CZ241996A3

CZ241996A3 - Floor intended for industrial purposes and containing at least one wearing course being freely laid on a concrete base

Info

Publication number: CZ241996A3
Application number: CZ962419A
Authority: CZ
Inventors: Jean-Paul Guerinet; Herve Nouailhetas
Original assignee: Lafarge Nouveaux Materiaux
Priority date: 1994-02-16
Filing date: 1995-02-15
Publication date: 1997-05-14
Also published as: DE69509636T2; ES2132646T3; ATE180037T1; FR2716215B1; BR9506751A; FR2716215A1; US5848504A; CA2183463A1; DE69509636D1; EP0745170B1; WO1995022671A1; EP0745170A1

Description

Podlaha pro průmyslové účely, obsahující nejméně jednu obrusnou vrstvu, volně uloženou na betonovém podkladu

Oblast techniky

Vynález se týká podlahy pro průmyslové objekty, sestávající z nejméně dvou vrstev, totiž z první betonové vrstvy, nazývané v další části betonovým podkladem, ve které se může objevovat smršťování nebo ve které se mohou objevovat smršťovací trhliny v průběhu tuhnutí a tvrdnutí betonové směsi, a z nejméně jedné další vrstvy, nazývané v další části obrusnou vrstvou nebo krycí vrstvou, která není spřažena s betonovým podkladem. Tato druhá vrstva může být zejména vytvořena ze směsi na bázi nejméně jednoho hydraulického pojivá a/nebo nejméně jednoho organického pojivá. Vynález se také týká způsobu výroby této podlahy.

Pojem podlaha pro průmyslové účely se týká podlah opatřených ochrannou krycí vrstvou, na které mohou probíhat nejrůznější aktivity realizované obvykle v průmyslových budovách, zejména v továrnách, skladištích, výrobnách, laboratořích, na částečně krytých vykládacích rampách, staničních nástupištích a podobně, kromě podlah určených výhradně pro pěší provoz. Tyto průmyslové podlahy proto musí být schopny odolávat vysokým statickým a dynamickým zatížením.

Zatímco kryt podlahy je v přímém kontaktu s vnějšími mechanickými zatíženími, úkolem betonového podkladu je zachycovat toto zatížení a přenášet nebo roznášet je na větší plochu podlahy, aby tak nedocházelo k rychlé degradaci krycí vrstvy a průmyslová podlaha nepotřebovala příliš časté obnovování .

Díky technickému pokroku jsou vnější zatížení působící na podlahy v průmyslových objektech stále větší, což vyplývá z nárůstu těžké dopravy pomocí dopravních prostředků, ze zři2 zování vysokých skladovacích zařízení a podobně.

Paralelně s,tímto technickým pokrokem však stoupají také nároky na průmyslové podlahy z hlediska zachování jejich rovinnosti a hladkého nekluzného povrchu, to znamená, že by podlaha neměla obsahovat díry, výstupky, trhliny a jiné překážky, aby byl umožněn osob a strojů, zejména nedocházelo k provozním nerušený a dokonale bezpečný pohyb dopravních mechanismů, aby tak nehodám,, podlaha měla dobrý nebo dostatečně estetický, popřípadě dekorativní vzhled a dobře se udržovala pro dosažení zlepšeného pracovního prostředí, přičemž důležité je také omezení potřeby oprav, které by mohly vést k přerušení provozu.

Tyto požadavky vedou zejména ke stanovení základních požadavků, které by průmyslové podlahy měly splňovat tím, že budou mít následující mechanické vlastnosti: dostatečnou pevnost, která by měla být postačující pro odolávání účinkům vyvolávaným pohybem pojíždějících strojů a vozidel, zejména působení jejich tíhy, odolnost proti propíchnutí nebo proražení účinkem velkého zatížení působícího na omezenou plochu, například v oblasti podpěr skladovacích konstrukcí a podobně, dostatečnou pevnost v tlaku nebo v tahu za ohybu pro roznášení velkých osamělých zatížení, odolnost proti nárazu, která by měla být dostatečná pro odolávání předem předpokládaným nárazům bez vzniku trhlin nebo zlomů podlahy například při prudkém položení těžkých součástek, při pádu předmětů a podobně, přičemž podlaha by by měla být také schopna vhodně reagovat na tepelná namáhání vyplývající z pracovních teplot, například mají odolávat nebezpečí promrznutí průmyslové podlahy nebo větší teplotních změn, které se mohou vyskytnout .

Při volbě druhu podlahy pro průmyslové účely je nutno vzít zejména z ekonomických důvodu ohled na dobu hotovení podlahy, to znamená na dobu potřebnou pro vytvoření a vytvrzení betonové podkladní vrstvy, vytvoření krytu a vyzrání podlahy do použitelného stavu, na místní klimatické podmínky a podobně.

Pro splnění těchto požadavků je kryt vytvářen vé formě současně pokládaného vyrovnávacího potěru, to znamená ve formě nášlapné vrstvy nanášené na čerstvý beton nebo dodatečně pokládaného potěru, to znamená nášlapné vrstvy vytvořené na vytvrzeném betonu, který je vytvořen na bázi cementu.

Zejména při vytváření nášlapné vrstvy je horní povrch betonového podkladu opatřen povrchovými nerovnostmi a zdrsněním a podle potřeby je pokryt materiálem zajištující vytvoření /spojovacího můstku mezi základnou a krytem.

Tyto průmyslové podlahy, u kterých je obrusná vrstva spojena adhezí s betonovým podkladem, musí obsahovat velký a dostatečný počet spojů, jinak je značné nebezpečí vzniku nahodilých trhlin, objevujících se na viditelném povrchu podlahy. Ve. skutečnosti tyto spoje slouží k vyrovnávání rozdílného roztahování krytu a betonového podkladu, k izolování částí podlahy, zejména kolem sloupů a základů strojů, aby se umožnily svislé posuvy jakéhokoliv původu a kompenzoval se vliv smršťování betonu při tvrdnutí.

Beton je totiž materiálem, jehož objem se v průběhu tuhnutí a tvrdnutí zmenšuje, což se projevuje jako smršťovací jev. Smršťování se měří v nikronech na jeden metr délky a může u běžných betonů překročit 1000 mikronů na metr.

Důsledkem tohoto smršťování je téměř nevyhnutelný výskyt trhlinek v betonu. Kromě toho zabírá betonový podklad zpravidla velkou plochu se značnými rozměry, takže v základně z litého betonu se objevují trhlinky, které mají značnou dél4 ku v pojmech absolutní hodnoty.

Odstraňování předpokládaných příčin smršťovacích-jevů není vždy průmyslově využitelné, protože těchto příčin je mnoho a i když některé z nich jsou dobře známé, řada dalších dosud nebyla dostatečně zjištěna.

Všechny tyto projevy smršťovacího jevu, jejichž důsledkem je výskyt trhlin v betonu v průběhu tuhnutí nebo po jeho skončení vyvolávají často v závislosti na rozsahu prasklin potřebu nákladných oprav a jsou příčinou neestetického vzhledu.

Jak již bylo uvedeno v předchozí části, z hlediska skutečnosti, že smršťování betonu nelze zabránit vytvořením ekonomicky přijatelných podmínek tvrdnutí, jsou v poslední době snahy o technické řešení tohoto problému zaměřeny na omezení tohoto jevu a jeho kontrolu, aby tak byly nepříznivé účinky tohoto jevu minimalizovány.

Pro regulaci a kontrolu vzniku trhlin v důsledku smršťování, prováděnou po dosažení určité soudržnosti betonu, je možno použít opatření popsaných v

-le Bulletin du ciment č. 5 z května 1990 (kapitola nazvaná Vyrovnávací potěr - podlahové krycí konstrukce, potěr na bázi betonu. Instrukce pro projektování a provádění) a

-”le Document Technique Unifié (D.T.U) ze září 1982, svazek 1794, č. 26.2 o názvu Potěry a desky na bázi hydraulických pojiv a doporučujících vyříznutí dilatačních spár, které mají být vytvořeny tak daleko od sebe, aby vymezily plochu 25 m² nebo délku nejvýše 8 m, jestliže má být povrch podlahy nekrytý nebo jen opatřený povlakem barvy nebo v jiných případech vždy na 50 m plochy nebo nejvýše po 10 m délky.

V praxi je odborníkům známo, že dilatační, expanzní a izolační spáry je nutno vytvořit

- nejvýše 5 m od sebe, aby nedošlo ke vzniku nahodilých trhlin od smršťování,

- ve všech místech, kde by mohla koncentrace tahových napětí vést ke vzniku nahodilých trhlinek, například v místech náhlé změny tloušťky podlahové konstrukce nebo v místech přerušení souvislosti podlahové plochy, to znamená zejména v místech sloupů, oken, dveří * a vystupujících rohů.

Jak již bylo řečeno, dilatační spoje a spáry se používají kromě využití v souvislosti se smršťovacím jevem také u velkoplošných průmyslových podlah, aby se omezila velikost smykových sil, jejichž příčinou je .rozdílné roztahování mezi betonovou podkladovou vrstvou a krycí vrstvou. Toto rozpínání je obecně způsobováno bud změnami teploty a vlhkosti nebo mechanickými silami, působícími na průmyslovou podlahu zejména při velkých zatíženích.

Tyto spáry se obvykle vytvářejí co nejdříve a nejčastěji mechanickým řezáním.

Účelem těchto spár je vytvoření oslabených úseků v betonu, ve kterých by nejsnáze došlo k vytvoření trhlinky. Dalším požadovaným důsledkem je vytvoření přímé a ostře vymezené trhliny, kterou je možno upravit pomocí různých známých metod, například vložením profilů, vyplněním různými materiály a podobně.

v

Dobře známé techniky omezování nebo dokonce zamezování rozšiřování trhlinek z betonového podkladu do krycí vrstvy podlahy využívají vytvoření mezivrstvy mezi oběma těmito částmi podlahy, aby tak pochůzná vrstva nebyla přilepena k betonovému podkladu. V takovém případě se pochůzná nebo

X

CZ)	32	c-
Z	tn	Ti >
o	c	σ
—i	< (Tft
<
—X	O

to cd o

o czx ⁵ oc j rc

ÍC

Cn cn krycí vrstva nazývá plovoucí vrstvou podlahy. Toťb“rSŠ'ělTÍ~je popsáno v publikaci Frick a kol.Baukonstruktionslehre (1979, B.G., Teubner, Stuttgart, 27.vydání, díl 1, str. 234-245).

Hlavní problém vyplývající z tohoto technického řešení spočívá v malé mechanické odolnosti této plovoucí krycí vrstvy. Zkušenosti ukazují, že působením zatížení takového druhu, které se vyskytuje v průmyslových objektech například dopravním provozem, se výrazně zvyšuje náchylnost k tvorbě trhlin.

Jedním z možných řešení tohoto problému je vytvoření tlustých krycích vrstev, majících tloušťku nejméně 5 až 6 cm, ovšem takové řešení je ekvivalentní k vytvoření nové desky s charakteristickými znaky podobnými znakům betonového podkladu. Toto řešení není vyhovující jednak z ekonomických důvodů a jednak proto, že se tím zvyšuje výška podlahy. To všechno způsobuje, že plovoucí krycí vrstva podlahy je obvykle vyhrazena pro podlahy v obytných budovách a pro chodníky, to znamená pouze pro podlahy určené pro objekty, ve kterých může působit jen střední až malé užitné zatížení.

Úkolem vynálezu je odstranit uvedené nevýhody známých technik používaných pro výrobu podlah, zejména podlah pro průmyslové objekty. Zejména se řešení podle vynálezu má snažit redukovat nebo dokonce odstranit výskyt nahodilých trhlin na povrchu podlahy, zejména trhlin způsobených normálními nebo intenzivními mechanickými napětími, se kterými je možno se setkat v průmyslových objektech, a/nebo výskytem smršťovacích jevů v základnové vrstvě na bázi betonu, projevujících se změnami rozměrů podkladu, odlišnými od rozměrových změn krycí vrstvy.

Řešením podle vynálezu se má omezit počet dilatačních spár, nezbytných pro omezení tvorby trhlin nebo dokonce jejich vyloučení zejména v následujících případech: v podlahách umístěných v stavebních objektech, ve kterých dochází k minimálním změnám vlhkosti a/nebo teploty, v podlahách

Ί zatížených jen malými nebo žádnými koncentrovanými zatíženími, například na parkovištích motorových vozidél, a v podlahách obsahujících jen malé nebo žádné přerušení souvislé podlahové plochy sloupy, okny a podobně.

Podstata vynálezu

Tyto úkoly jsou odstraněny u podlahy pro průmyslové použití, obsahující nejméně jednu krycí vrstvu na nové nebo stávající betonové podkladní vrstvě, přičemž podstata vynále- » zu spočívá v tom, že krycí vrstva není spojena s betonovým podkladem a horní plocha betonového podkladu je postupně upravena následujícími operacemi:

a) vyrovnáním horní plochy betonového podkladu, aby poměr nerovností k rovinné ploše byl menší než 2 mm při měření pomocí dvoumetrového měrného pravítka,

b) uložením nejméně jednoho prostředku pro zamezení spojení první krycí vrstvy k vyrovnanému povrchu podkladu, který je nazýván separačním prostředkem,

c) uložením nejméně jedné krycí vrstvy, spojené se separačním prostředkem a vyztužené v celé zpracovávané ploše.

Na rozdíl od dosud známých technických řešení, používaných pro hotovení průmyslových podlah a popsaných v publikaci Frick a kol. Baukonstruktionslehre”, (1979, B.G.Teubner„ Stuttgart, 27.vydání, díl 1, str.266-269), je řešením podl® vynálezu doporučeno oddělení, to znamená zrušení adheze, krycí vrstvy od betonového podkladu po vyrovnání horní lícové plochy zejména pomocí samovyrovnávací nebo tak zvané samonivelační směsi, která má dobrou soudržnost s betonem.

V praxi bylo zjištěno, že velká náchylnost plovoucích krycích vrstev nebo pochůzných vrstev k praskání působením v podstatě mechanických napětí, vyskytujících se v průmyslovém prostředí, není způsobeno jen nízkou odolností plovoucích krytů proti trhlinkám v betonové podkladní vrstvě, ale především nepravidelnostmi ve styčné ploše mezi betonovým podkladem a krytem, takže v důsledku toho bud kryt nespočívá v celé ploše na betonovém podkladu nebo tyto nepravidelnosti způsobují místní koncentrace tahových napětí, které potom vyvolávají trhlinky v krycí, vrstvě.__________

Řešením podle vynálezu je zlepšeno vytvoření horní plochy betonového podkladu a v důsledku toho je zvýšena pravidelnost kontaktu mezi podkladem a krytem. Důsledkem toho je, jak bylo pozorováno, že kryt může zachycovat a přenášet mechanická napětí, která na něj působí, a může účinně odolávat vzniku náhodně probíhajících trhlin a různých deformací na viditelné straně průmyslové podlahy.

Jak již bylo řečeno, vynález se týká vytváření podlahy jak na existujícím a renovovaném betonovém podkladu, tak také -na nové betonové podkladní vrstvě. Pro zjednodušení bude _:v další části používán pojem nová podlaha používán pro označení podlahy, která má nový podklad, na rozdíl od pojmu renovovaná podlaha, která má renovovaný podklad.

Ve své obvyklé formě se vynález nezbavuje povinnosti řešit výrobu betonového podkladu při respektování pravidel ^platných v tomto oboru, zejména pokud jde o vytváření dilatačních spár, dodržování maximálních vzdáleností mezi dilatačními spárami a vytváření těchto spár v časových lhůtách.

Podle výhodného provedení vynálezu, použitelného pouze u nové podlahy je na základu podlahy uložena nejméně jedna profilová lišta z materiálu, který je málo soudržný nebo nesoudržný s betonem. Tyto profilové lišty snižují v místě svého uložení průřezovou plochu betonové podkladové vrstvy a umožňují vznik v podstatě svislých trhlin, jestliže je tahové napětí v betonu, vyvozované smršťováním, dostatečně velké. Po položení profilových lišt se na základ podlahy a na profilové lišty naleje čerstvá betonová směs, aby se vytvořil betonový podklad.

Toto výhodné provedení vynálezu umožňuje hustší rozmístění vyvolaných trhlin při smršťování betonu a jejich lepší rozložení v celé ploše. Potom je možné výrazně zvětšit odstupy mezi spárami vyříznutými v podkladové vrstvě nebo je dokonce zcela vyloučit, protože je možno zajistit dobré mechanické vlastnosti krycí vrstvy s uměle vyvolanými trhlinami jednak opatřením krycí vrstvy výztuží a jednak regulací šířky vyvolaných trhlin, která je v tomto případě omezená.

Přesné složení betonu, ze kterého je vytvořena betonová podkladní vrstva, není rozhodující. Avšak rozumí se, že vynález je využitelný ve všech případech, kdy druh betonu, pracovní a klimatické podmínky při hotovení podlahy a také podmínky, které se budou vyskytovat při používání podlahy, způsobují vznik smršťovacího jevu a rozměrových změn této vrstvy, které se stávají kritickými.

Vynález je zvláště vhodný pro normové betonové směsi, obsahující v podstatě nejméně jedno hydraulické pojivo, zrnité plnivo v množství správně odměřeném podle pravidel pro výrobu betonu a různé anorganické nebo organické přísady.

Řešení podle vynálezu není v rozporu s tradičními předpisy a poznatky z oboru výroby betonu a jeho použití. Proto se doporučuje respektovat normy platné pro výrobu betonu, zejména pak předpisy pro poměr vody a cementu, křivku zrnitosti plniva, koeficienty určující tvar zrn, doby míšení a teploty při zpracování.

Dále se průmyslových které umožní not:

důrazně doporučuje, aby bylo v případě výroby podlah zvoleno takové složení betonové směsi, podkladové vrstvě dosáhnout následujících hod- pevnosti v tlaku řádově 10 MPa nebo větší, zejména rovné nejméně 20 MPa (podle EN normy 196-1 z března 1990,

- pevnosti v tahu za ohybu nejméně řádově 2,2 MPa, zejména nejméně ě,5 MPa a

- dobrého vnějšího vzhledu (malé drsnosti, nepřítomnosti výkvětů), takže odolnost proti vzniku trhlin v krycí vrstvě je řádově 1 až 1,5 MPa, nejlépe řádově kolem 2 MPa.

V případě hotovení nové podlahy, obsahující jednu profilovou lištu, jak je to uvedeno v popisu výhodného provedení vynálezu, umožňuje přítomnost profilových lišt příznivé rozdělení trhlin na celou plochu podlahy. To je výhodné z toho důvodu, že v tomto případě je možno použít betonovou směs obsahující urychlovače tuhnutí a tvrdnutí, které mají snahu zvyšovat smršťování betonu.

Podle výhodné varianty vynálezu je horní plocha betonové podkladní vrstvy nejprve pokryta vyrovnávací vrstvou, aby se odstranily dobře známé obtíže s dostatečně přesným vyrovnáváním pomocí mechanických pomůcek.

_ř Pro vytvoření vyrovnávací vrstvy se používá směsi vytvořené z materiálu, který je jednak schopen se rozlévat do dokonale vodorovné horní plochy a jednak má dobrou soudržnost s betonem. Kromě toho se doporučuje použít směsi, která je po svém vytvrzení schopna získat pevnost v tlaku minimálně řádově 10 MPa, zejména nejméně 20 MPa. Ještě výhodnější je zvolit samorozlévací neboli tak zvané samonivelační betonové směsi. Pro dosažení dostatečně hladkého a rovinného povrchu je za normálních podmínek postačující tloušťka vyrovnávací vrstvy kolem 3 mm. Větší tloušťka této vrstvy může být potřebná jen při značných nerovnostech betonového podkladu.

V případě potřeby je pro dosažení úplně hladkého horního povrchu vyrovnávací vrstvy ještě před rozlitím vyrovnávací hmoty nanesena spojovací vrstva, která má zlepšit soudržnost a omezit pórovitost povrchu podkladu pomocí impregnační látky, která současně slouží jako těsnicí výplň pórů a je odborníky označována za penetrační nebo pojivou základní vrstvu. Tato impregnační látka také umožňuje zamezit vzniku povrchových výkvětů. Impregnační látkou, nejčastěji používanou ve směsích, je vodou nebo vhodným ředidlem ředitelná pryskyřice (homopolymer, kopolymer nebo dokonce terpolymer), kterou může být vinylacetát, versatát, deiváty etylénu, epoxidová pryskyřice, polyuretan, neoprén, styrén-butadien, styrénakrylové pryskyřice a podobně.

Podle jiného výhodného provedení vynálezu se po vytvoření požadovaného hladkého povrchu na novou nebo renovovanou betonovou podkladní vrstvu postupně pokládají následující části podlahy:

1. jeden nebo několik separačních prostředků pro zamezení spojení nášlapné vrstvy nebo krytu s hladkou povrchovu plochou podkladu nebo vyrovnávací vrstvy. V důsledku toho se do krytu podlahy nepřenášej í prakticky žádná tahová napětí vyvolaná rozměrovými změnami, která se mohou objevovat v podkladu bez ohledu na jejich příčinu (trhlinky, vlhkostní a/nebo teplotní změny, silná vnější zatížení). Zmenšením tření s podkladem je dále umožněno v důsledku odstranění zachycovacích bodů na podkladu, jehož povrch byl předtím vyrovnán do hladké plochy zejména pomocí rozlité vyrovnávací vrstvy. Použitými separačními prostředky jsou zejména takové výrobky, které bud nemají soudržnost s vyrovnávací vrstvou nebo se neslepují s nášlapnou vrstvou, popřípadě mají malou adhezí vůči oběma těmto vrstvám. Vhodnými separačními produkty jsou parafíny, silikony, vosky na bázi ropy, stearáty, například hořčíkové stearáty a další produkty obecně organického původu. Tloušfka vrstvy vytvořené z jednoho nebo několika separačních prostředků je volena tak, aby zajistila prakticky nulovou soudržnost krytu s vyrovnávací vrstvou; doporu12 čuje se, aby tloušťka této separační vrstvy byla řádově mezi 100 μιη a 200 μπι. Je však také možno použít vrstvy s větší tloušťkou, například 3 mm nebo i více, jestliže je materiál této vrstvy schopen snášet působení užitného zatížení na nášlapnou vrstvu bez deformací. Jakmile je vyrovnávací vrstva na podkladu schopna unést hmotnost pracovníka a strojů používaných pro hotovení podlahy bez porušení hladkosti svého povrchu, může se na její horní plochu začít nanášet separační látka ručně nebo mechanizované, například stříkáním. Dalšími šeparačními prostředky, které mohou být pro tento účel používány, jsou tenké fólie vyrobené z nelepívých materiálů, například fólie z polyolefinů, například z polyetylénu nebo jiných látek, které mohou být položeny ve velké ploše na vyrovnaný podklad a které vyhovují podmínce, aby se neslepovaly z hladkým podkladem ani s krytem podlahy. Jestliže se však používají separační prostředky ve formě tenké fólie nebo tenkého filmu materiálu, musí jejich kladení probíhat s největší opatrností, aby se nevytvořily povrchové nepravidelnosti jako jsou záhyby nebo vzduchové kapsy, což by vedlo k nepravidelnostem vnějšího vzhledu a k ohrožení dokonalého uložení podlahového krytu na podkladu. Proto je doporučováno fólii před položením dostatečně napnout a částečně ji připojit k vyrovnávací vrstvě podkladu.

2. nejméně jedna krycí vrstva, nalitá na separační prostředky. V praxi jsou při hotovení této vrstvy separační prvky nebo vrstvy nejprve pokryty výztuží a potom se na její povrch nalije materiál pro vytvoření vyztužené krycí vrstvy. Hlavní kriteria pro výběr výztuže spočívají ve schopnosti dobrého rozložení tahových napětí, které jsou důsledkem zatížení, kterému je podlahový kryt vystaven. Kromě toho, protože příznivé vlastnosti krycí vrstvy jsou plně závislé na technických účincích zajišťovaných spolupůsobením materiálu s výztuží, je výztuž ukládána výhodně na prvky, které umožňují její částečné nebo úplné zvednutí nad separační vrstvu, přičemž tyto prvky jsou součástí výztuže. Při tomto provedení je výztuž plně zalita ze všech stran v materiálu tvořícím krycí vrstvu. Výztuž má obecně formu mřížoviny a může být vyrobena z libovolného materiálu, který se jednak dobře snáší s materiálem vrstvy a jednak má dostatečnou pevnost v tahu. Takovým materiálem může být například kov nebo upravená sít ze skleněných vláken, zejména velké plechové desky nebo široké pásy skleněné tkaniny.

Je-li podlahový kryt vytvořen z několika na sobě uložených vrstev, je výztuž uložena ve vrstvě s největší tloušťkou.

U výztužných prvků je možno podle potřeby volit příslušný formát nebo u mřížového typu výztuže velikost ok. Tyto hodnoty závisejí často na typu výztužného materiálu a na možnostech výrobní techniky.

Je však věnovat pozornost tomu, aby velikost ok mřížoviny výztuže byla větší než jsou rozměry částic a/nebo vláken obsažených ve směsi tvořící krycí vrstvu, aby se tak zamezilo prosévacímu účinku na ukládanou směs, to znamená zachycování plniva na jedné straně výztuže.

Volba hustoty ok a materiálu výztuže je ovšem také závislá na velikosti tahových sil, kterým má výztuž odolávat.

Po uložení výztuže je poslední operací při výrobě podlahy podle vynálezu odlévání jedné vrstvy nebo několika vrstev materiálu pro vytvoření krytu. Doporučuje se, aby tloušťka krycí vrstvy byla rovně nejméně 10 mm, protože při menší tloušťce by bylo nebezpečí, že mechanická ohybová pevnost krytu nebude dostatečná. Tloušťka krycí vrstvy může být až 30 mm, avšak z ekonomických důvodů se dává přednost tloušťce kolem 15 mm. Je třeba zdůraznit, že řešení podle vynálezu umožňuje podstatné snížení tloušťky nášlapné nebo pojezdové vrstvy podlahy v porovnání s dosud používanými tloušťkami, které se musí pohybovat kolem 40 mm, aby bylo účinně zamezeno tvorbě trhlin (viz například publikaci Frick a kol. Baukonstruktionslehre,(1979, B.G.Teubner, Stuttgart, 27.vydání, díl 1, str.266-269).

Hlavní přínos řešení podle vynálezu spočívá v tom, že přesné složení krycí vrstvy není rozhodující pro dosažení předpokládaných účinků. Složení je v podstatě voleno podle požadovaných vlastností a hodnot, které má mít krycí vrstva, zejména minimální smršťování, a podle použití dohotovené podlahy .

Přesto je dávána přednost použití krycí podlahové vrstvy obsahující nejméně jedno hydraulické pojivo a nejméně jedno organické pojivo, protože za těchto podmínek se ukazuje být způsob podle vynálezu velice efektivní a nedochází k výskytu trhlin na horní ploše krytu vozovky nebo podlahy.

Po provedení této poslední operace je po dostatečném «.ztvrdnutí materiálu získána vícevrstvá podlaha, která může být potom používána v této formě nebo popřípadě opatřena nejméně jednou dokončovací vrstvou.

Podle ještě jiného výhodného provedení vynálezu, popsaného v předchozí části, je sice zachován známý princip směrování trhlin, ale s důležitou modifikací: prasknutí je vyvoláno přes spodní část podlahy pomocí profilových lišt a je směrováno nahoru v podstatě ve svislé rovině proložené zabetonovanými lištami na rozdíl od vyřezávání dilatačních spár, jejichž vytváření probíhá v podkladu směrem základní vrstvě vozovky. Betonová podkladní vrstva je tak zeslabena zmenšením jejího příčného průřezu v rovině proložené profilovými lištami.

Potom se podle vynálezu

- povrch betonu vyrovná, jakmile beton dosáhl dostatečné pevnosti a mohl být zatížen malým zatížením, například hmotností jednoho nebo i více pracovníků, a zejména před vznikem vyvolaných trhlin, zejména pomocí nanesení nejméně jedné vyrovnávací vrstvy a

- postupně se uloží separační prostředek, výztuž ve formě mřížoviny a nejméně jedna vrstva tvořící kryt podlahy.

Betonový podklad je výhodně zeslaben tak, že vznikají trhliny v rovinách proložených většinou nebo se všemi profilovými lištami a tím se zamezí vzniku řídce se vyskytujících, ale širokých trhlin.

Profilové lišty jsou výhodně od sebe vzdáleny 1 metr až 10 metrů. Zejména je vyhověno předpisu D.T.U ze září 1982, podle které jsou profilové lišty uspořádány vždy 5 metrů od sebe, takže vymezují oblasti, jejichž plocha není větší než 25 m². y v místech přerušení sloupů, oken, dveří

Dále je pozornost věnována tomu, aby se profilové lišty umístily do všech oblastí, kde by koncentrace tahového napětí mohla vést k tvorbě nežádoucích trhlin, například v místech změny tlouštky podlahových vrstev nebo souvislosti povrchu v důsledku umístění a vystupujících rohů.

Přes pravděpodobnost výskytu trhlin v betonovém podkladu v důsledku smršťování bylo pozorováno, že se neobjevují žádné viditelné trhliny v horní ploše podlahového krytu. To ukazuje, že oddělením krytu od vyrovnaného horního povrchu podkladu se uchrání povrch krytu od vzniku trhlin, jestliže je krycí vrstva uložena na hladkém povrchu podkladu, obsahujícím trhliny pouze omezené šířky.

Profilové lišty musí být vyrobeny z materiálu, majícího malou nebo žádnou soudržnost s betonem, aby se omezilo spojení betonu s těmito profily. Tyto profily musí být také dostatečně tuhé. Materiálem použitelným pro výrobu profilových lišt mohu být plasty, například polyetylén nebo polypropylén, které jsou dokonale vhodné jak z hlediska malé soudržnosti s betonem, tak také z hlediska dostatečné tuhosti, aby byly schopny odolávat tlaku čerstvé betonové směsi bez deformací. Tyto lišty mohou být také dřevěné.

Rozměry těchto lišt mohou být různé a jsou voleny zejména tak, aby jejich výška byla rovna alespoň jedné šestině projektované tloušťky betonového podkladu. Výhodnější je, jestliže je výška profilových lišt rovna nejméně jedné třetině tloušťky betonového podkladu, přičemž nej lepších výsledků z hlediska estetického vzhledu nové podlahy podle vynálezu bylo dosaženo, když byla výška profilových lišt rovna alespoň jedné polovině tloušťky betonového podkladu.

Další rozměrové požadavky na profilové lišty již nejsou tak důležité a slouží jen k usnadnění odlévání a/nebo upevňováni k základu podlahy, dopravy nebo délkového dělení, aby se přizpůsobily rozměrům podlahy.

Ve výhodném provedení mají profilové lišty v průřezu tvar písmena V, uloženého v obrácené poloze na základ podlahy a úhel sevřený mezi rameny písmena V je směrován k hornímu povrchu betonového podkladu.

V dalším výhodném provedení podle vynálezu mají profilové lišty v průřezu tvar písmena T, uloženého na základ podlahy v obrácené poloze a stojina písmena T je uložena svisle a směrována k horní ploše podkladu.

V nejvýhodnějším provedení mají profilové lišty v průřezu tvar písmena Y, uloženého ve stabilní poloze na základu podlahy a jedno z ramen písmena Y je uloženo svisle a směrováno k horní ploše podkladu.

Jak již bylo uvedeno v předchozích částech, po uložení profilových lišt, vyvolávajících řízený vznik trhlin, a jejich upevnění k základu podlahy pomocí vhodných upevňovacích prvků, například hřebů, se odlévá betonová směs a vytváří se betonový podklad, přičemž po dosažení dostatečné mechanické pevnosti podkladu se povrch betonu vyrovná, nejvýhodněji jeho pokrytím nejméně jednou vyrovnávací vrstvou; potom se vyrovnaný povrch pokryje nejméně jedním separačním prostředkem, výztuží ve formě mřížoviny a nejméně jednou vrstvou pro vytvoření krytu podlahy.

Základní výhoda řešení konstrukce podlahy podle vynálezu spočívá v tom, že vynález umožňuje vytvoření tenkého krytu, který není spojen s betonovým podkladem a je schopen odolávat mechanickým zatížením, vyskytujícím se v průmyslových podmínkách a který je tak výrazně lepší než dosud známé kryty známých ploch pro pěší a tak převádí všechny výhody těchto konstrukcí krytů do průmyslových kontextů.

Mezi základní výhody podlahy podle vynálezu patří přerušení přenosu nahodilých trhlin z podkladu do povrchu podlahového krytu, přemostění dilatačních spár v podkladu krytem bez jeho poškození, pokud jsou tyto dilatační spáry správně vytvořeny, to znamená když je amplituda jejich pohybů předem určena a předpokládána. Při hotovení nových průmyslových podlah je technika vyvolávání smršťovacích trhlin pomocí profilových lišt kombinována se způsobem hotovení podlahy podle vynálezu. Tím je možno vytvářet průmyslové podlahy bez nahodilých trhlin a s podstatně zvýšenými odstupy mezi dilatačními spárami. Je však třeba připomenout, že vzdálenost mezi jednotlivými spárami v podkladu je závislá kromě jiného na pracovních podmínkách při vytváření podlahy, na velikosti zatížení a na teplotních a vlhkostních změnách v okolí hotovené podlahy. Jsou-li tyto podmínky normální, to znamená když se vlhkost mění v rozsahu 40 % a teplotní změny jsou menší než 30°C, mohou se vytvářet bez dilatačních spár plochy podlahy větší než 1000 m². Na rozdíl od vytváření spár vyřezáváním, řešení podle vynálezu, používající ve výhodných provedeních vyrovnávací vrstvy a profilových lišt k vyvolávání vzniku, trhlin ve zvolených místech, umožňuje výrazné zrychlení tempa hotovení betonového podkladu, takže je možno za den snadno vytvořit více než 2000 m² podkladu.

Při renovacích podlah poskytuje řešení podle vynálezu výhodu, že zvýšení tloušťky podlahy oproti původní úrovni je v porovnání se známými metodami co nejmenší a není tak nutno i vytvářet větší vyrovnávací skloněné plochy, měnit úroveň .5 obslužných ústrojí strojů a nedochází k většímu snížení světlé výšky stropu. Řešení respektující uvedená opatření podle vynálezu je tedy vhodné pro renovaci podlah v průmyslových objektech.

Vynálezem jsou také usnadněny opravy, protože hlavní obtíž spojená se známými technikami spočívá v odstranění opotřebované obrusné vrstvy. Podle vynálezu může její odstranění proběhnout rychle pomocí rychle pracujících mechanických ústrojí, majících minimální rušivé účinky (hluk, prach, vibrace, zábor místa v budovách a podobně).

Kromě toho u techniky podle vynálezu se nejlépe splňuje požadavek na rovinnost a kvalitu podlah, zejména průmyslových podlah tím, že se na povrchu vytvoří dokončovací vrstva, která má výrazně jiné vlastnosti než beton podkladu. Tato výrobní technologie se proto výhodně vyrovnává současným technologickým trendům.

- 19 Průmyslová využitelnost

V důsledku řady výhod vyskytujících se u řešení podle vynálezu je vynález zvláště vhodný pro průmyslové podlahy, například pro parkoviště motorových vozidel, průmyslové nebo obchodní budovy a zejména pro průmysl, u kterého je přítomnost dilatačních spař v podlaze problematická, například v zemědělství a potravinářství, nebo alternativně v případech, kdy je dlouhá životnost podlahy stěží dosažitelná, ale je jen omezená v důsledku probíhajících technologických procesů, například u objektů těžkého strojírenství, v chemickém průmyslu, zemědělství, nrazírnách a chladírnách, železárnách a ocelárnách a podobné.

Řešení podle vynálezu je také vhodné pro podlahy v občanských budovách a v pěších zónách, například v nemocnicích nebo školách.

Vynález bude blíže objasněn pomocí dvou příkladů provedení .

Příklad 1

Výroba průmyslové podlahy bez dilatačních spár a o rozloze 200 m³ v průmyslových budovách pro skladování zboží v paletách ukládaných na sebe a působících užitným zatížením 7 t/m², za chladného počasí s teplotami od 0 do 7°C.

Základy

Základ průmyslové podlahy je tvořen standartní vrstvou vytvořenou ze směsi hrubého zrnitého kameniva, přičemž základy dále obsahují pod vrstvou kameniva válcováním zhutněnou izolační plastovou vrstvu.

Betonový podklad

Betonový podklad je vytvořen z prostého betonu a je tvo20 řen vrstvou tloušťky 17 cm. Na základ se uloží ve vzdálenosti 5 metrů od sebe profilové lišty, dodávané společností MIERS s obchodním názvem CONRACK, aby se tak vytvořila mřížka s oky majícími plochu 25 m². Tyto profilové lišty mají v průřezu tvar Y, výšku 50 mm a jsou vyrobeny z tuhého polypropylénu. Profilové lišty CONRACK se upevní na základ pomocí hřebů. Poloha těchto profilových lišt je přesně určena.

Potom se přivádí pomocí bezkolejového přívodního ústrojí čerstvá betonová směs. Tato litá betonová směs obsahuje:

- písek: 820 kg/m³, včetně 191 kg/m³ jemného písku,

- štěrk: 938 kg/m³,

- hydraulické pojivo (portlandský cement CPA 55):

370 kg/m³,

- záměsová voda: 197 +/- 7 kg/m³

- ztekucovací přísada: 0,25 % hmotnosti hydraulického poj iva.

Beton z této betonové směsi má zaručenou pevnost 35 MPa po 28 dnech tvrdnutí podle normy NF P 18305.

Tato betonová směs je rychle tuhnoucí směsí, takže již deset hodin po odlití je možno po betonu chodit.

Při přípravě podkladu se okolní teplota pohybovala od 3 do 5°C.

Na celou plochu podkladu se potom nanesl v jedné vrstvě adhezní základní nátěr, vytvořený z vodné disperze vinylových kopolymerů, Základní nátěr se nechal po dobu dvou hodin schnout. Spotřeba tohoto nátěru byla řádově 200 g na metr čtvereční povrchové plochy.

Na horní plochu celého podkladu se potom nanesla hmota pro vytvoření vyrovnávací vrstvy, který má vytvořit rovný horní povrch a zakrýt všechny nerovnosti podkladu, které by mohly tvořit zachycovací body pro další vrstvy. Při této operaci se nanášela vyrovnávací povlaková hmota v podstatě na bázi cementu, dodávaná na trh společností OMNIPLASTIC pod obchodním označením OMNIPLAN. Tento povlakový materiál byl vybrán kvůli vysoké úrovni mechanických hodnot, které mu umožňují odolávat nepřímému zatížení mechanickými napětími z průmyslového provozu.

Tento materiál se nanáší na podklad pomocí nanášecího čerpadla pod obchodním označením SERVAPLAN, popsaného v EP-PA 92420025.6, v průměrné tloušťce od 3 do 4 mm.

Vyrovnávací materiál se potom nechal tvrdnout po dobu 24 hodin, což byla doba postačující pro získání odolnosti proti pěšímu provozu.

Vyrovnávací vrstva se potom pokryla viskozní tekutou látkou, která umožňuje zamezit adhezi mezi nášlapnou vrstvou a vyrovnávací vrstvou. Tato látka tvoří pevný, nepropustný a dokonale neadhezní film a sestává z ropných derivátů ve vodné disperzi, dodávaných společností CHRYSO pod obchodním ooznačením ELVECURE. Spotřeba této látky je 150 g/m². Tento výrobek se po nanesení nechal po dobu 4 hodin vyschnout, aby vytvořil pochůznou plochu.

Po čtyřech hodinách se na povrch této neadhezní vrstvy rozmístily v pravidelných odstupech od sebe malé distančníky, mající rozteče přibližně 40 cm, pro uložení výztužné mřížoviny na distančníky. Mřížovina je tvořena galvanizovanou kovovou sítí s velikostí ok 10 mm x 10 mm a s průměrem drátů 1 mm. Mřížovina je dodávána svinutá do rolí a má délku pokrývající celou zpracovávanou plochu.

Kryt nebo obrusná vrstva

Potom se odléváním vytvořil kryt o tloušťce 2 cm, který má sloužit jako nášlapná vrstva. K lití tekutého materiálu se opět použilo automatického čerpadla SERVAPLAN. Nanášení materiálu trvalo přibližně dvě hodiny.

Krycí vrstva pro vytvoření	nášlapné vrstvy	obsahovala v
hmotnostních množstvích
- portlandský cement	18 % až	25 %
- bauxitový cement	1 % až	10 %
- plniva	5 % až	25 %
- křemičitý písek	35 % až	65 %
- organické pojivo	0,5 % až	5 %
- ztekucovací činidlo	0,05 % až	1 %
- regulátor tuhnutí	0,01 % až	0,3 %

Do směsi mohou být přidávány také další složky, které mají dále zlepšit charakteristické znaky a kvalitu povlaku (barviva, tvrdidla, zpomalovače a podobně).

Kryt je potom ponechán v dohotoveném stavu po dobu 18 hodin a potom se aplikuje látka, která je schopna zpomalit odpařování vody z hydraulického krytu a tím zamezit předčasnému vzniku trhlin. Tato látka, nazývaná vytvrzovacím činidlem, je speciálně upravena pro následnou aplikaci libovolné další estetické povrchové úpravy, vytvářené barvami, textilem, plasty a podobně.

Podlaha se udržuje mimo provoz po dobu 48 hodin a potom se do pěti dnů může vystavit značnému provoznímu namáhání, aniž by přitom došlo k poškození jejího povrchu. Podlahu je možno zatížit například paletami o hmotnosti 1,2 tuny, uloženými na sebe do pěti vrstev, ukládaných vysokozdvižným vozíkem s plnými koly z tuhé pryže.

- 23 28 dnů po odlití nevznikly na žádném místě podlahy trhlinky.

Příklad 2

Renovace 150 m² průmyslové podlahy bez dilatačních spár za chladného počasí při teplotách od +1°C do +15°C.

Podklad

Podkladem nášlapné vrstvy je suchý vyzrálý beton s-příznivými pevnostními hodnotami a se správnou soudržností, ovšem obsahuje nepravidelně rozložené trhliny.

Celý podklad je stabilizovaný.

Příprava podkladu

Celá plocha stávajícího betonu se očistila a potom se pečlivě vysála vysavačem, aby se odstranily všechny nesoudržné části a celý povrch měl stejnoměrnou strukturu.

Potom se na celu plochu nanesl adhezní základní nátěr v jedné vrstvě. Tento základní nátěr sestával z vodné fáze vinylových kopolymerů.

Základní nátěr se vysoušel po dobu dvou hodin. Spotřeba nátěrové hmoty byla řádově 200 g/m² povrchové plochy.

Na horní plochu základu se potom nanesla vyrovnávací vrstva, aby se vytvořil rovinný povrch a vyloučila se možnost vzniku zachycovacích bodů. Produkt, ze kterého byla nanášením nebo rozlitím vytvořena vyrovnávací plocha, byl připraven v podstatě na bázi cementu a byl dodán společností OMNIPLAS·· TIC pod obchodním označením OMNIPLAN. Tento materiál byl vybrán pro jeho dobré mechanické vlastnosti, které mu dodávají schopnost odolávat nepřímému zatížení průmyslovými mechanickými napětími.

Vyrovnávací materiál se nanášel co nejrychleji pomocí nanášecího čerpadla s obchodním označením SERVAPLAN, popsaného v EP-PA 92420025.6, v průměrné tloušťce od 3 do 4 min. _

Vyrovnávací vrstva se potom pokryla viskozní tekutou látkou, která umožňuje zamezit adhezi mezi nášlapnou vrstvou a vyrovnávací vrstvou. Tato látka tvoří pevný, nepropustný a dokonale neadhezní film a sestává z ropných derivátů ve vodné disperzi, dodávaných společností CHRYSO pod obchodním označením ELVECURE. Spotřeba této látky je 150 g/m².

Tento výrobek se po nanesení nechal po dobu 4 hodin vyschnout, aby vytvořil pochůznou plochu.

Po čtyřech hodinách se na povrch této neadhezní vrstvy rozmístily v pravidelných odstupech od sebe malé distančníky, mající rozteče přibližně 40 cm, pro uložení výztužné mřížky na distančníky. Mřížka je vytvořena ze skleněných vláknitých útvarů s velikostí ok 1 cm a je dodávána svinutá do rolí a má délku pokrývající celou zpracovávanou plochu. Samolepicí mřížka je v určitých místech přilepena k podkladu a tím je chráněna proti nežádoucími roztržení.

Kryt nebo obrusná vrstva

Potom se odléváním vytvoří kryt o tloušťce 2 cm, který má sloužit jako nášlapná vrstva. K lití tekutého materiálu se opět použilo automatického čerpadla SERVAPLAN. Nanášení materiálu trvalo přibližně dvě hodiny.

Krycí vrstva pro vytvoření nášlapné vrstvy obsahovala v hmotnostních množstvích

- portlandský cement	18	%	až	25	%
- bauxitový	cement	1	%	až	10	%
- plniva		5	%	až	25	%
- křemičitý	písek	35	%	až	65	%
- organické	poj ivo	0,5	%	až	5	%
- ztekucovací činidlo	0,05	%	až	1	%
- regulátor	tuhnutí	0,01	%	až	o,:	J %

Kryt je potom ponechán v dohotoveném stavu po dobu 18 hodin a potom se aplikuje látka, která je schopna zpomalit odpařování vody z hydraulického krytu a tím zamezit předčasnému vzniku trhlin. Tato látka, nazývaná vytvrzovacím činidlem, je speciálně upravena pro následnou aplikaci libovolné další estetické povrchové úpravy, vytvářené barvami, textilem, plasty a podobně. t:

Podlaha se udržuje mimo provoz po dobu 48 hodin a potom se do pěti dnů může vystavit značnému provoznímu namáhání, například skladování elektromotorů o hmotnosti 1 tuny, se kterými manipuluje vysokozdvižný vozík s koly opatřenými tuhými pryžovými obručemi.

dnů po odlití se nikde neobjevily trhliny.

Claims

PATENTOVé NÁROKY

1. Podlaha pro průmyslové účely, obsahující nejméně jednu krycí vrstvu na novém nebo stávajícím betonovém podkladu, jejíž krycí vrstva je vytvořena ze směsi na bázi nejméně jednoho hydraulického pojivá, vyznačující se tím , že krycí vrstva není spojena s betonovým podkladem a horní plocha betonového podkladu je postupně upravena následuj ícími operacemi:

a) vyrovnáním horní plochy betonového podkladu, aby poměr nerovností k rovinné ploše byl menší než 2 mm při měření pomocí dvoumetrového měrného pravítka,

b) uložením nejméně jednoho prostředku, který je nazýván separačním prostředkem, pro zamezení spojení první krycí vrstvy k vyrovnanému povrchu podkladu a

c) uložením nejméně jedné krycí vrstvy, vyztužené v celé zpracovávané ploše, na separační prostředek, přičemž tloušťka krycí vrstvy je nejvýše 30 mm.
2. Podlaha podle nároku 1, vyznačující se tím , že vyrovnání podkladu je dosaženo pokrytím jeho horní plochy nejméně jednou vrstvou samovyrovnávacího materiálu (dále označovanou vyrovnávací vrstvou), přičemž vyrovnávací vrstva je soudržná s betonovým podkladem.
3. Podlaha podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se t í m , že betonový podklad má pevnost v tlaku nejméně 10 MPa, zejména nejméně 20 MPa (podle EN normy 196-1 z března 1990) a její pevnost v tahu za ohybu je nejméně 2,2 MPa, zejména nejméně 2,5 MPa, přičemž stav jejího povrchu je takový, že pevnost krytu v prostém tahu je 1,0 až 1,5 MPa, zejména kolem 2 MPa.
4. Podlaha podle nároku 3 nebo 4, vyznačující setí m , že vyrovnávací vrstva je vytvořena z materiálu, který po svém vytvrzení umožňuje dosáhnout minimální pevnosti v tlaku kolem 10 MPa, zejména nejméně 20 MPa.
5. Podlaha podle nároku 4, vyznačující se tím , že tlouštka vyrovnávací vrstvy je řádově 3 mm nebo více.
6. Podlaha podle nároků 1 až 5, vyznačující se t í m , že tlouštka vrstvy vytvořené nejméně jedním separačním prostředkem je řádově 100 μιη až 200 μιη.
7. Podlaha podle nároků l až 5, vyznačující se t í m , že tlouštka vrstvy vytvořená nejméně jedním separačním prostředkem je nejméně 3 mm za podmínky, že použitý materiál je schopen odolávat bez deformace působení tlaku na nášlapnou plochu při provozu.
8. Podlaha podle nároků 1 až 7, vyznaču j -í c í se t í m , že krycí vrstva je vytvořena ze směsi obsahující nejméně jedno hydraulické pojivo a nejméně jedno organické poj ivo.
9. Podlaha podle nároků 2 až 8, vyznačující se t í m , že před vytvářením vyrovnávací vrstvy na betonovém podkladu se horní vrstva podkladu pokryje vrstvou impregnační látky pro zlepšení adheze a pro regulaci pórovitosti betonového podkladu a v případě potřeby pro zamezení tvorby povrchových výkvětů.
10. Podlaha podle nároků laž5, vyznačující se t í m , že při vytváření nové podlahy se na podklad uloží nejméně jedna profilová lišta z materiálu s malou nebo žádnou soudržností s betonem, přičemž tyto profilové lišty zmenšením zbývající průřezové plochy podkladu v místě svého uložení umožňují vyvolat vznik v podstatě svislých trhlin v místě profilové lišty, jestliže tahové napětí v betonu, vyplývající ze smršťování, je dostatečné,₌ a potom se na základ s uloženými profilovými lištami naleje betonová směs pro vytvoření betonového podkladu.
11. Podlaha podle nároku 1, vyznačující se tím, že profilové lišty se umístí do všech oblastí, kde by koncentrace tahových napětí mohla vést ke vzniku nežádoucích trhlin.
12. Podlaha podle nároku 10 nebo 11, vyznačuj í cí se tím, že profilové lišty mají v průřezu tvar písmena V, uloženého v obrácené poloze na základ podlahy a úhel sevřený mezi rameny písmena V je směrován k hornímu povrchu betonového podkladu.
13. Podlaha podle nároku 10 nebo 11, vyznačuj í c í se t í m , že profilové lišty mají v průřezu tvar písmena T, uloženého na základ podlahy v obrácené poloze a stojina písmena T je uložena svisle a směrována k horní ploše podkladu.
14. Podlaha podle nároku 10 nebo 11, vyznačuj í cí se tím, že profilové lišty mají v průřezu tvar písmena Y, uloženého ve stabilní poloze na základu podlahy a jedno z ramen písmena Y je uloženo svisle a směrováno k horní ploše podkladu.
15. Podlaha podle nároků 10 až 14, vyznačující se tím, že profilové lišty jako iniciátory vzniku trhlin jsou rozmístěny v odstupech od sebe, pohybujících se v rozsahu od 1 metru do 10 metrů, zejména nejméně 5 metrů.

V
16. Podlaha podle nároků 10 až 15, vyznačující se tím, že výška profilových lišt je rovna nejméně 1/6 výšky betonového podkladu, zejména nejméně 1/3 výšky betonového podkladu, nejvýhodněji nejméně polovině výšky betonového podkladu.