CZ20003065A3 - Insulin peptide analogues and their use in the treatment of diabetes mellitus - Google Patents
Insulin peptide analogues and their use in the treatment of diabetes mellitus Download PDFInfo
- Publication number
- CZ20003065A3 CZ20003065A3 CZ20003065A CZ20003065A CZ20003065A3 CZ 20003065 A3 CZ20003065 A3 CZ 20003065A3 CZ 20003065 A CZ20003065 A CZ 20003065A CZ 20003065 A CZ20003065 A CZ 20003065A CZ 20003065 A3 CZ20003065 A3 CZ 20003065A3
- Authority
- CZ
- Czechia
- Prior art keywords
- peptide
- chain
- insulin
- residues
- residue
- Prior art date
Links
Landscapes
- Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)
- Peptides Or Proteins (AREA)
Abstract
Peptidové analogy B řetězce insulinu, které jsou odvozené od peptidů obsahujících zbytky (9-23) přirozené sekvence B řetězce. Analogy jsou pozměněny vzhledem k přirozené sekvenci v pozicích (12, 13, 15) a/nebo (16), a mohou být také pozměněny v pozici (19) a/nebo v jiných pozicích. Farmaceutické prostředky obsahující tyto peptidové analogy. Peptidové analogy jsou užitečné při léčbě nebo inhibici vzniku diabetů.Peptide analogs of the B chain of insulin, which are derived from peptides containing residues (9-23) of the natural sequence of the B chain. The analogs are altered relative to the natural sequence at positions (12, 13, 15) and/or (16), and may also be altered at position (19) and/or at other positions. Pharmaceutical compositions containing these peptide analogs. The peptide analogs are useful in the treatment or inhibition of the development of diabetes.
Description
Oblast vynálezuField of the invention
Předkládaný vynález se obecně týká peptidových analogů insulinu, přesněji se týká způsobů léčby diabetes mellitus pomocí peptidových analogů odvozených od zbytků 9-23 B-řetězce lidského insulinu.The present invention relates generally to peptide analogs of insulin, and more particularly to methods of treating diabetes mellitus using peptide analogs derived from residues 9-23 of the B-chain of human insulin.
Dosavadní stav technikyState of the art
Diabetes mellitus závislý na insulinu (IDDM) je orgánově specifické autoimunitní onemocnění postihující téměř milion paceintů v různých věkových skupinách ve Spojených Státech Amerických. Onemocnění je charakterizováno rozsáhlou destrukcí beta buněk v pankreatických ostrůvcích produkujících insulin a poruchou regulace metabolismu glukosy, která vede ke klinickému diabetů. Definující vlastností IDDM je lymfocytámí infiltrace ostrůvků. Z infiltrujicích buněk se zdají být T lymfocyty jedním z hlavních mediátorů autoimunitní destrukce.Insulin-dependent diabetes mellitus (IDDM) is an organ-specific autoimmune disease affecting nearly one million patients of all ages in the United States. The disease is characterized by widespread destruction of insulin-producing beta cells in the pancreatic islets and dysregulation of glucose metabolism, leading to clinical diabetes. The defining feature of IDDM is lymphocytic infiltration of the islets. Of the infiltrating cells, T lymphocytes appear to be one of the major mediators of autoimmune destruction.
Diabetes I.typu je dále charakterizován zvýšenou koncentrací protilátek proti různých antigenům asociovaným s ostrůvky, včetně insulinu, GAD65, GAD67 a ICA512. Tyto protilátky mohou být detekovány se značným předstihem vzhledem ke klinickému onemocnění a imunitní odpověď proti takovým antigenům může být použita jako predikční znak vznikajícího diabetů u pacientů s predisponujícími genetickými (HLA) haplotypy.Type 1 diabetes is further characterized by elevated levels of antibodies against various islet-associated antigens, including insulin, GAD65, GAD67, and ICA512. These antibodies can be detected well in advance of clinical disease, and the immune response against such antigens can be used as a predictive marker of developing diabetes in patients with predisposing genetic (HLA) haplotypes.
V současnosti jsou pacienti pro udržování normoglykemie závislí na injekcích insulinu. Insulin je polypeptidový hormon skládající se ze dvou disulfidovou vazbou vázaných řetězců, A • *Currently, patients are dependent on insulin injections to maintain normoglycemia. Insulin is a polypeptide hormone consisting of two disulfide-bonded chains, A • *
řetězce skládajícího se z 21 aminokyselinových zbytků a B řetězce skládajícího se z 30 zbytků. Ačkoliv znamená podávání insulinu značný přínos pro pacienty trpící diabetem, je z důvodu krátkého sérového poločasu insulinu obtížné udržování správného dávkování. Podávání insulinu může vést k rozvoji různých hypoglykemických vedlejších účinků a ke tvorbě neutralizačních protilátek.chain consisting of 21 amino acid residues and a B chain consisting of 30 residues. Although insulin administration provides significant benefits to patients suffering from diabetes, the short serum half-life of insulin makes it difficult to maintain the correct dosage. Insulin administration can lead to the development of various hypoglycemic side effects and the formation of neutralizing antibodies.
Z důvodů problémů spojených s existující léčbou diabetů trvá potřeba zlepšené léčby, která by byla účinější a která by nebyla spojena s takovými nevýhodami. Předkládaný vynález využívá peptidové analogy, které antagonizují odpověď T lymfocytů na insulin, pro účinnou léčbu diabetů, a dále poskytuje s tímto účinkem související výhody.Due to the problems associated with existing treatments for diabetes, there is a continuing need for improved treatments that are more effective and that do not suffer from such disadvantages. The present invention utilizes peptide analogs that antagonize the T cell response to insulin for the effective treatment of diabetes, and further provides the benefits associated with this effect.
Podstata vynálezuThe essence of the invention
Předkládaný vynález poskytuje sloučeniny a způsoby pro léčbu a prevenci diabetů. V některých aspektech poskytuje předkládaný vynález peptidové analogy obsahující zbytky 9 až 23 B řetězce lidského insulinu (SEQ ID NO: 2), kde sekvence těchto peptidových analogů se liší od sekvence zbytků 9 až 23 přirozeného lidského B řetězce insulinu v substitucích v l až 4 aminokyselinách. Takové substituce mohou být provedeny v jednom nebo více zbytcích vybraných ze skupiny skládající se ze zbytků 12, 13, 15 a 16, s nebo bez dalších substitucí v jiných zbytcích. V některých výhodných provedeních mohou být takové substituce přítomny ve dvou nebo třech aminokyselinových zbytcích uvnitř zbytků 9 až 23 B řetězce insulinu. Substituce mohou být přítomny také ve zbytku 19. Substituce jsou -výhodně nekonzervativní a výhodné jsou analogy, ve kterých jsou změněny zbytky 12, 13, 15, 16 a/nebo 19 (například na alanin). Také jsou výhodné analogy, které dále obsahují zbytek 24 B řetězce .1 insulinu. V některých jiných provedeních obsahují peptidové analogy ne více než 18 zbytků, ne více než 16 zbytků a ne více než 15 zbytků B řetězce lidského insulinu.The present invention provides compounds and methods for the treatment and prevention of diabetes. In some aspects, the present invention provides peptide analogs comprising residues 9 to 23 of the B chain of human insulin (SEQ ID NO: 2), wherein the sequence of such peptide analogs differs from the sequence of residues 9 to 23 of the native human B chain of insulin by substitutions in 1 to 4 amino acids. Such substitutions may be made at one or more residues selected from the group consisting of residues 12, 13, 15 and 16, with or without additional substitutions at other residues. In some preferred embodiments, such substitutions may be present at two or three amino acid residues within residues 9 to 23 of the B chain of insulin. Substitutions may also be present at residue 19. The substitutions are preferably non-conservative, and analogs in which residues 12, 13, 15, 16 and/or 19 are changed (e.g., to alanine) are preferred. Also preferred are analogs that further comprise residue 24 of the B chain of human insulin. In some other embodiments, the peptide analogs comprise no more than 18 residues, no more than 16 residues, and no more than 15 residues of the B chain of human insulin.
V dalších provedeních se skládají peptidové analogy v podstatě ze zbytků 9 až 23 nebo 9 až 24 B řetězce lidského insulinu (SEQ ID NO: 2), kde sekvence těchto peptidových analogů se liší od sekvence zbytků 9 až 23 přirozeného lidského B řetězce insulinu v substitucích v 1 až 4 aminokyselinách, a kde je alespoň jedna substituce provedena ve zbytku vybraném ze skupiny skládající se ze zbytků 12, 13, 15 a 16.In other embodiments, the peptide analogs consist essentially of residues 9 to 23 or 9 to 24 of the B chain of human insulin (SEQ ID NO: 2), wherein the sequence of these peptide analogs differs from the sequence of residues 9 to 23 of the native human B chain of insulin in substitutions in 1 to 4 amino acids, and wherein at least one substitution is made in a residue selected from the group consisting of residues 12, 13, 15, and 16.
V dalším aspektu vynález poskytuje farmaceutické prostředky obsahující peptidový analog popsaný výše v kombinaci s fyziologicky přijatelným nosičem nebo ředidlem.In another aspect, the invention provides pharmaceutical compositions comprising a peptide analog as described above in combination with a physiologically acceptable carrier or diluent.
Předkládaný vynález dále obsahuje způsob pro léčbu a/nebo inhibici vzniku diabetů, který obsahuje podání terapeuticky účinného množství farmaceutického prostředku, jak byl popsán výše, pacientovi.The present invention further includes a method for treating and/or inhibiting the development of diabetes, which comprises administering a therapeutically effective amount of a pharmaceutical composition as described above to a patient.
Tyto a další aspekty vynálezu budou jasné z následujícího podrobného popisu a připojených výkresů. Dále jsou v textu uvedeny různé odkazy, které podrobně popisují některé postupy nebo prostředky. Tyto odkazy jsou zde všechny uvedeny ve své úplnosti.These and other aspects of the invention will become apparent from the following detailed description and the accompanying drawings. Various references are also included in the text which describe in detail certain methods or means. All of these references are incorporated herein by reference in their entirety.
Popis obrázků na připojených výkresechDescription of images in the attached drawings
Obr. 1 ukazuje aminokyselinovou sekvenci zbytků 9-23 B řetězce insulinu (SEQ ID NO: 2);Fig. 1 shows the amino acid sequence of residues 9-23 of the B chain of insulin (SEQ ID NO: 2);
Obr. 2 je graf ukazující proliferativní odpověď (měřenou v cpm) klonu T lymfocytů NOD myší na (9-23) peptid přirozeného B řetězce insulinu za přítomnosti různých množství representativních peptidových analogů, ve kterých jsou různé zbytky substituované alaninem, jak je uvedeno.Fig. 2 is a graph showing the proliferative response (measured in cpm) of a NOD mouse T lymphocyte clone to (9-23) native insulin B chain peptide in the presence of varying amounts of representative peptide analogs in which various residues are substituted with alanine as indicated.
Obr. 3 je graf ukazující proliferativní odpověď (měřenou v cpm) klonu T lymfocytů NOD myší na (9-23) peptid přirozeného B řetězce insulinu za přítomnosti různých množství representativních peptidových analogů, ve kterých jsou aminokyseliny v pozicích 16 a 19 substituované alaninem (NBI-6024, čtverečky). Pro srovnání je také uvedena proliferativní odpověď za přítomnosti nepříbuzného kontrolního peptidu odvozeného z myelinového bazického proteinu (NBI-5096, kroužky). Odpověď je měřena jako průměr CPM + SEM pro tři kultury.Fig. 3 is a graph showing the proliferative response (measured in cpm) of a NOD mouse T cell clone to the (9-23) peptide of the native B chain of insulin in the presence of various amounts of representative peptide analogs in which amino acids at positions 16 and 19 are substituted with alanine (NBI-6024, squares). The proliferative response in the presence of an unrelated control peptide derived from myelin basic protein (NBI-5096, circles) is also shown for comparison. The response is measured as the mean CPM + SEM of three cultures.
Obr. 4-6 jsou histogramy ilustrující proliferativní odpověď (měřenou v cmp) buněčné linie T lymfocytů od pacientů s diabetem na (9-23) peptid přirozeného B řetězce nebo na representativní peptidové analogy. Mononukleární buňky periferní krve byly izolovány od. pacientů s diabetem a byly kultivovány za přítomnosti (9-23) peptidu B řetězce insulinu.Fig. 4-6 are histograms illustrating the proliferative response (measured in cpm) of a T lymphocyte cell line from diabetic patients to (9-23) native B chain peptide or representative peptide analogs. Peripheral blood mononuclear cells were isolated from diabetic patients and cultured in the presence of (9-23) insulin B chain peptide.
Po třech cyklech restimulace B řetězcem insulinu (9-23) bylo do každé jamky s oblým dnem 96-jamkové plotny přidáno v kompletním mediu 1 x 105 T lymfocytů a 7 x 104 ozářených autologních PBMC. Buňky byly kultivovány po dobu 5 dnů s NBI 6024 (insulinový B řetězec 9-23 s alaninovými substitucemi v pozicích 16 a 19), insulinovým B řetězcem (9-23) nebo pouze s mediem. V den 4 byly buňky vystaveny pulsu 3H-thymidinu a byla provedena kultivace po dobu dalších 18 hodin. Kultury byly potom sklízeny, odečítány za použití kapalinového scintilačního počítače a data byla vyjádřena jako průměrný počet pulsů za minutu (cpm) pro opakovaně provedené vzorky + standardní odchylka (SEM).After three cycles of restimulation with insulin B chain (9-23), 1 x 10 5 T cells and 7 x 10 4 irradiated autologous PBMCs were added to each well of a round-bottom 96-well plate in complete medium. Cells were cultured for 5 days with NBI 6024 (insulin B chain 9-23 with alanine substitutions at positions 16 and 19), insulin B chain (9-23), or medium alone. On day 4, cells were pulsed with 3 H-thymidine and cultured for an additional 18 hours. Cultures were then harvested, counted using a liquid scintillation counter, and data were expressed as mean counts per minute (cpm) for replicates + standard deviation (SEM).
Obr. 7 je histogram ilustrující proliferativní odpověď (měřenou v cmp) buněčné linie T lymfocytů od pacientů s diabetem na (9-23) peptid přirozeného B řetězce nebo na representativní peptidové analogy obsahující uvedené alaninové substituce. Mononukleární buňky periferní krve byly izolovány od pacientů s diabetem a byly kultivovány za přítomnosti (9-23) peptidu B řetězce insulinu. Po třech cyklech restimulace B řetězcem insulinu (9-23) bylo do každé jamky s oblým dnem 96-jamkové plotny přidáno v kompletním mediu 1 x 10s T lymfocytů a 7 χ 104 ozářených autologních PBMC. Buňky byly kultivovány po dobu 5 dnů s analogem, insulinovým B řetězcem (9-23) nebo pouze s mediem (BKG), jak je uvedeno. V den 4 byly buňky vystaveny pulsu 3H-thymidinu a byla provedena kultivace po dobu dalších 18 hodin. Kultury byly potom sklízeny, odečítány za použití kapalinového scintilačního měření a data byla vyjádřena jako průměrný počet pulsů za minutu (cpm) pro opakovaně provedené vzorky + standardní odchylka (SEM).Fig. 7 is a histogram illustrating the proliferative response (measured in cmp) of a T cell line from diabetic patients to (9-23) native B chain peptide or to representative peptide analogs containing the indicated alanine substitutions. Peripheral blood mononuclear cells were isolated from diabetic patients and cultured in the presence of (9-23) insulin B chain peptide. After three cycles of restimulation with insulin B chain (9-23), 1 x 10 s T cells and 7 x 10 4 irradiated autologous PBMCs were added to each well of a round bottom 96-well plate in complete medium. The cells were cultured for 5 days with the analog, insulin B chain (9-23) or medium alone (BKG), as indicated. On day 4, the cells were pulsed with 3 H-thymidine and cultured for an additional 18 hours. Cultures were then harvested, counted using liquid scintillation counting, and data were expressed as the mean counts per minute (cpm) for replicates + standard deviation (SEM).
Obr. 8 je graf ukazující procento samic NOD myší, které byly diabetické po 9 týdnech léčby representativními peptidovými analogy. 10 myší bylo léčeno subkutáně od dne 24 peptidovými analogy B řetězce (9-23) obsahujícími alaninové substituce ve zbytku 12 (prázdné trojúhelníčky), 13 (čtverečky) nebo 16 (plné trojúhelníčky). Všechny myši léčené kontrolním peptidem, neurotensinem (kroužky), měly diabetes.Fig. 8 is a graph showing the percentage of female NOD mice that were diabetic after 9 weeks of treatment with representative peptide analogs. 10 mice were treated subcutaneously from day 24 with B chain peptide analogs (9-23) containing alanine substitutions at residue 12 (open triangles), 13 (squares), or 16 (filled triangles). All mice treated with the control peptide, neurotensin (circles), developed diabetes.
Obr. 9 je graf ukazující stejná data jako obr. 8, ale zobrazuje pouze skupinu léčenou A13 analogem a skupinu léčenou kontrolním peptidem (neurotensinem).Fig. 9 is a graph showing the same data as Fig. 8 , but showing only the A13 analog treated group and the control peptide (neurotensin) treated group.
Obr. 10 je graf ukazující procento samic NOD myší, které • ·Fig. 10 is a graph showing the percentage of female NOD mice that • ·
byly diabetické po 13 týdnech léčby representativními peptidovými analogy. 10 myší bylo léčeno subkutáně od dne 24were diabetic after 13 weeks of treatment with representative peptide analogues. 10 mice were treated subcutaneously from day 24
400 ug neurotensinu (čtverečky), B řetězcem (9-23) (kosočtverečky) nebo peptidovým analogem B řetězce (9-23) obsahujícím alaninovou substituci ve zbytku 13 (trojúhelníčky).400 µg of neurotensin (squares), B chain (9-23) (diamonds) or a peptide analog of B chain (9-23) containing an alanine substitution at residue 13 (triangles).
Obr. 11 je graf ukazující efekt representativních peptidových analogů na incidenci diabetů u NOD myší. Čtyři týdny staré samice NOD myší (n=9) byly léčeny subkutánními injekcemi 20 mg/kg NBI-6024 (A16,1®) v týdenních intervalech po dobu 12 týdnů a potom každý druhý týden do věku 35 týdnů. Kontrolní skupina (n=10) se skládala z neléčených zvířat. Myši s koncentrací glukosy v krvi vyšší než 200 mg/dl při dvou následujících měřeních byly považovány za diabetické myši. Data jsou vyjádřena jako procento nediabetických myší v průběhu 35-týdenní studie. Log-rank test byl použit pro hodnocení toho, zda jsou výsledky pro dvě léčebné skupiny statisticky významně odlišné. Procento NOD myší, které byly diabetické po léčbě NBI-6024 (A16-1®) je uvedeno pro různé časy čtverečky, a procento myší, které byly diabetické v kontrolní skupině, je uvedeno kolečky.Fig. 11 is a graph showing the effect of representative peptide analogs on the incidence of diabetes in NOD mice. Four-week-old female NOD mice (n=9) were treated with subcutaneous injections of 20 mg/kg NBI-6024 (A 16.1 ®) at weekly intervals for 12 weeks and then every other week until 35 weeks of age. The control group (n=10) consisted of untreated animals. Mice with blood glucose concentrations greater than 200 mg/dl on two subsequent measurements were considered diabetic mice. Data are expressed as a percentage of non-diabetic mice over the course of the 35-week study. The log-rank test was used to assess whether the results for the two treatment groups were statistically significantly different. The percentage of NOD mice that were diabetic after treatment with NBI-6024 (A 16 - 1 ® ) is shown for different times by squares, and the percentage of mice that were diabetic in the control group is shown by circles.
Obr. 12 je graf ukazující vliv representativních peptidových analogů na incidenci diabetů u NOD myší. Čtyři týdny staré samice NOD myší (n=13-15) byly léčeny subkutánními injekcemi 20 mg/kg NBI-6024 (A1®'3·9) nebo NBI-6201 (kontrolním peptidem, neurotensinem) v týdenních intervalech po dobu 12 týdnů a potom každý druhý týden do věku 35 týdnů. Další kontrolní skupina (n=8) se skládala z neléčených zvířat. Myši s koncentrací glukosy v krvi vyšší než 200 mg/dl při dvou následujících měřeních byly považovány za diabetické myši. Data jsou vyjádřena jako procento nediabetických myší v průběhu 35-týdenní studie. Log-rank test byl použit pro hodnocení toho, • · zda jsou výsledky pro dvě léčebné skupiny statisticky významně odlišné. Procento NOD myší, které byly diabetické po léčbě NBI-6024 (A16'3-9) je uvedeno pro různé časy čtverečky, procento diabetických myší po léčbě neurotensinem je uvedeno trojúhelníčky a procento myší, které byly diabetické v kontrolní skupině, je uvedeno kolečky.Fig. 12 is a graph showing the effect of representative peptide analogs on the incidence of diabetes in NOD mice. Four-week-old female NOD mice (n=13-15) were treated with subcutaneous injections of 20 mg/kg NBI-6024 (A 1 ®' 3 · 9 ) or NBI-6201 (control peptide, neurotensin) at weekly intervals for 12 weeks and then every other week until 35 weeks of age. Another control group (n=8) consisted of untreated animals. Mice with blood glucose concentrations greater than 200 mg/dl on two subsequent measurements were considered diabetic mice. Data are expressed as a percentage of non-diabetic mice over the course of the 35-week study. The log-rank test was used to assess whether the results for the two treatment groups were statistically significantly different. The percentage of NOD mice that were diabetic after treatment with NBI-6024 (A 16 ' 3 - 9 ) is shown for different times by squares, the percentage of diabetic mice after treatment with neurotensin is shown by triangles, and the percentage of mice that were diabetic in the control group is shown by circles.
Obr. 13A-13D jsou grafy ilustrující imunogenicitu representativních peptidových analogů obsahujících zbytky 9-23 B řetězce s alaninovými substitucemi ve zbytku 12 (obr. 13A), zbytku 13 (obr. 13B), zbytku 15 (obr. 13C) nebo ve zbytku 16 (obr. 13D). NOD myším byl injekčně podán 2-4-krát podkožně peptidový analog v solubilní formě před tím, než byla testována proliferativní odpověď buněk lymfatických uzlin na různé koncentrace peptidového analogu nebo peptidu (9-23) přirozeného B řetězce. Proliferativní odpověď byla stanovena podle množství radioaktivně značeného thymidinu inkorporovaného do buněk (v grafu uvedeno jako průměrný počet pulsů za minutu (cpm) třech kultivačních jamek), které bylo stanoveno v kapalinovém scintilačním počítači po dokončení kultivační periody.Fig. 13A-13D are graphs illustrating the immunogenicity of representative peptide analogs comprising B chain residues 9-23 with alanine substitutions at residue 12 (Fig. 13A), residue 13 (Fig. 13B), residue 15 (Fig. 13C), or residue 16 (Fig. 13D). NOD mice were injected subcutaneously 2-4 times with the peptide analog in soluble form before the proliferative response of lymph node cells to various concentrations of the peptide analog or the native B chain peptide (9-23) was tested. The proliferative response was determined by the amount of radiolabeled thymidine incorporated into the cells (indicated in the graph as the average count per minute (cpm) of three culture wells), which was determined in a liquid scintillation counter after the completion of the culture period.
Obr. 14A-14F jsou grafy ukazující imunogenicitu šesti různých peptidových analogů u NOD myší. Peptidové analogy se dvěma alaninovými substitucemi (A12,13; A12,15; A12,16; A13,15; A13,16 a A15,16) byly injekčně podány NOD myším a po 10 dnech byly jejich buňky lymfatických uzlin použity v proliferačním testu za použití různých koncentrací imunizačního peptidu jako stimulátoru. Proliferativní odpověď byla stanovena podle množství radioaktivně značeného thymidinu inkorporovaného do buněk (v grafu uvedeno jako průměrný počet pulsů za minutu (cpm) třech kultivačních jamek), které bylo stanoveno v kapalinovém scintilačním počítači po dokončení kultivační periody.Fig. 14A-14F are graphs showing the immunogenicity of six different peptide analogs in NOD mice. Peptide analogs with two alanine substitutions (A12,13; A12,15; A12,16; A13,15; A13,16 and A15,16) were injected into NOD mice and after 10 days their lymph node cells were used in a proliferation assay using various concentrations of the immunizing peptide as a stimulator. The proliferative response was determined by the amount of radiolabeled thymidine incorporated into the cells (indicated in the graph as the average count per minute (cpm) of three culture wells), which was determined in a liquid scintillation counter after the completion of the culture period.
• · • ·• · • ·
Obr. 15A-15D jsou grafy ilustrující imunogenicitu representativních dvojitě substituovaných peptidových analogů insulinového B řetězce (9-23) . Následující peptidy byly testovány na schopnost vyvolávat imunitní odpověď u NOD myší: A12,19 (obr. 15A); A13,19 (obr. 15B); A15,19 (obr. 15C); A16,19 (obr. 15D). Je uvedena proliferativní odpověď (v počtu pulsů za minutu) buněk spádové lymfatické uzliny v reakci na imunizační analog a také na peptid (9-23) přirozeného insulinového B řetězce.Fig. 15A-15D are graphs illustrating the immunogenicity of representative double-substituted insulin B chain peptide analogs (9-23). The following peptides were tested for their ability to elicit an immune response in NOD mice: A12,19 (Fig. 15A); A13,19 (Fig. 15B); A15,19 (Fig. 15C); A16,19 (Fig. 15D). The proliferative response (in beats per minute) of the descending lymph node cells in response to the immunizing analog as well as to the native insulin B chain peptide (9-23) is shown.
Obr. 16 je graf ukazující schopnost serie trojnásobně substituovaných peptidů vyvolat proliferativní odpověď T-lymfocytů u NOD myší. Myši byly imunizovány jednotlivé representativními peptidovými analogy obsahujícími následující kombinace substitucí: A12,13,19; A12,15,19; A12,16,19; A13,15,19; nebo A13,16,19; A15,16,19. Buňky lymfatických uzlin byly potom použity v proliferačním testu a je uvedena reakce na každý imunizační peptid v různých koncentracích.Fig. 16 is a graph showing the ability of a series of triply substituted peptides to elicit a T-lymphocyte proliferative response in NOD mice. Mice were immunized with individual representative peptide analogs containing the following substitution combinations: A12,13,19; A12,15,19; A12,16,19; A13,15,19; or A13,16,19; A15,16,19. Lymph node cells were then used in a proliferation assay and the response to each immunizing peptide at various concentrations is shown.
Obr. 17A a 17B jsou grafy ukazující schopnost serie dvojnásobně substituovaného peptidu (Axs'x9) vyvolat imunitní odpověď. Pět samic NOD myší bylo imunizováno podkožně 20 mg/kg solubilního NBI-6024 ve dny 1, 6 a 12. V den 15 byly myši utraceny, inguinální lymfatické uzliny byly odstraněny a buňky těchto uzlin byly kultivovány za přítomnosti různých koncentrací (0-50 uM) buď NBI-6024 (obr. 17A), nebo peptidu (9-23) insulinového B řetězce (obr. 17B). Rozsah proliferace T-lymfocytů byl stanoven pomocí inkorporace 3H-thymidinu.Fig. 17A and 17B are graphs showing the ability of a series of doubly substituted peptides (A xs ' x9 ) to elicit an immune response. Five female NOD mice were immunized subcutaneously with 20 mg/kg soluble NBI-6024 on days 1, 6 and 12. On day 15, the mice were sacrificed, the inguinal lymph nodes were removed and the cells from these nodes were cultured in the presence of various concentrations (0-50 µM) of either NBI-6024 (Fig. 17A) or insulin B chain peptide (9-23) (Fig. 17B). The extent of T-lymphocyte proliferation was determined by 3 H-thymidine incorporation.
Reakce je vyjádřena jako průměrný cpm + SEM ze třech kultur.The response is expressed as the mean cpm + SEM of three cultures.
Obr. 18 je histogram ukazující srovnání cytokinů produkovaných imunitními buňkami po indukci Ax6'x9 (NBI-6024) peptidem za přítomnosti nebo za absence pomocného činidla.Fig. 18 is a histogram showing a comparison of cytokines produced by immune cells following induction with A x6 ' x9 (NBI-6024) peptide in the presence or absence of an adjuvant.
• · · ·• · · ·
Skupiny NOD myší byly imunizované NBI-6024 samostatně nebo v emulsi s CFA. Koncentrace cytokinů IL-2 a IL4, jak jsou označeny, byly měřeny při 25 uM NBI-6024 a jsou uvedeny v pg/ml po odečtení bazálních hodnot.Groups of NOD mice were immunized with NBI-6024 alone or in emulsion with CFA. The concentrations of the cytokines IL-2 and IL4, as indicated, were measured at 25 µM NBI-6024 and are reported in pg/ml after subtraction of basal values.
Před popisem předkládaného vynálezu je pro jeho lepší pochopení vhodné uvést definice některých termínů.Before describing the present invention, it is useful to provide definitions of some terms for a better understanding thereof.
Termín insulinový B řetězec označuje polypeptid o 30 aminokyselinách tvořící jeden ze dvou disulfidovou vazbou spojených polypeptidů v insulinu. Sekvence lidského insulinového řetězce je uvedena v SEQ ID NO: 1 a sekvence zbytků 9-23 lidského B řetězce je uvedena na obr. 1 a v SEQ ID NO: 2 .The term insulin B chain refers to a polypeptide of 30 amino acids forming one of two disulfide-linked polypeptides in insulin. The sequence of the human insulin chain is shown in SEQ ID NO: 1 and the sequence of residues 9-23 of the human B chain is shown in Figure 1 and in SEQ ID NO: 2.
Termín peptidové analogy insulinového B řetězce označuje alespoň 15 aminokyselinových zbytků odvozených od zbytků 9-23 lidského insulinového B řetězce (SEQ ID NO: 2), s alespoň jednou odlišnou aminokyselinou v sekvenci mezi analogem a přirozeným B řetězcem. V peptidovém analogu se alespoň jedna odlišnost v aminokyselinové sekvenci vyskytuje ve zbytku 12,The term peptide analogs of the insulin B chain refers to at least 15 amino acid residues derived from residues 9-23 of the human insulin B chain (SEQ ID NO: 2), with at least one different amino acid in the sequence between the analog and the native B chain. In a peptide analog, at least one difference in the amino acid sequence occurs at residue 12,
13, 15 a/nebo 16. Dále může být substituovaný zbytek 19 a i další alterace jsou možné. Výhodně obsahuje peptidový analog 1 až 4 substituce ve zbytcích 9-23 vzhledem k přirozené sekvenci (9-23) insulinového B řetězce, ačkoliv je možný i větší počet substitucí (například 5 nebo 6). Mohou být přítomny další zbytky z insulinového B řetězce, do kompletních 30 zbytků přirozeného B řetězce, výhodně do maximálně 25 zbytků, lépe do celkového počtu 16 nebo 18 zbytků peptidového analogu. Ve výhodném provedení obsahuje peptidový analog také zbytek 24 insulinového B řetězce. Sekvence, které nejsou odvozeny od13, 15 and/or 16. Furthermore, residue 19 may be substituted and other alterations are possible. Preferably, the peptide analog contains 1 to 4 substitutions at residues 9-23 relative to the natural sequence (9-23) of the insulin B chain, although a larger number of substitutions (e.g. 5 or 6) is also possible. Additional residues from the insulin B chain may be present, up to the complete 30 residues of the natural B chain, preferably up to a maximum of 25 residues, more preferably up to a total of 16 or 18 residues of the peptide analog. In a preferred embodiment, the peptide analog also contains residue 24 of the insulin B chain. Sequences not derived from
insulinového B řetězce, mohou, ale nemusí, být přítomny na amino a/nebo karboxylovém konci peptidového analogu. Takové sekvence mohou být použity, například, pro usnadnění syntézy, přečištěni nebo solubilizace peptidového analogu.of the insulin B chain, may or may not be present at the amino and/or carboxyl terminus of the peptide analog. Such sequences may be used, for example, to facilitate synthesis, purification, or solubilization of the peptide analog.
Pokud není uvedeno jinak, jsou uvedené aminokyseliny v L-formš. L-aminokyselinový zbytek v přirozené peptidové sekvenci může být alterován na jakoukoliv z 20 L-aminokyselin, které se běžný vyskytují v proteinech, na jakoukoliv z příslušných D-aminokyselin, vzácných aminokyselin, jako jeUnless otherwise stated, the amino acids listed are in the L-form. An L-amino acid residue in a natural peptide sequence may be altered to any of the 20 L-amino acids commonly found in proteins, to any of the corresponding D-amino acids, to rare amino acids such as
4-hydroxyprolin nebo hydroxylysin, nebo na neproteinovou aminokyselinu, jako je β-alanin nebo homoserin. Do rozsahu předkládaného vynálezu patří také analogy obsahující aminokyseliny, které byly pozměněny chemickými prostředky, jako je methylace (například -methylvalin); amidace C-koncové aminokyseliny alkylaminem, jako je ethylamin, ethanolamin nebo ethylendiamin; a/nebo acylace nebo methylace skupiny vedlejšího řetězce aminokyseliny (jako je například acylace epsilon-amino skupiny lysinu).4-hydroxyproline or hydroxylysine, or to a non-protein amino acid such as β-alanine or homoserine. Also included within the scope of the present invention are analogs containing amino acids that have been modified by chemical means such as methylation (e.g., -methylvaline); amidation of the C-terminal amino acid with an alkylamine such as ethylamine, ethanolamine, or ethylenediamine; and/or acylation or methylation of a side chain group of the amino acid (e.g., acylation of the epsilon-amino group of lysine).
Termíny zbytek 12”, zbytek 13, zbytek 15, zbytek 16 a zbytek 19 (také označované jako pokzice 12, pozice 13, pozice 15, pozice 16 a pozice 19, v příslušném pořadí) označují aminokyseliny 12, 13, 15, 16 a 19 insulinového B řetězce, jak je uveden na obr. 1. Přesněji, systém číslování pro tyto zbytky označuje aminokyselinové pozice v přirozeném lidském proteinu, bez ohledu na délku peptidového analogu nebo na aminokyselinovou pozici v analogu. Peptidové analogy mající alaninové substituce ve zbytcích 12, 13, 15 nebo 16 se označují jako A12, A13, A15 nebo A16, v příslušném pořadí.The terms residue 12”, residue 13, residue 15, residue 16 and residue 19 (also referred to as position 12, position 13, position 15, position 16 and position 19, respectively) refer to amino acids 12, 13, 15, 16 and 19 of the insulin B chain, as shown in Fig. 1. More specifically, the numbering system for these residues refers to the amino acid positions in the native human protein, regardless of the length of the peptide analog or the amino acid position in the analog. Peptide analogs having alanine substitutions at residues 12, 13, 15 or 16 are referred to as A12, A13, A15 or A16, respectively.
Peptidové analogy insulinového B řetězceInsulin B chain peptide analogs
Jak bylo uvedeno výše, předkládaný vynález poskytuje peptidové analogy obsahující alespoň zbytky 9-23 lidského insulinového B řetězce a obsahující změnu přirozeného L-valinu v pozici 12, L-glutamatu v pozici 13, L-leucinu v pozici 15 a/nebo L-tyrosinu v pozici 16, na jinou aminokyselinu. V jednom provedení obsahují peptidové analogy další alterace jedné až tří L-aminokyselin v pozicích 12, 13, 15, 16 a/nebo 19 insulinového B řetězce. Výhodně obsahující peptidové analogy dvě nebo tři alterace, ve kterých je jeden ze substituovaných zbytků v piozici 19.As mentioned above, the present invention provides peptide analogs comprising at least residues 9-23 of the human insulin B chain and comprising a change of the native L-valine at position 12, L-glutamate at position 13, L-leucine at position 15 and/or L-tyrosine at position 16 to another amino acid. In one embodiment, the peptide analogs further comprise alterations of one to three L-amino acids at positions 12, 13, 15, 16 and/or 19 of the insulin B chain. Preferably, the peptide analogs comprise two or three alterations in which one of the substituted residues is at position 19.
Část peptidového analogu, která je odvozena od insulinového B řetězce, má obvykle délku 15-30 zbytků, výhodně 15-18 zbytků, ještě lépe 15-16 zbytků. Zejména výhodné peptidové analogy obsahují 15 aminokyselin odvozených od insulinového B řetězce.The portion of the peptide analog that is derived from the insulin B chain is typically 15-30 residues in length, preferably 15-18 residues, more preferably 15-16 residues. Particularly preferred peptide analogs contain 15 amino acids derived from the insulin B chain.
Jak bylo uvedeno výše, peptidové analogy obsahující jakékoliv změny aminokyselin v pozicích uvedených výše spadají do rozsahu předkládaného vynálezu. Výhodné peptidové analogy obsahují nekonzervátivní substituce (t.j. substituce za aminokyselinu mající odlišný náboj, polaritu, hydrofobnost a/nebo velikost). Zejména výhodné analogy obsahují substituce jednoho nebo více zbytků alaninem.As noted above, peptide analogs containing any amino acid changes at the positions listed above are within the scope of the present invention. Preferred peptide analogs contain non-conservative substitutions (i.e., substitutions for amino acids having a different charge, polarity, hydrophobicity, and/or size). Particularly preferred analogs contain substitutions of one or more residues with alanine.
Peptidové analogy mohou být syntetizovány standardními chemickými technikami, včetně automatizované syntézy. Obecně, peptidové analogy mohou být připraveny technikou peptidové syntézy na pevné fázi, které obsahuje navázání každého chráněného aminokyselinového zbytku na pryskyřicový nosič, výhodně na 4-methyl-benzhydrylaminovou pryskyřici, pomocí aktivace dicyklohexylkarbodiimidem, za zisku peptidu s C-terminálním amidem. Alternativně může být použita chlořmethylová pryskyřice (Merrifieldova pryskyřice), za zisku peptidů s volnou karboxylovou kyselinou na C-konci. Funkční skupiny vedlejších řetězců mohou být chráněny následujícím způsobem: benzylem pro serin a threonin; cyklohexylem pro kyselinu glutamovou a asparagovou; tosylem pro histidin a arginin; 2-chlorbenzyloxykarbonylem pro lysin; aPeptide analogs can be synthesized by standard chemical techniques, including automated synthesis. In general, peptide analogs can be prepared by solid phase peptide synthesis techniques, which involve coupling each protected amino acid residue to a resin support, preferably a 4-methyl-benzhydrylamine resin, via activation with dicyclohexylcarbodiimide, to yield a peptide with a C-terminal amide. Alternatively, a chloromethyl resin (Merrifield resin) can be used to yield peptides with a free carboxylic acid at the C-terminus. Side chain functional groups can be protected as follows: benzyl for serine and threonine; cyclohexyl for glutamic and aspartic acids; tosyl for histidine and arginine; 2-chlorobenzyloxycarbonyl for lysine; and
2-brombenzyloxykarbonylem pro tyrosin. Po kopulační reakci může být t-butyloxykarbonylovýá chránící skupina na alfa-amino skupině přidané aminokyseliny odstraněna reakcí s kyselinou trifluoroctovou, po které následuje neutralizace di-isopropylethylaminem. Další chráněný zbytek je potom navázán na volnou amino-skupinu, což vede k prodlužování peptidového řetězce. Po navázání posledního zbytku se chráněný peptid-pryskyřice zpracuje fluorovodíkem pro odštěpení peptidů z pryskyřice a pro odstranění chránících skupin pro funkční skupiny vedlejších řetězců. Surový materiál může být dále přečištěn gelovou filtrací, HPLC, rozdělovači chromatografií nebo iontoměničovou chromatografií, za použití dobře známých technik.2-bromobenzyloxycarbonyl for tyrosine. After the coupling reaction, the t-butyloxycarbonyl protecting group on the alpha-amino group of the added amino acid can be removed by reaction with trifluoroacetic acid followed by neutralization with di-isopropylethylamine. Another protected residue is then coupled to the free amino group, resulting in peptide chain extension. After the last residue is coupled, the protected peptide-resin is treated with hydrogen fluoride to cleave the peptides from the resin and to remove the protecting groups for the side chain functional groups. The crude material can be further purified by gel filtration, HPLC, partition chromatography or ion exchange chromatography, using well known techniques.
Peptidové analogy podle předkládaného vynálezu by (a) neměly stimulovat klony T lymfocytů NOD myší specifické k přirozenému (9-23) peptidů insulinového B řetězce (SEQ ID NO: 2), ani by neměly stimulovat takové klony na úrovni, která je nižší než úroveň stimulovaná přirozeným peptidem; (b) neměly stimulovat lidské T lymfocyty od pacientů specifické pro insulinový B řetězec (9-23) ; (c) neměly být imunogenní u NOD myší; (d.) měly by snižovat incidenci diabetů u NOD myší a (e) měly by inhibovat reakcí klonů T lymfocytů specifických pro peptid (9-23) přirozeného insulinového B řetězce (SEQ ID NO: 2). Proto mohou být potenciální peptidové analogy vyšetřovány na svou schopnost v léčbě diabetů pomocí testů měřících proliferaci T lymfocytů, imunogenicitu u NOD myší a efekt na incidenci onemocnění u NOD myší. Některé representativní testy proThe peptide analogs of the present invention should (a) not stimulate NOD mouse T cell clones specific for the native (9-23) insulin B chain peptide (SEQ ID NO: 2), nor should they stimulate such clones at a level that is lower than the level stimulated by the native peptide; (b) should not stimulate human T cells from patients specific for the insulin B chain (9-23); (c) should not be immunogenic in NOD mice; (d.) should reduce the incidence of diabetes in NOD mice; and (e) should inhibit the response of T cell clones specific for the native insulin B chain peptide (9-23). Therefore, potential peptide analogs can be screened for their ability to treat diabetes using assays measuring T cell proliferation, immunogenicity in NOD mice, and effect on disease incidence in NOD mice. Some representative assays for
použití při hodnocení potenciálních peptidových analogů jsou podrobněji popsány dále. Ty analogy, které splňují výše uvedená kriteria, jsou použitelnými terapeutickými činidly.The methods used in evaluating potential peptide analogs are described in more detail below. Those analogs that meet the above criteria are useful therapeutic agents.
Potenciální peptidové analogy mohou být nejprve testovány na schopnost stimulovat T lymfocyty specifické k peptidu (9-23) přirozeného insulinového B řetězce (SEQ ID NO: 2) (z klonálních buněčných linií nebo izolované od pacienta). Takové testy mohou být provedeny za použití přímého proliferačního testu, ve kterém jsou linie T lymfocytů reaktivní s přirozeným B řetězcem (9-23) nebo T lymfocyty od pacienta použity jako cílové buňky. Linie T lymfocytů mohou být získány, za použití dobře známých technik, z lymfatických uzlin získaných od krys, kterým byl injekčně podán B řetězec (9-23). Buňky lymfatických uzlin mohou být izolovány a kultivovány po dobu 5 až 8 dnů s B řetězcem (9-23) a IL-2. Životaschopné buňky jsou izolovány a může být provedeno druhé kolo stimulace B řetězcem (9-23) a ozářenými splenocyty jako zdrojem růstových faktorů. Po 5 až 6 takových pasážích je stanoven proliferativní potenciál každé buněčné linie. Pro provedení proliferačního testu mohou být linie T lymfocytů reaktivní s B řetězcem (9-23) kultivovány po dobu 3 dnů s různými koncentracemi peptidových analogů a ozářených autologních splenocytů. Po třech dnech je na dobu 12-16 hodin přidáno 0,5-1,0 pCi [3H]-thymidinu. Kultury jsou potom sklízeny a stanoví se inkorporace radioaktivity. Průměr cpm a standardní odchylka se vypočítají ze třech kultur. Peptidové analogy s výsledky, které jsou menší než tři standardní odchylky od průměru pro srovnatelnou koncentraci B řetězce (9-23) jsou považovány za nestimulační. Peptidové analogy, které nestimulují proliferaci při koncentracích menších nebo rovných 20-50 uM jsou vhodné pro další testování.Potential peptide analogs can first be tested for their ability to stimulate T cells specific for the peptide (9-23) of the natural insulin B chain (SEQ ID NO: 2) (from clonal cell lines or isolated from a patient). Such tests can be performed using a direct proliferation assay in which T cell lines reactive with the natural B chain (9-23) or T cells from the patient are used as target cells. T cell lines can be obtained, using well-known techniques, from lymph nodes obtained from rats injected with B chain (9-23). Lymph node cells can be isolated and cultured for 5 to 8 days with B chain (9-23) and IL-2. Viable cells are isolated and a second round of stimulation can be performed with B chain (9-23) and irradiated splenocytes as a source of growth factors. After 5 to 6 such passages, the proliferative potential of each cell line is determined. To perform a proliferation assay, B chain-reactive T lymphocyte lines (9-23) can be cultured for 3 days with various concentrations of peptide analogs and irradiated autologous splenocytes. After three days, 0.5-1.0 pCi of [ 3 H]-thymidine is added for 12-16 hours. The cultures are then harvested and radioactivity incorporation is determined. The mean cpm and standard deviation are calculated from three cultures. Peptide analogs with results that are less than three standard deviations from the mean for a comparable concentration of B chain (9-23) are considered non-stimulatory. Peptide analogs that do not stimulate proliferation at concentrations less than or equal to 20-50 µM are suitable for further testing.
Potenciálně vhodné peptidy, které nestimulují T lymfocyty specifické pro B řetězec (9-23) a které výhodně inhibují reakci takových T lymfocytů in vitro, jsou dále testovány na jejich imunogenicitu u NOD myší. Stručně, skupiny NOD myší mohou být imunizovány 100-400 ug potenciálně použitelných peptidů podkožně v manitol-acetatovém pufru třikrát během 10-15 dnů. Po poslední imunizaci mohou být buňky lymfatických uzlin a/nebo sleziny použity v proliferačním testu, ve kterém jsou různé koncentrace imunizačního peptidů kultivovány s buňkami po dobu 3-4 dnů. Posledních 18 hodin kultivace může být provedeno s tritiem značeným tyhmidinem. Buňky mohou být potom sklízeny a odečítány ve scintilačním počítači a proliferační odpověď může být vyjádřena jako CPM + SEM. Potenciálně použitelné peptidy, které indukují proliferací, která je alespoň 2-krát vyšší než pozadí {bez antigenu) při 25 uM peptidů, jsou považovány za imunogenní. Alternativně, potenciální peptidový analog je považován za imunogenní tehdy, pokud vyvolá proliterativní odpověď po imunizaci NOD myší v kompletním Freundově adjuvans. Buňky drenážní lymfatické uzliny nebo sleziny, když jsou kultivovány za přítomnosti imunizujícího analogu, by měly indukovat proliferací, která je alespoň 2-krát vyšší než základní proliferace (bez antigenu) při 25 uM peptidů.Potentially suitable peptides that do not stimulate B chain-specific T lymphocytes (9-23) and that preferentially inhibit the response of such T lymphocytes in vitro are further tested for their immunogenicity in NOD mice. Briefly, groups of NOD mice can be immunized with 100-400 µg of potentially useful peptides subcutaneously in mannitol-acetate buffer three times over 10-15 days. After the last immunization, lymph node and/or spleen cells can be used in a proliferation assay in which various concentrations of the immunizing peptide are cultured with the cells for 3-4 days. The last 18 hours of culture can be performed with tritium-labeled thymidine. The cells can then be harvested and counted in a scintillation counter and the proliferation response can be expressed as CPM + SEM. Potentially useful peptides that induce proliferation that is at least 2-fold greater than background (antigen-free) at 25 μM peptides are considered immunogenic. Alternatively, a potential peptide analog is considered immunogenic if it elicits a proliferative response after immunization of NOD mice in complete Freund's adjuvant. Draining lymph node or spleen cells, when cultured in the presence of the immunizing analog, should induce proliferation that is at least 2-fold greater than background proliferation (antigen-free) at 25 μM peptides.
Potenciálně použitelné peptidy, které mohou inhibovat proliferací indukovanou B řetězcem (9-23), jsou dále testovány na schopnost snižovat incidenci diabetů u NOD myší. Stručně, peptidy mohou být podány NOD myším v solubilní formě nebo v emulsi například s nekompletním Freundovým adjuvans (IFA) . Obvykle je dostatečné týdenní podání přibližně 400 ug peptidů. Incidence diabetů u léčených myší, stejně jako u neléčených nebo kontrolních myší, je potom hodnocena týdenním sledováním koncentrací glukosy v krvi. Hodnota 200 mg/dl nebo více glukosy v krvi ve dvou následujících měřeních ukazuje na přítomnost diabetů. Peptidové analogy by měly vést ke statistickyPotentially useful peptides that can inhibit B chain-induced proliferation (9-23) are further tested for their ability to reduce the incidence of diabetes in NOD mice. Briefly, peptides can be administered to NOD mice in soluble form or in an emulsion with, for example, incomplete Freund's adjuvant (IFA). Usually, a weekly administration of approximately 400 µg of peptides is sufficient. The incidence of diabetes in treated mice, as well as in untreated or control mice, is then assessed by weekly monitoring of blood glucose concentrations. A blood glucose value of 200 mg/dl or more on two consecutive measurements indicates the presence of diabetes. Peptide analogs should lead to a statistically significant
významnému snížení procenta NOD myší postižených diabetem během sledování délky přibližně 25 týdnů.a significant reduction in the percentage of NOD mice affected by diabetes during a follow-up period of approximately 25 weeks.
Jak bylo uvedeno výše, peptidové analogy mohou také inhibovat odpověď lidských T lymfocytů specifických pro B řetězec (9-23) in vitro. Taková inhibice může být měřena kompetitivními testy, ve kterých jsou potenciálně použitelné peptidové analogy testovány na schopnost inhibovat proliferaci T buněk indukovanou přirozeným B řetězcem (9-23) (SEQ ID NO:As noted above, peptide analogs can also inhibit human T cell responses specific for the B chain (9-23) in vitro. Such inhibition can be measured by competitive assays in which potentially useful peptide analogs are tested for their ability to inhibit T cell proliferation induced by native B chain (9-23) (SEQ ID NO:
2). V takovém testu jsou antigen-presentující buňky nejprve ozářeny a potom jsou inkubovány s kompetujícím peptidovým analogem a peptidem (9-23) přirozeného B řetězce. T lymfocyty jsou potom přidány do kultury. Kultury obsahují různé koncentrace testovaných peptidových analogů a mohou být inkubovány celkem po dobu 4 dnů. Po inkubaci je každá kultura vystavena pulsu , například, 1 pCi [3H] -thymidinu po dobu dalších 12-18 hodin. Kultury mohou být potom sklízeny na filtrech ze skelných vláken a mohou být odečítány způsobem uvedeným výše. Z dat získaných z trojích kultur mohou být stanoveny průměrné cpm a standardní odchylka. Výhodné jsou ty peptidové analogy, které snižují proliferaci o alespoň 25% při koncentraci 20-50 juM.2). In such an assay, antigen-presenting cells are first irradiated and then incubated with a competing peptide analog and a native B chain peptide (9-23). T lymphocytes are then added to the culture. The cultures contain various concentrations of the peptide analogs being tested and can be incubated for a total of 4 days. After incubation, each culture is pulsed with, for example, 1 pCi of [ 3 H]-thymidine for an additional 12-18 hours. The cultures can then be harvested onto glass fiber filters and counted as above. The average cpm and standard deviation can be determined from the data obtained from triplicate cultures. Preferred are those peptide analogs that reduce proliferation by at least 25% at a concentration of 20-50 µM.
Léčba a prevence diabetůDiabetes treatment and prevention
Jak bylo uvedeno výše, předkládaný vynález poskytuje způsoby léčby a prevence diabetů I.typu, při kterých je pacientům podáno terapeuticky účinné množství peptidového analogu insulinového B řetězce, jak je zde popsán. Diabetičtí pacienti vhodní pro takovou léčbu mohou být identifikováni podle kriterií pro diagnostiku klinického diabetů. Mezi taková kriteria patří, například, nízká (nižší než 10 nebo 1 percentil kontrol) první fáze sekrece insulinu při intravenosním glukosovém tolerančním testu (IVGTT) nebo persistence vysokého titru protilátek k antigenům ostrůvků, jako je insulin, GAD65 a/nebo ICA512.As mentioned above, the present invention provides methods for the treatment and prevention of type I diabetes, wherein the patient is administered a therapeutically effective amount of an insulin B chain peptide analog as described herein. Diabetic patients suitable for such treatment can be identified according to criteria for the diagnosis of clinical diabetes. Such criteria include, for example, low (less than 10th or 1st percentile of controls) first phase insulin secretion in an intravenous glucose tolerance test (IVGTT) or persistence of high titer antibodies to islet antigens such as insulin, GAD65 and/or ICA512.
Pacienti bez klinického diabetů, pro které může být přínosem profylaktické léčba, mohou být identifikováni podle jakéhokoliv v oboru přijímaného prediktivního kriteria. U paceintů bez klinického diabetů lze předpokládat vznik diabetů v následujících letech (1-5 letech) podle následujících kriterií: (i) rodiná anamnesa - příbuzní prvního stupně jsou automaticky vysoce rizikovou skupinou, pokud nemají protektivní HLA alelu; genetický make-up - t.j. přítomnost nebo nepřítomnost HLA alely, která je asociována s vysokým rizikem vzniku diabetů (například DR3/4; DQ8); (iii) přítomnost nebo nepřítomnost vysokého titru autoprotilátek v krvi proti jakémukoliv z antigenů: insulinu, GAD65 a/nebo ICA512; a (iv) intravenosní glukosový toleranční test (IVGTT): nízká první fáze sekrece insulinu, obvykle definovaná jako desátý nebo první percentil normálních kontrol, obvykle předchází vzniku diabetů I.typu o 1-5 let. Obyčejně se bere v úvahu několik z výše uvedených kriterií. Například, riziko vzniku diabetů v následujících 5 letech pro příbuzné jedince s diabetem prvního stupně je: 100% pro příbuzné se všemi 3 autoprotilátkami uvedenými výše; 44% pro příbuzné se dvěmi protilátkami; 15% pro příbuzné s jednou protilátkou; a 0,5% pro příbuzné bez protilátky. Mezi 50 příbuznými prvního stupně k pacientovi s diabetem I.typu po vzniku diabetů byla přítomná u 49/50 jedna nebo více z výše uvedených autoprotilátek.Patients without clinical diabetes who may benefit from prophylactic treatment can be identified by any of the following accepted predictive criteria. In patients without clinical diabetes, the development of diabetes in the following years (1-5 years) can be predicted by the following criteria: (i) family history - first-degree relatives are automatically at high risk if they do not have a protective HLA allele; genetic make-up - i.e. the presence or absence of an HLA allele that is associated with a high risk of developing diabetes (e.g. DR3/4; DQ8); (iii) the presence or absence of a high titer of autoantibodies in the blood against any of the antigens: insulin, GAD65 and/or ICA512; and (iv) intravenous glucose tolerance test (IVGTT): low first-phase insulin secretion, usually defined as the tenth or first percentile of normal controls, usually precedes the development of type 1 diabetes by 1-5 years. Several of the above criteria are usually considered. For example, the risk of developing diabetes in the next 5 years for relatives of individuals with first-degree diabetes is: 100% for relatives with all 3 autoantibodies listed above; 44% for relatives with two antibodies; 15% for relatives with one antibody; and 0.5% for relatives with no antibodies. Among 50 first-degree relatives of a patient with type 1 diabetes after the onset of diabetes, 49/50 had one or more of the above autoantibodies.
Účinná léčba diabetů může být stanovena několika různými způsoby. Splnění jakéhokoliv z následujících kriterií, nebo jiných kriterií přijímaných v oboru, dokazuje účinnou léčbu. Mezi kriteria patří, bez omezení, oddálení vzniku klinické hyperglykemie, snížení frekvence hyperglykemických stavů, a/nebo prodloužení přítomnosti normálních hladin C-peptidu v krvi pacientů.Effective treatment of diabetes can be determined in several different ways. Meeting any of the following criteria, or other criteria accepted in the art, demonstrates effective treatment. The criteria include, but are not limited to, delaying the onset of clinical hyperglycemia, reducing the frequency of hyperglycemic episodes, and/or prolonging the presence of normal C-peptide levels in the patient's blood.
Peptidové analogy podle předkládaného vynálezu mohou být podány buď samostatně, nebo ve formě farmaceutického prostředku. Stručně, farmaceutické prostředky podle předkládaného vynálezu mohou obsahovat jeden nebo více peptidových analogů podle předkládaného vynálezu, v kombinaci s jedním nebo více farmaceuticky nebo fyziologicky přijatelnými nosiči, ředidly nebo přísadami. Takové prostředky mohou obsahovat pufry jako je neutrální pufrovaný salinický roztok, fosfátem pufrovaný salinický roztok a podobně, karbohydráty, jako je glukosa, manosa, sacharosa nebo dextrany, manitol, proteiny, polypeptidy nebo aminokyseliny jako je glycin, antioxidační činidla, chelační činidla jako je EDTA nebo glutathion, adjuvans (například hydroxid hlinitý) a konzervační činidla. Kromě toho mohou farmaceutické prostředky podle předkládaného vynálezu také obsahovat jednu nebo více dalších aktivních složek, jako jsou například systémy pro prodloužené podání či jiné imunopotenciační činidla.The peptide analogs of the present invention can be administered either alone or in the form of a pharmaceutical composition. Briefly, the pharmaceutical compositions of the present invention can contain one or more peptide analogs of the present invention, in combination with one or more pharmaceutically or physiologically acceptable carriers, diluents or additives. Such compositions can contain buffers such as neutral buffered saline, phosphate buffered saline and the like, carbohydrates such as glucose, mannose, sucrose or dextrans, mannitol, proteins, polypeptides or amino acids such as glycine, antioxidants, chelating agents such as EDTA or glutathione, adjuvants (e.g. aluminum hydroxide) and preservatives. In addition, the pharmaceutical compositions of the present invention can also contain one or more other active ingredients, such as sustained release systems or other immunopotentiating agents.
Prostředky podle předkládaného vynálezu mohou být ve formě vhodné pro orální, nasální, venosní, intrakraniální, intraperitoneální, podkožní nebo inramuskulární podání. Dále mohou být prostředky podle předkládaného vynálezu podány jako součást implantátu s prodlouženým uvolňováním. V ještě jiných provedeních mohou být prostředky podle předkládaného vynálezu připraveny ve formě lyofilizovaných prostředků, za použití vhodných přísad vhodných pro dosažení stability lyofilizované formy a/nebo po rehydrataci.The compositions of the present invention may be in a form suitable for oral, nasal, intravenous, intracranial, intraperitoneal, subcutaneous or intramuscular administration. Furthermore, the compositions of the present invention may be administered as part of a sustained release implant. In still other embodiments, the compositions of the present invention may be prepared in the form of lyophilized compositions, using suitable additives suitable for achieving stability of the lyophilized form and/or upon rehydration.
Farmaceutické prostředky podle předkládaného vynálezu mohou ♦ · být podány způsobem, který je vhodný pro léčené onemocnění. Množství a frekvence podání bude stanovena podle takových faktorů, jako je celkový stav pacienta a typ a závažnost onemocnění pacienta. V jednom provedení předkládaného vynálezu může být peptidový analog podán v dávce v rozmezí od 0,1 do 100 mg/kg, ačkoliv vhodné dávkování může být stanoveno v klinických pokusech. Pacienti mohu být sledováni na terapeutickou účinnost podle oddálení progrese klinického diabetů a omezení užívání insulinu pro udržování normoglykemie.The pharmaceutical compositions of the present invention may be administered in a manner appropriate to the condition being treated. The amount and frequency of administration will be determined by such factors as the general condition of the patient and the type and severity of the patient's condition. In one embodiment of the present invention, the peptide analog may be administered at a dose ranging from 0.1 to 100 mg/kg, although appropriate dosages may be determined in clinical trials. Patients may be monitored for therapeutic efficacy by delaying progression of clinical diabetes and reducing insulin use to maintain normoglycemia.
Následující příklady jsou pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah předkládaného vynálezu.The following examples are illustrative only and do not limit the scope of the present invention in any way.
Příklady provedení vynálezuExamples of embodiments of the invention
Příklad 1: Příprava peptidůExample 1: Preparation of peptides
Tento příklad popisuje syntézu representativních peptidových analogů.This example describes the synthesis of representative peptide analogs.
Peptidy byly syntetizovány technikou syntézy na pevné fázi na peptidovém syntezátoru (Beckman model 990). Peptidy s amidovaným karboxylovým koncem byly připraveny s p-methylbenzhydrylaminovou pryskyřicí (MBHA pryskyřice); pro peptidy s volným karboxylovým koncem byla použita Merrifieldova pryskyřice s vhodně chráněnou aminokyselinou. Obě pryskyřice byly získány od Bachem Fine Chemicals (Torrance, CA). Derivatizované aminokyseliny (Bachem Fine Chemicals) použité v syntéze byly L-konfigurace, pokud není uvedeno jinak, a měly N-alfa-amino funkci chráněnou výlučně t-butyloxykarbonylovou skupinou. Funkční skupiny vedlejších řetězců byly chráněny následujícím způsobem: benzylem pro serin a threonin; cyklohexylem pro kyselinu glutamovou a asparagovou; tosylem pro histidin a arginin; 2-chlorbenzyloxykarbonylem pro lysin a 2-brombenzyloxykarbonylem pro tyrosin. Navázání karboxy-koncové aminokyseliny na MBHA pryskyřici bylo provedeno pomocí dicyklohexylkarbodiimidu a další aminokyseliny byly navazovány pomocí dicyklohexylkarbodiimidu podle Ling et al. (Proč. Nati. Acad. Sci. USA 81: 4302, 1984). Po inkorporaci poslední aminokyseliny byla t-butyloxykarbonylová chránící skupina odstraněna a konjugát peptid-pryskyřice reagoval se směsí 14 ml kyseliny fluorovodíkové (HF), 1,4 ml anisolu a 0,28 ml methylethylsulfidu na gram pryskyřicového konjugátu při -20 °C po dobu 0,5 hodiny a při 0 °C po dobu 0,5 hodiny. HF byla odstraněna ve vakuu při 0 °C a výsledná směs peptidu a pryskyřice byla promyta dvakrát diethyletherem a dvakrát chloroformem a diethyletherem střídavě. Peptid byl extrahován pětkrát 2 M kyselinou octovou a extrakt byl lyofilizován.Peptides were synthesized by solid-phase synthesis on a peptide synthesizer (Beckman model 990). Peptides with amidated carboxyl termini were prepared with p-methylbenzhydrylamine resin (MBHA resin); for peptides with free carboxyl termini, Merrifield resin with appropriately protected amino acid was used. Both resins were obtained from Bachem Fine Chemicals (Torrance, CA). Derivatized amino acids (Bachem Fine Chemicals) used in the synthesis were of the L-configuration unless otherwise noted and had the N-alpha-amino function protected exclusively by a t-butyloxycarbonyl group. Side chain functional groups were protected as follows: benzyl for serine and threonine; cyclohexyl for glutamic and aspartic acids; tosyl for histidine and arginine; 2-chlorobenzyloxycarbonyl for lysine; and 2-bromobenzyloxycarbonyl for tyrosine. Coupling of the carboxy-terminal amino acid to the MBHA resin was carried out using dicyclohexylcarbodiimide and subsequent amino acids were coupled using dicyclohexylcarbodiimide according to Ling et al. (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 81: 4302, 1984). After incorporation of the last amino acid, the t-butyloxycarbonyl protecting group was removed and the peptide-resin conjugate was reacted with a mixture of 14 ml hydrofluoric acid (HF), 1.4 ml anisole and 0.28 ml methylethylsulfide per gram of resin conjugate at -20°C for 0.5 h and at 0°C for 0.5 h. The HF was removed in vacuo at 0°C and the resulting peptide-resin mixture was washed twice with diethyl ether and twice with chloroform and diethyl ether alternately. The peptide was extracted five times with 2 M acetic acid and the extract was lyophilized.
Lyofilizovaný materiál byl nejprve přečištěn na koloně Sephadex G-25 fine (Pharmacia-LKB, Piscataway, NJ) vyvíjené ve 30% kyselině octové pro odstranění zkrácených fragmentů a anorganických solí (Ling et al., 1984). Peptidy byly dále přečištěny CM-32 karboxymethylcelulosovou kationtovou iontoměničovou chromatografií (Ling et al., 1984). Konečné přečištění bylo provedeno rozdělovači chromatografií na Sephadex G-25 fine (Ling et al., 1984). Alternativně může být surový peptid přečištěn preparativní HPLC na Biotage KP-100 gradientovém HPLC systému. Syntetický materiál byl charakterizován aminokyselinovou analýzou, hmotnostní spektrometrií a HPLC s reevrsní fází.The lyophilized material was first purified on a Sephadex G-25 fine column (Pharmacia-LKB, Piscataway, NJ) developed in 30% acetic acid to remove truncated fragments and inorganic salts (Ling et al., 1984). The peptides were further purified by CM-32 carboxymethylcellulose cation exchange chromatography (Ling et al., 1984). Final purification was performed by partition chromatography on Sephadex G-25 fine (Ling et al., 1984). Alternatively, the crude peptide can be purified by preparative HPLC on a Biotage KP-100 gradient HPLC system. The synthetic material was characterized by amino acid analysis, mass spectrometry, and reverse-phase HPLC.
Příklad 2: Dlouhodobé linie T-lymfocytůExample 2: Long-term T-lymphocyte lineages
Tento příklad ilustruje přípravu dlouhodobých linií T-lymfocytů specifických pro insulin od NOD myší.This example illustrates the preparation of long-term insulin-specific T-lymphocyte lines from NOD mice.
• β 9 ♦ · ·*• β 9 ♦ · ·*
Insulin-specifické linie NOD T lymfocytů byly připraveny kultivací lymfocytů izolovaných z populací infiltrujících ostrůvky pomocí in vitro stimulace prasečím insulinem v dávce 25 ug/ml a ozářených buněk NOD ostrůvků jako antigfen -presentujících buněk a cytokinů. Pro získání infiltrujících lymfocytů byly provedeny následujcíi procedury (viz Wegmann et al., Eur. J. Immunol. 24: 1853, 1994): pankreas od NOD myší byl tráven kolagenasou a jednotlivé ostrůvky byly izolovány manuálně. Infiltrující lymfocyty byly potom získány mírným trávením ostrůvků trypsinem. Insulin-specifické T-lymfocytární linie nebo klony byly propagovány sériovou stimulací za přítomnosti NOD buněk sleziny, prasečího insulinu a lymfokinů. Klony byly získány limitním ředěním linií T-lymfocytů specifických pro B řetězec (9-23) za přítomnosti antigen presentujících buněk a prasečího insulinu v dávce 25 ug/ml. Jamky s rostoucí populací buněk po limitním ředění byly expandovány ve vhodném mediu a po jednom růstovém cyklu byly testovány na reaktivitu k peptidu (9-23) B řetězce insulinu pomocí hodnocení proliferační odpovědi.Insulin-specific NOD T cell lines were prepared by culturing lymphocytes isolated from islet-infiltrating populations by in vitro stimulation with 25 μg/ml porcine insulin and irradiated NOD islet cells as antigen-presenting cells and cytokines. To obtain infiltrating lymphocytes, the following procedures were performed (see Wegmann et al., Eur. J. Immunol. 24: 1853, 1994): pancreas from NOD mice was digested with collagenase and individual islets were isolated manually. Infiltrating lymphocytes were then obtained by mild trypsin digestion of the islets. Insulin-specific T cell lines or clones were propagated by serial stimulation in the presence of NOD spleen cells, porcine insulin and lymphokines. Clones were obtained by limiting dilution of B chain-specific T-lymphocyte lines (9-23) in the presence of antigen-presenting cells and porcine insulin at a dose of 25 µg/ml. Wells with a growing population of cells after limiting dilution were expanded in appropriate medium and after one growth cycle were tested for reactivity to the insulin B chain peptide (9-23) by proliferative response assay.
Příklad 3: Vliv peptidových analogů na proliferací insulin-specifických klonů NOD T-lymfocytůExample 3: Effect of peptide analogs on the proliferation of insulin-specific NOD T-lymphocyte clones
Tento příklad ilustruje vliv representativních peptidových analogů na proliferací T-lymfocytů.This example illustrates the effect of representative peptide analogs on T-lymphocyte proliferation.
Klony myších (NOD) T-lymfocytů specifických pro insulinový B řetězec (9-23) (SEQ ID NO: 2) byly izolovány z infiltrujících lymfocytů způsobem popsaným v příkladu 2. Peptidové analogy s jedněmi alaninovými substitucemi byly připraveny způsobem popsaným v příkladu 1. Vliv každého analogu na proliferací T-lymfocytů byl potom hodnocen za použití testu provedeného v 96-jamkových plotnách s plochým dnem (viz Daniel et al., Eur.Mouse (NOD) T-cell clones specific for insulin B chain (9-23) (SEQ ID NO: 2) were isolated from infiltrating lymphocytes as described in Example 2. Peptide analogs with single alanine substitutions were prepared as described in Example 1. The effect of each analog on T-cell proliferation was then evaluated using a 96-well flat-bottom plate assay (see Daniel et al., Eur.
4« · · · ···· ··· · · · * · ·· · ··» 0 · · » * · < · ·· ♦ ······ « 0 · · « «··· • « · · · · · · ··· ·· · *4« · · · ···· ··· · · · · * · ·· · ··» 0 · · » * · < · ·· ♦ ······ « 0 · · « «··· • « · · · · · · · · · · · · · *
J. Immunol. 25: 1056, 1995). Stručně, 25000 T-lymfocytů s 1000000 ozářených NOD buněk sleziny bylo trojmo kultivováno za přítomnosti 50 pg/ml peptidu 9-23 insulinového B řetězce nebo za přítomnosti jakéhokoliv alaninem substituovaného peptidu uvedeného dále. Plotny byly inkubovány po dobu celkem 72 hodin v atmosféře 7% oxidu uhličitého s pulsem 1 juCi/jamku tritiovaného thymidinu po dobu posledních 6-8 hodin kultivace. Buňky byly sklízeny na filtru ze skelného vlákna a asociovaná radioaktivita byla odečítána v kapalinovém scintilačním počítači. Výsledky jsou vyjádřeny jako průměrný počet pulsů za minutu pro tři jamky.J. Immunol. 25: 1056, 1995). Briefly, 25,000 T cells with 1,000,000 irradiated NOD spleen cells were cultured in triplicate in the presence of 50 pg/ml of insulin B chain peptide 9-23 or in the presence of any alanine-substituted peptide listed below. The plates were incubated for a total of 72 hours in a 7% carbon dioxide atmosphere with a pulse of 1 µCi/well of tritiated thymidine for the last 6-8 hours of culture. The cells were harvested on a glass fiber filter and the associated radioactivity was counted in a liquid scintillation counter. The results are expressed as the average number of counts per minute for three wells.
Data získaná od pěti samostatných klonů T-lymfocytů ukazují buď chybění proliferace, nebo významné snížení proliferace, (vzhledem k přirozenému 9-23 peptidu insulinového B řetězce; SEQ ID NO: 2) za přítomnosti následujících alaninem-substituovaných analogů: A12, A13, A15, A16, A17 a A18. Tato data jsou uvedena v tabulkách 1 a 2.Data obtained from five separate T-lymphocyte clones show either a lack of proliferation or a significant reduction in proliferation (relative to the native 9-23 insulin B chain peptide; SEQ ID NO: 2) in the presence of the following alanine-substituted analogs: A12, A13, A15, A16, A17, and A18. These data are presented in Tables 1 and 2.
« «·« «·
Tabulka 1: Odpověď (cpm) klonů NOD T-lymfocytů specifických pro insulinTable 1: Response (cpm) of insulin-specific NOD T-lymphocyte clones
Klon T-lymfocytůT-lymphocyte clone
• ·• ·
Tabulka 2: Odpověď (cpm) klonů myších NOD T-lymfocytů specifických pro insulinTable 2: Response (cpm) of insulin-specific mouse NOD T-lymphocyte clones
Tabulka 3 ukazuje odpověď čtyř různých klonů T-lymfocytů získaných od NOD myší na dvojitě alaninem substituovaný peptidový analog A16, A19 (NBI-6024; 16Y>A/19C>A). Klony NOD T-lymfocytů byly inkubovány za přítomnosti 50 μΜ buď peptidu (9-23) přirozeného B řetězce nebo NBI-6024. Data v tabulce 3 představují průměr tří vzorků + standardní odchylka od průměru. V tabulce 3 S.I. (stimulační index) = proliferace (cpm) za přítomnosti peptidu/ proliferace (cpm) v mediu samotném. Tato data ukazují významnou odpověď tehdy, když jsou buňky kultivovány s peptidem (9-23) přirozeného B řetězce, ale slabou nebo žádnou proliferaci proti samotnému mediu (základní hodnotě) za přítomnosti NBI-6024.Table 3 shows the response of four different T-cell clones derived from NOD mice to the double alanine-substituted peptide analog A16, A19 (NBI-6024; 16Y>A/19C>A). NOD T-cell clones were incubated in the presence of 50 μΜ of either the native B chain peptide (9-23) or NBI-6024. The data in Table 3 represent the mean of three samples + standard deviation of the mean. In Table 3 S.I. (stimulatory index) = proliferation (cpm) in the presence of peptide/proliferation (cpm) in medium alone. These data show a significant response when cells are cultured with the native B chain peptide (9-23) but little or no proliferation against medium alone (baseline) in the presence of NBI-6024.
Tabulka 3: Proliferativní odpověď myších klonů T-lymfocytů specifických pro insulinový B řetězec (9-23) na 50 uM B řetězce (9-23) nebo analog Ax6'x9 (NBI-6024)Table 3: Proliferative response of mouse T-lymphocyte clones specific for insulin B chain (9-23) to 50 μM B chain (9-23) or analog A x6 ' x9 (NBI-6024)
Příklad 4: Antagonisování proliferačního testu T-lymfocytůExample 4: Antagonizing the T-lymphocyte proliferation assay
Tento příklad ilustruje inhibici odpovědi myších klonů T lymfocytů specifických pro peptid (9-23) B řetězce insulinu representativními peptidovými analogy.This example illustrates the inhibition of the response of murine T lymphocyte clones specific for the insulin B chain peptide (9-23) by representative peptide analogs.
Peptidové analogy B řetězce (9-23) obsahující alaninové substituce ve zbytku 12, 13, 15 nebo 16 nebo dvojité substituce v pozicích 16 a 19 (Axe'x9; NBI-6024), byly připraveny způsobem popsaným v příkladu 1. Antagonistické působení na T lymfocyty bylo detekováno hodnocením schopnosti peptidových analogů inhibovat proliferaci T-lymfocytů indukovanou přirozeným B řetězcem (9-23) (SEQ ID NO: 2). V tomto testu byly antigen-presentující buňky nejprve ozářeny a potom inkubovány s kompetitivním peptidovým analogem a peptidem (9-23) přirozeného B-řetězce. T-lymfocyty byly potom přidány do kultury. Různé koncentrace potenciálních peptidových analogů byly obsaženy v kulturách, které byly inkubovány po celkovou dobu 4 dnů. Po této inkubační periodě byla každá kultura vystavena pulsu 1 juCi [3H]-thymidinu po dobu dalších 12-18 hodin. Buňky byly potom sklízeny na filtrech ze skelného vlákna a byly odečítány způsobem popsaným výše. Průměrný cpm a standardní odchylka byly vypočítány z dat získaných ve třech pokusech. Výsledky, uvedené na obr. 2, ukazují, že peptidové analogy obsahující alaninové substituce ve zbytku 12, 13 nebo 16, jsou schopné zmírnit odpověď patogeních T-lymfocytů specifických pro insulinový B řetězec (9-23) .Peptide analogs of the B chain (9-23) containing alanine substitutions at residues 12, 13, 15 or 16 or double substitutions at positions 16 and 19 (A xe 'x9; NBI-6024), were prepared as described in Example 1. T cell antagonistic activity was detected by assessing the ability of the peptide analogs to inhibit T cell proliferation induced by native B chain (9-23) (SEQ ID NO: 2). In this assay, antigen-presenting cells were first irradiated and then incubated with a competitive peptide analog and native B chain peptide (9-23). T cells were then added to the culture. Various concentrations of the potential peptide analogs were included in the cultures, which were incubated for a total of 4 days. After this incubation period, each culture was pulsed with 1 µCi [ 3 H]-thymidine for an additional 12-18 hours. Cells were then harvested onto glass fiber filters and counted as described above. The mean cpm and standard deviation were calculated from the data obtained in three experiments. The results, shown in Fig. 2, show that peptide analogs containing alanine substitutions at residue 12, 13 or 16 are able to attenuate the response of pathogenic T lymphocytes specific for the insulin B chain (9-23).
Schopnost dvojitě substituovaného peptidu inhibovat insulin-dependentní proliefraci T buněk je uvedena v tabulce 4 a na obr. 3. V tabulce 4 je kontrolním peptidem NBI-5096 nepříbuzný peptid z myelinového bazického proteinu. Procento inhibice bylo vypočítáno jako: (1-pokusné cpm/cpm pro insulinový peptid) x 100%.The ability of the double-substituted peptide to inhibit insulin-dependent T cell proliferation is shown in Table 4 and Fig. 3. In Table 4, the control peptide NBI-5096 is an unrelated peptide from myelin basic protein. The percent inhibition was calculated as: (1-experimental cpm/cpm for insulin peptide) x 100%.
• ·• ·
Tabulka 4: Inhibice odpovědi na peptid (9-23) insulinového B řetězce u dvou myších NOD klonů T-lymfocytů peptidovým analogemTable 4: Inhibition of the response to insulin B chain peptide (9-23) in two mouse NOD T-lymphocyte clones by peptide analog
N/A - nepoužitelné, protože nebyla pozorována žádná inhibiceN/A - not applicable as no inhibition was observed
Schopnost NBI-6024 blokovat peptidem (9-23) B řetězce indukovanou stimulaci klonů T lymfocytů získaných z NOD myší naznačuje, že alterace v pozicích 16 a 19 peptidu (9-23) přirozeného insulinového B řetězce nemění rozpoznávání analogu patogenními T-lymfocyty. Kromě toho tyto výsledky naznačují, že analog se také váže na MHC s dostatečnou afinitou pro rozpoznávání T-lymfocyty specifickými pro insulinový B řetězec (9-23) .The ability of NBI-6024 to block B chain peptide (9-23)-induced stimulation of T cell clones derived from NOD mice suggests that alterations at positions 16 and 19 of the native insulin B chain peptide (9-23) do not alter recognition of the analog by pathogenic T cells. Furthermore, these results suggest that the analog also binds to MHC with sufficient affinity for recognition by insulin B chain (9-23)-specific T cells.
Příklad 5: Vliv peptidových analogů na proliferci linií T-lymfocytů a klonů od diabetických pacientůExample 5: Effect of peptide analogs on the proliferation of T-lymphocyte lines and clones from diabetic patients
Tento příklad ukazuje chybění stimulace T-lymfocytárních linií a klonů získaných od diabetických pacientů ··· · « · · · » * · ··· ··· · · · ·· · · representativními peptidovými analogy.This example shows the lack of stimulation of T-lymphocyte lines and clones obtained from diabetic patients ··· · « · · · » * · ··
Peptidové analogy B řetězce (9-23) obsahující alaninové substituce ve zybtcích 13, 515, 16 nebo 17 nebo dvojitě alaninem substituovaný analog a3-6'3-9 (NBI-6024) byly připraveny způsobem popsaným v příkladu 1. Linie T-lymfocytů od diabetických paceintů byly připraveny izolací lymfocytů z krve paceintů tak, že krev byla zpracovány separací podle hustoty. Izolované lymfocyty byly potom kultivovány za přítomnosti peptidu (9-23) insulinového B řetězce (10 juM) a rekombinantního lidského IL-2 za přítomnosti 5-10% autologního séra a ozářených autologních lymfocytů periferní krve v kultivačním mediu. Za čtaři nebo za pět dnů byly buňky sklízeny a cyklus byl opakován 2 až 3-krát.Peptide analogs of the B chain (9-23) containing alanine substitutions at residues 13, 515, 16 or 17 or a double alanine-substituted analog at residues 3-6 , 3-9 (NBI-6024) were prepared as described in Example 1. T-lymphocyte lines from diabetic patients were prepared by isolating lymphocytes from the blood of the patients by density separation. The isolated lymphocytes were then cultured in the presence of insulin B chain peptide (9-23) (10 µM) and recombinant human IL-2 in the presence of 5-10% autologous serum and irradiated autologous peripheral blood lymphocytes in culture medium. After four or five days, the cells were harvested and the cycle was repeated 2 to 3 times.
Proliferace linie T lymfocytů, v odpovědi na peptid (9-23) přirozeného B řetězce (SEQ ID NO: 2) nebo na peptidové analogy, byla měřena kultivací 25000 až 100000 T-lymfocytů za přítomnosti 50000-200000 ozářených autologních PBL a různých koncentrací peptidu (9-23) insulinového B řetězce nebo peptidového analogu ve třech kulturách. Po 4-5 dnech kultivace, včetně posledních 18 hodin s radioaktivně značeným thymidinem, byly buňky sklízeny a asociovaná radioaktivita byla měřena v kapalinovém scintilačním počítači. Výsledky jsou uvedeny jako průměrný počet pulsů za minutu pro každý testovaný peptidový analog.Proliferation of a T cell line in response to the native B chain peptide (9-23) (SEQ ID NO: 2) or peptide analogs was measured by culturing 25,000 to 100,000 T cells in the presence of 50,000-200,000 irradiated autologous PBL and varying concentrations of insulin B chain peptide (9-23) or peptide analog in triplicate cultures. After 4-5 days of culture, including the final 18 hours with radiolabeled thymidine, the cells were harvested and the associated radioactivity was counted in a liquid scintillation counter. The results are reported as the average number of counts per minute for each peptide analog tested.
Výsledky, uvedené na obr. 4-7, ukazují, že klony a linie T-lymfocytů, které proliferují v odpovědi na peptid (9-23) přirozeného insulinového B řetězce (SEQ ID NO: 2), nejsou stimulovány peptidovými analogy. Výsledky od těchto a od jiných pacientů j sou shrnuty v tabulce 5.The results, shown in Figures 4-7, demonstrate that T-lymphocyte clones and lines that proliferate in response to the peptide (9-23) of the native insulin B chain (SEQ ID NO: 2) are not stimulated by peptide analogs. The results from these and other patients are summarized in Table 5.
• ·• ·
Tabulka 5: Proliferativní odpověď PBL pacienta na přirozený insulinový peptid nebo na analog NBI-6024Table 5: Proliferative response of patient PBL to natural insulin peptide or to the analog NBI-6024
* Stimulační index = cpm s antigenem/cpm s mediem samotným (bez antigenu)* Stimulation index = cpm with antigen/cpm with medium alone (without antigen)
Výsledky jasně ukazují, že buňky od diabetických pacientů, které jsou reaktivní na peptid (9-23) insulinového B řetězce, nereagují na alterovaný peptidový ligand NBI-6024, který má substituce v pozicích 16 a 19. Také jsme zjistili, že APL NBI-6024 se váží se podobnou afinitou na DQ8 antigeny. Proto není nepřítomnost stimulace T-lymfocytů diabetických pacientů NBI-6024 způsobena jakoukoliv inkopatibilitou peptidu s presentujícími MHC molekulami, ale spíše pozměněným rozpoznáváním T-lymfocyty specifickými pro B řetězec (9-23) .The results clearly show that cells from diabetic patients that are reactive to the insulin B chain peptide (9-23) do not respond to the altered peptide ligand NBI-6024, which has substitutions at positions 16 and 19. We also found that the APL NBI-6024 binds with similar affinity to DQ8 antigens. Therefore, the lack of stimulation of diabetic T cells by NBI-6024 is not due to any incompatibility of the peptide with the presenting MHC molecules, but rather to altered recognition by T cells specific for the B chain (9-23).
Příklad 6: Snížení incidence diabetů u NOD myšíExample 6: Reducing the incidence of diabetes in NOD mice
Tento příklad ilustruje schopnost representativních peptidových analogů bránit vzniku diabetů u NOD myší.This example illustrates the ability of representative peptide analogs to prevent the development of diabetes in NOD mice.
• · · · « ···· »· · ·· ··· ·«· ·· «*• · · · « ···· »· · · ·· ·«· ·· «*
U NOD myší se spontálně vyvíjí diabetes přibližně ve 3. měsíci věku (Makino et al., Current Topics in CLinical and Experimental Aspects of Diabetes mellitus, Sakamoto et al., ed., str. 25-32 (Elsevier, Amsterdam, 1985)). Vzniku onemocnění předchází buněčná infiltrace T-lymfocytů do pankreasu, ke které dochází již v 1 měsíci věku. Solubilní peptidové analogy B řetězce (9-23) obsahující alaninové substituce ve zbytcích 12, 13 nebo 16 byly podávány NOD myším v týdenních intervalech. V každé dávce bylo každému z deseti zvířat podáno 400 ug každého peptidů. Po 9 cyklech bylo v každé skupině stanoveno procento myší, u kterých vznikl diabetes, podle měření koncentrace glukosy v krvi v týdenních intervalech pomocí glukometru. Hodnoty koncentrace glukosy v krvi vyšší než 200 mg/dl ve dvou následujících měřeních byly považovány za ukazatel klinického diabetů.NOD mice spontaneously develop diabetes at approximately 3 months of age (Makino et al., Current Topics in Clinical and Experimental Aspects of Diabetes mellitus, Sakamoto et al., ed., pp. 25-32 (Elsevier, Amsterdam, 1985)). The onset of the disease is preceded by cellular infiltration of T lymphocytes into the pancreas, which occurs as early as 1 month of age. Soluble peptide analogues of the B chain (9-23) containing alanine substitutions at residues 12, 13 or 16 were administered to NOD mice at weekly intervals. At each dose, 400 µg of each peptide was administered to each of ten animals. After 9 cycles, the percentage of mice in each group that developed diabetes was determined by measuring blood glucose concentrations at weekly intervals using a glucometer. Blood glucose concentrations greater than 200 mg/dl on two subsequent measurements were considered indicative of clinical diabetes.
Jak je uvedeno na obr. 8, léčba každým z alaninemsubstituovaných analogů vedla k významnému snížení incidence diabetů. Data pro A13 substituovaný analog jsou uvedena také na obr. 9.As shown in Fig. 8, treatment with each of the alanine-substituted analogs resulted in a significant reduction in the incidence of diabetes. Data for the A13-substituted analog are also shown in Fig. 9.
V jiném pokusu byly B řetězec (9-23), A13 substituovaný analog nebo neurotensin (jako kontrola) podávány podkožně NOD myším v týdenních intervalech. V každé dávce bylo každému z deseti zvířat podáno 400 ug každého peptidů. Po 13 cyklech bylo v každé skupině stanoveno procento myší, u kterých vznikl diabetes, za použití způsobu popsaného výše. Jak je uvedeno na obr. 10, peptid (9-23) B řetězce snižoval incidenci diabetů. Toto snížení bylo nejvýraznější pro A13 substituovaný analog.In another experiment, B chain (9-23), the A13 substituted analog, or neurotensin (as a control) were administered subcutaneously to NOD mice at weekly intervals. At each dose, 400 μg of each peptide was administered to each of ten animals. After 13 cycles, the percentage of mice in each group that developed diabetes was determined using the method described above. As shown in Fig. 10, the B chain peptide (9-23) reduced the incidence of diabetes. This reduction was most pronounced for the A13 substituted analog.
Pro stanovení schopnosti dvojitě substituovaného peptidů Ai6,i9 (NBI-6024) kontrolovat vznik diabetů u NOD myší byl peptid podáván zvířatům nízkého věku. Samice myší (n=9, stáří • · přibližně 4 týdny) byly léčeny podkožními injekcemi 20 mg/kg (40 jug/myš) NBI-6024 po dobu 12 týdnů a potom každý druhý týden do týdne 35. Od věku 9-10 týdnů byly myši jednou týdně sledovány na hyperglykemii pomocí měření koncentrace glukosy v krvi. Jako kontrola byla použita skupina 10 neléčených myší.To determine the ability of the double-substituted peptide A i6,i9 (NBI-6024) to control the development of diabetes in NOD mice, the peptide was administered to young animals. Female mice (n=9, age • · approximately 4 weeks) were treated with subcutaneous injections of 20 mg/kg (40 µg/mouse) of NBI-6024 for 12 weeks and then every other week until week 35. From the age of 9-10 weeks, mice were monitored weekly for hyperglycemia by measuring blood glucose concentrations. A group of 10 untreated mice served as controls.
Jak je vidět, léčba NBI-6024 významně snížila incidenci diabetů o přibližně 60-70% ve srovnání s neléčenou skupinou (p <As can be seen, treatment with NBI-6024 significantly reduced the incidence of diabetes by approximately 60-70% compared to the untreated group (p <
0,004) .0.004) .
Tato pozorování byla potom potvrzena a rozšířena ve druhém pokusu. V tomto pokusu byla zvířata (n=13-15) léčena bud' NBI-6024, nebo nepříbuzným peptidem, neurotensinem, NBI-6201, způsobem uvedeným výše. Další skupina (n=8) byla neléčena. Jak je uvedeno na obr. 12, léčba 20 mg/kg pozměněného peptidu NBI-6024 vedla ke snížení incidence diabetů ve srovnání s neurotensinem léčenu skupinou nebo neléčenou skupinou.These observations were then confirmed and extended in a second experiment. In this experiment, animals (n=13-15) were treated with either NBI-6024 or an unrelated peptide, neurotensin, NBI-6201, as described above. Another group (n=8) was untreated. As shown in Fig. 12, treatment with 20 mg/kg of the modified peptide NBI-6024 resulted in a reduction in the incidence of diabetes compared to the neurotensin-treated group or the untreated group.
Tyto výsledky ukazují, že alterovaný peptidový ligand NBI-6024, odvozený od peptidu (9-23) insulinového B řetězce, je shcopen bránit spontálnímu vzniku diabetů u rizikových zvířat. Je pravděpodobné, že T-lymfocyty, které rozpoznávají jiné pankreatické antigeny, jsou u těchto zvířat přítomné, ale jsou také pravděpodobně regulované insulinovými APL. Podání bylo pravděpodobně provedeno ve stejnou dobu, ve které autoreaktivní lymfocyty začínají infiltrovat pankreas a iniciují destruktivní proces. Tyto výsledky dávají naději, že časná intervence za použití těchto APL může být účinná v oddálení nebo zabránění vzniku diabetů I.typu u lidí.These results show that the altered peptide ligand NBI-6024, derived from the peptide (9-23) of the insulin B chain, is able to prevent the spontaneous onset of diabetes in animals at risk. It is likely that T cells that recognize other pancreatic antigens are present in these animals, but they are also likely regulated by insulin APLs. The administration was probably done at the same time that autoreactive lymphocytes begin to infiltrate the pancreas and initiate the destructive process. These results give hope that early intervention using these APLs may be effective in delaying or preventing the onset of type 1 diabetes in humans.
Příklad 7: Imunogenicita representativních peptidových analogůExample 7: Immunogenicity of Representative Peptide Analogs
Tento příklad ilustruje imunogenicitu representativních peptidových analogů u NOD myší.This example illustrates the immunogenicity of representative peptide analogs in NOD mice.
Skupiny 3-4 myší byly imunizovány 100-400 ug peptidových analogů subkutánně v manitol-acetatovém pufru třikrát během 10-15 dnů. Po poslední imunizaci byly buňky lymfatické uzliny a/nebo buňky sleziny použity v proliferačním testu, ve kterém byly kultivovány s různými koncentracemi imunizačního peptidu po dobu 3-4 dnů. Na posledních 18 hodin byl do kultury přidán tritiem značený thymidin. Buňky byly sklízeny a odečítány ve scintilačním počítači a odpověď je vyjádřena jako cpm + sem. Tyto výsledky, uvedené na obr. 13-16, ukazují, že tyto representativní peptidové analogy se mohou vázat na myší MHC molekuly a mohou být rozpoznávány příslušnými T-lymfocyty.Groups of 3-4 mice were immunized with 100-400 µg of the peptide analogs subcutaneously in mannitol-acetate buffer three times over 10-15 days. After the last immunization, lymph node cells and/or spleen cells were used in a proliferation assay in which they were cultured with various concentrations of the immunizing peptide for 3-4 days. Tritiated thymidine was added to the culture for the final 18 hours. Cells were harvested and counted in a scintillation counter and the response is expressed as cpm + sem. These results, shown in Figs. 13-16, demonstrate that these representative peptide analogs can bind to murine MHC molecules and can be recognized by appropriate T-lymphocytes.
Potom byla stanovena schopnost dvojitě substituovaného peptidu NBI-6024 (A16,19) indukvat buněčnou imunitní odpověď u NOD myší. Dvě samice NOD myší byly imunizovány 10 mg/kg NBI-6024 buď ve formě vodné suspenze, nebo - pro kontrolu - ve formě emulse s kompletním Freundovým adjuvans (CFA). V den 8, tři dny po poslední injekci, byly myši utraceny, buňky sleziny a inguinální lymfatické uzliny byly odstraněny a shromážděny a byla připravena suspenze jednotlivých buněk. Buňky byly kultivovány za přítomnosti různých koncentrací (0-25 uM) NBI-6024. Schopnost proliferace lymfoidních buněk po stimulaci NBI-6024 byla měřena in vitro podle inkorporace [3H]-thymidinu.The ability of the double-substituted peptide NBI-6024 (A 16.19 ) to induce a cellular immune response in NOD mice was then determined. Two female NOD mice were immunized with 10 mg/kg NBI-6024 either as an aqueous suspension or - as a control - as an emulsion with complete Freund's adjuvant (CFA). On day 8, three days after the last injection, the mice were sacrificed, spleen and inguinal lymph node cells were removed and collected, and a single cell suspension was prepared. The cells were cultured in the presence of various concentrations (0-25 μM) of NBI-6024. The ability of lymphoid cells to proliferate after stimulation with NBI-6024 was measured in vitro by [ 3 H]-thymidine incorporation.
Výsledky jsou uvedeny v tabulce 6, ve které je odpověď vyjádřena jako průměrný cpm +. sem ze třech kultivací. Buňky lamfytických uzlin izolované od myši imunizované analogem v CFA měly silnou proliferativní odpověď na stimulaci imunizujícím analogem, která byla závislá na dávce (tabulka 6). Tyto výsledky naznačují, že alterace provedené v sekvenci (9-23) insulinového B řetězce v pozicích 16 a 19 neměly vliv na schopnost peptidu vázat se na molekulu MHC haplotypu asociovanou s onemocněním u NOD myší a - což je významnější 32The results are shown in Table 6, in which the response is expressed as the mean cpm + s.e.m. from three cultures. Lymph node cells isolated from mice immunized with the analog in CFA had a strong proliferative response to stimulation with the immunizing analog that was dose-dependent (Table 6). These results indicate that the alterations made in the sequence (9-23) of the insulin B chain at positions 16 and 19 did not affect the ability of the peptide to bind to the MHC haplotype molecule associated with the disease in NOD mice and - more significantly - 32
že nebylo narušeno rozpoznávání T-lymfocyty.that T-lymphocyte recognition was not impaired.
Tabulka 6: Proliferativní odpověď buněk lymfatické uzliny na NBI-6024 u NOD myší imunizovaných NBI-6024 v CFATable 6: Proliferative response of lymph node cells to NBI-6024 in NOD mice immunized with NBI-6024 in CFA
Dále, jak buňky sleziny, tak lymfatické uzliny izolované od myší, kterým byl podán solubilní peptid, vykazovaly silnou proliferativní odpověď na APL po stimulaci NBI-6024 in vitro (tabulka 7 a obr. 17A a 17B). Ještě významnější bylo zjištění, že NBI-6204-reaktivní lymfocyty od myší imunizovaných solubilním peptidem také reagovaly na insulinový B řetězec (9-23) . Tato zkřížená reaktivita nebyla pozorována pro peptid emulsifikovaný v CFA. Tato schopnost solubilního peptidů indukovat zkříženou reaktivitu může být užitečná při kontrole diabetů, protože může napomoci mobilizaci protektivních NBI-6024 specifických T-lymfocytů do patogenní cílové tkáně.Furthermore, both spleen and lymph node cells isolated from mice given the soluble peptide exhibited a strong proliferative response to APL after stimulation with NBI-6024 in vitro (Table 7 and Figs. 17A and 17B). Even more significant was the finding that NBI-6024-reactive lymphocytes from mice immunized with the soluble peptide also reacted to the insulin B chain (9-23). This cross-reactivity was not observed for the peptide emulsified in CFA. This ability of the soluble peptide to induce cross-reactivity may be useful in the control of diabetes because it may help mobilize protective NBI-6024-specific T cells to pathogenic target tissue.
• ·• ·
Tabulka 7: Proliferativní odpověď T-lymfocytů od NOD myší imunizovaných rozpustným NBI-6024 na NBI-6024 nebo na přirozený insulinový B řetězec (9-23)Table 7: Proliferative response of T-lymphocytes from NOD mice immunized with soluble NBI-6024 to NBI-6024 or to native insulin B chain (9-23)
Pro určení typu T-lymfocytů produkovaných po podání rozpustného NBI-6024 byly supernatanty kultur imunitních lymfoidních buněk odstraněny 48 hodin po zahájení kultivace a za použití standardní ELISA technologie byly měřeny koncentrace různých cytokinů. Překvapivě bylo zjištěno, že T-lymfocyty od myší imunizovaných rozpustným NBI-6024 produkovaly Th2 cytokiny, interleukin-4 (obr. 18) a interleukin-5 (tabulka 8), a nikoliv Thl cytokin interleukin-2. V tabulce 8 jsou hodnoty uvedeny v pg/ml jako průměr ze třech pokusů + SEM. Jako kontrola byl použit NBI-6024 v emulsi s CFA, který indukoval • ·To determine the type of T-lymphocytes produced after administration of soluble NBI-6024, the supernatants of immune lymphoid cell cultures were removed 48 hours after the start of the culture and the concentrations of various cytokines were measured using standard ELISA technology. Surprisingly, it was found that T-lymphocytes from mice immunized with soluble NBI-6024 produced the Th2 cytokines, interleukin-4 (Fig. 18) and interleukin-5 (Table 8), and not the Th1 cytokine interleukin-2. In Table 8, the values are given in pg/ml as the mean of three experiments + SEM. As a control, NBI-6024 in emulsion with CFA was used, which induced • ·
očekávaný Thl-profil cytokinů (IL-2) v imunitních T-lymfocytech po stimulaci in vitro.expected Th1-profile of cytokines (IL-2) in immune T-lymphocytes after in vitro stimulation.
Tabulka 8: Cytokinová odpověď T-lymfocytů indukovaných rozpustným NBI-6024 na NBI-6024Table 8: Cytokine response of soluble NBI-6024-induced T-lymphocytes to NBI-6024
Možnost indukce Th-2 podobných lymfocytů podkožním podáním rozpustného NBI-6024 je žádoucí vlastností, protože takové buňky jsou asociovány s úzdravou při diabetů a jiných orgánově specifických autoimunitních onemocněních (Sarventick, J. Exp. Med. 184: 1597-1600, 1996; Shaw et al., 1997; Balasa et al., J. Exp. Med. 186: 385-391, 1997). Tyto cytokiny odvozené od Th2 lymfocytů mají silné protizánětlivé účinky, které potlačují vznik autoreaktivních Thl lymfocytů produkujících prozánětlivé cytokiny, které způsobují onemocnění.The ability to induce Th-2-like lymphocytes by subcutaneous administration of soluble NBI-6024 is a desirable property because such cells are associated with recovery in diabetes and other organ-specific autoimmune diseases (Sarventick, J. Exp. Med. 184: 1597-1600, 1996; Shaw et al., 1997; Balasa et al., J. Exp. Med. 186: 385-391, 1997). These Th2-derived cytokines have potent anti-inflammatory effects that suppress the emergence of autoreactive Th1 lymphocytes that produce pro-inflammatory cytokines that cause disease.
Z uvedeného popisu je jasné, že ačkoliv byla popsána specifická provedení vynálezu, existují různé jeho modifikace, které se neodchylují od rozsahu a duchu předkládaného vynálezu. V souladu s tím je vynález vymezen pouze připojenými patentovými nároky.It will be apparent from the foregoing description that while specific embodiments of the invention have been described, various modifications thereof are possible without departing from the scope and spirit of the present invention. Accordingly, the invention is limited only by the appended claims.
• ·• ·
Seznam sekvencí <110> Neurocrine Biosciences, lne.Sequence Listing <110> Neurocrine Biosciences, Inc.
<120> Způsob léčby diabetes mellitus využívající peptidových analogů insulinu <130> 690068.448PC <140> PCT <141> 23.2.1999 <160> 2 <170> Patentln ver. 2.0 <210> 1 <211> 30 <212> PRT <213> Homo sapiens <220><120> Method of treating diabetes mellitus using peptide insulin analogues <130> 690068.448PC <140> PCT <141> 23.2.1999 <160> 2 <170> Patentln ver. 2.0 <210> 1 <211> 30 <212> PRT <213> Homo sapiens <220>
<223> B řetězec lidského insulinu <400> 1<223> Human insulin B chain <400> 1
Phe Val Asn Gin His Leu Cys Gly Ser His Leu Val Glu Ala Leu Tyr 1 5 10 15Phe Val Asn Gin His Leu Cys Gly Ser His Leu Val Glu Ala Leu Tyr 1 5 10 15
Leu Val Cys Gly Glu Arg Gly Phe Phe Tyr Thr Pro Lys Thr 20 25 30 <210> 2 <211> 15 <212> PRT <213> Homo sapiens <220>Leu Val Cys Gly Glu Arg Gly Phe Phe Tyr Thr Pro Lys Thr 20 25 30 <210> 2 <211> 15 <212> PRT <213> Homo sapiens <220>
<223> Zbytky 9-23 B řetězce lidského insulinu <400> 2<223> Residues 9-23 of the B chain of human insulin <400> 2
Ser His Leu Val Glu Ala Leu Tyr Leu Val Cys Gly Glu Arg GlySer His Leu Val Glu Ala Leu Tyr Leu Val Cys Gly Glu Arg Gly
Claims (27)
Priority Applications (1)
| Application Number | Priority Date | Filing Date | Title |
|---|---|---|---|
| CZ20003065A CZ20003065A3 (en) | 1999-02-23 | 1999-02-23 | Insulin peptide analogues and their use in the treatment of diabetes mellitus |
Applications Claiming Priority (1)
| Application Number | Priority Date | Filing Date | Title |
|---|---|---|---|
| CZ20003065A CZ20003065A3 (en) | 1999-02-23 | 1999-02-23 | Insulin peptide analogues and their use in the treatment of diabetes mellitus |
Publications (1)
| Publication Number | Publication Date |
|---|---|
| CZ20003065A3 true CZ20003065A3 (en) | 2001-02-14 |
Family
ID=5471693
Family Applications (1)
| Application Number | Title | Priority Date | Filing Date |
|---|---|---|---|
| CZ20003065A CZ20003065A3 (en) | 1999-02-23 | 1999-02-23 | Insulin peptide analogues and their use in the treatment of diabetes mellitus |
Country Status (1)
| Country | Link |
|---|---|
| CZ (1) | CZ20003065A3 (en) |
-
1999
- 1999-02-23 CZ CZ20003065A patent/CZ20003065A3/en unknown
Similar Documents
| Publication | Publication Date | Title |
|---|---|---|
| AU741037B2 (en) | Methods for treatment of diabetes using peptide analogues of insulin | |
| US20240058442A1 (en) | Combinations of Modalities for the Treatment of Diabetes | |
| EP0512042B1 (en) | Glp-1 analogs useful for diabetes treatment | |
| RU2130463C1 (en) | Analog-agonist of amyline, its pharmaceutically acceptable salts, composition exhibiting properties of amyline agonist | |
| CA2097192C (en) | Bombesin antagonists | |
| CA2527039C (en) | Grf analog compositions and their use | |
| CA2182795C (en) | Superactive vip antagonists | |
| JP6375089B2 (en) | Novel GH-RH analogs with potent agonist activity | |
| CN107530404A (en) | Immunomodulatory Therapy for Autoimmunity in Type 1 Diabetes | |
| JPH10511088A (en) | Peptides having immunomodulatory activity | |
| WO1996020950A2 (en) | Compositions and methods for treating rheumatoid arthritis | |
| US6933274B2 (en) | Methods for treatment of diabetes using a peptide analogues of insulin | |
| AU669636B2 (en) | Amylin antagonists and agonists | |
| AU781405B2 (en) | Methods for treatment of diabetes using peptide analogues of insulin | |
| MXPA00008268A (en) | Methods for treatment of diabetes using peptide analogues of insulin | |
| JPH11514847A (en) | Methods for the treatment and prevention of diabetes | |
| WO1997000891A9 (en) | Methods for treatment and prevention of diabetes | |
| US20040180063A1 (en) | Vaccination with peptide of MHC class ll molecules for treatment of autoimmune disease | |
| AU4863900A (en) | Vaccination with peptide of MHC class II molecules for treatment of autoimmune disease | |
| HK1038025B (en) | Novel anti-diabetic peptides |