CS221852B1 - Připojovací uzel pro připojeni bytových bloků na inženýrské šité - Google Patents

Abstract

Připojovací uzel pro připojení bytových bloků na inženýrské sítě řeší jednotné připojování bytových bloků v celém sídlišti. Bloky bytových objektů jsou napojovány na inženýrské sítě shodnými prvky instalovanými ve shodných objektech připojovacího uzlu shodně vzdálených od primárních inženýrských sítí. Při použití kolektorů je každý připojovací uzel napojen na kolektor prostřednictvím vždy shodná vstupní a větrací šachty. Objekty připojovacího uzlu jsou budovány stejnou technologií jako bytová bloky a kolektory stejnou technologií jako vstupní a větrací šachty, nebo může být vše vybudováno stejnou technologií.

Description

Vynález se týká připojovacího uzlu pro připojení bytových bloků na inženýrské sítě, ředěného jednotné pro celé sídliště.

Při výstavbě sídlišl jsou vesměs všechny suterény bytových bloků atypické a musejí se projektovat a rozpočtovat individuálně, protože jednotliví specialisté řeší své projekty případ od případu podle místních podmínek. Bytový blok má většinou samostatné přípojky k jednotlivým sekcím, tj. bytovým domům a nezřídka dochází k nežádoucím střetům inženýrských sítí, která se řeší na náročných koordinačních poradách anebo velmi obtížně až při jejich výstavbě. V každám takovém případě je nutno provádět dodatečné změny nebo doplňky projektová a rozpočtové dokumentace, která výstavbu zdržují a projektové organizaci ubírají kapacitu formou vlcepráce.

Transformační a výměníkové, stanice se umislují často v suterénu nebo v přízemí bytových bloků, což má nepříznivé důsledky na bydleni, protože mnohé transformátory jsou značně hlučně vlivem chvění až tlučení dynamových plechů jádra a také výměníky způsobují obvykle rázy vedené stavební konstrukcí objektu a přesahuj í ·· v bytech často limit hlučnosti stanovený hygienickou normou.

Pozemky bytových bloků jsou podle nástupu jednotlivých profesí postupně chaoticky rozkopávány, často dochází i k částečnému demolování právě dokončených dílů venkovních prací, např. vozovek a chodníků, což má neblahé důsledky nejen materiální ale i morální. Bezprostřední okolí bytového bloku zůstává většinou ještě dlouho po jeho obydlení staveništěm, na kterém nelze provést konečné úpravy, takže obyvatelé, brodící se prachem nebo blátem, jsou právem roztrpčeni.

Životnost inženýrských sítí, tj. potrubí, kabelů apod., ukládaných volně do země, je značně omezeni, i když jsou realizována nákladná opatřeni k jejich ochraně, například proti bludným elektrickým proudům, proti agresivní spodní vodě apod. Proto dochází po čase k jejich nutné rekonstrukci vykopáváním a nahrazováním novými inženýrskými sítěmi, a to se všemi důsledky výrobními, materiálovými, finančními i společenskými.

Správci jednotlivých inženýrských síti přebírají příslušné objekty do užíváni individuálně a v nahodilém sledu, a často nemohou být výrobně dokončené bytové bloky zkolaudovány, předány a obydleny jen proto, že některý ze správců odmítá z rozličných příčin právní převzetí příslušného objektu.

Tradiční připojení bytových bloků na inženýrské sítě je tedy v rozporu nejen s požadavky efektivních progresivních metod zprůmyslnění, s ekonomií projektování, realizace i údržby ale i se zájmy životního prostředí. Určitým pokrokem bylo zavedeni kolektorů, ve kterých však bývají vedeny pouze některé inženýrské sítě. Kolektory nejsou vesměs osazovány úplně, nejsou tedy jejich výhody plně využity. V praxi se proto jeví kolektory jako investičně příliš nákladné, investoři se brání jejich výstavbě a omezují jejich rozsah na minimum nutné pro řešeni zvláštních případů, například pro mimořádně exponované nebo komplikované úseky.. Proto,jsou kolektory projektovány případ od případu v různých kapacitách a různém osazení tedy i v různých rozměrech a technologiích.

Nápravu měly sjednat teoretické studie, jejichž posláním bylo poukázat na ekonomický přínos systému rozvodů v kolektorech. Studie předpokládají, že na sídlištích bude vybudován rozvod primárních sítí v kolektoru, na který bude napojen větší počet tzv. převodních uzlů, řešených většinou jako samostatný objekt obsahující potřebné převodové stanice, ze kterých pak povede rozvod sekundárních sítí v dalších, jinak dimenzovaných kolektorech k bytovým objektům, u kterých budou vybudovány připojovací šachty, ze kterých odbočí přípojky k jednotlivým domům nebo sekcím, ve kterých budou instalovány měřiče spotřeby. Jde tedy o složitý systém podřízený způsobu zástavby, takže jednotlivé převodní uzly jsou pokaždé v jiném vztahu ke kolektoru i k zásobovaným objektům, z čehož vyplývá různá délka a způsob napojení převodových stanic na primární sítě kolektoru, různá kapacita a osazení převodních uzlů a různá délka a tvar dalších kolektorů pro sekundární sítě. Většina prvků tohoto systému musí být tedy projektována a budována individuálně.

Uvedené nedostatky odstraňuje připojovací uzel pro připojení bytových bloků na inže- * nýrské sítě podle předmětného vynálezu. Připojovací uzel je napojen na primární inženýrské sítě prostřednictvím přípojek ústících do převodových stanic, přičemž podstata.vynálezu spočívá v tom, že v bezprostřední blízkosti převodových stanic jsou uvnitř objektu připojovacího uzlu umístěny měřiče spotřeby, od kterých jsou vedeny rozvody do jednotlivých sekcí, podlaží a bytů bytových bloků, přičemž veškerá rozměry, profily, výkonové kapacity i vnitřní uspořádání všech připojovacích uzlů na území sídliště jsou vždy shodné. Při použití kolektoru je podle dalšího význaku vynálezu objekt připojovacího uzlu napojen na kolektor vždy shodného profilu a vnitřního uspořádání prostřednictvím vždy shodné vstupní a větrací chodby, při jejímž ústí je v objektu připojovacího uzlu instalováno měřicí a regulační zařízení pro přilehlé úseky kolektoru, přičemž všechny kolektory jsou uloženy ve shodné vzdálenosti od objektů připojovacího uzlu a vstupní a větrací chodby jsou ve všech rozměrech, profilech i ve vnitřním uspořádání shodné. Objekt připojovacího uzlu je vybudován stejnou stavební technologií jako bytové bloky a kolektor stejnou stavební technologií jako vstupní a větrací chodba.a i objekty připojovacího uzlu, kolektorů, vstupních a větracích chodeb i bytové bloky jsou vybudovány stejnou stavební technologii.

Výhodou připojení bytových objejttů na inženýrské sítě pomocí připojovacího uzlu, který je místem společného vstupu všech potřebných inženýrských sítí a je určen pro jeden, dva nebo více sousedních bytových bloků je, že zajišťuje připojení vody, plynu, elektřiny, tepla, teplé užitkové vody, telefonu, rozhlasu po drátě, televizního signálu apod. pomocí rozvodů, vedených suterénem do jednotlivých sekcí, podlaží a bytů, čímž vylučuje budování sekundárních rozvodů. Objekt připojovacího uzlu byl podrobně posouzen z hlediska hlučnosti instalované transformační a výměníkové stanice a bylo zjištěno, že není nutné jeho akustické oddělení od bytových bloků ani v základech ani v sousední dilatační spáře. Připojovací uzel zároveň obsahuje zařízení k měření spotřeby vody, tepla a teplé užitkové vody i případnou potřebnou regulační automatiku.

V případě použití kolektorů umožňuje připojovací uzel zároveň větrání, měření a regulaci přilehlých úseků kolektoru a jejich zpřístupněni k účelům výrobní montáže, revize i údržby. Stavebně je objekt připojovacího uzlu navržen jako typizovaný a prefabrikovaný, v téže stavební technoligii jako přilehlé bytové bloky. Lze jej otáčet a do určité míry vodorovně posouvat, při vertikální vazbě 60, 90 a kombinací 150 cm vůči bytovým blokům.

Je výhodné umístit připojovací uzel do těžiště spotřeby. Hlavní zásadou, ze které vynález vychází, je integrace projektů všech specialistů, ze které vyplývá předem dohodnuté konstantní uspořádání, v souladu s platnými normativními a stavebními předpisy. Přibližně stejný počet bytů v přilehlých bytových blocích je zásoben stejnými rozvody ze stejného objektu připojovacího uzlu vybudovaného stejnou stavební technologií jako bytové bloky. Vybavení všech připojovacích uzlů na daném sídlišti je stejné a jejich převodové stanice používají stejný transformátor a stejný výměník, protože převádějí stejné množství energie. Přípojky jsou v uspořádáni, v dimenzích i v délkách stejné, protože inženýrské sítě jsou vedeny ve stejném uspořádání a ve stejných vzdálenostech od připojovacího uzlu. Případný kolektor je prefabrikovaný a z větší části je po celé délce stejného průřezu a stejného vnitřního uspořádání i při proměnnosti profilů jednotlivých inženýrských sítí. Objekt připojovacího uzlu je s kolektorem propojen vstupní a větrací chodbou vybudovanou stejnou technologií. Má vždy stejné proporce při stejném vnitřním uspořádání.

Hlavní výhoda připojení staveb na inženýrské sítě podle předmětného vynálezu spočívá v tom, že je umožněn řádově vyšší stupeň zprůmyslnění, dovedený, při větlší četnosti budování připojovacích uzlů, k typizaci a v některých částech až na úroveň sériové výroby, což usnadňuje a zjednodušuje projektování, rozpočtování, schvalování, přípravu, výrobu, kolaudaci, přebírání, zacvičení obsluhy, provozování, kontrolováni i údržbu a opravy poruch používáním shodných náhradních dílků, s příslušným odrazem v oblasti ekonomie. K úsporám investic a energie dochází také vyloučením vnějších sekundárních vedení v dalších odlišných kolektorech. Vyčlenění převodových stanic zároveň zbavuje bytové bloky nežádoucího hluku, v souladu s hygienickými požadavky. Neměnné shodné uspořádání inženýrských sítí “umožňuje včasně realizovat venkovní úpravy, včetně souvislá výsadby dřevin na zelených plochách, která byly dříve ke škodě protkévény množstvím podzemních i nadzemních inženýrských objektů. Tím vynález zároveň umožňuje předávat do užíváni komplexně dokončené ucelené části sídliště bez rizika, že budou ještě delší čas rozkopávaným staveništěm se všemi nepříznivými dopady na životní prostředí.

Příkladné provedení připojovacího uzlu pro připojení bytových objektů na inženýrské sítě podle vynálezu je schematicky znázorněno na připojeném výkrese, na kterém jsou pro zjednodušení omezena veškerá vedení pouze na silnoproud, nakreslený tečkované, a na teplovod nakreslený čárkovaně.

Připojovací uzel umístěný v objektu 1 připojovacího uzlu je napojen na inženýrské sítě 2 prostřednictvím přípojek 2 ústících do převodových stanic 3, ze kterých jsou vedeny přes měřiče % spotřeby rozvody 6 do jednotlivých sekcí, podlaží a bytů bytových bloků X, přičemž všechny rozměry, profily i uspořádání jsou na sídlišti vždy shodné. Tímto řešením úplně odpadají sekundární inženýrské sítě.

Při použití kolektoru 8 je objekt připojovacího uzlu» realizovaný podle předchozího odstavce, napojen na kolektor 8 prostřednictvím vstupní a větrací chodby 2,, při jejímž ústí je v objektu 3 připojovacího uzlu instalováno měřicí a regulační zařízení 10 pro přilehlé úseky kolektoru 8, přičemž kolektor 8 je vždy uložen v konstantní vzdálenosti od objektu 3 připojovacího uzlu, takže všechny vstupní a větrací chodby 2 jsou ve všech rozměrech, profilech i ve vnitřním uspořádání vždy shodné.

Claims (2)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Připojovací uzel pro připojení bytových bloků na inženýrské sítě, napojený na primární inženýrské sítě prostřednictvím přípojek ústících do převodových stanic, vyznačený tím, že v bezprostřední blízkosti převodových stanic (4) jsou uvnitř objektu (1) připojovacího uzlu umístěny měřiče (5) spotřeby, od kterých jsou vedeny rozvody (6) do jednotlivých sekcí, podlaží a bytů bytových bloků (7), přičemž veškeré rozměry, profily, výkonové kapacity i vnitřní uspořádání všech připojovacích uzlů na území sídliště jsou vždy shodné.
2. 2. Připojovací uzel podle bodu 1, vyznačený tim, že při použití kolektoru (8) je každý objekt (1) připojovacího uzlu napojen na kolektor (8) shodného profilu a vnitřního uspořádání prostřednictvím vstupní a větrací chodby (9), při jejímž ústí je v objektu (1) připojovacího uzlu instalováno měřici a regulační zařízení (10) pro přilehlé úseky kolektoru (8), přičemž všec&iy kolektory (8) jsou uloženy ve shodné vzdálenosti od objektů (1) připojovacího uzlu a vstupní a větrací chodby (9) jsou ve všech rozměrech, profilech i ve vnitřním uspořádání shodná.