Levovirinu™ lze uvést, že v modifikaci může být obsažena organo-syntetická modifikace, enzymatická modifikace, nebo de-novo syntéza k produkování modifikovaného Levovirinu™.

• φ • φ • φ φ «

ΦΦ ΦΦ φ · φ • ··· ♦ · ·φ

φφφ ΦΦ φφφφ φφφ φφφφ ··

V souvislosti s enzymatickým odstraňováním modifikační skupiny lze uvést, že v závislosti na typu cílové buňky a modifikační skupiny, může být enzymatické odstraňování velice významné. Enzymatické odstraňování v sobě může zahrnovat enzymy z rozmanitých tříd, a to včetně hydroláz, trasferáz, lyáz a oxidoreduktáz, a zejména potom z výhodných podtříd to jsou adenosinové a cytosinové deaminázy, arginázy, transaminázy a arylamidázy. Dále pak lze kladně hodnotit, když uvedené enzymy pro enzymatické odstraňování modifikační skupiny mohou být exkluzivně podrobeny expresi v cílových buňkách, nicméně však podle alternativních aspektů předmětu tohoto vynálezu mohou být vhodné enzymy rovněž podrobeny expresi v jiných buňkách, než jsou cílové buňky, dokud není enzym všude, kde je přítomen, podroben expresi ve všech buňkách v systém obsahujícím buňky. Dále lze kladně hodnotit, když uvedené enzymy jsou s výhodou podrobeny přirozené expresi (tj. nejsou rekombinantní) v případných cílových buňkách za obvyklých a/nebo patologických podmínek. Například je známo, že glutamát-pyruvát transamináza je konstitutivně podrobena expresi s vysokou selektivitou v buňkách jater, a může být proto vhodným enzymem pro odstraňování modifikační skupiny. Alternativně je známo, že cytosin deamináza je podrobována expresi v relativně velkých množstvích v rakovinných buňkách tlustého střeva, avšak nikoli, nebo pouze v malých množstvích v buňkách normálního tlustého střeva.

Syntéza uvedených sloučenin

Obecně lze uvést, že všechny známé způsoby, které jsou používané při syntéze Dnukleotidů, D-nukleosidů a jejich případných analog, je možné použít k syntéze zde uvedených sloučenin v L-konfiguraci (například nahrazení cukrové části v D-konfiguraci korespondující cukrovou částí v L-konfígurací). Příklad syntetického schéma pro syntézu Levovirinu™ (l-P-L-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamidu) je znázorněn na obrázku 2.

Syntéza l,2,3,5-tetra-O-acetyl-/3-L-ribofuranosy (1)

K míchanému roztoku L-ribózy (50,0 g, 333,33 mmolů) v bezvodém methanolu (500 ml) za teploty místnosti se přidá čerstvě připravená bezvodá methanolická HCI (40 ml, připravená probubláváním bezvodého plynného HCI do methanolu za teploty 0 °C do zvýšení hmotnosti na 4 g) skrze injekční stříkačku během 15 minut pod argonovou atmosférou. Po

444 4

4· 44 • · · • ··· • 4 4 • 4 ·

4··· ·· ·

• 4 • 4 ·

99

4 4 * « < ·

9 9 9

9 9

9999 přidání methanolické HCI se reakční směs podrobí míchání za teploty místnosti po dobu 3 až 4 hodiny. Přidá se bezvodý pyridin (100 ml) a odpaří se do sucha za velmi nízkého tlaku (vysoké vakuum) za teploty nižší než 40 °C. Tento způsob se opakuje dvakrát s bezvodým pyridinem (100 ml). Zbytek se rozpustí v bezvodém pyridinu (250 ml) a ochladí se pomocí ledové lázně na teplotu 0 °C pod argonovou atmosférou. K tomuto chladnému míchanému roztoku se přidává acetanhydrid (100 ml) pomocí kapací děličky a to po dobu 15 minut. Po přidání acetanhydridu se reakce opět podrobí míchání za teploty místnosti za exkluze vlhkosti po dobu 24 hodin. Tato reakční směs se poté odpaří do sucha. Získaný zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (400 ml) a vodu (400 ml) a extrahuje se do EtOAc. Vodná vrstva se poté opět extrahuje pomocí EtOAc (100 ml). Spojené extrakty EtOAc se promyjí vodou (400 ml), nasyceným NaHCO₃ (2x 300 ml), vodou (300 ml) a solankou (200 ml). Organický extrakt se suší nad bezvodým Na₂SO₄, filtruje se a získaný filtrát se odpaří do sucha. Zbytek se společně odpařuje s bezvodým toluenem (2x 150 ml) za velice nízkého tlaku (vysoké vakuum). Suchý olejovitý zbytek (92 g, 95 %) se použije pro následující reakci bez další charakterizace.

Sirup (92 g) z výše uvedené reakce se rozpustí v ledové kyselině octové (300 ml) a zpracuje se acetanhydridem (75 ml) za teploty místnosti. Tento roztok se poté ochladí na teplotu 0 °C až 5 °C v ledové lázni a pod argonovou atmosférou. Potom se pomalu v průběhu 15 minut přidává koncentrovaná H₂SO₄ (21 ml). Po přidání H₂SO₄ se reakční směs dále míchá za teploty místnosti po dobu 14 hodin, nalije se do rozdrceného ledu (500 g) a míchá se, dokud led neroztaje. Potom se přidá voda (500 ml) a extrahuje se CHC1₃ (2x 300 ml). Chloroformový extrakt se promyje vodou (3 x 400 ml), nasyceným NaHCO₃ (2x 300 ml), vodou (200 ml) a solankou (200 ml). Promytý organický extrakt se suší nad bezvodým MgSO₄, filtruje se a odpařuje se do sucha, přičemž se získá olejovitý zbytek (99 g). Tento zbytek se odpařuje společně s bezvodým toluenem (200 ml) a rozpustí se v ethyletheru (200 ml), přičemž se po ochlazení na teplotu 10 °C po dobu jednoho dne utvoří bezbarvé krystaly. Tato pevná krystalická látka se filtruje, promyje se směsí hexanu a etheru (2 : 1, 50 ml) a suší se, čímž se získá 60,5 g produktu.

Syntéza methyl-l-(2,3,5-tri-O-acetyl-0-L-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-3-karboxylátu (3) a tnethyl-I~(2,3,5-tri-O-acetyl-fAL-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-S-karboxylátu (4)

Do RB baňky (500 ml) se umístí směs methyl-1,2,4-triazol-3-karboxylátu (25,4 g, 200 mmolů), l,2,3,5-tetra-O-acetyl-p-L-ribofuranosy (63,66 g, 200 mmolů) a bis(/?-nitrofenyl)fosfátu (lg). Tato baňka se poté umístí do předehřáté olejové lázně o teplotě 165 °C až 175 °C pod vodním aspirátorem vakua za současného míchání po dobu 25 minut. Odstraněná

Φ· φφφφ φ φ φ φφφ

II φφ φφ φ φ φ • ΦΦΦ φφφ φφφφ φφ φφφ φφ φ φφ φφ • φ φ φ φ φ φ • φ φ φφφ φφ φφφφ kyselina octová se hromadí (shromáždí se) v ledově studené jímací nádobě, která je umístěna mezi aspirátorem a RB baňkou. Baňka se potom odstraní z olejové lázně a ochladí se. Když teplota dosáhne hodnoty 60 °C až 70 °C, zavede se EtOAc (300 ml) a nasycený NaHCO₃ (150 ml) a extrahuje se v EtOAc. Vodná vrstva se poté extrahuje opět EtOAc (200 ml). Kombinované EtOAc extrakty se potom promyjí nasyceným Nal íCO^ (300 ml), vodou (300 ml) a solankou (200 ml). Organický extrakt se suší nad bezvodým Na₂SO₄, filtruje se a získaný filtrát se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí vEtOH (100 ml) a zředí se MeOH (60 ml), potom se ochladí na teplotu 0 °C po dobu 12 hodin; získají se bezbarvé krystaly. Získaná tuhá látka se filtruje, promývá se minimálním množstvím EtOH (20 ml), a poté se suší za velmi nízkého tlaku (vysoké vakuum) nad pevným NaOH, přičemž se získá 60 g (78 %). Filtrát se odpaří do sucha a purifikuje se na koloně s oxidem křemičitým za použití směsi nasycený CHC1₃ a EtOAc (9 ; 1) jako eluentu. Z filtrátu se izolují dva produkty: rychle postupující produkt 8,5 g (11 %) a pomalu postupující produkt 5 g (6,5 %). Pomalu postupující produkt odpovídá krystalickému produktu. Rychle postupující produkt byl zjištěn jako (4) a získán ve formě pěny. Kombinovaný výtěžek (3) byl 65 g (84 %).

Syntéza 1 -f3-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamidu (5)

Methyl-l(2,3,5-tri-0-acetyl-P-L-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-3-karboxyIát (62 g, 161 mmolů) se umístí do ocelové tlakové nádoby, bomby, a zpracovává se s čerstvě připraveným methanolickým amoniakem (350 ml, připravený vbubláváním bezvodého plynného HCl do bezvodého methanolu za teploty 0 °C, dokud není nasycený) za teploty 0 °C. Ocelová bomba se uzavře a míchá se za teploty místnosti po dobu 18 hodin. Potom se tato ocelová bomba ochladí na teplotu 0 °C, otevře se a obsah se odpaří do sucha. Zbytek se potom zpracuje s bezvodým methanole (100 ml) a odpaří se do sucha. Zbytek se potom jemně rozetře s acetonem, přičemž se získá tuhá látka, která se filtruje a promývá acetonem. Tato tuhá látka se potom suší po celou noc za teploty místnosti a rozpustí se ve směsi horkého EtOH (600 ml) a vody (10 ml). Objem tohoto EtOH roztoku se poté redukuje na 150 ml a míchá se na horké plotýnce. Tento horký roztok po ochlazení poskytne bezbarvé krystaly, které se filtrují, dále se promývají acetonem a suší se za velmi nízkého tlaku (vakuum). Dalším koncentrováním filtrátu se potom získá další dodatečná látka. Celkový výtěžek je potom 35 g (89 %).

Podle alternativního aspektu předmětu předloženého vynálezu se uvádí, že syntéza Levovirinu™ může také využívat jedné nebo více enzymatických konverzí. Například acetylace L-ribózy se může provádět za pomoci vhodné acetyl-transferázy (například EC • ti ti··· titi titi • titi • tititi • ti « ti ti « • tititi titi • · • ti • · • ti ti • ti ·· • · ti ti titi ti • titi • ti titititi

2.3.1. xx). Podle jiného příkladu může být tvorba karboxamidové skupiny z korespondujícího methylesteru usnadněna pomocí jednoduchého nebo duálního enzymatického systému zahrnujícího esterázu (například EC 3.1.1.xx) a/nebo aminotransferázu (například EC

2.6.1. XX). Podle jiného dalšího příkladu potom může být Levovirin™ enzymaticky konvertován na korespondující mono-, di-, nebo trifosforečnan (například EC 3.1.3.xx nebo EC3.L4.xx).

Dále je také rovněž uvažováno, že je možné použít rozmanité katalyzátory jiné než bis(/?-mtrofenyl)fbsforečnan v množstvích jiných než 1 g. Změnění množství (tj. molámí podíl) katalyzátoru může výhodně zvýšit selektivitu dané reakce směrem k vyššímu výtěžku žádaného N) izomerů (L-ribóza připojená na Ni atom triazolového kruhu) tak, aby převyšoval N₂ izomer. Například mezi vhodná množství bis(p-nitrofenyl)fosforečnanu náleží množství mezi 3 mmoly až 30 mmoly a více. Alternativně, pokud je to vhodné, mohou být zahrnuta množství nižší než 3 mmoly (0,3 mmoly až 2,99 mmolů). Podle dalších alternativních aspektů předmětu předloženého vynálezu není zapotřebí omezovat uvedený katalyzátor pouze na bis(p-mtroíěnyl)fosíbrečnan, přičemž mezi alternativní katalyzátory patří kyselina /?-toluensulfonová, kyselina trichloroctová, a kyselina 77-nitrobenzoová.

Z hlediska reakční teploty je zvláště uvažováno, že nižší teploty mohou napomáhat dalšímu zvýšení selektivity dané reakce směrem k vyššímu výtěžku žádaného Ni izomerů tak, aby převyšoval N₂ izomer. Proto je zde tedy uvažováno, že vhodné teploty pro kondenzační reakce mezi triazolovou částí a ribózovou částí leží v rozmezí hodnot teploty 155 °C až 165 °C, výhodněji potom v rozmezí mezi 145 °C až 165 °C, a nejvýhodněji pak v rozmezí mezi 130 °C až 165 °C.

Podle dalších alternativních aspektů předmětu předloženého vynálezu se uvádí, že selektivita dané reakce směrem k vyššímu výtěžku žádaného Ni izomerů tak, aby převyšoval N₂ izomer, může být také příznivě ovlivněna chemickou modifikací methyl-1,2,4-triazol-3karboxylátu. Mezi chemické modifikace patří tvorba komplexní struktury, v níž je zahrnutý N₂ atom, stérická zábrana a přímé chemické modifikace N₂ atomu. Například volný elektronový pár u N₂ atomu triazolové části a donor elektronů v modifikované karboxylátové skupině může být použit pro komplexní sloučeninu kovového iontu, čímž je redukována dostupnost N₂ atomu pro interakci s ribózovou částí. U jiného případu pak může být karboxylátová skupina v methyl-1,2,4-triazol-3-karboxylátu modifikována relativně zabudovanou skupinou, čímž dochází k preferenčně a stéricky blokačním nebo redukčním reakcím u N₂ atomu. Alternativně pak N₂ atom může být přímo modifikován chránící skupinou, přičemž mezi vhodné chránící skupiny patří t-Boc a benzyl.

Ještě dále je potom uvažováno, že může být vyššího výtěžku žádaného Ni izomerů tak, aby převyšoval N₂ izomer, dosaženo za použití enzymatické syntézy, kdy ribózová část »* 9999

99

0 9

999 9 9

9 9

9999 99

99

9 9 9

9 9

9 0

9

0 9

9999 (nebo L-ribonukleotid) a modifikovaný nebo nemodifikovaný methyl-1,2,4-triazoI-3-karboxylát slouží jako substrát pro ribosyl-transferázu (například EC 2.4.2.5 nebo EC 2.4.2.6).

Alternativně pak může být Levovirin™ syntetizován cestou interakce chráněné L-ribózy na l,2,4-triazol-3-nitril, s následnou konverzí nitrilové skupiny na karboxamid, jak je ukázáno na obrázku 3. Při ještě jiné další alternativní syntéze může být také dosaženo interakce triazolové části s ribózovou částí pomocí reakce, při níž (například benzyl chráněná) ribóza má -NHNH₂ skupinu připojenou k Cý atomu, jež reaguje s Ni atomem triazol karboxylátu, kdy je triazol karboxylát následně konvertován na karboxamidin, jak je znázorněno na obrázku 4.

Z hlediska syntézy proíékových forem uvedených L-nukleotidů, L-nukleosidů a jejich případných analog, by bylo vhodné, aby zejména syntetické schéma bylo obecně závislé na struktuře dané sloučeniny. Nicméně však, všechny způsoby syntézy, jež lze považovat ze vhodné a uvažovaná syntetická schémata, v sobě zahrnují in vitro syntézy, enzymatické syntézy, in vivo syntézy a jejich jakékoliv přijatelné rozumné kombinace. Příkladná syntetická schémata pro tvorbu a vznik uváděných proléčiv, jsou uvedena v U. S. Patent Application number 09/594 410 (supra).

Tam, kde jsou uvedené L-nukleotidy, L-nukleosidy a jejich případná analoga fosforylována, je uváděno, že jsou vhodné všechny způsoby začleňování fosforečné skupiny do nukleotidu, nukleosidu nebo jejich případných analog. Konverze uvažovaných nukleosidů na jejich odpovídající fosforylové formy může být dosaženo synteticky (Hughes, B. G. A kol., (1983); 2',5'-oligoadenylated and related 2',5'-oligonukleotide analogues. 1. Substráte specifity of the interferon-induced murine 2',5'-oligoadenylate synthetase and enzymatic synthesis of oligomers. Biochemistry, 22: 2116 až 2126). Nicméně však, lze dále uvést též rozmanité způsoby a zahrnuta je enzymatická fosforylace (viz například Van Rompay, A. R., a kol., (2000); Phosphorylation of nucleosides and nucleoside analogs by mammalian nucleoside monophosphatekinases; Pharmacol. Ther. 87 (2 až 3); 189 až 198), a organochemická fosfoiylace ve vodném prostředí (Schwartz, A. and Ponnamperuma, C. (1968); Phosphorylation of adenosine with linear polyphosphate salts in aqueous solution (Nátuře 218,443).

Použití uvedených sloučenin

Obecně lze uvést, že zamýšlené sloučeniny lze použít pro jakoukoliv léčbu nebo terapii systému, jež prokazuje pozitivní odezvu na podávání zde uvedených sloučenin. Nicméně však je zvláště výhodné, pokud jsou zde uvedené sloučeniny používány pro ·· ·>*« «· ·<

• · · • · · «··· ·· • · · • 4 *

4

4«

4 4 4 * 4 • 44

4«

4444 antivirové léčení (jako přímá antivirová sloučenina a/nebo jako nepřímá antivirová sloučenina), pro léčení k modulování imunitního systému a pro léčení týkající se stimulování růstu buněk. Dále pak lze zejména jako vhodné použití uvést podávání zde uvedených sloučenin pro antineoplastickou léčbu.

Antivirová léčba

Obecně lze uvést, že sloučeniny podle předmětu předloženého vynálezu mohou být používány jako přímé antivirové léčivo a/nebo jako nepřímé antivirové léčivo při virových infekcích. Zejména pak lze uvést, že způsob léčení virové infekce u pacienta sestává z kroku, při kterém je podáván pacientovi prostředek v dávce, která je účinná pro ztlumení rozvíjení virové infekce (tj. způsob, který se týká hostitelské buňky, ve které působí jeden virus nebo více virů tak, že tato hostitelská buňka produkuje jednu nebo několik kopií viru, přičemž se pojem „produkovat“ týká nukleotidové syntézy, proteinového zpracování a proteinového skládání), přičemž takovýto prostředek obsahuje alespoň jednu ze zde uvedených sloučenin, a s výhodou pak alespoň jednu sloučeninu podle obecných a strukturních vzorců 1 a 3. Výhodné dávky leží v rozmezí 5 mg/den až 2 500 mg/den, a výhodněji potom v rozmezí 50 mg/den až 500 mg/den. Nicméně však, alternativní dávky, cesty, způsoby a formulace jsou rovněž uvedeny, přičemž však vhodné alternativní dávkování je popsáno níže. Použití zde uvedených sloučenin není nijak omezeno na jednotlivé viry při jednotlivých virových infekcích, zejména potom však patří mezi zmíněná virová infekční onemocnění HIV infekce a HCV infekce a HBV infekce, dále pak RSV infekce, chřipkové virové infekční onemocnění a parachřipkové virové infekční onemocnění.

Obvodové krevní mononukleámí buňky (peripheral blood mononuclear cells PBMCs)jsou často používány ke studiu různých závažných infekcí, jako je Hepatitits C, HIV, Hepatitis B a rozmanité Herpes virus. (Antivir. Chem. Chemother. 2000 July; 11 (4): 291 až 301;Infect. Dis. 1998 Oct; 178 (4): 1189 až 92; Virology 2000 Mar., 268 (1): 12 až 60). PMBCs jsou infikovány daným virem, a je studována buněčná linie z hlediska relevantních informací, k jakým interakcím dochází mezi jednotlivými léčivy a mezi PBMCs a jak se chovají infikované PBMCs během zkoumaného časového období za různých podmínek prostředí. Na základě studií. Prováděných s infikovanými PBMCs lze vyvinout modely, které ukazují, jak působí jednotlivé farmaceutické prostředky, prostředí a/nebo stav a podmínky na tyto PBMCs - viry infikované buňky.

Vynálezci objevili (nepublikované výsledky), že Ribavirin vykazuje pozitivní odezvu vůči PMBC-HIV infikovaným buňkám. Překvapivě také Levovirm™ vykazuje podobný «» ·»·« < * • 9 9

9 80 ·

9

0989 99

9 9 ·· 8 imunomodulační profil vůči PMBC-HIV infikovaným buňkám přes ztrátu enzymů v těle, nezbytných pro fosforylaci Levovirinu™ přítomného v těle pacienta. Na základě výše uvedených pozorování, spolu s jinými informacemi a testy, jež se týkají této problematiky, lze *TTfc Jf Τ’» Jf *ΤΆ X uvést, že Levovirin , fosforylovaný Levovirin a modifikovaný Levovirin podle strukturního vzorce III, může být použit pro léčení HIV a podobné příbuzné viry.

Imunomodulace

Na obrázku 5 je způsob imunosuprese cílového orgánu 500, který má první krok 510, v němž se poskytuje léčivo, které redukuje jak odezvu Typu 1, tak odezvu Typu 2, pokud je toto léčivo podáváno ve vyšší koncentraci než je tmunosupresívní koncentrace, a zvyšuje se odezva Typu 1 relativně k odezvě Typu 2, pokud je podávaná koncentrace nižší, než je imunosupresrvní koncentrace, přičemž se toto léčivo kumuluje přednostně v cílovém orgánu. V následujícím kroku 520 se pacientovi podává léčivo v dávce, která je účinná pro akumulování tohoto léčiva v cílovém orgánu do imunosupresrvní koncentrace. Následně lze potom uvést, že způsob léčení onemocnění, které je zde charakterizováno jako zánět jater u pacienta, sestává ze dvou kroků - v prvním kroku se poskytuje sloučenina, přičemž tato sloučenina obsahuje Levovirin, fosforylovaný Levovirin™ a modifikovaný fosforylovaný Levovirin™ , nebo modifikovaný Ribavirin (supra). V dalším, druhém kroku, je pacientovi podávána uvedená sloučenina v dávce, která (a) působí systematickou imunomodulaci a nikoliv systematickou imunosupresi odezvy Typu 1 a odezvy Typu 2, a (b) působí systematickou imunosupresi odezvy Typu 1 a odezvy Typu 2 v játrech pacienta.

Pojem „imunosuprese“ se týká případu, při kterém je zmenšena velikost T a/nebo B buněčných klonů lymfocytů, nebo je potlačena jejich reaktivita, expanze nebo diferenciace. Imunosuprese může takto plynout z aktivace specifických nebo nespecifických T supresorových lymfocytů buď T nebo B klonů, nebo vlivem léčiva může být ovlivněna většina T nebo všechny T nebo B Iymfocyty. Tak například Cyclosporin A a FK506 jsou relativně specifické vůči T buňkám, zatímco alkylační činidla jako je cyklofosfamid, jsou při svém působení specifická méně.

Ve zde použitém smyslu se pojem „cytokin“ týká skupiny rozpustných proteinů a peptidů, které působí jako humorální regulátory při nano- až piko- koncentracích a které, buď za obvyklých nebo patologických podmínek, modulují funkční aktivity individuálních buněk a tkání. Cytokiny také zmírňují interakce mezi buňkami přímo a regulují způsoby umístění v mimobuněěném prostředí.

«« &*·· «4 *· ·* • * * • 44«

Λ 0 0

0« •000 «0 « ·

0 • 0

0004

Ve zde použitém smyslu se pojem „Iymfokiny“ týká podskupiny cytokinů produkovaných pomocí pomocných T buněk, přičemž lze obecně uvažovat, že mohou spadat do dvou podtříd, a sice pod označením Typ l a Typ 2. Buňky Typu l produkují interleukin 2 (IL-2), nádorový nekrotický faktor (TNFa) a interferon gamma (IFNy), a jsou zodpovědné především za buňkami zprostředkovanou imunitu jako je opožděný typ hypersensitivity a antivirové imunity. Naproti tomu, buňky Typu 2 produkují interleukiny, IL-4, IL-5, IL-6, IL-9, IL-IO a IL-13 a především se uplatňují při napomáhání v případech humorálních imunitních odezev jako jsou ty, jež se projevují při odezvách na alergeny (například IgE a IgG4 protilátky isotypového posunu).

Tedy jsou pojmy Typ l a Typ 2 „odezvy“ míněny v tom smyslu, že zahrnují celou oblast efektů, vyplývajících z indukce Typu l a případně Typu 2 lymfocytů. Mezi jiným pak tyto odezvy v sobě zahrnují zvýšenou produkci korespondujících cytokinů, zvýšenou proliferaci korespondujících lymfocytů, a jiné další efekty, spojené se zvýšenou produkcí cytokinů, a to včetně efektů, týkajících se hybnosti. Odezva Typu l je obecně charakterizovaná tím, že při ní dochází ke zvýšení u EL-2, TNFa a IFNy, zatímco odezva Typu 2 je obecně charakterizovaná tím, že pri ní dochází ke zvýšení u IL-4, IL-5, IL-6, a IL-IO.

Ve zde použitém smyslu se pojem léčivo „se akumuluje přednostně“ v cílovém orgánu, týká selektivního mechanismu cílového orgánu, jehož výsledkem je relativní zvýšení příjmu nebo retence léčiva v daném cílovém orgánu v porovnání s ostatní jinou tkání nebo orgány. Tento mechanismus může tímto zahrnovat aktivní přísun přes transportéry, receptory, vesikuly, atd., ale může být taktéž založený na fyzikálně chemických principech, včetně závislosti na hodnotě pH dávkovaného léčiva, rozdílech v rozpustnosti daného léčiva v různých prostředích s alternující iontovou sílou, chemických anebo enzymatických modifikacích v cílových orgánech nebo v cílových buňkách, a tak dále.

Podle výhodného aspektu je léčivo Ribavirin, přičemž je toto léčivo podáváno pacientům s HCV (virus hepatitidy C) infekcí; Ribavirin je orálně podáván pacientovi v jedné dávce 600 mg/den po dobu 180 dnů. Jedna dávka 600 mg/den je obecně nižší než je systematická imunosupresívní koncentrace, nicméně však je účinná pro přednostní akumulování v játrech. Tedy koncentrace Ribavirinu v cílovém orgánu (zde: játrech) se bude významně zvyšovat a bude se obohacovat imunosupresívní koncentrace v játrech. O Ribavirinu je známo, že působí zvýšení odezvy Typu l v porovnání s odezvou Typu 2, a že snižuje odezvu Typu l a Typu 2 při relativně vysokých koncentracích. Příklad jsou souborně uvedeny v International Patent Application Number PCT/US98/00634, vydáno 13. ledna 1998, což je zde začleněno jako odkaz.

Podle alternativních aspektů předmětu předloženého vynálezu není nutné uvedené léčivo omezovat pouze na Ribavirin; mezi alternativní léčiva patří zde uvedené sloučeniny v··· fc ·« ·· • · · • ··· ••té ·· ·· * · · • · ·· ·*·· (supra), zejména potom modifikovaný a nemodifikovaný Levovirin™ a fosforylovaný Levovirin™. Mezi další alternativní léčiva patří pak patří zde uvedené sloučeniny, pokud tyto alternativní sloučeniny redukují jak odezvu Typu 1 a odezvu Typu 2 při imunosupresívní koncentraci a zvyšují odezvu Typu 1 v porovnání s odezvou Typu 2 při nižší koncentraci, než je imunosupresívní koncentrace.

S ohledem na pacienta mohou být také uvedeny i různé jiné virové infekce než HCV infekce, a to včetně infekcí s arboviry. Následně potom také neplatí omezení pouze na játra, ale rovněž lze zahrnout i další jiné orgány, jako je mozek, plíce, slezina, brzlík, ledviny, atd. Obecně pak lze uvést, že onemocnění, kdy nedochází k ošetřování způsobem podle předmětu předloženého vynálezu, je velmi ovlivněno specifickou strukturou schéma akumulace použitého léčiva (tj. v kterém orgánu dochází k přednostnímu akumulování léčiva). Například jak Ribavirin, tak Levovirin™ se oba přednostně akumulují v játrech, a snižují jak odezvu Typu 1, tak odezvu Typu 2 při vyšší koncentraci, než je imunosupresívní koncentrace. Zde lze zejména uvést ta onemocnění, při kterých je žádoucí potlačení imunitní odezvy v játrech, jako je tomu například u hepatitidy C, autoimunitní/lupoidní hepatitidy, příjemců transplantovaných jater atd.

Zejména potom lze uvést, že způsob podle předmětu tohoto vynálezu není zamýšlen pro poskytování přímé antivirové léčby, ale je zamýšlen pro alespoň částečné potlačení imunitní odezvy v cílovém orgánu, který je infikován virem. Cílový orgán imunitní odezvy je uváděn jako zvláště výhodný u hepatitidy C, kde HCV virus bezprostředně nepřispívá k poškození tohoto orgánu, ale spíše k nerovnováze mezi odezvou Typu 1 a odezvou Typu 2, která je vyvolána infekcí. Tedy lze uvést způsob léčení pomocí léčiva, které snižuje specificky jak odezvu Typu 1, tak odezvu Typu 2 v játrech pacienta, infikovaného HCV, pro prevenci hepatitického poškození proíylakticky jakož i terapeuticky. Jak Ribavirin, tak i Levovirin™, oba jsou zvláště výhodné, neboť vykazují vynikající snášenlivost u lidí, dlouhodobou profylaxi, dlouhodobé působení.

Pokud se týká podávání (způsobu, dávkování, harmonogram, termín, atd.) Ribavirinu nebo alternativních uvedených sloučenin, lze aplikovat stejné podmínky, jako jsou zde popsané dále. Rovně lze zde dále uvést, že.) Ribavirin nebo alternativní zde uvedené sloučeniny mohou být použity v obecné celkové zdravotní situaci, jakož i naopak v klinické, terapeutické situaci. Následně lze tedy uvést, že Ribavirin nebo alternativní zde uvedené sloučeniny, lze též používat ke zlepšení zažívání. Například jedna nebo více uvedených sloučenin může být podáváno pro individuální podporování špatného trávení - pokud lze špatné trávení přičíst stavu jater, jako je tomu u hepatitických B nebo C infekcí, nebo pokud dochází k jiným situacím, které jsou charakteristické při zánětu jater. V takovýchto případech je možné zlepšit trávení tím, že se pacientovi podává Ribavirin nebo Ribavirin jako níže uvedená sloučenina v množstvích, jež jsou běžná při systematické imunosupresi, ale « ·

množství, jež je akumulováno vjátrech, dosahuje potom koncentrace, jež odpovídá imunosupresi vjátrech pacienta.

Jako jiný příklad nikoliv terapeutického či klinického použití Ribavirinu nebo alternativních uvedených sloučenin u lidí je zde možné uvést použití pro zlepšení zbarvení pleti. Zvláště lze potom zde uvést, že pro zlepšení zbarvení pleti u lidí lze použít Ribavirin nebo alternativní uvedené sloučeniny uvedené níže, v množstvích jež jsou běžná při systematické imunosupresi, avšak množství, které je akumulováno vjátrech, dosahuje koncentrace, jež odpovídá imunosupresi vjátrech pacienta.

Při všech těchto zde uvedených způsobech je zejména používán Ribavirin (l-(5-deoxy-3-D-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-3-karboxamid) nebo Levovirin™ (l-(5-deoxy-P-L-ribofuranosyl)-l,2,4-triazol-3 -karboxamid), nebo kterákoliv z mono-, di-, nebo trifosforylovaných forem. Množství, v němž je brán nebo podáván, je s výhodou takové, které je dostačující pro produkci systematické imunomodulace odezvy Typu 1 a odezvy Typu 2 a supresi vjátrech jak odezvy Typu 1, tak odezvy Typu 2. Zvláště výhodná množství jsou v rozmezí 300 mg/den až 800 mg/den, ačkoliv v některých individuálních případech může být toto rozmezí 50 mg/den až 100 mg/den, až po tak vysoké hodnoty, jako je rozmezí 2 000 mg/den až 2 400 mg/den. Jsou také uvažovány efekty ve vztahu k jiným orgánům, a to včetně mozku nebo jiných orgánů, o kterých je známo, že v nich dochází k významnému akumulování Ribavirinu.

Stimulace neuronového růstu

Ve zde použitém smyslu se pojem „stimulace neuronového růstu“ týká jakéhokoliv způsobu, při kterém dochází k růstu buněk a/nebo k dělem buď iniciovaného z rezistentní buňky, nebo urychlení růstu a/nebo dělení buňky, přičemž se pojem „neuronový“ týká všech buněk, které jsou přímo nebo nepřímo zahrnuty do propagace kognitivních, senzorových nebo motorických signálů. Například o nervových buňkách je možné uvést, že jsou přímo zahrnuty v signální propagaci, zatímco buňky myelinové pochvy nebo buňky podpůrné nervové tkáně jsou nepřímo zahrnuty na základě své izolační funkce nebo strukturální/metabolické podpory poskytované nervovým buňkám. Podobně lze pokládat receptory za nervové buňky v rozsahu této definice. Naproti tomu buňky, které se tvoří ve spodní a vrchní vrstvě tvrdé pleny nejsou v tomto kontextu považovány za nervové buňky a nejsou přímo nebo nepřímo zahrnuty do propagace kognitivních, senzorových nebo motorických signálů.

Autoři vynálezu překvapivě objevili, že Ribavirin je účinný pro stimulaci neuronového růstu, a tito autoři vynálezu zde nyní mohou uvést, že rozmanitá fosforylovaná analoga • · ·· · · · · · · · · · · • · · · · · · » · · • · · · ·· · · · · ······· ··· · ··· · · · ··· •··· ·· ·· · ·· ····

Ribavirinu mohou být taktéž účinná vůči stimulování tohoto růstu. Dále lze ještě také uvést, že Levovirin™ a jeho fosforylovaná analoga mohou být rovněž účinná podobným způsobem. Při jednom experimentu bylo zjištěno, že Levovirin™ je účinný vůči stimulování růstu unipolámích nervových buněk in vitro při koncentracích v rozmezí 0,5 μΜ až 500 μΜ. Následně potom lze Levovirin™ na kultivačním médiu za koncentrace 5,0 μΜ použít pro stimulování růstu unipolámích nervových buněk.

Dále pak je možné uvést, že způsoby stimulování neuronového růstu nejsou omezeny pouze na unipolámí nervové buňky, ale lze do této oblasti zahrnovat rozmanité alternativní buňky, a to včetně bipolámích a multipolámích nervových buněk. Navíc pak lze též uvést, že podle alternativních aspektů způsobů stimulace neuronového růstu, mohou být cílem individuální typy buněk v populaci rozmanitých různorodých nervových buněk. Například mohou být cílem unipolámí, bipolámí a multipolámí buňky v komplexních neuronových strukturách, jako je mozek, mícha nebo oko. Tedy mohou být neurony částí neuronové tkáně, jež obsahuje alespoň čtyři z následujících typů buněk: astrocyty, dendrocyty, buňky myelinové pochvy, buňky podpůrné nervové tkáně, unipolámí nervové buňky, bipolámí nervové buňky, multipolámí nervové buňky a receptorové buňky.

Následně tedy nejsou uvedené způsoby nezbytně omezené pouze na stimulování neuronového růstu v buněčné kultuře. Podle dalších alternativních aspektů předmětu tohoto vynálezu je možné dále uvést, že buňky mohou být stimulovány ve tkáňové kultuře, a zejména potom lze uvést, že nervové buňky mohou být stimulovány in vivo. In vivo stimulace neuronového růstu může být použita jako proíylaktický způsob léčení, nebo jako terapeutická léčba. Například uvedené způsoby podle předmětu předloženého vynálezu mohou být použity pro prevenci demyelinizačních onemocnění (onemocněních souvisejících se zánikem dřeňové pochvy nervových vláken) nebo neurovegetativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba nebo Parkinsonova nemoc, nebo jako preventivní ošetření před operačními procedurami u pacienta. Mezi zde uvažované způsoby léčení patří též reverze nebo zmírnění, oslabení asfyktických, traumatických, toxických, infekčních, degenerativních, metabolických, ischémických nebo hypoxických inzultech, či stavech podráždění.

Následně tedy, jak je znázorněno na obrázku 6, způsob 600 zlepšuje koordinaci u pacienta, kde v prvním kroku 610, je zkoumáno, zda je fosforylovaný nebo nefosforylovaný Ribavirin nebo Levovirin™ účinný vůči stimulování růstu nervových buněk in vivo v daném koncentračním rozmezí. V následujícím kroku 620 dostává pacient takové množství fosforylovaného nebo nefosforylovaného Ribavirinu nebo Levovirinu™, jež je účinné vůči stimulování růstu alespoň některých nervových buněk pacienta. Zejména pak lze zde uvést zlepšení koordinace oko-ruka.

Při výhodném způsobu zlepšení koordinace u pacienta je zkoumáno, zda je Ribavirin účinný při stimulaci růstu nervových buněk in vivo v rozmezí koncentrací 0,5 μΜ až 500 μΜ, • · • · · · · • · · · · · • · · · · · • · · · · ···· · · · · to · · · • · to toto· toto ···· a Ribavirin je orálně podáván pacientovi pro podporu při traumatickém stavu v případě nervus ischiadicus v dávce 1 200 mg/den.

Vzhledem k případu uvedeného pacienta, jsou ovšem také uvažovány jiné stavy než je uvedený traumatický stav v případě nervus ischiadicus, a to včetně mechanického a chemického poškození velkého počtu nervových buněk, infekcí nervových buněk bakteriemi a/nebo viry, a degenerativních onemocnění. S ohledem na povahu zdravotního stavu pacienta lze uvést, že způsob podle předmětu tohoto vynálezu může stimulovat nervové buňky ve velice širokém rozsahu, přičemž lze zejména uvést, že tyto stimulované buňky procházejí zejména mezi mozkem pacienta a mezi volními svaly, nebo mezi mozkem pacienta a mezi čidly kůže.

Do jiné skupiny zde uvedených způsobů patří zlepšení stavu čidla hmatu nebo jiného čidla citlivosti či senzitivity u pacienta. Ještě do jiné další skupiny zde uvedených způsobů potom patří zlepšení makroskopické a mikroskopické motorické regulace.

Aniž bychom se jakkoliv vázali na nějaké teoretické podklady či vymezování z hlediska teorie, lze zde uvést, že podávání Ribavirinu, Levovirinu™, nebo kterékoliv z mono-, di-, nebo tri- fosforylovaných forem Ribavirinu nebo Levovirinu™ může ovlivňovat změny odezvy Typu 1 nebo odezvy Typu 2 u pacienta, což může za průvodních okolností vést ke stavu, kdy jsou chráněny nervové buňky, nebo ke stimulaci neuronového růstu. Tedy lze uvést, že sloučeniny podle předmětu tohoto vynálezu mohou být podávány jako součást léčení onemocnění pacienta, a to v rozmezí dávek, jež je účinné k tomu, aby došlo ke zvýšení odezvy Typu 1 a ke snížení odezvy Typu 2 u pacienta. S ohledem na in vivo podávání (způsob, dávky, harmonogram, termín, atd.) Ribavirinu nebo alternativních zde uvedených sloučenin, jsou takové, jak jé zde níže popsáno.

Antineoplastické léčeni

Dále zde lze uvést, že sloučeniny podle předmětu předloženého vynálezu mohou být použity jako antineoplastická činidla pro léčení tuhých nebo lymfatických nádorů, přičemž mezi tyto novotvary (neoplasmy) patří různé rakovinné nádory, zhoubné nádory pojivových tkání, a lymfomy, a zejména pak mezi ně patří akutní myeloidní leukémie a chronická myeloidní leukémie při náhlých obratech v průběhu nemoci. Dále je možné uvést, že podávání zde uvedených sloučenin při antivirovém léčení obvykle probíhá podle způsobu, dávek, harmonogramů a termínů, jako se používá u známých D-nukleotidů, D-nukleosidů, a jejich případných analog při antineoplastické léčbě.

• · · ·

Podávání uvedených sloučenin

Pokud se týká podávání zde uvedených sloučenin, lze uvést, že tyto sloučeniny mohou být podávány podle jakéhokoliv vhodného protokolu v jakékoliv vhodné farmaceutické formulaci. Obvykle bývá výhodné, pokud jsou uvedené sloučeniny podávány orálně. Podle alternativních aspektů předmětu tohoto vynálezu by mohly být vhodné i jiné rozmanité alternativní způsoby podávání, bylo ovšem zjištěno, že jednotlivé způsoby podávání jsou velmi závislé na chemické stabilitě, biologické dostupnosti, dávkování, formulaci, a/nebo na žádaných farmakokinetických/farmakodynamických vlastnostech těchto zde uvedených sloučenin. Tedy vhodné podávání bude záviset na místním dodávání (například ve formě masti, spreje, krému atd.), parenterálním systematickém dodávání (například inhalování), a na tom, zda se jedná o přímé nebo nepřímé dodávání do krevního řečiště (například intravenózní nebo intramuskulámí injekce, atd.).

Následně tedy mohou být formulace uvedených sloučenin velmi různé. Například pokud lék nebo léčivý prostředek projevuje přiměřenou stabilitu při procházení gastrointestinálním systémem, aniž by přitom docházelo k nežádoucím chemickým nebo enzymatickým modifikacím, může mezi vhodné formulace patřit sirup, tablety, gelové kapsle, prášek, atd. Na druhé straně však, pokud dochází při procházení těchto uvedených sloučenin gastrointestinálním systémem k jejich absorpci nebo pronikání skrze gastrointestinální systém do krevního řečiště, může docházet k problémům, a vhodnými formulacemi jsou pak takové, jako injikovatelné roztoky nebo suspenze (například fyziologický roztok s upravenou pufrovanou hodnotou pH 7,2 až 7,5).

Z hlediska dávkování zde uvedených sloučenin lze uvést, že mohou být použity různé vhodné dávky, přičemž uvedené dávky jsou typicky v rozmezí 1 mg až několik 100 mg, a dokonce pak ještě vyšší. Například pokud jsou zde uvedené sloučeniny vyměšovány nebo metabolizovány relativně malou rychlostí, nebo pokud je žádoucí dlouhodobé působení, potom jsou dávky typicky v rozmezí 5 mg za den až 200 mg za den. Na druhé straně, pokud je u těchto sloučenin relativně nízká biologická dostupnost, nebo pokud je metabolická konverze (například defosfoiylace) relativně rychlá, potom jsou dávky typicky v rozmezí 100 mg za den až 2 500 mg za den.

Pokud se týká dávkování L-nukleosidů, a zejména potom Levovirinu™, lze dále uvést, že se u Levovirinu™ neprojevuje, že by byl fosforylován in vivo, alespoň nikoliv v hepatocytech a eiythrocytech, a vzhledem k tomu, že se u antivirového účinku Ríbavirinu neprojevuje, že by byl závislý na fosforylaci, odborník v dané oblasti techniky by neočekával, že by Levovirm™, měl přímý antivirový účinek. Skutečně při experimentech (které však • · nejsou publikovány) neprojevoval přímý antivirový účinek. Antivirový účinek se u Levovirinu™ překvapivě projevuje při dávce, která nepřevyšuje 200 mg za den, s výhodou v rozmezí 10 mg za den až 200 mg za den, výhodněji v rozmezí 50 mg za den až 200 mg za den, a ještě výhodněji v rozmezí 50 mg za den až 100 mg za den. Takto je experimentálně podpořeno, že získané výsledky, získané při zkoumání dávkování Levovirinu™, odpovídají pětkrát nižší koncentraci séra, než je tomu u ekvivalentní dávky Ribavirinu.

Podle experimentů bylo ukázáno, že je Ribavirin odstraňován ze séra náležitým fosforylováním v červených krvinkách (viz například Homma a kol.: High performance liquid chromatographic determination of ribavirin in whole blood to asses disposition in erythrocytes; Antimicrob. Agents Chemother. (1999), 43 (11): 2716 až 2719). Jednou fosforylovaný Ribavirin již nemůže opustit buňku. Následně potom působí červené krvinky jako Ribavirinová jímka, a pro dosažení dané úrovně séra jsou potom zapotřebí vyšší dávky Ribavirinu. Levovirin™ není fosforylovaný, a tedy nemá sklon k tomu, aby byl akumulován v červených krvinkách. Výsledkem je tedy, že červené krvinky nehrají roli jímek Levovirinu™, a tedy pro dosažení požadované úrovně séra jsou dostačující nižší dávky séra Levovirinu™.

Harmonogram podávání se může různě obměňovat, přičemž zde uváděné harmonogramy sestávají z jednorázových jednotlivých dávek v průběhu celého léčení, z několikrát denně podávaných jednorázových jednotlivých dávek v průběhu celého léčení, z několikanásobných denních dávek, a z permanentního dávkování (například permanentní infuze, implantovaná osmotická pumpa, atd.) po alespoň nějakou část doby v průběhu celého léčení. Obvykle bývá výhodné, aby bylo podle vhodných harmonogramů udržováno konstantní dodávání uvedených sloučenin, také ovšem bývá vhodné přerušované dodávání (tj. alespoň jednou se podává první dávka, po které alespoň jednou následuje podávání většího počtu dávek, které jsou nižší než je první dávka). Pokud se týká pojmu (tj. doby trvání) léčení, lze zde uvést, že vhodná doba trvání může kolísat mezi jednotlivým podáváním, a to několik dnů, několik týdnů, několik let a dokonce i déle. Například pokud se zde uvedené sloučeniny použijí v buněčné kultuře, pak může být vhodné jednorázové podávám nebo relativně krátkodobé podávání. Na druhé straně ovšem, pokud jsou zde uvedené sloučeniny podávány pro léčení akutní hepatitidy, potom může být vhodná doba trvání léčení v rozmezí několika dnů až několika týdnů. Podobně pak, pokud je léčeno chronické onemocnění hepatitidou podáváním zde uvedených sloučenin, potom může být vhodné prodloužit podávání na jeden rok nebo na několik let.

Podle ještě jiných alternativních aspektů předmětu předloženého vynálezu mohou být zde uvedené sloučeniny kombinovány s přídavnými pomocnými farmaceuticky aktivními látkami k napomáhání lečem u rozmanitých onemocnění, a zejména potom u virových infekcí. Kromě toho mohou být navíc tyto přídavné pomocné farmaceuticky aktivní látky

9· 9·

9 9 9

9 9 » 9 *

9 9 9 9· · · ·· ·

9

999 9 podávány zvlášť nebo dohromady, a pokud jsou podávány zvlášť, potom může probíhat toto podávání současně nebo odděleně podle nějakého určeného pořadí. Mezi takovéto přídavné pomocné farmaceuticky aktivní látky patří zejména antivirová činidla a imunomodulační složky. Například mezi antivirová činidla patří proteázové inhibitory, nukleotidové a/nebo nukleosidová analoga (a zejména pak Ribavirin), a mezi imunomodulační složky patří například cytokiny (například interferon α a γ, IL2, IL4, IL6, IL8, IL10 a IL12).

Mezi další zde uvedené přídavné pomocné farmaceuticky aktivní látky patří například

Til Λ τη Λ TX Λ antifungální činidla jako je tolnaftát, Fungizone , Lotrimin , Mycelex , Nystatin a Amphoteracin; antiparazitika jako je Mintezol™, Niclocide™, Vermox™, a Flagyl™; činidla τη λ τη jr τη λ souvisejícími se střevem jako je Immodium , Lomotil , a Phazyme ; protinádorová τη Λ* τη jí τη /Γ τη λ činidla jako je interferon α a γ, Adriamycin , Cytoxan , Imuran , Methotrexate , Mithracin™, Tiazofurin™, Taxol™; dále potom dermatologická činidla jako je Aclovate™, Cyclocort™, Denorex™, Florone™, Oxsoralen™, dehet a kyselina salicylová; migrénové preparáty jako jsou ergotaminové sloučeniny; steroidy a imunosupresanty, jež zde dosud nebyly uvedeny ve výčtu látek výše, včetně cyklosporinů, Diprosone™, dále hydrokortizon; Floron™, Lidex™, Topicort™, a Valisone™; a metabolická činidla jako je inzulín, a jiné léčivé prostředky, které nespadají do výše uvedených kategorií.

Výhodné kombinace zde uvedených sloučenin s interferonem

Podle zvláště výhodného aspektu předmětu předloženého vynálezu, zde lze uvést synergickou kombinaci Levovirinu™, a alespoň jednoho interferonu, s výhodou IFN-a-2b. Pro Levovirin™ je typické nejen pouze to, že působí při významně menším rozsahu než Ribavirin, fosforylovaný v etrythrocytech, přičemž ještě prokazuje antivirovou a imunomodulační aktivitu. Následně tedy lze uvést, že farmakologické působení interferonu, a zejména potom při léčení hepatitických onemocnění, může být posíleno současným podáváním Levovirinu™, a to při významně nižších dávkách v porovnání s Ribavirinem. Například je možné uvést, že účinné synergické dávky Levovirinu™ v kombinaci s interferonem potřebným k léčení HCV infekcí jsou navrhovány v rozmezí 1 mg až 600 mg, výhodněji potom v rozmezí 10 mg až 400 mg, ještě výhodněji pak v rozmezí 50 mg až 300 mg a nejvýhodněji potom v rozmezí 100 mg až 300 mg. Ekvivalentní synergické dávky Ribavirinu jsou přitom uváděny v rozmezí 600 mg až 800 mg.

Podle jiného aspektu předmětu předloženého vynálezu, zde lze uvést, že synergická kombinace Levovirinu™ a interferonu má za následek snížení toxicity při porovnání s kombinací Ribavirinu a interferonu při ekvivalentních účinných dávkách, především φφ φφ φ φ φ φ φ φ « φ φ φφφφ φφφ φφ φφφφ vzhledem k nedostatku významné fosforylace v erythrocytech. Z hlediska ještě jiného dalšího aspektu lze uvést, že synergická kombinace Levovirinu™ a interferonu specificky umožňuje, aby mohla být cílem játra, a to vzhledem k nedostatečné fosforylaci Levovirinu™ v jiných částech, než jsou játra, což se týká především erythrocytů.

Pokud se týká současného podávání Levovirinu™ a interferonu, lze zde uvést, že jsou přijatelné všechny vhodné způsoby a protokoly, přičemž je zejména výhodné, pokud je Levovirin™ a interferon podáván podle protokolu, který je podobný jako jsou známé protokoly pro Ribavirin a interferon. Například Levovirin™ může být podáván orálně, zatímci Interferon může být podáván ve formě podkožních injekcí. Obecně lze potom uvést, že pro současné podávání Levovirinu™ a interferonu je možné použít harmonogramy a způsoby, jež jsou navzájem nezávislé a nezávisí též na tom, zda a jak dlouho jsou obě léčivé látky v krevním řečišti v měřitelných koncentracích ve stejnou dobu. Dále lze také uvést, že je možné navrhovat účinné dávky Levovirinu™ podle účinných dávek Ribavirinu v játrech, když byl podáván Ribavirin.

Zejména je zde uváděn Levovirin™ , ovšem také jsou vhodné též jeho chemické modifikace, včetně prolékových forem, jako je modifikovaný Levovirin™ (Ι-β-L-ribofuranosyl-l,2,4-triazol-3-karboxamid), mono-, di-, a trifosforylovaný Levovirin™, a stereochemické varianty (například enantiomery, isomery, atd.). Příklady takovýchto vhodných chemických modifikací a prolékových forem jsou popsány vU. S. Patent Application Number 09/594410, (supra). Dále lze též ještě uvést, že mezi vhodná léčiva patří také i jiné další léčivé látky jiné než Levovirin™ a jeho varianty, a zejména potom je možné uvést alternativní léčivé látky, a to včetně specifických proléčivých prostředků pro játra a aminovou nebo amidovou skupinou, jež může být v játrech enzymaticky deaminována/deamidována.

Pokud se týká interferonu, je zde možné uvést, že společné podávání s Levovirinem™ není omezeno pouze na IFN-a-2b, ale v tomto společném podávání mohou být také zahrnuty přírodní a syntetické fragmenty, isoformy a konsenzuální formy inreferonu-alfa. Kromě toho navíc jsou rovněž vhodné i jiné interferony než interferon-alfa, a to včetně interferon-beta a jeho přírodní a syntetické fragmenty, isoformy a konsenzuální formy. Zatím byl zejména uváděn interferon, ovšem mohou být vhodné též i jiné cytokiny než interferon a chemokiny, včetně 11-2, IL-12, a TFN. Zvláště potom lze uvést, že jsou také vhodné pegylátované formy zde uvedených interferonů (tj. uvedené interferony spojené s polyethylengylkolem) pro použití ve spojení se zde uvedenou naukou.

·· ·· fc · · · • fc · • fc ···· • · · • fc · • fc fcfc • fcfc • · fcfc • · · fcfc·· fcfc • fcfc • fc · · · ·

Kombinace uvedených sloučenin s druhou sloučeninou, která váže virový protein nebo cytokin

Pokud se použije kombinace zde uvedených sloučenin s jinými farmakologicky aktivními Činidla při antivirové léčbě, pak lze zejména uvést, že takovéto kombinace mohou obsahovat zde uvedené sloučeniny s přímým a nepřímým antivirovým účinkem, a druhou sloučeninu, která zvyšuje celkový antivirový účinek (celkový antivirový účinek se skládá z přímého antivirového účinku a z nepřímého antivirového účinku), přičemž tato druhá sloučenina specificky váže virový protein nebo cytokin.

Pokud se týká zde uvedených sloučenin v této kombinaci, jsou z tohoto hlediska výhodná nukleosidová analoga, a ještě více výhodné je, pokud je tímto nukleosidovým analogem Ribavirin (l-(5-deoxy-P-D-furanosyl)-l,2,4-triazol-3-karboxamid). O Ribavirinu je známo, že má přímý antivirový účinek, kdy dochází kinhibování RNA a DNA virové replikace [Huffman a kol., Antimicrob. Agents Chemother. (1973), 3: 235; Sidwell a kol., Science (1972), 177: 705] a nepřímý antivirový účinek, při kterém dochází k potlačení odezvy Typu 2 za zprostředkování T buňkami a k podporování odezvy Typu 1 za zprostředkování T buňkami, jak je popsáno v U. S. Patent Application Number 09/156 646, což je zde začleněno jako odkaz. Nicméně však, je možné uvést též rozmanité jiné sloučeniny, než Ribavirin, a zejména potom L-nukleosidová analoga, jakož i takové alternativní sloučeniny, které mají přímý a nepřímý antivirový účinek. Například, pokud je žádaná zvláště vysoká koncentrace L-nukleosidových analog, může být použit Levovirin™

Dále je možné uvést, že v závislosti na chemické povaze první sloučeniny, může mít tato první sloučenina výrazně větší přímý antivirový účinek nebo výrazně větší nepřímý antivirový účinek. Mezi uvedené přímé antivirové účinky patří inhibice virové replikace, například inhibice reverzní transkriptázy, přičemž uvedené přímé antivirové účinky v sobě zahrnují posunování rovnováhy Typ 1/Typ 2 směrem k odezvě Typu 1 nebo Typu 2 tak, jak je popsáno v U. S. Patent Application Number 09/156 646. Také by bylo možné uvést, že nepřímý antivirový účinek může obsahovat potlačení odezvy Typu 1 a Typu 2, jak je podrobně popsáno v U. S. Patent Provisional Application Number 60/172 097 (supra). Posunování rovnováhy Typ 1/Typ 2 směrem k odezvě Typu 1 nebo Typu 2 nebo k potlačení odezvy Typ 1/Typ 2 může být výhodně kontrolováno či řízeno pomocí první sloučeniny, kdy je dávkování první sloučeniny determinováno posunováním nebo potlačováním odezvy Typu 1 nebo Typu 2.

Pokud se týká druhé sloučeniny, potom je výhodné, pokud tato druhá sloučenina obsahuje protilátku (například monoklonální nebo polyklonální protilátku). Bylo by nicméně *· ·· ·· ·«·· ·· ·· «Μ 11 · · · t · • 111 111 11 ·

2Ó ·*·· 19 1 9 19

9191 11 11 9 99 9999 možné zde uvést, že z hlediska alternativních aspektů předmětu tohoto vynálezu není třeba omezovat tuto protilátku na formy protilátek, vyskytujících se v přírodě, ale že také mezi ně patří syntetické formy protilátek (například mini protilátky získané některou z molekulárních vývojových technologií), nebo fragmenty protilátek. Zvláště žádoucí jsou fragmenty protilátek, kdy jsou takovéto fragmenty produkovány rekombinantními buňkami, nebo kde by mohla být molekulová hmotnost druhé sloučeniny relativně nízká (tj. nižší než 75 kDa). Mezi uvedené fragmenty protilátek patří Fab, jakékoliv F(ab)₂ a jakékoliv scFab. Mimoto lze dále uvést, že vhodné protilátky mohou být modifikovány zaváděním rozmanitých dalších přídavných vlastností, přičemž lze uvést například reportační skupinu, druhou afínitní část (například bispecifícká protilátka), nebo farmakologicky aktivní molekulu. Například reportační skupina může zahrnovat radioizotop, nebo kov, který je detegovatelný in vivo za pomoci snímacích zařízení (například zobrazení pomocí magnetické rezonance). Uvedené farmakologicky aktivní molekuly mohou zahrnovat reverzní transkriptázové inhibitory, proteázové inhibitory, nebo cytotoxická činidla. Produkce rekombinantních a nerekombinantních protilátek je velmi dobře známa vdané oblasti techniky (například viz Current protocols in Immunology; John Wiley & Sons (1999); Edited by: John E. Coligan, Ada M. Kruisbeek, David H. Margulies, Ethan M. Shevach, Warren Strober), a lze také dále uvést, že je možné použít všechny známé způsoby pro jejich produkci pro použití v souladu se zde uvedenou naukou. Protilátky jsou typicky podávány injekčně (například intravenóznimi injekcemi), a aktuální dávky leží v rozmezí 0,01 mg až několik 10 mg, nicméně však, pokud je to zapotřebí, je také možné uvažovat i nižší dávky.

Dále lze též uvést, že vazebnost druhé sloučeniny na virový protein nebo na cytokin je zvláště výhodné, pokud vazebnost vede k inaktivaci virového proteinu a/nebo cytokinu, a lze též uvést, že tato inaktivace může probíhat pomocí rozmanitých mechanismů. Například inaktivace viru může být dosaženo pomocí protilátkou zprostředkované precipitace (tj. vznikem molekulární sítě mezi protilátkami a viry). Alternativně pak, vazebnost druhé sloučeniny může inaktivovat virus blokováním nebo jinými obstrukčními proteiny nebo jiné virové povrchové struktury, které jsou základní pro neúčinnost nebo propagaci viru. Dále potom ještě může docházet k vazebnosti druhé sloučeniny s nestrukturálními virovými proteiny, včetně virálmch polymeráz a proteáz. Mezi uvedené cíle vazebnosti (tj. hapteny) patří například proteiny, jako je gp 120/41 HIV viru, ale také proteiny jako je reverzní traskriptáza HIV viru. Mezi další virové proteiny potom též patří proteiny z HIV viru, viru hepatitidy, viru chřipky, a viru RSV. Pokud se týká cytokinů, lze zde uvést, že inaktivace může být dosaženo sekvesfrováním cytokinu od nahromadění cytokinů. Například pokud hapten pro uvedené druhé sloučeniny je cytokin Typu 1, pak mezi uvažované cytokiny patří zejména interleukin-2, interferon-gamma, a nádorový nekrotický faktor-beta, kdežto v případech, kdy hapten pro druhou sloučeninu je cytokin Typu 2, potom mezi uvažované cytokiny patří interleukin-4, interleukin-5 a interleukin-10.

• « ftft ···« ·· ftft • ft · ftftftft » ft · · · · « ft • · · • •••«ftft ··« · ··· ftft· ftft· ftftftft ftft ftft · ftft ftftftft

Obecně lze uvést, že inaktivace viru nebo cytokinu druhou sloučeninou může mít velký počet žádaných efektů, přičemž tyto efekty které mohou nebo nemohou být prokazovány jako další přídavný nebo synergický efekt v kombinaci s první sloučeninou. Například je možné uvést, že v případech, kdy má první sloučenina přímý antivirový účinek (což má za následek významnou redukci virového titru), potom může druhá sloučenina dokonce dále redukovat tento virový titr precipitací zbylých virů. Alternativně potom může tato druhá sloučenina snižovat počet infekčních virových částic vázáním na virové složky, které jsou pro nakažlivost zásadní. Dále pak je možné uvést, že tam, kde druhá sloučenina váže cytokin, dochází k tomu, že tato druhá sloučenina posunuje rovnováhu Typ 1/Typ 2 směrem k odezvě Typu 1 sekvestrováním jednoho nebo více cytokinů Typu 2 ze shromážděných cytokinů, a tím napomáhá k obnovení buněčné imunity, čímž se virové zatížení významně snižuje. V jiném případě potom lze uvést, že pokud má první sloučenina nepřímý antivirový efekt (také zde dochází v jeho důsledku k významné redukci virového titru), potom druhá sloučenina může dále redukovat virový titr precipitací zbylých virů. Alternativně tedy může být jeden nebo více cytokinů Typ 1 a/nebo Typ 2 sekvestrován pomocí druhé sloučeniny nebo směsi druhých sloučenin, a tím , jemně ladit“ (tj. modulování) odezvu Typ 1 a/nebo Typ 2, indukovanou první sloučeninou.

Bylo by možné též uvést, že kombinace první sloučeniny, která má přímý a nepřímý antivirový efekt s druhou sloučeninou, kdy dochází ke specifickému vázání viru a/nebo cytokinu, bude redukovat virový titr nikoliv pouze mechanicky (tj. enzymová inhibice), ale také systematickým (tj. stimulace/modulace imunity) působením. Zvláště pak je zde možné uvést, že výhodné jsou antivirové léčivé prostředky obsahující první a druhou sloučeninu se synergickým efektem, což přináší výhody v tom, že napomáhají snižovat účinnou dávku první a druhé sloučeniny. Dále lze tedy uvést, že vhodné antivirové léčivé prostředky mohou být také používány při profylaktické léčbě.

Kombinace uvedených sloučenin s Ribavirinem

Zejména je třeba zde uvést, že při současném podávání Levovirinu™ s Ribavirinem se snižují nežádoucí vedlejší účinky a zlepšuje se snášenlivost Ribavirinu a/nebo Levovirinu™. Pokud se týká poměru mezi Ribavirinem a Levovirinem™ při současném podávání, je výhodné, je-li Levovirin™ přítomen v alespoň ekvimolámím množství Ribavirinu. Nicméně však, pokud je to žádoucí, je možné použít i rozmanité alternativní poměry, a zejména potom tento poměr především závisí na žádaném efektu a dávkování/způsobu podávání. Například, ·· • · · ** »» • · · • ·«· w* ··*· • 9 4 • · · • · · ·«·· »· • · * • · 9 *· ·»«· pokud se týká případu hemolytické anémie, potom může být Levovirin™ přítomen při současném podávání v rozmezí 51 % molárních až 80 % molárních nebo více. Na druhé *nv x x straně však, pokud je snášenlivost Levovirinu omezena, potom může být Levovirin přítomen při současném podávání pouze v rozmezí 49% molárních až 20 % molárních nebo méně.

Dále lze uvést, že při současném podávání Ribavirinu a Levovirinu™ není nezbytně nutné používat stejný způsob podávání. Ve zde použitém smyslu se pojem „současné podávání“ týká jakékoliv formy podávání Ribavirinu a Levovirinu™ kdy je Ribavirin a Levovirin™ přítomen v měřitelné koncentraci v daném systému a v daném čase. Tedy je možné uvést, že současné podávání zahrnuje protokol, podle něhož je Ribavirin podáván jedním způsobem a Levovirin™ je podáván jiným způsobem, přičemž současné podávání může být prováděno zároveň nebo ve dvou různých časových okamžicích. Například Ribavirin může být podáván orálně, zatímco Levovirin™ může být podáván v intravenózních injekcích. V jiném případě může být Ribavirin podáván orálně BED, a Levovirin™ může být podáván orálně QID.

Zejména potom lze uvést, že mohou být různé obměny molárních frakcí Ribavirinu a Levovirinu™ v protokolu pro současné podávání, zvláště pak vzhledem k případným žádoucím biologickým efektům, upraveny podle specifických potřeb pacienta, a to včetně modulace rovnováhy cytokinu Typ 1/Typ 2, přímého antivirového efektu, snížení hematotoxických vlastností, atd.

Podle jiného aspektu předmětu tohoto vynálezu, lze dále uvést, že současné podávání Ribavirinu a Levovirinu™ v sobě může zahrnovat kontinuální uvolňování a/nebo redukování dávek v intervalech, tak, aby byly tyto intervaly častější. Zejména je třeba zde uvést, že kontinuální uvolňování a/nebo redukování dávek v častějších intervalech může snižovat nežádoucí vedlejší efekty a může napomáhat ke zvyšování přímého a/nebo nepřímého antivirového účinku. Obecně lze uvést, že zde uvedené sloučeniny podle předmětu předloženého vynálezu mohou být podávány jakýmkoliv systémem, přičemž výhodné je, pokud jsou zde uvedené sloučeniny podávány savcům, s výhodou lidem, nebo do buněk nebo do tkáňových kultur.

Metabolity uvedených sloučenin

Obecně lze uvést, že Levovirin™ je metabolicky inertní, pokud je podáván do systému, nicméně však, vynálezci také uvádějí, že Levovirin™ může mít metabolity, jež jsou znázorněny následujícími strukturními vzorci IV až Vlil:

• 0 «0 · · ·

· · ·« ·» *· *·«· • · « · · · • ·*« * · « · · 4 · · 9

4« 0*0

0··· «4 ·* ·

0*

0« 0040

Strukturní vzorec IV znázorňuje triazolkarboxamid, strukturní vzorec V znázorňuje kyselinu triazolkarboxylovou, strukturní vzorec VI znázorňuje L-riboíuranosyltriazolkarboxamid, strukturní vzorec VII znázorňuje 5'-acetyl-L-ribofuranosyltriazolkarboxamid, a strukturní vzorec VHI znázorňuje 5'-acetyl-a-L-ribofuranosyltriazolkarboxamid.

Ačkoliv lze obecně uvést, že metabolické produkty Levovirinu™ vznikají jako produkty enzymatické reakce, bylo však zjištěno, že za určitých vhodných intracelulámích nebo extracelulámích podmínek v buněčném systému může docházet ke vzniku metabolitů bez enzymatické reakce. Tvorba metabolitů z Levovirinu™ může zahrnovat redoxní reakce (zejména oxidaci), enzymaticky katalyzované reakce (například hydrolýzu), a dále pak fotochemické reakce.

• · • · ··

Zde uvedené reakční produkty jsou typicky degradačními produkty Levovirinu™ nicméně však bylo zjištěno, že tyto metabolity v sobě zahrnují produkty, vznikající adicí chemických skupin (například glykosylace nebo acetylace), a že takto modifikované sloučeniny mohou být podrobeny následné degradaci ve stejném nebo odlišném oddělení či části. Zatímco obecně se počítá s tím, že tyto metabolity mají významně snížený farmakologický účinek v porovnání s Levovirinem™ , je možné zde kladně ocenit, že tyto metabolity mají farmakologický účinek, který je podobný jako je tomu u Levovirinu™ . Tak například triazolová část nebo ribózová část může sloužit jako efektor (například alosterický inhibitor).

Dále je zde možné uvést, že jednotlivá konkrétní dávka Levovirinu™ podávaná do systému, je v rozmezí 20 % až 50 %, s výhodou 51 % až 75 %, výhodněji 76 % až 99 %, a nejvýhodněji potom 100% vyměšována v nemetabolizované formě.

Předkládaný vynález je dále ilustrován příklady provedení, jejichž účelem je však pouze vynález blíže ilustrovat, které však neznamenají jakékoliv omezení obsahu a rozsahu tohoto vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Cílená hepatitická imunosuprese používající Ribavirin

Provádí se tři placebo-kontrolní studie s Ribavirinem při léčení chronické hepatitidy C. Do těchto studií je zahrnuto 134 pacientů léčených Ribavirinem a 97 pacientů, kteří přijímají placebo. Jsou zde zařazeny také dvě nekontrolní Fáze II studií, které zahrnují 23 pacienty léčené Ribavirinem. Parametr primární odezvy je normalizován nebo redukován úrovní séra ALT. Odezva je také posuzovaná v termínech eliminace nebo redukce úrovně séra HCV RNA, a zlepšením histologie jater tak, jak je posuzováno podle změn v Knodellově bodování.

Při všech kontrolních a nekontrolních studiích, za použití definicí odezvy specifikované v protokolech a plánu analýz, byl Ribavirin statisticky výrazně výborný u placebo při normalizovaných a redukčních úrovních ALT během léčení. Při integrovaných analýzách, založených na všech pacientech v kontrolních studiích, za použití jednotné definice odezvy, včetně normalizace ALT na konci léčby nebo klinicky významné úrovně částečné odezvy, bylo zjištěno, že na léčbu odpovídalo 46 % pacientů s Ribavirínem, kdežto v pacientů s placebo to byla 4 % (p < 0,001). Pacienti obecně reagovali po dvou až třech měsících léčby a odezva trvala tak dlouho, dokud pokračovala léčba. Nebyla tedy zjištěna žádná ztráta odezvy ALT se zlepšením v průběhu léčení. Při následném stažení Ribavirinu na konci aktivní fáze léčení reagovalo 11,5 % pacientů a mělo trvající odezvu po celé další následující období zkoumání.

Pokud se týká zlepšení histologie jater, v každé z kontrolních studií nebyl pozorován významný trend ve prospěch Ribavirinu posuzováno podle změn v Knodellově bodování, a podle změn v bodování u jednotlivých složek. Analýzou kombinace údajů pomocí analýzy kovariance za použití základní linie Knodellova bodování jako kovariantu se získal výsledek, podle něhož byly získány statisticky významné diference u Ribavirinu pro celkové bodování a pro bodování každé ze složek. Tedy při kontrolních studiích, v porovnání se všemi pacienty ošetřovanými Ribavirínem a pacienty s placebo, měl Ribavirin mírný, avšak reálný účinek na zlepšení histologii jater. V Ribavirinové skupině, v porovnání sALT respondenty a nerespondenty se ukazuje, že u ALT respondentů byla potvrzena zkušenost s výrazně větším zlepšením histologie jater v porovnání s ALT nerespondenty. Střední hodnota v Knodellově bodování byla dva body pro ALT respondenty v porovnám s jedním bodem pro všechny pacienty ošetřované Ribavirínem. Pokles v celkovém Knodellově bodování dva body je obecně považován z hepatologického hlediska být klinicky významný. Je zde tedy statisticky významní pozitivní korelace mezi ALT odezvou a klinicky významným stupněm zlepšení histologiejater.

U všech studií je primární konečný bod definován jako snížení ALT úrovně. U všech studií je úplná celková ALT odezva definována jako normalizace ALT úrovně na konci ošetřování. Částečná ALT odezva je definována jako 50 % nebo větší snížení na konci ošetřování pacienta podle hodnoty základního stavu pacienta, nebo 50 % nebo větší snížení na úroveň nepřevyšující více než 1,5 násobek horní hranice normálu.

Ve studiích 92-001 a 91-178 se ošetřované skupiny porovnávají s ohledem na účinek studované medikace nebo symptomu relevantního vůči hepatitidě. Toto není prováděno ve studii CT00/002, neboť tento případ má formu zprávy, kde není používáno systematické shromažďování symptomatických dat.

·· ·· • · · · • · · • · · • · · · · · • ♦ · • ···

Ve studii 92-001, je statisticky významná diference ve prospěch Ribavirinu vzhledem k poklesu únavy, snížení vyčerpání. Na konci ošetřování a na konci sledovaného období, se u pacientů s větším podílem Ribavirinu ukazovalo nějaké určité zlepšení v porovnání se základním stavem pokud se týká unavenosti pacientů v porovnání s placebo pacienty (p = 0,04 na konci ošetřování a p = 0,006 na konci sledovaného období). V této studii se neprojevují žádné významné rozdíly mezi ošetřovanými skupinami z hlediska žádného ze symptomů.

Ve studii 91-DK-178 byly izolovány významné diference mezi ošetřovanými skupinami v individuálních symptomech při jednotlivých vizitách, některé ve prospěch placebo skupiny a některé ve prospěch Ribavirinové skupiny, avšak nebyly zde žádné celkové trendy ve prospěch jedné ze skupin ošetřovaných pacientů.

V dále následující Tabulce 1 jsou ukázány rychlosti odezvy, týkající se zlepšení histologie jater. Nedochází k žádným statisticky významným diferencím mezi ošetřovanými skupinami podle změn v Knodellově bodování u žádné z těchto studií, ačkoliv lze zde pozorovat číselný trend, a sice ve prospěch Ribavirinu. Ve studii CT00/002 je potom diference ve prospěch Ribavirinu, a to u jednoho ze sekundárních parametrů (lymfoidní shluky, p = 0,05).

► · · ♦ · • · fefe •· ·· ·· • · fe · fe • fefefe • fefe ·

Tabulka 1

Porovnání výsledků u kontrolních studií - Histologie jater

Protokol	Definice odezvy Analýza plánované v protokolu definované odezvy	Výsledek
92-001	Porovnání ošetřovaných skupin	Stejná	Žádná významná
	stejné vzhledem ke změnám		diference mezi
	před- až po- ošetření podle		ošetřovanými
	z Knodellova bodování		skupinami
	u každého pacienta
91-DK-178	Dlouhodobá odezva: zlepšení histopatologie jater pomocí „klasifikace naslepo všech	Porovnání ošetřovaných skupin vzhledem ke změnám před- až	Žádná významná diference mezi ošetřovanými
	biopsií jater z hlediska stupně	po- ošetření podle	skupinami
	současného hepatitického	Knodellova bodováni
	poškození za použití Wilcoxova testu součtu řady“	u každého pacienta
CT00/002	Zlepšení úrovně protizánětové	Porovnání ošetřovaných	Žádná významná
	aktivity v případech	skupin vzhledem ke	diference mezi
	před- až po- ošetření jako posouzení podle	změnám před- až poošetření podle	ošetřovanými skupinami
	Knodellova bodování	Knodellova bodování u každého pacienta
		Před- až post-ošetřování,
		Snížení
změny v jiných histolo-
		gických parametrech, jež mohou být relevantní vzhledem k hepatitidě C	lymfoidních shluků u Ribavirinové

skupiny ·· * · • · · ·· ····

Pokud se týká různých studií byly provedeny další analýzy. Nicméně však, k tomu, aby výsledky těchto analýz měly větší smysl, aby byly významnější, byla kontrolní data kombinována tak, aby byl získán vzorek větší velikosti a rozsahu.

Výsledky integrovaných analýz

Analýza odezvy na Ribavirin podle relevantních kritérií účinnosti - ALT odezvy během terapie Ribavirinem

Pro účely integrovaných analýz účinnosti se použijí následující definice ALT odezvy:

Úplná odezva: Na konci léčení dojde k návratu do normálního stavu v daném rozmezí.

Částečná odezva: 50 % nebo větší snížení z hlediska obvyklé základní úrovně pacienta a to v 1,5 násobku horní hranice normálu na konci léčení.

Respondent (odpovídající): Splňuje definici bud’ úplné nebo částečné odezvy. Definice „respondenta“ je určena jako diagram ALT hodnot v závislosti na čase pro skupinu pacientů podle různého typu definice odezvy tak, jak se používá v dané studii. (Data jsou uváděna jako grafická závislost, kdy jsou data narýsována jako body, jimiž je pomocí křivítka proložena rovnice třetího stupně tak, aby se získala hladká křivka, Reinsch 1967). Použijí se tři definice odezvy:

a. Úplná odezva = ALT v normálním stavu v daném rozmezí, a to na konci léčení.

b. Částečná odezva (A) = 50 % nebo větší snížení z hlediska obvyklé základní úrovně pacienta a to v 1,5 násobku horní hranice normálu na konci léčení.

c. Částečná odezva (B) = 50 % nebo větší snížení z hlediska obvyklé základní úrovně pacienta na konci léčení.

Všichni ostatní pacienti jsou považováni za nerespondenty. Grafické závislosti jsou také konstruovány pro nerespondenty ošetřované Ribavirinem pro každou studii a pro placebo pacienty (respondenty a nerespondenty) pro každou studii.

Tri křivky pro „úplnou odezvu“ ukazují, že uvedené odezvy bylo dosaženo po uplynutí jedné třetiny doby ošetřování a že od té cjoby stále trvqla. Tri křivky pro „částečnou odezvu (A)“ ukazují podobné zobrazení odezvy. Tri křivky pro „částečnou odezvu (B)“ ukazují zřetelně větší variabilitu ALT úrovní v průběhu doby léčení. Grafické závislosti pro

• to · · • to ···· ·· ·· to ·· · • · to to · · · • · · to· ··*·

Ribavirinem ošetřované nerespondenty a grafické závislosti pro placebo pacienty ukazují, jak bylo možné očekávat, rozptyl dat, který nevykazuje takové změny, které by měly nějaký určitý zjistitelný charakter či profil během léčení a v průběhu následujících časových období. Podle toho lze tedy usoudit, že definice „částečné odezvy (B)“ není vhodná pro účely integrované analýzy účinnosti. Vzhledem ke konzistentnímu charakteru grafické závislosti u definice pro „úplnou odezvu“ a pro „částečnou odezvu (A)“ a ke skutečnosti, že jsou tyto definice z klinického hlediska smysluplné, bylo rozhodnuto, že pro účely integrované analýzy účinnosti bude „odezva“ definována buď jako„úplná odezva“ nebo jako „částečná odezva (A)“.

V následující Tabulce 2 jsou ukázány výsledky pro každou z uvedených studií a pro kombinovanou databázi, a to za použití výše definované ALT odezvy. Rozdíly mezi respondenty ve dvou skupinách ošetřovaných pacientů jsou porovnány za pomoci buď Chi-square testu (metodou χ-čtverců) nebo Fischerova exaktního testu.

Tabulka 2

Procentuální rychlost ALT odezvy

Studie	Ribavirin n/N (%)	Placebo n/N (%)	Hodnota p
92-001	15/28(53,6)	1/30 (3,3)	<0,001
91-DK-178	11/29(37,9)	1/29 (3,4)	<0,001
CT00-002	32/70 (45,7)	2/36 (5,6)	<0,001
Kombinovaná databáze	15/28 (53,6)	1/30 (3,3)	< 0,001

n = počet pacientů s ALT odezvou (integrovaná definice).

N = všichni ošetřovaní pacienti (týká se ošetřovaných podle zde uvedeného kontextu) mínus ti pacienti, u nichž zkoumání nebylo uznáno jako platné.

···· • · 4 4

4 4« · • 4 · · ·

4 4 «

4444 4·

44 « 4 4 4 « 4 4

4 4

4 4 * 444 4

Pro identifikaci ALT odezvy korespondující s koncem léčení, se toto poslední platné pozorování vrací k maximálně dvěma vizitám, které úspěšně pokračují pro ty pacienty, u kterých takováto správná hodnota nechybí. Tento způsob postupu se použije ve dvou ze tří kontrolních studií (91-DK-178 a CT00/002). U devíti pacientů v Ribavirinové skupině a u dvou pacientů v placebo skupině nebylo zjištěno uvedené platné pozorování. Rychlosti ALT odezvy byly konzistentní přes celý průběh uvedených třech kontrolních studií a rozmezí se pohybovalo mezi 37,9 % až 53,6 %. Po zkombinování získaných dat byla ALT odezva 45,7 %. Ve všech případech byly rychlosti ALT odezvy u pacientů, ošetřovaných Ribavirinem statisticky, výrazně výborné v porovnám s pacienty ošetřovanými placebo. V placebo skupině byly rychlosti ALT odezvy konzistentně nízké a byly v rozmezí 3,3 % až 5,6 %, přičemž po zkombinování získaných dat to byla hodnota 4,2 %.

ALT odezva ve sledovaném období

V tabulce 3 jsou shrnuty rychlosti ustálené odezvy ve studiích 92-001 a 91-DK-178 a v těchto dvou kombinovaných studiích. Používají se individuální studiové, analytické, v souladu s projektovaným zamýšleným diagramem navržené definice ALT trvající ustálené odezvy. Respondent s trvající ustálenou odezvou je v zásadě pacient buď s normalizovanou ALT odezvou nebo s částečnou odezvou na konci ošetřování, jež splňuje zde obě uvedená kritéria po dané sledované období. Nelze poskytnout stejnou analýzu pro studii CT00/002, neboť pouze u několika pacientů lze získat úplná ATL data pro celý průběh sledovaného období.

Tabulka 3

Procentuální rychlost ALT trvající ustálené odezvy - podle protokolovaných definic

Studie	Ribavirin n/N (%)	Placebo n/N (%)
92-001	1/15(6,7)	0/1 (0,0)
91-DK-178	2/11(18,2)	0/1 (0,0)
Kombinovaná databáze	3/'26 (11,5)	0/2 (0,0)

φ · • ··· • · ♦

• · 944 9 • · ·«·· ·· ·· • · t · • · 4

9 4 • 4 9

4449 η = počet pacientů s ALT s trvající ustálenou odezvou.

N = všichni pacienti s úplnou nebo částečnou odezvou na konci ošetřování (studiové, analytické, v souladu s projektovaným zamýšleným diagramem navržené definice).

Podle analýz v těchto dvou uvedených studiích, byly rychlosti trvající ustálené odezvy 6,7 % a 18,2 % pro pacienty ošetřované Ribavirinem v porovnání s 0 % pro pacienty přijímající placebo. Vzhledem kmalé velikosti vzorku a k velice nízkému počtu placebo respondentů nebyla použita statistická analýza.

Zlepšení Knodellova bodování

U každé ze třech uvedených kontrolních studií je zřetelný číselný trend ve prospěch Ribavirinu, přičemž dochází ke změnám v celkovém Knodeílově bodování a u mnoha složek bodování. Stejný trend je patrný, pokud jsou kombinována data ze třech uvedených studií. Tento trend se uplatňuje nejen pouze ve zlepšení bodování, ale také ve zhoršování, které je indikováno dokonce i pokud u žádných pacientů v obou ošetřovaných skupinách nedochází ke zlepšování, přičemž je u několika málo pacientů v Ribavirinové skupině pozorováno zhoršování. To je velice důležité pozorování, vzhledem ktomu, že jedním z cílů, při ošetřování je prevence před zhoršením chronického a postupujícího, vyvíjejícího se stavu. Analýza kombinovaných dat pomocí CMC metodou χ-čtverců (Chi-square testu) nevykazuje žádné statisticky významné diference. Analýza kombinovaných dat pomocí analýzy rozptylu (jak je použita ve studiích 92-001 a 91-DK-178) vykazuje statisticky významnou diferenci ve prospěch Ribavirinu pro celkové Knodellovo bodování, avšak nikoliv pro bodování některé z jednotlivých složek.

Data týkající se histologie jater byla dále zkoumána pomocí analýzy kovariance za použití základní linie Knodellova bodování jako kovariantu. Regresní analýza základní linie Knodellova bodování versus bodování na konci ošetřování pro všechny pacienty ošetřované Ribavirinem a placebo pacienty ukázala jako výsledek, že sklon, tedy směrnice je menší než 1,0 ale že je větší než nula. To indikuje, že základní linie Knodellova bodování ovlivňuje domněnku (očekávání) výsledného závěru (výsledku) ošetřování, bez ohledu na jakékoliv diference mezi Ribavirinem a placebo. Tam, kde se směrnice znatelně liší od 1,0, tam je vhodnější test než analýza rozptylu (Fisher 1951). Výsledek analýzy kovariance je uveden v následující Tabulce 4. Střední hodnoty změn v bodování pro Ribavirinem ošetřované • 4

444 • · • 444 44 ♦ 4 • 444 ·· 44

4 « 4

4 4

4 4 • 44

4444 pacienty jsou pouze malé, avšak vzhledem k malému rozptylu, jsou diference z placebo statisticky významné. Je zajímavé si povšimnout, že není zlepšení nebylo patrné pouze u Knodellova sub-bodování, které se týká fíbrózy, a že k menšímu zhoršení došlo v Ribavirinové skupině v porovnání s placebo skupinou.

Tabulka 4

Porovnání Ribavirinu a placebo podle změn v Knodellově bodování od základní linie až do konce ošetřování - analýza kovariance za použití Knodellova bodování jako kovariantu, přičemž jsou zohledněny všechny fáze třech kombinovaných studií

Střední hodnota změny v bodování od základní linie až do konce ošetřování
Knodellova složka	Ribavirin N = 107	Placebo N = 78	Hodnota p
Periportální aktivita a nekróza	-0,40	-0,01	0,000 4
Portální zánět	-0,30	-0,10	0,020 6
Lobulámí nekróza	-0,33	-0,13	0,001 9
Fibróza	+ 0,07	+ 0,25	0,007 1
Celkové bodování	-1,11	-0,05	0,009 1

Zkoumání korelace mezi ALT odezvou a zlepšením Knodellova bodování

U každé ze třech uvedených kontrolních studií je Ribavirin výrazně efektivnější než placebo při normalizovaných a snížených úrovních ALT odezvy (zvýšené sérum ALT úrovně je biochemický indikátor hepatitického zánětu). Také je zde korelace mezi odezvou na Ribavirinovou terapii, pokud se týče normalizace nebo redukce ALT úrovně mezi jednotlivými pacienty, a podle zlepšení histologie jater tak, jak je stanovena podle Knodellova bodování. Zjistili jsme, že je zde skutečně konzistentní trend směrem k pozitivnímu vztahu mezi ALT odezvou a zlepšením Knodellova bodování a že oba dva tyto parametry platí za rozhodný způsob, tedy metodu, která je rozhodující pro posuzování.

• 4 44

4 » «

4 « •44 4 • · 4 ·· 4444 • * 44 • · 4 • ··· • 4 4 · • 4 4 ···· ·· • · · • 4 · • · · · 4 ·· 4

U kombinované databáze je tento trend statisticky významný pro Knodellovo bodování (p = 0,008), fibrózu (p = 0,014) a portální zánět (p = 0,022) za použití Cochran-Mantel-Haenszel (CMH) metody χ-čtverců (Chi-square testu). (Tabulka 5,6,7).

Tabulka 5

Stav odezvy podle Knodellova hodnocení - celkově podle ALT odezvy

Respondent	Nerespondent
Protokol	Odezva	n	%	n	’%	P- hodnota'
92-001	Zlepšená	7	46,7	4	33,3	0,099
	Nezměněná	7	46,7	3	25,0
	Zhoršená	1	6,7	5	41,7
91-DK-178	Zlepšená	10	90,9	7	38,9	0,021 *
	Nezměněná	1	9,1	5	27,8
	Zhoršená	0	0,00	6	33,3
CT00-002	Zlepšená	11	42,3	12	48,0	0,171
	Nezměněná	11	42,3	5	20,0
	Zhoršená	4	15,4	8	32,0
Integrovaný	Zlepšená	28	53,8	23	41,8	0,008 *
	Nezměněná	19	36,5	13	23,6
	Zhoršená	5	9,6	19	34,5

N = počet pacientů ve studii.

n = počet pacientů s odezvou v kategorii % = (n/N) * 100 ^]CMH statistika * P < 0,05 «* 00 • · 0 * « « · • 0 4 • »·♦ « 4 • · 0

000» »0 · Μ»* • 0

0 · 0 • 00 0 0 · • · « •0« * 0 · •· 0440

Tabulka 6

Stav odezvy podle Knodellova hodnocení - fibróza podle ALT odezvy

Respondent	Nerespondent
Protokol	Odezva	n	%	n	%	P- hodnota'
92-001	Zlepšená	2	13,3	1	0,00	0,434
	Nezměněná	12	80,0	11	91,7
	Zhoršená	1	6,7	1	8,3
91-DK-178	Zlepšená	5	45,5	2	11,1	0,191
	Nezměněná	4	36,4	11	61,1
	Zhoršená	2	18,2	5	27,8
CT00-002	Zlepšená	6	23,1	1	4,0	0,120
	Nezměněná	18	69,2	20	80,0
	Zhoršená	2	7,7	4	16,0
Integrovaný	Zlepšená	13	25,0	3	5,5	0,014 *
	Nezměněná	34	65,4	42	76,4
	Zhoršená	5	9,6	10	18,2

N = počet pacientů ve studii.

n = počet pacientů s odezvou v kategorii % = (n/N) * 100. ^JCMH statistika.

* P < 0,05.

*· » · · • to to* • · · • · « · • t » ···· •••to to· *· »to*to • · · • to · » · * * • · «

Tabulka 7

Stav odezvy podle Knodellova hodnocení - portální zánět podle ALT odezvy

Respondent	Nerespondent
Protokol	Odezva	n	%	n	%	P- hodnota'
92-001	Zlepšená	5	33,3	3	25,0	0,220
	Nezměněná	9	60,0	5	41,7
	Zhoršená	1	6,7	4	33,0
91-DK-178	Zlepšená	5	45,5	4	22,2	0,227
	Nezměněná	6	54,5	11	61,1
	Zhoršená	0	0,00	3	16,7
CT00-002	Zlepšená	5	19,2	6	24,0	0,159
	Nezměněná	21	80,8	16	64,0
	Zhoršená	0	0,00	3	12,0
Integrovaný	Zlepšená	15	28,8	13	23,6	0,022 *
	Nezměněná	36	69,2	32	58,2
	Zhoršená	1	1,9	10	18,2

N = počet pacientů ve studii.

n = počet pacientů s odezvou v kategorii % = (n/N) * 100. 'CMH statistika.

* P < 0.05.

·· ·· • · · · • · · • · • · ··

Souvislost mezi ALT odezvou a zlepšením v histologii jater je dále studován, aby bylo možné kvantifikovat zlepšení histologie jater u pacientů reagujících na Ribavirin, a proto, aby bylo možné zjistit, zda je podskupina pacientů, u které lze odvodit podstatnější klinický prospěch při léčení Ribavirinem. U každé ze tří pozorovaných skupin jsou ALT odezvy u Ribavirinem ošetřovaných respondentů a nerespondentů porovnávány z hlediska středních hodnot změn v celkovém Knodellově bodování v průběhu celé doby ošetřování. Tato analýza, jež je ukázána v dále následující Tabulce 8, takto kvantifikuje přímé změny, a to podle údajů, které jsou uvedeny v Tabulce 5.

Je patrné, že v každé ze studií existuje korelace mezi ALT odezvou a zlepšením histologie jater, přičemž ALT odezva je spojena s větším zlepšením u histologie jater v porovnání s ALT odezvou nerespondentů. Tento efekt je zvláště překvapivě nápadný u studie 91-DK-178, kde je střední hodnota snížení u Knodellova bodování 4,7 u ALT respondentů v porovnání s 0,17 u ALT nerespondentů. Pro zkoumání souvislosti mezi ALT odezvou a změnami Kondellova bodování se použije regresní model. Tím se ukázalo, že se u všech tří studií ALT odezvy projevil významný předpovídatel vzhledem ke zlepšení u histologie jater. Takže tedy ALT normalizaci nebo redukci lze korelovat se zlepšením u histologie jater u pacientů s hepatitidou C, kteří jsou ošetřováni Ribavirinem, a u pacientů, u kterých bylo dosaženo ALT odezvy a podobným způsobem je možné odvodit také podstatný prospěch z klinického hlediska. U pacientů, kteří jsou ošetřováni Ribavirinem, u kteiých nebylo dosaženo ALT odezvy, se neprojevuje nějaký prospěch z klinického hlediska v porovnání s pacienty, kteří přijímali placebo.

·· ·· • · · · • · ·

Tabulka 8

Studie	CT00-002	92-001	91-DK-178	Kombinovaná databáze
Doba trvání léčby	24	36	48
(týden)
Střední hodnota změny	-1,23	-1,47	-4,09	-1,90
podle Knodella
(rozmezí) u ALT	(-7,4)	(-8,2)	(-9,0)	(-9,4)
respondentů*	n = 26	n=15	n=ll	n = 52
Střední hodnota změny	-0,96	+ 0,47	-0,17	-0,36
podle Knodella
(rozmezí) u ALT	(-9,4)	(-3,6)	(-6,7)	(-9,7)
nerespondentů*	n = 25	n = 12	n=18	n = 55
P- hodnota**	0,004	0,000 1	0,002	0,000 1
Střední hodnota změny	-1,10	-0,56	-1,65	-1,11
podle Knodella
(rozmezí) u všech Ribavirin.	(-9,4)	(-8,6)	(-9,7)	(-9,7)
pacientů	n = 51	n = 27	n = 29	n= 107
Střední hodnota změny	-0,09	+ 0,44	-0,52	-0,51
podle Knodella
(rozmezí) u všech placebo	(-4,4)	(-3,5)	(-8,4)	(-8,5)
pacientů	n = 23	n = 27	n = 27	n = 77
P-hodnota	NS	NS	NS	0,01

* ALT odezva byla definována jako normalizace na konci ošetřování nebo snížení 50 % nebo více vzhledem k základní linii až do 1,5 krát nad hranici normálního stavu na konci ošetřování.

** Regresní analýza.

Sumárně tedy fáze III programu u Ribavirinu při chronické hepatitidě C sestává ze tří nahodilých, dvou slepých, placebo kontrolovaných paralelních skupinových studií. Nahodile bylo vybráno celkem 134 pacientů, kteří přijímali Ribavirin, a 97 pacientů, kteří přijímali placebo. Odezva vzhledem na uvedené ošetřování se stanovuje za použití těchto následujících parametrů:

1. Redukce nebo normalizace ALT úrovně (elevace ALT je biochemický indikátor hepatitického zánětu).

2. Zlepšení histologie jater jako evidovaného podle sníženého Knodellova bodování (Knodellův bodovací systém kvantifikuje stupeň poškození jater přiřazením bodů různým relevantním mikroskopickým charakteristikám a poté se sumarizací těchto podskupin bodů získá celkový počet bodů.

3. Eliminace viru hepatitidy C z krve, nebo snížení množství přítomného viru.

Ze 134 pacientů ve fázi III studií bylo 101 s kompletními daty o ALT úrovni, Knodellovým bodováním a úrovní virů. Z těchto 101 pacientů splňovali 24 pacienti kritéria na optimální klinickou odezvu na Ribavirinovou terapii. Tato kritéria jsou normalizována nebo klinicky významně redukována podle ALT úrovně, a též je redukováno Knodellovo bodování pokud se týká dvou nebo více bodů. Pro tyto 24 pacienty byla získána klinická odezva bez doprovodného snížení úrovně virů v krvi. V níže uvedené Tabulce 9 jsou shrnuta data pokud se týká ALT úrovní a Knodellova bodování pro 24 pacienty v porovnám se zbývajícími 77 pacienty, u nichž byly prokázány nižší stupně odezvy.

Tabulka 9

	Respondenti N = 24	Nerespondenti N = 77
Střední hodnota základní linie ALT (rozmezí) u U/L	142,5 (52-269)	176,9 (35 - 629)
Střední hodnota konce léčení ALT (rozmezí)* U/L	36,8(21-62)	91,7(13-286)
Střední hodnota snížení Knodellova bodování (rozmezí)	4,1(2-9)	0,15 (-7 až+9)

* Horní limit nebo normální stav je 40 UZL.

• · • ·»·

Byla tedy objevena a zde uvedena specifická provedení a aplikace nukleosidů, nukleotidů, a jejich analog. Nicméně však lze předpokládat za zjevné, že odborníci v dané oblasti techniky jsou si vědomi mnohých možných rozmanitých modifikací vedle zde popsaných, čímž však není nijak dotčen zde uvedený vynálezecky pojatý způsob. Předmět tohoto vynálezu tedy není takto omezen a je vystižen dále následujícími připojenými patentovými nároky. Nicméně však, jak interpretace tak nárokování lze dále interpretovat v tom nejširším možném způsobu, jak je konzistentní se zde uvedeným kontextem. Zejména potom pojmy „sestávající“ a „obsahující“ mohou být interpretovány tak, že se týkají elementů, komponent, nebo kroků a stupňů v nikoliv výlučném způsobu, což indikuje, že se týkají elementů, komponent nebo kroků a stupňů, jež mohou být přítomny, nebo používány či kombinovány s jinými elementy, komponenty nebo kroky a stupni, přičemž nemusí být přímo uváděny, či na ně přímo odkazováno.

·· ·· ♦ · » · ♦ • · · · • · · · • · · ·· ····

Průmyslová využitelnost

Sloučeniny podle tohoto vynálezu jsou zamýšleny jako léčivé prostředky a tedy jsou významné pro farmaceutický průmysl

Claims (54)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Sloučenina obecného vzorce I:

   kde R je H, PO₃ ²', (PO3 )2³', anebo (PO3)₃ ⁴' skupina.
2. 2. Sloučenina strukturního vzorce EX:

   (IX).
3. 3. Sloučenina obecného vzorce X:

   • 9 8· • 9 9

   9 089 • 9

   9 9 • 999 ·· • 8 0 f • · ♦

   9 9 8

   9·8

   90 98 9 9 kde W je -N(Ri)(R)₂ nebo =NR_b kde Rj a R₂ znamená nezávisle vodík, lineární alkyl, rozvětvený alkyl, alkenyl, alkynyl, aralkyl, aralkenyl, arylkynyl nebo aryl.
4. 4. Sloučenina obecného vzorce X podle nároku 3, kde R, nebo R₂ nezávisle dále obsahuje dusíkový atom, kyslíkový atom, atom síry, nebo halogenový atom.
5. 5. Způsob léčení virové infekce u pacienta, vyznačující se tím, že se podává prostředek, který obsahuje sloučeninu podle nároku 1, nároku 2, nároku 3 nebo nároku 4, v dávce, která je účinná pro ztlumení rozvíjení virové infekce.
6. 6. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 5, vyznačující se t i m, že dávka je v rozmezí 50 mg/den až 500 mg/den.
7. 7. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 5, vyznačující se t i m, že dávka je v rozmezí 500 mg/den až 2 500 mg/den.
8. 8. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 5, vyznačující se t í m, že virová infekce je vybraná ze skupiny, sestávající z HIV infekce, HCV infekce, HBV infekce, RSV infekce, chřipkové virové infekce a parachřipkové virové infekce.
9. 9. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 5, vyznačující se t í m, že se při něm dále pacientovi současně podává cytokin.

   ·· φφφφ • φφφ φ · · ·» ♦· • · * • «φφ φ φ φ φ φφφφ φφ •φ φφ • t · >

   φ φ φ φφφ < φφφ φφ φφφφ
10. 10. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 9, vyznačující se t í m, že cytokin je interferon.
11. 11. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 10, vyznačující se tím, že interferon je alfa-2b. ’
12. 12. Způsob léčení virové infekce u pacienta podle nároku 5, vyznačující se t í m, že se při něm dále podává Ribavirin.
13. 13. Sloučenina podle nároku 1, kde R je PO₃ ²‘.
14. 14. Způsob léčení virové infekce u pacienta, vyznačující se t í m, že se současně podává prostředek, obsahující sloučeninu podle nároku 13, v dávce, která je účinná pro ztlumení rozvíjení virové infekce.
15. 15. Sloučenina podle nároku 1, kde R je (PO₃)₂ ³'.
16. 16. Způsob léčení virové infekce u pacienta, vyznačující se t í m, že se podává prostředek, obsahující sloučeninu podle nároku 15, v dávce, která je účinná pro ztlumení rozvíjení virové infekce.
17. 17. Sloučenina podle nároku 1, kde R je (PO₃)₃ ³'.

    ·· • · • · ·· t · t • * * « • · ·«·· • titi >· • · ♦ • ··· ♦ · « ···· ·»
18. 18. Způsob léčení virové infekce u pacienta, vyznačující se tím, že se podává prostředek, obsahující sloučeninu podle nároku 17, v dávce, která je účinná pro ztlumení rozvíjení virové infekce.
19. 19. Způsob zvýšení selektivity farmakologicky aktivní molekuly s ohledem na farmakologický účinek vůči cílovým buňkám, vyznačující se tím, že se poskytuje léčivá látka, přičemž léčivou látkou je 1 -β-L-ribofuranosyl-1,2,4-triazol-3-karboxamid;

    je tato léčivá látka modifikována modifikační skupinou, přičemž je tato modifikační skupina kovalentně připojena k léčivé látce pomocí dusíkového atomu;

    přičemž je modifikační skupina je enzymaticky odstraněna od uvedeného léčiva v cílové buňce.
20. 20. Způsob zvýšení selektivity farmakologicky aktivní molekuly s ohledem na farmakologický účinek vůči cílovým buňkám, vyznačující se tím, že modifikační skupina je =NH, přičemž je tato modifikační skupina kovalentně připojena ke karbonylovému atomu v léčivé látce.
21. 21. Způsob zvýšení selektivity farmakologicky aktivní molekuly s ohledem na farmakologický účinek vůči cílovým buňkám, vyznačující se t í m, že modifikační skupina je N(Ri)(R₂) nebo =NR!, kde Rj a R₂ jsou nezávisle vodík, lineární alkyl, rozvětvený alkyl, alkenyl, alkynyl, aralkyl, aralkenyl, aralkynyl, nebo aryl.
22. 22. Způsob zvýšení selektivity farmakologicky aktivní molekuly s ohledem na farmakologický účinek vůči cílovým buňkám, vyznačující se t í m, že Rj a R₂ nezávisle obsahují dusíkový atom, kyslíkový atom, atom síry, nebo halogenový atom.

    4 4 4 • 4

    4 4

    4 4 • 444 ·· 44 ♦ · 4 4

    4 4 44 4 ♦ 4 4 4 4 • 4 4 4 •444 44
23. 23. Způsob léčení onemocnění, charakterizovaný zánětem orgánu pacienta, vyznačující se tím, že se:

    poskytuje sloučenina podle nároku 1, nároku 2, nebo nároku 3; a podává tato sloučenina pacientovi v dávce, která (a) působí systematickou imunomodulaci a nikoliv systematickou imunosupresi Typu I a Typu Π odezvy, a (b) působí imunosupresi Typu I a Typu II odezvy v orgánu pacienta.
24. 24. Způsob léčení onemocnění podle nároku 23, vy zn a č u j i c í se t í m, že sloučeninou je sloučenina podle nároku 1.
25. 25. Způsob léčení onemocnění podle nároku 23, vy zn a č u j í c í se t í m, že sloučeninou je sloučenina podle nároku 2.
26. 26. Způsob léčení onemocnění podle nároku 23, vy zn a ě u j í c í se t i m, že sloučeninou je sloučenina podle nároku 3.
27. 27. Způsob léčení onemocnění podle nároku 23, vy zn a ě u j i c í se t í m, že orgánem jsou játra, přičemž játra jsou infikována virem.
28. 28. Způsob léčení onemocnění podle nároku 23, vy zn a ě u j í c i se t i m, že virem je HCV virus.

    ♦ * * ·· · ·· ·· • · · · • · · • · · *· ·«··
29. 29. Způsob stimulování neuronového růstu vyznačující se t i m, že:

    bylo zjištěno, že sloučenina obecného vzorce XI • * * • ··· • · · • · · ···· ·· kde Yje Ι-β-L-ribofuranosyl, l-p-L-riboíuranosyl-5-fosfát, l-p-L-ribofuranosyl-5-difosfát, l-P-L-ribofuranosyl-5-trifosfát, Ι-β-D-ribofuranosyl, a l-^-D-ribofuranosyl-5-fosfát, 1β-Ο-ΓίδοίίΐΓΒηοβγΙ-ό-ύίΓοβίέζ nebo 1 ^-D-ribofuranosyl-5-trifosfát;

    je účinná vůči stimulování růstu neuronů daném koncentračním rozmezí; a s výhradou neuronů se sloučeninou v daném koncentračním rozmezí.
30. 30. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku 29, vyznačující se t i m, že sloučenina je Ribavirin.
31. 31. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku29, vyznačující se t i m, že sloučenina je fosforylovaný Ribavirin.
32. 32. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku29, vyznačující se t i m, že sloučenina je Levivirin™.
33. 33. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku 29, vyznačující se t i m, že sloučenina je fosforylovaný Levivirin™.

    44 44

    4 4 4 4

    4 4 4

    4 4 4 4

    4 4 4

    44 4444 ·· ·· • · 4 • 494 • 4 4 4

    4 4 4

    4444 44 • fcfc

    44 4

    4 4 4

    4 4 4

    4 4 4

    4 4 4
34. 34. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku 29, vyznačující se t í m, že se podává tato sloučenina pacientovi jako součást léčení onemocnění v takovém rozmezí dávek, které je účinné pro zvýšení odezvy Typu I a pro snížení odezvy Typu II u pacienta.
35. 35. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku 29, vyznačující se t í m, že je zaměřován tak, aby jeho cílem byly unipolámí nervové buňky v neuronech.
36. 36. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku 29, vyznačující se t i m, že je zaměřován tak, aby jeho cílem byly bipolámí nervové buňky v neuronech.
37. 37. Způsob stimulování neuronového růstu podle nároku29, vyznačující se t í m, že neurony jsou částí neuronové tkáně, jež obsahuje alespoň čtyři z následujících typů buněk: astrocyty, dendrocyty, buňky myelinové pochvy, buňky podpůrné nervové tkáně, unipolámí nervové buňky, bipolámí nervové buňky, multipolámí nervové buňky a receptorové buňky.
38. 38. Antivirový léčivý prostředek, vyznačující se t i m, že obsahuje:

    první sloučeninu s přímým a nepřímým antivirovým účinkem; a druhou sloučeninu, která zvyšuje celkový antivirový účinek, přičemž celkový antivirový účinek v sobě zahrnuje přímý a nepřímý antivirový účinek a přičemž tato druhá sloučenina specificky váže hapten, který je vybraný ze skupiny sestávající z virového proteinu a cytokinů.
39. 39. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c í se t í m, že první sloučenina obsahuje nukleosidový analogon.

    »· toto • «· ♦ • · *· ··· • to to • tof ·· to to· * • * · • · · • · · >· ·»·· «* · toto to to · to · • · · · • to to ·· ·
40. 40. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, v y z n a č u j i c i nukleosidovým analogem je Ribavirin.

    se t i m, že
41. 41. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vyznačující nukleosidovým analogem je Levovirin™.

    se t i m, že
42. 42. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38 nebo podle nároku 39, vyznačující se tím, že nukleosidový analogon je ve formě proléčiva.
43. 43. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že přímý antivirový účinek obsahuje inhibici virové replikace.
44. 44. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, v y z n a č u j i c i se t i m, že v přímém antivirovém účinku je obsaženo posunování rovnováhy Typ 1/Typ 2 směrem k odezvě Typu 1.
45. 45. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vyznačující se tím, že v přímém antivirovém účinkuje obsaženo potlačení odezvy Typu 1 a Typu 2.
46. 46. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že druhá sloučenina obsahuje protilátku.

    »4 44

    4 · · «

    4 4 4

    4 4 4

    4 4 *

    4* 44·· »4 «4 • · ♦ • ···

    4 4 4«*
47. 47. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, v y z n a č u j i c i se t i m, že protilátka je vybrána ze skupiny, sestávající z monoklonální protilátky, polyklonální protilátky, syntetické protilátky, a z fragmentu protilátky.
48. 48. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že virový protein je protein viru, vybraný ze skupiny sestávající z HIV viru, viru hepatitidy, viru chřipky, viru parachřipky a RSV viru.
49. 49. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že virový protein je reverzní transkriptáza.
50. 50. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že cytokin je cytokin Typu 1.
51. 51. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že první sloučenina a druhá sloučenina má synergický efekt.
52. 52. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že alespoň jedna z první sloučeniny a druhé sloučeniny je selektivně akumulována v orgánu.
53. 53. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vy zn a č u j i c i se t i m, že orgán je vybrán ze skupiny, která obsahuje játra a mozek.

    • to ·« • · · • ··* • · · • · · ••to· ·· <

    « • to • «•to • to ·« to • · • · • · • to··
54. 54. Antivirový léčivý prostředek podle nároku 38, vyznačující se tím, že první sloučenina je Ribavirin a druhá sloučenina je protilátka, která specificky váže cytokin Typu 2.