CZ2006482A3 - Zpusob opravy spoju panelové prefabrikované betonové konstrukce v míste spoje panelu - Google Patents

Abstract

Zpusob opravy spoju panelové prefabrikované betonové konstrukce v míste spoje sousedních obvodovýchdílcu a dílcu vnitrní nosné konstrukce spocívající ve vyvrtání alespon jednoho kanálu, pomocí nehožse do místa spoje vpravuje výplnová hmota spocívající v tom, že se nejprve v míste spoje zkontroluje stupen znecištení a/nebo, poté se prítomná necistota a/nebo vlhkost odstraní pusobením stlaceného vzduchu obsahujícím brusné cástice, nacež se místospoje vyplní plnivem a následne se dovnitr vpravív tekutém stavu bez použití tlaku dvousložkový polyuretan, jež se promísí ve vnitrním prostoru s plnivem a nechá se vytvrdit.Výplnovou hmotu k provádení zpusobu tvorí dvousložkový polyuretan, jehož jedna složka (A) obsahuje alespon jeden polyol, jehož molekulární hmotnost leží v rozmezí od 190 do 6000, s výhodou od 200 do 2000, pricemž zvlášte výhodná je molekulární hmotnost v rozmezí od 400 do 800 a složku (B), která obsahuje polyisokyanatovou složku, což je složka, která má alespon dve isokyanatové skupiny na molekulu, a který je doplnen nejlépe o jednu nebo nekolik dalších prísad, jako jsou modifikátory fyzikálních nebo vytvrzovacích vlastností adhezívního systému, napríklad aminy, kremeny, molekulární síta, regulátory rychlosti vytvrzování, urychlovace a/nebo plniva, a doplnkove obsahuje plastifikátor.

Description

Vynález se týká způsobu opravy spojů panelové prefabrikované betonové konstrukce v místě spoje sousedních obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce, který spočívá ve vyvrtání alespoň jednoho kanálu, pomocí něhož se do prostoru okolo spoje panelů vpravuje výplňová hmota.

Dosavadní stav techniky

Navrhování pozemních staveb se v minulosti opíralo o empirii. Teprve v první polovině 20. století se postupně začínají prosazovat analytické a teoretické postupy a metody při navrhování zejména nosných částí budov. Od konce 50. let 20. století probíhala masová výstavba panelových domů montovanou technologií. Panelové konstrukce přinesly zcela novou kvalitu do konstrukce pozemních staveb, což mělo za důsledek nahrazení dosavadních značně zjednodušených modelů chování konstrukce a jejich částí výstižnými modely fyzikálními a modely zatížení. Vysoká tuhost prefabrikované betonové stěnové konstrukce a z ní vyplývající závažné mechanické stavy napjatosti, způsobené zejména účinky objemových změn (teplota, vlhkost) apod. jsou nečastější příčinou výskytu vad a poruch těchto konstrukcí. Nedostatečné znalosti o chování a stavu napjatosti rozhodujících nosných spojů a dílců podceňování vzájemného spolupůsobení jednotlivých dílců, částí i subsystémů, ale i řada dalších nedostatků měla za důsledek vznik vad a poruch, a to jak v oblasti mechanické odolnosti a stability, tak i v oblasti užitných vlastností, zdravotní nezávadnosti, energetické náročnosti, spolehlivosti a trvanlivosti.

Vady a poruchy, které se vyskytují na panelových budovách mají rozdílnou závažnost. Značný podíl na jejich výskytu má nekvalitní materiál a provedení stavby, neboť na začátku při jejich projektování se počítalo s jejich omezenou životností. Jednalo se především o kvalitu prefabrikovaných dílců, kvalitu zálivkových betonů a provedení spojů, kvalitu tepelně izolačních materiálů, těsnících a hydroizolačních materiálů a povrchové úpravy. Podcenění prostorového působení nosného systému, ···· ·· ·· · ·· ·· funkce spojů a spojových vazeb po překročení meze lineárních deformací (vzniku trhlin) je příčinou závažných vad nosného systému z pohledu mechanické odolnosti a stability, zejména panelových domů postavených na počátku sedmdesátých let. Jedná se především o nedostatečné vyztužení spojů, nedostatečné zálivkové výztuže, vyztužení dílců, absenci konstrukční výztuže dílců a nedostatečné spojení dílců kotevní výztuží.

Nejslabším článkem a místem nejčastějších poruch panelových konstrukcí jsou spoje nosných dílců, které vykazují vysokou tuhost a nedostatečnou únosnost. Spoje jsou místa, v nichž dochází ke hromadění poruch, projevujících se trhlinami.

Další skupinou nejčastějších poruch jsou poruchy spojů mezi obvodovými dílci a vnitřní nosnou konstrukcí. Tyto jsou vystaveny vedle účinků svislého a vodorovného zatížení zejména cyklickým účinkům teploty a vlhkosti. Tyto poruchy vznikají u všech plášťů bez ohledu na případnou rozdílnost konstrukčního uspořádaní, řešení spojů a skladby obvodového pláště.

Nejrozsáhlejší skupinu vad a poruch panelových domů tvoří vady a poruchy obvodového pláště. Řada těchto poruch je zapříčiněna vadným řešením obvodového pláště. Jedná se zpravidla o nedostatečnou tepelnou izolaci s mnoha tepelnými mosty, nedostatečnou vodonepropustností, vzduchotěsností a tepelnou izolací spojů a spár. Přitom vedle výše jmenovaných vad a poruch patří k závažným poruchám obvodového pláště, které ohrožují statickou bezpečnost narušení jeho spojů s vnitřní nosnou konstrukcí korozí ocelové konstrukce.

Vnější svislé konstrukce (obvodové pláště) jsou přímo vystaveny klimatickým vlivům. Jejich cyklický charakter spolu s degradačními procesy korozí materiálů, jenž jsou urychlovány slunečním zářením, agresivním působením vnějšího prostředí, mikrobiologickými účiny apod. jsou hlavními příčinami vzniku řady poruch a ztráty funkčnosti obvodových konstrukcí. Při sanaci a rekonstrukci obvodových plášťů se u konstrukcí panelových domů setkáváme s následujícími vadami či poruchami. Jedná se jednak o poruchy statických spojů obvodových dílců, které s projevují porušením spojů jejich nosných vrstev smykovými a tahovými trhlinami popřípadě drcením zálivky spojů. Jednak o poruchy nosných spojů obvodových dílců s vnitřní nosnou konstrukci, projevující se trhlinami mezi obvodovými dílci nebo mezi zhlavím stěnových dílců a přiléhajícími stropními panely. Dalšími z poruch jsou poruchy těsnění spojů obvodových dílců. Tyto vedou ke ztrátě vodotěsnosti a vzduchotěsností, ke vzniku tepelných mostů a k následným energetickým ztrátám. Poslední z jmenovaných poruch lze velmi dobře odstranit zateplením obvodového pláště panelového domu.

Problematiku sanace komor spojů vnější svislé konstrukce a vnitřní konstrukce panelového domu s cílem obnovení jejich statiky řeší CZ patent č. 294888. Jeho podstatou je způsob obnovení statiky panelové konstrukce, jenž spočívá vtom, že v místě spoje (komoře), ve kterém jsou propojeny ocelové výztuže sousedních panelů obvodových dílců s vnitřní nosnou konstrukcí se vyvrtá alespoň jeden kanál, kterým se do komory vpraví pod velkým tlakem v tekutém stavu organická výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyester nebo dvousložková epoxidová pryskyřice, která se nechá v komoře vytvrdit. Nevýhodou obou jmenovaných výplňových hmot je, že se po vytvrzení smršťují, což má za následek snížení jejich přilnavosti k vnitřním stěnám komor okolo spojů panelů. Díky značné pevnosti obou výplňových hmot dochází k jejich praskání neboť nejsou schopny se přizpůsobit pohybům panelů. Největší nevýhodou výše popisované metody je použití vysokého tlaku pod kterým jsou komory okolo spojů panelů vyplňovány organickou výplňovou hmotou. Používaný tlak 1,1 až 2,0 MPa může způsobit vážné škody jako je roztržení komory okolo spoje panelů nebo dokonce roztržení celého panelu.

Cílem tohoto vynálezu je nabídnout alternativní metodu opravy spojů panelových dílů, při které byly odstraněny nevýhody metody popisované patentem č. CZ 294888.

Podstata vynálezu

Tohoto cíle je dosaženo a shora popsané nevýhody jsou odstraněny následujícím způsobem. Do prostoru okolo spoje sousedních obvodových dílců a dílců vnitřní nosné konstrukce se vyvrtá alespoň jeden kanál, pomocí něhož se prostor okolo spoje nejprve vyplní plnivem a poté se dovnitř komory okolo spoje v tekutém stavu a bez použití přetlaku vpraví postupně a pozvolně výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan, jenž se ve vnitřním prostoru komory spoje promísí s plnivem a nechá vytvrdit.

Pro zajištění dokonalé přilnavosti ke stěnám komory spoje je výhodné, když se před započetím vyplňování prostoru komory spoje výplňovou hmotou se zkontroluje stupeň znečištění komory a poté se v případě nutnosti přítomná nečistota odstraní působením stlačeného vzduchu.

·· · · · ·

Jednou z podstatných charakteristik vynálezu je použití vhodné výplňové hmoty s ohledem na její přilnavost a schopnost vyplnit prostor komory spoje jednotlivých dílců panelové konstrukce. Jedná se o materiál, který je schopen se dobře přichytit ke stěnám komor spojů jednotlivých dílců a zároveň utěsnit železné patky dílců proti pronikání vlhkosti. S ohledem na kombinaci pevnosti a pružnosti se ukázalo jako optimální řešení použití výplňové hmoty v podobě dvousložkového polyuretanu společně s plnivem. Hlavními výhodami dvousložkového polyuretanu, které mluví ve prospěch této výplňové hmoty je rychlost reakce hydrofobního polyuretanu a tím pádem i způsob zpracování polyuretanu, který lze jednoduše nastavit. Hydrofobní polyuretan skoro vůbec nevypění a má dobrou přilnavost. Výhodou polyuretanu v porovnání s polyesterem a epoxidem je, že méně smršťuje. Potřebná tvrdost polyuretanu lze jednoduše nastavit. A cena polyuretanu je vyšší než cena polyesteru, ale nižší než epoxidu. Polyuretan nezapáchá, přičemž polyuretan na bázi MDI (difenylmethandiisokyanát) složek je relativně bezpečný na práci

Pro zvýšení pevnosti a snížení smršťování výplňové hmoty je výhodné, když se do místa spoje vpravuje plnivo, o rozměrech zrn 0,01/20 mm, přičemž jako vhodné plnivo se použije štěrk (gravel/grain) nebo kamenina nebo skleněné kuličky (glass pearl / bead) nebo porézní granule jílu (porous clay grain). Přitom optimální velikost zrn plniva je 0,5/10 mm. A nejvhodnějším plnivem jsou porézní granule jílu, (porous clay gravel), které díky své poréznosti představují snížení hmotnosti a zároveň slouží jako tepelná izolace. Použití porézních granulí (porous clay gravel) jako plniva, zabrání smrštění výplňové hmoty. Naopak dojde k jejímu roztažení a lepšímu přilnutí k podkladu. Přitom není zanedbatelné ani to, že použitím plniva dojde ke snížení celkových nákladů na opravu.

Pro zajištění plynulého a úplného plnění vnitřních prostorů komor spojů je výhodné, když v celém podlaží panelové konstrukce se v místech komor spojů mezi sousedními dílci panelové konstrukce co nejdále od sebe vyvrtají dva kanály rozdílného průměru směřující nejkratší cestou do vnitřního prostoru spoje, přičemž první kanál má průměr 20 až 25 mm zatímco druhý kanál má průměr 7 až 12 mm. Přitom z provozního hlediska je výhodné, když se v celém podlaží panelového domu nejprve vyvrtají kanály do všech komor spojů a poté se všechny komory spojů v daném podlaží vyplní výplňovou hmotou, kterou je polyuretan.

·· ···· *· » · · » · · · ·

Výplňovou hmotu k provádění způsobu tvoří dvousložkový polyuretan, jehož jedna složka (A) obsahuje alespoň jeden polyol, jehož molekulární hmotnost leží v rozmezí od 190 do 6000, s výhodou od 200 do 2000, přičemž zvláště výhodná je molekulární hmotnost v rozmezí od 400 do 800 a složku (B), která obsahuje polyisokyanátovou složku, což je složka, která má alespoň dvě isokyanátové skupiny na molekulu, a který je doplněn nejlépe jednu nebo několik dalších přísad, jako jsou modifikátory fyzikálních nebo vytvrzovacích vlastností adhezívního systému, například aminy, křemeny, molekulární síta, regulátory rychlosti vytvrzování, urychlovače a/nebo plniva, a doplňkově obsahuje plastifikátor.

Je výhodné, když (A) zahrnuje alespoň jeden polyol OH, jehož molekulární hmotnost leží v rozmezí 100 do 1400, s výhodou od 100 do 2000, přičemž zvláště výhodná je molekulární hmotnost od 150 do 300, přičemž OH číslo udává počet reaktivních OH skupin.

Výhodné je i to, že použitá výplňová hmota spoj zalepí a isoluje. Výplňová hmota díky své pružnosti absorbuje drobné pohyby panelů, aniž by docházelo k jejímu odtržení od vnitřních stěn vyplněné komory. Díky pružnosti výplňové hmoty tak dochází k celkovému zvýšení pevnosti jednotlivých spojů.

Přehled obrázků na výkresech:

Vynález bude blíže osvětlen pomocí výkresu, na kterém znázorňuje obr.1 spoj dvou plášťových dílců s prvkem vnitřní nosné stěny, obr. 2 jejich spoj se stopním dílcem panelové konstrukce, obr. 3 laboratorní konstrukci pokusné komory upravené pro vyplnění jejího vnitřního prostoru polyuretanem a plnivem.

Příklady provedení vynálezu.

Způsob opravy spojů panelové prefabrikované betonové konstrukce v místě spoje sousedních obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce bude osvětlen pomocí výhodného příkladu prováděných oprav, např. spoje dvou plášťových dílců s prvkem vnitřní nosné stěny a stropním dílcem. Postup je patrný z obr 1 a 2, kde na obr. 1 je znázorněno místo spoje sousedních obvodových dílců 1, dílce 2 vnitřní nosné konstrukce z obr. 2 jejich spoj se stopním dílcem panelové konstrukce. Prostor komory 7 spoje dílců panelové konstrukce je označen šrafováním. Tento prostor je vymezen • · • ··· ·· ··· · nosnými betonovými částmi 4 obvodových dílců £ s tepelnou izolací 5. A dále dílcem 2 vnitřní nosné konstrukce a stropním dílcem 3. V tomto prostoru jsou spojeny svařováním výztuže 6 sousedních obvodových dílců £ a kotevní výztuže. Celý prostor komory 7 je po smontování vyplněn zálivkou spojů.

Navrhovaný způsob, určený k opravě vad a poruch panelové konstrukce podle tohoto vynálezu spočívá v tom, že se do komor 7 spojů, v nichž je propojeny ocelové výztuže 6 sousedících dílců £ panelové konstrukce vyvrtá alespoň po jednom kanálu. Pomocí endoskopu se nejprve zjistí, zda je komora 7 spoje, pokud není vyplněna zálivkou, dostatečně suchá a čistá. Pokud není je nutno tuto vysušit a vyčistit. Poté se komora 7 spoje vyplní hrubým plnivem s výhodou o velikosti zrn 0,5/10 mm, načež se do komory 7 spoje v tekutém stavu vpraví výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan. Tento se ponechá v komoře 7 spoje vytvrdit. Výplňová hmota dvousložkový polyuretan obklopí uvolněnou ocelovou výztuž 6 a izoluje ji proti vlhkosti. Výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan společně s vydrolenou zálivkou spojů a přidaným hrubým plnivem vytvoří v prostoru komory 7 spoje kompaktní náplň, která pronikne do všech přilehlých spár mezi sousedícími dílci panelové konstrukce.

Pro úplné vyplnění prostoru komor 7 spoje je výhodné, když jsou do vnitřního prostoru komor 7 spojů vyvrtány dva kanálky o rozdílném průměru. Kanálky do komor 7 spojů mezi sousedními dílci panelové konstrukce se vyvrtají známým způsobem pomocí vhodného vrtacího zařízení, přičemž je důležité, aby kanálky byly co možná nejdále od sebe, ale zároveň směřovaly nejkratši cestou do vnitřního prostoru komory 7 spoje. Kanálky se vyvrtávají v těchto místech proto, aby bylo možné zkontrolovat, zda byla komora 7 spoje zcela zaplněna. Větší kanálek má průměr přibližně 25 mm, zatímco menší kanálek má průměr přibližně 10 mm. Kanálek o větším průměru se jednak použije pro čištění nebo obrušování vnitřního prostoru komory 7 stlačeným vzduchem obsahujícím brusné částečky, jednak pro vsunutí endoskopu, a jednak pro vyplnění komory plnivem. Dále slouží jako přepadový kanálek pro vpravovaný dvousložkový polyuretan. Menší kanálek slouží pro odsávání stlačeného vzduchu, a také pro vsunutí endoskopu a neposlední řadě jako plnící otvor pro dvousložkový polyuretan.

Při provádění kontroly komory 7 spoje je nutné ověřit následující skutečnosti: zda komora 7 spoje obsahuje plísně nebo mech, zda je komora dostatečně veliká pro vyplnění polyuretanem, zda není komora příliš vlhká, zda se obrušováním pomocí stlačeného vzduchu podařilo odstranit veškerou nečistotu, zda byla komora dostatečně »· ··· φ φφ • φ · φ • · φφ zaplněna plnivem. Pokud se zjistí, že komora 7 spoje není dostatečně čistá je nutné je vyčistit stlačeným vzduchem obsahujícím brusné částice. V případě zjištění, že jsou komory 7 spojů vlhké, je nutné je nejprve vysušit teplým vzduchem, neboť přítomná vlhkost by mohla snížit přilnavost výplňové hmoty (dvousložkového polyuretanu) nebo by ji dokonce mohla zcela znemožnit.

Tlak, pod kterým se vpravuje výplňová hmota do vnitřního prostoru komor 7 spojů, by měl být co nejnižší, tak aby se předešlo roztržení, popř. rozestoupení dílců panelové konstrukce v místě opravovaného spoje. Je podmínkou, aby výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan do komory zatékala postupně a pozvolně.

Výplňová hmota - dvousložkový polyuretan se mísí pomocí nízkotlakého mísícího zařízení při tlaku nižším než 20 bar. V závislosti na charakteru a rozsahu sanace se používají rozdílná mísící zařízení, přičemž nízkotlaká mísící zařízení jsou lehčí, a proto se s nimi lépe pracuje v budovách. Příklady použitých nízkotlakých zařízení jsou uvedeny dále:

a) nízkotlaké mísící zařízení s mechanicky poháněnou mísící hlavicí o nevýhoda: nutno vyplachovat, popř. je nutný silný motor pro pohánění mísící hlavice, popř. lze použít flexibilní osu o výhoda: dobré promíchání

b) nízkotlaké mísící zařízení s pneumaticky poháněnou mísící hlavicí o nevýhoda: nutno vyplachovat, je zapotřebí stlačený vzduch o výhoda: nízká hmotnost, průměrná kvalita promíchání

c) nízkotlaké mísící zařízení se statickou mísicí patronou / cartridge o nevýhoda: promíchání není vždy dostatečné, vyšší tlak v nádobě způsobený protitlakem, nutnost pravidelně měnit mísící patrony o výhoda: není nutné vyplachovat, žádné znečištění, nízká hmotnost

Jak je uvedeno výše, jako výplňová hmota k provádění způsobu byl použit dvousložkový polyuretan. Jeho aplikace do uzavřeného prostoru byla ověřena laboratorně. Při laboratorních testech, viz obrázek 3 byl ze dvou lehce navlhčených betonových desek 8 a souběžných vyplňovacích lamel 9 vzdálených od sebe 70 mm vytvořen prostor 11 o rozměru 30x14,5x7 cm. Tato konstrukce byla zakryta deskou s ·« 90 t · 9 9 ·· ·«··

9 · Λ «

9 9 9

9999 99

99

9 9 9 9

9 9 * 999

9 9 9 9 9 « • · 9 9 9 9

9 9 99 vyvrtaným otvorem o průměru 30 mm, kterým byla následně do vnitřního prostoru vsunuta hadice 10 o vnitřním průměru 26 mm. Pomocí této hadice byl prostor vyplněn porézními zrnky jílu (porous clay gravel) a poté byl celý prostor během cca. 1,5 minuty zalit/vyplněn ručně smíchanou dvousložkovou polyuretanovou směsi.

Co se týče složení dvousložkového polyuretanu, pak složka (A) dle vynálezu obsahuje alespoň jeden polyol a nejlépe jednu nebo několik dalších přísad, jako jsou modifikátory fyzikálních nebo vytvrzovacích vlastností adhezívního systému, například aminy, křemeny, molekulární síta, regulátory rychlosti vytvrzování, urychlovače a/nebo plniva, a doplňkově obsahuje plastifikátor. Přičemž složka (A) zahrnuje alespoň jeden polyol, mající s výhodou molekulární hmotnost 190 do 6000, s výhodou 200 - 2000 a zvláště výhodně 400-800.

Výhodou je, pokud má polyol OH číslo do 1400, vhodně 100-600 a zvláště výhodně 150 -300.

Vhodné polyoly zahrnují polyetherové polyoly, polyesterové polyoly, polyetherpolyesterové polyoly, a/nebo polybutadienové polyoly.

První základní typ výhodných polyolů pro složku (A) je založen na polyetherech a výrobcích, které jsou tvořeny jejich modifikacemi. Termín „polyol“ ve formě, v níž je použit v této specifikaci, a nároky obsahují dioly, trioly i složky, mající více než tři hydroxylové skupiny na molekulu. Zvláště výhodné je použití triolu.

Polyethery, jako například poly(alkenoxid)glykoly, v nichž alkenovou skupinou je C2-C20, jsou zvláště vhodné s ohledem na tento vynález; se například: poly(1,2propylenoxid) glykol a poly(1,3-propylenoxid) glykol, poly(tetraethylenoxid) glykol, a poly(1,2-butylenoxid) glykol a také jakýkoliv blok kopolymerů ethylenoxidu a/nebo 1,2propylenoxid, a polyformaldehyd acetáty, které se připravují pomocí reakce formaldehydu s glykolem, jako například pentamethylenglykol nebo směsi glykolu, například směs tetramethylenglykolů a pentamethylenglykolů.

Polyetherové podjednotky s výhodou obsahují polyoxyalkenový polyol se 2 až 6 atomy uhlíku v alkylové skupině. Polyoxyalkenový polyol s výhodou obsahuje polytetramethylenetherglykol (PTMEG).

K dalším výhodným polyetherovým polyolům, vhodným pro tyto účely, patří dioly nebo trioly s krátkými řetězci a molekulární hmotností pod 250, které jsou odvozeny od diolů nebo triolů se 2 - 15 atomy uhlíku, jako jsou například ethylenglykol, propylenglykol, tetramethylenglykol, isobutylenglykol, pentametylenglykol, 2,28

dimetyltrimethylenglykol, hexamethylenglykol, dekamethylenglykoly, dihydroxycyklohexan, cyklohexandimethanol, resorcinol, hydrochinon, 1,5dihydroxynaftalen, a podobné sloučeniny. Zvláště výhodné jsou alifatické dioly nebo trioly se 2 až 6 atomy uhlíku. K vhodným dianům patří bis(p-hydroxydifenyl), bis(phydroxyfenyljmethan, bis(p-hydroxyfenyl)propan, a 2,2-bis (p-hydroxyfenyl)propan. Polyetherové dioly nebo trioly s molekulární hmotností větší, než 250, které jsou odvozeny z výšeuvedených diolů nebo triolů, lze také použít v souladu s tímto vynálezem.

Druhý základní typ preferovaného polyolu pro složku (A) je založen na polyesterech a sloučeninách, kteréjsou tvořeny jeho modifikací.

Zvláště vhodné jsou polyesterové polyoly, které představují produkty reakce různých polyolů s aromatickými nebo alifatickými dikarboxylovými kyselinami, dimerními kyselinami a/nebo polymery laktonů.

K typickým příkladům aromatických kyselin, které lze použít při tvorbě vhodného polyesterového polyolu patří kyselina tereftalová, kyselina isoftalová, kyselina ftalová, anhydrid kyseliny ftalové, složky substituované dikarboxylové kyseliny s benzenovým jádrem, jako například bis(p-karboxyfenylmethan)benzoová kyselina, p-oxy(pkarboxyfenyl)benzoová kyselina, ethylenbis(p-oxybenzoová kyselina), ethylenbis(pbenzoová kyselina), tetramethylenbis(p-oxybenzoová kyselina), 1,5naftalendikarboxylová kyselina, 2,6-naftalendikarboxylová kyselina, 2,7naftalendikarboxylová kyselina, fenanterendikarboxylová kyselina, antracendikarboxylová kyselina, 4,4'-sulfonyldibenzoová kyselina, indendikarboxyiová kyselina, a jejich podobné deriváty a také jejich jádro- substituované deriváty, jako například C2-C10 alkylové, halogenové, alkoxylové nebo arylové deriváty. Využít se také dají hydroxykyseliny, jako například asp-(p-hydroxyetoxy)benzoová kyselina, pokud se bere v úvahu aromatická dikarboxylová kyselina.

K typickým příkladům alifatických kyselin, které lze použít při tvorbě vhodného polyesterového polyolu, patří kyselina sebaková, kyselina adipová, kyselina glutarová , dimerní kyselina s dlouhými řetězci.

K typickým příkladům polyolů, které lze použít při tvorbě vhodného polyesterového polyolu, patří ethylnglykol, butandiol, neopentyl glykol, hexandiol, propylenglykol, dipropylenglykol, diethylenglykol a cyklohexandimethanol.

Každá zvýše uvedených hydroxylových složek, kterou lze použít při tvorbě polyetherového polyolu, se kromě toho může také použít k syntéze polyetherových • · · · polyolů za účelem esterifikace se složkami kyseliny listové v souladu s tímto vynálezem. Třetí základní typ preferovaných polyolů pro složku (A) je založen na polyetherových polyesterech.

Co se týče polyetherových polyesterů, v souladu s tímto vynálezem jsou zvláště vhodné produkty reakce, které jsou odvozeny od různých výše uvedených polyolů a aromatických nebo alifatických dikarboxylových kyselin a/nebo polymerů laktonů (například polykaprolakton). Zvláště vhodné jsou estery mastných kyselin a částečně (hydrogenované) estery mastných kyselin. Zvláště vhodný je ricinový olej a/nebo jeho deriváty.

Druhá složka (B) reakčního dvousložkového polyurethanu, používaná ve vynálezu obsahuje polyisokyanátovou složku, což je složka, která má alespoň dvě isokyanátové skupiny na molekulu. Složka (B) se dá vyrobit pouze z polyisokyanátu, což je jedna nebo několik složek, které mají několikanásobnou isokyanátovou funkčnost ale mohou také obsahovat další přísady.

Složka (B) vhodně vykazuje průměrný počet isokyanátových funkčních skupin, přesahující 1,9, přednostně cca 3,2 až cca 3,9 a zvláště výhodně 3,4 až 3,7. Přednost se dává funkční skupině nejméně 3. Isokyanátan může být aromatický nebo alifatický.

K typickým příkladům aromatických isokyanátů patří difenylmethandiisokyanát (MDI), tetramethylxylylendiisokyanát (TMXDI), isoforondiisokyanát, a toluendiisokyanat, stejně jako všechny polymérní a trimerní isokyanáty od nich odvozené. K typickým příkladům alifatických diisokyanátů patří hexamethylendiisokyanát, hydrogenovaný difenylmethandiisokyanát, naftalendiisokyanát, dodekandiisokyanát a dimerní diisokyanáty, stejně jako všechny polymérní a trimerní isokyanáty od nich odvozené. Isokyanát přednostně obsahuje monomerní, trimerní a polymérní isokyanáty, odvozené od difenylmethandiisokyanátu, toluendiisokyanátu nebo hexamethylendiisokyanátu nebo jeho směsí. Nejlepší je, když isokyanát obsahuje monomerní, trimerní a polymérní isokyanáty, odvozené od difenylmethandiisokyanátu a produktů jeho reakce, například: - typy surového MDI (difenylmethandiisokyanátu), například Desmodur 44V10L, Desmodur V20L, Suprasec 2496, Suprasec DNR nebo Voranate M220 nebo jeho směsi.

Složka (B) může vhodně obsahovat jednu nebo několik složek funkčního prepolymeru isokyanátu, například: - takové prepolymery, jako jsou Desmodur PF, Mondur PF nebo Isonate M 342, což jsou produkty reakce oligomerů difenylmethandiisokyanátu nebo difenylmethandiisokyanátu a dipropylenglykolu a/nebo tripropylenglykolu; - produkty reakce takových prepolymerů s menším něž molárně ekvivalentním množstvím polyolů; - produkty reakce difenylmethandiisokyanátu s menším něž molárně ekvivalentním množstvím polyolů s dlouhými řetězci a nezbytně bifunkčnímí polyoly; - deriváty difenylmethandiisokyanátu, modifikované urethaniminem, jako například Suprasec 2020 nebo Desmodur CD, u nichž modifikace zahrnuje zvláště zavedení vedlejších skupin nebo vedlejších řetězců; vhodnými složkami pro vedlejší skupiny jsou allofanany a karbodiimidy; - produkty reakce zmíněných modifikovaných isokyanátů s menším něž molárně ekvivalentním množstvím polyolů.

V souladu s vynálezem lze též použít jiné analogicky tvořené složky isokyanátového funkčního prepolymeru. Využít tak lze například příslušné složky prepolymeru, odvozené od jiných diisokyanátů, jako je například toluendiisokyanát, hexandiisokyanát, hydrogenovaný difenylmethandiisokyanát, isoforondiisokyanát a podobné složky.

Kromě jedné nebo několika zmíněných isokyanátových složek může složka (B) také obsahovat jednu nebo několik přísad, jako jsou plastifikátory, křemeny, molekulární síta, regulátory, urychlovače, plniva a/nebo jiné klasické přísady, jako jsou barviva, tixotropní činidla a podobné materiály.

Místo toho je také možné, i když to nebývá obvykle vhodné, přidat zmíněné uvedené přísady do reakčního, dvousložkového systému pouze během míchání, tj. odděleně od dílů polyolů složky (A) a dílů isokyanátu složky (B).

Amin včetně diaminů a ostatních multifunkčních aminů, například EuredurTM 43, které lze získat od Witco AG, a/nebo vysoce disperzní kyselina orthokřemičitá, například HDK kyselina orthokřemičitá se s výhodou přidávají do složky (A), protože zmíněné složky propůjčují složce tixotropní vlastnosti.

Průmyslové využití

Způsob opravy spojů panelové prefabrikované betonové konstrukce v místě spoje sousedních obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce lze využít při opravě spojů panelů všech typů budov, které byly v 2. polovině 20. století postaveny montovanou technologií a dnes trpí poruchami spojů jednotlivých panelových dílů s nosnou konstrukcí.

Claims (6)

1. Způsob opravy spojů panelové prefabrikované betonové konstrukce v místě spoje sousedních (sousedících) obvodových dílců (1) a dílců (2) vnitřní nosné konstrukce spočívající ve vyvrtání alespoň jednoho kanálu, pomocí něhož se do prostoru komory (7) spoje vpravuje výplňová hmota vyznačující se tím, že prostor komory (7) spoje se vyplní plnivem a poté se dovnitř komory (7) spoje v tekutém stavu a bez použití přetlaku vpraví postupně a pozvolně výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan, jenž se promísí ve vnitřním prostoru komory (7) spoje s plnivem a nechá se vytvrdit.

2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že před započetím vyplňování prostoru komory (7) spoje plnivem a výplňovou hmotou se zkontroluje stupeň znečištění komory (7) a poté se v případě nutnosti přítomná nečistota odstraní působením stlačeného vzduchu obsahujícím brusné částice.

3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že do komory (7) spoje se vpravuje plnivo o rozměrech zrn v rozmezí 0,01/20 mm, přičemž jako vhodné plnidlo se použije štěrk (gravol/grain), nebo kamenina nebo skleněné kuličky (glaoo-pearl / boad) nebo porézní granule jílu (porous elay gram).

4. Způsob podle nároků 1 až 2, vyznačující se tím, že v podlažích panelové konstrukce se v místech komor (7) spojů mezi sousedními dílci (1, 2 a 3) co nejdále od sebe vyvrtají dva kanály rozdílného průměru směřující nejkratší cestou do vnitřního prostoru komory (7), přičemž první kanál má průměr 20 až 25 mm zatímco druhý kanál má průměr 7 až 12 mm a poté se postupně do vnitřních prostorů komor (7) spojů daného podlaží vpraví v tekutém stavu výplňová hmota, kterou je dvousložkový polyuretan.

5. Výplňová hmota k provádění způsobu podle předcházejících nároků, vyznačující se tím, že ji tvoří dvousložkový polyuretan, jehož jedna složka (A) obsahuje alespoň • · · · · · jeden polyol, jehož molekulární hmotnost leží v rozmezí od 190 do 6000, s výhodou od 200 do 2000, přičemž zvláště výhodná je molekulární hmotnost v rozmezí od 400 do 800 a složku (B), která obsahuje polyisokyanatovou složku, což je složka, která má alespoň dvě isokyanatové skupiny na molekulu, a který je doplněn nejlépe o jednu nebo několik dalších přísad, jako jsou modifikátory fyzikálních nebo vytvrzovacích vlastností adhezívního systému, například aminy, křemeny, molekulární síta, regulátory rychlosti vytvrzování, urychlovače a/nebo plniva, a doplňkově obsahuje plastifikátor.

6. Výplňová hmota k provádění způsobu podle nároku 4, vyznačující se tím, že složka (A) zahrnuje alespoň jeden polyol OH, jehož molekulární hmotnost leží v rozmezí 100 do 1400, s výhodou od 100 do 2000, přičemž zvláště výhodná je molekulární hmotnost od 150 do 300.