CZ2003835A3 - Způsob pro účinnou přípravu inhibitoru faktoru Xa - Google Patents

Description

Způsob pro účinnou přípravu inhibitoru faktoru Xa

Oblast techniky

Předkládaný vynález se obecně týká účiného způsobu pro přípravu benzisoxazolyl-pyrazolu. Benzisoxazolyl—pyrazoly jsou použitelné jako inhibitory faktoru Xa.

Dosavadní stav techniky

Inhibitory faktoru Xa jsou sloučeniny jako je sloučenina vzorce la uvedeného dále:

la.

la.

WO98/57951 popisuje syntézu sloučeniny vzorce la, ve formě soli s kyselinou trifluoroctovou:

Ve výše uvedeném způsobu se kyselina pyrazolkarboxylová a anilin kondenzují a izolují ve formě volné baze. 3-kyan-4 fluorofenyl skupina získaného produktu se potom přemění na 1aminobenzisoxazol. Jedním problémem tohoto postupu je to, ze produkt kondenzace kyselina a anilinu je obtížné přečistit. Druhým problémem je to, že konverze na 1-aminobenzisoxazolovou skupinu vyžaduje přítomnost silné, nákladné baze, jako je KOterc. Bu.

Je patrné, že příprava sloučeniny vzorce I je obtížná. Proto je potřeba najít účinný způsob syntézy této sloučeniny.

Podstata vynálezu

Proto je jedním předmětem předkládaného vynálezu nový způsob pro přípravu sloučeniny vzorce I.

Jiným předmětem předkládaného vynálezu je poskytnout meziprodukty, které jsou použitelné při přípravě sloučeniny vzorce I.

Dalším předmětem předkládaného vynálezu je poskytnout nové soli, krystalické formy a rozustné formy sloučeniny vzorce I.

Dalším předmětem předkládaného vynálezu je poskytnout farmaceutické prostředky obsahující farmaceuticky přijatelný nosič a terapeuticky účinné množství alespoň jedné sloučeniny podle předkládaného vynálezu nebo a její farmaceuticky přijatelné soli.

Dalším předmětem předkládaného vynálezu je poskytnou způsob pro léčbu tromboembolických onemocnění, který zahrnuje podání terapeuticky účinného množství alespoň jedné sloučeniny podle předkládaného vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi, který potřebuje takovou léčbu.

Dalším předmětem předkládaného vynálezu poskytnout nové sloučeniny pro použití v terapii.

Dalším předmětem předkládaného vynálezu je poskytnou použiti nových sloučenin pro výrobu léku výrobu léku pro léčbu tromboembolického onemocněni.

Podrobný popis vynálezu

V jednom provedeni tedy vynález poskytuje noový způsob přípravy sloučeniny vzorce I:

který zahrnuje:

(c) kontaktováni sloučeniny vzorce IVa s kyselinou maleinovou za vzniku sloučeniny vzorce IV;

(d) konvertování sloučeniny vzorce IV na sloučeninu vzorce V; a, (e) přípravu sloučeniny vzorce I.

Ve výhodném provedení je kontaktování s kyselinou maleinovou ve stupni (c) provedeno za přítomnosti prvního rozpouštědla, ethylacetátu.

V jiném výhodném provedení je ve stupni (c) přidáno druhé rozpouštědlo, 1-chlorbutan, aby se zvýšilo srážení.

V jiném výhodném provedení je stupeň (d) proveden kontaktováním sloučeniny vzorce IV s HONHCOCH₃ za přítomnosti baze a rozpouštědla.

V jiném výhodném provedení je baze vybrána ze skupiny zahrnující K₂ C0₃, Na₂C0₃, KHCO₃, NaHCO₃, KF, NaOH a KOH.

V jiném výhodném provedení je baží K₂CO₃.

V jiném výhodném provedení je ve stupni (d) rozpouštědlo vybráno ze skupiny zahrnující DMSO, DMAC, N-methylpyrrolidinon a DMF.

V jiném výhodném provedení je ve stupni (d) rozpouštědlem DMF obsahující: 0,5 až 50% vody.

V jiném výhodném provedení (d) je rozpouštědlem DMF obsahující: 10, 11, 12, 13, 14 až 15% (obj.) vody.

V jiném výhodném provedeni je ve stupni (d) rozpouštědlem DMF obsahující: 15% (obj.) vody.

V jiném výhodném provedení je stupeň (e) proveden kontaktováním sloučeniny vzorce V s HC1 v rozpouštědle vybraném ze skupiny zahrnující methanol, acetonitril, isopropylalkohol, ethanol, propanol, aceton, methylisobutylketon (MIBK), 2- butanon a vodu.

V jiném výhodném provedení kontaktováním sloučeniny vzorce je stupeň (e) proveden V s HC1 v ethanolu.

V jiném výhodném provedení je sloučenina vzorce I mono HC1 sůl.

V jiném výhodném provedeni je sloučenina vzorce I krystalická.

V jiném výhodném provedeni je sloučenina vzorce I solvát vybraný ze skupiny zahrnující ethanol, propanol, isopropanol, aceton, MIBK, 2-butanon a vodu.

Ve výhodnějším provedeni je sloučenina vzorce I ethanolsolvát.

V jiném provedení poskytuje předkládaný vynález poskytuje

který zahrnuje:

b) navázání sloučenin vzorců II a III za zisku sloučeniny vzorce IVa.

V jiném výhodném provedeni je sloučenina vzorce IVa použita bez přečištěni ve stupni (c) .

V jiném výhodném provedeni je stupeň (b) proveden kontaktováním sloučeniny vzorce II s kyselým aktivátorem, v rozpouštědle, a první bázi, a potom kontaktováním vzniklého roztoku se sloučeninou vzorce III.

V jiném výhodném provedení je stupeň (b) proveden kontaktováním sloučeniny vzorce II s oxalylchloridem v acetonitrilu a pyridinu, a potom kontaktováním získaného roztoku se sloučeninou vzorce III.

V jiném výhodném provedení se poté, co se sloučenina vzorce II kontaktovala se sloučeninou vzorce III, přidá do reakčního roztoku druhá baze.

V jiném výhodném provedení je druhou baží diisopropylethylamin.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje nový způsob přípravy sloučeniny vzorce II:

ví VIII II který zahrnuje:

( a) kontaktování sloučeniny vzorce VI se sloučeninou vzorce VII za vzniku sloučeniny vzorce VIII; a, (aj konvertování sloučeniny vzorce VIII na sloučeninu vzorce II.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje novou sloučeninu vzorce I:

kde I je mono-HCl sůl.

V jiném výhodném provedení je sloučenina vzorce I krystalická.

V jiném výhodném provedení je sloučenina vzorce I ethanol- solvát.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje novou sloučeninu vzorce IV:

IV.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje novou sloučeninu vzorce Va:

nebo její farmaceuticky přijatelnou sůl.

V jiném provedeni předkládaný vynález poskytuje nové farmaceutické prostředky obsahující: farmaceuticky přijatelný nosič a terapeuticky účinné množství sloučeniny podle předkládaného vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelné soli.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje nový způsob léčby tromboembolické nemoci zahrnující: podání terapeuticky účinného množství sloučenina podle předkládaného vynálezu nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi, který potřebuje takovou léčbu.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje sloučeninu podle předkládaného vynálezu pro použití v terapii.

V jiném provedení předkládaný vynález poskytuje použití sloučeniny podle předkládaného vynálezu pro výrobu léku pro

léčbu tromboembolické nemoci.

Definice

Použité terminy a výrazy máji následující významy. Je třeba si uvědomit, že sloučeniny podle předkládaného vynalezu mohou obsahovat asymetricky substituovaný atom uhlíku a ze mohou být izolovány v opticky aktivních nebo racemických formách. V oboru jsou dobře dobře známy způsoby přípravy opticky aktivních forem, jako je štěpení opticky aktivních forem nebo syntéza z opticky aktivních výchozích materiálů. Všechny chirální, diastereomerické a racemické formy a všechny geometrické izomery spadají do rozsahu předkládaného vynálezu, pokud není uvedeno jinak.

Způsoby podle předkládaného vynálezu jsou určeny k provádění v rozsahu alespoň multigramovém, kilogramovém, multikilogramovém nebo průmyslovém. Multigramový rozsah je výhodně rozsah, ve kterém je alespoň jeden výchozí materiál přítomen v množství 10 gramů nebo více, výhodněji alespoň 50 gramů nebo více, ještě výhodněji alespoň 100 gramů nebo více. Multikilogramový rozsah, jak je zde použit, označuje rozsah, kdy je použito více než jednoho kilogramu alespoň jednoho výchozího materiálu. Průmyslový rozsah je rozsah, který je jiný než laboratorní rozsah a který je dostatečný pro přípravu výrobku pro klinické testy nebo pro distribuci uživatelům.

Termín substituovaný, jak je zde použit, označuje to, že jakýkoliv jeden nebo více atomů vodíku na vybraném atomu je nahrazen skupinou z uvedené skupiny, s podmínkou, že není překročena normální valence atomu, a substituce vede ke vzniku stabilní sloučeniny. Když je substituent keto (t.j. -0), tak jsou nahrazeny 2 vodíky na atomu. Keto substituenty nejsou přítomny na aromatických skupinách. Když je kruhový systém (např., karbocyklický nebo heterocyklický) substituovaný karbonylovou skupinou nebo dvojnou vazbou,tak to znamená, že karbonylová skupina nebo dvojná vazba jsou součásti (t.j. uvnitř) kruhu.

Předkládaný vynález zahrnuje všechny izotopy atomů vyskytujících se ve sloučeninách podle předkládaného vynálezu. Izotopy jsou atomy mající stejné atomové číslo, ale jiné hmotnostní číslo. Například, mezi izotopy vodíku patří tritium a deuterium. Mezi izotopy uhlíku patří C-13 a C-14.

Reakce ve způsobech podle předkládaného vynálezu mohou být výhodně provedeny za přítomnosti base, kde baží může být jakákoliv z mnoha baží, jejíž přítomnost v reakčni směsi usnadňuje syntézu požadovaného produktu. Vhodné baze mohou být vybrány odborníkem v oboru organické syntézy. Mezi vhodné baze patří, například, anorganické baze, jako jsou alkalické kovy, kovy alkalických zemin, hydroxid amonný a hydroxid thallia, alkoxidy, fosfáty a karbonáty, včetně hydroxidu sodného, hydroxidu, draselného, uhličitanu sodného, uhličitanu draselného, uhličitanu česného, hydroxidu thallia, uhličitanu thallia, tetra- n-butylammonium-karbonátu a hydroxidu amonného.

Reakce ve způsobech podle předkládaného vynálezu mohou být výhodně provedeny v rozpouštědlech, která mohou být vybrána odborníkem, v oboru organické syntézy, kde tato rozpouštědla jsou v podstatě nereakktivni s výchozími materiály (reaktanty), meziprodukty nebo produkty při teplotách, při kterých je reakce prováděna, t.j. při teplotách, které mohou být v rozmezí od teploty tuhnutí rozpouštědla do teploty varu rozpouštědla. Daná reakce muže být provedena v jednom rozpouštědle nebo ve směsi rozpouštědel. Vhodná rozpouštědla pro každý stupeň reakce jsou vybrána podle typu reakce.

Mezi vhodná rozpouštědla patří : dimethoxymethan, tetrahydrofuran, 1,3-dioxan, 1,4- dioxan, furan, diethylether,

ethylenglykol- dimethylether, ethylenglykol-diethylether, diethylenglykol-dimethylether, diethylenglykol- diethylether, triethylenglykol-dimethylether a terč.butyl-methylether.

Mezi vhodná aprotická rozpouštědla patři - například tetrahydrofuran (THF), dimethylformamid (DMF), dimethylacetamid (DMAC), 1,3-dimethyl-3,4,5,6-tetrahydro 2(1H)-pyrimidinon (DMPU), 1,3-dimethyl-2-imidazolidinon (DMI), N- methylpyrrolidinon (NMP), formamid, N-methylacetamid, Nmethylformamid, acetonitril, dimethylsulfoxid, propionitril, ethylformiat, methylacetát, hexachloraceton, aceton, ethylmethylketon, ethylacetát, sulfolan, N,N-dimethylpropionamid, tetramethylurea, nitromethan, nitrobenzen nebo hexamethylfosforamid.

Výraz farmaceuticky přijatelný označuje ty sloučeniny, materiály, prostředky, a/nebo dávkové formy, které jsou - v rámci medicínských znalostí - vhodné pro použití v kontaktu s tkáněmi člověka nebo zvířete bez nadměrné toxicity, dráždění, alergické reakce nebo jiných problémů či komplikací, za rozumného poměru přínos/riziko.

Termín farmaceuticky přijatelné soli označuje deriváty sloučenin podle předkládaného vynálezu, ve kterých je původní sloučenina modifikována tak, že vzniká kyselá nebo alkalická sůl. Příklady farmaceuticky přijatelných solí jsou, například, minerální nebo organické soli bazických skupin, jako jsou, například, aminy, a alkalické nebo organické soli acidických skupin, jako jsou například karboxylové kyseliny. Mezi farmaceuticky přijatelné soli patří běžné netoxické soli nebo kvarterní amonné soli původní sloučeniny tvořené, například, z netoxickýxh organických nebo anorganických kyselin. Mezi běžné netoxické soli patří soli odvozené od anorganických kyselin, jako je kyselina chlorovodíková, bromovodíková, sírová, sulfamová, fosforečn á a dusičná; a soli připravené z organických kyselin, jako je kyselina octová, propionová, jantarová, glykolová, stearová, mléčná, jablečná, vinna, citrónová, askorbová, pamová, maleinová, hydroxyma lemová, fenyloctová, glutamová, benzoová, salicylová, sulfanilmova, 2- acetoxybenzoová, fumarová, toluenesulfonová, methanesulfonová, ethandisulfonová, šťavelová a isethionová.

Farmaceuticky přijatelné soli podle předkládaného vynálezu mohou být syntetizovány z původní sloučeniny, která obsahuje bazickou nebo acidickou skupin, za použití běžných chemických metod. Obecně, soli mohou být připraveny reakcí volné kyseliny nebo baze sloučeniny se stoichiometrickým mnžstvím vhodné baze nebo kyseliny ve vodě nebo v organickém rozpouštědle, nebo ve směsi vody a organického rozpouštědla, obecně jsou výhodná non- vodná média, jako je ether, ethylacetát, ethanol, isopropanol nebo acetonitril. Seznam vhodných solí je uveden v Remington's Pharmaceutical Sciences, 17th ed., Mack Publishing Company, Easton, PA, 1985, str. 1418, kde tato publikace je zde uvedena jako odkaz.

Termíny léčení nebo léčba označují léčbu onemocnění u savce, zejména člověka, a zahrnuje: (a) prevenci onemocnění u savce, zejména tehdy, když je savec predisponován k onemocnění, ale ještě jej nemá; (b) inhibici onemocnění, t.j. zastavení vývoje onemocnění; a/nebo (c) zmírnění onemocnění, t.j. způsobení regrese onemocnění.

Syntéza

Způsoby podle předkládaného vynálezu mohou být prováděny různě, v závislosti na rozpouštědlech, bazích a vybraných teplotách. Odborníkům v oboru organické syntézy bude jasné, reakční doba, stejně jako výtěžek reakce, závisí na všech vybraných proměnných. Následující schéma ukazuje ceklkovou sekvenci předkládaného vynálezu.

Příprava sloučeniny vzorce VIII:

Sloučenina VI může být přeměněna na sloučeninu VIII novým způsobem pro zachycování hydrazinu in situ. Hydrazinový meziprodukt může být připraven read sloučeniny VI s HC1 a NaNO Výhodně se sloučenina VI přidá do chladného (např., -10 až - 5°C) roztoku HC1. Potom se přidá NaNO₂a roztok se výhodně ponechá při teplotě 0-10° C. V této době může být do roztoku přidán AcOH. Potom se může přidat SnCl₂,2H₂O, pro dokončení tvorby hydrazin. Získaný produkt může být izolován nebo použit in situ. Výhodně je použit in situ.

Sloučenina VIII může být připravena adicí sloučeniny VII k nově připravenému hydrazinu. Tato adice je výhodně provedena za přítomnosti MeOH a při teplotě 35-55°C.

Příprava sloučeniny vzorce II

Oxidace sloučeniny VIII by měla vést k zisku sloučeniny II. Oxidace se provede kontaktováním sloučeniny VIII s oxidačním činidlem za přítomnosti rozpouštědla a volitelně pufru.

Odborníkům v oboru bude jasné, že mohou být použita oxidační činidla jako je KNnO₄ nebo NaC10₂, Výhodně se jako oxidační činidlo použije KMnO₄, za přítomnosti pufru. Sloučenina VIII může být suspendována v alkoholovém rozpouštědle(např., terč.butylalkoholuu) . Suspenze se výhodně ponechá při teplotě 35- 50°C. Může se přidat vodný roztok pufru známého v oboru (např. monobasický natrium- fosfáte monohydrát) . Výhodně má pufr přibližně 0,5 až 4N. Potom se může do reakčního roztoku přidat vodný roztok KMnO₄. Podokončení reakce se může izolovat sloučenina II.

Příprava sloučeniny vzorce IVa:

Sloučenina IVa se může připravit kondenzací sloučenin II a III. Kondenzace se výhodně provede kontaktováním sloučeniny II s kyselým aktivačním činidlem, v rozpouštědle a za přítomnosti baze, a potom kontaktováním získaného roztoku se sloučeninou III. Může se použit kyselé aktivační činidlo, jako je thionylchlorid nebo oxalylchlorid, kdy oxalylchlorid je výhodným aktivačním činidlem. Adice kyselého aktivačního činidla se výhodně provede při teplotě od 10-30°C.

Kontaktování sloučeniny II a oxalylchloridu se může provést v rozpouštědle vybraném ze skupiny zahrnující acetonitril, THF a methylenchlorid, kde acetonitril je nejvýhodnějš. První baze může být vybraná ze skupiny zahrnující DMAP, triethylamin, diisopropylethylamin, N-methylmorfolin a pyridin, kde pyridine je nejvýhodnější. Množství první baze je výhodně od 0,2 do 1 molárních ekvivalentů sloučeniny II, výhodněji je 0,4 molární • o ekvivalenty.

Požadované množství oxalylchloridu, které má být přidáno, je založeno na množství sloučeniny II přítomném v roztoku a na množství vody přítomné v roztoku. Množství vody může být určeno známými prostředky, jako je Karl Fischerova titrace. Výhodně je počet molů oxalylchloridu stejné nebo o něco vyšší než součet počtu molů sloučeniny II a vody.

Poté, co byla sloučenina II aktivována, může být kontaktována se sloučeninou III. Výhodně je reakční směs ochlazena před kontaktováním se sloučeninou III na teplotu 0-10° C. Po kontaktování sloučeniny III s reakční směsí se výhodně přidá druhá baze. Druhá baze může být vybraná ze skupiny zahrnující diisopropylethylamin, pyridin, DMAP, triethylamin a N- methylmorfolin, kde diisopropylethylamin je nejvýhodnějsi. Množství druhé baze je výhodně od přibližně 1-3 molárních ekvivalentů, výhodněji přibližně 2,2 molární ekvivalenty, vzhledem k přítomnému množství sloučeniny II.

Příprava sloučeniny vzorce IV:

Sloučenina IV může být připravena ze sloučeniny IVa s nebo bez přečištění sloučeniny IVa. Výhodně je sloučenina IV připravena ze sloučeniny IVa bez přečištění. Sloučenina IVa je obvykle izolována jako olejová substance. Sloučenina IVa se výhodně odebere v prvním rozpouštědle a přidá se kyselina maleinová. Do tohoto roztoku se může přidat druhé rozpouštědlo za účelem zesíleni nebo urychlení srážení sloučeniny IV.

Výhodně je přítomno 0,9-1,1 molárnich ekvivalentů kyseliny maleinové - vzhledem k množství sloučeniny II, výhodněji přibližně 0,95 molárnich ekvivalentů. První rozpouštědlo může být vybranéé ze skupiny zahrnující aceton, chloroform, ethylacetát MIBK, i- propylacetát, i-propyl alkohol a THF, a výhodně je ethylacetát. Druhé rozpouštědlo může být vybrané ze skupiny zahrnující 1-chlorbutan, heptan, hexan, methylenchlorid a TBME, a výhodně je 1- chlorbutan. Výhodně probíhá tato reakce při přibližně teplotě místnosti.

Příprava sloučeniny vzorce V:

Sloučenina V může být připravena kontaktováním sloučeniny IV s HONHCOCH₃za přítomnosti baze a rozpouštědla. Výhodně je baze vybraná ze skupiny zahrnující K₂C0₃, Na₂CO₃, KHCO₃, NaHCO₃, KF, NaOH a KOH, kde K₂CO₃je nejvýhodnější baží. Rozpouštědlo může být vybrané ze skupiny zahrnující DMSO, dimethylformamid (DMF), dimethylacetamid (DMAC), 1,3-dimethyl-3,4,5, 6tetrahydro-2(1H)- pyrimidinon (DMPU), 1,3-dimethyl-2imidazolidinon (DMI) a N- methylpyrrolidinon (NMP). Výhodným rozpouštědlem je DMF. Je výhodné, aby DMF obsahovalo 0,5 až 50% objemových vody, výhodněji 0,5, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 až 15% objemových vody, ještě výhodněji 10, 11, 12, 13, 14 až 15% objemových vody, a ještě výhodněji 15% objemových vody.

Výhodně se HONHCOCH₃, DMF a K₂CO₃ smísí dohromady a potom se provede kontaktování s vodou. Tato reakční směs se výhodně ponechá při teplotě 20- 30°C. Po kontaktování reakční směsi se sloučeninou IV se reakční směs výhodně mísí přibližně při teplotě místnost.

Příprava sloučeniny vzorce I:

i

Sloučenina I se může připravit ze sloučeniny vzorce V rozpuštěním sloučeniny V v rozpouštědle a kontaktováním tohoto roztoku s HC1. Výhodně je rozpouštědlo vybrané ze skupiny zahrnující methanol, acetonitril, isopropylalkohol, ethanol, propanol, aceton, methylisobutylketon (MIBK), 2-butanon a vodu, kde ethanol je nejvýhodnější rozpouštědlo. Sloučenina V se výhodně odebere v rozpouštědle (např. ethanolu) při teplotě 60- 80°C. HC1 se výhodně kontaktuje s roztokem, který má teplotu 20- 40° C. Výhodně je HC1 alkoholový roztok. Alkoholovým roztokem je výhhodně i-propylalkohol.

Sloučenina I se výhodně sráží z reakční směsi. Toto srážení může být zvýšeno ochlazením směsi na teplotu přibližně 0-10° C. Výhodně je sloučenina I krystalická mono-HCl sůl. Výhodněji je sloučenina I solvát vybraný ze skupiny zahrnující ethanol, propanol, isopropanol, aceton, MIBK, 2-butanon a vodu. Ještě výhodněji je sloučeninou I ethanol solvát.

Další charakteristiky předkládaného vynálezu budou jasné z následujícího popisu příkladných provedení, které však nijak neomezují rozsah předkládaného vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Příprava sloučeniny VIII

Do 40 1 Hastelloyvi C reakční nádoby opatřené vzduchovým míchacím zařízením zavedený zhora, termočlánkem, chladičem a vstupem pro dusík, se přidá konc. HC1 (5,5 1). Reakční nádoba se ochladí na teplotu -5 a -10°C. Sloučenina VI (hnědá pevná látka, 726 g, 5, 3 md) se přidá během 12 minut za udržováni vnitřní teploty mezi - 5 a - 7 °C. Dalších 500 ml konc. HC1 se použije pro opláchnutí jakékoliv sloučeniny VI ulpívající na stěnách reakční nádoby. Získaná hnědá kaše se ponechá při teplotě -5°C dalších 10 minut a zatím se připraví roztok dusitanu sodného (450 g, 6,5 mol) v 3,1 1 přečištěné vody. Prvních 1500 ml roztoku dusitanu sodného se přidá během 20 minut, kdy vnitřní teplota vzroste na 10°C. Adice se ukonči po 30 minutách, aby vnitřní teplota poklesla a usadila se na 2- 3° C. Adice roztoku dusitanu sodného se obnoví a během 30 minut se přidá zbývajících 1,7 1 za udržováni teploty 5-7°C. Reakční směs se mísí po dobu dalších 30 minut při teplotě 6°C. Kyselina octová (1,8 1) se přidá v jednom podílu, bez pozorovatelné změny ve vnitřní teplotě (6°C) . Roztok SnCl_2i2H₂0 (2,8 kg, 12,2 mol) se připraví v 1, 9 1 H₂0 a 1,9 1 konc. HC1 a tento roztok se přidá do reakční směsi během 55 minut za udržování teploty mezi 6-10 °C. Vzniklá bílá mléčná kaše se mísí po dobu dalších 30 minut.

Methanol (10 1) se v jedné dávce přidá do reakční nádoby a reakční směs se zahřeje na 40°C. Roztok 4,4,4-trifluor-2-furyl1, 3- butanedionu (VII, 830 ml, 1,2 kg, 5,6 mol) v 3,1 1 MeOH se přidá během 35 minut za udržování vnitřní teploty 41- 43° C. Po dokončení adice se teplota reakční směsi udržuje na 45- 50°C po dobu další 1, 5 h, potom se zahřívání ukončí a vzniklá oranžová kaše se nechá vychladnout přes noc (16 hodin) na teplotu místnosti v atmosféře dusíku. Následující ráno se směs dále ochladí pro usnadnění srážení sloučeniny VIII. Reakční směs se ochladí na 0°C a ponechá se při této teplotě po dobu 1 hodiny před tím, než se kaše nakape na Dacronový filtr ve 32 cm Buchnerovi nálevce. Filtrace trvá 1 hodinu a hloubka koláče je 3, 5 cm. Filtrační koláč se promyje 3 1 chladné (0-5 °C) směsi 50/50 isopropanol/voda a potom se promyje 2,9 1 vody. Vlhký koláč (3,4 kg) se suší na konstantní hmotnost ve vakuu při teplotě 45 °C a tlaku 22 mm Hg během víkendu za zisku 1,3 kg sloučeniny VIII ve formě žluté pevné látky (1,3 kg, 94,5% hmot., korigovaný výtěžek 71,7%).

Příklad 2: Příprava sloučeniny II

1 Hastelloyovi C reakční nádoby vybavené vzduchovým míchacím zařízením zavedený zhora, termočlánkem, chladičem a vstupem pro dusík , se naplní roztaveným terc.butylalkoholem (10 1) a potom se přidá pevná sloučenin VIII (1160 g). Další množství terc.butylalkoholu (4,5 1) se použije pro propláchnutí původních zásobníků a potom se přidá do reakční nádoby. Suspense se zahřívá na teplotu mezi 38°C a 45°C do té doby, než vznikne homogenní roztok. Vodný roztok monobazicckého natrium- fosfátu, monohydrátu (1245 g v 5,2 1 přečištěné vody) se přidá do směsi během přibližně 15 min. při teplotě 35°C a 45°C. Celit 545 (3,2 kg) se přidá do reakční nádoby při teplotě 38°C až 45° C a pokračuje se v míšení pro zajištění rovnoměrného dispergování pevného materiálu. Pomalu se po kapkách přidá komerční 40% vodný roztok permanganistanu sodného (5, 76 1) během přibližně 2,5 h, za udržování vnitřní teploty mezi 42° C a 50°C. Reakční směs se nechá vychladnout na teplotu místnosti a mísí se přes noc. Další ráno se směs opět zahřeje na 45°C až 50°C a přidá se terč .butylmethylether (6,0 1) a potom pevný Celit R 545 (3, 2 kg) a neutrální kamenec (4,15 kg). Směs se mísí po dobu přibližně 15 mm, přefiltruje se a filtrační koláč se promyje terc.butylmethyletherem (celkový promývací objem 6 1) . Všechny získané filtráty se smísí a rozpouštědla se odstraní destilací. Po ukončení destilace se přidá přečištěná voda (5 1) a potom se provede druhá destilace. Čirý, homogenní zbytek se naředi vodou za zisku 18 1 roztoku. Přidá se n-chlorbutan (8 1), dvojfázová směs se pomalu mísí po dobu 15 minut a horní vrstva se separuje a odstraní. Slabě zásaditá vodná vrstva se ochladí na teplotu 3°C a 7°C a přidá se 30% vodný roztok kyseliny citrónové (3, 3 1) a tím dojde ke srážení surové sloučeniny II. Pevný materiál se získá filtrací a filtrační koláč se promyje přečištěnou vodou (celkový promývací objem 5,0). Vlhká žlutá sloučenina II se vyjme a suší se ve vakuu při teplotě 70 °C za zisku suché sloučeniny II (815,1 g; 98,8% hmot., 75% výtěžek).

Příklad 3: Příprava sloučeniny III

Sloučenina III může být připravena podle postupu popsaného v související U.S. Prozatímní patentové přihlášce 60/220932, podané 26.7.2000, jejíž obsah je zde uveden jako odkaz. Dále je uveden příklad přípravy sloučeniny III.

Dimethylamin v THF (7,2 1 2,0 N roztoku, 14,3 mol) se naplní do 5 galonového Parrova hydrogenačního přístroje. Potom se přidá 2- formyl- imidazolyl (1,25 kg, 13,0 mol) a methanol (2,4 1). Po otestování tlaku v systému s dusíkem se přidá Pd/C (10%) (125 g, obsahující přibližně 50% hmotnostních vody). Chladící plášť se nastaví na 25°C. Reakční směs se potom natlakuje vodíkem a tlak se udržuje na 50-60 psig. Během prvních 20 minut se vnitřní teplota zvýší na 35°C a vychytávání vodíku je extrémně rychlé. Během dalších 2 hodin před snížením tlaku vodíku je vnitřní teplota 30-31 °C. HPLC analýza ukáže, že konverze na 2-(N,N- dimethylaminomethyl) imidazol je kompletní (zbývající 2-formyl- imidazolyl A% <2% versus 2-(N,N- dimethylaminomethyl)imidazol >98%). Reakční směs se přefiltruje přes 0,5 mikronový filtr a potom přes 0,45 mikronový minifiltr pro odstranění Pd/C. Roztok 1/1 obj./obj. MeOH/THF (5 1) se použije pro promyti reakční nádoby a trubička se zavede přes filtrační patronu přímo do nádoby obsahující zbytek filtrátu. Kombinované filtráty se zahusti na rotační odparce na 2,3 kg roztok (obsahující 1,6 kg 2-(N,Ndimethylaminomethyl)imidazolu), který se použije přímo v dalším stupni.

Do každé ze dvou nádob o obsahu 22 litrů s pěti hrdly a kulatým dnem, které jsou vybaveny horním míchacím zařízením, termočlánkem a destilačnim přístrojem s dusíkovou čepičkou, se přidá roztok surového 2-(Ν,Ν-dimethylaminomethyl)imidazolu (4, 86 kg roztoku vyrobeného výše uvedeným postupem, který obsahuje 3,0 kg 2- (N,N-dimethylaminomethyl)imidazolu). Do každé ze dvou reakčních nádob se potom přidá DMSO (10,0 1) za zisku tmavě hnědého čirého roztoku. Zbytkový MeOH a THF ze surového 2—(N,N— dimethylaminomethyl)imidazolu v každé ze dvou reakčních nádob se potom oddestiluje ve vakuu při teplotě 50-60°C a potom se do každé ze dvou reakčních nádob přidá l-amino-2-fluor-4- jodobenzen (2,15 kg, 9,05 mol) a práškový K₂C0₃ (2,5 kg, 18,1 mol, 2,0 ekv.), při teplotě 40-50°C, v příslušném pořad. Každá ze dvou reakčních nádob se potom odplynuje třikrát za použití cyklu vakuum/dusík s ukončením při dusíku, a potom se do reakčních nádob přidá práškový Cul (260 g, 1,35 mole, 0,15 ekv.) . Získaná reakční směs v každé ze dvou reakčních nádob se znovu třikrát odplynuje za použití cyklu vakuum/dusík s ukončením při dusíku a pak se zahřeje na teplotu 125- 130°C.

Když je reakce kompletní (po 16 h při 125-130 °C (1-amino2- fluor-4-jodbenzen < 5% přiat 254 nm při HPLC analýze), tak se reakční směs v každé ze dvou reakčních nádob ochladí na teplotu 40- 50°C. Do každé ze dvou reakčních nádob se přidá 4,0 1 nasyceného vodného roztoku NH₄C1 a získaná směs se misí po dobu 1 h při 20- 25 °C. Směs se potom přefiltruje přes vrstvu Celitu a každá ze dvou reakčních nádob se promyje 1,0 1 nasyceného vodného roztoku NH₄C1 a 8,5 1 ethylacetátu. Polovina kombinovaných filtrátů a promývaciho roztoku se potom postupně vnesou do 40 1 reakční nádoby a směs se mísí při 20-25°C po dobu 0,5 h a potom se dvě vrstvy separuji. Kombinované vodné vrstvy se naliji zpět do 40 1 reakční nádoby a extrahují se ethylacetátem (4 x 15 1). Během extrakce organickým rozpouštědlem se koloidni složka emulze oddělí filtraci pres vrstvu Celitu a potom se dvě vrstvy separují. Kombinované^ organické extrakty se potom promyji 6,0 1 nasyceného vodného roztoku NH₄C1, suší se přes MgSO₄ (2,0 kg) a odbarvi se pres aktivní uhlík (aktivní uhlí, 500 g) při 20-25°C, během 1 h, ve dvou samostatných 22 1 reakčních nádobác. Směs se přefiltruje přes vrstvu Celitu a každá ze dvou reakčních nádob se promyje ethylacetátem (2 1). Kombinované organické filtráty se potom vnesou do 40 1 reakční nádoby a celkem 68 1 ethylacetátu se postupně oddestiluje ve vakuu při teplotě 45-50 °C. Ziskana kaše surové sloučeniny III v 9,0 1 ethylacetátu se potom přenese do

1 reakční nádoby a směs se zahřeje na teplotu zpěětného toku (77- 78°C) za zisku hnědého až černého roztoku. Potom se do roztoku při teplotě 70°C přidá heptan (6,0 1) a roztok se chladí na 45-50°C a potom se zpracuje aktivním uhlím (400 g) . Směs se opět zahřívá po dobu 1 hodiny při teplotě zpětného toku a'potom se přefiltruje přes vrstvu Celitu při teplotě 50-55°C. Vrstva Celitu se potom promyje 2, 01 ethylacetátu a kombinované filtráty a promývaci roztok se vnesou zpět do čisté 22 1 reakční nádoby. Celkem 5,0 1 ethylacetátu se oddestiluje ve vakuu při 45- 50°C a do reakční nádoby se přidá dalších 5,0 1 heptanu, při teplotě 50° C. Směs se potom postupně ochladí na 20-25 °C a mísí se při teplotě 20-25 °C po dobu 1 h před tím, než se ochladí na 5-10 °C na 2 h pro vysrážení sloučeniny III. Pevný materiál se odebere filtrací na 27 cm porcelánové nálevce s Dacronovou tkaninou a promývané 20% (obj./obj.) TBME/heptany (2x2, 51). pevné látky se potom suší ve vakuu za probubláváni dusíkem při teplotě 40-45° C na konstantní hmotnost. První šarže sloučeniny III (1,749 kg, 4, 235 kg teoretického výtěžku, 41,3%) se získá ve formě světle žlutých krystalů.

Kombinovaná původní kapalina a promývaci roztok se potom zahusti ve vakuu za zisku druhé šarže sloučeniny III (500 g, 4, 235 kg teoretického výtěžku, 11,8%; a celkem výtěžek 53,1%) ve formě světle žlutých krystalů.

Přiklad 4: Příprava sloučenin IVa a IV

Sloučenina II (781 g, 2,61 mol) se smísí s acetonitrilem (11, 3 1)· Množství vody přítomné v roztoku se určí provedením Karl Fischerovi titrace. Množství přidaného oxalylchloridu se vypočte sečtením molů sloučeniny II a molů vody přítomné v reakční směsi, za zisku počtu molů oxalylchloridu. Prida se pyridin (81 ml, 1,0 mol) a potom oxalylchlorid (227 ml, 2,60 mol). Reakční směs se zahřeje na 55-60°C a ponechá se pri této teplotě 1 hodinu. Postup reakce se sleduje odberem vzorku a utlumením reakce v NH₄OH. Poté, co je reakce považována za dokončenou, se provede destilace ve vakuu pro odstraněni 12% (obj./obj.) rozpouštědla. Po destilaci se do reakční směsi přidá čerstvý acetonitril pro nahrazení oddestilovaného obj emu.

Reakční směs se ochladí na 5°C a potom se prida sloučenina III (598 g, 2,55 mol). Adicí se zvýší teplota na 12°C. Pote, co se roztok ochladí na 5°C, přidá se diisopropylethylamin (975 ml, 5,60 mol) během 60 minut pomocí adiční nálevky. Po adici se chladící lázeň odstraní a reakční směs se nechá zahřát na teplotu místnosti. Dvě hodiny po adici baze je reakce ukončena. Reakční směs se naředí EtOAc (12 1) a promyje se vodou (2x81) . Vodné výplachy se kombinují a extrahují se EtOAc (1x81). organické frakce se kombinují a suší se přes MgSO₄, přefiltrují se a zahustí se za zisku hnědého oleje, sloučeniny IVa.

Olej se rekonstituuje EtOAc (11,3 1) a přenese se do 40 1 tanku. Kyselina maleinová (290 g, 2,50 mol) se přidá do roztoku EtOAc a směs se potom mísí při teplotě místnosti po dobu 60 minut. Přibližně 15 minut po adici kyseliny maleinové se vzniklá sůl, sloučenina IV, začne srážet z roztoku. Během 60-90 minut se přidá 1- chlorbutan (24 1) pro zajištění kompletního vysrážení. Po adici 1- chlorbutanu se roztok sloučeniny IV misí při teplotě místnosti po dobu 3 h. Sůl se izoluje filtrací a promyje se 1- chlorbutanem (6 1) . pevné látky se suší ve vakuové pícce při teplotě 75°C na konstantní hmotnost za zisku 1,49 kg (100,7 % hmot., 94,1% výtěžek) sloučeniny IV.

Příklad 5: Příprava sloučeniny V

1 reakčni nádoba se naplní DMF (8 1), uhličitanem draselným (1576 g, 11,4 mol) a kyselinou acetohydroxamovou (428 g, 5,7 mol) a mísí se při teplotě místnosti. Pomalu se přidá voda (1, 2 1, pozn.: pro šarži 1 se nejprve přidá 0,8 1 vody a dalších 0,4 1 vody se přidá po míšení při teplotě místnosti po dobu 27 h) za udržování reakčni teploty 20-30°C. Po míšení reakčni směsi po dobu 30 minut při teplotě 20-30°C se přidá sloučenina IV (1200 g, 1,9 mol). Reakčni směs se mísí při teplotě místnosti po dobu 4 až 20 h. Tato reakčni směs se utlumí ve 12 1 vody v 40 1 reakčni nádobě za důkladného míšení. Získaná kaše se mísí při teplotě místnosti po dobu 2 h a potom při teplotě 2-10°C po dobu další 1 h. Pevný materiál se přefiltruje přes Dacron filtr. Filtračn koláč se promyje chladnou vodou (81) a potom chladným acetonitrilem (21) a suší se ve vakuové pícce na konstantní hmotnost za zisku surového produktu (1012 g). Surový produkt se rozpustí ve 12,5 1 acetonitrilu při teplotě 65-80°C. Po ochlazení roztoku na teplotu 25-37 °C se během 2 hodin přidá voda (2 1) a reakčni směs se nechá vychladnout na teplotu místnosti. Vzniklá kaše se mísí po dobu 1 hodiny při teplotě místnosti. Po ochlazení na teplotu 2-10 °C se pevný materiál přefiltruje přes Dacronový filtr. Filtrát se potom promyje chladným acetonitrilem (4-6 1) a suší se ve vakuové pícce na konstantní hmotnost za zisku sloučeniny V (92,3 g, 89%). HRMS pro C₂₄H₂₁F₄0₂N₈ (M+H)⁺ vypočteno

529,1724, zjištěno 529,1722, Ή- NMR (300 MHz, DMSO-d ₍) 2,09 (6H), 3,29 (2H), 6,54 (2H), 6,96 (1H), 7,41-7,75 (7H), 8,06 (1H), 10,65 (1H) . ‘’F-NMR -119, 632 (IF), -61,257 (3F) .

Přiklad 6: Příprava sloučeniny I

1 reakční nádoba s horním míchacím zařízením, vodním chladičem, a teplotní sondou se naplní ethanolem (10 1) a sloučeninou V (monohydrátem, 850 g, 1,56 mol). Reakční směs se zahřívá na 65 až 80°C za zisku čirého roztoku. Po ochlazeni na teplotu přibližně 55°C se teplý roztok přefiltruje přes filtrační patronu. Po přenesení filtrátu do čisté 22 1 reakční nádoby a ochlazení roztoku na 20-37°C se 4,6N HC1 v IPA roztoku (355 ml, 1, 63 mol) přidá adični nálevkou. Po vzniku kaše se směs misí při teplotě místnosti po dobu 1 hodiny a potom pri teplotě 2-8°C další 1 h. pevný materiál se odebere v Buchnerove nálevce s Dacron filtrem. Filtrační koláč se promyje chladným ethanolem (2 1) a potom terc.butylmethyletherem (6 1), suší se ve vakuové pícce při 50 °C za zisku sloučeniny I (858 g, 98%). Teplota táni 258 C (dec). 1H-NMR (300 MHz, DMSO-d₆) 1,02 (ethanol), 2,74 (6H), 3,40 (ethanol), 4,35 (2H), 6,59(2H), 7,18 (1H), 7,34-7,80 (7H), 8, 09 (1H), 10,99 (1H). 19F-NMR -118,174 (IF), -61,229 (3F) .

Příklad 7: Příprava sloučeniny Va

Do roztoku sloučeniny V (5,06 g) v chloroformu (40 ml) a methanolu (120 ml) se přidá 35% H₂0₂ (20 ml), při teplotě místnosti. Reakční směs se misí při teplotě místnosti po dobu 66 h. Potom se do reakční směsi přidá voda (180 ml) a vzniklá kaše se mísí při teplotě místnosti po dobu 30 min. Pevný materiál se odebere filtrací a suší se ve vakuu s probubláváni dusíkem při teplotě místnosti na konstantní hmotnost (3,97 g).

Použití

·..·’··’ ···*

Nové sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou požitelné jako antikoagulačni činila pro léčbu nebo prevenci tromboembolické nemoci u u savců. Termín tromboembolické nemoci, jak je zde použit, označuje arteriální nebo venosni kardiovaskulární nebo cerebrovaskulární tromboembolické nemoci, včetně, například, nestabilní anginyy pectoris, prvního nebo recidivujicího infarktu myokardu, ischemicke náhlé smrti, přechodné ischemie, mrtvice, atherosklerosy, venosní trombosy, hluboké žilní trombosy, thromboflebitidy,, arteriální embolie, trombosy koronárních a mozkových artern, mozkové embolie, embolie ledvin a plicni embolie.

Antikoagulační účinky sloučenin podle předkládaného vynalezu jsou způsobeny inhibicí faktoru Xa nebo thrombinu.

Účinnost sloučenin podle předkládaného vynálezu jako inhibitorů faktoru Xa byla určena za použití lidského faktoru Xa a syntetického substrátu. Rychlost, kterou faktor Xa hydrolyzuje chromogenní substrát S2222 (Kabi Pharmacia, Franklin, OH) se měřila za absence a přítomnosti sloučenin podle předkládaného vynálezu. Hydrolýza substrátu vedla k uvolnění pNA, což se sledovalo spektrofotometricky měřením zvýšení absorbance při 405 nM. Snížení absorbance při 405 nm za přítomnosti inhibitoru ukazuje na inhibicí enzymu. Výsledky tohoto testu jsou vyjádřeny jako inhibiční konstanta, Ki.

Stanovení faktoru Xa se provedla v 0,10 N natriumfosfátovém pufru, pH 7,5, obsahujícím 0,20 N NaCl a 0,5% PEG 8000. Michaelisova konstanta, Kin, pro hydrolýzu substrátu, se určila při 25°C způsobem dle Lineweavera a Burka. Hodnoty Ki se určily reakcí 0,2-0,5 nM lidského faktoru Xa (Enzyme Research Laboratories, South Bend, IN) se substrátem (0,20 mM - 1 mM) za přítomnosti inhibitoru. Reakce se nechaly probíhat 30 minut a měřily se rychlosti (změna absorbance za čas) v intervalu 25-30 minut. Následující vzorec se použil pro výpočet hodnot

Ki:

(v₀-vs)/vs = I/(Ki (1 + S/Kin) ) kde:

v_oje rychlost pro konrolu za nepřítomnosti inhibitoru; vs je rychlost za přítomnosti inhibitoru;

I je koncentrace inhibitoru;

Ki je disociačni konstanta komplexu enzym:inhibitor;

S je koncentrace substrátu; Km je Michaelisova konstanta.

Sloučeniny testované ve výše uvedeném testu jsou považovány za aktivní, pokud mají Ki <10 M. Výhodné sloučeniny podle předkládaného vynálezu mají Ki <1 M. Výhodnější sloučeniny podle předkládaného vynálezu mají Ki <0,1 M. Ještě výhodnější sloučeniny podle předkládaného vynálezu mají Ki <0,1 M. Ještě výhodnější sloučeniny podle předkládaného vynálezu mají Ki <0,001 M. Za použití výše uvedených metod bylo zjištěno, že některé sloučeniny podle předkládaného vynálezu mají Ki <10 M, což potvrzuje účinnost sloučenin podle předkládaného vynálezu jako účinných inhibitorů faktoru Xa.

Antitrombotické účinky sloučenin podle předkládaného vynálezu mohou být demonstrovány na králičím modelu trombosy arterio- venosniho zkratu. V tomto modelu se králíci o hmotnosti 2-3 kg anestezují směsi xylazinu (10 mg/kg i.m.) a ketaminem (50 mg/kg i.m.). AV zkratem naplněným salinickým roztokem se spojí kanyla do arteria femoralis a kanyla do véna femoralis. AV zkrat se skládá z 6 cm tygonové hadičky, která obsahuje hedvábné vlákno. Krev protéká z femorálni arterie AV zkratem do femorálni vény. Průtok krve přes hedvábné vlákno indukuje tvorbu trombu. Po 40 minutách se zkrat odpojí a bavlněné vlákno s trombem se zváží. Testovaná činidla nebo vehikulum se podávají (i.v., i.p., s.c. nebo orálně) před otevřením AV zkratu. Procento inhibice tvorby trombu se určí pro každé činidlo. Hodnota ID50 (dávka vyvolávající 50-_o

..

inhibici tvorby trombu) se urči lineární regresní analýzou.

Sloučeniny vzorce (I) mohou být také použity jako inhibitory serin-proteas, zejména lidského thrombinu, plasmatického kalikreinu a plasminu. V důsledku svého inhibičního účinku jsou tyto sloučeniny indikovány pro prevenci nebo léčbu fyziologických reakcí, koagulace krve a zánětu, které jsou katalyzované výše uvedenou třídou enzymu. Konkrétně jsou sloučeniny použitelné jako léky pro léčbu onemocnění vznikajících v důsledku zvýšené aktivity thrombinu, jako je infarkt myokardu, a jako činidla používaná jako antikoagulancia při zpracování krve nebo plasmy pro diagnostické a jiné komerční účely.

Bylo prokázáno, že některé sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou přímo působícími inhibitory serin-proteasy thrombinu díky své schopnosti inhibovat štěpení malých molekul thrombinem v přečištěném systému. In vitro inhibiční konstanty byly určeny způsobem popsaným v Kettner et al., J. Biol. Chem. 265, 18289- 18297 (1990), kde uvedená práce je zde uvedena jako odkaz. V těchto testech se thrombinem zprostředkovaná hydrolýza chromogenniho substrátu S2238 (Helena Laboratories, Beaumont, TX) sleduje spektrofotometricky. Přidání inhibitoru do testovacích směsí vede ke snížení absorbance a ukazuje na inhiici thrombinu. Lidský thrombin (Enzyme Research Laboratories, lne., South Bend, IN) v koncentraci 0,2 nM v 0,10 N natrium-fosfátovém pufrur, pH 7,5, 0,20 N NaCl a 0,5% PEG 6000, se inkuboval se různými koncentracemi substrátu od 0,20 do 0,02 mM. Po 25 až 30 minutové inkubaci se aktivita se aktivita thrombinu testovala sledováním zvýšení absorbance při 405 nm, kde absorbance se zvyšovala díky hydrolýze substrátu. Inhibiční konstanty se odvodily z grafů rychlosti reakce v závislosti na koncentraci substrátu způsobem podle Lineweavera a Burka. Za použití výše uvedené metody byly vyhodnoceny některé sloučeniny podle předkládaného vynálezu a bylo zjištěno, že mají Ki menší než 15 m, což potvrzuje použitelnost sloučenin podle předkládaného vynálezu jako účinných inhibitoru faktoru Xa.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být podaný samostatně nebo v kombinaci s dalšími terapeutickými činidly. Mezi taková činidla patří další antikoagulačni nebo koagulaciinhibující činidla, anti-trombocytární nebo trombocytyinhibující činidla, inhibitory thrombinu nebo trombolytická nebo fibrinolytická činidla.

Sloučeniny se podávají savcům v terapeuticky účinném množství. Terapeuticky účinné množství je množství sloučeniny vzorce I, které je - po podání samostatně nebo v kombinaci s dalším terapeutickým činidlem savci - účinné pro prevenci nebo zmírnění nebo zabránění progresi tromboembolické nemoci.

Podáním v kombinaci nebo kombinovanou léčbou se míní to, že sloučenina vzorce I a jedno nebo více dalších terapeutických činidel jsou podány léčenému savci současně. Při podání v kombinaci mohou být obě složky podány samostatně nebo může být každá složka podána v jinou dobu v nezávislém pořadí. Tak může být každá složka podána samostatně, ale obě musí být podány v dostatečně krátkém časovém intervalu, aby bylo dosaženo požadovaného terapeutického účinku. Mezi další antikoagulačni činidla (nebo činidla inhibujíci koagulaci), která mohou být použita v kombinaci se sloučeninami podle předkládaného vynálezu, patří warfarin a heparin, stejně jako další inhibitory faktoru Xa, jako jsou inhibitory popsané ve výše uvedených publikacích.

Termín antitrombocytární činidla (nebo činidla inhibujíci trombocyty), jak je zde použit, označuje činidla, která inhibují funkci trombocytů, například inhibicí agregace, adhese nebo sekrece z trombocytárních granulí. Mezi taková činidla patří, například, různé známé nesteroidní

protizánětlivé léky (NSAID), jako je aspirin, ibuprofen, naproxen, sulindac, indomethacin, mefenamat, droxicam, diclofenac, sulfinpyrazon a piroxicam, včetně jejich farmaceuticky přijatelných solí nebo proléčiv. Z NSAID jsou výhodné aspirin (kyselina acetylsalicylová nebo ASA) a piroxicam. Mezi další vhodná antitrombocytární činidla patří ticlopidin, včetně jeho farmaceuticky přijatelných solí nebo proléčiv. Ticlopidin je také výhodnou sloučeninou, protože je známo, že je přijatelný pro gastrointestinální trakt. Ještě dalšími činidly jsou Ilb/IIIa antagonisté, antagonisté thromboxan-A2-receptoru a inhibitory thromboxan-A2-synthetasy, stejně jako jejich farmaceuticky přijatelné soli nebo proléčiva.

Termín inhibitory thrombinu (nebo anti-thrombinová činidla), jak je zde použit, označuje inhibitory serin-proteasy thrombinu. Inhibicí trombinu jsou narušeny různé procesy zprostředkované trombinem, jako je trombinem zprostředkovaná aktivace trombocytů (například inhibice agregace trombocytů a/nebo granulám! sekrece plasminogenového aktivátoru a/nebo serotoninu) a/nebo tvorba fibrinu. V oboru je známo mnoho inhibitorů trombinu a tyto inhibitory mohou být použity v kombinaci se sloučeninami podle předkládaného vynálezu. Mezi takové inhibitory patří, například, deriváty boroargininu, boropeptidy, hepariny, hirudin a argatroban, včetně jejich farmaceuticky přijatelných solí a proléčiv. Mezi deriváty boroargininu a boropeptidy patří N-acetylové a peptidové deriváty kyseliny borité, jako jsou C-terminální deriváty lysinu a kyseliny a-aminoborité, ornithinu, argininu, homoargininu a jejich příslušné isothiouroniové analogy. Termín hirudin, jak je zde použit, označuje vhodné deriváty nebo analogy hirudinu, které jsou zde označované jako hirulogy, jako je disulfatohirudin. Mezi boropeptidové inhibitory trombinu patří sloučeniny popsané v Kettner et al., U.S. Patent č. 5187157 a Evropská patentová přihláška č. 293 881 A2, které jsou zde uvedeny jako odkazy. Dalšími vhodnými

boroargininovými deriváty a boropeptidovými inhibitory thrombinu jsou ty, které jsou popsané v PCT přihlášce Č. 92/07869 a Evropské patentové přihlášce č. 471651 A2, ktere jsou zde uvedeny jako odkazy.

Termín trombolytická (nebo fibrinolytická) činidla (nebo trombolytika nebo fibrinolytika), jak je zde použit, označuje činidla, která lyžují krevní sraženiny (tromby). Mezi taková činidla patří tkáňový aktivátor plasminogenu, anistreplasa, urokinasa nebo streptokinasa, včetně jejich farmaceuticky přijatelných solí nebo proléčiv. Termín anistreplasa, jak je zde epoužit, označuje komplex anisoylovaný plasminogenstreptokinasa, jak je popsán, například, v Evropské patentové přihlášce č. 028 489, která je zde uvedena jako odkaz. Termín urokinasa, jak je zde použit, označuje urokinasu s jednoduchým i dvojitým řetězcem, kde druhá uvedená je zde také označovaná jako prourokinasa.

Podání sloučeniny vzorce I podle předkládaného vynálezu v kombinaci s takovým dalším terapeutickým činidlem může být výhodnější než podání sloučeniny a činidla samostatně a může umožnit podání nižších dávek každé složky. Nižší dávky minimalizují potenciální vedlejší účinky, což zvyšuje bezpečnost léku.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou také použitelné jako standardní nebo referenční sloučeniny, například jako standardy kvality nebo kontroly, v testech využívajících inhibici faktoru Xa. Takové sloučeniny mohou být dodány v komerčním kitu, například pro použití ve farmaceutickém výzkumu s faktorem Xa. Například může být sloučenina podle předkládaného vynálezu použita jako refereční standard v testu pro srovnání aktivity známé sloučeniny s aktivitou neznámé sloučeniny. Toto umožní zjistit, že experimentátor provádí tes správně a dále to umožní srovnáni, zejména tehdy, když je testovaná sloučenina derivátem ³² ·’ ’· .*· ’ refereční sloučeniny. Při vývoji nových testů nebo protokolů mohou být sloučeniny podle předkládaného vynálezu použity pro testováni jejich účinnosti.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být take použity v diagnostických testech na faktor Xa. Přítomnost, faktoru Xa v neznámém vzorku může být například určena adici chromogenního substrátu S2222 k sérii roztoků obsahujících testovaný vzorek a volitelně sloučeninu podle předkládaného vynálezu. Pokud je pozorována produkce pNA v roztoku obsahujícím testovaný vzorek, ale ne sloučeninu podle předkládaného vynálezu, tak je přítomen faktor Xa.

Dávkování a přípravky

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být podány v orálních dávkových formách, jako jsou tablety, kapsle (v obou případech včetně přípravků se zpomaleným nebo načasovaným uvolňováním), pilulky, prášky, granule, elixíry, tinktury, suspense, sirupy a emulse. Mohou být také podány intravenosně (bolusem nebo v infusi), intraperitoneálně, podkožně nebo intramuskulárně, ve všech dávkových formách známých odborníkům v oboru. Mohou být podány samostatně, ale obvykle jsou podány s farmaceutickými nosiči vybranými podle způsobu podání a standardní farmaceutické praxe.

Dávkování sloučenin podle předkládaného vynálezu závisí na známých faktorech, jako jsou farmakodynamické charakteristiky konkrétního činidla a jeho způsob aplikace, druh, pohlaví, věk, zdravotní stav a hmotnost jedince, charakter a závažnost příznaků; současná léčba; frekvence léčby; způsob podání; renální a hepatální funkce pacienta, a požadovaný efekt. Lékař nebo veterinář může určit a předepsat účinné množství léku nutné pro prevenci, zlepšení nebo zastavení progrese tromboembolické nemoci.

Obecně, denní orální dávka každé aktivní složky, když je použita pro dosaženi požadovaného efektu,je v rozmezí od přibližně 0,001 do 1000 mg/kg tělesné hmotnosti, výhodně od přibližně 0,01 do 100 mg/kg tělesné hmotnosti a den, a nejlepe od přibližně 1,0 do 20 mg/kg/den. Při intravenosním podáni jsou výhodné dávky v rozmezí od přibližně 1 do přibližně 10 mg/kg/minutu při konstantní rychlosti infuse. Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být podány v jedné denní dávce nebo může být celková denní dávka rozdělena do dvou, tří nebo čtyř denních dávek.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být podány v intarnasální formě ve vhodných intranasálních vehikulech, nebo transdermálně, za použiti transdermálních náplasti. Při podání v systému pro transdermálni podání bude aplikace kontinuální a ne intermitentní.

Sloučeniny jsou obvykle podány ve směsi s vhodnými farmaceutickými ředidly, přísadami nebo nosiči (které jsou dohromady označovány jako farmaceutické nosiče), které jsou vybrány podle zamýšlené formy podání, tj. podání ve formě orálních tablet, kapsli, elixírů, sirupů a podobně, a v souladu se standardní farmaceutickou praxí.

Například pro orální podání ve formě tablet nebo kapslí může být aktivní lék kombinován s orálním, netoxickým, farmaceuticky přijatelným, inertním nosičem, jako je laktosa, škrob, sacharosa, glukosa, methylcelulosa, magnesium-stearát, fosforečnan vápenatý, síran vápenatý, manitol, sorbitol a podobně; pro orální podáni v kapalné formě může být orální lék kombinován s jakýmkoliv orálním, netoxickým, farmaceuticky přijatelným inertním nosičem, jako je ethanol, glycerol, voda a podobně. Když je to žádoucí, může směs obsahovat také vhodná pojivá, kluzná činidla, činidla podporující rozpadavost a barviva. Mezi vhodná pojivá patří škrob, přirozené sacharidy, jako je glukosa nebo beta-laktosa, kukuřičná sladidla, přirozené a syntetické klovatiny, jako je arabská klovatina, tragant nebo natrium-alginát, karboxymethylcelulosa, polyethylenglykol, vosky a podobně. Mezi kluzná činidla použitelná v této formě patři natrium-oleát, natrium-stearat, magnesium-stearát, natrium-benzoát, natrium-acetát, chlorid sodný a podobně. Mezi činidla podporující rozpadavost patří, například, škrob, methylcelulosa, agar, bentonit, xanthanova klovatina a podobně.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být také podány ve formě liposomálních systémů, jako jsou malé unilamelárni vesikuly a multilamelární vesikuly. Liposomy mohou být tvořeny různými fosfolipidy, jako je cholesterol, stearylamin nebo fosfatidylcholiny.

Sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být také navázány na solubilní polymery jako cílené nosiče. Mezi takové polymery patří polyvinylpyrrolidon, pyranový kopolymer, polyhydroxypropylmethakrylamid-fenol, polyhydroxyethylaspartamidfenol, nebo polyethylenoxidpolylysin substituovaný palmitoylovými zbytky. Dále, sloučeniny podle předkládaného vynálezu mohou být navázány na třídu biologicky degradovatelných polymerů použitelných při řízení uvolňování léku, jako je například kyselina polymléčná, kyselina polyglykolová, kopolymery kyseliny polymléčné a polyglykolové, polyepsilon kaprolakton, kyselina polyhydroxymáselná, polyorthoestery, polyacetaly, polydihydropyrany, polykyanacylaty a zesítěné nebo amfipatické blokové kopolymery hydrogelů.

Dávkové formy (farmaceutické prostředky) vhodné pro podání mohou obsahovat od přibližně 1 miligramu do přibližně 100 mi 1 i gramů aktivní sloučeniny na dávkovou jednotku. V těchto farmaceutických prostředcích je aktivní složka obvykle přítomna v dávce přibližně 0,5-95% hmotnostních vzhledem k celkové hmotnosti prostředku.

Gelatinové kapsle mohou obsahovat aktivní složku a práškové nosiče, jako je laktosa, škrob, deriváty celulosy, magnesium-stearát, kyselina stearová a podobně. Podobná ředidla mohou být použita pro přípravu lisovaných tablet. Jak tablety, tak kapsle, mohou být připraveny jako přípravky s prodlouženým uvolňováním , které umožňují kontinuální uvolňování léku během několika hodin. Lisované tablety mohou být potaežné filmem nebo potahem pro maskování jakékoliv nepříjemné chuti a pro chránění tablet před atmosférou, nebo enterálním potahem pro selektivní rozpad v gastrointestmalnim traktu.

Kapalné dávkové formy pro orální podání mohou obshaovat barviva a chuťová korigens, aby byly přijatelnější pro pacienta.

Obecně, voda, vhodné oleje, salinický roztok, vodný roztok dextrosy (glukosy) a roztoky příbuzných cukrů a glykolů, jako je propylenglykol nebo polyethylenglykol, jsou vhodné nosiče pro parenterální roztoky. Roztoky pro parenterální podání výhodně obsahují ve vodě rozpustnou sůl aktivní složky, vhodná stabilizační činidla, a pokud je to vhodné, tak pufrovací substance. Antioxidační činidla, jako je kyselý siřičitan sodný, siřičitan sodný nebo kyselina askorbová, samostatně nebo v kombinaci, jsou vhodnými stabilizačními činidly. Také lze použít kyselinu citrónovou a její soli a natrium-EDTA. Parenterální roztoky mohou dále obsahovat konzervační činidla, jako je benzalkoniumchlorid, methyl- nebo propyl-paraben a chlorobutanol.

Vhodné farmaceutické nosiče jsou popsány v Remington's Pharmaceutical Sciences, Mack Publishing Company, což je standardní učebnice tohoto oboru.

Příklady farmaceutických dávkových forem pro podání sloučenin podle předkládaného vynálezu jsou uvedeny dále.

Kapsle

Velký počet kapslí může být připraven naplněním standardních dvoudílných želatinových kapslí 100 miligramy aktivní sloučeniny ve formě prášku, 150 miligramy laktosy, 50 miligramy celulosy a 6 miligramy magnesium-stearátu.

Kapsle z měkké želatiny

Směs aktivní složky v poživatelném oleji, jako je sojový olej, olej ze semen bavlníku nebo olivový olej, se připraví a injikuje se pomocí pumpy s pozitivním tlakem do kapslí z měkké želatiny obsahujících 100 miligramů aktivní složky. Kapsle se promyjí a suší.

Tablety

Tablety se připraví běžnými způsoby tak, že dávková jednotka obsahuje 100 miligramu aktivní složky, 0,2 miligramu koloidního oxidu křemičitého, 5 miligramů magnesium-stearátu, 275 miligramů mikrokrystalické celulosy, 11 miligramů škrobu a 98,8 miligramů laktosy. Na tablety může být nanesem vhodný potah pro zlepšení chuti nebo pro oddálení absorbce.

Injekční přípravky

Parenterální prostředek vhodný pro injekční podání může být připraven smísením 1,5% hmotnostních aktivní složky v 10% obj. propylenglykolu a vody. Roztok by měl být upraven na izotonický chloridem sodným a měl by být sterilizovaný.

Suspense

Vodná suspenze může být připravena pro orální podání tak, že každých 5 ml obsahuje 100 mg jemně dělené aktivní složky, 200 mg karboxymethylcelulosy sodné, 5 mg natrium-benzoátu, 1, 0 g sorbitolového roztoku, U.S.P., a 0,025 ml vanillinu.

Když jsou sloučeniny podle předkládaného vynálezu kombinovány s jinými antikoagulačnimi činidly, tak mohou být dávky přibližně 0,1 až 100 miligramů sloučeniny vzorce I a přibližně 1 až 7,5 miligramů druhého antikoagulačniho činidla na kilogram tělesné hmotnosti pacienta. Pro tablety jsou sloučeniny podle předkládaného vynálezu přítomny v dávce přibližně 5 až 10 miligramů na dávkovou jednotku, a druhé anti- koagulační činidlo v dávce přibližně 1 až 5 miligramů na dávkovou jednotku.

Když jsou sloučeniny vzorce I podány současně s anti trombocytárním činidlem, tak je obvykle denní dávka přibližně 0, 01 až 25 miligramů sloučeniny vzorce I a přibližně 50 až 150 miligramů antitrombocytárního činidla, výhodně přibližně 0,1 až 1 miligramů sloučeniny vzorce I a přibližně 1 až 3 miligramy antitrombocytárního činidla, na kilogram tělesné hmotnosti pacienta.

Když jsou sloučeniny vzorce I podány v kombinaci s trombolytickým činidlem, atk je obvyklá denní dávka přibližně 0, 1 až 1 miligram sloučeniny vzorce I, na kilogram tělesné hmotnosti pacienta, a v případě trombolytického činidla je obvyklá dávka trombolytického činidla obvykle přibližně o 7080% nižší ve srovnání se situací, kdy je trombolytické činidlo podáno samostatně.

Když je jedno nebo více uvedených druhých terapeutických činidel podáno se sloučeninou vzorce I, tak je obvykle množství každé složky redukováno vzhledem k obvyklé dávce činidla podávané při samostatném podání, v důsledku aditivního nebo synergního účinku terapeutických činidel, když jsou podána v kombinaci.

Zejména když jsou činidla podána v jedné dávkové jednotce, tak existuje potenciál pro chemické interakce mezi jednotlivými složkami. Proto když je sloučenina vzorce I a druhé terapeutické činidlo v jedné dávkové jednotce, tak jsou formulovány tak, že je minimalizován fyzikální kontakt mezi aktivními složkami (to znamená, že kontakt je redukován). Například může být jedna aktivní složka opatřena enterálním potahem. Enterálním potažením jedné z aktivních složek může být nejen minimalizován kontakt mezi aktivními složkami, ale také může být řízeno uvolňování jedné z těchto složek v gastrointestinálním traktu tak, že jedna z těchto složek není uvolňována v žaludku, ale místo toho ve střevu. Jedna z aktivních složek může být také potažena materiálem, který zpomaluje uvolňování v průběhu gastrointestinálního traktu a také minimalizuje fyzikální kontakt mezi kombinovanými aktivními složkami. Dále, složka způsobující zpomalené uvolňování může být opatřena enterálním potahem tak, že k uvolňování této složky dochází pouze ve střevu. Ještě jiný způsob zahrnuje přípravu kombinovaného přípravku, ve kterém je jedna jeho složka potažena polymerem pro zpomalené a/nebo enterální uvolňování, a druhá složka je také potažena polymerem, jako je hydroxypropylmethylcelulosa (HPMC) s nízkou viskozitou nebo jiný vhodný materiál známý v oboru. Polymerový potah tvoří další bariéru bránící interakcím mezi složkami.

Tyto a další způsoby pro minimalizaci kontaktu mezi složkami kombinovaného přípravku podle předkládaného vynálezu, ať podaného v jedné dávkové formě, nebo v samostatných dávkových formách, ale ve stejnou dobu a stejným způsobem, budou jasné odborníkům v oboru.

Existují různé modifikace a variace předkládaného vynálezu. Tyto modifikace spadají do rozsahu předkládaného vynálezu, jak je definován připojenými patentovými nároky.

Claims (33)

1. Způsob přípravy sloučeniny vzorce I:

vyznačující se tím, že zahrnuje:

(c) kontaktování sloučeniny vzorce IVa s kyselinou maleinovou za vzniku sloučeniny vzorce IV;

(d) konvertování sloučeniny vzorce IV na sloučeninu vzorce V; a, (e) přípravu sloučeniny vzorce I.

2. Způsob podle nároku Ivyznačující se tím, že ve stupni (c) je kontaktování s kyselinou maleinovou provedeno za přítomnosti prvního rozpouštědla, ethylacetátu.

3. Způsob podle nároku 2vyznačující se tím, že ve stupni (c) je přidáno druhé rozpouštědlo, 1-chlorbutan, aby se zvýšilo srážení.

4. Způsob podle nároku Ivyznačující se tím, že stupeň (d) je proveden kontaktováním sloučeniny vzorce IV s HONHCOCH₃₃₃ za přítomnosti baze a rozpouštědla.

5. Způsob podle nároku 4vyznačující se tím, že baze je vybrána ze skupiny zahrnující K₃C0₃, Na₂CO₃, KHC0₃, NaHC0₃, KF, NaOH a KOH.

6. Způsob podle nároku Gvyznačující se tím, že baží je K₂CO₃.

7. Způsob podle nároku 4vyznačující se tím, že ve stupni (d) je rozpouštědlo vybráno ze skupiny zahrnující DMSO, DMAC, N-methylpyrrolidinon a DMF.

8. Způsob podle nároku 7vyznačujicí se tím, že ve stupni (d) je rozpouštědlem DMF obsahující: 0,5 až 50% (obj.) vody.

9. Způsob podle nároku 7vyznačující se tím, že ve stupni (d) je rozpouštědlem DMF obsahující: 10, 11, 12, 13, 14 až 15% (obj.) vody.

10. Způsob podle nároku 7vyznačující se tím, 2θ ve stupni (d) je rozpouštědlem DMF obsahující: 15-á (obj. ) vody.

11. Způsob podle nároku Ivyznačující se tím, že stupeň (e) je proveden kontaktováním sloučeniny vzorce V s HCI v rozpouštědle vybraném ze skupiny zahrnující methanol,

acetonitril, isopropylalkohol, ethanol, propanol, aceton, methylisobutylketon (MIBK), 2- butanon a vodu.

12. Způsob podle nároku 11 vyznačující se tím, že stupeň (e) je proveden kontaktováním sloučeniny vzorce V s HC1 v ethanolu.

13. Způsob podle nároku ivyznačující se tím, že sloučenina vzorce I je mono-HCl sůl.

14. Způsob podle nároku Ivyznačující se tím, že sloučenina vzorce I je krystalická.

15. Způsob podle nároku Ivyznačující se -tím, že sloučenina vzorce I je solvát vybraný ze skupiny zahrnující ethanol, propanol, isopropanol, aceton, MIBK, 2-butanon a vodu.

16. Způsob podle nároku 15 vyznačující se tím, že sloučenina vzorce I je ethanol-solvát.

17. Způsob podle nároku 1,vyznačující se tím, že sloučenina vzorce IVa se připravuje způsobem, který zahrnuje:

b) kondenzaci sloučenin vzorců II a III za zisku sloučeniny vzorce IVa.

18. Způsob podle nároku 17 vyznačující se tím, že sloučenina vzorce IVa je použita bez přečištění ve stupni (c)·

19. Způsob podle nároku 17 vyznačující se tím, že stupeň (b) je proveden kontaktováním sloučeniny vzorce II s kyselým aktivátorem, v rozpouštědle, a první baží, a potom kontaktováním vzniklého roztoku se sloučeninou vzorce III.

20. Způsob podle nároku 19 vyznačující se tím, že stupeň (b) je proveden kontaktováním sloučeniny vzorce II s oxalylchloridem v acetonitrilu a pyridinu, a potom kontaktováním získaného roztoku se sloučeninou vzorce III.

21. Způsob podle nároku 20vyznačující se tím, že poté, co se sloučenina vzorce II kontaktovala se sloučeninou vzorce III, se přidá do reakčního roztoku druhá baze.

22. Způsob podle nároku 21vyznačující se tím, že druhou baží je diisopropylethylamin.

23. Způsob přípravy sloučeniny vzorce II:

VI VITI

vyznačující se tím, že zahrnuje:

(a) kontaktování sloučeniny vzorce VI se sloučeninou vzorce VII za vzniku sloučeniny vzorce VIII; a,

(a^) konvertování sloučeniny vzorce VIII na sloučeninu vzorce II.

24. Sloučenina vzorce I:

kde I je mono-HCl sůl.

25. Sloučenina podle nároku 24, kde sloučenina vzorce I je krystalická.

26. Sloučenina podle nároku 24, kde sloučenina vzorce I je solvátem vybraným ze skupiny zahrnující ethanolový, propanolový, isopropanolový, acetonový, MIBK, 2-butanonový a vodný solvát.

27. Sloučenina podle nároku 26, kde sloučenina vzorce I je ethanol-solvát.

28. Sloučenina vzorce IV:

29. Sloučenina vzorce Va:

Va nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.

30. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje farmaceuticky přijatelný nosič a terapeuticky účinné množství sloučeniny podle nároku 24, 25, 26, 27, 28 nebo 29, nebo její farmaceuticky přijatelné soli.

31. Způsob léčby tromboembolické nemoci vyznačuj ící se t í m, že zahrnuje podání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 24, 25, 26, 27, 28 nebo 29 nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi, který potřebuje takovou léčbu.

32. Sloučenina podle nároku 24, 25, 26, 27, 28 nebo 29 pro použití v terapii.

33. Použití sloučeniny podle nároku 24, 25, 26, 27, 28 nebo 29 pro výrobu léku pro léčbu tromboembolické nemoci.