CZ104494A3 - Coupling device with at least two parts - Google Patents

Description

Spojovací zařízení s alespoň dvěma díly - /

Oblast techniky

Vynález se týká spojovacího zařízení s alespoň dvěma díly, z nichž první díl je opatřen alespoň jednou částí, jejíž průřez je přizpůsobem obrysu alespoň jednoho otvoru ve druhém dílu, přičemž první díl je pro vytvoření spojení relativním posunutím relativně zaveditelným mezi tyto oba díly do tohoto otvoru a je opatřen alespoň jedním zaskakovacím výstupkem, který ve spojovací poloze obou dílů pro vytvoření styku s tvarovým přizpůsobením mezi oběma díly spolupracuje s alespoň jednou dorazovou plochou na druhém dílu, přičemž zaskakovací výstupek ve své poloze způsobující spojení přesahuje přes obrys otvoru ve druhém dílu.

Dosavadní stav techniky

Zejména u dílů z plastické hmoty existuje často nutnost jejich jednoduchého vzájemného spojení takovým způsobem, že jeden díl se prostrčí otvorem ve druhém dílu a na konci při tom vzniklého relativního posunutí mezi oběma díly, tedy v jejich relativní koncové poloze, vznikne spojení zaskočením působící v jednom směru, při čemž dojde ke styku s tvarovým přizpůsobením, které brání uvolnění tohoto spojení. Taková spojení jsou výhodná nebo potřebná zejména po tom, když mají být vytvořena pouze v obtížně přístupných oblastech. Takovými nepřístupnými oblastmi mohou být například vnitřky nádob, avšak i obtížně přístupná místa ve vozidlech, do nichž mají být vestavěny různé elementy, a v nichž má být provedeno jejich spojení. Přitom se má v každém případě, v neposlední řadě i s ohledem na možnou obtížnou přístupnost relativním zastrčením jednoho dílu do druhého dílu, který je za tím účelem opatřen otvorem, vytvořit samočinně spojení zaskočením, přičemž při relativním posouvání obou dílů vůči sobě slouží ohraničení otvoru jako vedení.

Taková zástrčná spojení, u nichž vznikne mezi oběma díly ve spojovací poloze zaskočením styk s tvarovým přizpůsobením, jsou sama o sobě známá. To platí zejména i pro díly, které jsou provedeny z plastické hmoty, protože elementy, které při spojení zaskočením spolu spolupracují, a které jsou vyrobeny z plastické hmoty, se všeobecně při výrobě na plastových dílech mohou vytvořit jako jeden kus s nimi, a proto nevyžadují žádných zvláštních nákladů. Navíc jsou materiálové vlastnosti plastických hmot pro taková spojení zaskočením výhodné, protože zejména termoplasty mají za tím účelem potřebnou pružnou deformovatelnost.

Taková spojení zaskočením ovšem vyžadují dosti přesné vzájemné polohování obou navzájem spojovaných dílů v jejich poloze, v níž k zaskočení dojde, v každém případě tehdy, když toto spojení neboli uzávěr působí pouze v jednom směru, zatímco bránění v relativním pohybu v druhém směru je provedeno dorazem, který je bud na jednom z dílů vytvořen nebo je na něm upevněn. V mnoha případech použití je obtížné tyto požadavky splnit, protože ne vždy je možno dostatečně přesným způsobem předem zjistit, jak daleko je jeden díl do druhého dílu zastrčen před tím, než oba díly dosáhnou své relativní koncové polohy, a jestli přesně v této koncové poloze, určené například stěnou nebo jiným konstrukčním dílem, došlo k zaskočení. Přitom mohou vzniknout potíže především tehdy, když alespoň jeden z navzájem spojovaných dílů nebo další konstrukční díl, kterým je stanovena relativní koncová poloha obou spojovaných dílů, je proveden z plastu, protože zejména mnohé termoplasty se po tváření, zejména ve fázi ochlazování, poněkud zkřiví či zdeformují, nebo účinkem jiných vlivů dojde k určitým změnám jejich tvaru. Tolerance, vzniklé těmito dodatečnými změnami, jejichž výskyt a rozměry mohou být předem stanoveny, mohou sice být velmi malé, avšak jsou často dosti velké, aby způsobily, že k zaskočení dojde před tím, než jeden díl dosáhne relativně vůči druhému dílu své koncové polohy. To může například vést k tomu, že po vytvoření spojení mezi oběma díly vznikne určitá vůle. Tato vůle je však často nežádoucí i po tom, když jí není doba životnosti spojení nijak ovlivněna, protože tato vůle, i když je velmi malá, například u dílů, které jsou zabudovány do vozidla, může způsobovat rušivé klapání. Ve většině případů se však vyžaduje, aby oba díly ve spojeném stavu spolu spolupracovaly tak, že nemohou vykonávat žádné nekontrolovatelné pohyby. Jinak tato nepřesnost způsobuje i možnost, že díl, jehož koncová poloha je určena třetím konstrukčním dílem, působícím jako doraz, dosáhne koncové polohy před tím, než nastane zaskočení, takže k žádnému zablokování obou dílů nedojde.

Úkolem vynálezu proto je vytvořit spojovací zařízení pro spojení dvou dílů tak, že spojení zaskočením nastane jednoduchým relativním zavedením nebo zastrčením jednoho dílu do otvoru ve druhém dílu, přičemž toto zaskočení bude zaručeno v relativní poloze obou dílů, která odpovídá požadované koncové poloze nebo se jí alespoň co nejvíce přibližuje. Tato požadovaná koncová poloha může být například stanovena polohou, kterou jeden z obou dílů zaujme relativně vůči třetímu dílu, který působí jako doraz. Přitom mají být spolupracující díly vyrobitelné jednoduchým způsobem, takže nejsou nutné žádné zvláštní přídavné náklady.

Podstata vynálezu

Tento úkol splňuje spojovací zařízení s alespoň dvěma díly, z nichž první díl je opatřen alespoň jednou částí, jejíž průřez je přizpůsobem obrysu alespoň jednoho otvoru ve druhém dílu, přičemž první díl je pro vytvoření spojení relativním posunutím relativně zaveditelným mezi tyto oba díly do tohoto otvoru a je opatřen alespoň jedním zaskakovacím výstupkem, který ve spojovací poloze obou dílů pro vytvoření styku s tvarovým přizpůsobením mezi oběma díly spolupracuje s alespoň jednou dorazovou plochou na druhém dílu, přičemž zaskakovací výstupek ve své poloze způsobující spojení přesahuje přes obrys otvoru ve druhém dílu, podle vynálezu, jehož podstatou je, že první díl je opatřen alespoň dvěma pružně deformovatelnými zaskakovacími výstupky, které jsou v malých odstupech rovnoběžně se směrem, ve kterém se provádí relativní zavádění prvního dílu, uspořádány vůči sobě přesazené a přiřazeny témuž otvoru druhého dílu.

V podstatě jde u řešení podle vynálezu o to, že část prvního dílu se zastrčí do otvoru ve druhém dílu nebo další díl opatřený otvorem se vede přes část prvního dílu a alespoň jeden z dílů je opatřen několika výstupky, způsobujícími spojení zaskočením, které jsou ve směru, ve kterém se provádí zastrkávání, vůči sobě vzájemně přesazeny. Když rozměr, o který má být jeden z obou dílů při vytváření spojení vůči dalšímu dílu posunut dopředu, dokud nenarazí bud na doraz na dalším dílu omezující pohyb nebo když je z jiných důvodů jeho dalšímu pohybu nějak bráněno, nemůže být na základě dříve zmíněných vlivů stanoven přesně, je pouze zapotřebí znát meze, uvnitř kterých se mohou nepřesnosti, které mají být překonány, vyskytovat. Ve spojovací poloze potom bude účinný alespoň jeden zaskakovací výstupek, který spojení zaskočením vytvoří, a který je vždy přiřazen skutečně nastavené poloze. Když například má být požadovaná koncová poloha jednoho z obou navzájem spojovaných dílů určena třetím dílem, který působí například jako doraz, závisí eventuální zbylá vůle mez oběma díly po vytvoření spojení zaskočením pouze na velikosti odstupů mezi spojovacími elementy uspořádanými vůči sobě přesazené ve směru zastrkávání, tedy například mezi zaskakovacími výstupky.

Jako obzvlášř výhodné se ukázalo takové provedení, u něhož jsou zaskakovací výstupky neseny alespoň dvěma zuby, které jsou uspořádány hřebenovítě napříč ke směru relativního posunování, přičemž zuby jsou přiřazeny otvoru v části druhého dílu, která je přizpůsobena otvoru v prvním dílu, a tento otvor je ve směru relativního posunování ohraničen vpředu a vzadu stěnovými částmi a zuby vystupují z jedné z těchto částí v podstatě ve směru k protilehlé stěnové části, aniž by s nimi byly spojeny. Toto provedení poskytuje možnost upravení jednoho zaskakovacího výstupku na každém zubu nebo vytvoření každého, zubu jako zaskakovacího výstupku, a tím rozměr, o který jsou zaskakovací výstupky ve směru relativního posunování vůči sobě přesazeny, zvolit tak malý, jak je zapotřebí, aniž by velikost odstupů byla ovlivněna nějakými konstrukčními požadavky, výrobními podmínkami, nároky na místo při výrobě a podobně. Kromě toho může být přesazení zaskakovacích výstupků tvořených vedle sebe ležícími zuby nebo zaskakovacích výstupků, které tyto zuby nesou, podstatně menší, než například konstrukčně potřebné rozměry zubů nebo zaskakovacích výstupků. Zuby, které jsou umístěny vedle sebe, mohou mít mezi sebou malé odstupy. Je pouze zapotřebí, aby byly pružně deformovatelné nezávisle na sobě.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále blíže objasněn na příkladech provedení podle přiložených výkresů, na nichž obr. 1 znázorňuje nárys držáku neboli prvního dílu, který je opatřen dvěma skupinami zaskakovacích výstupků, obr. 2 příslušný bokorys, obr. 3 řez podél čáry III-III z obr. 2 obr. 4 bokorys detailu ve zvětšeném měřítku, obr. 5 nárys držáku neboli prvního dílu s pouze jednou skupinou zaskakovacích výstupků a s druhým dílem, na něm nastrčeným, obr. 6 příslušný bokorys, obr. 7 schematicky třetí provedení spojovacího zařízení, u něhož oba díly, které mají být spolu spojeny, tvoří komponenty jedné konstrukční jednotky, která je vytvořena jako držák pro přidržování a/nebo umístění třetího dílu.

Příklady provedení vynálezu tvaru lišty, provedený až 3. Může být vyroben jednom konci je první

První díl 10 ve formě držáku z termoplastu, je znázorněný na obr. 1 například litím vstřikováním. Na svém díl 10 opatřen rozšířenou patní částí 12, která umožňuje jeho připevnění například na stěně 11 plastové nádoby. Předpokladem pro to je, aby první díl 10 a stěna 11 nebo jiný konstrukční díl, na němž je navařen, byly provedeny alespoň v oblasti svaru z navzájem svařitelných materiálů, například polyethylenu.

První díl 10, který má v podstatě obdélníkový průřez, je opatřen dvěma otvory 14, 16, z nichž každý je rozdělen na dvě poloviny středním žebrem 18., rovnoběžným s podélnou osou prvního dílu 10. Podélná osa každého otvoru 14., 16 je v podstatě kolmá k oběma širokým stranám 20, 22 prvního dílu 10.

Každému otvoru 14, 16 jsou přiřazeny prostředky sloužící k zablokování druhého dílu 24 na prvním dílu 10. ve formě držáku. Tímto druhým dílem 24 může být například hrncovitá nádoba, nebo však i jiný konstrukční díl. Význam má pouze to, že druhý díl 24 je opatřen alespoň jedním otvorem 26, popřípadě 28, jehož obrys je přizpůsobem tvaru průřezu prvního dílu 10, takže nástavce 30, 32 druhého dílu 24, opatřené oběma otvory 26, 28, mohou být nasunuty přes první díl 10., jak je znázorněno na obr. 2. Ve spojovací poloze obou dílů 10 a 24 spolupracuje jeden nástavec 30 s blokovacími prostředky přiřazenými otvoru 14 a druhý nástavec 32 s blokovacími prostředky přiřazenými druhému otvoru 16.

Protože u příkladu provedení podle obr. 1 až 4 se vychází z toho, že první díl 10 je spojen se stěnou 11 konstrukčního dílu, bude normálně k vytvoření spojení mezi oběma díly 10 a 24 provedeno nasunutí druhého dílu 24 jeho nástavci 30 a 32 ve směru šipky 34 na prvním díl 10 tvaru držáku. Při jiných požadavcích však existuje i možnost první díl 10 tvaru držáku zastrčit do otvorů 26., 28 nástavců 30. 32 druhého dílu 24. Dále je rovněž možné při vytváření spojení pohybovat absolutně oběma díly 10 a 24. Jakým způsobem se zavedení prvního dílu 10 do otvorů 26, 28 druhého dílu 24 provede je pro vytvoření spojení, a proto i pro použití vynálezu, lhostejné, takže v popisu se převážně hovoří o relativním zavádění.

Oba otvory 14 a 16 jsou vždy ve směru šipky 34 vpředu a vzadu ohraničeny stěnovými částmi 36. 38, přičemž ze zadních stěnových částí 38, ležících vzadu vztaženo ke směru šipky 34. vystupují šikmo ve směru k protilehlé stěnové části 36 hřebenoví tě uspořádané zuby 40a. 40b, 40c, 40d a 41a, 41b, 41c. 41d, jak vyplývá zejména z obr. 1 a 2. Tyto zuby 40a, 40b. 40c. 4Od a 41a, 41b, 41c. 41d jsou vytvořeny z jednoho kusu s první dílem 10 a přiřazeny příslušnému otvoru 14 nebo 16 párovitě tak, že v každé polovině příslušného otvoru 14, 16 jsou umístěny čtyři zuby 40a, 40b, 40c, 40d a 41a, 41b, 41c. 41d. Zuby 40a až 4Od a 41a až 41d každého otvoru 14 nebo 16 jsou stejně dlouhé, avšak na příslušné stěnové části 38 prvního dílu 10 uspořádány stupňovitě v podélném směru navzájem vůči sobě přesazené tak, že vždy se středním žebrem 18 bezprostředně sousedící zub 40a a 41a má největší odstup od protilehlé stěnové části 36 a vždy zub 40d nebo 41d, nacházející se ve vnější části, má od protilehlé stěnové části 36 nejmenší odstup. Zuby 40b, 40c a 41b, 41c, nacházející se mezi nimi, jsou uspořádány tak, že tvoří rovnoměrné odstupňování ze středu směrem ven. Přitom jsou zuby 40a. 40b. 40c, 40d a 41a, 41b. 41c. 41d obou polovin otvorů 14, 16 vytvořeny navzájem zrcadlovítě.

Zejména z obr. 2 vyplývá, že veškeré zuby 40a až 40d a 41a až 41d. vycházející ze zadní stěnové části 38, mají takový šikmý průběh, že svými koncovými částmi na straně u protilehlé stěnové části 36, respektive patní části 12. vyčnívají za obrys prvního dílu 10 na jeho široké straně 22. Každá jejich koncová část, vyčnívající za obrys, proto tvoří zaskakovací výstupek 39, ohraničený čelními plochami 43a. 43b, 43c. 43d a 44a. 44b, 44c. 44d, které jsou zhruba kolmé k podélné ose prvního dílu 10, a proto i ke směru označenému šipkou 34.. Vzhledem k již uvedenému stupňovitému uspořádání zubů 40a-40d a 41a-41d, jakož i ke skutečnosti, že veškeré zuby 40a až 40d a 41a až 41d jsou vytvořeny v podstatě stejně, vyplyne uspořádání čelních ploch 43a. 43b. 43c. 43d a 44a. 44b. 44c, 44d, v němž jsou ve směru šipky 34 uspořádány vůči sobě navzájem přesazené, přičemž odstup čelních ploch 43a. 43b. 43c. 43d a 44a. 44b. 44c. 44d ve směru relativního posunutí daného šipkou 34 činí u tohoto příkladu provedení méně než 1 mm. Současně jsou čelní plochy 43a, 43b. 43c. 43d a 44a. 44b. 44c. 44d podle uspořádání zubů 40a. 40b, 40c. 40d a 41a. 41b. 41c. 41d rovněž ve směru šipky 34. to jest ve směru podélné osy prvního dílu 10, vůči sobě přesazeny.

Protože první díl 10 včetně všech zubů 40a. 40b, 40c, 40d a 41a. 41b, 41c, 41d, které jsou s ním provedeny vcelku, je proveden z termoplastu, jsou tyto zuby 40a-40d a 41a-41d pružně deformovatelné. Je to zapotřebí, protože zuby 40a až 40d a 41a až 41d svou koncovou částí čelních ploch 43a. 43b, 43c. 43d a 44a, 44b, 44c. 44d. tvořící zaskakovací výstupek 39, vyčnívají za obrys příslušného otvoru 26., 28, jak to vyplývá z obr. 2. Oba otvory 26, 28 jsou přizpůsobeny tvaru průřezu prvního dílu 10., takže stěnové části nástavců 30., 32, ohraničující otvory 26, 28, mají při relativním posunování obou dílů 10., 24 funkci vedení. Z obr. 2 dále vyplývá, že při dalším posunování druhého dílu 24 ve směru šipky 34 dospějí nástavce 30 a 32 do oblasti zubů 40a, 40b. 40c. 40d a 41a. 41b. 41c, 4ld. přičemž tyto zuby 40a, 40b. 40c, 4Od a 41a. 41b. 41c. 41d vzhledem ke skutečnosti, že přesahují za obrys jak prvního dílu 10, tak i obou v podstatě stejných otvorů 26, 28 v nástavcích 30, 32, se pružně zdeformují tak, že nejprve poněkud vykývnou do oblasti příslušného otvoru 14., 16 v prvním dílu 10 směrem dovnitř. Za tím účelem jsou zuby 40a, 40b. 40c. 40d a 41a. 41b. 41c. 41d na svém zaskakovacím výstupku 39, přesahujícím za obrys, ohraničeny hladkými plochami 45, svírajícími se směrem označeným šipkou 34 ostrý úhel. Stěnové části, ohraničující otvory 26 a 28., kloužou s přibývající deformací zubů 40a, 40b, 40c. 40d a 41a, 41b. 41c. 41d po těchto hladkých plochách 45. Aby se tato deformace, která představuje jeden druh vykývnutí příslušného zubu 40a-40d a 41a-41d přibližně o spojovací část mezi tímto každým zubem 40a až 40d a 41a až 41d a prvním dílem 10 na stěnové části 38, ulehčila, jsou zuby 40a-40d a 41a-41d na svých stranách přivrácených široké straně 20 ohraničeny vždy šikmou dorazovou plochou 57, takže uvnitř obrysu tvořeného oběma širokými stranami 20 a 22 prvního dílu 10 vznikne prostor, do něhož se mohou zuby 40a až 40d a 41a až 41d vždy vychýlit, když se pružně vykyvují působením nástavce 30 nebo 32 ve směru k ohraničující ploše široké strany 20 prvního dílu 10. tedy do příslušného otvoru 14, 16 prvního dílu 10.

Konec pohybu druhého dílu 24 ve směru šipky 34 nastane v okamžiku, ve kterém dno 48 druhého dílu 24 přiřazené konstrukčnímu dílu se stěnou 11 narazí do stěny 11. Tím je definována koncová poloha druhého dílu 24. ve které mají být pomocí zubů 40a-41d první díl 10 - a konstrukční díl se stěnou 11 - fixovány. V průběhu pohybu ve směru šipky 34 procházejí nástavce .30, 32 nejprve kolem obou čelních ploch 43a. 44a příslušného páru zubů 40a. 41a, načež oba tyto páry zubů 40a. 41a. jakmile se horní dorazové plochy 50 a 52 nástavců 30 a 32 nacházejí pod čelními plochami 43a a 44a. opět vzhledem ke své pružné vratné síle vrátí do své výchozí polohy, znázorněné na obr. 1 až 3. Když je v tomto okamžiku již dno 48 druhého dílu 24 v dotyku se stěnou 11, je pohyb druhého dílu 24 ve směru šipky 34 ukončen, přičemž oba páry zubů 40a, 41a, jejichž čelní plochy 43a. 44a vytvořily s horními dorazovými plochami 50, 52 příslušného nástavce 30. 32 styk s tvarovým přizpůsobením, jsou elementy, které vylučují, aby se druhý díl 24 opět pohyboval proti směru šipky 34 a uvolnil se z prvního dílu 10. Výsledkem toho je, že koncové části obou párů zubů 40a, 41a vytvoří vždy jeden zaskakovací výstupek, který zaskočí za příslušný nástavec 30., 32. as jeho příslušnou horní dorazovou plochou 50, 52, která je vždy rovnoběžná s čelními plochami zubů 40a. 41a. popsaným způsobem spolupracuje. To znamená, že ostatní páry zubů 40b až 40d, 41b až 4ld zůstávají ve své pružně vychýlené poloze, a proto jsou pro fixování druhého dílu 24 na prvním dílu 10 neúčinné.

V případě, že v popsaném okamžiku, ve kterém v průběhu pohybu druhého dílu 24 ve směru šipky 34 nástavce 30 a 32 projdou kolem páru čelních ploch 43a a 44a. ještě dno 48 druhého dílu 24 nenarazilo do stěny 11, působící jako doraz, bude pohyb ve směru šipky 34 pokračovat, přičemž potom při dosažení odpovídajících poloh nástavců 30 a 32 nejprve páry zubů 40b, 41B odskočí zpět do své činné polohy podle obr. 1 až 3 a svými čelními plochami 43b, 44b dosednou na horní dorazové plochy 50, 52.

Když v tomto okamžiku druhý díl 24 ještě stále nedosedl svým dnem 48 na stěnu 11, bude posunování druhého dílu 24 ve směru šipky 34 pokračovat, přičemž na poloze nástavců 30 a 32 vůči prvnímu dílu 10 v okamžiku naražení druhého dílu 24 na stěnu 11 závisí, který pár ze všech zubů 40a-41d způsobí styk s tvarovým přizpůsobením, tedy zaskočení, které druhý díl 24 v tímto způsobem definované spojovací poloze fixuje. Tímto způsobem se v každém případě, nezávisle na přesné poloze stěny 11 v oblasti, ve které dno 48 druhého dílu 24 se zarazí před stěnou 11. vždy uskuteční zablokování druhého dílu 24 na prvním dílu 10, a proto i fixování druhého dílu 24 relativně ke stěně ll, přičemž vůle, která eventuálně ještě zbývá mezi stěnou 11 a párem zubů 40a-41d, který zaskočení způsobil, závisí pouze na vzdálenostech mezi dvěma čelními plochami 43a-43d nebo 44a-44d. které za sebou následují ve směru šipky 34. Čím kratší tyto vzdálenosti jsou, tím menší je možná vůle. Z obr. 1 a 2, na nichž je první díl 10 přibližně ve skutečné velikosti, vyplývá, že vzhledem ke skutečnosti, že každý zub 40a-41d má pouze jednu čelní plochu 43a-44d. je možné tyto čelní plochy 43a-44d ve směru šipky 34 uspořádat ve vzdálenostech neboli odstupech od sebe, které mohou být menší, než 1 mm, přičemž vzhledem k hřebenovítému uspořádání zubů 40a-40d, 41a-41d jsou tyto čelní plochy 43a-44d vůči sobě přesazeny i bočně. Vzdálenost 54 mezi oběma ve směru šipky 34 extrémními čelními plochami 43a a 43b. 44a a 44b přitom určuje maximální vzdálenost, v níž mohou být tolerance vyrovnávány. Přitom je nutno brát zřetel na to, že tyto tolerance mohou být způsobeny nejen odchylkami vůči poloze stěny 11 v oblasti, v níž dno 48 druhého dílu 24 přijde do kontaktu se stěnou 11. Takové tolerance mohou být způsobeny i druhým dílem 24, a proto polohou jeho dna 48, a sice zejména potom, když je druhý díl 24 proveden z termoplastu. Proto může být rovněž myslitelné, že v koncové poloze druhého dílu 24 jeho horní nástavec 30 provede zaskočení se zuby 40a a 41a, přiřazenými otvoru 14, popřípadě jejich čelními plochami 43a a 44a. kdežto dolní nástavec 32 spolupracuje například se zuby 40c, 41c, přiřazenými dolnímu otvoru 16.

Každý ze zubů 40a-41d je opatřen prodloužením 56, které vystupuje z příslušné čelní plochy 43a-44d ve směru k protilehlé stěnové části 36 příslušného otvoru 14, 16. avšak před touto stěnovou částí 36 končí. Z obr. 4 je patrné, že při dosednutí například čelní plochy 43 zubů 40 na horní dorazovou plochu 50 nástavce 30 druhého dílu 24, která působí jako doraz, dosedne prodloužení 56 na dorazovou plochu 58 otvoru 26 v nástavci 30, takže síla působící ve směru šipky 60 na nástavec 30, a proto i na zub 40, nemůže způsobit pružné vykývnutí zubu 40 ve směru šipky 62., protože prodloužení 56 narazí na dorazovou plochu 58 ohraničující otvor 26, a tak zabrání vykývnutí ve směru šipky 62, které by mohlo vést k uvolnění styku s tvarovým přizpůsobením neboli zaskočení příslušného zubu 40 za nástavec 30. respektive jeho horní dorazovou plochu 50. Toto provedení umožňuje i při použití měkce elastických plastů jako materiálu na zuby 40a-41d nebo i na celý první díl 10 vytvoření spojení, které trvale zaručuje při normálním namáhání polohově stabilní uspořádání spolupracujících dílů 10, 24.

Malé výstupky 61 a 63 upravené na širokých stranách 20 a 22 prvního dílu 10 (obr. 1, 2 a 4) slouží k tomu, aby například druhý díl 24 přidržovaly na prvním dílu 10 v mezipoloze před tím, než se druhý díl 24 pohybuje vůči prvnímu dílu 10 relativně do konečné polohy, ve které je dvěma páry zubů 40a-41d prvního dílu 10 a stěnou 11 fixován. Uspořádání druhého dílu 24 v takto malými výstupky 61 a 63 definované mezipoloze může být například výhodné i tehdy, když oba díly 10 a 24 již mají být navzájem spolu spojeny před tím, než se první díl 10 svaří se stěnou 11. To může být výhodné zejména tehdy, když vznikají potíže při nasazování druhého dílu 24 na první díl 10, když první díl 10 již zaujímá svou konečnou polohu. Existují však i jiné případy použití, u nichž je výhodné nebo popřípadě dokonce potřebné oba díly 10 a 24 nejprve předběžně navzájem spojit tím způsobem, že první díl 10 je prostrčen oběma otvory 26 a 28 nástavců 30 a 32 tak daleko, že nástavec 30 zaujímá polohu mezi oběma malými výstupky 61, 63 a druhý díl 24 se do konečné spojovací polohy přesune až později. Malé výstupky 61 a 63 jsou tak vytvořeny a tak dimenzovány, že nástavec 30 druhého dílu 24 může být při působení malé síly ve směru šipky 34 za ně přesunut.

navzájem zrcadlovitě, opatřen patní částí

Provedení podle obr. 5 a 6 v zásadě odpovídá svou konstrukcí provedení podle obr. 1 až 4, takže pro navzájem odpovídající součásti jsou použity vztahové značky zvýšené o hodnotu 100. První díl 110 ve formě držáku je opatřen pouze jedním otvorem 116 a skupinou zubů 140a-140d a 141a-141d, které jsou rovněž v obou polovinách otvoru 116 uspořádány I v tomto případě je první díl 110 112, která je přivařena ke stěně 111 konstrukčního dílu nebo s ní může být i slepena. Druhý díl 124 sestává v podstatě ze základní části 130, opatřené otvorem 126 a dvěma opěrami 168. jejichž volné konce ve spojovací poloze obou dílů 110 a 124 dosedají na stěnu 111♦ Druhý díl 124 slouží k přidržování hadicových nebo trubkových součástí. Za tím účelem je opatřen prstencovým nosným dílem 170, kterým je hadice nebo trubka prostrčena. Umístění druhého dílu 124 na prvním dílu 110 ve formě držáku se uskutečňuje způsobem popsaným již u příkladu provedení podle obr. 1 až 4. Iv tomto případě existuje možnost vyrovnání tolerancí tím, že je upraveno několik vůči sobě přesazené uspořádaných zaskakovacích výstupků 139 s čelními plochami 143a-143d, uspořádaných vůči sobě přesazené v podélném směru prvního dílu 110. Horní strana základní části 130, která slouží jako dorazová plocha, spolupracuje u provedení podle obr. 5 a 6 v koncové poloze druhého dílu 124 s párem čelních ploch 143d a 144d. V tomto případě zaujímají všechny zuby 140a-141d opět svou normální polohu, ve které nejsou pružné deformovány, protože všechny čelní plochy 143a-144d se nacházejí nad základní částí 130. Zuby 140a-141d jsou na své straně, opačné k zaskakovacím výstupkům 139. ohraničeny šikmou dorazovou plochou 157 pro usnadnění svého vykývnutí.

Provedení podle obr. 7 se liší od výše popsaných provedení tím, že zde oba díly 210 a 224 jsou komponentami téže konstrukční jednotky 274♦ První díl 210 je obvyklým způsobem opatřen zuby 240a-240d, které jsou vytvořeny a uspořádány způsobem objasněným již u provedení podle obr. 1 až 4, jakož i 5 a 6. První díl 210 je veden relativně otvorem 226 ve druhém dílu 224. I zde nastane spolupráce obou dílů 210. 224 již výše popsaným způsobem. První díl 210 je opatřen pružnou součástí, například přidržovacím páskem 276. který je rovněž částí konstrukční jednotky 274 a při vzájemném spojení dílů 210 a 224 podle obr. 7 slouží například k přidržení třetího dílu 280, jako například hadice a podobně. Přizpůsobítelnost dosažená uspořádáním a vytvořením zubů 240a-240d slouží v tomto případě k tomu, že se počítá s deformovatelností třetího dílu 280, například hadice nebo podobně, když se přidržovací pásek 276 kolem této hadice ovine. I u příkladu provedení podle obr. 7 může být výhodné uspořádat zuby 240a-240d v párech, protože to v každém případě stejně jako u zrcadlově symetrického uspořádání podle obr. 1 až 6 vede k symetrickému silovému působení na oba navzájem spojované díly 210 a 224.

Ačkoli vždy, jako u příkladu provedení podle obr. 1 až 4, je první díl 10 opatřen dvěma skupinami zubů 40a-41d. takže druhý díl 24 je fixován na dvou místech, nebo pouze jednou skupinou zubů 140a-141d nebo 240a-240d analogicky s provedením podle obr. 5, 6 a 7, závisí připevnění na příslušných okolnostech, a to zejména vždy na potřebném vyrovnání tolerancí pro upevňovaný druhý díl 24 nebo 124 nebo popřípadě třetí díl 280. Navíc je rovněž možné fixovat druhý díl 24 nebo 124 dvěma nebo několika prvními díly 10 ve formě držáků. V tomto případě by byl například u provedení podle obr. 1 až 4 druhý díl 24 opatřen ještě dalšími otvory 26 a 28, kterými by se prostrčil druhý první díl 10 pro upevnění druhého dílu 24.

Na rozdíl od všech znázorněných a popsaných provedení je rovněž možné vytvořit zuby nestejně dlouhé pro dosažení odstupňovaného uspořádání čelních ploch, takže například stěnová část 38. ohraničující otvor 26, je vytvořena analogicky jako stěnová část 36 jako přímá. Zuby o stejné délce však mají tu výhodu, že všechny zuby mají potom stejnou pružnou deformovatelnost, aniž by bylo zapotřebí provést za tím účelem zvláštní opatření, jako například různé tlouščky zubů nebo podobně.

Jak již bylo uvedeno, oba navzájem spojované díly jsou provedeny z plastu, a proto při odpovídajícím vytvoření jsou lehce pružně deformovatelné. Navíc je však rovněž možné provést vždy druhý díl z jiného materiálu, například z kovu, protože všeobecně je pružná deformovatelnost dílů, nesoucích zaskakovací výstupky 39, 139, 239. dostatečná pro to, aby druhý díl mohl být relativně vůči prvnímu dílu veden alespoň za jeden ze zaskakovacích výstupků pro jejich zaskočení.

I když u popsaných a znázorněných příkladů provedení jsou zuby, popřípadě zaskakovací výstupky, upraveny vždy na téže straně prvního dílu 10, 110. 210. připadá v úvahu i jejich takové vytvoření, u něhož jedna skupina zaskakovacích výstupků, vyčnívá na jednu skupina zubů nebo výstupků na druhou stranu prvního dílu 10 atd. Přitom může být uspořádání provedeno tak, že za sebou následující zuby, popřípadě zaskakovací výstupky, vyčnívají střídavě na jednu a na druhou stranu. Je však rovněž možné, zubů, popřípadě stranu a druhá například u provedení podle obr. 1 a 2, nechat vyčnívat zuby, popřípadě zaskakovací výstupky horní skupiny na jednu stranu a zuby, popřípadě zaskakovací výstupky dolní skupiny na druhou stranu. Dále mohou rovněž zuby, popřípadě zaskakovací výstupky, v jedné polovině otvoru 26 směřovat do jednoho směru, který je opačný ke směru vyčnívání zubů, popřípadě zaskakovacích výstupků, v druhé polovině tohoto otvoru 26.

Claims (14)

1. PATENTOVÉ NÁROKY alespoň jednou alespoň jednoho pro vytvoření

   1. Spojovací zařízení s alespoň dvěma díly Cl'0 ,~24 ,—1-10, 124, 210, 224), z nichž první díl (10, 110, 210) je opatřen částí, jejíž průřez je přizpůsobem obrysu otvoru ve druhém dílu, přičemž první díl je spojení relativním posunutím relativně zaveditelným mezi tyto oba díly do tohoto otvoru (26, 28, 126, 226) a je opatřen alespoň jedním zaskakovacím výstupkem (39, 139, 239), který ve spojovací poloze obou dílů pro vytvoření styku s tvarovým přizpůsobením mezi oběma díly spolupracuje s alespoň jednou dorazovou plochou (50, 52, 150) na druhém dílu (24, 124, 224), přičemž zaskakovací výstupek ve své poloze způsobující spojení přesahuje přes obrys otvoru ve druhém dílu (24, 124, 224), vyznačující se tím, že první díl (10, 110, 210) je opatřen alespoň dvěma pružně deformovatelnými zaskakovacími výstupky (39, 139, 239), které jsou v malých odstupech rovnoběžně se směrem, ve kterém se provádí relativní zavádění prvního dílu, uspořádány vůči sobě přesazené a přiřazeny témuž otvoru (26, 28, 126, 226) druhého dílu (24, 124, 224).
2. 2. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačuj ίο í se tím, že dorazová plocha nebo plochy (50, 52, 150) na druhém dílu (24, 124, 224) je nebo jsou vytvořeny stěnovou částí (30, 32) druhého dílu (24, 124, 224), ohraničující otvor.
3. 3. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačuj ící se tím, že alespoň dva zaskakovací výstupky (39, 139, 239) jsou uspořádány vůči sobě přesazené i kolmo ke směru relativního posunování.
4. 4. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačuj íc í se t í m, že zaskakovací výstupky (39, 139, 239) jsou upraveny na alespoň dvou zubech (40a-40d, 140a-140d,

   141a-141d, 240a-240d), které jsou uspořádány hřebenovitě kolmo ke směru relativního posunování, a zuby jsou přiřazeny jednomu otvoru (14, 16, 116) v části prvního dílu (10, 110, 210), která je přizpůsobena otvoru (26, 28, 126, 226) ve druhém dílu (24, 124, 224), a tento otvor (14, 16, 116) je ohraničen stěnovými částmi (36, 38), ležícími vpředu a vzadu ve směru relativního posunování, a zuby (40a-40d, 140a-140d,

   141a-141d, 240a-240d) vystupují z jedné z těchto stěnových částí (38) v podstatě ve směru k protilehlé stěnové části (36) .
5. 5. Spojovací zařízení podle nároku 4, vyznačuj ίο í se tím, že ohraničující hladké plochy (45) zubů (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d) jsou uspořádány na straně prvního dílu (10, 110, 210), na níž se nacházejí zaskakovací výstupky (39, 139, 239), proti směru relativního posunování šikmo tak, že ve směru k zaskakovacím výstupkům (39, 139, 239) se rozšiřují oproti obrysu prvního dílu (10,

   110, 210).
6. 6. Spojovací zařízení podle nároku 4, vyznačuj íc í se tím, že tloušťka zubů (40a-40d, 140a-140d,

   141a-141d, 240a-240d) je ve směru osy příslušného otvoru (14, 16, 116) alespoň nepodstatné větší, než tloušťka části prvního dílu (10, 110, 210), obsahující tento otvor (14, 16, 116).
7. 7. Spojovací zařízení podle nároku 4, vyznačuj íc í se t í m, že ohraničující dorazové plochy (57, 157) zubů (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d) na druhé široké straně (20) prvního dílu (10, 110, 210), odvrácené od zaskakovacích výstupků (39, 139, 239), v nedeformovaném stavu probíhají šikmo tak, že ve směru k volnému konci příslušného zubu jeho vzdálenost od obrysu prvního dílu (10, 110, 210) na jeho druhé široké straně (20) se zvětšuje.
8. 8. Spojovací zařízení podle nároku 4, vyznačuj íc í se tím, že jednotlivé zuby (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d) jsou vytvořeny stejně dlouhé a podle vzdáleností, v nichž jsou zaskakovací výstupky (39, 139, 239) na nich upravené vůči sobě přesazené rovnoběžně se směrem, ve kterém se provádí relativní posunování obou dílů (10, 24, 110, 124, 210, 224), spojeny s ohraničující stěnovou částí (38), na níž jsou upraveny.
9. 9. Spojovací zařízení podle nároku 4, vyznačuj íc í se tím, že každý zub (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d) je na svém volném konci na své straně odvrácené od zaskakovacího výstupku (39, 139, 239) opatřen prodloužením (56), rozkládajícím se v podélném směru zubu, které je ve spojovací poloze obou dílů (10, 24, 110, 124, 210, 224) zaskočeno za druhý díl (24, 124, 224).
10. 10. Spojovací zařízení podle nároku 9, vyznačuj ící se tím, že ohraničující plocha prodloužení (56), přivrácena k zaskakovacímu výstupku (39, 139, 239), leží v podstatě v rovině, v níž probíhá obrys části prvního dílu (10, 110, 210), nesoucí zuby na přiřazené široké straně (22) prvního dílu (10, 110, 210).
11. 11. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačuj íc í se tím, že zuby (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d) jsou uspořádány v párech tak, že zaskakovací výstupky (39, 139, 239) jednoho páru zubů (40a, 41a, 140a, 141a) působí současně pro vytvoření spojení mezi oběma díly (10, 24, 110, 124, 210, 224).
12. 12. Spojovací zařízení podle nároku 11, vyznačuj í c í se t í m, že uvnitř oblasti otvoru (14, 16, 116) jsou uspořádány vždy alespoň dva zuby (40a-40d, 140a-140d, 141a-141d, 240a-240d), jejichž zaskakovací výstupky (39, 139,

    239) ve spojovací poloze obou dílů (10, 24, 110, 124, 210, 224) spolupracují s dorazovou plochou (50, 52, 142) druhého dílu (24, 124).
13. 13. Spojovací zařízení podle nároku 12, vyznačuj í c í se tím, že otvor (14, 16, 116) je ve směru relativního posunování obou dílů (10, 24, 110, 124, 210, 224) v polovině rozdělen a v obou polovinách je upravena jedna skupina zubů (40a-40d, 140a-140d), která odpovídá zubům (41a-41d, 141a-141d) druhé skupiny a je s ní uspořádána zrcadlovitě.
14. 14. Spojovací zařízení podle nároku 1, vyznačuj íc í se t í m, že první díl (210) a druhý díl (224) jsou komponentami jedné konstrukční jednotky (274), sloužící k upevnění a/nebo přidržování třetího dílu (280).