CZ2002495A3

CZ2002495A3 - Způsob výroby fosfonomethylglycinu

Info

Publication number: CZ2002495A3
Application number: CZ2002495A
Authority: CZ
Inventors: Nicola Christiane Aust; Thomas Butz; Martin Fischer
Original assignee: Basf Aktiengesellschaft
Priority date: 1999-08-11
Filing date: 2000-08-10
Publication date: 2002-08-14
Also published as: DE50001895D1; BG106388A; ATE238316T1; AR025229A1; SK1992002A3; HUP0202530A3; MXPA02001049A; HUP0202530A2; PL361841A1; CN1368976A; CA2381412A1; ES2197109T3; EA200200206A1; WO2001012639A1; DK1203000T3; AU6441000A; BR0013107A; EA004181B1; US6528680B1; EP1203000A1

Description

Způsob výroby fosfonomethylglycinu

Oblast techniky

Předložený vynález se týká způsobu přípravy fosfonomethylglycinu z N—oxidu kyseliny N—fosfonomethyl— iminodioctové.

Dosavadní stav techniky

Fosfonomethylglycin, který je znám pod obecným názvem glyfosat, je mocnou fytotoxickou sloučeninou, která se využívá jaké herbicid.

EP-A-439 445 popisuje přípravu fosfonomethylglycinu, při které se vychází z kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové. Posledně jmenovaná sloučenina se oxiduje peroxidem ve vodném roztoku, pokud je příhodno za přítomnosti katalyticky působícího množství sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě, k získání meziproduktu N-oxidu kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové. N-Oxid se následně převede na fosfonomethylglycin za přítomnosti katalytického množství disiřičitanové sloučeniny a sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě.

EP-A-464 017 také popisuje způsob přípravy fosfonomethylglycinu, při kterém se vychází z kyseliny fosfonomethyliminodioctové za využití stejných kroku způsobu. Oxidace k poskytnutí výše uvedeného N-oxidu se provádí pomocí peroxidu za přítomnosti sloučeniny molybdenu nebo wolframu rozpustné ve vodě. Konverze na fosfonomethylglycin se poté provádí za použití železa, zinku, hliníku,

-2 vanadia nebo mědi ve formě kovu nebo za použití soli vanadu, železnaté soli nebo měďné soli jako katalyzátoru.

Nakonec EP-A-464 018 také popisuje způsob přípravy fosfonomethylglycinu, kde se oxidace kyseliny fosfonomethyliminodioctové provádí pomocí peroxidu za přítomnosti ve vodě rozpustné směsi sloučeniny wolframu a sloučeniny molybdenu rozpustných ve vodě jako katalyzátoru. N-Oxid se poté přivede do kontaktu s kovovým železem, sloučeninou vanadu rozpustnou ve vodě, železnatou solí nebo směsí ve vodě rozpustného sulfitu, siřičitanu nebo hydrogensiřičitanu a sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě a převede se na fosfonomethylglycin.

Způsoby popsané v dosavadním stavu techniky mají společné, že katalyzátor se zavede v počáteční náloži vodného roztoku N-oxidu. V průmyslovém měřítku vyžaduje řízení těchto postupů velkou složitost, jelikož plyn, který se vytváří při konverzi N-oxidu na fosfonomethylglycin, se uvolňuje neřízeným způsobem a, navíc, rychle roste teplota reakční směsi.

Předmětem tohoto vynálezu je poskytnutí způsobu přípravy fosfonomethylglycinu, který může být řízený, dokonce i v průmyslovém měřítku.

Podstata vynálezu

Původci nalezli, že tohoto předmětu se dosáhne způsobem přípravy fosfonomethylglycinu, kde se N-oxid kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové přivede do kontaktu s katalyticky aktivním množstvím alespoň jednoho katalyzátoru, zvoleného z thionylhalogenidu, dithioničitanu

-3 amonného nebo dithioničitanu alkalického kovu, dialkylsulfitu, chloridu sirnatého, oxidu siřičitého a kyseliny siřičité, v reakční nádobě za přítomnosti nebo nepřítomnosti kokatalyzátoru při odměřování N-oxidu do reakční nádoby takovým způsobem, že je konvertováno vždy alespoň 50 % N-oxidu odměřeného do reakční nádoby.

N-Oxid kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové je znám a může se připravit četnými způsoby. Například může se syntetizovat podle US patentů č. 3 950 402 nebo 3 954 848 nebo podle HU patentu č. 187 347 za použití peroxidů v přítomnosti sloučenin stříbra, železa, cínu, olova, manganu nebo molybdenu. N-Oxid se však výhodně připraví jedním ze způsobů popsaných v evropských patentových přihláškách EP 439 445 A, EP 464 017 A nebo EP 464 018 A, kde se kyselina N-fosfonomethyliminodioctová přivede do kontaktu s peroxidem, jako je peroxid vodíku, kyselina peroxymravenčí, kyselina peroctová, kyselina perbenzoová, kyselina peroxytrifluoroctová, benzoylperoxid, kyselina benzenperoxysulfonová apod. S výhodou se použije peroxid vodíku, obzvláště alespoň ve stechiometrických množstvích, vztaženo ke kyselině N-fosfonomethyliminodioctové. Peroxid vodíku se obecně použije v rozmezí koncentraci od 10 do 70 % hmotnostních, obzvláště od 30 do 70 % hmotnostních. Reakční teplota je obecně v rozmezí od přibližně 0 do 80 °C, obzvláště od přibližně 20 °C do přibližně 70 °C.

Oxidace kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové se obzvláště výhodně provádí za přítomnosti katalytického množství sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě nebo sloučeniny wolframu rozpustné ve vodě nebo jejich směsi. Vhodné sloučeniny molybdenu jsou odborníkovi v oboru známy, přičemž je pouze nezbytné, aby byly rozpustné v reakčním

-4 prostředí. Užitečnými sloučeninami molybdenu jsou například molybdenaty alkalického kovu, jako je molybdenát sodný, molybdenát amonný nebo molybdenát alkalického kovu nebo polymolybdenát amonný, jako je dimolybdenát amonný nebo sodný.

Vhodné sloučeniny wolframu jsou odborníkovi v oboru také známy, přičemž pro všechny z nich se vyžaduje rozpustnost v reakčním prostředí. Užitečnými sloučeninami wolframu jsou například kyselina wolframová, komplex 1,2wolframanu s fosforečnanem a wolframan barnatý. Výhodné jsou wolframan amonný a wolframany alkalických kovů, jako je wolframan sodný a wolframan draselný.

Katalytické množství se může pohybovat v širokém rozmezí. Obecně se použije od přibližně 0,01 do přibližně 5,0 % hmotnostních, výhodně od přibližně 0,01 do přibližně 3,0 % hmotnostních katalyzátoru, vztaženo na hmotnost kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Peroxid se obecně použije v alespoň stechiometrickém množství. Je výhodné použít malý přebytek, obzvláště od přibližně 1,02 do 1,20 molárních ekvivalentů, obzvláště výhodně od 1,05 do 1,15 molárních ekvivalentů, vztaženo na množství kyseliny fosfonomethyliminodioctové.

Oxidace kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové probíhá ve vodném prostředí, přičemž kyselina N-fosfonomethyliminodioctová se napřed suspenduje, ale alespoň částečně rozpustí během oxidace. Kyselina N-fosfonomethyliminodioctová se vhodně použije ve vysoké koncentraci, například ve formě vodné suspenze o až hmotnostně 60% koncentraci, obzvláště o až hmotnostně 50%

koncentraci. Kyselina N-fosfonomethyliminodioctová se výhodně použije v takovém množství, že po ukončení oxidace je přítomen roztok. Přechod ze suspenze na roztok ukazuje, že oxidační reakce v podstatě skončila, protože N-oxid je mnohem lépe rozpustný ve vodě než kyselina N-fosfonomethyliminodioctová.

Konverze N-oxidu na požadovaný fosfonomethylglycin se výhodně provede, když se vyjde z vodného roztoku N-oxidu. Katalyzátor se také výhodně použije ve formě vodného roztoku. Oxid siřičitý se může použít jako plyn, buď jako takový nebo zředěný inertním plynem, jako je dusík. Katalyzátory, které se výhodně použijí, jsou oxid siřičitý nebo kyselina siřičitá, thionylchlorid, dialkylsulfit, obzvláště dialkylsulfit s 1 až 4 atomy uhlíku, jako je dimethylsulfit, nebo dithiosiřičitan alkalického kovu, obzvláště dithiosiřičitan sodný, nebo jejich směsi.

Konverze N-oxidu na fosfonomethylglycin se výhodně provede za přítomnosti kokatalyzátoru ke zvýšení rychlosti konverze. Výhodnými kokatalyzátory jsou například soli vanadu rozpustné ve vodě, jako je síran vanadylu, nebo železnaté soli rozpustné ve vodě, jako je síran železnatý nebo chlorid železnatý. Je však výhodné jako kokatalyzátoru použít ve vodě rozpustné sloučeniny molybdenu, jako je molybdenát amonný, nebo molybdenát alkalického kovu, jako je molybdenát sodný, nebo polymolybdenát amonný nebo polymolybdenáty alkalického kovu, jako je dimolybdenát amonný nebo dimolybdenát sodný. Je obzvláště výhodné použít stejného kokatalyzátoru pro oxidaci kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a pro následnou konverzi N-oxidu, obzvláště jednu z výše uvedených sloučenin molybdenu.

-6 Obecně se použije alespoň 0,01 % hmotnostního katalyzátoru, vztaženo na množství N-oxidu. Zpravidla se může použít množství 10 % hmotnostních, výhodně ne více než 8 % hmotnostních, katalyzátoru, vztaženo na N-oxid. Množství je výhodně v rozmezí od 0,01 % hmotnostního do přibližně 6,0 % hmotnostních, obzvláště v rozmezí od 0,1 % hmotnostního do 5,0 % hmotnostních, vztaženo na N-oxid. Pokud roztok N-oxidu stále obsahuje zbytkovou nespotřebovanou peroxidovou sloučeninu, kteréžto množství se snadno stanoví pomocí redox titrace, a pokud se použije katalyzátor, který může být oxidován tímto zbytkem, je vhodné zvýšit množství katalyzátoru o podíl spotřebovaný peroxidovou sloučeninou.

Množství kokatalyzátoru je obecně v rozmezí od přibližně 0,01 do přibližně 30 % molárnich, výhodně od přibližně 0,05 do přibližně 10 % molárnich, vztaženo na N-oxid. Je výhodné použít stejnou sloučeninu, obzvláště sloučeninu molybdenu rozpustnou ve vodě, jako katalyzátor pro přípravu N-oxidu a jako kokatalyzátor pro konverzi N-oxidu na fosfonomethylglycin. Poté, po oxidaci, se katalyzátor z reakční směsi neodstraní, takže se lze obejít bez přidání dalšího kokatalyzátoru pro následnou konverzi.

Reakční teplota pro konverzi N-oxidu na fosfonomethylglycin je obecně v rozmezí od 10 do 100 °C, obzvláště od 30 do 80 °C, výhodně od 35 do 70 °C. Pro konverzní reakci se N-oxid může přivést do kontaktu s katalyzátorem obvyklým způsobem.

Kontakt N-oxidu s katalyzátorem se provádí takovým způsobem, že N-oxid se odměří do reakční komory,

-7 obzvláště ve formě vodného roztoku. „Odměřením se může pro účely tohoto vynálezu rozumět, že N-oxid se zavede do reakční komory postupně, tj. řízené pokud jde o čas, a v reakční komoře se přivede do kontaktu s katalyzátorem, obzvláště ve formě vodného roztoku. To se může provést například postupným zaváděním roztoku N-oxidu nebo jeho přidáváním po částech v malých množstvích. Není nezbytné odměřit veškerý N-oxid. Jeho část, například až 20 % nebo až 10 %, může být do reakční komory vložena na počátku.

Je možné zavést část katalyzátoru nebo veškerý katalyzátor do reakční komory na počátku. Pokud se na počátku zavede pouze část katalyzátoru, zbytek se do reakční komory také může odměřovat, buď současně s N-oxidem nebo střídavě. Jako alternativa může být veškerý katalyzátor do reakční nádoby odměřován, opět současně s N-oxidem nebo střídavě.

Při provádění reakce se však vždy musí zajistit, aby alespoň 50 %, výhodně alespoň 70 %, obzvláště výhodně alespoň 90 %, N-oxidu odměřeného do reakční nádoby bylo konvertováno. Míra konverze se může snadno stanovit podle množství oxidu uhličitého, který se během konverze uvolní. N-Oxid se tudíž odměřuje takovým způsobem, že alespoň 50 %, výhodně alespoň 70 %, obzvláště výhodně alespoň 90 %, množství oxidu uhličitého, které se očekává získat během konverzní reakce a které odpovídá množství N-oxidu, který byl již přidán, se uvolní pouze s mírným zpožděním, obecně ne delším než 15 minut, než se přidá další roztok N-oxidu. Zpravidla se toho dosáhne zajištěním toho, že alespoň 0,01 % molárního katalyzátoru, vztaženo na N-oxid, který byl již odměřen, je přítomno v reakční směsi. Pokud se vývin oxidu uhličitého v průběhu konverzní reakce zpomaluje nebo

ustane, může se do reakční směsi přidat další katalyzátor nebo, pokud je část katalyzátoru odměřena, může se katalyzátor odměřit rychleji.

Kokatalyzátor se může přivést do kontaktu s N-oxidem stejným způsobem jako katalyzátor.

V konverzní reakci se fosfonomethylglycin vysráží jako tuhá látka, když koncentrace v reakční směsi přesáhne přibližně 1,0 % hmotnostní. Reakce se proto vhodně provádí takovým způsobem, že většina fosfonomethylglycinu se získá jako tuhá látka. Zpravidla to nastane, když se koncentrace zvolí taková, že se získá suspenze s alespoň 10 % hmotnostními suspendovaného fosfonomethylglycinu.

Fosfonomethylglycin se může oddělit ze získané suspenze obvyklými postupy pro isolaci tuhých látek. Před oddělením se směs vhodně ochladí na teplotu nižší než 30 °C, obzvláště na teplotu od 10 do 20 °C a/nebo se míchá 1 až 20 hodin. Alespoň část matečné kapaliny, která zůstává po oddělení fosfonomethylglycinu a která stále obsahuje rozpuštěný fosfonomethylglycin a katalyzátor, se může použít pro konverzi dalšího N-oxidu.

Příprava N-oxidu a následná konverze N-oxidu na fosfonomethylglycin se může provádět násadově, polovsádkově (odměřuje se peroxid vodíku nebo roztok N-oxidu a, pokud je to žádoucí, část katalyzátoru) nebo kontinuálně (všechny složky, tj. kyselina N-fosfonomethyliminodioctová, oxidační činidlo a, pokud je to žádoucí, katalyzátor nebo N-oxid, katalyzátor a, pokud je to žádoucí, kokatalyzátor se odměřují současně).

Následující příklady vynález ilustrují, aniž by jej jakkoli omezovaly.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 0,92 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje.ve 100 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 65 °C. Pak se po kapkách během 30 minut přidá 20,6 g 30% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 1 hodinu při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. Test na peroxid vodíku je negativní. Tento roztok N-oxidu se během 30 minut při teplotě 40 °C přidá k 10 ml vodného roztoku nasyceného oxidem siřičitým. Pozoruje se nepřetržitý vývin plynu. Bezbarvá sraženina se vytváří dokonce i během odměřování N-oxidu. Poté se v míchání pokračuje 1 hodinu při teplotě 40 °C. Sraženina, která se oddělí, se zfiltruje a vysuší při teplotě místnosti. Tento postup· dovolí isolovat 23,2 g N-fosfonomethylglycinu s čistotou 96 %. To odpovídá výtěžku 79 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fos-fonomethyliminodioctové.

Příklad 2 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 0,92 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje ve 100 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 65 °C. Pak se po kapkách během 30 minut přidá 20,6 g 30% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 1 hodinu při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. Test na peroxid vodíku je negativní. Roztok se ochladí na

N-oxidu se během 30 minut vody, kterou se probublá

-10 teplotu místnosti. Tento roztok při. teplotě 40 °C přidá k 10 ml plynná směs oxidu siřičitého a dusíku. Během přidávání N-oxidu se do roztoku odměří další oxid siřičitý a dusík. Pozoruje se nepřetržitý vývin plynu a teplota stoupne na 55 °C. Směs se pak míchá dalších 30 minut při teplotě 5 °C. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje a vysuší. Tento postup dovoluje isolovat 22,0 g N-fosfonomethylglycinu s čistotou 98 %. To odpovídá výtěžku 76 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 3 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 1,23 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje v 75 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 55 °C. Pak se po kapkách během 15 minut přidá 19,8 g 50% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 1,5 hodiny při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok.

V dalším kroku se do reakční nádoby při teplotě 40 °C zavedou 2 ml nasyceného roztoku oxidu siřičitého a 15 % z připraveného roztoku N-oxidu. N-Oxid se poté přidává po kapkách takovým způsobem, že molární množství vytvořeného oxidu uhličitého odpovídá přibližně 70% molárního množství N-oxidu, který byl po kapkách přidán. Tedy například po zavedení celkem 30 % roztoku N-oxidu se vytvoří 1,7 litru oxidu uhličitého. Tento postup brání akumulaci N-oxidu v roztoku. Pokud se oxid uhličitý vyvíjí nižší rychlostí, přidává se roztok oxidu siřičitého takovým způsobem, že množství vytvořeného oxidu uhličitého naopak odpovídá přibližně 70 % N-oxidu, který byl po kapkách přidán. Tímto způsobem se oxid uhličitý vyvíjí kontinuálně. Poté, co byl po kapkách přidán veškerý roztok N-oxidu a 15 ml roztoku

oxidu siřičitého během 1,5 hodiny, nelze po dalších 15 minutách dále pozorovat žádný vývin plynu. Celkově se vytvoří 4,3 litrů oxidu uhličitého. Roztok se ochladí na teplotu místnosti a sraženina, která se oddělí, se odfiltruje za odsávání a vysuší. Isoluje se 35 g N-fosfonomethylglycinu, což odpovídá výtěžku 78 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 4 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 1,23 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje v 75 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 55 °C. Pak se po kapkách během 15 minut přidá 19,8 g 50% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 1,5 hodiny při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. V dalším kroku se do reakční nádoby při teplotě 40 °C zavede 5 kapek thionylchloridu a 20 ml připraveného roztoku N-oxidu a roztok N-oxidu se poté přidává po kapkách v 10 ml dávkách.Pokud se jeví, že plyn se vyvíjí nižší rychlostí než se přidává další N-oxid, udržuje se vývin plynu konstantní dalším přidáváním thionylchloridu po kapkách. Poté, co byl přidán veškerý roztok N-oxidu a 18 kapek thionylchloridu během 1,5 hodiny, nelze po další hodinu dále pozorovat žádný vývin plynu. Celkově se vytvoří 4 litry oxidu uhličitého. Roztok se ochladí na teplotu místnosti a sraženina, která se oddělí, se odfiltruje za odsávání a vysuší. Isoluje se 41,0 g N-fosfonomethylglycinu o čistotě 79 %, což odpovídá výtěžku 73 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 5 • * ·· · ··· ««·· * ·· ·♦· ·· ···· g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 0,92 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje ve 100 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 65 °C. Pak se po kapkách během 20 minut přidá 20,6 g 30% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 45 minut při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. Test na peroxid vodíku je pozitivní. 1,0 g dithioničitanu sodného rozpuštěného v 15 ml vody se zavede do reakční nádoby. Během 75 minut se při teplotě 40 °C odměří roztok N-oxidu, během této doby se konstantně vyvíjí plyn. Poté se v míchání pokračuje 1,5 hodiny při teplotě 40 °C. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje a vysuší při teplotě místnosti. Tento postup dovoluje isolovat 19,2 g čistého N-fosfonomethylglycinu. To odpovídá výtěžku 68 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 6 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 0,92 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje ve 100 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 65 °C. Pak se po kapkách během 30 minut přidá 20,6 g 30% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 1 hodinu při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. Roztok se ochladí na teplotu 40 °C a následně se po kapkách odměří 2,1 g chloridu sirnatého. V míchání pokračuje 1,5 hodiny při teplotě 40 °C. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje a vysuší při teplotě místnosti. Tento postup dovoluje isolovat 21,0 g N-fosfonomethylglycinu s čistotou 95 %. To odpovídá výtěžku 71 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 7 g kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a 0,92 g tetrahydrátu molybdenátu amonného se suspenduje ve 100 ml vody a suspenze se zahřeje na teplotu 65 °C. Pak se po kapkách během 20 minut přidá 20,6 g 30% roztoku peroxidu vodíku a míchání pokračuje 40 minut při teplotě 65 °C, přičemž během tohoto procesu se vytvoří čirý roztok. Do reakční nádoby se zavede 1,8 g dimethylsulfitu rozpuštěného v 15 ml vody. Při teplotě 40 °C se během 75 minut odměří roztok N-oxidu, během této doby se nepřetržitě vyvíjí plyn. V míchání se poté pokračuje 1,5 hodiny při teplotě 40 °C. Sraženina, která se oddělí, se odfiltruje a vysuší při teplotě místnosti. Tento postup dovoluje isolovat 21,5 g čistého N-fosfonomethylglycinu. To odpovídá výtěžku 76 %, vztaženo na množství použité kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

Příklad 8

3550 litrů vody za hodinu se čerpá do míchané nádoby o objemu 6 m³ a 2500 kg kyseliny fosfonomethyliminodioctové za hodinu se odměřuje za použití kola opatřeného buňkami zasahujícími do komory. Výsledná suspenze a, synchronně, 870 kg 50% roztoku peroxidu vodíku za hodinu a 450 kg hmotnostně 12% roztoku molybdenátu amonného ve vodě za hodinu se čerpají do míchané nádoby o objemu 6 m³. Reakční nádoby se chladí vodou prostřednictvím chladicího pláště tak, že mícháním se ustaví teplota 65 °C.

Reakční směs se kontinuálně čerpá do druhé nádoby o objemu 6 m³, kde se také míchá při teplotě 65 °C. Odsud se kontinuálně čerpá do třetí míchané nádoby o objemu 6 m³

do níž se pomocí ponorné trubky odměřuje 18 000 litrů oxidu siřičitého za hodinu. Teplota v třetí reakční nádobě se nastaví na 45 °C pomocí chladicího pláště. Proud 220 m³oxidu uhličitého za hodinu, který se vyvíjí, se absorbuje v pračce na plyn pracující s roztokem hydroxidu sodného.

Suspenze se čerpá do čtvrté míchané nádoby o objemu 6 m³. udržované při teplotě 50 °C. Zde se uvolňuje dalších 27 m³ oxidu uhličitého za hodinu, které se rovněž dávkují do pračky na plyn.

Suspenze fosfonomethylglycinu ve vodě, kterou tato nádoba obsahuje, se čerpá do nádoby o objemu 6 m³, kde se chladí na teplotu 20 °C. Odsud se suspenze kontinuálně dávkuje do odstředivky, kde se z vodného filtrátu oddělí 1767 kg vlhkého fosfonomethylglycinu s obsahem 90 % sušiny za hodinu.

Claims

1. Způsob přípravy fosfonomethylglycinu, vyznačuj ίο i se t i m, že N-oxid kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové se přivede do kontaktu s katalyticky aktivním množstvím alespoň jednoho katalyzátoru, zvoleného z thionylhalogenidu, dithioničitanu amonného nebo dithioničitanu alkalického kovu, dialkylsulfitu, chloridu sirnatého, oxidu siřičitého a kyseliny siřičité, v reakční nádobě odměřením N-oxidu kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové do reakční nádoby takovým způsobem, že je konvertováno vždy alespoň 50 % N-oxidu odměřeného do reakční nádoby.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že použitým katalyzátorem je oxid siřičitý, kyselina siřičitá, thionylchlorid, dialkylsulfit nebo dithioničitan alkalického kovu.

3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že dále se použije kokatalyzátor.

4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že použitým kokatalyzátorem je sloučenina molybdenu rozpustná ve vodě, obzvláště molybdenát amonný nebo molybdenát alkalického kovu.

5. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, v yznačující se tím, že N-oxid se do vodného roztoku katalyzátoru odměřuje.

6. Způsob podle kteréhokoli z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že N-oxid a katalyzátor se do reakční komory odměřují současně a odděleně.

7. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, v yznačující se tím, že N-oxid kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové se odměřuje tak, že je konvertováno vždy alespoň 70 % N-oxidu odměřeného do reakční komory.

8. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, v yznačující se tím, že N-oxid kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové se připraví oxidací kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové.

9. Způsob podle nároku 8, vyznačující se tím, že oxidace se provede peroxidovou sloučeninou.

10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že oxidace se provede za přítomnosti oxidačního katalyzátoru, obzvláště sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě.

11. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že stejný katalyzátor se použije jako katalyzátor pro oxidaci kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a jako kokatalyzátor pro konverzi N-oxidu.

12. Způsob podle kteréhokoli z předchozích nároků, v yznačujíci se tím, že kyselina N-fosfonomethylimínodioctová se oxiduje peroxidovou sloučeninou za přítomnosti katalyticky účinného množství sloučeniny molybdenu rozpustné ve vodě k poskytnutí N-oxidu kyseliny N-fosfonomethyliminodioctové a reakční směs se následně přivede do kontaktu s katalyzátorem jeho odměřením do reakční komory.