CZ265997A3 - Guanididy fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny, způsob jejich přípravy, jejich použití jako léčiva nebo diagnostického činidla a léčivo, které je obsahuje - Google Patents

Description

Oblast techniky ----- J Λ10 UU S v 1 A.

Popisují se guanididy fenylsubstituované alkeny&ýýO___.„,.

karboxylové kyseliny, způsob jejich přípravy, jejich použití ¹ jako léčiva nebo diagnostického činidla jakož i léčivo, kdb^é'’'^ θ | je obsahuje.

Dosavadní stav techniky

03$0Q ’ 0 ί I 3 •(o

Nejprominentnějšími zástupci acylguanidinů jsou^' guanididy pyrazinkarboxylové kyseliny a benzoové kyseliny obecných vzorců V a VI.

Amilorid: symboly R a R' představují vždy atom vodíku,

Dimethylamilorid: symboly R a R představují vždy methylovou skupinu,

Ethylisopropylamilorid: R znamená skupinu CH(CH₃)₂, R' představuje skupinu C₂H₅,

Sloučeniny obecného vzorce V jsou v literatuře obecně označovány jako amiloridy. Samotný amilorid (symboly R a R' představují vždy atom vodíku) nachází použití v terapii jako diuretikum šetřící draslík. V literatuře je popsána řada dalších sloučenin typu amiloridu, jako například dimethylamilorid nebo ethylisopropylamilorid.

Jsou známé výzkumy, které poukazují na antiarytmické vlastnosti amiloridu (Circulation 79, 1257 až 1263 (1989)). Širšímu použití jako antiarytmika však brání skutečnost, že tento účinek je pouze slabý a doprovází jej účinky snižující tlak krve a saluretické účinky, kteréžto vedlejší účinky jsou nežádoucí při léčení poruch srdečního rytmu.

Odkazy na antiarytmické vlastnosti amiloridu byly získány rovněž při pokusech na izolovaných srdcích zvířat (Eur. Heart J. 9 (suppl. 1): 167 (1988) (book of abstracts)). Tak bylo například na srdcích krys zjištěno, že uměle vyvolané kmity srdeční komory mohou být amiloridem zcela potlačeny. Ještě účinnější než amilorid byl v tomto modelu výše uvedený derivát amiloridu, ethylisopropylamilorid.

Sloučeniny obecného vzorce VI jsou selektivními inhibitory všudypřítomného systému vyměňujícího sodík s protony (subtyp 1, NHE-1; Na⁺/H⁺-exchanger subtype 1) . Zástupci těchto sloučenin známými z literatury jsou sloučeniny HOE 694 a HOE 642, u nichž bylo popsáno antiarytmické působení a za ischemických podmínek kardioprotektivní působení (a) Scholz W., Albus U., Linz W., Martorana P., Lang H. J., Scholkens B. A.; Effects of Na⁺/H⁺ exchange inhibitors in cardiac ischemia; J. Mol. Cell. Cardiol. 1992; 24: 731 až 739; b) Scholz W., Albus U.; Na⁺/H⁺ exchange and its inhibition in cardiac ischemia and reperfusion; Basic Res. Cardiol. 1993; 88: 443 - 455; c) Scholz W., Albus U., Counillon L., Gogelein H., Lang H. J., Linz W., Weichert A., Scholkens B. A.; Protective effects of HOE 642, a selective sodium-hydrogen exchange subtype 1 inhibitor, on cardiac ischaemia and reperfusion; Cardiovasc. Res. 1995; 29: 260 až 268; d) Bugge E. a Ytrehus K.; Inhibition of sodium-hydrogen exchange reduces infarct size in the isolated rat heart - A protective additive to ischaemic preconditioning; Cardiovasc.

Res. 29: 269 - 274, 1995.)

Dále jsou z literatury jako inhibitory NHE (výměny Na⁺/H⁺) známé guanididy 3-fenyl- a 3-thiofenylpropenové kyseliny obecného vzorce VII (US 2 734 904, WO 84/00875,

DE-OS 44 21 536.3) kde R¹ představuje

Rt

NH₂ o nh₂ fenylovou nebo thiofenylovou (VII) skupinu;

nicméně v těchto dokumentech nejsou ani popsány ani z nich nejsou nasnadě žádné bisguanidinové sloučeniny niže uvedeného obecného vzorce I.

Podstata vynálezu

Vynález se týká guanididů fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I

R4

ve kterém

T představuje skupinu obecného vzorce

x

R^a znamená atom vodíku, fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR⁶, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu

0_r (CH₂) _aC_bF_2b+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo skupinu NR⁷R⁸,

r	má hodnotu 0 nebo 1,
a	má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4,
b	má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R⁶ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR⁹R¹⁰, symboly R⁹ a R¹⁰ znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, symboly R⁷ a R⁸ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R⁶, nebo symboly R⁷ a R⁸ společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl, symboly R^B, R^c a R^D mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R^A, x má hodnotu 0, 1 nebo 2, y má hodnotu 0, 1 nebo 2,

R^F znamená atom vodíku, fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, skupinu 0_p (CH₂) _£C_gF_2í+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, p má hodnotu 0 nebo 1, f má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, g má hodnotu 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8,

R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^F,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu -OkCmH2m+1, -Oa(CH2)pCqF2(I+1, atom fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu - (C=0) -N=C (NH2) 2, -SOrR¹⁷, -SOr2NR³¹R³², -0_u (CH₂) _VC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až atomy uhlíku nebo -S_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku,

k	má	hodnotu	0	nebo 1,
m	má	hodnotu	o,	.1, 2, 3, 4, 5,	6, 7 nebo 8,
n	má	hodnotu	0	nebo 1,
P	má	hodnotu	o,	1, 2, 3 nebo 4,
q	má	hodnotu	1,	2, 3, 4, 5, 6,	7 nebo 8,
r	má	hodnotu	0,	1 nebo 2,
r2	má	hodnotu	0,	1 nebo 2,
symboly	R31 a R32	nezávisle na sobě	znamenají vždy

vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku nebo perf luoralkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5

	methylenových skupin,	z nichž může být jedna
	skupina CH2 nahrazena	kyslíkem, sírou, skupinou
	NH, N-CH3 nebo N-benzyl,
R17	představuje alkylovou uhlíku,	skupinu s 1 až 8 atomy
u	má hodnotu 0 nebo 1,
u2	má hodnotu 0 nebo 1,
v	má hodnotu 0, 1, 2, 3	nebo 4,
přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substi-
tuovaný jedním až třemi	substituenty vybranými ze
souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, triflu-

ormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny - (CH₂)„NR²¹R²², NR¹⁸R¹⁹ a heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² nezávisle na sobě představují vždy alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž heterocykluš heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂)^NR²⁴R²⁵ a NR²⁶R²⁷, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž zbytek T je v molekule přítomen alespoň dvakrát, nicméně však nejvýše třikrát, jakož i jejich farmaceuticky přijatelných solí.

Výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých nh₂

N

Y představuje skupinu obecného vzorce

RF rb rd

X ra rc re y o nh₂

R^a znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR⁶, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu 0_r (CH₂) _aC_bF_2b+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo skupinu NR⁷R⁸, r má hodnotu 0 nebo 1, a má hodnotu 0, 1 nebo 2, b má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R⁶ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR⁹R¹⁰, symboly R⁹ a R¹⁰ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu, symboly R⁷ a R⁸ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R⁶, nebo symboly R⁷ a R⁸ společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl, symboly R^B, R^c a R^D mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R^A, x má hodnotu 0 nebo 1, y má hodnotu 0 něbo 1,

R^f znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu O_p (CH₂) _£C_gF_2g+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, p má hodnotu 0 nebo 1, f má hodnotu 0, 1 nebo 2, g má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^F,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu OkC_mF[_2jI1+i, OnCgRíg+l!

atom fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu -(C=O)-N=C(NH₂)₂, -SO_rR¹⁷, -SO_r2NR³¹R³²,

-O_u(CH₂)_vC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku nebo -S_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku, k má hodnotu 0 nebo 1, m má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, n má hodnotu 0 nebo 1, q má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, r má hodnotu 2, r2 má hodnotu 0, 1 nebo 2, symboly R³¹ a R³² nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl,

R17	představuj e uhlíku,	alkylovou skupinu s 1 až	4 atomy
u	má hodnotu	0 nebo 1,
u2	má hodnotu	0 nebo 1,
v	má hodnotu	0, 1 nebo 2,
přičemž fenylový	kruh je nesubstituovaný nebo	substi-
tuovaný jedním	až třemi substituenty vybranými ze

souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny - (CH₂) JSTR²¹R²², NR^1SR¹⁹ a heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1,-2, 3 nebo 4, přičemž heterocyklus heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂) „2NR²⁴R²⁵ a NR²⁶R²⁷, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ představují vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž je však zbytek T v molekule přítomen pouze dvakrát, jakož i jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Zvláště výhodné jsou sloučeniny obecného vzorce I, ve kterých

T představuje skupinu obecného vzorce

x má hodnotu 0, y má hodnotu 0,

R^f znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu -O_pC_gF_2g+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, p má hodnotu 0 nebo 1, g má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je vždy nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^F,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu -OkCmH2m+1, ^-OnC_qF_2q+1, atom fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu -(C=O)-N=C(NH₂)₂, -so₂ch₃, -so₂nr³¹r³², -O_u(CH₂)_vC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku nebo -S_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku, k má hodnotu 0 nebo 1, m má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, n má hodnotu 0 nebo 1, q má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, symboly R³¹ a R³² nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl, u má hodnotu 0 nebo 1, u2 má hodnotu 0 nebo 1, v má hodnotu 0 nebo 1, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny - (CH₂) „NR^R²² a NR^1BR¹⁹, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž heterocyklus heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂)^NR²⁴R²⁵ a NR^2eR²⁷, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž je však zbytek T v molekule přítomen pouze dvakrát, jakož i jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Obzvláště výhodné jsou následující sloučeniny:

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.4- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

2,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]naftalen-dihydrochlorid,

1,2-bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]-2-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

3-(4-chlor-3-guanidinokarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methyl-propenguanidid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2-methoxy-5-methylbenzen-hydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-methylbenzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-brombenzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methoxyfenoxy)benzen-dihydrochlorid,

1, 2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methylfenoxy)-benzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-methoxybenzen-hydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-terc.butylbenzen-hydrochlorid,

1.4- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(fenoxy)benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(methoxy)benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(ethoxy)benzen-dihydrochlorid a

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(3-pyridyloxy)benzen-dihydrochlorid.

Propenguanididem se rozumí guanidid propenové kyseliny. Pokud sloučeniny obecného vzorce I obsahují jedno nebo několik center asymetrie, mohou být jak v S- tak v R-konfiguraci. Sloučeniny podle vynálezu se mohou vyskytovat jako optické izomery, jako diastereomery, jako racemáty nebo jako jejich směsi.

Uspořádáni sloučenin obecného vzorce I na dvojné vazbě může být jak v E- tak v Z-konfiguraci. Tyto sloučeniny se mohou vyskytovat jako izomery na dvojné vazbě ve směsi.

Uvedené alkylové a . perfluoralkylové zbytky mohou mit jak přimý tak rozvětvený řetězec.

Pod pojmem heteroarylová skupina s 1 až 9 atomy uhlíku se rozumí zvláště zbytky odvozené od fenylové nebo naftylové skupiny, ve kterých je jedna nebo několik skupin CH nahrazeno dusíkem nebo/a ve kterých jsou alespoň dvě sousedící skupiny CH nahrazeny sírou, skupinou NH nebo kyslíkem za vzniku pětičlenného aromatického kruhu. Dále mohou být rovněž jedním nebo oběma atomy, které tvoří místa kondenzace bicyklických zbytků, atomy dusíku (jako v případě indolizinylové skupiny).

Mezi heteroarylová skupiny patří zvláště furanylová, thienylová, pyrrolylová, imidazolylová, pyrazolylová, triazolylová, tetrazolylová, oxazolylová, thiazolylová, isothiazolylová, pyridylová, pyrimidinylová, pyridazinylová, indolylová, chinolylová, isochinolylová, ftalazinylová, chinoxalinylová, chinazolinylová a cinnolinylová skupina.

isoxazolylová, pyrazinylová, indazolylová,

Vynález se dále týká způsobu přípravy sloučeniny obecného vzorce I, který se vyznačuje tím, že se sloučenina obecného vzorce II

ve kterém mají symboly R¹', R², R³, R⁴, R% R% R% R^C/ R^D, R^E, R^f, x a y významy uvedené výše a L znamená snadno nukleofilní substitucí nahraditelnou odstupující skupinu, podrobí reakci s guanidinem.

Aktivované deriváty kyselin obecného vzorce II, ve kterých L představuje alkoxyskupinu, zvláště methoxyskupinu nebo fenoxyskupinu, fenylthioskupinu, methylthioskupinu, 2-pyridylthioskupinu nebo dusíkatý heterocyklický zbytek, zvláště 1-imidazolylovou skupinu, se získají výhodně o sobě známým způsobem z výchozích chloridů karboxylových kyselin (sloučenin obecného vzorce II, kde L znamená atom chloru), které lze zase připravit o sobě známým způsobem z výchozích karboxylových kyselin (sloučenin obecného vzorce II, kde L znamená hydroxylovou skupinu), například reakcí s thionylchloridem.

Kromě chloridů karboxylových kyselin obecného vzorce II (ve kterém L znamená atom chloru) lze z výchozích derivátů alkenylové kyseliny (sloučenin obecného vzorce II, kde L představuje hydroxylovou skupinu) o sobě známým způsobem přímo připravit rovněž další aktivované deriváty kyselin obecného vzorce II, jako například methylester obecného vzorce II, kde L znamená methoxyskupinu, reakcí s plynným chlorovodíkem v methanolu, imidazolid obecného vzorce II reakcí s karbonyldiimidazolem (L představuje 1-imidazolylovou skupinu, Staab, Angew. Chem. Int. Ed. Engl. 1, 351 - 367 (1962)) či směsné anhydridy obecného vzorce II reakcí s

C1-COOC₂H₅ nebo tosylchloridem za přítomnosti triethylaminu v inertním rozpouštědle. Aktivaci alkenylových kyselin lze provádět rovněž dicyklohexylkarbodiimidem (DCC) nebo 0-[(kyan(ethoxykarbonyl)methylen)amino]-1,1,3,3-tetramethyluronium-tetrafluorborátem (TOTU) (Proceedings of the 21. European Peptide Symposium, Peptides 1990, editoři E. Giralt a D. Andreu, Escom, Leiden, 1991). Řada vhodných způsobů přípravy aktivovaných derivátů karboxylových kyselin obecného vzorce II je popsána v odborné literatuře, jejíž seznam je uveden v práci J. March, Advanced Organic Chemistry, třetí vydání (John Wiley and Sons, 1985), strana 350.

Reakce aktivovaného derivátu karboxylové kyseliny obecného vzorce II s guanidinem se provádí o sobě známým způsobem v protickém nebo aprotickém polárním ale inertním organickém rozpouštědle. Při reakci methylesteru alkenylové kyseliny (sloučeniny obecného vzorce II, kde L představuje methoxyskupinu) s guanidinem se přitom účelně používá methanol, isopropanol nebo tetrahydrofuran při teplotě od 20 °C do teploty varu těchto rozpouštědel. Většina reakcí sloučenin obecného vzorce II s guanidinem neobsahujícím soli se výhodně provádí v aprotických inertních rozpouštědlech, jako je tetrahydrofuran, dimethoxyethan nebo dioxan. Jako rozpouštědlo lze však při reakci sloučeniny obecného vzorce II s guanidinem upotřebit rovněž vodu za použití báze, jako například hydroxidu sodného.

Pokud L představuje atom chloru, pracuje se výhodně za přidání činidla vázajícího kyselinu, například ve formě nadbytečného guanidinu, pro vázání halogenovodíkové kyseliny.

Část výchozích derivátů alkenylové kyseliny obecného vzorce II je známá a popsaná v literatuře. Neznámé sloučeniny obecného vzorce II lze připravit pomocí způsobů známých z literatury. Získané alkenylové kyseliny se přemění jednou z výše popsaných variant způsobu na sloučeniny obecného vzorce

I podle vynálezu.

Zavedení některých substituentů se provádí způsoby známými z literatury pomocí palladiem zprostředkované křížové reakce (cross-coupling) arylhalogenidů, popřípadě aryltrifluormethansulfonátů, například s organostannáty, organickými kyselinami boru nebo organoborany nebo organickými sloučeninami mědi popřípadě zinku.

Alkenylguanidiny obecného vzorce I jsou obecně slabými bázemi a mohou vázat kyseliny za vzniku solí. Jako adiční soli s kyselinami přicházejí v úvahu soli všech farmakologicky přijatelných kyselin, například halogenidy, obzvláště hydrochloridy, laktáty, sulfáty, citráty, tartráty, acetáty, fosfáty, methylsulfonáty a p-toluensulfonáty.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou substituovanými acylguanidiny.

Je překvapující, že sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu inhibuji systém vyměňujícího sodík s protony subtypu 3. Dosud známé inhibitory NHE (Na⁺/H⁺-exchanger) jsou na tento subtyp sotva účinné.

Sloučeniny obecného vzorce I snižují krevní tlak a jsou tudíž vhodné jako léčiva pro léčení primáni a sekundární hypertonie. V důsledku jejich salidiuretického působení jsou vhodné jako diuretika.

Kromě toho působí sloučeniny podle vynálezu, samotné nebo v kombinaci s inhibitory NHE specifickými pro jiný subtyp, antiischemicky. Chrání orgány akutně nebo chronicky nedostatečně zásobované kyslíkem, pomocí snižování ischemicky indukovaného poškození nebo zabránění tomuto poškození, a jsou tudíž vhodné jako léčiva například při thrombosách, spasmech cév, atherosklerose nebo při operativních zákrocích (například při orgánových transplantacích ledvin a jater, kdy tyto sloučeniny mohou být použity jak pro ochranu orgánů v dárci před odebráním orgánů a v průběhu odebírání orgánů, tak pro ochranu odebraných orgánů například při manipulaci s těmito orgány nebo jejich skladování ve fyziologických tekutinách, jakož i při převedení do organismu příjemce), nebo při chronickém nebo akutním selhání ledvin.

Vzhledem k jejich ochrannému působení proti ischemicky indukovaným poruchám jsou tyto sloučeniny vhodné rovněž jako léčiva pro léčení ischemií nervového systému, obzvláště centrálního nervového systému, přičemž jsou například vhodné k léčení záchvatu mrtvice (apoplexie) nebo mozkového edému. Kromě toho jsou sloučeniny podle vynálezu obecného vzorce I vhodné rovněž pro léčení různých forem šoků, jako je například alergický, kardiogenní, hypovolemický a bakteriální šok.

Sloučeniny podle vynálezu dále vyvolávají zlepšení stimulace dýchání a lze je tudíž použít k léčení dýchacích poruch při následujících klinických stavech a onemocněních: narušení centrální stimulace dýchání (například centrální spánková apnoe, náhlá smrt dětí, pooperační hypoxie), svalově podmíněných poruchách dýchání, poruchách dýchání po dlouhodobém umělém dýchání, poruchách dýchání při adaptaci na vysokohorské prostředí, obstrukčních a smíšených formách spánkové apnoe, akutních a chronických onemocněních plic spojených s hypoxií a hyperkapnií.

Jako vhodná kombinace se zesíleným působením a sníženým množstvím používané účinné látky se osvědčuje kombinace inhibitoru NHE s látkou inhibující karboanhydrasu (například acetazolamidem), kdy posledně uvedená látka způsobuje metabolickou acidosu a tím již zvyšuje dýchací činnost.

Kromě toho se sloučeniny obecného vzorce I podle vynálezu vyznačují silným inhibičním působením na buněčnou proliferací, například na buněčnou proliferací fibroblastů a proliferací hladkých svalů cév. Proto přicházejí sloučeniny obecného vzorce I v úvahu jako účinná terapeutika pro onemocnění, při kterých představuje buněčná proliferace primární nebo sekundární příčinu, a lze je tudíž použít jako antiatherosklerotika, prostředky proti pozdním diabetickým komplikacím, proti rakovinným onemocněním, proti fibrotickým onemocněním jako je fibrosa plic, fibrosa jater nebo fibrosa ledvin, proti endoteliální dysfunkci a proti hypertrofiím a hyperplaziím orgánů, zvláště hyperplazii prostaty popřípadě hypertrofii prostaty. Kromě toho způsobují tyto sloučeniny snižování hladiny cholesterolu a jsou tudíž vhodné jako léčiva k prevenci a léčení atherosklerosy.

Sloučeniny podle vynálezu jsou účinnými inhibitory buněčného výměnného (antiporterového) systému Na⁺ / H⁺, subtypu 1 a 3, který je při četných onemocněních (esenciální hypertonie, atheroskleróza, diabetes atd.) zvýšen rovněž u takových buněk, které jsou snadno přístupné jeho měření, jako jsou například erythrocyty, thrombocyty nebo leukocyty. Sloučeniny podle vynálezu jsou tedy vhodné jako výborné a jednoduché vědecké nástroje, například při jejich použití jako diagnostických činidel pro stanovení a rozlišení určitých forem hypertonie, ale také atherosklerózy, diabetes, proliferativních onemocnění atd. Kromě toho jsou sloučeniny obecného vzorce I vhodné k preventivní terapii k zabránění vzniku vysokého krevního tlaku, například esenciální hypertonie.

Kromě toho bylo zjištěno, že sloučeniny obecného vzorce I příznivě ovlivňují sérové lipoproteiny. Obecně je uznáváno, že pro vznik arteriosklerotických změn cév, zejména koronární choroby srdeční, představují příliš vysoké hladiny krevního tuku, takzvaná hyperlipoproteinemie, podstatný rizikový faktor. Pro profylaxi a regresi atherosklerotických změn má tedy snižování zvýšené hladiny sérových lipoproteinů mimořádný význam. Kromě snížení celkové hladiny sérového cholesterolu má zvláštní význam snižování podílu konkrétních atherogenních lipidových frakcí tohoto celkového cholesterolu, zejména nízkohustotních lipoproteinů (low density lipoproteins, LDL) a lipoproteinů s velmi nízkou hustotou (very low density lipoproteins, VLDL), jelikož tyto lipidové frakce představují atherogenní rizikový faktor. Naproti tomu vysokohustotním lipoproteinům se připisuje ochranná funkce proti koronární chorobě srdeční. V souladu s tím mají být hypolipidemika schopná snižovat hladinu nejen celkového cholesterolu, ale zejména -hladinu VLDL- a LDL-frakcí sérového cholesterolu. Nyní bylo zjištěno, že sloučeniny obecného vzorce I v důsledku ovlivňování hladiny sérového lipidu vykazují cenné terapeuticky využitelné vlastnosti. Tak tyto sloučeniny podstatně snižují zvýšené koncentrace LDL a VLDL v séru, které jsou pozorovány například v důsledku zvýšeného dietetického příjmu stravy bohaté na cholesterol a lipidy nebo při patologických změnách metabolismu, například geneticky podmíněné hyperlipidemii. Lze je tudíž použít k profylaxi a regresi atherosklerotických změn, kdy vyřazují z působení kauzální rizikový faktor. Patří sem nejen primární hyperlipidemie, ale rovněž určité sekundární hyperlipidemie, ke kterým dochází například při cukrovce. Kromě toho vedou sloučeniny obecného vzorce I ke zřetelné redukci infarktů vyvolaných metabolickými anomáliemi, a zejména k podstatnému snížení vyvolaného rozsahu infarktu a stupně jeho závažnosti. Dále sloučeniny obecného vzorce I poskytují účinnou ochranu proti poškozením endotelu vyvolaným metabolickými anomáliemi. V důsledku této ochrany cév proti syndromu endoteliální dysfunkce jsou sloučeniny obecného vzorce I účinnými léčivy k prevenci a k léčení křečí (spasem) koronárních cév, atherogenese a atherosklerosy, levokomorové hypertrofie a dilatované kardiomyopatie, a thrombotických onemocnění.

Uvedené sloučeniny se tedy výhodně používají k přípravě léčiva pro léčení hypercholesterolemie, k přípravě léčiva pro prevenci atherogenese, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení atherosklerosy, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení onemocněni, která jsou vyvolávána zvýšenou hladinou cholesterolu, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení onemocnění, která jsou vyvolávána endoteliální dysfunkcí, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení atherosklerosou indukované hypertonie, k přípravě léčiva pro prevenci a léčeníatherosklerosou indukovaných thrombos, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení hypercholesterolemií a endoteliální dysfunkcí indukovaných ischemických poškození a postischemických reperfusních poškození, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení hypercholesterolemií a endoteliální dysfunkcí indukovaných kardiálních hypertrofií a kardiomyopathií, k přípravě léčiva pro prevenci a léčení hypercholesterolemií a endoteliální dysfunkcí indukovaných křečí (spasem) koronárních cév a infarktu myokardu či k přípravě léčiva pro léčení výše uvedených onemocnění v kombinaci s látkami snižujícími krevní tlak, výhodně s inhibitory enzymu konvertujícího angiotensin (ACE) a antagonisty receptoru angiotensinu. Jako vhodná kombinace se zesíleným působením a sníženým množstvím používané účinné látky se osvědčuje kombinace inhibitoru NHE obecného vzorce I s účinnou látkou snižující hladinu tuku v krvi, výhodně s inhibitorem HMG-CoA-reduktasy (například lovastatinem nebo pravastatinem), přičemž posledně uvedená látka vykazuje hypolipidemické působení a tím zesiluje hypolipidemické vlastnosti inhibitoru NHE obecného vzorce I.

Vynález se rovněž týká podání inhibitorů výměny sodíku s protony obecného vzorce I jako nového léčiva ke snižování zvýšené hladiny tuku v krvi, jakož i kombinace inhibitorů výměny sodíku s protony s léčivy, která snižují krevní tlak nebo/a působí hypolipidemicky.

Léčiva obsahující sloučeninu obecného vzorce I mohou být přitom aplikována orálně, parenterálně, intravenózně, rektálně nebo prostřednictvím inhalace, přičemž výhodný způsob aplikace je závislý na momentálních klinických projevech onemocnění. Sloučeniny obecného vzorce I lze přitom použít samotné nebo společně s galenickými pomocnými látkami, a to jak ve veterinární tak v humánní medicíně.

Pro odborníka je na základě jeho odborných znalostí zřejmé, které pomocné látky jsou vhodné pro požadovanou formulaci léčiva. Kromě rozpouštědel, činidel tvořících gely, čípkových základů, pomocných látek pro tablety a dalších nosičů účinných látek lze použít například antioxidanty, dispergační činidla, emulgátory, odpěňující činidla, látky upravující chuť, konzervační činidla, solubilizační přísady nebo barviva.

Pro orální použití se účinné sloučeniny smíchají s přísadami vhodnými pro tento účel, jako jsou nosné látky, stabilizátory nebo inertní ředidla a pomocí obvyklých způsobů se zpracují do vhodných aplikačních forem, jako jsou tablety, dražé, zasunovatelné kapsle a vodné, alkoholické nebo olejové roztoky. Jako inertní nosiče mohou být použity například arabská guma, magnézia, uhličitan hořečnatý, fosforečnan draselný, mléčný cukr, glukosa nebo škroby, obzvláště kukuřičný škrob. Přitom se může provádět příprava jak ve formě suchého tak rovněž vlhkého granulátu. Jako olejové nosné látky nebo jako rozpouštědla přicházejí v úvahu například rostlinné nebo živočišné oleje, jako slunečnicový olej nebo rybí tuk.

Pro subkutánní nebo intravenózní aplikaci se účinné sloučeniny, pokud je to žádoucí spolu s látkami obvyklými pro tento účel, jako jsou solubilizační přísady, emulgátory nebo další pomocné látky, upraví do formy roztoku, suspenze nebo emulze. Jako rozpouštědla přicházejí v úvahu například voda, fyziologický roztok chloridu sodného nebo alkoholy, například ethanol, propanol, glycerol, a kromě toho rovněž cukerné roztoky, jako jsou roztoky glukosy nebo mannitolu, nebo rovněž směsi různých uvedených rozpouštědel.

Jako farmaceutické formulace pro podání ve formě aerosolů nebo sprayů jsou vhodné například roztoky, suspenze nebo emulze účinné látky obecného vzorce I ve farmaceuticky přijatelném rozpouštědle, jako je obzvláště ethanol nebo voda, nebo ve směsi takových rozpouštědel.

Formulace může v případě potřeby obsahovat ještě další farmaceutické pomocné látky, jako jsou tenzidy, emulgátory a stabilizátory, jakož i hnací plyn. Takový přípravek obsahuje účinnou látku obvykle v koncentraci od přibližně 0,1 do 10, obzvláště od přibližně 0,3 do 3 % hmot.

Dávkování podávané účinné látky obecného vzorce I a četnost podávání závisí na síle a době trvání účinku použitých sloučenin, a kromě toho také na druhu a závažnosti léčeného onemocnění jakož i na pohlaví, věku, hmotnosti a individuálních reakcích léčeného savce. V průměru činí denní dávka sloučeniny obecného vzorce I u pacienta o hmotnosti přibližně 75 kg nejméně 0,001 mg / kg, zvláště 0,01 mg / kg, až nejvýše 10 mg / kg, zvláště 1 mg /kg tělesné hmotnosti. Při akutním propuknutí nemoci mohou být nutné ještě vyšší a především častější dávky, například až 4 dílčí dávky denně. Obzvláště při intravenózní aplikaci, například u pacientů s infarktem na jednotce intenzivní péče, mohou být nutné dávky činící až 200 mg denně.

Příklady provedení vynálezu

Obecný způsoby přípravy guanididů alkenylkarboxylových kyselin obecného vzorce I:

Varianta IA: z alkenylkarboxylových kyselin (sloučenin obecného vzorce II, ve kterém L znamená hydroxylovou skupinu)

1,0 ekvivalentu derivátu karboxylové kyseliny obecného vzorce II se rozpustí popřípadě suspenduje v bezvodém tetrahydrofuranu (5 ml / mmol) a poté se přidá 1,1 ekvivalentu karbonyldiimidazolu. Směs se míchá dvě hodiny při teplotě místnosti a poté se do reakčního roztoku přidá 5,0 ekvivalentu guanidinu. Směs se míchá přes noc, poté se za sníženého tlaku na rotační odparce oddestiluje tetrahydrofuran, přidá se voda, pH se upraví na hodnotu 6 až 7 2N kyselinou chlorovodíkovou a odfiltruje se odpovídající guanidid (sloučenina obecného vzorce I) . Takto získané guanididy karboxylových kyselin lze převést na odpovídající soli působením vodné, methanolické nebo etherické kyseliny chlorovodíkové nebo jiných farmakologický přijatelných kyselin.

Varianta 1B: z alkylesterů alkenylkarboxylových kyselin (sloučenin obecného vzorce II, ve kterém L znamená skupinu O-alkyl)

1,0 ekvivalentu alkylesterů karboxylové kyseliny obecného vzorce II a 5,0 ekvivalentu guanidinu (volné báze) se rozpustí v isopropanolu nebo se suspenduje v tetrahydrofuranu a získaný roztok nebo suspenze se zahřívá k varu pod zpětným chladičem až do úplného proběhnutí reakce (kontrola průběhu reakce se provádí chromatografií na tenké vrstvě), přičemž typická reakční doba činí 2 až 5 hodin. Rozpouštědlo se oddestiluje za sníženého tlaku na rotační odparce, zbytek se vyjme ethylacetátem a třikrát se promyje roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Vysuší se nad síranem sodným, rozpouštědlo se oddestiluje ve vakuu a zbytek se podrobí chromatografií na silikagelu za použití vhodného elučního činidla, například směsi ethylacetátu a methanolu v poměru 5:1. (Tvorba soli se provádí jako v případě varianty A) .

Příklad 1

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

la) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (desorpční chemická ionizace, DCI):

303 (M+l⁺) lb) Ester ze stupně la) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 187° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 246 (M⁺) lc) Dikarboxylová kyselina ze stupně lb) se podle varianty 1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání přes 200° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 329 (M+l)⁺

Příklad 2

1,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

2a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,3-isoftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester benzen-1,3-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (DCI): 303 (M+l⁺)

2b) Ester ze stupně 2a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se benzen-1,3-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 190° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 247 (M+l⁺)

2c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 2b) se podle varianty

IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bez29 barvá pevná látka o teplotě tání 175° C. Hmotová spektrometrie (DCI): 329 (M+l)⁺

Příklad 3

1,4-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

3a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,4-tereftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester benzen-1,4-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 41° C. Hmotová spektrometrie (DCI): 303 (M+l⁺)

3b) Ester ze stupně 3a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se benzen-1,4-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 190° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 247 (M+l⁺)

3c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 3b) se podle varianty

1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je žlutá pevná látka o teplotě tání 255° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 329 (M+l)⁺

Příklad 4

2,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]naftalen-dihydrochlorid

4a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 2,3-naftalendialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester naftalen-2,3-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (DCI): 353 (M+l⁺)

4b) Ester ze stupně 4a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se naftalen-2,3-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 210° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 295 (M-H)'

4c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 4b) se podle varianty

1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bez31 barvá pevná látka o teplotě tání přes 200° C. Hmotová spektrometrie (DCI): 379 (M+l)⁺

Příklad 5

1,2-bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

5a) Pomocí postupu známého z literatury (Cousseau a kol., Tetrahedron Letters 34, 1993, 6903) se, vycházeje z

1,2-ftaldialdehydu, připraví diethylester benzen-1,2-di-[3-(Z-2-fluorpropenové kyseliny)], který se vyčistí a izoluje na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Produkt se získá ve formě amorfní bezbarvé pevné látky.

Hmotová spektrometrie (DCI): 311 (M+l)⁺

5b) Diester ze stupně 5a) se podle varianty IB přemění na diguanidid a převede se na dihydrochlorid. Teplota tání produktu je přes 235° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 337 (M+l)⁺

Příklad 6

1-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]-2-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

6a) Při přípravě sloučeniny 7a) rovněž izolovaný monoaldehyd-monoester 6a) se podle postupu popsaného v příkladu 4a) převede na diester 6b).

Sloučeninou 6a) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie (chemická ionizace, CI): 223 (M+l)⁺].

Sloučeninou 6b) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie (CI): 307 (M+l)⁺] .

6c) Diester ze stupně 6b) se podle varianty 1B přemění na diguanidid a převede se na dihydrochlorid. Teplota tání produktu je přes 200° C.

Hmotová spektrometrie (elektrosprayová ionizace, ES): 333 (M+l)⁺

Příklad 7

1,3-bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)Jbenzen-dihydrochlorid

7a) Pomocí postupu známého z literatury (Cousseau a kol., Tetrahedřon Letters 34, 1993, 6903) se, vycházeje z

1,3-isoftaldialdehydu, připraví diethylester benzen-1,3-di-[3-(Z-2-fluorpropenové kyseliny)], který se vyčistí a izoluje na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Produkt se získá ve forměamorfní bezbarvé pevné látky.

Hmotová spektrometrie (Cl): 311 (M+l)⁺

7b) Diester ze stupně 7a) se podle varianty ÍB přemění na diguanidid a převede se na dihydrochlorid. Produkt se získá ve formě oranžovo-žlutě zbarvené pevné látky o teplotě tání přes 180° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 337 (M+l)

Příklad 8

3-(4-chlor-3-guanidinokarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methyl-propenguanidid

8a) 3-brom-2-chlor-5-methylbenzoová kyselina g 2-amino-3-brom-5-methylbenzoové kyseliny se rozpustí v 500 ml 6N vodného roztoku chlorovodíku, při teplotě 0° C se přidá 8,25 g dusitanu sodného a směs se při této teplotě diazotuje po dobu 30 minut. Tento roztok diazoniové soli se poté přikape k roztoku 22 g chloridu měďného ve 200 ml nasyceného vodného roztoku chlorovodíku o teplotě 40° C a směs se při této teplotě následně míchá po dobu 20 minut. Produkt se odsaje, promyje se 500 ml vody a při teplotě 40° C se vysuší v mírném vakuu. Získá se 23,3 g bílých krystalů o teplotě tání 170 - 172° C.

R_f (směs ethylacetátu a methanolu v poměru 5 : 1): 0,51 Hmotová spektrometrie (DCI): 249 (M+H)⁺

8b) 3-brom-2-chlor-5-dibrommethylbenzoová kyselina g 3-brom-2-chlor-5-methylbenzoové kyseliny se rozpustí ve 150 ml chlorbenzenu a směs se zahřívá k varu pod zpětným chladičem. Při této teplotě se přidá nejprve 7,2 g N-bromsukcinimidu a 0,5 g benzoylperoxidu a směs se vaří pod zpětným chladičem po dobu 30 minut. Poté se přidá podruhé 7,2 g N-bromsukcinimidu a 0,5 g benzoylperoxidu a směs se vaří pod zpětným chladičem po dobu dalších 3 hodin. Po „ ochlazení se přidá 200 ml ethylacetátu, směs se promyje 50 ml nasyceného vodného roztoku siřičitanu sodného a 300 ml k nasyceného vodného roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného a vodná fáze se dvakrát extrahuje vždy 200 ml ethylacetátu. Extrakt se vysuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní ve vakuu. Získá se 14,1 g žlutého oleje.

R_f (diisopropylether se 2 % kyseliny octové): 0,32

8c) 3-brom-2-chlor-5-formylbenzoová kyselina

11,7 g dusičnanu stříbrného se rozpustí ve 150 ml vody a 150 ml methanolu a přikape se roztok 14 g 3-brom-2-chlor-5-dibrommethylbenzoové kyseliny ve 100 ml methanolu. Směs se míchá po dobu 30 minut při teplotě místnosti, přidá se 100 ml nasyceného vodného roztoku chloridu sodného, sůl stříbra se odsaje a rozpouštědla se odstraní ve vakuu. Zbytek se vyjme 200 ml 5% vodného roztoku -hydrogensíranu draselného a třikrát se extrahuje vždy 200 ml ethylacetátu. Extrakt se vysuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní ve vakuu. Chromatografickým zpracováním na silikagelu za použití diisopropyletheru se 2 % kyseliny octové jako elučního činidla se získá 3,6 g bezbarvých krystalů o teplotě tání 148° C.

R_f (diisopropylether se 2 % kyseliny octové): 0,12

Hmotová spektrometrie (DCI): 263 (M+H)⁺

8d) Ethylester 3-brom-2-chlor-5-formylbenzoové kyseliny

3,6 g 3-brom-2-chlor-5-formylbenzoové kyseliny se rozpustí ve 100 ml ethanolu, přikape se 2,9 g SOC1₂ a směs se vaří pod zpětným chladičem po dobu 5 hodin. Poté se těkavé složky odstraní ve vakuu a zbytek se chromatograficky zpracuje na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a n-heptanu v poměru 1 : 8 jako elučního činidla. Získá se

2,7 g bezbarvého oleje.

R_f (směs ethylacetátu a n-heptanu v poměru 1 : 8): 0,24 Hmotová spektrometrie (DCI): 291 (M+H)⁺

8e) Ethylester 3-(3-brom-4-chlor-5-ethoxykarbonyl)fenyl-2-methylpropenové kyseliny

2,7 g ethylesteru 3-brom-2-chlor-5-formylbenzoové kyše36 liny se analogicky jako v příkladu 4a) podrobí Wittig-Hornerově reakci, čímž se získá 3,4 g bezbarvého oleje.

R_f (směs ethylacetátu a n-heptanu v poměru 1 : 8): 0,27 Hmotová spektrometrie (DCI): 374 (M+H)⁺

8f) Ethylester 3-(4-chlor-3-ethoxykarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methylpropenové kyseliny

3,3 g ethylesteru 3-(3-brom-4-chlor-5-ethoxykarbonyl)fenyl-2-methylpropenové kyseliny, 1,23 g fenylboronové kyseliny, 2,14 g uhličitanu sodného, 576 mg trifenylfosfinu a 227 mg octanu paladnatého se rozpustí ve 150 ml toluenu a 4 0 ml vody a roztok se vaří pod zpětným chladičem po dobu 7 hodin. Poté se směs ochladí na teplotu místnosti a přidá se 200 ml ethylacetátu, směs se promyje dvakrát vždy 100 ml nasyceného vodného roztoku uhličitanu sodného jakož i 100 ml nasyceného vodného roztoku chloridu sodného, vysuší se nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní ve vakuu. Chromatografickým zpracováním na silikagelu za použití směsi ethylacetátu a n-heptanu v poměru 1 : 8 jako elučního činidla se získá 800 mg bezbarvého oleje.

R_f (směs ethylacetátu a n-heptanu v poměru 1:8): 0,25 Hmotová spektrometrie (DCI): 372 (M+H)⁺

8g) 3-(4-chlor-3-guanidinokarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methyl-propenguanidid

1,8 g terč.butoxidu draselného se rozpustí ve 100 ml N,N-dimethylformamidu, přidá se 1,82 g guanidin-hydrochloridu a směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 1 hodiny. Poté se přidá 700 mg ethylesteru 3-(4-chlor-3-ethoxykarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methylpropenové kyseliny a směs se míchá po dobu 5 hodin při teplotě 100° C. Reakční směs se vylije do

200 ml vody a třikrát se extrahuje vždy 200 ml ethylacetátu. Extrakt se vysuší nad síranem sodným a rozpouštědlo se odstraní ve vakuu. Chromatografickým zpracováním na silikagelu za použití směsi acetonu a vody v poměru 10 : 1 se získá 170 mg amorfní pěny.

R_f (směs acetonu a vody v poměru 10 : 1): 0,23

Hmotová spektrometrie (ionizace rychlými neutrálními částicemi, FAB): 399 (M+H)⁺

Příklad 9

1,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2-methoxy-5-methylbenzen-hydrochlorid

9a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 2-methoxy-5-methyl-l,3-isoftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 2-methoxy-5-methylbenzen-1,3-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (Cl): 347 (M+l⁺)

9b) Diester ze stupně 9a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 2-methoxy-5-methylbenzen-l,3-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 196° C. Hmotová spektrometrie (DCI): 295 (M-H)'

9c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 9b) se podle varianty ÍA převede na diguanidid a izoluje se ve formě hydrochloridu. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 279° C. Hmotová spektrometrie (NBA): 373 (M+l)⁺

Příklad 10

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-methylbenzen-dihydrochlorid

10a,b) Diester 4-methylftalové kyseliny se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 10a) . Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd 10b) (například Swernovou oxidací).

Dialkoholem 10a) je bezbarvý olej [hmotová spektrometrie (DCI): 153 (M+l⁺) a 135 (M+l-H₂0) ] .

Dialdehydem 10b) je tmavý olej [hmotová spektrometrie (Cl) : 149 (M+l ⁺ ) ] .

10c) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 4-methyl-l,2-ftaldialdehydu 10b). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-methylbenzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (CI): 317 (M+l⁺) lOd) Ester ze stupně 10c) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se

4-methylbenzen-l,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 194 - 198° C. Hmotová spektrometrie (CI): 260 (M⁺) lOe) Dikarboxylová kyselina ze stupně lOd) se podle varianty ÍA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 190° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 342 (M+l)⁺

Příklad 11

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanídid)]-4,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid

11a,b) Diethylester 4,5-dichlorftalové kyseliny se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 11a). Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd lib) (například

Swernovou oxidací).

Dialkoholem 11a) je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 147° C [hmotová spektrometrie (CI): 207 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 11b) je amorfní pevná látka [hmotová spektrometrie (CI): 203 (M+l⁺) ] .

11c) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 4,5-dichlor-l,2-ftaldialdehydu 11b). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4,5-dichlorbenzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 230° C.

Hmotová spektrometrie (CI): 371 (M+l⁺) lid) Diester ze stupně 11c) se podle varianty ÍB převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání přes 220° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 397 (M+l)⁺

Příklad 12

1,3-bis-[3-(E-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid

12a) 1 ekvivalent triethylfosfonoacetátu se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,3-isoftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester benzen-1,3-di-[3-(E-propenové kyseliny)] ve formě bezbarvého olej e.

Hmotová spektrometrie (Cl): 275 (M+l⁺)

12b) Diester ze stupně 12a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se benzen-1,3-di-[3-(E-propenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 200° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 217 (M-l⁺)

12c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 12b) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 296° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 301 (M+l)⁺

Příklad 13

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-brombenzen-dihydrochlorid

13a,b) Dimethylester 4-bromftalové kyseliny se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 13a) . Poté se tento alkohol za standardních

podmínek oxiduje	na	dialdehyd 13b) (například	Swernovou
oxidací).
Dialkoholem	13a)	je bezbarvý olej [hmotová	spektro-
metrie (DCI): 217	(m+i+:	) a 199 (M+1-H2O) ] .
Dialdehydem	13b)	je amorfní pevná látka	[hmotová
spektrometrie (Cl)	: 213	(M+l+) ] .

13c) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 4-brom-l,2-ftaldialdehydu 13b). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-brombenzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie (Cl): 381 (M+l⁺)

13d) Ester ze stupně 13c) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se

4-brombenzen-l,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé amorfní pevné látky.

Hmotová spektrometrie (ES): 325 (M+l⁺)

13e) Dikarboxylové kyselina ze stupně 13d) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 240° C.

Hmotová spektrometrie (FAB): 407 (M+l)⁺

Příklad 14

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methoxyfenoxy)benzen-dihydrochlorid

14a) Dimethylester 4-nitroftalové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v literatuře (J. Org. Chem., svazek 42, č. 21, 1977, 3419 - 3425) v N,N-dimethylformamidu podrobí reakci s 4-methoxyfenoxidem sodným za vzniku dimethylesteru 4-(4-methoxyfenoxy)ftalové kyseliny. Po standardním zpracování a chromatografií za použití směsi hexanu a ethylacetátu jako elučního činidla se tento diester izoluje ve formě nahnědlého oleje.

Hmotová spektrometrie (Cl): 316 (M⁺) , 317 (M+l⁺)

14b,c) Diester 14a) se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 14b) .

Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd 14c) (například Swernovou oxidací).

Dialkoholem 14b) je nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 260 (M⁺) ] .

Dialdehydem 14c) je nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 257 (M+l⁺) ] .

14d) 1 ekvivalent triethy.lesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 14c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-(4-methoxyfenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě mírně nahnědlého oleje. Hmotová spektrometrie (NBA): 424 (M⁺)

14e) Diester ze stupně 14d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 4-(4-methoxyfenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina) ] ve formě světle žluté pevné látky o teplotě tání 112° C.

Hmotová spektrometrie (ES) : 368 (M⁺)

14f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 14e) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 212° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 451 (M+l)⁺

Příklad 15

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methylfenoxy)-benzen-dihydrochlorid

15a) Dimethylester 4-nitroftalové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v literatuře (J. Org. Chem., svazek 42, č. 21, 1977, 3419 - 3425) v N,N-dimethylformamidu podrobí reakci s 4-methylfenoxidem sodným za vzniku dimethylesteru 4-(4-methylfenoxy)ftalové kyseliny. Po standardním zpracování a chromatografií za použití směsi hexanu a ethylacetátu jako elučního činidla se tento diester izoluje ve formě nažloutlého oleje.

Hmotová spektrometrie (Cl): 301 (M+l⁺)

15b,c) Diester 15a) se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 15b) . Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd 15c) (například Swernovou oxidací).

Dialkoholem 15b) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 244 (M⁺), 245 (Μ+Γ) ] .

Dialdehydem 15c) je nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 241 (M+l⁺) ] .

15d) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá

0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 15c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-(4-methylfenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě mírně nahnědlého oleje. Hmotová spektrometrie (NBA): 408 (M⁺) , 409 (M+l ⁺ )

15e) Diester ze stupně 15d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 4-(4-methylfenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 185° C. Hmotová spektrometrie (NBA): 352 (M⁺)

15f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 15e) se podle varianty 1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 186° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 435 (M+l)⁺

Příklad 16

1,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-methoxybenzen-hydrochlorid

O

16a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 5-methoxy-l,3-isoftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí eth-ylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 5-methoxybenzen-l,3-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvého oleje. Hmotová spektrometrie (Cl): 333 (M+l⁺)

16b) Diester ze stupně 16a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 5-methoxybenzen-l,3-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 200° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 276 (M⁺)

16c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 16b) se podle varianty IA převede na diguanidid a izoluje se ve formě hydrochloridu. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 124° C. Hmotová spektrometrie (NBA): 359 (M+l)⁺

Příklad 17

1,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-terc.butylbenzen-hydrochlorid

ν_ύνη₂

17a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 5-terc.butyl-l,3-isoftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 5-terc.butylbenzen-l,3-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] jako bezbarvý olej. Hmotová spektrometrie (Cl): 359 (M+l⁺)

17b) Diester ze stupně 17a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 5-terč.butylbenzen-1,3-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání přes 200° C. Hmotová spektrometrie (DCI): 302 (M⁺)

17c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 17b) se podle varianty 1A převede na diguanidid a izoluje se formě hydrochloridu. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 115° C. Hmotová spektrometrie (NBA): 385 (M+l)⁺

Příklad 18

1,4-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid

18a) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseli49 ny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,4-(2,5-dichlor)tereftaldialdehydu. Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje- se diethylester 2,5-dichlorbenzen-1,4-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě bezbarvé amorfní pevné látky.

Hmotová spektrometrie (DCI): 371 (M+l⁺)

18b) Ester ze stupně 18a) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se

2,5-dichlorbenzen-l,4-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky.

Hmotová spektrometrie (DCI): 315 (M+l⁺)

18c) Dikarboxylová kyselina ze stupně 18b) se podle varianty 1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je žlutá pevná látka o teplotě tání přes 200° C.

Hmotová spektrometrie (DCI): 397 (M+l)⁺

Příklad 19

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(fenoxy)benzen-dihydrochlorid

O

19a) Dimethylester 4-nitroftalové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v literatuře (J. Org. Chem., svazek 42, č. 21, 1977, 3419 - 3425) v N,N-dimethylformamidu podrobí reakci s fenoxidem sodným za vzniku dimethylesteru 4-fenoxyftalové kyseliny. Po standardním zpracování a chromatografii za použití směsi hexanu a ethylacetátu jako elučního činidla se tento diester izoluje ve formě nažloutlého oleje.

Hmotová spektrometrie (Cl): 287 (M+l⁺)

19b,c) Diester 19a) se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 19b) . Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd 19c) (například Swernovou oxidací).

Dialkoholem 19b) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 230 (M⁺) , 231 (Μ+Γ) ] .

Dialdehydem 19c) je nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 227 (M+l⁺) ] ·

19d) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 19c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-(fenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě mírně nahnědlého oleje.

Hmotová spektrometrie (NBA) : 394 (M⁺) , 395 (M+l⁺)

19e) Diester ze stupně 19d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 4-(fenoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 160° C.

Hmotová spektrometrie (NBA) : 338 (M⁺)

19f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 19e) se podle varianty 1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 170° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 421 (M+l)⁺

Příklad 20

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(methoxy)benzen-dihydrochlorid

Sloučenina z příkladu 20 se připraví analogicky jako v příkladu 19 nukleofilní aromatickou substitucí esteru 4-nitroftalové kyseliny methoxidem sodným, následnou redukcí, oxidací, olefinační reakcí, zmýdelněním a guanidací dikarboxylové kyseliny.

Sloučeninou 20a) je diester 4-methoxyftalové kyseliny [hmotová spektrometrie (Cl): 225 (M+l⁺) ] .

Dialkoholem 20b) je žluto-nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 169 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 20c) je tmavý olej [hmotová spektrometrie (Cl) : 165 (M+l⁺) ] .

Diesterem 20d) je tmavý olej [hmotová spektrometrie (NBA) : 333 (Μ+Γ) ] .

Sloučeninou 20e) je 4-(methoxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] získaná ve formě pevné látky o teplotě tání přes 200° C [hmotová spektrometrie (NBA) : 276 (M⁺) ] .

20f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 20e) se podle varianty 1A přemění na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 170° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 359 (M+l)⁺

Příklad 21

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(ethoxy)benzen-dihydrochlorid

21a) Diethylester 4-ethoxyftalové kyseliny se připraví ethylací 4-hydroxyftalové kyseliny 3,5 ekvivalenty ethyljodidu a 3,1 ekvivalenty uhličitanu draselného v N,N-dimethylformamidu při teplotě 70° C. Poté se redukcí, oxidací a olefinační reakcí připraví diester, který se podle varianty 1B převede na diguanidid 21.

Sloučeninou 21a) je diethylester 4-ethoxyftalové kyseliny, získaný ve formě hnědého oleje [hmotová spektrometrie (CI): 267 (M+l ⁺ ) ] .

Dialkoholem 21b) je žluto-nahnědlý olej [hmotová spektrometrie (Cl): 183 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 21c) je tmavý olej [hmotová spektrometrie (Cl) : 179 (M+l⁺) ] .

Diesterem 21d) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie (NBA) : 347 (Μ+Γ) ] .

21f) Diester 21d) se podle varianty ÍB přemění na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 245° C.

Hmotová spektrometrie (ES): 373 (M+l)⁺

Příklad 22

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(3-pyridyloxy)benzen-dihydrochlorid

22a) Dimethylester 4-nitroftalové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v literatuře (J. Org. Chem., svazek 42, č. 21, 1977, 3419 - 3425) v N,N-dimethylformamidu podrobí reakci se sodnou solí 3-hydroxypyridinu za vzniku dimethylesteru 4-(3-pyridyloxy)ftalové kyseliny. Po standardním zpracování a chromatografií za použití směsi hexanu a ethylacetátu jako elučního činidla se tento diester izoluje ve formě nažloutlého oleje.

Hmotová spektrometrie: 288 (M+l⁺)

22b,c) Diester 22a) se standardním postupem (například redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 22b) . Poté se tento alkohol za standardních podmínek oxiduje na dialdehyd 22c) (například Swernovou oxidací).

Dialkoholem 22b) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie: 232 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 22c) je žluto-nahnědlý olej [hmotová spektrometrie: 228 (M+l⁺) ] .

22d) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 22c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-(3-pyridyloxy)benzen-l,2-di-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě mírně nahnědlého oleje.

Hmotová spektrometrie: 396 (M+l⁺)

22e) Diester ze stupně 22d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 4-(3-pyridyloxy)benzen-1,2-di-[3-(E-2-methylpropenová kyselina) ] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 210° C. Hmotová spektrometrie: 339 (M⁺)

22f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 22e) se podle varianty 1A převede na diguanidid-dihydrochlorid. Produktem je bezbarvá pevná látka o teplotě tání 176° C.

Hmotová spektrometrie: 422 (M+l)⁺

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-[4-(2-dimethylaminoethylen) fenoxy]benzen-dihydrochlorid nh₂

Příklad 23

NH₂

23a) Dimethylester 4-nitroftalové kyseliny se analogickým postupem jako je popsán v literatuře (J. Org. Chem., svazek 42, č. 21, 1977, 3419 - 3425) v N,N-dimethylformamidu podrobí reakci se sodnou solí 4-(2-dimethylaminoethylen)fenolu za vzniku dimethylesteru 4-[4-(2-dimethylaminoethylen)fenoxy]ftalové kyseliny. Po standardním zpracování a chromatografií za použití směsi hexanu a ethylacetátu jako elučního činidla se diester izoluje.

Hmotová spektrometrie: 358 (M+l⁺)

23b,c) Diester 23a) se standardním postupem (redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 23b). Poté se tento alkohol Dess-Martinovou reakcí (viz Dess-Martin-Oxidation; JOC, 1994, 59, 7549 - 7552) oxiduje na dialdehyd 23c).

Dialkoholem 23b) je žluto-hnědý olej [hmotová spektrometrie: 340 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 23c) je žlutý olej [hmotová spektrometrie: 269 (M+l⁺) ] .

23d) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyselí56 ny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá 0,5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 23c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se diethylester 4-[4-(2-dimethylaminoethylen)fenoxy]benzen-1,2-bis-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě nažloutlého oleje.

Hmotová spektrometrie: 4 66 (M+l⁺)

23e) Diester ze stupně 23d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se 4-[4-(2-dimethylaminoethylen)fenoxy]benzen-1,2-bis-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání více než 220° C.

Hmotová spektrometrie: 409 (M⁺)

23f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 23e) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid.

Hmotová spektrometrie: 410 (M+l)⁺

Příklady 24 a 25

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-[4-methoxybenzyloxy ]benzen-dihydrochlorid a 1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-hydroxybenzen-dihydrochlorid

24a) 1 ekvivalent dimethylesteru 4-hydroxyftalové kyseliny,

1,1 ekvivalentu uhličitanu draselného a 1,1 ekvivalentu 4-methoxybenzylchloridu se míchá při teplotě místnosti v

N, N-dimethylformamidu. Po 4 dnech se reakční směs zpracuje standardním postupem. Izoluje se dimethylester 4-(4-methoxybenzyloxy)ftalové kyseliny ve formě bezbarvého oleje.

Hmotová spektrometrie: 331 (M+l⁺)

24b,c) Diester 24a) se standardním postupem (redukcí lithiumaluminiumhydridem) převede na dialkohol 24b). Poté se tento alkohol za standardních podmínek (Swernovou oxidací) oxiduje na dialdehyd 24c) .

Dialkoholem 24b) je amorfní pevná látka [hmotová spektrometrie: 275 (M+l⁺) ] .

Dialdehydem 24c) je nažloutlý olej [hmotová spektrometrie: 271 (M+l⁺) ] .

24d) 1 ekvivalent triethylesteru 2-fosfonopropionové kyseliny se při teplotě 0° C deprotonuje jedním ekvivalentem n-butyllithia v hexanu a poté se při teplotě místnosti přidá

O, 5 ekvivalentu 1,2-ftaldialdehydu 24c). Po úplném zreagování dialdehydu se směs zpracuje vodou a třikrát se vytřepe s toluenem. Po vysušení smíchaných organických fází nad síranem hořečnatým se rozpouštědlo odstraní ve vakuu a zbylý surový produkt se chromatograficky rozdělí na silikagelu za použití směsí ethylacetátu a n-heptanu jako elučního činidla. Izoluje se dimethylester 4-[4-methoxybenzyloxy]benzen-1,2-bis-[3-(E-2-methylpropenové kyseliny)] ve formě nažloutlého oleje. Hmotová spektrometrie: 439 (M+l⁺)

24e) Diester ze stupně 24d) se zmýdelní standardním postupem za použití hydroxidu sodného v methanolu. Izoluje se

4-[4-methoxybenzyloxy]benzen-1,2-bis-[3-(E-2-methylpropenová kyselina)] ve formě bezbarvé pevné látky o teplotě tání 206 až 220° C.

Hmotová spektrometrie: 382 (M⁺)

24f) Dikarboxylová kyselina ze stupně 24e) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Teplota tání produktu činí 210° C.

Hmotová spektrometrie: 4 65. (M+l) ⁺

Příklad 25

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-hydroxybenzen-dihydrochlorid

Dikarboxylová kyselina ze stupně 24e) se podle varianty IA převede na diguanidid-dihydrochlorid. Kromě sloučeniny z příkladu 24 se izoluje produkt 25.

Hmotová spektrometrie: 345 (M+l)⁺

Farmakologické údaje:

Inhibice výměnného systému Na⁺ / H⁺ (subtypu 1; NHE-1) v erythrocytech králíků

Bílí novozélandští králíci (Ivanovas) dostávají po dobu šesti týdnů standardní dietu s 2 % cholesterolu za účelem aktivace výměny Na⁺ / H⁺ a tím získání možnosti stanovení plamenovou fotometrií přílivu Na⁺ do erythrocytů prostřednictvím výměny Na⁺ / H⁺. Z ušní tepny se odebere krev a zabrání se jejímu srážení 25 IE/ml kalium-heparinu. Část každého vzorku se použije pro zdvojené stanovení hematokritu odstředěním. Části o objemu vždy 100 μί slouží k měření výchozího obsahu Na⁺ v erythrocytech.

Za účelem stanovení přílivu sodíku citlivého na amilorid se vždy 100 μΐ každého vzorku krve inkubuje ve vždy 5 ml hyperosmolárního solného sacharosového média (140 mmol/1 chloridu sodného, 3 mmol/1 chloridu draselného, 150 mmol/1 sacharosy, 0,1 mmol/1 ouabainu, 20 mmol/1 trishydroxymethylaminomethanu) při pH 7,4 a teplotě 37 ’C. Erythrocyty se poté třikrát promyjí ledově chladným roztokem chloridu hořečnatého a ouabainu (112 mmol/1 chloridu hořečnatého, 0,1 mmol/1 ouabainu) a hemolyzují- ve 2,0 ml destilované vody. Intracélulární obsah sodíku se stanoví plamenovou fotometrií.

Čistý příliv Na⁺ se vypočítá z rozdílu mezi výchozím obsahem sodíku a obsahem sodíku v erythrocytech po inkubaci. Amiloridem inhibovatelný příliv sodíku se získá z rozdílu obsahů sodíku v erythrocytech po inkubaci za přítomnosti a za nepřítomnosti amiloridu v množství 3 x 10'⁴ mol/1. Tímto způsobem se postupuje rovněž v případě sloučenin podle vynálezu.

Výsledky inhibice výměnného systému Na⁺ / H⁺ (subtypu 1;

NHE-1):

sloučenina z příkladu	IC50 (pmol)
4	4

Většina postupů v molekulární biologii se provádí pomocí protokolů z prací Current Protocols in Molecular Biology (editoři Ausubel, F.M., Brent, R., Kingston, R.E., Moore, D.D., Seidman, J.G., Smith, J.A. a Struhl, K.; John Wiley and Sons) popřípadě Molecular Cloning: A Laboratory Manual (Sambrock, J., Fritsch, E.F. a Maniatis, T.; Cold Spring Harbor Laboratory Press (1989)). V rámci prováděných výzkumů byly vytvořeny stabilně transfektované buněčné linie, které exprimují následující subtypy NHE: lidský NHE1 (Sardet a kol.; Cell 56, 271 - 280 (1989)), králičí NHE2 (Tse a kol.;

J. Biol. Chem. 268, 11917 - 11924 (1993)) popřípúadě krysí NHE3 (Orlowski a kol.; J. Biol. Chem. 267, 9331 - 9339 (1992)).

cDNA-klony jednotlivých subtypů NHE, které dodal prof. Pouysségur, byly po připojení vhodných linkerových sekvencí nakloňovány do expresívního plazmidu pMAMneo (získatelného například od firmy CLONTECH, Heidelberg) tak, že sekvence plazmidu rozpoznávající NHE1 leží zhruba 20 - 100 párů bází před startovacím kodonem daného subtypu NHE a v konstruktu je přítomná celá kódující sekvence.

Pomocí takzvané kalciumfosfátové metody (popsané v kapitole 9.1 práce Current Protocols in Molecular Biology) byly buněčné linie LAPÍ neobsahující NHE (Franchi a kol.; Proč. Nati. Acad. Sci. USA 83, 9388 - 9392 (1986)) transfektovány plazmidy, do kterých byly zavedeny uvedené kódující sekvence subtypů NHE. Po výběru transfektovaných buněk jejich pěstováním v médiu obsahujícím G418 (za těchto podmínek mohou přežít pouze buňky, které transfekcí získaly neo-gen), byla provedena selekce podle funkční exprese NHE. K tomu byla použita Sardetem popsaná technika kyselé zátěže (acid load) (Sardet a kol.; Cell 56, 271 - 280 (1989)). Buňky, které exprimují subtypy NHE schopné funkce, mohou i za nepřítomnosti oxidu uhličitého a hydrogenuhličitanových aniontu kompenzovat okyselení prováděné při tomto testu, což naproti tomu netransfektované buňky LAPÍ nemohou. Po několikanásobném opakování selekce pomocí kyselé zátěže byly přeživší buňky naneseny na mikrotitrační desky tak, že by měla statisticky vycházet jedna buňka na jamku. Pod mikroskopem bylo po zhruba 10 dnech přezkoumáno, kolik roste v každé jamce kolonií. Buněčné populace z kolonií, které vznikly z jediné buňky, byly poté zkoumány pomocí soupravy XTT-Proliferation Kit (Boehringer Mannheim) pokud jde o jejich schopnost přežít kyselou zátěž. Nejlepší buněčné linie byly použity pro další testy a pro zabránění ztrátě transfekcí zavedené sekvence byly tyto buněčné linie kultivovány pod stálým selekčním tlakem v médiu obsahujícím G418.

Ke stanovení hodnot IC₅₀ pro inhibici jednotlivých subtypů NHE konkrétními látkami byl mírně upraven test, který vyvinul S. Faber (Faber a kol.; Cell. Physiol. Biochem. 6, 39 - 49 (1996)), a který je založen na technice kyselé zátěže.

V tomto testu se zjišťuje návrat intracelulámího pH (ρΗ_χ) k původním hodnotám po okyselení, k čemuž při přítomnosti NHE schopných funkce neobsahuj ícím hydrogenuhličitany. stanovuje hodnota pH_± pomocí dochází i v prostředí

Za tímto účelem se fluorescenčního barviva citlivého na pH, BCECF (Calbiochem, používá se prekurzor BCECF-AM). Do buněk se nejprve vpraví BCECF. Fluorescence BCECF se stanoví spektrometrem Ratio Fluorescence Spectrometer (Photon Technology International, South Brunswick, N.J., USA) při excitačních vlnových délkách 505 a 440 nm a emitované vlnové délce 535 nm a pomocí kalibračních křivek se přepočítá na ρΗ_±. Na rozdíl od popsaného protokolu se buňky již při zavádění BCECF inkubují v NH„Cl-pufru (pH 7,4). Složení NH₄Cl-pufru je následující: 115 mM chloridu sodného, 20 mM chloridu amonného, 5 mM chloridu draselného, 1 mM chloridu vápenatého, 1 mM síranu hořečnatého, 20 mM Hepes (4-(2-hydroxyethyl)-1-piperazinethansulfonové kyseliny), 5 mM glukosy a 1 mg/ml BSA (albuminu hovězího séra), přičemž pH je upraveno ÍM hydroxidem sodným na hodnotu 7,4. Intracelulární okyselení se vyvolá přidáním 975 μΐ pufru neobsahujícího chlorid amonný, ke vzorkům buněk inkubovaných v NH₄Cl-pufru o objemu 25 μΐ. Následující rychlost návratu pH k původním hodnotám zjištěná v případě NHE1 činí 2 minuty, v případě NHE2 5 minut a v případě NHE3 inhibiční účinnosti testovaných minuty. Pro vypočítání látek se buňky nejprve zkoumají v pufrech, ve kterých dochází k úplnému popřípadě vůbec žádnému návratu pH k původním hodnotám. K úplnému návratu pH k původním hodnotám (100 %) se buňky inkubují v pufru obsahujícím sodné kationty (složení pufru: 133,8 mM chloridu sodného, 4,7 mM chloridu draselného, 1,25 mM chloridu vápenatého, 1,25 mM chloridu hořečnatého, 0,97 mM hydrogenfosforečnanu sodného, 0,23 mM dihydrogenfosforečnanu sodného, 5 mM Hepes (4-(2-hydroxyethyl)-1-piperazinethansulfonové kyseliny) a 5 mM glukosy, pH je upraveno ÍM hydroxidem sodným na hodnotu 7,0). Pro stanovení hodnoty 0 % se buňky inkubují v pufru neobsahujícím sodné kationty (složení pufru:

133,8 mM cholinchloridu, 4,7 mM chloridu draselného, 1,25 mM chloridu vápenatého, 1,25 mM chloridu hořečnatého, 0,97 mM hydrogenfosforečnanu draselného, 0,23 mM dihydrogenfosforečnanu draselného, 5 mM Hepes (4-(2-hydroxyethyl)-1-piperazinethansulfonové kyseliny) a 5 mM glukosy, pH je upraveno ÍM hydroxidem sodným na hodnotu 7,0). Látky, které mají být testovány, se aplikují v pufru obsahujícím sodné kationty. Návrat íntracelulárního pH k původním hodnotám pro každou testovanou koncentraci dané látky se vyjádří v procentech maximálního návratu pH k původním hodnotám. Z těchto procentuálních údajů návratu pH k původním hodnotám se pomocí programu SigmaPlot vypočítají hodnoty IC₅₀, které daná látka vykazuje pro jednotlivé subtypy NHE.

sloučenina z příkladu IC₅₀ pro NHE-3

0,7

3,2

1,75

1,1

-ty Zt/r?-?'?- 63 -

Claims (20)

PATENTOVÉ NÁROKY

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(3-pyridyloxy)benzen-dihydrochlorid.

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(ethoxy)benzen-dihydrochlorid a

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(methoxy)benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(fenoxy)benzen-dihydrochlorid,

1.4- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-terc.butylbenzen-hydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-5-methoxybenzen-hydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methylfenoxy)-benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-(4-methoxyfenoxy)benzen-dihydrochlorid,

1,2-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-brombenzen75

-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4,5-dichlorbenzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-4-methylbenzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]-2-methoxy-5-methylbenzen-hydrochlorid,

1.3- bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid, 3-(4-chlor-3-guanidinokarbonyl-5-fenyl)fenyl-2-methyl-propenguanidid,

1.2- bis-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid, 1-[3-(Z-2-fluor-propenguanidid)]-2-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.4- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.3- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1.2- bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]benzen-dihydrochlorid,

1. Guanididy fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I

R4 ve kterém

T představuje skupinu obecného vzorce

R^a znamená atom vodíku, fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR⁶, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu O_r(CH₂)_aC_bF_2b+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo skupinu NR⁷R⁸, r má hodnotu 0 nebo 1, a má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, b má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R⁶ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 6 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR⁹R¹⁰, symboly -R⁹ a R¹⁰ znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, symboly R⁷ a R⁸ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R⁶, nebo symboly R⁷ a R⁸ společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl, symboly R^B, R^c a R^D mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R^A, x má hodnotu 0, 1 nebo 2, y má hodnotu 0, 1 nebo 2,

R^r znamená atom vodíku, fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, skupinu O_p (CH₂) _fC_gF_2g+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, p má hodnotu 0 nebo 1, f má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, g má hodnotu 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8,

R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, alkenylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^r,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu -OkCmH2m+1, -On(CH2)pCqF2q+1, atom fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu - (C=0)-N=C (NH2) 2, -SOrR¹⁷, -SOx2NR³¹R³², -O_u(CH₂)_vC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku nebo -S_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku,

k má hodnotu 0 nebo 1, m má hodnotu 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 nebo n má hodnotu 0 nebo 1, P má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, q má hodnotu 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 nebo 8, r má hodnotu 0, 1 nebo 2,

r2 má hodnotu 0, 1 nebo 2, symboly R³¹ a R³² nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou

NH, N-CH₃ nebo N-benzyl,

R¹⁷ představuje alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, u má hodnotu 0 nebo 1, u2 má hodnotu 0 nebo 1, v má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny - (CH₂)_WNR²¹R²², NR¹⁸R¹⁹ a heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² nezávisle na sobě představují vždy alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž heterocyklus heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam

- 67 definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂) ^NR^R²⁵ a NR²⁶R²Z, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž zbytek T je v molekule přítomen alespoň dvakrát, nicméně však nejvýše třikrát, jakož i jejich farmaceuticky přijatelné soli.

2,3-bis-[3-(E-2-methyl-propenguanidid)]naftalen-dihydrochlorid,

2. Guanididy fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1, ve kterých

T představuje skupinu obecného vzorce

R^A znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR⁶, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu O_r(CH₂)_aC_bF_2b+1, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo skupinu NR⁷R⁸, r má hodnotu 0 nebo 1, a má hodnotu 0, 1 nebo 2, b má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R⁶ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR⁹R¹⁰, symboly R⁹ a R¹⁰ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu, symboly R⁷ a R⁸ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R⁶, nebo symboly R⁷ a R⁸ společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl, symboly R^B, R^c a R^D mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro symbol R^A, x má hodnotu 0 nebo 1, y má hodnotu 0 nebo 1,

R^f znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu O_p(CH₂)_fC F_2j+1, cyklo69 alkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, p má hodnotu 0 nebo 1, f má hodnotu 0, 1 nebo 2, g má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^F,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu -O_aCF₂₊₁, atom fluoru, chloru, bromu nebo jodu, kyanoskupinu, skupinu -(C=O)-N=C(NH₂)₂, -SO_rR¹⁷, -SO_r2NR³¹R³²,

-O_u(CH₂)_vC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku nebo -S_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku,

k má hodnotu 0 nebo 1, m má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, n má hodnotu 0 nebo 1,

ΊΟ q má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, r má hodnotu 2, r2 má hodnotu 0, 1 nebo 2, symboly R³¹ a R³² nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou

NH, N-CH₃ nebo N-benzyl,

R¹⁷ představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, u má hodnotu 0 nebo 1, u2 má hodnotu 0 nebo 1, v má hodnotu 0, 1 nebo 2, přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny - (CH₂)„NR²¹R²², NR¹⁸R¹⁹ a heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž heterocyklus heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylo71 vou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂)_w2NR²⁴R²⁵ a NR²⁶R²⁷, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ představují vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž je však zbytek T v molekule přítomen pouze dvakrát.

3. Guanididy fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 nebo 2, ve kterých

T představuje skupinu obecného vzorce x má hodnotu 0, y má hodnotu 0,

R^f znamená atom vodíku, fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu OR¹², alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, skupinu -O_pC_gF_2g+1, cyklo72

alkylovou skupinu se 3 až 8 atomy uhlíku nebo heteroarylovou skupinu s 1 až 9 atomy uhlíku, P má hodnotu 0 nebo 1, g má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, R¹² představuje alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, trifluormethylovou skupinu, cykloalkylovou skupinu se 3 až 8 atomy

uhlíku, fenylovou skupinu nebo benzylovou skupinu, přičemž fenylový kruh je vždy nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu a skupiny NR¹³R¹⁴, symboly R¹³ a R¹⁴ znamenají vždy atom vodíku, methylovou skupinu nebo trifluormethylovou skupinu,

R^e má nezávisle význam definovaný pro R^r,

R¹ má nezávisle význam definovaný pro symbol T, nebo R¹ představuje atom vodíku, skupinu -OkCmH2m+1, -O„CF2q+1, atom fluoru nebo chloru, kyanoskupinu, skupinu -(C=O)-N=C(NH2)2, -so2ch3, -so2nr³¹r³², -Ou(CH₂)_vC₆H₅, skupinu -O_u2-heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku nebo

-s_u2- -heteroaryl s 1 až 9 atomy uhlíku, k má hodnotu 0 nebo 1, m má hodnotu 0, 1, 2, 3 nebo 4, n má hodnotu 0 nebo 1, q má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4,

symboly R³¹ a R³² nezávisle na sobě znamenají vždy atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, nebo symboly R³¹ a R³² společně představují 4 nebo 5 methylenových skupin, z nichž může být jedna skupina CH₂ nahrazena kyslíkem, sírou, skupinou NH, N-CH₃ nebo N-benzyl,

u má hodnotu 0 nebo 1, u2 má hodnotu 0 nebo 1, v má hodnotu 0 nebo 1,

přičemž fenylový kruh je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny -((¾)^²¾²² a NR¹⁸R¹⁹, symboly R¹⁸, R¹⁹, R²¹ a R²² nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, w má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž heterocyklus heteroarylové skupiny s 1 až 9 atomy uhlíku je nesubstituovaný nebo substituovaný jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu a methoxyskupinu, symboly R², R³, R⁴ a R⁵ mají nezávisle na sobě vždy význam definovaný pro R¹, nebo symboly R¹ a R² nebo R² a R³ znamenají společně vždy skupinu -CH-CH=CH-CH-, která je nesubstituovaná nebo substituovaná jedním až třemi substituenty vybranými ze souboru zahrnujícího atom fluoru, atom chloru, trifluormethylovou skupinu, methylovou skupinu, methoxyskupinu, skupiny

- (CH₂) ^NE^R²⁵ a NR²⁶R²⁷, symboly R²⁴, R²⁵, R²⁶ a R²⁷ nezávisle na sobě představují vždy atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku nebo perfluoralkylovou skupinu s 1 až 4 atomy uhlíku, a w2 má hodnotu 1, 2, 3 nebo 4, přičemž je však zbytek T v molekule přítomen pouze dvakrát.

4. Guanididy fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 3, vybrané ze skupiny zahrnující

5. Způsob přípravy guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1, vyznačující se tím , že se sloučenina obecného vzorce II

R4 ve kterém mají symboly R¹, R², R³, R⁴, R⁵, R^A, R®, R^c, Rⁿ, R^E,

R^f, x a y významy uvedené výše a L znamená snadno nukleofilní substitucí nahraditelnou odstupující skupinu, podrobí reakci s guanidinem.

6. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení arytmií.

7. Guanididy fenylsubstituovaných alkenylkarboxylových ' kyselin obecného vzorce I podle nároku 1 pro použití k léčení arytmií.

8. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi srdečního infarktu.

9. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi angíny pektoris.

10. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi ischemických stavů srdce.

11. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi ischemických stavů perifer, ního a centrálního nervového systému a záchvatu mrtvice.

’ 12. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi ischemických stavů periferních orgánů a končetin.

13. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení šokových stavů.

14. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva k nasazení při chirurgických operacích a transplantacích orgánů.

15. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva ke konzervování a skladování transplantátů pro chirurgické zákroky.

16. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení onemocnění, jejichž primární nebo sekundární příčinou je buněčná proliferace.

17. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi poruch metabolismu tuků.

18. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi poruch souvisejících s narušením stimulace dýchání.

19. Použití guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle nároku 1 pro výrobu léčiva pro léčení nebo profylaxi akutních a chronických onemocnění ledvin, zvláště akutního selhání ledvin a chronického selhání ledvin.

20. Léčivo, vyznačující se tím, že obsahuje účinné množství guanididu fenylsubstituované alkenylkarboxylové kyseliny obecného vzorce I podle jednoho nebo několika z nároků 1 až 4.