CZ20031119A3 - A combined electroporation and microinjection method for the penetration of lipid bilayer membranes - Google Patents

A combined electroporation and microinjection method for the penetration of lipid bilayer membranes Download PDF

Info

Publication number
CZ20031119A3
CZ20031119A3 CZ20031119A CZ20031119A CZ20031119A3 CZ 20031119 A3 CZ20031119 A3 CZ 20031119A3 CZ 20031119 A CZ20031119 A CZ 20031119A CZ 20031119 A CZ20031119 A CZ 20031119A CZ 20031119 A3 CZ20031119 A3 CZ 20031119A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
needle
space
tip
micropipette
electrode
Prior art date
Application number
CZ20031119A
Other languages
English (en)
Inventor
Owe Orwar
Mattias Karlsson
Daniel Chiu
Original Assignee
Cellectricon Ab
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Cellectricon Ab filed Critical Cellectricon Ab
Publication of CZ20031119A3 publication Critical patent/CZ20031119A3/cs

Links

Classifications

    • C—CHEMISTRY; METALLURGY
    • C12—BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12N—MICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N15/00—Mutation or genetic engineering; DNA or RNA concerning genetic engineering, vectors, e.g. plasmids, or their isolation, preparation or purification; Use of hosts therefor
    • C12N15/09—Recombinant DNA-technology
    • C12N15/87—Introduction of foreign genetic material using processes not otherwise provided for, e.g. co-transformation
    • C12N15/89—Introduction of foreign genetic material using processes not otherwise provided for, e.g. co-transformation using microinjection
    • C—CHEMISTRY; METALLURGY
    • C12—BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12N—MICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N13/00—Treatment of microorganisms or enzymes with electrical or wave energy, e.g. magnetism, sonic waves
    • C—CHEMISTRY; METALLURGY
    • C12—BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12M—APPARATUS FOR ENZYMOLOGY OR MICROBIOLOGY; APPARATUS FOR CULTURING MICROORGANISMS FOR PRODUCING BIOMASS, FOR GROWING CELLS OR FOR OBTAINING FERMENTATION OR METABOLIC PRODUCTS, i.e. BIOREACTORS OR FERMENTERS
    • C12M35/00—Means for application of stress for stimulating the growth of microorganisms or the generation of fermentation or metabolic products; Means for electroporation or cell fusion
    • C12M35/02—Electrical or electromagnetic means, e.g. for electroporation or for cell fusion
    • B—PERFORMING OPERATIONS; TRANSPORTING
    • B82—NANOTECHNOLOGY
    • B82Y—SPECIFIC USES OR APPLICATIONS OF NANOSTRUCTURES; MEASUREMENT OR ANALYSIS OF NANOSTRUCTURES; MANUFACTURE OR TREATMENT OF NANOSTRUCTURES
    • B82Y15/00—Nanotechnology for interacting, sensing or actuating, e.g. quantum dots as markers in protein assays or molecular motors

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Wood Science & Technology (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Biotechnology (AREA)
  • General Engineering & Computer Science (AREA)
  • Biomedical Technology (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Microbiology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Physics & Mathematics (AREA)
  • Biophysics (AREA)
  • Cell Biology (AREA)
  • Sustainable Development (AREA)
  • Electromagnetism (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Plant Pathology (AREA)
  • Apparatus Associated With Microorganisms And Enzymes (AREA)
  • Immobilizing And Processing Of Enzymes And Microorganisms (AREA)
  • Micro-Organisms Or Cultivation Processes Thereof (AREA)
  • Devices For Use In Laboratory Experiments (AREA)
  • Preparation Of Compounds By Using Micro-Organisms (AREA)

Description

Způsob penetrace lipídových dvouvrstvých membrán a mikroinjekčni metoda
Oblast techniky
Předložený vynález se týká způsobu penetrace lipidových dvouvrstvých membrán s cílem zasunout špičky jehlovitých předmětů do prostorů uzavřených v lipidových membránách, jako jsou buňky a lipozomy. Vynález se týká i způsobu vstřikování látky do lipidového dvouvrstvého uzavřeného prostoru, jako je například buňka, nebo přesněji mikroinjekčni metody využívající koncepci elektromechanické destabilizace v zájmu efektivního zavádění látek, jako jsou biopolymery, koloidní částice a jiné biologicky relevantní molekuly do jednotlivých, lipidovou dvouvrstvou uzavřených prostorů velikosti buňky.
Dosavadní stav techniky
V současnosti se projevuje rostoucí zájem o zasouvání mikroelektrod, mikrokapilár a mikropipetových senzorů do jednotlivých buněk. Existuje též rostoucí zájem o zabudování takových prostředků submikronového snímání, odběru vzorků a zesilování signálu jakož i velkých biopolymerů do jednotlivých buněk a lipozomů. Několik ultracitlivých metod detekce a snímání je založených přímo nebo nepřímo na použití koloidních částic. Mezi příklady patří kvantové bodové biokonjugátové senzory1,2, rodina senzorů Probes Encapsulated By Biologically Localized Embedding (PEBBLE)3 a koloidy stříbra (Ag) a zlata (Au) na použití při měřeních metodou Surface Enhanced Raman Spectroscopy (SERS)4'6. Jedním z hlavních omezení praktického využití těchto technik je náročnost neinvazivního a kvantitativního zavedení • · • ··· koloidních částic do interiéru buňky7. Bylo by atraktivní zaměřit zavedení částic do specifických subcelulárních prostorů, jako je cytosol, jádro nebo dokonce organely jednotlivých buněk.
GUV jsou lipozomy velikosti buňky sestávající z jedné lipidové dvouvrstvy s uzavřeným vodním prostorem8. Takové lipozomy jsou vhodné na použití jako ultramalé reakční nádoby, ve kterých je studovaná reakce omezená a oddělená od vnějšího prostředí. Jako takové je jich možné použít na studie dynamiky biochemických reakcí v prostorách napodobujících přírodní vnitrobuňkové nebo vnitroorganelové prostředí9'12.
Když se mají vezikuly použít jako reakční nádoby, je potřeba do nich zavést reaktanty, které zahrnují biopolymery jako DNA a koloidní částice nebo organely (syntetického nebo přírodního původu). Zavedení lipozomů lze v zásadě uskutečnit přidáním částic během přípravy vezikul, poněvadž při vytváření uzavřou část média, v kterém se vytvářejí. Účinnost takového zachytávání je ale pro malé lipozomy omezená dokonce i pro ní zkomolekulové sloučeniny a zachycení větších struktur, jako jsou koloidy, má velmi nízkou pravděpodobnost13,14.
Dalším přístupem pro zavádění látek do lipozomů je zavedení materiálů do napřed vytvořených vezikul pomocí mikromanipulačních technik vyvinutých pro zavádění látek do jednotlivých buněk. Jednou takovou technikou, která je vhodná pro použití, je mikroinjekční technika15.
Použitím mikrojehel vyrobených z kapilár z vytahovaného skla s vnějšími průměry špičky v rozmezí 200 - 500 nm lze penetrovat membránovou stěnu lipozomů nebo buňky a vytlačit kontrolované objemy požadovaného reagentu do vezikuly18. Injekční ·· ··· · • · • · · · objemy jsou zpravidla v rozmezí pikolitrů až attolitrů a řídi se regulací injekčního času a injekčního tlaku. Tlak se obyčejně vytváří použitím vzduchotlakových nebo olejovo-hydraulických systémů.
Všechny mikroinjekční techniky jsou založené na mechanické permeabilizaci lipidových membrán. Když se aplikuje mechanická bodová zátěž, např. kapilárou, na membránu lipozomu nebo buňky, membrána je nucena roztáhnout se a izotropické membránové napětí fungující v rovině membrány se zvýší. Při dostatečně vysokém membránovém napětí se strukturní integrita lipozomu nebo buňky na moment ztratí a v membráně se vytvoří díry, přes které se uvolňuje vnitřní tekutina, aby se vyrovnalo zvýšení membránového napětí. K tomuto narušení membrány dochází v místě nejvyšší mechanické zátěži, což je místo, kde se aplikuje bodová zátěž, což umožňuje zasunutí mikroinjekční kapiláry do interiéru lipozomu nebo buňky.
Zatím co mikroinjekce dobře funguje při jistých typech buněk a multilamelárních lipozomů, existuje několik nedostatků' mikroinjekčních technik při unilamelárních vezikulech a mnohých typech buněk. Lipidové membránové dvouvrstvy jsou zpravidla velmi elastické a nepřítomnost vnitřních nosných struktur v unilamelárních lipozomech způsobuje, že se velmi těžko penetrují mechanickými prostředky. Vnější průměr špičky vhodné pro injekci do tenkostěnných lipozomů a menších buněk je přibližně 200 nm a vnitřní průměr je zpravidla v rozmezí jen 100 nm16,17. Takové špičky jsou velmi křehké a mimořádně těžko pozorovatelné ve světelném mikroskopu, což zhoršuje jejich umístění. Hlavním nedostatkem použití injekčních špiček s malým vnitřním průměrem je však požadavek na použití ultračistých • · · · • · · · · · ucpaní, coz omezuje a středněmolekulových považuj £ za poměrně injekčních kapalin, aby se předešlo injektované látky na roztoky nízkosloučenin. Mikroinjekční techniky se invazivní v důsledku velkých aplikovaných mechanických sil včetně trvalého poškození membrány a dokonce lýzy buněk a lipozomů.
Alternativním přístupem pro zavádění látek do jednotlivých lipozomů nebo jednotlivých buněk je použití mikroelektroporace18. Tato technika je založená na teorii elektropermeabilizace. Když se lipozom nebo buňka vystaví působení elektrického pole, na membráně se vytvoří potenciálový spád. Při dostatečně vysoké intenzitě pole se překročí kritický transmembránový potenciál Vc membrány a v lipozomové nebo buňkové membráně se vytvoří malé póry v důsledku dielektrického rozpadu membrány. Transmembránový potenciál Vm na různých místech na membráně kulové vezikuly během vystavení působení homogenního elektrického pole s trváním t lze vypočítat z následujícího vzorce:
Vm = 1,5 rs E cos a(1-exp(-t/t)) kde E je intenzita elektrického pole, rs je poloměr koule, a je úhel vzhledem na směr elektrického pole a t je kapacítněodporová časová konstanta. Pro tvorbu pórů dojde na sférických souřadnicích vystavených největšímu potenciálovému posunu, který je na pólech obrácených k elektrodám. Typická hodnota pro Vc pro vezikulu velikosti buňky je ~1V a odpovídající intenzita elektrického pole potřebná na překročení kritického transmembránového potenciálu Vc je v rozmezí od 1 do 10 kV/cm.
Při mikroelektroporaci se analyt, který se má enkapsulovat, přidává do vnějšího roztoku lipozomů nebo buněk a potom se • ·· ·
···· ·»·
lokálně aplikuje elektrické pole pomocí mikroelektrod. Množství analytu, které se dostane do vezikuly, závisí na koncentračním gradientu analytu, membránovém potenciálu, trvání aplikovaného pole a rychlosti difúze analytu19. Nedostatky elektroporační techniky jsou těžkosti kvantitativního zavedení a zavádění struktur velikostí větších jako účinný průměr pórů, který je pro elektropermeabilizované erytrocyty v rozmezí od 1 do 240 nm20,21. Aby se zlepšilo kvantitativní zavedení, kontrolovaná množství analytu lze zavádět přes malou špičku mikropipety zavedenou přes otvor vytvořený elektroporací (jako je popsáno například v JP 8322548). Tento přístup však má několik nevýhod včetně potřeby aplikovat poměrně silné elektrické pole (~ IV) , aby se vytvořil otvor pro zavedení špičky.
Kombinací elektroporace a aplikace mechanické síly na membránovou vezikulu lze sílu aplikovaného elektrického pole potřebného na permeabilizaci membrány podstatně snížit25. Tento jev se někdy označuje jako elektromechanická destabilizace. Ukázalo se, že elektrické pole vytvořené přes lipidové dvouvrstvé membrány vyvolávají elektrokompresivní mechanické napětí oe, které působí na lipidovou membránu. Tato síla působí kolmo na rovinu membrány a vede ke snížení tloušťky membrány. Když předpokládáme, že lipidová membrána se chová jako kondenzátor, potom je elektrokompresivní síla přímo úměrná spádu napětí V přes membránu a tím intenzitě aplikovaného elektrického pole
kde ε je relativní dielektrická konstanta, ε0 je permitivita a he je dielektrická tloušťka membrány.
···· ·· ··· ·
Diferenciální celková mechanická práce dW vykonaná na lipidové membráně je potom jednoduše sumou elektrokompresivního napětí oe a izotropického membránového napětí T, což je řízeno množstvím mechanické deformace aplikované na membránu dW =
T+-Ί· h {hej dA kde h je celková tloušťka lipidové dvouvrstvé membrány a dA je změna v ploše membrány. V důsledku toho když se na membránovou vezikulu aplikuje mechanická deformace, transmembránový potenciál potřebný na dosáhnutí permeabilizace lze výrazně snížit. Proto tento přístup k membránové permeabilizaci může být ještě méně invazivní jako elektroporace, protože lze použít nižší elektrická pole, což minimalizuje riziko nežádoucích elektrochemických reakcí na povrchu membrány buňky nebo lipozomu.
Podstata vynálezu
Předložený vynález se týká nového přístupu na zasouvání mikropipetových špiček nebo jakýchkoli jiných válcovitých nebo dutých jehlovitých předmětů, jako jsou například mikroelektrody, do prostorů vytvořených lipidovými dvouvrstvými membránami, jako jsou například buňky nebo lipozomy. Základní myšlenkou je destabilizace mechanicky deformovaného prostoru uzavřeného lipidovou membránou pomocí elektrických pulsů, což ulehčuje penetraci mikropipety.
Vynález se týká také způsobu zavádění látek, například vysokomolekulových sloučenin jako i koloidních částic, do prostorů vytvořených lipidovými dvouvrstvými membránami, jako ···· ·♦ ··♦· • · ··· · jsou GUV, buňky a jiné podobné struktury uzavřené membránami, aplikováním koncepce elektromechanické destabilizace membrány na mikropipetovou injekční techniku. Jedinečná výhoda takového uspořádání vyplývá z kombinace vysokého stupně prostorové a objemové kontroly mikroinjekce a účinné a neinvazivní premeabilizace membrány elektromechanickou destabilizací, čím se umožňuje kvantitativní zavedení analytů, biologicky relevantních molekul a částic včetně koloidů do unilamelárních lipozomů a buněk,
Vynález se konkrétněji týká způsobu penetrace prostoru vytvořeného alespoň jednou lipidovou dvouvrstvou membránou s cílem zasunout špičku alespoň jednoho dutého jehlovitého předmětu do tohoto prostoru, přičemž se tento prostor umístí mezi tento alespoň jeden jehlovitý předmět, například mikropipetu naplněnou elektrolytem, opatřený první elektrodou, která je s výhodou interní elektrodou, a druhou elektrodou, kde špička tohoto alespoň jednoho jehlovitého předmětu je umístěna do kontaktu s tímto prostorem tak, že tato špička alespoň jednoho jehlovitého předmětu aplikuje mechanickou sílu na lipidovou dvouvrstvovou membránu tohoto prostoru, čímž mechanicky deformuje tento prostor, přičemž se aplikuje dočasný elektrický impuls 1 až 103 V/cm mezi první elektrodou a druhou elektrodou, výsledkem čehož je souštředěné elektrické pole přes tento prostor, kteréžto elektrické pole indukuje dielektrický rozpad lipidové dvouvrstvy, což způsobí, že špička uvedeného alespoň jednoho jehlovitého předmětu penetruje membránou uvedeného prostoru. Tento alespoň jeden jehlovitý předmět je dutý a s výhodou konstruovaný z izolačního materiálu a je vyplněný elektricky vodivým roztokem nebo disperzí látky.
První elektroda je s výhodou interní elektroda, to je nachází se uvnitř tohoto dutého jehlovítého předmětu. Elektroda je s větší výhodou připojena na tento alespoň jeden jehlovitý předmět, který je v tomto případe naplněný elektrolytem, ve kterém je umístěná elektroda. Toto vytvoření má několik výhod. Například na špičce uvedeného alespoň jednoho jehlovítého předmětu neprobíhá žádná elektrochemická reakce, protože elektroda se nachází v určité vzdálenosti od špičky tohoto alespoň jednoho jehlovítého předmětu. Přítomnost takové elektrochemické reakce by jinak měla nepříznivý vplyv na prostor především v případech, kdy je prostorem buňka, protože by se potom narušilo zdraví a přežití buňky.
Když špička jehlovitého předmětu, například špička mikropipety, penetruje do prostoru, lze do něj injikovat jakýkoliv roztok nebo disperzi nacházející se v mikropipetě řadou způsobů včetně tlakem indukovaného a elektroosmotického toku, načež lze mikropipetu -vybrat, a toto se používá jako základ mikroinjekční nebo elektroinjekční metody podle vynálezu.
Zde popsaná elektroinjekční technika má několik jednoznačných výhod v porovnání s tradičními vpichovými mikroinjekčními protokoly. Především tato technika je méně invazivní. Protože membrána je elektricky destabilizovaná, je potřebná menší mechanická síla pro penetrování lipidové membrány mikropipetou nebo jakýmkoliv jiným jehlovitým předmětem mikroskopických rozměrů. V důsledku toho je zde menší pohyb injekční kapiláry během jejího umístění uvnitř lipozomu nebo buňky. Takové pohyby můžou vyvolat těžké trauma buňky způsobené poškozeními buněčného matrixu.
♦ ··· ·· ····
V porovnání s elektroporačními protokoly jsou na dosáhnutí destabilizace membrány potřebné mnohem nižší transmembránové potenciály. Často je generovaný transmembránový potenciál jen několik mV (což je dále vysvětleno v níže uvedených příkladech) dva až tři nižší jako Vra používaný při elektroporaci. Mnohem nižší elektrická pole znamenají menší elektricky indukované trauma buňky jako i minimalizaci rizika nežádoucích elektrochemických reakcí na povrchu membrány buňky nebo lipozomu. Použití velmi nízké intenzity elektrického pole je při skutečnosti, že membrána je pod mechanickou deformací, taktéž efektem vysoko soustředěného elektrického pole, které se používá. Když se mezi první a druhou elektrodou aplikuje napětí, nevodivý materiál jehlovitého předmětu, například mikropipety, směřuje celé vytvořené elektrické pole přes otvor konce špičky pipety. V důsledku ta část lipidové membrány, která je v kontaktu s koncem špičky jehlovitého objektu, je vystavená působení celého elektrického pole. Koordináty maximální elektrokompresivní síly se takto prostorově shodují s místem, kde se aplikuje maximální mechanická síla.
Prezentovaný způsob zasouvání špičky jehlovitého předmětu, například mikropipety, do prostorů, jako jsou lipozomy a buňky, je mnohem účinnější než standardní vpichové mikroinjekční protokoly. V důsledku toho lze použít mikropipety větších průměrů, což umožňuje injekce velkých struktur do unilamelárních vezikul jako i buněk. Z tohoto vyplývá několik možností. Jednou z atraktivních aplikací je kvantitativní zavedení nanosenzorů1'3 nebo koloidů pro měření SERS4'6 do buněk na detekci molekul nebo na sondování vnitrobuněčných struktur. Další aplikací je zavádění těchto částic do lipozomálních reakčních nádob. Takový ···· ··*♦ ··· ♦ postup by umožnil studie složitých biochemických reakcí, kde by bylo možné monitorovat vznik několika produktů a intermediátů současně. Zavedením organel (přírodního nebo syntetického původu) nebo dokonce bakterií do unilamelárních vezikul lze vytvořit vysoko progresivně buněčné modely. Toto je velmi atraktivní pru studie například složitých biochemických signalizačních systémů, které se translokují mezi různými vnitrobuněčnými prostory.
Zde popsanou elektroinjekční techniku lze uskutečňovat s velmi vysokými mírami úspěšnosti a tato technika umožňuje sekvenční injekci vícero reagentů do jednotlivých lipozomů a buněk bez pozorovatelného unikání. Proto lze praktikovat iniciaci složitých biochemických reakcí uvnitř prostoru lipozomů nebo buňky. To též umožňuje vykonávat derivátizační chemii na ultramalé škále uvnitř lipozomů nebo buňky s cílem označit analyt před mikrochemickými separacemi.
V kombinaci s ultratenkými injekčními jehlami používanými pro konvenční mikroinjekce17 je způsob podle předloženého vynálezu výkonnou technikou pro zavádění nízkoa středněmolekulových sloučenin do menších buněk nebo dokonce organel. Je to důsledkem účinné schopnosti elektroinjekční techniky penetrovat přes membránu.
Další aplikace je v oblasti takzvaných injekcí čipového pole. Jelikož je zde prezentovaná technika vysoko účinná vzhledem na schopnost penetrace membránou, je praktické zkonstruovat systém pole injektorů, kde je seskupeno vícero špiček injekčních jehel, což umožňuje paralelní injekci velkého počtu buněk současně.
*· ··« · • · « · «
• · ··
Podrobný popis vynálezu
Jak je uvedeno výše, předložený vynález se týká způsobu penetrace lipidových dvouvrstvých membrán s cílem zasunout alespoň jednu špičku alespoň jednoho jehlovítého předmětu, například špičky mikropipety, do prostorů uzavřených v lipidových membránách. Způsob se konkrétněji používá pro penetraci do prostoru obaleného alespoň jednou lipidovou dvouvrstvou, kde se tento prostor nejdříve umístí mezi dutý, elektrolytem naplněný nevodivý jehlovitý předmět, například mikropipetu, vybavený první elektrodou, s výhodou vnitřní elektrodou, to je elektrodou umístěnou uvnitř tohoto jehlovítého předmětu, přičemž špička tohoto alespoň jednoho jehlovítého předmětu se umístí do kontaktu s tímto prostorem tak, že tento jehlovitý předmět aplikuje mechanickou sílu na lipidovou membránu tohoto prostoru, čímž mechanicky deformuje tento prostor, a druhou elektrodu, načež se použitím nízkonapěťového zdroje aplikuje dočasný elektrický impuls 1 až 103 V/cm mezi první elektrodou a druhou elektrodou, čímž se vytvoří elektrické pole mezi první a druhou elektrodou procházející přes konec špičky jehlovitého předmětu, výsledkem čehož je vysoko soustředěné elektrické pole přes membránovou část tohoto prostoru, která je v kontaktu s jehlovítým předmětem, přičemž toto elektrické pole indukuje lokální dielektrický rozpad části mechanicky deformované lipidové dvouvrstvy, která je v kontaktu s tímto jehlovitým předmětem, což způsobí, že špička jehlovitého předmětu penetruje membránu prostoru.
Dále se místo pojmu jehlovitý předmět používá pojem mikropipeta, ale co je uvedené pro mikropipetu, je platné i pro jiné jehlovité předměty, jako jsou jiné válcovité nebo duté ·· ···· ·*·« • 4 • ·· ·· ··♦· * · · • · ··· ί * · » · · ·♦ ··♦ jehlovíté předměty vhodné velikosti, například kapiláry, ultratenké injekční jehly a mikroelektrody. Dále tento pojem zahrnuje i pole takových jehlovitých předmětů, které mohou být například instalovány na čipu. Navíc mikropipeta bude naplněna vodivým médiem, aby se umožnil elektrický kontakt mezi první elektrodou a druhou elektrodou.
Uvedená dutá nevodivá mikropipeta je naplněna elektricky vodivým roztokem nebo disperzí látky. Když mikropipeta penetruje do prostoru, jakýkoliv roztok nebo disperzi látky obsaženou v mikropipetě lze injikovat do prostoru, načež lze mikropipetu vybrat. Kromě toho mikropipeta a mikroelektroda tvoří pinzetu umožňující manipulaci a následnou injekci do volně se vznášejících buněk a lipozomů.
Látkou obsaženou v mikropipetě a inj ikovanou do buňky nebo lipozomů může být například nízko- nebo středněmolekulová látka, například barvivo, biolpolymer, například DNA, RNA nebo protein, koloidní částice, například koloidní granule, nanosenzor, organela nebo baktérie. Výraz „nízko- nebo středněmolekulová látka označuje látku s molekulovou hmotností do několika kDa, například do 3 kDa. Látka se s výhodou injikuje do prostoru ve formě roztoku nebo disperze. Do buňky nebo jiného unilamelárního prostoru se injikuje malý objem, zpravidla 50 až 500 x 1O’1S 1 roztoku nebo disperze.
Uvedený prostor bude vytvořen nebo ohraničen alespoň jednou lipidovou dvouvrstvou membránou. Může to být například lipozom, vezikula, organela, buňka, multilamelární lipozom (MLV) nebo gigantická unilamelární vezikula (GUV). Způsob podle vynálezu je zajímavý pro gigantické unilamelární vezikuly a buňky. Velikost • ··· ·* ·· « « · · < «· ·' těchto unilamelárních prostorů může být velikost organely nebo buňky, to je s průměrem 0,1 až ΙΟ3 μπι.
Mikropipeta by měla být vyrobena z nevodivého materiálu, aby obsáhla a soustředila aplikované elektrické pole přes otvor konce špičky (konce nejblíže k prostoru) této mikropipety a může to být například skleněná, křemenná nebo plastová mikropipeta. Mikropipeta bude mít s výhodou vnější průměr na špičce 10 nm až 100 gm a vnitřní průměr, to je průměr dutého prostoru uvnitř mikropipety, 0,05 až 95 μπι. Navíc mikropipeta bude naplněna vodivým médiem, aby se umožnil elektrický kontakt mezi první elektrodou a druhou elektrodou. Mikropipeta bude vybavena první elektrodou, s výhodou vnitřní, vysokovodivou elektrodou, například Pt-, Ag-, Au- nebo uhlíkovláknovou elektrodou; lze však použít elektrodu z jakéhokoliv vhodného vodivého materiálu. Špička první elektrody umístěna uvnitř mikropipety by měla být umístěna v určité vzdálenosti, s výhodou 0,5 až 1 cm od špičky mikropipety, aby se zabránilo přímému kontaktu mezi touto první elektrodou a lipidovou dvouvrstvou membránou prostoru, čím se membrána chrání před elektrochemicky generovanými reaktivními částicemi a/nebo plynovými bublinkami, které by se mohly tvořit na povrchu první elektrody.
Tato druhá elektroda může sestávat z jakéhokoliv vhodného vodivého materiálu. Může to být uhlíkovláknová, kovová nebo skleněná mikroelektroda. Druhá elektroda bude mít s výhodou průměr na konci umístěném u prostore přibližně 1 až ΙΟ3 μπι. První a druhá elektroda mohou být podobné nebo různé. Je též praktické nahradit druhou elektrodu typu uzemňovací lázně.
·· ·»·· • · · • · · · · • · · » · · ·♦ ··♦ » · · I ·· ··
Napěťový impuls použitý na získání vysoko soustředěného elektrického pole mezi první a druhou elektrodou indukujícího dielektrický rozklad lipidové dvouvrstvy bude dočasný elektrický impuls intenzity pole 1 až 103 V/cm. S výhodou se používá dočasný 0,01 až 10 ms, impuls jednosměrného proudu s pravoúhlou vlnou 10 až 60 V/cm, ale lze použít i jiný tvar impulsu jako i střídavé napětí.
Když se špička mikropipety vloží do prostoru ohraničeného lipidovou membránou, mikropipetu lze použít na několik různých účelů. Mikropipetu lze použít například na odběr vzorků látek uvnitř prostoru, lze ji použít i jako senzor, například optovláknový nebo elektrochemický mikrosenzor používaný na vnitroprostorová měření nebo jako mikroelektrodu. Mikropipetu lze dokonce použít pro injekci látky do prostoru.
Látku lze do prostoru zavést mnoha různými způsoby. Lze například použít techniku na bázi elektroforézy, elektroendoosmózy, gravitačního toku nebo mikroinjekci pomocí stlačeného vzduchu nebo oleje, nebo teplocitlivého expanzního média.
Když se látka zavede do prostoru ohraničeného lipidovou membránou, prostor lze použít na mnoho různých účelů. Když jsou například zaváděnou látkou koloidní částice, například Ag nebo Au koloidy, kvantové bodové biokonjugátové senzory1,2 nebo PEBBLE senzory3, prostor lze použít v spojení s ultracitlivou detekční nebo snímací metodou, například SERS nebo kvantitativními fluorescenčními měřeními, na detekci konkrétních látek.
• 9« · • · ···· ♦ · ·»9· • *
Další zajímavou aplikací je zavedení materiálu do specifických subcelulárních prostorů, jako je cytosol, jádro nebo dokonce organely jednotlivých buněk.
Přehled obrázků na výkresech
Níže jsou uvedeny odkazy na připojené výkresy, kde:
Obrázek 1 je schematický nákres kapilárního držáku sestávajícího z hlavního tělesa (II) opatřeného Pt drátěnou elektrodou připojenou na pin konektoru (III) a vstupem pro mikroinjektorový výstup (I). Injekční špičky (VI) jsou drženy na místě dvěma gumovými kroužky (IV) a šroubovací čepičkou (V).
Obrázek 2 ilustruje elektroinjekci fluoresceínu do gigantického unilamelárního lipozomu. (A) je obraz diferenciálního interferenčního kontrastu (DIC) představující dva multilamelární lipozomy s dvěma sousedními unilamelárními lipozomy umístěnými na povrchu krycího sklíčka. Mikroelektroda a injekční kapilára byly umístěny v protilehlé pozici blízko cílového lipozomu. (B) ilustruje, jak byl aplikovaný mechanický tlak na lipozom pohybem injekční špičky směrem k mikroelektrodě, což lipozomu vnutilo ledvinovitý tvar. (C) ilustruje, jak se membrána permeabilizovala a lipozom se nasunul na injekční špičku a do lipozomu se injikoval fluoresceín. (D) ukazuje, jak se z lipozomu vybrala injekční špička a protielektroda. (E) je fluorescenční obraz lipozomů po injekci. Lipozom injikovaný fluoresceinem vykazuje silnou fluorescenci, zatím co ostatní lipozomy byly neovlivněny. Obrysové čáry unilamelárních lipozomů byly digitálně zvýrazněny.
♦v ··«· »··· ** ··· • · • *··
Obrázek 3 ilustruje injekci biopolymeru a koloidních částic do GUV. Obrázek představuje fluorescenční obrazy unilamelárních lipozomů injikovaných vysoce koncentrovanými roztoky (A) 30 nm fluorescenčních latexových kuliček, (B) malých (100 nm) SBLlipozomů (50 μ9/ιτι1) vybarvených pomocí DiO a (C) pomocí YOYO-1 označenou T7 DNA (5 ng/ml).
Obrázek 4 ilustruje elektroinjekci pomocí YOYO-1 vybarvené T7 fágové DNA do buněk PC-12. (A) a (B) představují obrazy z mikroskopu s jasným polem a fluorescenční obrazy buněk inj ikovaných fluorescenční DNA do cytosolu. V (C) a (D) je DNA inj ikovaná s výhodou do j ádra buňky a cytosol vykazuje jen slabou fluorescenci.
Obrázek 5 představuje unilamelární lipozom jako reakční nádobu pro interkalační reakci mezi T2 DNA a YOYO-1. (A) ukazuje unilamelární protruzi z multilamelárního lipozomů použitého jako cíl. (B) ukazuje injekci roztoku obsahujícího T2 DNA do lipozomů. (C) je fluorescenční obraz vezikuly s injikovanou DNA nevykazující žádnou fluorescenci. (D) ukazuje, jak byla injekční kapilára vytáhnuta a nahrazena tenčí kapilárou s YOYO-1 na druhou injekci. (E) je fluorescenční obraz po inkubaci odhalující přítomnost fluorescenčních molekul DNA inetrkalovaných pomocí YOYO-1 uvnitř lipozomů. V mikroskopu bylo možné pozorovat Brownův pohyb mikrometrových struktur, což přesvědčivě naznačuje, že fluorescence pocházela zejména z DNA interkalované pomocí YOYO. Barvivo YOYO-1 ale mělo i afinitu pro lipidové membrány, jak to ukazuje silná fluorescence pocházející z multilamelárního lipozomů.
···· • ·
• · · • · ·· ···· • ·
Příklady uskutečnění vynálezu
Materiály a metody
Chemikálie
FM 1-43, DiO, YOYO-1 a FluoSpheres (s průměrem 30 nm a 200 nm) byly od firmy Molecular probes. Fluorescein (GC-Grade), T2 DNA (168 000 bp22) , T7 DNA (39936 bp23) , L-a-fosfatidylcholin (typ II-S), fosforečnan draselný (>98 %) , báze Trizma (>99,9 %) byly zakoupeny od firmy SIGMA. Chloroform, EDTA (titriplex III), síran hořečnatý a dihydrogenfosforečnan draselný (všechno čistoty p.a.) byly získány od firmy MERCK. Použil se glycerol (> 99,5 %) od firmy J. T. Baker a deionizovaná voda od Milli-Q systém (Millipore).
Vytváření malých unilamelárních vezikul (SUV)
Použil se acetonem vyčištěný asolektinový přípravek rozpuštěný v chloroformu24. Při přípravě SUV se lipidy zředily chloroformem na koncentraci lipidů 10 mg/ml. Při standardní přípravě se 300 μΐ tohoto roztoku přemístilo do baňky s kulatým dnem. Rozpouštědlo se odpařilo na rotační odparce v průběhu přibližně 6 h při laboratorní teplotě. Na stěnách baňky se vytvořil tenký, úplně suchý lipidový film. K tomuto filmu se opatrně přidal tlumivý roztok PBS (báze Trizma 5 mM, K3PO4 30 mM, KH2PO4 3 0 mM, MgSO4 1 mM, EDTA 0,5 mM, pH 7,8) obsahující 1 % objemové glycerolu až do koncentrace lipidů 1 mg/ml. Lipidový film se nechal nabobtnat přes noc při 4 °C. Nakonec se vzorek podrobil působení ultrazvuku v ultrazvukové lázni naplněné ledovou vodou. Běžně byl potřebný čas sonikace přibližně 10 minut, než se celý lipidový film rozpustil a vytvořila se bělavá • ·· · opalescenční směs. Suspenze SUV se skladovala při 4 °C a byla stabilní několik dnů.
Tvorba GUV
Tvorba GUV se uskutečnila v dvoustupňovém postupu; dehydratací lipidové disperze s následující rehydratací.
Při dehydrataci se malý objem (5 μΐ) suspenze SUV opatrně umístil na borosilikátové krycí sklíčko a dal se do vakuového exsikátoru při 4 °C. Když byl vzorek úplně suchý (žádné příznaky „fluidity v mikroskopu), dehydratace se ukončila a vzorek se před rehydratací nechal dosáhnout teplotu místnosti.
Suchý vzorek se rehydratoval pomocí 5 μΐ tlumivého roztoku. Po 3 - 5 min se vzorek nadále zředil tlumivý roztokem, což se dělalo velmi opatrně, aby se minimalizovala turbulence ve vzorku. Všechny rehydratační kapaliny měly teplotu místnosti.
Mikromanipulace a elektroinjekce
Všechny injekční experimenty se uskutečnily na inverzním mikroskopu (Leica DM IRB, Wetzlar, Německo) opatřeném objektivem Leica PL Fluotar 40x a vodohydraulickým manipulačním systémem (jemný manipulátor: Narishige MWH-3, Tokio, hrubý manipulátor: Narishige MC-35A, Tokio).
Fluorescenční zobrazování se dosáhlo posíláním výstupu Ar+ laseru (Spectra-Physics 2025-05, 488 nm) přes 488 nm čárový interferenční filtr, za kterým následoval točící se disk na zrušení koherence a rozptyl laserového světla. Laserové světlo bylo zachyceno čočkou a posláno přes fluoresceinový filtr (Leica 1-2) do objektivu, aby se excitovaly fluorescenční barviva.
• · · · • ·
Fluorescence se zachytávala objektivem a detekovala tříčipovou barevnou CCD kamerou (Hamamatsu, Kista, Švédsko) a zaznamenávala se na VHS (Panasonic S-VHS AG-5700). Digitální obrazy se upravily pomocí systému Argus-20 (Hamamatsu, Kista, Švédsko) a grafického softwaru Adobe Photoshop.
Elektroinjekce se ovládaly mikroinjekčním systémem (Eppendorf Transjector 5246, Hamburg, Německo) a generátorem impulsů (Digitimer Stimulator DS9A, Welwyn Garden City, Spojené království) připojeným k injekční kapiláře.
Na translaci lipozomů na různé místa během experimentů se použily uhlíkovláknové mikroelektrody (ProCFE, Axon Instruments, Foster City, USA) řízené mikromanipulačním systémem. Jednoduchým tlačením vezikul mikroelektrodami se tyto odpojily od povrchu a přilnuly ke špičkám elektrod a bylo možné jimi pohybovat na dlouhé vzdálenosti do požadovaného cílu. Touto technikou bylo též možné odpojit unilamelární protruzní vezikuly, které přilnuly na multilamelární lipozomy.
Příprava injekčních špiček
Injekční špičky se připravily z borosilikátových kapilár (délka: 10 cm, vnější průměr: 1 mm, vnitřní průměr: 0,78 mm; Clark Electromedical Instruments, Reading, Spojené království), které se opatrně otavily plamenem na zadních koncích, aby se jednodušeji zasouvaly do držáku kapilár. Kapiláry se před použitím vypláchly proudem plynného dusíku. Špičky se vytáhly na CO2-laserovém vytahovacím přístroji (Model P-2000, Sutter instrument Co., Novato, USA). Vnější průměr injekčních špiček se pohyboval mezi 0,5 - 2,5 μπι. Aby se zabránilo kontaminaci, špičky se vytáhly bezprostředně před použitím.
• · ···· ·· ···· • · · · · · • ···♦ · · · • · · · · · · • · · · · · · • · ··· ·· ··
Výsledek a diskuse
Mikroinjekční postupy
Injekční špičky se zpětně vyplnily vybraným médiem a připevnily se na držák pipet vlastní konstrukce zobrazený schematicky na obrázku 1. Hlavním účelem držáku kapilár je upevnit injekční špičku a působit jako rozhraní mezi mikroinjekčním systémem a generátorem impulsů. Zařízení je v podstatě standardním svorkovým držákem pipet nasazeným na výstup mikroinjekčního systému. Hlavní těleso držáku pipet (II) v tomto příkladu bylo zkonstruováno z plexiskla a vybaveno elektrodou z Pt drátu připojenou k nízkonapěťovému generátoru impulsů přes pin konektor (III). Zahrnuje i vstup pro výstup mikroinjektoru (I). Injekční špičky (VI) jsou pevně drženy na místě dvěma gumovými kroužky (IV) připevněnými šroubovací čepičkou Delrin (V) . Držák pipet byl připevněný na výše popsaný mikromanipulační systém. Jako protielektroda se použila uhlíkovíáknová mikroelektroda s průměrem špičky 5 μσι. Po výběru vhodné GUV nebo buňky se injekční špička a mikroelektroda umístily proti sobě v úzkém kontaktu s vezikulou v úhlu 10 - 30° a 150 - 170° vzhledem na rovinu objektu (viz Obrázek 2). Opatrným umístěním elektrod bylo možné zachytit volně se vznášející vezikuly a následně uskutečnit injekce. Aplikováním mechanického tlaku pohybem injekční špičky směrem k mikroelektrodě, čímž se vezikule vnutil ledvinový tvar (Obrázek 2B) , bylo možné penetrovat membránu aplikováním elektrického pole (pravoúhlý impuls jednosměrného proudu 40 V/cm, 3 ms) . Po permeabilizování se vezikula navlekla na injekční špičku a znovu získala svojí kulovou formu (Obrázek 2C) . V tomto režimu bylo možné injikovat do lipozomu
kontrolované objemy materiálů obsažených v mikropipetě. Na obrázku 2C se do jediného lipozomu injikoval 25 μΜ roztok fluoresceinu. Injekční objemy se ovládaly pomocí mikroinjekčního systému (injekční tlak: 250 - 1000 hPa, čas: 0,1 - 1,5 s) . Do lipozomů s průměrem 10 až 2 0 μιη se zpravidla injikoval objem 50 až 500 fl. Injekční objemy pro buňky se udržovaly na co nejnižší hodnotě, aby se zabránilo traumatu buňky. Po dokončení injekce se špička vytáhla z interiéru vezikuly bez pozorovatelných známek poškození vezikuly (Obrázek 2D) nebo úniku (Obrázek 2E).
GUV jakož i buňky byly permeabilizovány jednoimpulsním režimem aplikováním jednoho nebo několika přechodných pravoúhlých impulsů jednosměrného napětí s trváním impulsu 1 až 10 ms. Intenzita elektrického pole byla zpravidla v rozmezí 10 až 40 V/cm. Membránové napětí Vm na různých místech na membráně vezikuly během vystavení působení homogenního elektrického pole s trváním t lze vypočítat z následujícího vzorce:
Vm = 1,5 rs E cos σ.(1-exp(-t/r)) kde E je intenzita elektrického pole, rs je poloměr koule, a je úhel vzhledem na směr elektrického pole a r je kapacitněodporová časová konstanta. I když tato rovnice nevyhovuje přesně podmínkám pro elektroinjekční techniku, lze ji použít na hrubý odhad vytvořeného transmembránového potenciálu. Za předpokladu, že napěťový impuls 40 V/cm se aplikuje v pravých úhlech na kulový membránový prostor s poloměrem 10 μπι, vytvoří se transmembránový potenciál jen 60 mV. Takový malý spád napětí přes membránu samozřejmě nevytvoří dostatečné elektrokompresivní napětí, aby se dosáhla permeabilizace membrány. Protože primární elektroda je umístěna uvnitř injekční kapiláry, koordináty ♦ *··
elektrické destabilizace se prostorově shodují s místem, kde je aplikovaná maximální mechanická síla. Ukázalo se, že tato elektromechanická permeabilízace je výkonnou technikou na penetraci lipidových membrán umožňující použití hrubých mikropipetových špiček.
Výsledky
Při použití tohoto postupu bylo možné injikovat reagenty do jednotlivých buněk a GUV s průměry 5 až 25 μιυ pomocí mikropipetových špiček s vnějším průměrem přibližně 2 gm nebo až do 3 μπι. Injekci do větších buněk lze teda uskutečnit jednoduše. Takto hrubé kapiláry mají též dostatečně velké vnitřní průměry na injekci větších struktur a koloidních částic ve vysokých koncentracích do vezikul nebo buněk. Toto ilustruje skutečnost, že do unilamelárních vezikul se injikovaly pomocí Y0Y0-1 označené T7 fágové molekuly DNA (RG = 0,56 μτη) , 30 nm latexové kuličky jako i SUV s průměrem 100 nm (viz Obrázek 3).
Jednotlivé buňky PC12 se úspěšně injikovaly fluoresceinem (údaje nezobrazeny) jako i T7 fágovou DNA označenou pomocí YOYO1 (jak je zobrazeno na obrázku 4) . Navíc bylo možné uskutečnit preferenční ale ne výlučnou injekci materiálů do cytoplazmy (Obrázek 4 B) a jádra (Obrázek 4 D) jednotlivých buněk. V obou experimentech je fluorescence koncentrovaná lokálně na místě injekce, což indikuje, že difúze komplexu DNA-barvivo přes buňku byla omezena. To ukazuje, že zde prezentovaná technika by umožnila cílenou dodávku například léčiv, genetického materiálu (například DNA nebo RNA), proteinů, barviv a částic do specifických prostorů buňky.
• ··· ·· * ·· · • · · · * • · · · · · · • · · · · · • · · · · · ··· ·· ··
Jelikož zde popsanou elektroinjekční techniku lze uskutečňovat s velmi vysokými mírami úspěšnosti, může být výkonným nástrojem na iniciaci chemických reakcí uvnitř vezikul a buněk. To ilustruje experiment zobrazený na obrázku 5. Uskutečněním dvou po sobě následujících injekcí reagentů do jediné vezikuly se iniciovala interkalační reakce mezi T2 fágovou DNA (Rg = 1,1 μπι) a Y0Y0-1. (A) jako cíl se vybrala unilamelární protruze z multilamelárního lipozomů usazeného na krycím sklíčku. (B) Nejdříve se do vezikuly injikoval roztok obsahující T2 DNA (1 ng/ml) pomocí mikropipetové špičky s vnějším průměrem 2 μτη (40 V/cm, 4 ms) . (C) Fluorescenční obraz vezikuly s injikovanou DNA nevykazoval žádnou fluorescenci. (D) Injekční kapilára byla vytáhnuta a nahrazena tenčí kapilárou s vnějším průměrem 1 μτη naplněna barvivém YOYO1 (50 μΜ) a uskutečnila se druhá injekce (20 V/cm, 4 ms) . (E) Fluorescenční obraz po 10 min inkubace odhalil přítomnost fluorescenčních molekul DNA inetrkalovaných pomocí YOYO-1 uvnitř vezikuly. V mikroskopu bylo možné pozorovat Brownův pohyb mikrometrových struktur, co přesvědčivě naznačuje, že fluorescence pocházela zejména z DNA interkalované pomocí YOYO. Tento experiment ilustruje při skutečnosti, že tímto způsobem lze iniciovat chemické reakce, že lze též postupně injikovat vícero reagentů do jediné vezikuly bez pozorovatelného úniku. Proto lze praktikovat iniciaci složitých biochemických reakcí uvnitř prostoru lipozomů nebo buňky.
Použitá literatura (1) Bruchez Jr, M.; Moronne, M.; Gin, P.; Weiss, S.; Alivisatos, A. P. Science 1998, 281, 2013-2016.
(2) Chán, W. C. W.; Nie, S. Science 1998, 281, 2016-2018.
(3) Clark, H. A.; Kopelman, R.; Tjalkens, R.; Philbert, M. A. Anal. Chem. 1999, 71, 4837-4843.
(4) Chourpa, I.; Morjani, H.; Riou, J.-F.; Manfait, M. FEBS lett. 1996, 397, 61-64.
(5) Sharonov, S.; Nabiev, I.; Chourpa, I.; Feofanov, A.; Valisa, P.; Manfait, M. J. Raman Spectrosc. 1994, 25, 699707.
(6) Beljebbar, A.; Morjani, H.; Angiboust, J. F.; Sockalingum, G. D.; Polissiou, M. ; Manfait, M. J. Raman Spectrosc. 1997 28, 159-163.
(7) Clark, H. A.; Hoyer, M.; Philbert, M. A.; Kopelman, R. Anal. Chem. 1999, 72, 4831-4836.
(8) Lasic, D. D. Liposomes: from physics to applications. Elsevier Science B. V., Amsterdam, Nederlands, ed. 1, 1993 (9) Bucher, P.; Fisher, A.; Luisi, P. L.; Oberholzer, T.; Walde, P. Langmuir 1998, 14, 2712-2721.
(10) Chiu, D. T. ; Wilson, C. F.; Ryttsén, F.; Strómberg, A. ; Farre, C.; Karlsson, A.; Nordholm, S. ; Gaggar, A.; Módi, B P.; Moscho, A.; Garza-López, R. A.; Orwar, O.; Zare, R. N. Science 1999, 283, 1892-1895.
(11) Chiu, D. T.; Wilson, C. F.; Karlsson, A.; Danielsson, A. ; Lundqvist, A.; Strómberg, A.; Ryttsén, F.; Davidson, M.; Nordholm, S., Orwar, O.; Zare, R. N. Chem. Phys. 1999, 247 133-139.
(12) Oberholzer, T.; Nierhaus, K. H.; Luisi, P. L. Biochem. Biophys. Res. Commun. 1999, 261, 238-241.
(13) Monnard, P.-A.; Oberholzer, T.; Luisi, P. L. Biochim. Biophys. Acta 1997, 1329, 39-50.
(14) Shew, R. L.; Deamer, D. W. Biochim. Biophys. Acta 1985, 816, 1-8.
(15) Graessmann, A.; Graessmann, M.; Mueller, C. Methods Enzymol. 1980, 65, 816-825.
(16) Wick, R. ; Angelova, Μ. I.; Walde, P.; Luisi, P. L. Chem. Biol. 1996, 3, 105-111.
(17) Davis, B. R.; Yannariello-Brown, J.; Prokopishyn, N. L.; Luo, Z.; Smith, M. R.; Wang, J.; Carsrud, N. D. V.; Brown, D. B. Blood 2000, 95, 437-444.
(18) Lundqvist, J. A.; Sahlin, F.; Áberg M. A. I.; Strómberg A. Eriksson P. S.; Orwar O. Proč. Nati. Acad. Sci. USA. 1998, 95, 10356-10360.
(19) Weaver, J. C. J. Cell. Biochem. 1993, 51, 426-435.
(20) Chang, D. C.; Reese, T. S. Biophys. J. 1990, 58, 1-12.
(21) Kinosita, K. Jr. ; Tsong, T. Y. Nátuře 1990, 268, 438-441.
(22) Harpst, J. A.; Dawson, J. R. Biophys. J. 1989, 55,
12371249.
(23) Oakley, J. L.; Coleman, J. E. Proč. Nat. Acad. Sci. USA. 1977, 74, 4266-4270.
(24) Miller, X. J. Membr. Biol. 1976, 26, 319-333.
(25) Needham, D.; Hochmuth, R. M. Biophys. J. 1989, 55, 10011009

Claims (9)

  1. PATENTOVÉ NÁROKY
    Způsob penetrace lipidových dvouvrstvých membrán s cílem zasunout alespoň jednu špičku alespoň jednoho dutého jehlovítého předmětu do prostoru vytvořeného alespoň jednou lipidovou dvouvrstvou, vyznačující se tím, že tento prostor se umístí mezi uvedený jehlovitý předmět, který je opatřen první elektrodou, a druhou elektrodu, přičemž uvedená alespoň jedna špička alespoň jednoho jehlovítého předmětu se umístí do kontaktu s uvedeným prostorem tak, že tato alespoň jedna špička aplikuje mechanickou sílu na lipidovou dvouvrstvu prostoru a tak mechanicky deformuje tento prostor, načež se aplikuje přechodný elektrický impuls s intenzitou pole 1 až 103 V/cm mezi uvedenou první elektrodou a uvedenou druhou elektrodou, čehož výsledkem je soustředěné elektrické pole přes tento prostor způsobující dielektrický rozklad lipidové dvouvrstvy, díky čemu uvedená alespoň jedna špička uvedeného alespoň jednoho jehlovítého předmětu penetruje přes lipidovou dvouvrstvou membránu prostoru.
    Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že první elektroda je umístěna uvnitř jehlovitého předmětu.
    Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že uvedeným jehlovítým předmětem je mikropipeta.
    Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedenou mikropipetou je skleněná mikropipeta.
    Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedenou mikropipetou je křemenná mikropipeta.
    ♦ ··· * · • · · ·· ···· ♦ · · • · · • · · · ·· ··
  2. 6. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že uvedenou mikropipetou je plastová mikropipeta.
  3. 7. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že uvedeným jehlovítým předmětem je mikroelektroda, která tedy představuje uvedenou první elektrodu.
  4. 8. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že uvedeným jehlovitým předmětem je kapilára.
  5. 9. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že průměr uvedeného prostoru je 0,1 až 103 gm.
  6. 10. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že vnější průměr špičky jehlovitého předmětu je 10 nm až 100 μπι za předpokladu, že je vždy menší než průměr prostoru.
  7. 11. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že vnitřní průměr špičky jehlovitého předmětu je od 50 nm až do 95 μτη za předpokladu, že je vždy menší než průměr prostoru a vždy menší než vnější průměr špičky jehlovitého předmětu.
  8. 12. Způsob mikroinjekce zahrnující uskutečnění způsobu penetrace lipidových dvouvrstvých membrán podle kteréhokoliv z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že roztok nebo disperze alespoň jedné látky se dodává přes uvedený jehlovitý předmět do uvedeného prostoru po penetrování špičky jehlovitého předmětu do prostoru.
  9. 13. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že uvedenou látkou je nízko- nebo středněmolekulová látka.
CZ20031119A 2000-10-20 2001-10-19 A combined electroporation and microinjection method for the penetration of lipid bilayer membranes CZ20031119A3 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
SE0003841A SE0003841D0 (sv) 2000-10-20 2000-10-20 A method and apparatus for penetration of lipid bilayer membranes

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ20031119A3 true CZ20031119A3 (en) 2004-03-17

Family

ID=20281529

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ20031119A CZ20031119A3 (en) 2000-10-20 2001-10-19 A combined electroporation and microinjection method for the penetration of lipid bilayer membranes

Country Status (19)

Country Link
US (1) US7393680B2 (cs)
EP (1) EP1334184B1 (cs)
JP (1) JP4755388B2 (cs)
KR (1) KR20030055288A (cs)
AT (1) ATE435279T1 (cs)
AU (1) AU2001296179A1 (cs)
CA (1) CA2426142A1 (cs)
CZ (1) CZ20031119A3 (cs)
DE (1) DE60139138D1 (cs)
EE (1) EE200300158A (cs)
IL (1) IL155230A0 (cs)
NZ (1) NZ525325A (cs)
PL (1) PL360917A1 (cs)
RU (1) RU2003114429A (cs)
SE (1) SE0003841D0 (cs)
SK (1) SK4382003A3 (cs)
WO (1) WO2002033066A1 (cs)
YU (1) YU29303A (cs)
ZA (1) ZA200302770B (cs)

Families Citing this family (17)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US7456012B2 (en) 1997-11-06 2008-11-25 Cellectricon Ab Method and apparatus for spatially confined electroporation
AU2002353741A1 (en) 2001-11-27 2003-06-10 Cellectricon Ab A method for combined sequential agent delivery and electroporation for cell structures and use thereof
CN1630707A (zh) * 2002-02-12 2005-06-22 色雷特康公司 用于快速改变传感器周围溶液环境的系统与方法
WO2004013307A2 (en) * 2002-08-05 2004-02-12 Mirus Corporation Compounds for targeting hepatocytes
AU2003278461A1 (en) 2002-10-16 2004-05-04 Cellectricon Ab Nanoelectrodes and nanotips for recording transmembrane currents in a plurality of cells
US6897069B1 (en) 2004-06-08 2005-05-24 Ambion, Inc. System and method for electroporating a sample
RU2006143560A (ru) * 2004-06-12 2008-07-20 Диджитал Био Технолоджи Ко Устройство для электропорации с удлиненным полым элементом
US8048017B2 (en) * 2005-05-18 2011-11-01 Bai Xu High-aspect-ratio microdevices and methods for transdermal delivery and sampling of active substances
KR101084528B1 (ko) 2008-04-15 2011-11-18 인비트로겐 싱가포르 피티이. 엘티디. 전기천공 장치용 파이펫 팁
US9581562B2 (en) 2011-03-01 2017-02-28 Sophion Bioscience A/S Handheld device for electrophysiological analysis
US9598281B2 (en) * 2011-03-03 2017-03-21 The Regents Of The University Of California Nanopipette apparatus for manipulating cells
RU2552298C2 (ru) * 2013-09-27 2015-06-10 Общество с ограниченной ответственностью "Медицинские нанотехнологии" Способ контролируемого введения веществ в микрообъекты
KR101599496B1 (ko) * 2014-04-25 2016-03-07 고려대학교 산학협력단 유전물질의 단일세포 내 정량적 전달방법
KR102428464B1 (ko) * 2014-12-28 2022-08-03 주식회사 펨토바이오메드 세포에 물질을 주입하여 세포를 변환시키는 방법
US11850595B2 (en) 2016-07-20 2023-12-26 The Royal Institution for the Advancement of ... Nanofluidic flow cell and method of loading same
US20180021781A1 (en) * 2016-07-20 2018-01-25 The Royal Institution For The Advancement Of Learning/Mcgill University Nanofluidic flow cell and method of loading same
JPWO2023189169A1 (cs) * 2022-03-31 2023-10-05

Family Cites Families (18)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US4784737A (en) * 1986-04-18 1988-11-15 The United States Department Of Energy Electromicroinjection of particles into living cells
US5993434A (en) * 1993-04-01 1999-11-30 Genetronics, Inc. Method of treatment using electroporation mediated delivery of drugs and genes
JPH07133907A (ja) 1993-11-10 1995-05-23 Tokyo Gas Co Ltd 窒素酸化物低発生交番燃焼バ−ナ
JPH08322548A (ja) * 1995-05-31 1996-12-10 Nikon Corp 細胞操作方法および細胞操作装置
US5859327A (en) * 1995-08-22 1999-01-12 Genetronics, Inc. Electroporation-mediated molecular transfer in intact plants
US5874268A (en) * 1996-09-23 1999-02-23 Duke University Method of introducing exogenous compounds into cells by electroporation and apparatus for same
US6352535B1 (en) * 1997-09-25 2002-03-05 Nanoptics, Inc. Method and a device for electro microsurgery in a physiological liquid environment
US6241701B1 (en) * 1997-08-01 2001-06-05 Genetronics, Inc. Apparatus for electroporation mediated delivery of drugs and genes
SE9704076D0 (sv) 1997-11-06 1997-11-06 Holdingbolaget Vid Goeteborgs Method for permeabilisation of cell structures and use thereof
AU2150300A (en) 1998-12-07 2000-06-26 Acacia Biosciences Inc. Multi-channel electrode arrays
US6713291B2 (en) * 1999-01-28 2004-03-30 Alan D. King Electrodes coated with treating agent and uses thereof
US6079230A (en) * 1999-02-02 2000-06-27 Kong; Jian-Qiang Apparatus for preparing quartz micropipettes
US6300108B1 (en) 1999-07-21 2001-10-09 The Regents Of The University Of California Controlled electroporation and mass transfer across cell membranes
AU2495801A (en) 1999-12-22 2001-07-09 Innovation And Development Corporation Method and apparatus for targeting localised electroporation
US6846306B1 (en) 2000-10-10 2005-01-25 Cold Spring Harbor Laboratory Single cell electroporation
US7101703B2 (en) * 2001-03-09 2006-09-05 Cornell Research Foundation, Inc. Electrofusion microelectrode
US7127284B2 (en) * 2001-06-11 2006-10-24 Mercator Medsystems, Inc. Electroporation microneedle and methods for its use
US6749792B2 (en) * 2001-07-09 2004-06-15 Lifescan, Inc. Micro-needles and methods of manufacture and use thereof

Also Published As

Publication number Publication date
IL155230A0 (en) 2003-11-23
PL360917A1 (en) 2004-09-20
SE0003841D0 (sv) 2000-10-20
JP2004511258A (ja) 2004-04-15
NZ525325A (en) 2004-07-30
WO2002033066A1 (en) 2002-04-25
SK4382003A3 (en) 2004-03-02
EP1334184A1 (en) 2003-08-13
YU29303A (sh) 2006-05-25
EE200300158A (et) 2003-06-16
US7393680B2 (en) 2008-07-01
DE60139138D1 (de) 2009-08-13
ATE435279T1 (de) 2009-07-15
JP4755388B2 (ja) 2011-08-24
CA2426142A1 (en) 2002-04-25
US20040029101A1 (en) 2004-02-12
AU2001296179A1 (en) 2002-04-29
EP1334184B1 (en) 2009-07-01
KR20030055288A (ko) 2003-07-02
RU2003114429A (ru) 2004-12-10
ZA200302770B (en) 2004-04-13

Similar Documents

Publication Publication Date Title
Wang et al. Single-cell electroporation
EP1334184B1 (en) A combined electroporation and microinjection method for the penetration of lipid bilayer membranes
JP4842512B2 (ja) 並列薬剤送達と細胞構造の電気穿孔法を併合した方法及びその使用
Nolkrantz et al. Electroporation of single cells and tissues with an electrolyte-filled capillary
Kang et al. Nanofountain probe electroporation (NFP-E) of single cells
Karlsson et al. Electroinjection of colloid particles and biopolymers into single unilamellar liposomes and cells for bioanalytical applications
JP4321962B2 (ja) 個々の固体細胞構造およびオルガネラ構造の電気浸透化方法およびその使用
EP1124939B1 (en) Microfabricated cell injector
CN105164531A (zh) 用于亚细胞分析的纳米移液管装置和方法
US11999966B2 (en) Apparatuses and methods using nanostraws to deliver biologically relevant cargo into non-adherent cells
AU2023258391A1 (en) Improved promoters and compositions
US20040182706A1 (en) Microinjection method and device based on electroosmosis
JP6618462B2 (ja) 細胞内へ物体を導入する方法
RU2552298C2 (ru) Способ контролируемого введения веществ в микрообъекты
Agarwal EMPIRICAL ANALYSIS OF SINGLE-CELL ELECTROPORATION WITH AN ELECTROLYTE-FILLED CAPILLARY
Wang SINGLE-CELL ELECTROPORATION USING ELECTROLYTE-FILLED CAPILLARIES WITH MICRO-SCALE TIPS