CZ295245B6 - Nové inhibitory HIV proteasy - Google Patents

Nové inhibitory HIV proteasy Download PDF

Info

Publication number
CZ295245B6
CZ295245B6 CZ2004162A CZ2004162A CZ295245B6 CZ 295245 B6 CZ295245 B6 CZ 295245B6 CZ 2004162 A CZ2004162 A CZ 2004162A CZ 2004162 A CZ2004162 A CZ 2004162A CZ 295245 B6 CZ295245 B6 CZ 295245B6
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
substituted
alkyl
same
different
och
Prior art date
Application number
CZ2004162A
Other languages
English (en)
Other versions
CZ2004162A3 (cs
Inventor
Vladimír Doc. Rndr. Csc. Král
Petr Mgr. Cigler
Jan Doc. Rndr. Csc. Konvalinka
Milan Mgr. Kožíšek
Jana Mgr. Prejdová
Bohumír Rndr. Csc. Grüner
Jaromír Doc. Rndr. Csc. Plešek
Martin Mgr. Lepšík
Jana Ing. Pokorná
Hans-Georg Prof. Kräusslich Phd.
Jochen Bodem Phd.
Original Assignee
Všcht Praha
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
Ústav Anorganické Chemie Akademie Věd České Republiky
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Všcht Praha, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, Ústav Anorganické Chemie Akademie Věd České Republiky filed Critical Všcht Praha
Priority to CZ2004162A priority Critical patent/CZ295245B6/cs
Priority to PCT/CZ2005/000006 priority patent/WO2005073240A2/en
Priority to CA002554245A priority patent/CA2554245A1/en
Priority to EA200601335A priority patent/EA011276B1/ru
Priority to EP05700503A priority patent/EP1732570A2/en
Priority to US10/597,408 priority patent/US8013190B2/en
Priority to KR1020067016706A priority patent/KR20060129396A/ko
Publication of CZ2004162A3 publication Critical patent/CZ2004162A3/cs
Publication of CZ295245B6 publication Critical patent/CZ295245B6/cs

Links

Landscapes

  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Abstract

Inhibitory HIV proteasy obsahující substituované boranové, karboranové nebo metallakarboranové klastry s počtem atomů boru v každém individuálním klastru 6 až 12, kde náboj každého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranového klastru je 0, -1 nebo -2, boranové, karboranové, nebo metallakarboranové klastry jsou periferně substituovány skupinami zvyšujícími interakční energii mezi HIV proteasou a inhibitorem, přičemž počet boranových, karboranových, nebo metallakarboranových klastrů v molekule inhibitoru je 1 až 9, přičemž karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom přechodného kovu, vybraného ze skupiny tvořené Co, Fe, Ni a Ru, a jejich využití, a to jak in vitro, tak in vivo. Zavedení derivátů klastrových sloučenin boru jako nového strukturního prvku přináší inhibiční vlastnosti pro HIV proteasu a její mutanty, které jsou rezistentní vůči jiným inhibitorům. Nízká toxicita, stabilita a biokompatibilita, spolu s vysokou účinností činí tyto sloučeniny boru vhodnými pro terapii AIDS.ŕ

Description

Oblast techniky
Vynález se týká nových inhibitorů HIV proteasy a jejich využití, a to jak in vitro tak in vivo.
Dosavadní stav techniky
Virus lidské imunodefícience (HIV) byl identifikován jako etiologické agens AIDS nezávisle v Paříži a Washingtonu (Barre Sinoussi, F., Chermann, J., Rey, J., Nugerye, R., Charmaret, M., Gruest, S., Danget, J., Axler-Blin, C., Rouzioux, F., Rosenbauum, C., Montagnier, L. (1983) Science 220, 868-871; Popovic, M., Samgadharan, M. G., Read, E., Gallo, R.C. (1984) Science 224, 497-500). Úsilí posledních 18 let vyvinout účinná virostatika proti AIDS vedlo k objevení řady léků, které výrazně napomohly v léčení této nemoci. Přesto se stále nedaří dostat nemoc pod kontrolu a zastavit její šíření. AIDS tak zůstává vážným celosvětovým problémem. Zvláště v rozvojových zemích a zejména v centrální Africe dosahuje epidemie katastrofických rozměrů ohrožujících samu podstatu existence národů a společnosti.
Virus lidské imunodefícience (HIV) patří do rodu Lentivirus z čeledi Retroviridae. Do této čeledi patří viry, které obsahují diploidní RNA genom a replikují se pomocí reverzní transkriptasy. Retroviry se dále dělí do tří rodů: onkoviry, lentiviry a spumaviry (Gelderblom, H. R., Marxk, P. A., Ózel, M., Gheysen, D., Munn, R. J., Joy, K. I., Pauli, G. (1991) AIDS 5, 159-180). Rod Lentivirus zahrnuje viry, které způsobují pomalá chronická onemocnění. Nej významnějšími zástupci jsou HIV-1, HIV-2 (dále uváděné pod shrnující zkratkou HTV) a opičí lentivirus SIV.
Zralý virion HIV je sférická částice o průměru přibližně 100 až 110 nm. Virové jádro obalené kapsidovým proteinem sestává ze dvou kopií genomové jednovláknové RNA, nukleokapsidových proteinů (NC) a virových enzymů reverzní transkriptasy (RT), integrasy (IN) a proteasy (PR). Povrchový obal je tvořen fosfolipidovou membránou pocházející z hostitelské buňky. Z obalu vyčnívají knoflíčkovité útvary složené ze tří molekul glykosylovaného povrchového proteinu SU, které jsou volně zakotveny do transmembránového proteinu TM (Gelderblom, H. R., Marx, P. A., Ózel, M., Gheysen, D., Munn, R. J., Joy, K. I., Pauli, G. (1991) AIDS 5, 159— 180).
HIV genom tvoří dvě identické molekuly RNA o velikosti přibližně 9,2 kb, které kódují 9 různých genů. Základní struktura genomu, která je typická pro všechny retroviry, je tvořena třemi strukturními geny gag, pol a env. Vedle strukturních genů bylo v genomu HIV rozpoznáno 6 genů kódujících proteiny s regulační funkcí, které se podílejí na replikaci viru.
Replikační cyklus HIV uvnitř hostitelské buňky můžeme rozdělit do několika etap (Krausslich, H-G. (1993) Regulation of Gene Expression in Animal Viruses, ed. by L. Carrasco, et al., Plenům Press, New York): povrchový glykoprotein virového obalu SU rozpoznává a s vysokou afinitou se váže k proteinovému receptoru CD4+, který je exprimován na povrchu T-lymfocytů. K účinné vazbě je navíc zapotřebí ještě koreceptoru, specifického podle typu hostitelské buňky. Virus vstupuje do buňky endocytosou nebo fúzí virového obalu s povrchem buňky a obsah kapsidy se dostává do cytoplazmy buňky. Reverzní transkriptasa (RT) přepisuje virovou RNA do dvouřetězcové DNA, která je integrasou (IN) začleněna do chromosomu hostitelské buňky. Takto přetrvává v klidovém stavu (latentní infekce) až do okamžiku, kdy je aktivována a dochází k transkripci virových genů hostitelskou RNA polymerasou II. Podle provirové mRNA se na ribozomech hostitelské buňky syntetizují virové polyproteinové prekurzory Gag a Gag-Pol. Posttranslačně modifikované polyproteiny a genomová RNA se soustřeďují u povrchu buňky a procesem nazývaným pučením se uvolňují ve virionu z buňky. Polyproteinové prekurzory Gag a Gag-Pol jsou v nezralé částici štěpeny virem kódovanou
-1 CZ 295245 B6 proteasou (PR) za vzniku funkčních proteinů, čímž vytvářejí zralou, infekční částici. Je-li HIV PR poškozena nebo její aktivita inhibována, virion zůstává nezralý.
Nejvíce prostudovanou je HIV-1 PR. Je to dimerní aspartátová proteasa, která se skládá ze dvou stejných nekovalentně vázaných podjednotek. Primární strukturu monomemí jednotky tvoří 99 aminokyselin. K poznání sekundární struktury HIV-1 PR nejvíce přispěly krystalografické strukturní analýzy (Wlodawer, A., Miller, M„ Jaskólski, M., Sathyanarayana, B. K., Baldwin, E., Weber, I. T., Selk, L. M., Clawson, L„ Schneider, J., Ketn, S.B.H. (1989) Science 245, 616-621), které odhalily přesnou dvojnásobnou rotační C2 symetrii a vysoký obsah β-struktur. Čtyři z řetězců v jádře molekuly vytvářejí list tvaru „písmena Ψ“ charakteristický pro všechny aspartátové proteasy. Triplet aktivního místa (Asp25-Thr26-Gly27) je umístěn v ohybu proteinového řetězce a jeho struktura je stabilizována sítí vodíkových vazeb.
HIV PR se musí nejprve autokatalyticky vyštěpit z prekurzoru a následně v něm rozštěpit devět přesně definovaných míst. HTV PR specificky štěpí virový polyprotein i přesto, že se štěpená místa od sebe navzájem dosti liší v aminokyselinové sekvenci. Na rozdíl od jiných endopeptidas (pepsin, trypsin, renin) hydrolyzujících peptidové vazby v sousedství určitých aminokyselin, se u HIV PR obdobná závislost na primární sekvenci nedá snadno stanovit. Zde se spíše předpokládá specifita plynoucí z kumulativního účinku na sobě nezávislých převážně slabých interakcí mezi jednotlivými vedlejšími řetězci v substrátu a odpovídajícím pod místem v enzymu. Podstatný vliv má hydrofobni interakce, plocha povrchu, polarita, potenciál sekundární struktury a další vlivy (Poorman, R. A„ Tomasselli, A. G„ Heinrikson, R. L„ Kézdy, F. J. (1991) J. Biol. Chem. 266, 14554-14561).
Inhibitory HIV proteasy
Několik kroků životního cyklu HIV bylo vybráno jako bod možného terapeutického zásahu. Jedná se především o reverzní transkriptasu (dideoxynukleosidy, jejich analoga a nenukleosidové inhibitory), navázání a vstup virionu do hostitelské buňky (rozpustné CD4 receptory a jejich deriváty, polyaniontové sloučeniny, inhibitory fúze), integrace proviru integrasou do hostitelského chromosomu, regulace transkripce proteinovými produkty genů tat a rev aj. (pro souhrn De Clerq, E. (1998) Collect. Czech. Chem. Commun. 63, 449—479). Zrání retroviru a především jeho nej důležitější enzym HIV proteasa, která je předmětem této patentové přihlášky, se stal také předmětem rozsáhlého výzkumu a racionálního navrhování léčiv. Pro klinické používání byly nebo v nejbližší době bude v ČR schváleno sedm inhibitorů: saquinavir, ritonavir, indinavir, nelfinavir, amprenavir, lopinavir a atazanavir. Všechny tyto inhibitory kompetitivně inhibují vazbu přirozených substrátů na HTV PR a snižují infektivitu viru blokováním maturace virionu.
Vznik rezistence vůči inhibitorům HIV PR
Uvedení proteasových inhibitorů na trh na přelomu roků 1995 a 1996 a zavedení vysoce aktivní antiretrovirové terapie (HAART - highly active antiretroviral therapy) vedlo ke zpomalení nástupu oportunních infekcí a poklesu mortality, což zvýšilo naději pacientů i lékařů na nalezení uspokojivé terapie AIDS. Bohužel, brzy po zavedení nových léčiv se objevily i jejich limity.
Při aplikaci PR inhibitoru dojde k potlačení replikace viru. Je-li replikace potlačena neúplně, může pod selekčním tlakem přežít malá populace viru rezistentního vůči příslušnému inhibitoru. Tento jev vede k rezistenci viru (Larder, B„ Richman, D., Vella, S. (1998) HIV resistance and implications for therapy, MediCom lne., Atlanta, USA). Do dnešní doby byly pozorovány mutace na nejméně 49 pozicích v 99 aminokyselinovém monomeru (Gulnik, S„ Erickson, J. W., Xie, D. (2000) Vitamins andHormones 58, 213-256).
Hlavními faktory, které jsou zodpovědné za rychlý vývoj rezistentních variant, jsou přirozená variabilita HIV genomu (polymorfismus) a dynamická virová replikace za latentní fáze a během ustáleného stavu (Erickson, J. W„ Buřt, S. K. (1996) Annu Rev. Pharmacol. Toxicol 36,
-2CZ 295245 B6
545-571). Genetická variabilita HIV vzniká pravděpodobně kombinací vlivu vysoké chybovosti reverzní transkriptasy, genomové rekombinace a selekční síly lidského imunitního systému.
Existuje několik možných strategií, kterými si virus může vyvinout rezistenci kproteasovým inhibitorům. Mezi hlavní patří mutace ve vazebném místě enzymu, které přímo ovlivňují vazbu; mutace mimo vazebné místo enzymu, které ovlivňují vazbu inhibitoru nepřímo; mutace štěpených míst HIV PR v polyproteinových substrátech. Svůj příspěvek k rezistenci mohou mít mutace, které snižují stabilitu dimeru HIV PR a tím afinitu k inhibitoru, a konečně i mutace mimo vlastní oblast proteasy, které mohou mít za následek například účinnější posun čtecího rámce (Erickson, J. W., Buřt, S. K. (1996) Annu. Rev. Pharmacol. Toxicol. 36, 545-571; Boden, D., Markowitz, M. (199%) Antimicrob. Agents Chemother. 42, 2775-2783).
Známé inhibitory HIV proteasy můžeme rozdělit do tří základních skupin: (i) sloučeniny navržené jako izostery tranzitního stavu substrátu (statinový, hydroxyethylaminový, hydroxymethylenový, hydroxyethylenový, a, ď-difluoroketony apod.) (ii) látky navržené pomocí racionálního designu na základě geometrické podobnosti se substrátem (např. inhibitory řady DMP) (iii) sloučeniny s náhodnou strukturní podobností k substrátu, získané screeningem přírodních látek izolovaných např. z biologického materiálu (Lebon F., Ledecq M. (2000) Curr. Med. Chem. 7, 455-477).
Design inhibitorů virálních proteas je netriviální problém. Na rozdíl od řady jiných enzymů, jejichž substrátem je jednoduchá organická molekula (např. synthasa oxidu dusnatého má jako přirozený substrát L-arginin, a tak jednoduché modifikace jako N‘”-OH-Arg či N“-Me-Arg jsou velmi úspěšnými inhibitory), je v případě návrhu inhibitoru pro tento enzym situace podstatně složitější. Přirozeným substrátem je totiž polypeptid, který je na specifickém místě rozpoznán a rozštěpen za vzniku funkčních enzymů a strukturních proteinů virionu. Teoreticky, jak metodami molekulového modelování na semiempirické úrovni a ab initio výpočty, i prakticky představuje design specifického HIV VP inhibitoru složitý problém, kdy nízkomolekulámí substrát musí mít vyšší afinitu k enzymu než přirozený polypeptid.
Všechny inhibitory HIV proteasy používané v lékařské praxi (saquinavir, ritonavir, indinavir, nelfmavir, amprenavir, lopinavir a atazanavir) lze zařadit do skupiny (i). Mají peptidomimetický charakter a jsou kompetitivními inhibitory aktivního centra enzymu. Takové látky však obvykle mají nepříznivé farmakodynamické vlastnosti (pro dosažení účinné koncentrace v infikovaných buňkách je potřeba podávat orálně značné dávky léčiv) a po čase vůči nim vzniká rezistence. Pro překonání rezistence je tedy obecnou snahou objevit inhibitory nepeptidové povahy, které je možné vyvíjet racionálním návrhem léčiv na základě strukturních informací, získaných rentgenostrukturní analýzou komplexů HIV PR a dosud známých inhibitorů, případě testováním kombinatoriálních nebo jiných knihoven chemických sloučenin.
Podstata vynálezu
Uvedené nevýhody odstraňují inhibitory HIV proteasy podle vynálezu, které obsahují klastry vybrané ze skupiny tvořené borany a/nebo karborany a/nebo metallakarborany, s počtem atomů boru v každém individuálním klastru 6 až 12, kde náboj každého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranového klastru je 0, -1 nebo -2, boranové, karboranové, nebo metallakarboranové klastry jsou periferně substituovány skupinami zvyšujícími interakční energii mezi HIV proteasou a inhibitorem, přičemž počet boranových, karboranových, nebo metallokarboranových klastrů v molekule inhibitoru je 1 až 9, přičemž karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom přechodného kovu, vybraného ze skupiny tvořené Co, Fe, Ni a Ru.
V klastrech mohou být přítomné další heteroatomy, které jsou vybrány ze skupiny tvořené N, P, Si, Ge, Sn, S.
-3 CZ 295245 B6
Inhibitory HIV proteasy podle vynálezu se vyznačují obecným vzorcem I, (R*)nA(-X-Y—Z)m (I), kde A je klastrový anion ΒΙ0Η10 (2Λ B12H12(2_), CB6H7 H, CB7H8W, CB7H8 (_), ΟΒ,ΗιοθΟΒ^Η^θ CBnHn0, SiBltHl2( ), SiBnH,/2’, SnBuHu^, GeBnH,/2^, 7,8-C2B9H12 (->, 7,9-C2B9Hl2H, Sí2B,0H12 (_), [(l,2-O2B9Hn)2-3-Co(III)](->, [(l,7-C2B9H„)2-3-Co(III)](-), [(€2Β9Ηη)Οο(ΠΙ)(C2B8Hio)jCo(III)(C2B9Hl 1)](2Λ [(l,2-C2B9Hn ),-3^(111)]^ [(1,7-C2B9H, ,)2-3^(111)]^ [(1,2-C2B9H, ,)2-3-^(111)]^ [ l-(C5H5)Fe(III)(CB10H,,)]w, [(C5H5)Co(III)( 1,2-CB10H, ,)]^ [(C5H5)Ní(III)(1,2-CBioHii)]h, [(C2B,oH,2)2M(III)]( } nebo neutrální klastr l,2-C2B8Hio, l,6-C2B8H,o, 1,1 O-C2B8H,o, 1,2-C2BioH,2, 1,7-C2BioH,2, 1,12-C2B,oH,2, P2B,oH,o, SBuHn, NB„Hh, PB,,H„, [[(C5H5)(l,2-C2B9H„)-Co(III)], [(C5H5)(1,7-C2B9H„)-3-Co(III)], [(C5H5)( 1,2-C2B9H, ,)-Fe(III)], [(C5H5)(1,7-C2B9H„)-Fe(III)], [(C5H5)( 1,2-C2B9H, ,)Νί(ΠΙ)], [(C5H5)Fe(II)(C3B8H„)], [(C5H5)Ru(II)(C3B8H„)], [(C3B8H„)2-Fe(II)], [(C5H5)Fe(II)(C3B7H,0)], [l-(C5H5)Fe(II)(PC2B8H,0)], [(C2B9H„)-CO(III)(C3B8H„)], [(C2B,0H,2)-M(III)(C5H5)] kde substituenty obecného vzorce —X—Y—Z a R1 jsou navázány na atomech boru, uhlíku nebo heteroatomech klastru A, kde j je 1 až 3,
M značí Fe, Co, Ni, Ru a kde R1 je stejné nebo různé a je vybráno ze skupiny obsahující vodík, halogen, methyl, hydroxy, fenyl, fenylen, thiol, methoxy a trifluormethoxy skupinu, m je 0, 1 a 2, n je 0 až 12,
X je různé nebo stejné a značí skupinu —O—, —C(=O)—, —CH2—, —N(R3)—, —P(R3)—, —S—, Ci až C,o alkandiyl, —O(CH2CH2O)q—, fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, v případě metallakarboranů typu [(1,2-C2B9Hii)2-3-M(III)](_) je dále X můstkově vázaná skupina >S, >N, >P, >O2P, >O2P(=O), fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, ethandiyl substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, na níž je připojen substituent Y, kde M má vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde q nabývá hodnot 0 až 12, kde R3 je stejné nebo různé a značí vodík, C, až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až C8 alkenyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až C8 alkynyl substituovaný 0 až 3 R10, a C3 až C14 karbocyklický systém substituovaný 0 až 5 R10 nebo 0 až 5 R11, nebo 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny tvořené z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R11, kde R10 je stejné nebo různé a značí ketoskupinu, halogen, kyanoskupinu, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), — C(=O)O(R7), — C(=O)(R5), —OC(=O)(R7), —O(R7), C2 až C6 alkoxyalkyl, —S(=O)k(R7), —NHC(=NH)NH(R7), —C(=NH)NH(R7), —C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)C(=O)(R7), =N—O(R8), —N(R8)C(=O)(R8), —OC(=O)N(R7)(R8), —N(R7)C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)S(=O)2N(R7)(R8), -N(R8)S(=O)2(R7), —S(=O)2N(R7)(R8), C, až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až C,o cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, C7 až C,o arylalkyl, —C(=O)—NH(OH), — C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2,
-4CZ 295245 B6 sulfonamid, formyl, C3 až C6 cykloalkoxy, Cj až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C4 haloalkyl, Ci až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, C] až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Cj až C4 alkylkarbonylamino, —OCH2C(=O)O(R7), 2-(l-morfolino)ethoxy, azido, —C(R8)=N—O(R8), C5 až C14 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R11, nebo 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až2Rn, kde k nabývá hodnot 0, 1 a 2 kde R7 je stejné nebo různé a značí vodík, fenyl substituovaný 0 až 3 R14, fenylmethyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 R14, C2 až C4 alkenyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkylkarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, C] až C6 alkoxykarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkylaminokarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, C3 až C6 alkoxyalkyl substituovaný 0 až 3 R14, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R7 vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R7 vázán na atom kyslíku, kde R14 je různé nebo stejné a značí
H, keto, halogen, kyano, —CH2NH2, —NH2, —C(=O)OH, —OC(=O)(Ci až C3 alkyl), —OH, C2 až C6 alkoxyalkyl, —C(=O)NH2, —OC(=O)NH2, —NHC(=O)NH2, —S(=O)2NH2, C, až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až C10 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, benzyl, fenethyl, fenoxy, benzyloxy, nitro, C7 až Cio arylalkyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, C3 až C6 cykloalkoxy, C] až C4 alkyl substituovaný —NH2, Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C] až C4 haloalkyl, Ci až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, C] až C4 alkylkarbonyloxy, Cj až C4 alkylkarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonylamino, —OCH2C(=O)OH, 2-(l-morfolino)ethoxy, azido, aryl(Cj až C3 alkyl), C5 až Ct4 karbocyklický zbytek, 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R6, kde R6, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, halogen, hydroxy, nitro, kyano, Cj až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, Ci až C4 alkoxy, —C(=O)OH, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C3 až C6 cykloalkoxy, —O(R7), C] až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C4 haloalkyl, Ci až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonylamino, —S(=O)k(R7), —S(=O)2N(R7)(R8), —NHS(=O)2(R8), —OCH2C(=O)OH, 2-(l-morfolino)ethoxy, —C(R8)=N—O(R8), 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R9, C3 až C4 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo óčlenný kruh, tento 5- nebo óčlenný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, Ci až C4 alkyl, Ci až C4 alkoxy, hydroxy, —N(R7)(R8), nebo pokud je R6 připojen k nasycenému atomu uhlíku, R6 může být =0 nebo =S, kde k a R7 má vpředu uvedený význam,
-5CZ 295245 B6 kde R8 je stejné nebo různé a značí vodík, hydroxy, trifluoromethyl, Ci až C6 alkoxy, C2 až C6 alkenyl, fenylmethyl, amino, Ci až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 skupinami vybranými nezávisle z hydroxy, C] až C4 alkoxy, halogen, amino, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R8 vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R8 vázán na atom kyslíku, kde R9 je různé nebo stejné a značí vodík nebo methyl, kde R6, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxy, Ci až C4 hydroxy alkyl, C, až C4 alkoxy, C,až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Cj až C4 haloalkyl, Ci až C4 alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, C] až C4 alkylkarbonyl C(R8)=N—O(R8), kde R7 a R8 mají vpředu uvedený význam,
R7 a R8 mohou být alternativně připojeny tak, aby tvořily —(CH2)4—, —(CH2)5—, —CH2CH2N(R9)CH2CH2— nebo —CH2CH2OCH2CH2—, kde R5 je různé nebo stejné a značí vodík, halogen, fenylmethyl, fenethyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH2), sulfonamid, azido, formyl fenoxy, fenylmethoxy, nitro, kyano, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), —OCH2C(=O)OH, — C(=O)O(R7), — OC(=O)R7), —O(R7), C2 až C6 alkoxyalkyl, —S(=O)k(R7), —NHC(=NH)NH(R7), —C(=NH)NH(R7), —C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)C(=O)(R7), =N—O(R8), —N(R8)C(=O)O(R8), OC(=O)N(R7)(R8), -N(R7)C(—O)N(R7)(R8), —C(R8)=N—O(R8), -N(R8)S(=O)2N(R7)(R8), —N(R8)S(=O)2(R7), -S(=O)2N(R7)(R8), Ci až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až Cio cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až Cio arylalkyl, C3 až C6 cykloalkyloxy, Ci až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), Ci až C4 hydroxyalkyl, C] až C4 haloalkyl, C] až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonylamino, 2-(l-morfolino)ethoxy, —(C4 až C3 alkyl)aryl substituovaný 0 až 2 R6, C5 až Cj4 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 3 R6, 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R6, kde k, R6, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R11, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenethyl, fenoxy, C3 až Ci0 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, —C(=O)-NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, C2 až C6 alkoxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C] až C4 alkylkarbonyloxy, -NHS(=O)2(R8), fenylmethoxy, halogen, 2-(l-morfolino)ethoxy, —C(=O)O(R7), -C(=O)N(R7)N(R7)(R8), kyano, sulfonamid, formyl, C3~C6 cykloalkoxy, Ci až C4 haloalkyl, Cj až C4 haloalkoxy, C2 až C4 haloalkenyl, C2 až C4 haloalkynyl, -N(R7)(R8), —C(R8)=N—O(R8), —NO2, —O(R7), -N(R12)(R13), — S(=O)k(R7), — S(=O)kN(R7)(R8), —C(=O)N(R7)(R8), —OC(=O)N(R7)(R8), —C(=O)(R5), —OC(=O)(R5), —OC(=O)O(R7), fenyl, —C(=O)N(R7HCi až C4 alkyl), N(R7)(R8), —C(=O)N(R12)(R13), —C(=O)—(Cj až C4 alkyl)— N(R7)C(-O)O(R7),
Cj až C4 alkoxy substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin: -R5, C3 až C6 cykloalkyl, —C(=O)O(R7), —C(=O)N(R7)(R8), -N(R7)(R8) nebo hydroxyl,
Ci až C4 alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin: —R5, =N(R8), =NN(R7)C(=O)N(R7)(R8) nebo —N(R7)(R8),
C2 až C4 alkenyl substituovaný 0 až 4 R5, C2 až C4 alkynyl substituovaný 0 až 4 R5, 5- až óčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, C3 až C4
-6CZ 295245 B6 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo óčlenný kruh, tento 5- nebo 6-ělenný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, Cj až C4 alkyl, Cj až C4 alkoxy, hydroxy, —N(R7)(R8), nebo pokud je R11 připojen k nasycenému atomu uhlíku, R11 může být =0 nebo =S, kde k, R5, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R12 je různé nebo stejné a značí vodík nebo C] až C3 alkyl, kde R13 je různé nebo stejné a značí —C(=O)N(R7)(R8), —C(=O)N(R7)NH(R8), —C(=O)C(R5)2N(R7)(R8), —C(=O)C(Rs)2N(R7)NH(R8), —C(=O)C(R5)2N(R7)C(=O)O(R7), —C(=O)H, —C(=O)(R5), -0(=0)-(0] až C4 alkyl)—N(R7)(R8), -0(=0)-(0] až C4 alkyl)—, N(R7)C(=O)O(R7) nebo 1 až 3 aminokyseliny spojené amidovými vazbami k atomu dusíku pomocí karboxylových skupin, kde R5, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R11, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxyl, C] až C4 hydroxyalkyl, C] až C4 alkoxy, C] až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Cj až C4 haloalkyl, Cj až C4 alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, Cj až C4 alkylkarbonyloxy, C] až C4 alkylkarbonyl nebo —C(R8)=N—O(R8), kde R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde Y je různé nebo stejné a značí Cj až C]0 alkandiyl substituovaný 0 až 4 skupinami R2; oligoethylenglykol, nebo substituovaný oligoethylenglykol substituovaný skupinou R2; nebo Cj až Cjo cykloalkandiyl substituovaný 0 až 4 skupinami R2; —C(=O)—; —S(=O)k—; —P(=O)(OR3)—X—; —P(=O)(N(R3)(R4))—X—; —P(=O)(N(R3)(R4))—X—; —0(=0)-X—; —(CF2)q—; fenylen substituovaný nezávisle O až 3 substituenty R14, kde k, q a R3 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R2 je různé nebo stejné a značí vodík, —A, —X—A, —0(R7), —S(R7), —N(R7), —C(=0)0(R7), keto, C] až C8 alkyl substituovaný O až 3 R5, C2 až C8 alkenyl substituovaný O až 3 R5, fenyl, fenyl substituovaný nezávisle O až 5 substituenty R14, fenylen substituovaný nezávisle O až 3 substituenty R14, alkynyl substituovaný O až 3 R5, Cj až C8 perfluoroalkyl, C3 až C]4 karbocyklus substituovaný O až 3 R5 nebo O až 3 R6, nebo 5 až 1 Očlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný O až 2, oligoethylenglykol, R6, kde A, X, R5, R6, a R7 mají vpředu uvedený význam, kde R4 je různé nebo stejné a značí vodík, Cj až C8 alkyl substituovaný O až 3 R10, C2 až C8 alkenyl substituovaný O až 3 R10, C2 až C8 alkynyl substituovaný O až 3 R10, a C3 až C]4 karbocyklický zbytek substituovaný O až 5 R10 nebo O až 5 R11, nebo 5- až 1 Očlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný O až 2 R11, kde R10 a R11 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde Z je různé nebo stejné a značí vodík, A, —X—A, —C(=O)—X—A, —CH(OH)—X—A, —CH(NH2)—X—A, NH-A, NH-CH(OH)CH-NH-A —S(=0)k—X—A, —O—P(=O)(OR3)— X—A, —O—P(=O)(N(R3)(R4))—X—A, R3 a Cj až C]0 alkyl substituovaný O až 4 skupinami R2, kde k, A, X, R2, R3 a R4 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.
-7 CZ 295245 B6
Inhibitory HIV proteasy a jejich farmaceuticky využitelné sole mohou mít též obecný vzorec II (R’)nA(—X—Z)m (II), kde A, X, Z a R1 a m, n mají vpředu uvedený význam.
Inhibitory HIV proteasy jsou zejména sloučeniny [(S-HO-TCHz-CHzOh-l^^BsHiojír^^BsHnj-S^^oJNa [8-(OH-l ,2-C2B9H10)( 1 ',2'-C2B9H„)-3,3'-Co]Na.iiH2O [8,8'-p-0-(C2B9Hio)2-3-Co]Na [(8-(HO)2-P(O)O-l ,2-C2B9H1o)-( 1 ',2'-C2B9Hi0)-3-Co]Na.nH2O [(C2B9Hio)2-3-Fe]Na.4H20 [(l,2-C2B9H10)-3,3'-Co(l',2'-C2B9Hii)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH2(C6H5)(OH)]Na [(l,2-C2B9H10)-3,3'-Co(l',2'-C2B9H11)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH(C6H5)(OCH2CH2)2-8O-(l'',2-C2B9H10)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hi1)]Na2 [(l,2-C2B9Hio)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hio)-8,8'-p-NH-CH2-CH(OH)-CH2-8,8'-p-NH-(r',2C2B9H10)-3,3''-Co(l',2'-C2B9H1o)] a [3,3 '-Co-( 1', 2'-C2B9H, ,)(8-1 ,2-C2B9Hi0-(O-CH2-CH2)4O-8-1 ,2-C2B9H10)(l ',2'-C2B9H] ,)3,3'-Co]Na2.
Způsob přípravy nových sloučenin [(l,2-C2B9Hi0)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hii)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH2(C6H5)(OH)]Na a [(l,2-C2B9H10)-3,3 '-Co(r,2ř-C2B9Hn)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH(C6H5)(OCH2CH2)2-8-O-( 1 ,2-C2B9Hio)-3,3'-Co( 1 ',2'-C2B9H, ,)]Na2 spočívá podle vynálezu v tom, že se na wjeso-hydrobenzoin deprotonizovaný jedním nebo dvěma ekvivalenty NaH působí za laboratorní teploty roztokem obsahujícím jeden nebo dva ekvivalenty 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidu) v toluenu.
Způsob přípravy nové sloučeniny [(l,2-C2B9H,0)-3,3'-Co(l',2'-C2B9Hio)-8,8'-p-NH-CH2-CH(OH)-CH2-8,8'-p-NH-(l,2-C2B9H1o)-3,3-Co(l',2'-C2B9Hio)] spočívá vtom, že se na látku [(l,2-C2B9Hio)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hio)-8,8'-p-NH] deprotonizovanou NaH a rozpuštěnou v diethylenglykol dimethyletheru (DME) působí za laboratorní teploty epichlorhydridem a produkt se získá purifíkací reakční směsi na silikagelové koloně.
Způsob přípravy nové sloučeniny [3,3'-Co-(r,2'-C2B9Hii)(8-l,2-C2B9Hio-(0-CH2-CH2)40-8-
1.2- C2B9Hio)(r,2'-C2B9Hn)-3,3'-Co]Na2 spočívá v tom, že se na látku [(8-HO-(CH2-CH2O)2-
1.2- C2B9H]o)(r,2'-C2B9Hn)-3,3'-Co]Me3NH deprotonizovanou NaH a rozpuštěnou v diethylenglykol dimethyletheru (DME) působí za laboratorní teploty 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidem) a produkt se získá purifíkací reakční směsi na silikagelové koloně.
Předmětem vynálezu je též léčivo určené k léčbě AIDS vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden inhibitor HIV proteasy obecného vzorce I a/nebo obecného vzorce II s výhodou vpředu uvedené nové sloučeniny.
-8CZ 295245 B6
Zavedení derivátů klastrových sloučenin boru jako nového strukturního prvku přináší velice pozoruhodné inhibiční vlastnosti pro HIV proteasu a její mutanty, které jsou rezistentní vůči jiným inhibitorům. Nízká toxicita, stabilita a biokompatibilita, spolu s vysokou účinností představuje prioritu nad známými a dosud používanými inhibitory HIV proteasy, které mají řadu vedlejších účinků.
Přehled obrázků
Obrázek 1 znázorňuje strukturu sloučenin popsaných v příkladech. Každá ze sloučenin je označena zkratkou.
Obrázek 2 znázorňuje model interakce sloučeniny GB-16 s HTV-1 proteasou.
Obrázek 3 znázorňuje model sloučeniny GB-24 vložený do aktivního místa HIV-1 proteasy.
Obrázek 4 znázorňuje grafickou závislost počáteční rychlosti enzymové reakce na koncentraci substrátu.
Obrázek 5 znázorňuje inhibiční účinek inhibitorů GB-8, GB-12 a GB-16 ve tkáňových kulturách transfekovaných provirovým klonem NL4-3.
Příklady provedení
Předložené řešení je dále demonstrováno na následujících příkladech, které jej však žádným způsobem neomezují.
1. Molekulové modelování
2. Syntéza známých látek
3. Syntéza nových látek
4. Testování účinnosti známých i nových látek in vitro
5. Testování inhibice infektivity viru HTV ve tkáňových kulturách.
Struktury a zkratky všech sloučenin popsaných v příkladech jsou uvedeny na Obrázku 1. Atomy boru nesoucí vodík nebo substituenty jsou označeny šedými kuličkami, atomy uhlíku nesoucí vodík nebo substituenty černými kuličkami, kobalt a železo jsou označeny příslušnou značkou prvku. Atomy na klastrech jsou číslovány standardním způsobem.
1. Molekulové modelování
Základní filozofickou koncepci našeho návrhu představují inhibitory HIV proteasy obsahující boranové, karboranové nebo metallakarboranové klastry. Tyto klastry, v medicíně dosud výhradně navrhované a používané pro neutronovou záchytovou boronovou terapii NCBT (Larson B. et al. (1997) Advances in Boron Neutron Capture Therapy. Vol. 1, Elsevier Science B. V.; Soloway A. H. (1998) Chem. Rev. 98, 1515-1562; Hawthorne M. F., Madema A. (1999) Chem Rev. 99, 3421-3434; Hawthorne M. F. (1993) Angew Chem. Intl. Ed., 32, 950-984; Valliant J. F. (2002) Coord. Chem. Rev. 232, 173—230; Sivaav I. B. (2002) Russ. Chem. Bull., Intl. Ed., 51, 13621374; Hawthorne M. F., Lee M. W. (2003) J. Neuro-Oncology, 62, 33-45)) představují novou, potenciálně významnou strukturní jednotku pro selektivní interakce s proteiny a tak vytvoření vysoce účinných a stabilních, netoxických inhibitorů s velkým léčebným potenciálem.
-9CZ 295245 B6
Pro analýzu předpokládaného způsobu vazby inhibitorů založených na karboranových klecích k HIV protease pomocí molekulového modelování byly vybrány dvě sloučeniny: GB-16 a GB-
24. Jako výchozí krystalová struktura byla použita příbuzná sloučenina [8,8'-p-propargylthio(1,2-C2B9Hio)2-3-Co]~ (kód v Cambridgeské strukturní databázi: TENQAE) (Vohlidal et al. (1996) Collect. Czech. Chem. Commun., 61, 877). Pomocí molekulového modelování byly přidány vodíkové atomy a atom síry nahrazen fosfátovou skupinou, resp. spojovacím řetězcem. Přidané atomy či skupiny byly optimalizovány semiempirickou metodou MNDO. Modely sloučenin byly vloženy do aktivního místa divokého typu HIV-1 proteasy podle templátu inhibitoru QF34 (kód v Protein Data Bank 1IZI). (Weber J., Mesters J. R., LepsikM., PrejdovaJ., Švec M., Sponarova J., Mlčochova P., Skalická K., Strisovsky K., Uhlíková T., Souček M., Machala L., Staňkova M., Vondrasek J., Klimkait T., Kraeusslich H. G., Hilgenfeld R., Konvalinka J. (2002) J. Mol. Biol., 324(4), 739-754).
Výsledky molekulového modelování ukazují, že látky založené na metallakarboranových klastrech splňují prostorové a velikostní požadavky pro vazbu inhibitoru do aktivního místa HTV proteasy. Dále struktury komplexů mezi HIV proteasou a inhibitory ukazují dvě podstatné přednosti patentovaných látek. Za prvé, ze změřených vzdáleností mezi kyslíkovými atomy inhibitoru a proteasy je zjevné, že funkční skupiny metallakarboranových inhibitorů mohou zaujímat takové postavení, které umožňuje vytváření vodíkových můstků s katalytickými aspartáty (obr. 2). Za druhé, výrazná komplementarita povrchů mezi aktivním místem HIV proteasy a metallakarboranového inhibitoru umožňuje silné hydrofobní interakce s dutinou enzymu (obr. 3), které zajišťují silnou vazbu.
Obrázek 2. znázorňuje model interakce sloučeniny GB-16 (1) s katalytickými aspartáty Asp25 a Asp25' (2), které jsou součástí aktivního místa HTV-1 proteasy. Atomy inhibitoru GB-16 jsou znázorněny kuličkami, tyčky představují vazby mezi nimi. Barevné označení inhibitoru GB-16 je následovně: černé kuličky znázorňují atomy uhlíku, šedé kuličky atomy boru, bíle kuličky atomy kyslíku a atom fosforu (P) a kobaltu (Co) je popsán. Menší bílé kuličky a bílé čárky mezi nimi označují atomy a chemické vazby, které tvoří katalytické aspartáty Asp25 a Asp25'. Čárky s čísly označují vzdálenosti (v Ángstrómech, lÁngstrom=0,lnm) mezi kyslíkovými atomy katalytických aspartátů a inhibitoru GB-16. Fakt, že vzdálenosti nepřesahují 2,5 Á, potvrzuje, že vzájemné postavení funkční skupiny inhibitoru GB-16 a katalytických aspartátů je optimální pro vytvoření vodíkových můstků. Aktivní místo HTV proteasy (kromě katalytických aspartátů) je představováno tyčkovým modelem a vybarveno šedě.
Obrázek 3. znázorňuje model sloučeniny GB-24 vložený do aktivního místa HTV-1 proteasy. Je patrné, že povrch inhibitoru je vysoce komplementární k dutině proteasy. Toto blízké přiblížení převážně hydrofobních povrchů způsobuje silnou vazbu mezi inhibitorem GB-24 a HIV-1 proteasou. Van der Waalsův povrch inhibitoru (1) je znázorněn kalotovým modelem (černě), zatímco dutina HIV proteasy je představena jako Connolyho povrch (šedé tečky). Katalytické aspartáty HIV-1 proteasy Asp25 a Asp25'(2) jsou vybarveny černě, zatímco zbytek aktivního místa je šedě.
2. Syntéza známých látek
GB-1 [(8-HO-(CH2-CH2O)2-l,2-C2B9H10)(l',2'-C2B9Hi1)-3,3'-Co]Na
Látka byla připravena reakcí známé neutrální sloučeniny, derivátu 8-dioxan-kobalt bis(dicarbollidu) (Plešek J, Heřmánek S, Franken A, Císařová I, Nachtigal C. (1997) Collection Czechoslovak. Chem. Commun. 62, 47-56) sNaOH ve vodném dioxanu podle následující procedury: 1,0 g 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidu) bylo rozpuštěno v 50 ml směsi dioxanvoda 4:6 a bylo přidáno 10 ml 10% roztoku NaOH. Reakční směs byla zahřívána při 80 °C dvě
-10CZ 295245 B6 hodiny. Po ochlazení bylo přidáno 100 ml vody, dioxan byl odpařen za chladu a pak přidáno 50 ml 3M HC1. Vodná fáze byla extrahována diethyletherem (3x 30 ml). Spojené organické extrakty byly protřepány s vodou (2x 20 ml), odděleny a bylo k nim přidáno dalších 50 ml H2O a ether byl odpařen. Byl přidán ethanol do rozpuštění produktu a produkt byl vysrážen nadbytkem (CH3)3N.HC1 ve vodě, zfíltrován a vysušen ve vakuu. Výtěžek (8-HO-(CH2-CH2O)2-l,2CzB^wjCP^^QB^nH^^CojCC^^NH: 0,99g, 86%.
‘H NMR: aceton-d6, 4,27 (2H, CHkarboran,), 4,1 lm (2H, CH2-O), 3,97s (2H, CH2), 3,81 (2H, CH2-O), 3,64-3,59 m (4H, 2CH2-O), 3,10s (2H, 2CHkarboran), [2,95] (H10'), [2,79] (H4',7'), [2.72] (H10), 2,90 (9H, (CH3)3NH, [2,48] (H8'), [2,06] (H9',12')> [2,06, 1,81] (H4, 7, 9, 12), [1.73] (H6'), [1,68] (H5', 11'), [1,59] (H5, 11), [1,49] (H6).
BNMR: aceton-d6: 23,8s (B8), 5,2 (B8'), (131), 0,5 (BIO') (135), -2,5 (BIO) (139), -4,6 (B4',7') (142), -7,Od, -7,5d (B9, 12, 9',12') (překryv=overlap), -8,7 (B4, 7) (176), -17,2 (B5', 11') (150), -20,3 (B5, 11) (150), -22,ld (B6') (overlap), -28,5 (B6) (135). M.S. m/z = 415,3.
Analýza: %B vypočteno: 41,22, nalezeno: 40,84, %Co vypočteno: 12,49, nalezeno: 12,33.
Trimethylamonná sůl byla převedena na sodnou následujícím postupem: 1 g soli bylo třepáno mezi 3M HC1 (50 ml) a diethyletherem (30 ml), organická vrstva byla oddělena a dvakrát protřepána s 3M HC1 (50 ml). Organický extrakt byl protřepán postupně třikrát s 50 ml 10% vodného roztoku Na2CO3, 50 ml vody, etherové fáze byla oddělena a odpařena dosucha a vysušen ve vakuu.
V literatuře existuje popis přípravy této látky jinou, složitější metodou (Sivaav IB, Staříkova ZA, Sjoberg S, Bregadze VI. (2002) J. Orgcmomet. Chem. 649, 1-8).
GB-8 [8-(OH-l,2-C2B9Hio)(l',2'-C2B9H1i)-3,3'-Co]Na.nH20
Látka byla připravena přímou hydroxylací kobalt bis(dikarbollidového aniontu) pomocí zředění H2SO4 za vyšších teplot, postupem popsaným v literatuře (Plešek J., Grůner B, Báča J, Fušek J, Císařová I. (2002) J. Organometal. Chem. 649, 181-190).
GB-12 [8,8'-p-0-(C2B9H1o)2-3-Co]Na
Můstkový derivát kobalt bis(dikarbollidu) byl připraven na základě popsaných postupů reakcí nesubstituovaného iontu s paraformaldehydem (Plešek J, Heřmánek S, Baše K, Todd LJ, F. WW. (1976) Collection Czechoslovak. Chem. Comrnun. 41, 3509-3515).
GB-16 [(8-(HO)2-P(O)O-l,2-C2B9H1o)-( 1 ',2'-C2B9H10)-3-Co] Na2.nH2O
Látka byla připravena reakcemi výše popsané látky GB-8 s fosforylchloridem a hydrolýzou vzniklého intermediátu tak, jak to bylo popsáno v práci (Plešek J, Gruner B, Císařová I, Báča J, Selucký P, Rais J. (2002) J. Organometal. Chem. 657, 59-70).
-11 CZ 295245 B6
GB-23 [(C2B9H10)2-3-Fe]Na.4H2O
Látka byla připravena procedurou popsanou v literatuře (Hawthome MF, Young DC, Wegner PA (1965)7 Am. Chem. Soc. 87, 1818).
3. Syntéza nových látek
Číselné údaje chemických posuvů v NMR spektrech jsou uvedeny v ppm.
GB-21 [(l,2-C2B9Hi0)-3,3'-Co(l',2'-C2B9Hii)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH2(C6H5)(OH)]Na
GB-22 [(l,2-C2B9H10)-3,3'-Co(r,2'-C2B9H11)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH(C6H5)(OCH2CH2)2-8O-(l,2''-C2B9H10)-3,3'-Co(l',2'-C2B9Hii)]Na2
K meso-hydrobenzoinu deprotonizovanému jedním nebo dvěma ekvivalenty NaH byl přikapán roztok obsahující jeden nebo dva ekvivalenty 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidu) v toluenu. U disubstituovaného produktu byla reakční doba 5 h. Reakční směs byla rozložena vodou 30 ml, několika kapkami 10% kyseliny octové a produkty reakce byly vytřepány do diethyletheru (2x 30 ml), organická fáze byla odpařena a produkty přečištěny chromatografíí na silikagelu.
GB-21 'HNMR: 400 MHz, aceton-d6, 8,01 (s, 1H, HO-), 7,24-7,17 (m, 10H, overlaped 2 Ph-skupiny), 4,24 (broad s., 2H, H2O), CHkarboran: 4,23 (s, H) a 3,10 (s, 2H), seskupení O-CH2CH2O-B : 4,11 (t, 2H) a 3,81 (t, 2H), seskupení O-CH2CH2O~: obě CH2-skupiny rezonují v rozmezí 3,64-3,59 (m,4H).
nB NMR: (128 MHz) aceton-d6: 23,92s (2B, B8), 5,57d (2B, B8'), 0,5d (2B, BIO') -2,47d (2B, BIO), -4,6 d (4B, B4',7'), -6,92 d, -7,347 d (8B, B9, 12, 9', 12'), -8,63 d (4B, B4, 7), -17,17 d (4B, B5', 11'), -20,21 d (4B, B5, 11), -21,97 d (2B, B6'), -28,44 d (2B, B6).
GB-22
Ή NMR: 400 MHz, aceton-d6, 7,33 - 7,24 (asym. M., 10 H, 2 Ph-skupiny), 3,78 (s, 2H, 2 CH skupiny), 265 (s, 8H, 2x2 H2O), CHkarboran: 4,2 (s, H) a 3,1 (s, 2H), seskupení O-CH2CH2O-B : 4,1 (t, 2H) a 3,8 (t, 2H), seskupení O-CH2CH2O-: obě CH2-skupiny 3,6 (m, 4H).
1]B NMR: (128 MHz) aceton-d6: 23,92s (2B, B8), 5,57d (2B, B8'), 0,5d (2B, BIO'), -2,47d (2B, BIO), -4,6 d (4B, B4',7'), -6,92 d, -7,347 d (8B, B9, 12, 9',12'), -8,63 d (4B, B4, 7), -17,17 d (4B, B5', 11'), -20,21 d (4B, B5, 11), -21,97 d (2B, B6'), -28,44 d (2B, B6).
Podrobné charakteristiky látek sjinými terminálními substituenty (o-PhCH2—C6H4—, p-t-Oktyl—C6H4— a o-CH3O—C6H4—jsou popsány v Plesek J. et al.: Polyhedron 2002, 21, 975-986. Obecně jsou v *HNMR charakteristické dvě skupiny CHkarboran: 4,23 (s, H) a 3,10 (s, 2H), seskupení O-CH2CH2O-B : 4,11 (t, 2H) a 3,81 (t, 2H), seskupení O-CH2CH2O-: obě CH2-skupiny rezonují v rozmezí 3,64 - 3,59 (m, 4H). Hydratační voda: charakteristicky široký signál při cca 4,30.
-12CZ 295245 B6 nB NMR: Překryv dvou sextetů s poměrem intenzit 1:1:2:2:2:1, tj. teoreticky 12 signálů. Rozlišitelných je 11, dva splývají (při -22,1). Pouze signál při 23,4 je singlet (Odpovídá B(8-)-0-), ostatní jsou dublety. Mimořádně velký rozsah spektra cca 52 (Na od + 22,93 do -28,42), je dán rozsahem spektra substituovaného ligandu - v něm skryté signály nesubstituovaného ligandu mají rozsah jen 22,5.
GB-24 [(l,2-C2B9H,o)-3,3'-Co(l',2'-C2B9Hio)-8,8'-p-NH-CH2-CH(OH)-CH2-8,8'-p-NH-(l,2C2B9H10)-3,3'-Co(l',2'-C2B9H1o)]
Dvakrát po 150 mg (0,44 mmol) amino derivátu [(l,2-C2B9H,o)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hio)-8,8'-pNH] připraveného podle popsané procedury H2SO4 (Plesek J, Heřmánek S, Baše K, Todd LJ, F. WW. (1976) Collection Czechoslovak. Chem. Commun. 41, 3509-3515; Plešek J, RajabiFH, Vangani V, Fušek J. (1994) Collection Czechoslovak. Chem. Commun. 59, 1326-1336) bylo rozpuštěno v diethylenglykol dimethyletheru (DME) (15 ml) ve dvou baňkách a k roztoku bylo v obou případech za míchání v atmosféře suchého dusíku přidáno 12 mg NaH s velkým specifickým povrchem (2 m2g'1). Reakční směs v baňce A byla míchána lh za laboratorní teploty, pak bylo přes septum přidáno 35 μΐ epichlorhydrinu a reakční směs byla míchána 2h za laboratorní teploty. Z baňky B byl obsah převeden vzniklý roztok kanylou přes septum do baňky A. reakční směs byla míchána 2h při laboratorní teplotě a pak za refluxu po dobu 26h. Po ochlazení byl do baňky přidán silikagel pro chromatografíi (Měrek, 2g) a rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu. Silikagel pokrytý odpařenými produkty reakce byl vnesen na kolonu naplněnou silikagelem (2x 25 cm) a produkty reakce byly eluovány nejprve směsí benzenhexan 2 : 1 do vymytí nezreagované výchozí látky, pak benzenem. Byla jímána látka odpovídající červené skvrně na TLC (Silufol, benzen) sRF = 0,37. Roztok byl odpařen produkt byl znovu přečištěn chromatografíi na silikagelu. Výtěžek 105 mg (32 %).
Ή NMR: 400 MHz, aceton-d6, 7,41 (2H, NH), 4,791 (2H, CH2), 4,241 (2H, CH) 3, 296 (8H, CHfcarboran·)· nB NMR: (128 MHz) aceton-d6: 5,044 s (4B), -1,021 d (4B), -8,66 d, -9,891 d, -11,15 d (16B), -15,77 d(8B),-25,59 d(4B).
GB-25 [3,3 '-Co-( 1 ',2'-C2B9H, ,)(8-1,2-C2B9H10-(O-CH2-CH2)4O-8-l ,2-C2B9H10)( 1 ',2'-C2B9H, ,)3,3'-Co]Na2 [(8-HO-(CH2-CH20)2-l,2-C2B9Hio)(r,2'-C2B9H11)-3,3'-Co]Me3NH (lOOmg, 0,2 mmol) připravený postupem uvedeným níže byl rozpuštěn v bezvodém ethylenglykoldimethyléteru (DME) (30 ml) a k roztoku byl za míchání přidán pevný NaH (98%) s velkým specifickým povrchem (12 mg, 0,49 mmol). Reakční směs byla míchána za laboratorní teploty 2h. Poté byla reakční baňka evakuována a oddestilováno 10 ml rozpouštědla spolu se zbytky Me3N. Do baňky byl přikapán roztok 8-dioxan-kobalt-bis(dicarbollidu) (84 mg, 0,2 mmol) (Plešek J, Heřmánek S, Franken A, Císařová I, Nachtigal C. (1997) Collection Czechoslovak. Chem. Commun. 62, 4756) v 20 ml bezvodého toluenu. Reakční směs byla za míchání zahřívána 2h při 80 °C. Po ochlazení bylo přidáno 5 g silikagelu Měrek pro LC a rozpouštědla byla odpařena ve vakuu. Silikagel byl vsypán na suchý sloupec stejného silikagelu 2,5x 25 cm a produkt byl eluován směsí CH3CN-CHCI3 1:3, byla jímána frakce obsahující hlavní žluto-oranžový pás. Rozpouštědla byla odpařena ve vakuu. Výtěžek 141 mg (82 %). Produkt byl charakterizován ]H a lfB NMR spektroskopií:
-13 CZ 295245 B6
Ή {B^ektivnf} NMR, 400 MHz, aceton-d6; 4,15 (2H, CHkarboran.), 4,104 (4H, CHkarboran.) 3,790-3,712 m (12H, CH2-O), 3,632 m (4H, CH2-O), [2,95] (H10'), [2,89] (H4',7'), [2,69] (H10), [2,61] (H8'), [2,058] (H9',12'), [1,846] (H4, 7, 9, 12), [1,73] (H6')> [1,622] (H5',l 1'), [1,541] (H5, 11), [1,46] (H6).
“B NMR: (128 MHz) aceton-d6: 23,92s (2B, B8), 5,57d (2B, B8'), 0,5d (2B, BIO'), -2,47d (2B, BIO), -4,6 d (4B, B4',7'), -6,92 d, -7,347 d (8B, B9, 12, 9',12'), -8,63 d (4B, B4, 7), -17,17 d (4B, B5', 11'), -20,21 d (4B, B5, 11), -21,97 d (2B, B6'), -28,44 d (2B, B6).
4. Testování účinnosti známých i nových látek in vitro
Známé i nové látky byly nejprve testovány na svou schopnost inhibovat specifickou aktivitu HIV proteasy in vitro s použitím čisté rekombinantní HIV proteasy a chromogenního peptidového substrátu odvozeného z aminokyselinové sekvence jednoho ze štěpených míst virového poly15 proteinu. Testování bylo provedeno podle metody publikované jedním ze spoluautorů této PV (Konvalinka, J., Litera, J., Weber, J., Vondráček, J., Hradilek, M., Souček, M., Pichová, I., Majer, P., Strop, P., Sedláček, I, Heuser, A.-M., Kottler, H. and Kraeusslich, H.-G. (1997). Eur J.
Biochem. 250, 559-566). V typickém experimentu bylo k 15μΜ chromogenního substrátu o sekvenci KARVNIeF(NO2)EANIe-NH2 (kde Nle značí norleucin a F(NO2) je para-nitrofenyl20 alanin) v lml acetátového pufru pH 4,7 obsahujícího 0,3 M NaCl přidáno různé množství testovaného inhibitoru rozpuštěného v DMSO (tak, aby finální koncentrace DMSO nepřesáhla 2,5 %) a reakce je odstartována přidáním čisté rekombinantní HIV proteasy do finální koncentrace 8 nM. Průběh reakce je sledován na spektrofotometru jako pokles absorbance při 305 nm. Hodnoty IC50 a Kj testovaných sloučenin byly vypočítány z experimentálních dat jak 25 bylo popsáno v práci (Majer, P., Urban, J., Gregorová, E., Konvalinka, J., Novek, P.,
Stehlíková, J., Andreánsky, M., Sedláček, J. and Strop, P. (1993) Arch. Biochem. Biophys. 304, 1-8). Mechanizmus účinku testovaných sloučenin (typ inhibice) byl určován ze závislosti počáteční rychlosti reakce na koncentraci substrátu při různých koncentracích inhibitoru (Lineweaver-Burkův výnos) a je demonstrován na obrázku 4. Dále byla testována inhibice pro 30 wt HIV-2, mutant HIV-1 PR 3/1 a cathepsin D. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.
Tabulka 1: Hodnoty IC5o jednotlivých inhibitorů stanovené pro wt HIV-1 PR.
Inhibitor ic50
GB-1 6,1 μΜ
GB-8 13,5 μΜ
GB-12 5,2 μΜ
GB-16 6,2 μΜ
GB-18 1,1 μΜ
GB-21 130 ηΜ
GB-22 50 ηΜ
GB-23 550 ηΜ
GB-24 160 ηΜ
GB-25 60 ηΜ
- 14CZ 295245 B6
Tabulka 2: Hodnoty K; a IC5o pro inhibitor GB-16 a různé proteasy.
Typ rekombinantní proteasy IC5o Κ
wt HIV-1 PR 6,2 μΜ 16,3 μΜ
wt HIV-2 PR 15,4 μΜ 7,4 μΜ
HIV-1 PR 3/1 13,4 μΜ 3,6 μΜ
cathepsin D 32,9 μΜ 17,2 μΜ
Příklad stanovení mechanizmu účinku inhibitoru GB 16 výnosem dle Lineweavera a Burka je znázorněn na obrázku 4. Proměřuje se závislost počáteční rychlosti enzymové reakce na koncentraci substrátu při různých koncentracích inhibitoru (zde 0 a 15 μΜ). Měření bylo prováděno při pH 4,7; 37 °C v 0,1 M acetátovém pufru obsahujícím 0,3M NaCl. Osa y: reciproká hodnota počáteční rychlosti enzymové reakce, osa x: reciproká hodnota koncentrace substrátu (v mol/dm3). Jedná se o kompetitivní inhibitor.
5. Testování inhibice infektivity viru HTV ve tkáňových kulturách
Blokování infektivity HIV ve tkáňových kulturách bylo testováno variantou publikované metody publikovaného postupu (Benyoucef S, Hober D, Shen L, Ajana F, Gerard Y, Bocket-Mouton L, Mouton Y, Wattre P. (1996) Microbiol Immunol. 40(5), 381-8). Stručně, HeLa buňky byly transfekovány DNA kódující provirus pNL-43 viru HIV obsahující gen pro beta-galaktosidasu v místě virového genu nef v přítomnosti různých koncentrací testovaných sloučenin. Supematant transfekovaných buněk byl použit k dalšímu kolu infekce reportérových buněk. Infektivita byla kvantifikována enzymovou aktivitou beta-galaktosidasy v infikovaných buňkách a infikované buňky byly vizualizovány z použitím chromogenního substrátu beta-galaktosidasy (X-gal). Virové proteiny nově vytvořených virionů byly rozděleny pomocí SDS PAGE a imunochemicky vizualizovány pomocí protilátek proti kapsidovému proteinu (Western blot).
fnhibiční vlastnosti sloučenin GB-8, GB-12 a GB-16 byly stanoveny pokusy ve tkáňových kulturách. HIV byl produkován v buňkách 293 T transfekovaných provirovým klonem NL 4-3 s použitím Chen-Okayamovy metody. Všechny transfekce byly prováděny v duplikátech. Médium bylo vyměňováno den po transfekci a do čerstvého média byly přidávány inhibitory proteasy rozpuštěné v DMSO. Kontrolní buňky byly inkubovány ve stejné koncentraci DMSO jako testované buňky. Virová infektivita byla kvantifikována titrací buněčného supematantu pomocí buněk TZM (reportérové buňky nesoucí ve svém genomu LTR promotor z HIV spojený s genem pro beta-galaktosidasu, aktivovaným Tat proteinem produkovaným virem). Dva dny po infekci byly reportérové buňky lyžovány a fixovány směsí methanol/aceton. Beta-galaktosidasová aktivita infikovaných buněk byla vizualizována modrým zbarvením po přidání chromogenního substrátu X-gal. Výsledek typického experimentu je ukázán na obr. 5. Pokus dokazuje, že 10 μΜ roztok inhibitoru GB-16 snižuje infektivitu HIV na cca 27 % původní hodnoty; 100 μΜ roztok inhibitoru GB-8 byl zapotřebí pro srovnatelnou aktivitu.
Inhibitory GB-8, GB-12 a GB-16 blokují infektivitu viru. Buňky 293T byly transfekovány provirovým klonem NL4-3. Testované látky byly přidány do média v DMSO do finální koncentrace naznačené v obrázku 5. Buněčné supernatanty (obsahující virus) byly sklizeny 2 dny po transfekci a titrovány pomocí TZM buněk, které byly obarveny a infikované buňky byly spočítány. Kontrola bez inhibitoru byla položena rovná 100 %.
Průmyslová využitelnost
Vynález je využitelný ve farmaceutickém průmyslu a v medicíně k léčbě AIDS.

Claims (10)

1. Inhibitory HIV proteasy obsahující klastry vybrané ze skupiny tvořené borany a/nebo karborany a/nebo metallakarborany, s počtem atomů boru v každém individuálním klastru 6 až 12, kde náboj každého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranového klastru je 0, -1 nebo -2, boranové, karboranové, nebo metallakarboranové klastry jsou periferně substituovány skupinami zvyšujícími interakční energii mezi HIV proteasou a inhibitorem, přičemž počet boranových, karboranových, nebo metallakarboranových klastrů v molekule inhibitoru je 1 až 9, přičemž karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom přechodného kovu, vybraného ze skupiny tvořené Co, Fe, Ni a Ru.
2. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 obsahující klastry, v nichž jsou přítomné další heteroatomy, které jsou vybrány ze skupiny tvořené N, P, Si, Ge, Sn, S.
3. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 a 2 obecného vzorce I (R1)^—X—Y—Z)m (I), kde A je klastrový anion BioHiO (2_), Bi2Hi2(2_), CB6H7 ( ), CB7H8(_), CB7H8 W, CBpHio^CBioHio^, CBhHí/Λ SiBnHj/Ý SiBnHn(-2), SnBnH,/24, GeBuHu^, 7,8-^¾^ 7,9-C2B9H12 w, Si2B10H12^, [(1,2-^^)2-3-^0(111)]^ [(1,7-W, 9,-3^0(111)]^ [(C2B9Hn)Co(ffl)(C2BgH10)jCo(III)(C2B9Hl1 )](2), [(l,2-C2B9Hn ),-3^(111)]^ [(1,7-C2B9H! Ο^-Ε^ΠΙ)]*-*, [(l,2-C2B9Hn)2-3-Ni(III)](->, [HC5H5)Fe(III)(CB1oH11)](-), [(C5H5)Co(m)(l,2-CB1()H1I)](-), [(CsHsjNiíinXl^-CBjoHii)]^ [(C2B10H12)2M(III)]H nebo neutrální klastr l,2-C2B8H10, l,6-C2B8Hio, 1,1O-C2B8Hio, 1,2-C2BioH]2, 1,7-C2BioH]2, 1,12-C2BioH]2, P2BioHio, SBnHn, NBhHh, PBhHh, [[(C5H5)(l,2-C2B9H11)-Co(III)], [(C5H5)(l,7-C2B9H11)-3-Co(III)], [(C5H5)(l,2-C2B9H,i)-Fe(ni)], [(C5H5)(l,7-C2B9Hu)-Fe(III)], [(C5H5Xl,2-C2B9Hu)Ni(m)], [(C5H5)Fe(II)(C3B8H11)], [(C5H5)Ru(n)(C3B8Hn)], [(C3B8Hn)2-Fe(II)], [(C5H5)Fe(II)(C3B7H10)], [HC5H5)Fe(II)(PC2B8H10)], [(C2B9Hn)-CO(ni)(C3B8Hn)], [(C2B10H12)-M(III)(C5H5)] kde substituenty obecného vzorce —X—Y—Z a R1 jsou navázány na atomech boru, uhlíku nebo heteroatomech klastru A, kdejjelaž3,
M značí Fe, Co, Ni, Ru a kde R1 je stejné nebo různé a je vybráno ze skupiny obsahující vodík, halogen, methyl, hydroxy, fenyl, fenylen, thiol, methoxy a trifluormethoxy skupinu, m je 0, 1 a 2, n je 0 až 12,
X je různé nebo stejné a značí skupinu —O—, —C(=O)—, —CH2—, —N(R3)—, —P(R3)—, —S—, Ci až Cio alkandiyl, —O(CH2CH2O)q—, fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, v případě metallakarboranů typu [(1,2—C2B9Hn)2—3-1^4(111)]^ ^ je dále X můstkově vázaná skupina >S, >N, >P, >O2P, >O2P(=O), fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, ethandiyl substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, na níž je připojen substituent Y, kde M má vpředu v tomto nároku uvedený význam,
-16CZ 295245 B6 kde q nabývá hodnot 0 až 12, kde R3 je stejné nebo různé a značí vodík, Ci až Cg alkyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až Cg alkenyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až Cg alkynyl substituovaný 0 až 3 R10, a C3 až CM karbocyklický systém substituovaný 0 až 5 R10 nebo 0 až 5 R11, nebo 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny tvořené z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R11, kde R10 je stejné nebo různé a značí ketoskupinu, halogen, kyanoskupinu, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), —C(=O)O(R7), — C(=O)(R5), —OC(=O)(R7), —O(R7), C2 až C6 alkoxyalkyl, —S(=O)k(R7), —NHC(=NH)NH(R7), —C(=NH)NH(R7), —C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)C(=O)(R7), =N—O(R8), —N(R8)C(=O)(R8), — OC(=O)N(R7)(R8), —N(R7)C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)S(=O)2N(R7)(R8), —N(R8)S(=O)2(R7), —S(=O)2N(R7)(R8), Ci až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až Cio cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, C7 až Cio arylalkyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C3 až C6 cykloalkoxy, Q až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C4 haloalkyl, Cj až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonylamino, —OCH2C(=O)O(R7), 2-(l-morfolino)ethoxy, azido, —C(R8)=N—O(R8), C5 až Ci4 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R11, nebo 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až2Rn, kde k nabývá hodnot 0, 1 a 2 kde R7 je stejné nebo různé a značí vodík, fenyl substituovaný 0 až 3 R14, fenylmethyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 R14, C2 až C4 alkenyl substituovaný 0 až 3 R14, C] až C6 alkylkarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkoxykarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, Ci až C6 alkylaminokarbonyl substituovaný 0 až 3 R14, C3 až C6 alkoxyalkyl substituovaný 0 až 3 R14, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R7 vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R7 vázán na atom kyslíku, kde R14 je různé nebo stejné a značí
H, keto, halogen, kyano, —CH2NH2, —NH2, —C(=O)OH, — OC(=O)(Cj až C3 alkyl), —OH, C2 až C6 alkoxyalkyl, —C(=O)NH2, —OC(=O)NH2, —NHC(=O)NH2, —S(=O)2NH2, Cj až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až C10 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, benzyl, fenethyl, fenoxy, benzyloxy, nitro, C7 až C]0 arylalkyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—-NH(NH2), —B(OH)2, C3 až C6 cykloalkoxy, Ci až C4 alkyl substituovaný —NH2, Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C] až C4 haloalkyl, Ci až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, C] až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Cj až C4 alkylkarbonylamino, —OCH2C(=O)OH, 2-(l-morfolino)ethoxy, azido, aryl(Ct až C3 alkyl), C5 až Ci4 karbocyklický zbytek, 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R6, kde R6, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, halogen, hydroxy, nitro, kyano, Cj až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až Ci0 arylalkyl, C4 až C4 alkoxy, —C(=O)OH, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C3 až C6 cykloalkoxy, —O(R7), Ci až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C] až C4 haloalkyl, Ci až C4 halo
-17CZ 295245 B6 alkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonylamino, —S(=O)k(R7), —S(=O)2N(R7)(R8), —NHS(=O)2(R8), —OCH2C(=O)OH, 2-(l-morfolino)ethoxy, —C(R8)=N—O(R8), 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R9, C3 až C4 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo óčlenný kruh, tento 5- nebo óčlenný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, Ci až C4 alkyl, Ci až C4 alkoxy, hydroxy, —N(R7)(R8), nebo pokud je R6 připojen k nasycenému atomu uhlíku, R6 může být =0 nebo =S, kde k a R7 má vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R8 je stejné nebo různé a značí vodík, hydroxy, trifluoromethyl, Ci až C6 alkoxy, C2 až C6 alkenyl, fenylmethyl, amino, Ci až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 skupinami vybranými nezávisle z hydroxy, Q až C4 alkoxy, halogen, amino, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R8 vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R8 vázán na atom kyslíku, kde R9 je různé nebo stejné a značí vodík nebo methyl, kde R6, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxy, Cj až C4 hydroxyalkyl, C] až C4 alkoxy, Ci až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, —-CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Ci až C4 haloalkyl, Ci až C4 alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, C] až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl C(R8)=N—O(R8), kde R7 a R8 mají vpředu uvedený význam,
R7 a R8 mohou být alternativně připojeny tak, aby tvořily —(CH2)4—, —(CH2)5—, —CH2CH2N(R9)CH2CH2— nebo —CH2CH2OCH2CH2—, kde R5 je různé nebo stejné a značí vodík, halogen, fenylmethyl, fenethyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH2), sulfonamid, azido, formyl fenoxy, fenylmethoxy, nitro, kyano, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), —OCH2C(=O)OH, —C(=O)O(R7), — OC(=O)R7), —O(R7), C2 až C6 alkoxyalkyl, —S(=O)k(R7), —NHC(=NH)NH(R7), —C(=NH)NH(R7), —C(=O)N(R7)(R8), —N(R8)C(=O)(R7), =N—O(R8), —N(R8)C(=O)O(R8), OC(=O)N(R7)(R8), —N(R7)C(—O)N(R7)(R8), —C(R8)=N—O(R8), —N(R8)S(=O)2N(R7)(R8), —N(R8)S(=O)2(R7), —S(=O)2N(R7)(R8), Cj až C4 alkyl, C2 až C4 alkenyl, C3 až C)0 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až Cio arylalkyl, C3 až C6 cykloalkyloxy, Ci až C4 alkyl substituovaný —N(R7)(R8), C] až C4 hydroxyalkyl, Ci až C4 haloalkyl, Cj až C4 haloalkoxy, Cj až C4 alkoxykarbonylamino, 2-(l-morfolino)ethoxy, —(Ci až C3 alkyl)ary 1 substituovaný 0 až 2 R6, C5 až Cj4 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 3 R6, 5až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R6, kde k, R6, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R11, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenethyl, fenoxy, C3 až C]0 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C]0 arylalkyl, —C(=O)~ -NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, C2 až Ce alkoxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C] až C4 alkylkarbonyloxy, —NHS(=O)2(R8), fenylmethoxy, halogen, 2-(l-morfolino)ethoxy, —C(=O)O(R7), —C(=O)N(R7)N(R7)(R8), kyano, sulfonamid, formyl, C3-C6 cykloalkoxy, C] až C4 haloalkyl, C] až C4 haloalkoxy, C2 až C4 haloalkenyl, C2 až C4 haloalkynyl, —N(R7)(R8),
-18CZ 295245 B6
-C(R>N-O(R8), -NO2, —O(R7), —N(R12)(R]3), —S(=O)k(R7), —S(=O)kN(R7)(R8), —C(=O)N(R7)(R8), —OC(=O)N(R7)(R8), — C(=O)(R5), — OC(=O)(R5), —OC(=O)O(R7), fenyl, —C(=O)N(R7HCi až C4 alkyl), N(R7)(R8), —C(=O)N(R12)(R13), —C(=O)—(Ci až C4 alkyl)— N(R7)C(=O)O(R7),
Ci až C4 alkoxy substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin:
-R5, C3 až C6 cykloalkyl, —C(=O)O(R7), —C(=O)N(R7)(R8), -N(R7)(R8) nebo hydroxyl,
Ci až C4 alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin:
—R5, =N(R8), =NN(R7)C(=O)N(R7)(R8) nebo —N(R7)(R8),
C2 až C4 alkenyl substituovaný 0 až 4 R5, C2 až C4 alkynyl substituovaný 0 až 4 R5, 5- až óčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, C3 až C4 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5nebo óčlenný kruh, tento 5- nebo 6-členný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, Cj až C4 alkyl, Cj až C4 alkoxy, hydroxy, —N(R7)(R8), nebo pokud je R11 připojen k nasycenému atomu uhlíku, R11 může být =O nebo =S, kde k, R5, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R12 je různé nebo stejné a značí vodík nebo Ci až C3 alkyl, kde R13 je různé nebo stejné a značí —C(=O)N(R7)(R8), —C(=O)N(R7)NH(R8), —C(=O)C(R5)2N(R7)(R8), —C(=O)C(R5)2N(R7)NH(R8), —C(=O)C(R5)2N(R7)C(=O)O(R7), —C(=O)H, —C(=O)(R5), —C(=O)—(Cj až C4 alkyl)—N(R7)(R8), —C(=O)—(C, až C4 alkyl)—, N(R7)C(=O)O(R7) nebo 1 až 3 aminokyseliny spojené amidovými vazbami k atomu dusíku pomocí karboxylových skupin, kde R5, R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde R11, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxyl, Cj až C4 hydroxyalkyl, Ci až C4 alkoxy, Ci až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, —CH2N(R7)(R8), —N(R7)(R8), C2 až C6 alkoxyalkyl, Ci až C4 haloalkyl, Ci až C4 alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, Cj až C4 alkylkarbonyl nebo —C(R8)=N—O(R8), kde R7 a R8 mají vpředu uvedený význam, kde Y je různé nebo stejné a značí Ci až Cio alkandiyl substituovaný 0 až 4 skupinami R2; oligoethylenglykol, nebo substituovaný oligoethylenglykol substituovaný skupinou R2; nebo Ci až Cio cykloalkandiyl substituovaný 0 až 4 skupinami R2; —C(=O)—; —S(=O)k—; —P(=O)(OR3)—X—; —P(=O)(N(R3)(R4))—X—; —P(=O)(N(R3)(R4))—X—; —C(=O)—X—; —(CF2)q—; fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, kde k, q a R3 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R2 je různé nebo stejné a značí vodík, —A, —X—A, —O(R7), —S(R7), —N(R7), —C(=O)O(R7), keto, Ci až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R5, C2 až Cg alkenyl substituovaný 0 až 3 R5, fenyl, fenyl substituovaný nezávisle 0 až 5 substituenty R14, fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R14, alkynyl substituovaný 0 až 3 R5, Ci až Cg perfluoroalkyl, C3 až C]4 karbocyklus substituovaný 0 až 3 R5 nebo 0 až 3 R6, nebo 5 až 1 Óčlenný heterocyklus obsahující
-19CZ 295245 B6
1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2, oligoethylenglykol, R6, kde A, X, R5, R6, a R7 mají vpředu uvedený význam, kde R4 * je různé nebo stejné a značí vodík, Ci až Cg alkyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až Cg alkenyl substituovaný 0 až 3 R10, C2 až Cg alkynyl substituovaný 0 až 3 R10, a C3 až C]4 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R10 nebo 0 až 5 R11, nebo 5- až lOčlenný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R11, kde R10 a R11 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde Z je různé nebo stejné a značí vodík, A, —X—A, —C(=O)—X—A, —CH(OH)—X—A, —CH(NH2)—X—A, NH-A, NH-CH(OH)CH-NH-A, — S(=O)k—X~A, —O—P(=O)(OR3)— X—A, —O—P(-O)(N(R3)(R4))—X—A, R3 a Ci až Cio alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami R2, kde k, A, X, R2, R3 a R4 mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.
4. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 a 2 obecného vzorce II (RbnAÍ—X—Z)m (II), kde A, X, Z a R1 a m, n mají v předcházejícím nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.
5. Sloučeniny [(8-HO-(CH2-CH20)2-1,2-C2B9Hio)(1', 2'-C2B9Hn)-3,3'-Co]Na [8-(OH-l,2-C2B9H1o)(l',2'-C2B9H1i)-3,3'-Co]Na.nH20 [8,8'-p-0-(C2B9H1o)2-3-Co]Na [(8-(HO)2-P(O)O-l ,2-C2B9H1o)-( 1 ',2'-C2B9Hi0)-3-Co]Na.nH2O [(C2B9H)0)2-3-Fe]Na.4H2O [(1,2-C2B9H10)-3,3 '-Co( 1 ',2'-C2B9H1 í )-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH2(C6H5)(OH)]Na [(1,2-C2B9Hio)-3,3'-Co( 1 ',2'-C2B9Hi ])-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH(C6H5)(OCH2CH2)2-80-<r',2-C2B9H1o)-3'',3'-Co(r,2'-C2B9H11)]Na2 [(l,2-C2B9H10)-3,3,-Co(r,2'-C2B9H1o)-8,8'-p-NH-CH2-CH(OH)-CH2-8,8'-g-NH-(l,2C2B9H10)-3,3-Co(l',2'-C2B9H,o)] a [3,3'-Co-(1',2'-C2B9Hi1)(8-1,2-C2B9Hi0-(0-CH2-CH2)40-8-1,2-C2B9Hio)(1',2'-C2B9H]1)3,3'-Co]Na2.
6. Způsob přípravy sloučenin [(1,2-C2B9H10)-3,3'-Co(1',2,-C2B9H1i)-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH2(C6H5)(OH)]Na a [(l,2-C2B9H10>-3,3'-Co(l',2'-C2B9H11>-8-(OCH2CH2)2OCH(C6H5)CH(C6H5)(OCH2CH2)2-8-0-(l,2-C2B9H1o)-3,3,-Co(r,2'-C2B9H1i)]Na2 podle nároku 5, vyznačující se tím, že se na weso-hydrobenzoin deprotonizovaný jedním
-20CZ 295245 B6 nebo dvěma ekvivalenty NaH působí za laboratorní teploty roztokem obsahujícím jeden nebo dva ekvivalenty 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidu) v toluenu.
7. Způsob přípravy sloučeniny [(l,2-C2B9H10)-3,3'-Co(r,2'-C2B9H1o)-8,8'-p-NH-CH2CH(OH)-CH2-8,8,-p-NH-(l,2-C2B9Hio)-3,3'-Co(l',2'-C2B9H1o)] podle nároku 5, vyznačující se tím, že se na látku [(l,2-C2B9Hio)-3,3'-Co(r,2'-C2B9Hio)-8,8-pNH] deprotonizovanou NaH a rozpuštěnou v diethylenglykol dimethyletheru (DME) působí za laboratorní teploty epichlorhydrinem a produkt se získá purifíkací reakční směsi na silikagelové koloně.
8. Způsob přípravy sloučeniny [3,3'-Co-(l\2'-C2B9H]|)(8-l,2-C2B9Hio-(0-CH2-CH2)40-8L2-C2B9Hi0)(l',2'-C2B9Hii)-3,3'-Co]Na2 podle nároku 5, vyznačující se tím, že se na látku [(8-HO-<CH2-CH20)2-l,2-C2B9Hio)(l,,2'-C2B9Hn)-3,3'-Co]Me3NH deprotonizovanou NaH a rozpuštěnou v diethylenglykol dimethyletheru působí za laboratorní teploty 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidem) a produkt se získá purifíkací reakční směsi na silikagelové koloně.
9. Léčivo určené k léčbě AIDS, vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden inhibitor HIV proteasy obecného vzorce I, podle nároku 3 a/nebo obecného vzorce II, podle nároku 4.
10. Léčivo určené kléčbě AIDS, vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden z inhibitorů HIV proteasy podle nároku 5.
4 výkresy
CZ2004162A 2004-01-29 2004-01-29 Nové inhibitory HIV proteasy CZ295245B6 (cs)

Priority Applications (7)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ2004162A CZ295245B6 (cs) 2004-01-29 2004-01-29 Nové inhibitory HIV proteasy
PCT/CZ2005/000006 WO2005073240A2 (en) 2004-01-29 2005-01-27 Novel hiv protease inhibitors
CA002554245A CA2554245A1 (en) 2004-01-29 2005-01-27 Novel hiv protease inhibitors
EA200601335A EA011276B1 (ru) 2004-01-29 2005-01-27 Новые ингибиторы протеазы hiv
EP05700503A EP1732570A2 (en) 2004-01-29 2005-01-27 Novel hiv protease inhibitors
US10/597,408 US8013190B2 (en) 2004-01-29 2005-01-27 Chemical composition with borane clusters for use as an HIV protease inhibitor
KR1020067016706A KR20060129396A (ko) 2004-01-29 2005-01-27 신규한 hiv 프로테아제 억제제

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
CZ2004162A CZ295245B6 (cs) 2004-01-29 2004-01-29 Nové inhibitory HIV proteasy

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CZ2004162A3 CZ2004162A3 (cs) 2005-06-15
CZ295245B6 true CZ295245B6 (cs) 2005-06-15

Family

ID=34624493

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ2004162A CZ295245B6 (cs) 2004-01-29 2004-01-29 Nové inhibitory HIV proteasy

Country Status (1)

Country Link
CZ (1) CZ295245B6 (cs)

Families Citing this family (1)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
CZ303046B6 (cs) * 2005-01-14 2012-03-14 Vysoká Škola Chemicko-Technologická II. Inhibitory HIV proteasy

Also Published As

Publication number Publication date
CZ2004162A3 (cs) 2005-06-15

Similar Documents

Publication Publication Date Title
ES2224096T3 (es) Poliamidas ciclicas enlazadas con actividad frente al vih.
Debouck et al. Human immunodeficiency virus protease: a target for AIDS therapy
Surleraux et al. Design of HIV-1 protease inhibitors active on multidrug-resistant virus
McPHEE et al. Bile pigments as HIV-1 protease inhibitors and their effects on HIV-1 viral maturation and infectivity in vitro
DeCamp et al. Specific inhibition of HIV-1 protease by boronated porphyrins
Asaftei et al. “Viologen” dendrimers as antiviral agents: the effect of charge number and distance
EP0782632A1 (en) A method for identifying and using compounds that inactivate hiv-1 and other retroviruses by attacking highly conserved zinc fingers in the viral nucleocapsid protein
JP2009512716A (ja) Hiv−1キャプシド構築の低分子阻害剤
JP2009536622A (ja) Rnアーゼlを活性化する抗ウイルス剤
Pu et al. Rational design of a novel small-molecule HIV-1 inactivator targeting both gp120 and gp41 of HIV-1
US8013190B2 (en) Chemical composition with borane clusters for use as an HIV protease inhibitor
AU2021242300B8 (en) Novel uses of halogenated xanthenes in oncology and virology
CZ295245B6 (cs) Nové inhibitory HIV proteasy
KR20070108856A (ko) Hiv-1 캡시드 형성의 억제제: 치환된 아릴 아미노메틸티아졸 우레아 및 그것의 유사체
JPWO2016190331A1 (ja) Hiv感染阻害剤
CZ303046B6 (cs) II. Inhibitory HIV proteasy
CN109575108A (zh) 以ptp1b为靶点的新型bh3模拟肽化合物及其制备方法和应用
JP2007520485A (ja) 新規なhivプロテアーゼ阻害剤
CA2881967C (en) Inhibitors of protein phosphatase-1 and uses thereof
JP2006527197A (ja) p38キナーゼ阻害剤組成物及びその使用方法
Filimonov et al. Usnic Acid and its Derivatives as Inhibitors of a Wide Spectrum of SARS-CoV-2 Viruses. Viruses 2022, 14, 2154
Ziołkowska et al. New Active HIV‐1 Protease Inhibitors Derived from 3‐Hexanol: Conformation Study of the Free Inhibitors in Crystalline State and in Complex with the Enzyme
WO2015143535A1 (en) Small molecule inhibitors of gp120-mediated hiv infection and methods of use
WO2020241737A1 (ja) 抗hiv医薬組成物
US6989263B1 (en) Method for identifying and using compounds that inactivate HIV-1 and other retroviruses by attacking highly conserved zinc fingers in the viral nucleocapsid protein

Legal Events

Date Code Title Description
MM4A Patent lapsed due to non-payment of fee

Effective date: 20130129