CZ20003975A3

CZ20003975A3 - Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu a keramické těleso

Info

Publication number: CZ20003975A3
Application number: CZ20003975A
Authority: CZ
Inventors: Peter Dendl; Jan Interwies
Original assignee: Erlus Bausstoffwerke Ag
Priority date: 1999-10-29
Filing date: 2000-10-26
Publication date: 2001-12-12
Also published as: EP1095923A2; EP1095923A3; ATE285390T1; EP1095923B1

Description

Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu a keramické těleso \

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu. Vynález se dále týká keramického tělesa se samočisticím povrchem.

Dosavadní stav techniky

V zásadě je známé vytváření samočisticí vlastnosti povrchů buď vytvořením odpovídajících povrchových struktur již při výrobě povrchů z hydrofobních polymerů nebo nanesením prášku z hydrofobních polymerů nebo hydrofobních materiálů na povrch (WO 96/04123). U jednoho známého způsobu výše popsaného druhu (EP-A 909 747) se keramický povrch skropí disperzí práškových částic z inertního materiálu v hydrofobujícim roztoku siloxanu a siloxan se vytvrdí. Jako prášek se zde přitom používá zejména prášek z mletého keramického materiálu, například jílu. Požadovaná hustota rozmístění (příslušný vzájemný odstup vyvýšenin vytvořených na povrchu z částic) se může regulovat hustotou disperze prášku v roztoku siloxanu, přičemž s přibývající hustotou disperze se rovněž zvyšuje hustota vyvýšenin na povrchu. Jako roztok siloxanu se používají polysiloxany, které jsou běžně známé pro hydrofobizaci (impregnaci) keramických povrchů, například střešních tašek. Vytvrzení těchto siloxanů se provádí sušením.

• · ···· ········ · · · ··· · · · · ···· ·· ··· ·· ·· «·

Práškové částice se u tohoto známého způsobu upevní na povrchu mechanicky polysiloxanem a současně se hydrofobizují. Ukázalo se však, že přilnavost siloxanové vazby se v průběhu použití odpovídajících keramických těles snižuje a částice se od povrchu při mechanickém namáhání uvolňují. Proto se samočisticí vlastnost povrchu stále více a více ztrácí.

Úkolem vynálezu proto je navrhnout jednoduché způsoby vytvoření struktury výše uvedeného druhu na keramickém nebo s ním srovnatelném povrchu, kterými se dosáhne trvalé struktury povrchu.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu podle jednoho z patentových nároků 1, 9, 13, 19 a 29. Společné těmto způsobům je ovlivnění nebo zpracování horní vrstvy povrchu před vypálením, popřípadě vytvrzením, nebo vypálením, popřípadě vytvrzením, tělesa majícího tento povrch tak, že požadovaná struktura vyvýšenin se vytvoří již přímo povrchem, to znamená keramickým materiálem povrchu samotného.

Způsob podle patentového nároku 1

U tohoto způsobu slouží prášek z materiálu odolného vůči vypalovací teplotě keramického tělesa, který se nanese před výpalem keramického tělesa sestávajícího z materiálu obsahujícího křemičitany na jeho povrch, na rozdíl od výše popsaného známého způsobu nikoli k tomu, aby samotný vytvořil vyvýšeniny na povrchu, vytvářející požadovanou strukturu. Tento prášek naproti tomu působí jako prostředek k tomu, aby se při vypalování vyvolalo chování • · keramického povrchu, způsobující vytvoření struktury, a nevytvoří s ním žádnou vazbu. Tento prášek se po výpalu zcela nebo prakticky úplně z takto vytvořeného keramického povrchu opět odstraní. Na proces vypalování potom navazuje hydrofobizace keramického povrchu, kteráx je podstatná pro samočisticí vlastnost povrchu majícího požadovanou strukturu.

Chování keramického povrchu v průběhu výpalu, způsobující vytvoření struktury, které je vyvoláno práškem, závisí na druhu práškového materiálu. Ukázalo se, že volbou práškového materiálu s výraznou nebo dokonce silnou afinitou ke skelné fázi (SÍO2) vznikající při vypalování na keramickém povrchu se povrchová skelná fáze práškovým materiálem zachytí a v odpovídající míře se z keramického povrchu společně s tímto práškem potom odstraní. Vazba prášku na keramický povrch prostřednictvím skelné fáze se v tomto případě nevytvoří. Tento postup je možno využít do té míry, že po odstranění prášku z vypáleného keramického povrchu se povrchová skelná fáze vznikající obvykle u surovin obsahujících jílové minerály zcela odstraní a keramická struktura vytvořená minerály tvoří přímo požadovanou strukturu. Přitom se překvapivě ukázalo, že tato struktura bez jakéhokoli dalšího působení má vyvýšeniny takové výšky a hustoty rozmístění, které jsou předpokladem pro vznik samočisticí vlastnosti. V zásadě je za tím účelem zapotřebí výšek vyvýšenin mezi 1 pm a 1000 pm a hustoty rozmístění od 0 do 500 pm. Struktura dosažitelná popsaným způsobem se ukázala jako poměrně vyhovující s výškami vyvýšenin 5 pm až 400 pm s rovnoměrnou hustotou rozmístění 5 pm až 400 pm.

Tohoto efektu se dosáhne úplným odstraněním povrchové skelné fáze tehdy, když se práškový materiál v suché formě nebo s výhodou ve formě emulze, a tudíž vázané formě, a s výhodou ve vrstvě, jejíž » · · • · • · · · tloušťka činí několikanásobek velikosti částic, nanese na povrch určený k vypalování. Zvlášť vhodnými práškovými materiály jsou AI2O3 nebo Al(0H)3 a jíly s vysokým obsahem oxidu hlinitého nebo jejich směsi.

Způsob podle vynálezu je možno provádět rovněž s práškovým materiálem s méně výraznější afinitou. Při volbě práškového materiálu, který s keramickým povrchem určeným k vypálení nevytvoří žádnou nebo pouze nepatrnou vazbu a rovněž má výraznou afinitu ke skelné fázi, „zaroste“ skelná fáze povrchu v průběhu změkčeni vzniklého při vypalovací teplotě možná rovněž na způsob kapilárního efektu mezi částice prášku a po ochlazení v tomto stavu ztuhne. Skelná fáze se přitom neodstraní úplně a po odstranění práškových částic, které může být provedeno odíráním, stíráním, kartáčováním a/nebo vymytím, zůstane zachována struktura povrchu tvořená zčásti skelnou fází a zčásti minerály. Vyvýšeniny struktury jsou také proto integrální součástí povrchu samotného.

Jako vhodným inertním práškovým materiálem se přitom ukázal takový materiál, jehož slinovací teplota, popřípadě teplota měknutí, je podstatně vyšší než vypalovací teplota keramického tělesa, například prášek z A1₂O₃ nebo A1(OH)₃, který se nanáší v menší hustotě rozmístění než v předešlém případě.

Inertní prášky z tohoto materiálu, avšak rovněž z kabřincového prášku nebo práškového karbidu křemíku SiC, se nechají dispergovat ve vodě, avšak s výhodou ve viskoznějších prostředcích, jako v nosné kapalině, a pomocí známých technik se nanesou na zpracovávaný keramický povrch, například nasypáním, ponořením, stříkáním nebo odstřeďováním nebo elektrostaticky. Je však rovněž možné vytvořit disperzi přímo na keramickém povrchu tím, že nejprve se na keramický povrch nanese nosná kapalina a následně se do vrstvy • · · · · 4 · 4 4 · · • 44 4444 «·«·

4444 44 4 4 44 «

44 44 444 44 ·

44 4 4 · 444· ···· 44 ··· ·· ·· ·· nosné kapaliny nasype prášek. Nosná kapalina má v rámci způsobu podle vynálezu za úkol pouze přidržovat inertní práškový materiál na povrchu až do vypálení a v průběhu vypalovacího procesu. S výhodou by proto měla mít tato nosná kapalina určitou viskozitu. Za tímto účelem se jakox vhodnou ukázala karboxyl-methyl-celulóza (CMC). Smísení nebo promísení práškového materiálu s nosnou kapalinou může být rovněž provedeno tak, že nosná kapalina a práškový materiál se nejprve přivádějí odděleně od sebe do rozstřikovací trysky a práškový materiál se rozstřikováním samotným skrápí nosnou kapalinou, takže při dopadu na ještě nevypálený keramický povrch je touto nosnou kapalinou na něm přidržován.

Ukázalo se, že požadovaná struktura keramického povrchu se může předem stanovit s rovnoměrnější výškou a hustotou rozmístění vyvýšenin tehdy, když je horní vrstva povrchu před nanášením práškového materiálu poměrně hladká. Při výpalu skelná fáze u keramického materiálu obsahujícího jílové materiály zcela vyplní „údolí“ ve struktuře z minerálních vyvýšenin. Proto se povrch keramických těles, jejichž tváření, například v důsledku malého lisovacího tlaku, nebo protlačování dodá povrchu určitou drsnost, musí vyhladit. Toto vyhlazení se nemusí provádět tehdy, když se povrch určený ke zpracování vytvoří s použitím formy, pomocí níž se vytvoří již hladký povrch. To platí například pro povrchy, které se vyrábějí při izostatickém lisování. Drsnost vnitřní plochy dosedající na kovové jádro lisovací formy přitom odpovídá drsnosti jádra samotného. Při vhodném tvarování lisovacích forem keramických těles, jímž se vytvoří povrch určený ke zpracování kovově hladkou plochou formy, již není nutno provádět následné vyhlazení povrchu.

Stejně jako u výše popsaného známého způsobu je hustota rozmístění vyvýšenin struktury určena i u způsobu podle vynálezu volbou spektra zrnitosti použitého prášku. Čím rovnoměrnější • 9 99 > 9 ·

999

9 spektrum zrnitosti prášku je, tím rovnoměrnější bude struktura vytvořená na povrchu, pokud bude tvořena trvale zachovanou strukturovanou skelnou fází. Výhodné je zvolit velikost práškových částic řádově odpovídající požadovaným vyvýšeninám a hustotu rozmístění regulovat koncentrací disperze v nosné kapalině. V zásadě se u tohoto způsobu ukázalo, že pro dosažení struktury určující samočisticí schopnost je způsob tím vhodnější, čím je menší velikost částic práškového materiálu. U provedení způsobu podle vynálezu, u něhož se skelná fáze odstraní úplně nebo téměř úplně, spočívá tato skutečnost zřejmě na velkém povrchu práškového materiálu, který je k dispozici pro „nasátí“ skelné fáze. U provedení, při němž se provádí odstranění skelné fáze pouze zčásti nebo jen málo a skelná fáze samotná tvoří požadovanou strukturu, se jemností práškového materiálu současně určuje i jemnost struktury vyvýšenin ve vzniklé skelné fázi.

Způsob podle patentového nároku 9

U tohoto způsobu se skrápěním neboli smočením horní vrstvy ještě nevypáleného keramického povrchu způsobí restrukturalizace keramických částic tvořících povrch, nezávisle na tom, zda se zvlhčí ještě tvárná horní vrstva před sušením nebo již netvárná relativně tvrdá horní vrstva po sušení. K novému uspořádání, respektive restrukturalizaci, keramických částic dojde u keramického materiálu obsahujícího křemičitany zřejmě na základě bobtnání minerálů. U keramického materiálu, který neobsahuje křemičitany, dojde k novému uspořádání, respektive restrukturalizaci, keramických částic zřejmě podobným bobtnáním popřípadě existujícího pojivá nebo, když žádné pojivo není přítomné, posuvem keramických částic vůči sobě způsobeným kapalinou.

toto »· • · « · • to· «

Množství kapaliny, kterou se keramický povrch skrápí, není všeobecně kritické. Povrch může být skrápěn tak intenzívně, že na základě nasávací schopnosti keramické hmoty se keramické těleso prakticky celé provlhčí. Význam má pouze tak dalekosáhlé skrápění či smočení, aby_x byla horní vrstva keramického povrchu provlhčena. Horní vrstva povrchu je vnější stlačenou zónou keramického materiálu tvořícího povrch, která může mít podle keramického materiálu a intenzity sušení různou tloušťku, přičemž však zpravidla minimální tloušťka činí přibližně 0,5 mm. Skrápění kapalinou, kterou je s výhodou voda, může být v důsledku toho v podstatě omezeno na malou míru, avšak tloušťka vlhké vrstvy v povrchu by neměla být menší než maximálně 0,5 mm.

Nové uspořádání keramických částic v horní vrstvě povrchu, k němuž došlo v důsledku skrápění či smočení, zůstane při následném sušení před vypalováním zachováno. Za tím účelem nepředstavuje sušení žádný předpoklad pro vytvoření požadované povrchové struktury, avšak představuje výhodné opatření, protože se skrápěním zvlhčenou horní vrstvou po jejím vysušení je možno opět bez nebezpečí poškození lépe manipulovat.

I u této formy způsobu podle vynálezu se ukázalo, že nové uspořádání keramických částic vzniklé na základě skrápění horní vrstvy vede po výpalu k vytvoření struktury keramického povrchu, která, pokud se týká výšky vyvýšenin vyčnívajících z povrchu a z hustoty jejich rozmístění, splňuje požadavky, které jsou předpokladem pro vznik samočisticí vlastnosti. Je nutno ovšem vzít v úvahu to, že u keramického materiálu, obsahujícího křemičitany, zpracovávaného povrchu se „údolí“ mezi vyvýšeninami při výpalu částečně vyplní povrchově vzniklou skelnou fází. Ve výsledku jsou proto vyvýšeniny u těchto keramických materiálů nižší, to znamená, že matnost nebo drsnost vzhledu povrchu působí jemněji. Požadovaná φφφφ φ φφ ·· • · φ · φ « φ φ •φφφ φφφ φ

Φ * • · φφφ φφφ φφφφ φφφφ ·· φφφ φφ φφ φφ účinnost se tím však nesníží, protože alespoň při dodržení výše uvedené tloušťky vlhké vrstvy zůstane výška vyvýšenin v použitelném rozsahu. U keramických materiálů, které neobsahují křemičitany, zůstane struktura povrchu dosažená skrápěním, pokud se týká výšky vyvýšenin, i po výpalu prakticky nezměněná.

Způsob podle nároku 13

U tohoto způsobu podle vynálezu se požadovaná struktura keramického povrchu určí pouze volbou tvářecího postupu, totiž lisování nasucho nebo na polosucho, a tvrdostí tvárné komponenty použité pro tento druh tváření a/nebo poddajností stěny formy formující povrch určený ke zpracování. Lisování nasucho a polosucho se provádí na základě malého obsahu vlhkosti keramické formovací směsi pomocí relativně vysokých tlaků (až do 100 MPa a výše) a převážně jako takzvané izostatické lisování. Přitom se použije lisovací forma, která má pohyblivou stěnu ve formě membrány, přičemž ostatní stěny formovací dutiny jsou provedeny zpravidla z kovu nebo plastu a jsou odpovídajícím způsobem hladké. U způsobu podle vynálezu se pro vytvoření požadované struktury podle jedné alternativy k tomu vědomě využije nastavitelné tvrdosti tvárné komponenty spektra zrnitosti ve formovací směsi, a tudíž jejího odporu k tomu, aby vlivem existujícího lisovacího tlaku zcela dosedla na stěnu formy a svou drsnost vyrovnala sjejí hladkostí. Proto cíleně zůstane drsnost, která je v podstatě určena velikostí keramických částic tvořících tvárnou komponentu a jejich vzájemného odstupu. Přitom opět vznikne výška vyvýšenin struktury povrchu a jejich vzájemný odstup, které jsou předpokladem pro vznik požadované samočisticí vlastnosti. Stěna formy použitá pro vytvoření strukturovaného povrchu může být v tomto případě vytvořena jednak jako membrána nebo jednak jako kovová nebo plastová stěna.

• 9 Μ • · · • ··«

9· 99 44

4 · · »* ·

9 9 4 9 9 4 • · • ·· · ··

4 4 4 4 4 4

444 ·· ·» 94

Do určitého stupně může být takto vytvořené „drsné“ horní vrstvy povrchu dosaženo snížením lisovacího tlaku obvykle používaného pro srovnatelná keramická tělesa. Požadovaná tvarová stálost těchto keramických těles však nepřipouští žádné podstatné odchylky od lisovacího tlaku. Výhodným je nastavení struktury zvolenou tvrdostí tvárné komponenty spektra zrnitosti, která se může regulovat zčásti stupněm jejího vysušení a zčásti, opět s výhodou, složením této komponenty spektra zrnitosti. Keramická formovací směs může například obsahovat navíc ke tvárné komponentě spektra zrnitosti rovněž netvárnou komponentu spektra zrnitosti, která je tvárnou komponentou spektra zrnitosti uzavřena a ovlivňuje její „posouvatelnost“ při lisování. Jako netvářně komponenty spektra zrnitosti jsou vhodné všechny inertní materiály, které přečkají výpal v prakticky nezměněném stavu, a rovněž kovy. S výhodou se použije granulát ze šamotu, kabřince, cihel, mulitu, korundu, karbidu křemičitého, nitridu křemičitého, oxidu hlinitého a podobně.

S výhodou se u způsobu podle vynálezu reguluje tvrdost tvárné komponenty spektra zrnitosti formovací směsi použitím nabalovaného granulátu. U nabalovaného granulátu jsou částice netvářně inertní komponenty spektra zrnitosti obklopeny tvárnou plastickou komponentou spektra zrnitosti, a proto určují „individuálně“, a proto velmi rovnoměrně, tvrdost částic keramické formovací směsi. Způsoby vytvoření nabalovaného granulátu tohoto druhu jsou známé, a proto nepotřebují žádného bližšího objasnění (viz spis DE 195 41 481 Al). U jednoho jednoduchého způsobu může být přitom netvárná inertní komponenta spektra zrnitosti se střední velikostí částic od 1 pm do 1500 pm, s výhodou od 200 pm do 500 pm, smísena s vodou, tvárná plastická komponenta spektra zrnitosti se střední velikostí částic od 1 pm do 100 pm smísena se směsí netvárné komponenty spektra zrnitosti a takto vzniklá směs netvárné a tvárné komponenty

• ·	0«	0 00		00		00
• *	0	0 0 0	•	0	0	0	0
•	000	0 0	0	0	0	0	0
							0
• 0 00 0	0 0 00	0 0 000 00	0	• 0 ·	0	0 • 0	0

spektra zrnitosti potom peletována. Tvárná komponenta spektra zrnitosti působí u keramických formovacích směsí obsahujících křemičitany před výpalem rovněž jako pojivo vedle přídavných pojiv, jako je například karboxyl-methyl-celulóza. Podobně se může postupovat při použití pojiv u formovacích směsí, které neobsahují křemičitany, u nichž se nabalovaný granulát vytvoří prostřednictvím pojivá.

Podle druhé alternativy tohoto způsobu se místo určité nastavitelné tvrdosti tvárné komponenty spektra zrnitosti nebo přídavně k ní využije určité poddajnosti pohyblivé stěny formovací dutiny, tvořené membránou. Ukázalo se totiž, že zrna tvrdší netvářně komponenty spektra zrnitosti, nacházející se na povrchu, působí proti posunovacímu tlaku vyvíjenému membránou větším posunovacím tlakem než měkčí tvárné komponenty spektra zrnitosti. To se projevuje tím, že tvrdší zrna netvářně komponenty spektra zrnitosti se na základě poddajnosti plastové membrány do ní poněkud vtlačí, zatímco měkčí komponenty se v průběhu stlačování stlačí relativně více. Tím se tvrdá zrna netvářně komponenty spektra zrnitosti v určité míře uvolní, a proto na keramickém povrchu utvoří povrchovou strukturu. Tohoto uvolnění se podle vynálezu využije tak, že podíl a velikost částic netvářně komponenty spektra zrnitosti se zvolí podle příslušných požadavků, které jsou kladeny na dosažení samočisticí vlastnosti. Dále je možno volbou poddajnosti membrány tvořící stěnu formy, to znamená volbou materiálu membrány, rovněž regulovat vzhled požadované povrchové struktury. Čím tvrdší je materiál membrány, tím méně mohou do ní zrna netvářně komponenty spektra zrnitosti vnikat a o to hladší, to znamená nestrukturovaný, bude povrch.

Požadovaná hustota rozmístění, která je předpokladem pro dosažení samočisticí schopnosti, může být u tohoto provedení

44 > · 4 • 4·· ··

444» «4 4

4 4 4

4 4 4 ·« způsobu podle vynálezu s výhodou regulována tím, že pro keramickou formovací směs se použije takzvaný rozstřikovaný granulát, jehož zrna již předem obsahují tvárné i netvářně komponenty ve správné míře. Tento rozstřikovaný granulát, který má zpravidla formu dutých kuliček, určuje _xpodobným způsobem jako výše uvedený nabalovaný granulát tvrdost tvárné komponenty spektra zrnitosti formovací směsi podílem netvářně komponenty spektra zrnitosti v zrnech granulátu. Čím větší je podíl netvářně komponenty spektra zrnitosti, tím menší je sklon k vyrovnání rozmělnění povrchu, k němuž dochází pří lisování, to znamená k vytvoření povrchu prakticky hladkého bez struktury. Proto jsou tvrdé podíly rozstřikovaného granulátu přítomny na povrchu v odpovídající hustotě rozmístění a zatlačují se v popsané míře do poddajné stěny ve formě membrány.

Ukázalo se, že při samočisticí vlastnosti keramického povrchu obsahujícího vyvýšeniny se při výšce vyvýšenin od 10 pm do 30 pm dosáhne navíc k požadované hydrofobní schopnosti povrchu i lipofobní schopnosti. Tato skutečnost je překvapivá proto, že se všeobecně vychází z toho, že hydrofobní schopnost vylučuje lipofobní schopnost a je synonymem pro lipofobní schopnost. Lipofobní schopnost je výhodná, protože se tím podporuje rovněž existující samočisticí schopnost od mastných nečistot. Protože těmito mastnými nečistotami jsou zejména v průmyslových oblastech saze nebo nasycené tuky/oleje, doporučuje se pro keramické povrchy, které mají být v těchto oblastech použity (například u střešních tašek) nebo pro vnitřní plochy komínových trubek, zvolit odpovídající strukturu povrchu. U výše popsaných způsobů podle vynálezu je možno snadno struktury tohoto druhu dosáhnout.

Způsob podle patentového nároku 19

44 • 4 4

444

44

4 4 4

4 4

4444 44

4 4 • 44 44

V rámci tohoto provedení způsobu se může netvárná komponenta spektra zrnitosti keramické formovací směsi použít přímo pro vytvoření povrchové struktury. V tomto případě se dostatečně velkým množstvím netvárné komponenty spektra zrnitosti musí zajistit to,_xaby byla přítomna ve formovací směsi v homogenním rozložení a v koncentraci potřebné pro dosažení požadované hustoty rozmístění částic. Rovněž zde je vhodný například rozstřikovaný granulát. Střední velikost částic netvárné komponenty spektra zrnitosti leží v rozsahu, který mají mít vyvýšeniny po výpalu. Při tváření keramického tělesa majícího povrch, který má být upraven, kterým v tomto případě může být protlačování (například střešních tašek bobrovek nebo komínových trubek), lisování nasucho nebo lisování na polosucho nebo lití, vznikne nejprve povrch, v němž jsou částice netvárné komponenty spektra zrnitosti prakticky zality, to znamená, že povrch je hladký. Volbou vhodné pojivové komponenty s výrazným smršťováním při výpalu se částice netvárné komponenty spektra zrnitosti stále více obnažují, čímž vznikne na hotově vypáleném povrchu keramického tělesa požadovaná struktura s vyvýšeninami. U formovacích směsí obsahujících křemičitany se jako pojivové komponenty s výrazným smršťováním při výpalu s výhodou používá tvárná komponenta spektra zrnitosti formovací směsi, která obsahuje jílové komponenty s výrazným smršťováním při výpalu. Záměrnou volbou těchto jílových komponent s vysokým až nízkým smršťováním při výpalu je možno regulovat míru „návratu“ povrchu při výpalu do původního stavu, a tudíž obnažení netvárné komponenty spektra zrnitosti na povrchu. Pro vznikající strukturu vyvýšenín je proto rozhodující velikost částic netvárné komponenty spektra zrnitosti, její koncentrace ve formovací směsi a smršťování pojivové komponenty při výpalu.

	··	• »»	• *	• *
• *	9	9 · ·	•	• »	•	9
•	• ··	• ·	•	• ·	•	•
						•
•	• ·	t ·		• ·	9	•
• 9 » ·		999	··	• «	9 9

I u tohoto provedení způsobu přichází v úvahu jako netvárná komponenta spektra zrnitosti granulát z materiálů, popsaných výše v souvislosti s lisováním nasucho a na polosucho.

Způsob podle patentového nároku 29

Tento způsob má úzkou spojitost s oběma předcházejícími způsoby uvedenými v patentovém nároku 13 a v patentovém nároku 19, pokud se týká použití netvářně komponenty spektra zrnitosti, totiž přísady ve formě granulátu, například písku, přímo k vytváření povrchové struktury. Místo vypalování potřebného u keramických povrchů se zde provádí vytvrzování typické pro beton a tuhá konzistence betonové směsi při formování odpovídá u popsaného lisování nasucho a na polosucho podle patentového nároku 13 nastavené tvrdosti tvárné komponenty spektra zrnitosti ve formovací směsi. Výrazné smršťování pojivové komponenty při výpalu u keramického povrchu zde odpovídá smršťování cementu s pojivém u betonu, které závisí na chemicko-fyzikální povaze pojivá, například na jemnosti mletí. Smršťování bude větší s přibývajícím obsahem pojivá a vody a se vzrůstající pórovitostí, dále při jemnější zrnitosti přísad a jejich větší poddajnosti, jakož i při rychlejším sušení. Toto smršťování přispívá k obnažení netvářně komponenty spektra zrnitosti na povrchu hotově vytvrzeného betonového tělesa. Smršťování je podporováno tuhostí betonové směsi při formování, která brání nežádoucímu příliš těsnému dosednutí směsi na stěnu formovací dutiny tím, že zrna přísady ve formě granulátu se opírají o tuto stěnu formovací dutiny a brání příliš těsnému dosednutí pojivové komponenty na tuto stěnu.

Tuhost betonové směsi může být nastavena známým způsobem tak, že jednak je ve formovací dutině ještě možné formování, a jednak nenastane souvislé těsné dosednutí formovací směsi na stěnu • ··* · 0 · · 0 · 0 * · 0 0 000 «0 ·

0 0 000 0000 • 000 00 0^0 00 00 00 formovací dutiny. Směs může mít již předem odpovídající tuhost, takže se za určitých okolností místo lití, zejména vstřikováním, nabízí formování pěchováním. Často postačí i pouhé naplnění. Je však rovněž možné přísadou tixotropních prostředků zajistit to, že směs je v pohyblivém stavu ještě tekutá, avšak při přiblížení ke klidovému stavu je stále více tužší. Tixotropní prostředky pro beton jsou známé.

Jako přísada ve formě granulátu, která nakonec tvoří požadovanou povrchovou strukturu na betonové směsi, přicházejí v úvahu veškeré známé jemné přísady pro beton, které mají velikost částic, alespoň v některých frakcích, popsanou v souvislosti se způsoby podle patentových nároků 13 a 19. Navíc je možno použít netvárnou komponentu formovací dutiny z materiálů, které se obvykle pro beton nepoužívají, avšak v daném případě jsou pro dosažení požadované struktury výhodné, například vzhledem k lépe určitelné velikosti částic. Rovněž pro koncentraci a homogenní rozložení ve směsi, které určují požadovanou hustotu rozmístění vyvýšenin na povrchu, platí totéž, co u výše popsaných způsobů.

Hydrofobní vlastnosti povrchu potřebné pro dosažení samočisticí vlastnosti může být v daném případě dosaženo stejně jako u výše popsaného způsobu hydrofobní úpravou povrchu na hotovém tělese (viz následující objasnění pod „hydrofobizací“). Protože však v daném případě nemusí být brán ohled na odolnost hydrofobizačních prostředků při vypalovací teplotě, je možno hydrofobní stav betonového povrchu vytvořit tím, že už přímo do směsi se hydrofobizační prostředek přimíchá. Jeho účinnost zůstane po vytvrzení betonu zachována. Aby se zajistila snášenlivost hydrofobizačního prostředku se směsí obsahující vodu, je možno zvolit takový hydrofobizační prostředek, který se v čerstvé betonové směsi nejprve chová hydrofilně, avšak ve vytvrzeném betonovém

tělese je hydrofobním. Rovněž tyto hydrofobizační prostředky pro beton jsou známé. Jinak je možno přímo přimíchat i vodou rozpustné hydrofobizační prostředky, zejména hybridní polymery nebo fluorsilany.

Jako betonová tělesa, která po popsaném způsobu mají samočisticí vlastnost, přicházejí opět v první řadě v úvahu taková betonová tělesa, která jsou vystavena působení deště nebo skrápění vodou. K nim se počítají betonové střešní tašky, betonové fasády, betonové mosty a podobně. Navíc to však platí i pro takové případy použití, v nichž jsou tato tělesa vystavena suchým nečistotám a musí být čas od času čištěna. K nim se počítají betonové schody v budovách, viditelné betonové stěny atd.

Hydrofobizace

U všech výše popsaných způsobů se po vypálení keramického povrchu provádí jeho hydrofobizace nebo hydrofobní úprava, aby se tento povrch, a zejména struktura na něm, stal hydrofobním, čímž je konečně dosaženo požadované samočisticí vlastnosti. Hydrofobizování je možno provádět známým způsobem a známými prostředky, například použitím polysiloxanů. Je však rovněž možné za tím účelem použít anorganicko-organické hybridní polymery nebo fluorsilany. Jako anorganicko-organické hybridní polymery přicházejí v úvahu sloučeniny, které mají molekulární nebo mikroskopický základní materiál s anorganickými a organickými elementy (viz zpráva o „First European Workshop on Hybrid Organic-Inorganic Materials - Centre National de la Recherche Scientifique Cháteau de Bierville, 8.-10. November 1993). Tyto hybridní polymery jsou známé pod obchodním označením ORMOCER institutu pro silikáty ISC - Fraunhofer-Institut fůr Silicat ISC, Wůrzburg a firmy Firma nanogate GmbH, Saarbrucken. Hybridní polymery se vyrábějí

• ·· · · · ···· ···· ·· · · · ·· · · ·· převážně hydrolýzou a kondenzací esterů kyseliny křemičité a alkoxidů kovů jako základních materiálů. Tyto systémy získají speciální vlastnosti zabudováním organicky modifikovaných derivátů kyseliny křemičité do křemičitanové zesíťované stavby. Tím je možno cíleně regulovat, požadované vlastnosti a kromě toho organické podíly způsobí vytvoření organické polymerní zesíťované stavby.

Hybridní polymery mohou být dispergovány nebo rozpuštěny ve vodě nebo rozpouštědle, takže nanášení na keramický povrch určený ke zpracování se provádí obvyklými technikami, jako je máčení, odstřeďování, leštění, lití nebo stříkání, napařování nebo elektrostatické nanášení. Na nanášení navazuje sušení nebo vytvrzování, které se může provádět tepelným zpracováním nebo pomocí ultrafialového nebo tepelného záření. Podle druhu určení hybridních polymerů se může tepelné zpracování a sušení provádět v rozsahu od pokojové teploty do 600 °C.

Potahování keramických glazovaných povrchů anorganickoorganickými hybridními polymery tohoto druhu, například v sanitární oblasti, je již známé. V daném případě se však využije té okolnosti, že hybridní polymery se mohou použít i na, zejména hrubých, keramických površích, od nichž je požadována malá propustnost pro vodu spojená s takzvanou schopností dýchání, jako například u střešních tašek, aniž by pro hydrofobizaci bylo nutné zhoršení schopnosti dýchání. Zřejmě se toho dosáhne tím, že částice tvořící hybridní polymery mají velikost v mikroskopickém rozsahu nanometrů a mohou tvořit odpovídajícím způsobem tenké, avšak účinné, vrstvy. Proto se pórovité otvory kapilární struktury a volné plochy kapilární struktury u povrchu uvnitř keramického tělesa neucpávají a jejich průřez pro dýchání se tím podstatně nezmenší. Není-li však schopnosti dýchání keramických povrchů zapotřebí, nebo není-li žádoucí, přičemž je v keramickém povrchu zapotřebí • · vytvoření zábrany proti difúzi a vlhkosti, což je například případ komínových trubek, je možno při odpovídajícím delším zpracování hybridními polymery nebo volbou vhodných hybridních polymerů ucpávajících póry provést hydrofobizaci v tomto smyslu.

Dále se překvapivě ukázalo, že hybridní polymery mohou být i na neglazovaných keramických površích, které mají přirozeně jemnou pórovitou strukturu keramického materiálu, vázány se značnou odolností proti erozi. To platí i pro keramické povrchy se strukturou tvořenou pouze minerály keramického materiálu, která vznikne odstraněním skelné fáze vzniklé při výpalu podle prvního z popsaných způsobů podle vynálezu. Známá vazba hybridních polymerů u uvedených glazovaných keramických povrchů v sanitární oblasti se přičítá vazbě komponent křemičitanové zesíťované stavby s podíly SiO₂ v glazuře, která u neglazovaných keramických povrchů chybí. Hybridní polymery u zpracování i hrubých keramických povrchů podle vynálezu zřejmě vytvářejí vazbu se zbytky SiO₂v keramickém materiálu, která způsobuje vznik neočekávané přilnavosti.

Hybridní polymery tohoto druhu mají další vlastnosti, které je činí vhodnými i pro použití k hydrofobizaci keramických povrchů. Neexistuje tudíž žádné nebezpečí, že se tím může změnit nebo zhoršit zabarvení povrchů, protože hybridní polymery vzhledem k malé velikosti svých částic nezhoršují odrazovou schopnost těchto povrchů. Dále se hydrofobními a lipofobními skupinami, které mohou být do hybridních polymerů tohoto druhu „zabudovány“, ještě zvýší samočisticí vlastnost takto zpracovaných keramických povrchů, vytvořená jejich strukturou. Proto je možno počítat s tím, že střešní konstrukční materiály, zejména střešní tašky nebo kabřincové a fasádní stěny, které mají keramické povrchy strukturované a hydrofobizované podle vynálezu, se očistí od nečistot již pouze • ·

deštěm (nebo cíleným skrápěním vodou). Hybridní polymery jsou navíc velmi odolné proti působení ultrafialového záření a povětrnostních vlivů, takže silně hydrofobní vlastnost keramických povrchů zůstane dlouho zachována. Výrazného samočisticího efektu se u komínovýqh kouřových trubek využije k tomu, aby se jejich vnitřní plochy zbavovaly stékajícím kondenzátem sazí a jiných pevných usazenin nebo nečistot.

Hybridní polymery nebo fluorsilany použité k hydrofobizaci mohou mít kromě své hydrofobní vlastnosti rovněž vysokou odolnost proti mechanickému namáhání a vysokou přilnavost. Jejich použití je známé dokonce pro zvýšení odolnosti hladkých povrchů proti poškrábání. Proto tyto prostředky ulpí po sušení nebo vytvrzení na zpracovaných keramických površích tak pevně, že není třeba se obávat žádného zhoršení dosažené hydrofobní vlastnosti mechanickým úběrem. Keramická tělesa zpracovaná způsobem podle vynálezu mohou být obvyklým způsobem přepravována a mechanicky zatěžována. V daném případě vede použití hybridních polymerů nebo fluorsilanů k tomu, že po hydrofobizování keramického povrchu obsahujícího vyvýšeniny zůstanou vyvýšeniny, které jsou v důsledku své exponované polohy mechanicky silněji namáhány, trvale jak hydrofobizovány, tak i opatřeny popřípadě použitým antivegetativním prostředkem, i když se například po takto zpracovaných střešních taškách hodně chodí.

Jako fluorsilany přicházejí v úvahu sílaný s fluoralkylovými funkčními skupinami, které reagují s vodou při hydrolýze a odštěpení ethanolu na reaktivní silanol, přičemž silanol může být chemicky vázán na anorganický substrát. Chemickou reakcí s povrchem určeným ke zpracování se vytvoří vazba Si-0 k povrchu. Potom následuje příčné zesíťování při vytvoření siloxanové zesíťované stavby. Fluorsilany tvoří rovněž mimořádně tenké vrstvy s tloušťkou

• · 4 • · ·4 4 4 v rozsahu nanometrů, které se mohou vytvořit v pórovitých otvorech kapilární struktury keramického povrchu a na volných plochách kapilární struktury blízko povrchu uvnitř keramického tělesa. Proto je možno prostřednictvím fluorsilanů dosáhnout hydrofobizace zejména hrubýqh keramických povrchů, kterou se nesníží často vyžadovaná schopnost dýchání. I v tomto případě je možno odpovídajícím způsobem dlouhou dobou zpracování nebo záměrnou volbou fluorsilanů ucpávajících póry potlačit nepotřebnou nebo dokonce nežádoucí schopnost dýchání a tím záměrně vytvořit zábranu proti difúzi a vlhkosti.

Fluorsilany popsaného druhu jsou na trhu k dostání pod obchodním označením DYNASYLAN F 8261 (v jeho modifikacích pod označením F 8810, F8262 a F 8263) firmy Sivento Chemie GmbH, Důsseldorf.

Fluorsilany se mohou smísit s vodou a rozpouštědly, například ethanolem, čímž je umožněno jejich nanášení na zpracovávaný povrch obvyklými nanášecími technikami, jako jsou máčení, stříkání, natírání nebo leštění. Na nanášení navazuje sušení nebo zesíťování, které se provádí tepelným zpracováním nebo pomocí ultrafialového nebo tepelného záření. Tepelné zpracování se může provádět v rozsahu od pokojové teploty do teploty 150 °C. Výhodnější je však vypalování při teplotách až do 600 °C, protože se ukázalo, že se tím bez podstatného snížení vzniklé hydrofobní vlastnosti dosáhne značného vzrůstu mechanické zatížitelnosti, jako je odolnost proti otěru.

Fluorsilany mají rovněž další vlastnosti, které je činí vhodnými pro hydrofobizaci keramických povrchů. Neexistuje proto žádné nebezpečí, že se změní nebo zhorší zbarvení povrchů, protože

vzhledem k malým tloušťkám vrstvy, kterou tvoří, se odrazová schopnost keramických povrchů nezhorší. Dále se jejich hydrofobní nebo lipofobní vlastností ještě podpoří samočisticí vlastnost keramických povrchů dosažená již jejich strukturováním. Proto je možno počítat s_xtím, že střešní konstrukční materiály, zejména střešní tašky nebo kabřincové a fasádní stěny, které mají keramické povrchy strukturované a hydrofobizované podle vynálezu, se očistí od nečistot již pouze deštěm (nebo cíleným skrápěním vodou). Fluorsilany jsou navíc velmi odolné proti působení ultrafialového záření a povětrnostních vlivů, takže silně hydrofobní vlastnost keramických povrchů zůstane dlouho zachována.

Způsob hydrofobizace je možno provádět i s použitím různých hydrofobizačních prostředků. Tyto hydrofobizační prostředky mohou být použity v takové formě, že v prvním stupni zpracování se použije prostředku méně odolného proti ultrafialovému záření, a tudíž levnějšího, kterým se impregnuje kapilární struktura blízko povrchu až do požadované hloubky. Ve druhém stupni zpracování se potom pracuje s prostředkem odolnějším proti ultrafialovému záření, a tudíž dražším, který je proto omezen prakticky jen na povrch, a který způsobí dlouhodobé zachování hydrofobního stavu. Jako příklad je možno uvést hydrofobizaci v prvním stupni zpracování prostřednictvím běžně používaných polysiloxanů nebo silanů a potom v druhém stupni zpracování pomocí hybridních polymerů nebo fluorsilanů.

Zpracování antivegetativním prostředkem

Kromě zpracování keramických povrchů pro hydrofobizaci je možno provést i zpracování antivegetativním prostředkem. V zásadě může být antivegetativní prostředek obsažen v kapalině, kterou se keramický povrch zpracovává. Jako antivegetativní prostředky • · t» 9 9 9 ·· ·· · * · · · · · · · ♦ • · ·· 9 9 · · · · ·

9 9 9 99 999 99 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 999 99 9· 99 přicházejí v úvahu prostředky používané ve známých antivegetativních barvách, které obsahují měď, zinek, cín, bromidy, fosfáty, fluoridy atd, jako účinné látky. S výhodou je antivegetativní prostředek již obsažen v kapalině, která se použije k hydrofobizaci povrchu. Aby se_s využilo výše popsaných výhod hybridních polymerů, je výhodné, když antivegetativní skupiny nebo radikály uvedených sloučenin jsou již přímo vázány do zesíťované stavby hybridních polymerů. Fluorsilany mají už samy o sobě antivegetativní účinek, který je činí vhodnými dokonce k použití jako antivegetativního prostředku v barvách. I zde je potom možno zvážit zabudování antivegetativních skupin nebo radikálů uvedených sloučenin přímo do zasíťované stavby fluorsilanů.

Vnesení antivegetativního prostředku do keramického povrchu se však může provést již před výpalem příslušného keramického tělesa. Za tím účelem může být antivegetativní prostředek nanesen na povrch určený ke zpracování nebo právě zpracovaný výše popsaným způsobem podle vynálezu a může do něho infiltrovat. Infiltrace platí zejména pro způsob, u něhož se struktura keramického povrchu vytvoří jeho skrápěním kapalinou. V tomto případě obsahuje kapalina rovněž antivegetativní prostředek, který v průběhu změkčování horní vrstvy povrchu do něho vnikne nebo se následně nanese přímo na ještě vlhký povrch. V případě způsobu podle nároku 29 se může antivegetativní prostředek jako hydrofobizační prostředek přidat přímo do směsi již před vytvrzením.

Způsob vytváření samočisticího efektu keramických povrchů podle vynálezu je určen pro použití v každé oblasti keramiky, kde je tento samočisticí efekt myslitelný a má význam. V první řadě to platí pro taková keramická tělesa, která jsou obvykle vystavena povětrnostním vlivům a samočisticí efekt může nastat přirozeným skrápěním, takže není zapotřebí žádné zvláštní čisticí aktivity. Avšak φφ φφ • · « * φ φ φ φ • · *

ΦΦ φφφφ φφ φφφ φφφ φφ platí to i v těch případech, v nichž jsou keramická tělesa vystavena znečištění (například prachem, olejovými parami nebo usazeninami způsobenými okolním prouděním), aniž by se nacházela ve volném prostoru, a tudíž na ně nemůže pršet. V tomto případě spočívá výhoda samočisticí schppnosti v tom, že znečištění může být odstraněno jednoduše skrápěním nebo smytím čisticí kapalinou, s výhodou vodou.

V oblasti stavební a hrubé keramiky, například pro střešní tašky, kabřincové a fasádní stěny, volné schody obložené keramickým materiálem a podobně, dochází k samočištění pouze stále se opakujícím deštěm. Proto je výhodné strukturování těch ploch, které jsou vystaveny jak znečištění, tak i dešti. U střešních tašek nebo kabřinců to platí v první řadě pro viditelné strany, avšak ukazuje se to účelným i pro jejich spodní nebo zadní strany, když je nutno počítat s jejich znečištěním v průběhu skladování na otevřených úložných plochách.

Totéž platí i pro jemnou keramiku, například pro obkládačky, umyvadla a jiné výrobky sanitární keramiky, u nichž dochází ke skrápění v koupelnách a sprchových koutech jak při používání, tak při zamýšleném omývání. Dále je využití samočisticího efektu výhodné i u keramických těles v elektrokeramice, například u elektrických izolátorů, spínačů nebo vedení, které jsou ve volném prostoru vystaveny působení spadu z nečistot a prachu. Vlhkost a vrstvy nečistot zvyšují zde sklon k přeskoku a mohou být snadno odstraněny, když jsou taková keramická tělesa na svém povrchu odpovídajícím způsobem strukturována s použitím způsobu podle vynálezu. I na vnitřních plochách keramických kouřových trubek může být výhodné vytvořením struktury způsobující samočisticí efekt zajistit to, že stékající voda (například vniklá při dešti) nebo i rovněž stékající kondenzát mohou udržovat vnitřní plochu čistou od • 9 99 · ·· ·· ··

999 9999 » · 9 9

999 9 9 9 9 9 9 9

99 99 999 99 9 9 99 999 9999

9999 99 999 *9 99 99 sazí a pevných usazenin nebo nečistot. Dále se samočisticí schopnost vytvořená způsobem podle vynálezu doporučuje i pro keramická tělesa spotřební keramiky, například pro květináče, vázy, nádobí a podobně, které se mohou popřípadě snadno čistit i bez použití čisticích prostředků pouze vodou. Konečně může být vytvoření samočisticího efektu výhodné i u keramických těles v oblasti technické keramiky, například u keramických těles, na nichž může docházet kontaktem se stálým nebo přechodným prouděním ke vzniku usazenin. K tomu dochází například u keramických těsnění nebo keramických těles ventilů, u nichž je podstatné udržování těsnicích ploch bez nečistot.

Podobná je oblast použití způsobu podle vynálezu podle patentového nároku 29, kterým se dosáhne samočisticího efektu na površích z betonu nebo materiálu podobném betonu. Zde připadají v úvahu především oblasti použití, v nichž se betonové předměty používají k výměně za keramické předměty, zejména ve stavebním sektoru ve formě střešních tašek, podlahových krytin a podlahových desek, schodišťových stupňů atd.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se na keramický povrch před vypálením keramického tělesa majícího tento povrch nanese prášek z materiálu, který je odolný vůči vypalovací teplotě a netvoří žádnou nebo pouze malou vazbu s povrchem, keramické těleso se vypálí a povrchy prosté prášku se hydrofobízují.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že práškový materiál má výraznou afinitu ke skelné fázi (fázi S1O2) keramického povrchu určeného k vypálení, vznikající při vypálení.
3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že práškem je prášek AI2O3 nebo prášek Al(0H)3 nebo prášek z jílu s vysokým obsahem oxidu hlinitého nebo z jejich směsí.
4. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že prášek se na povrch nanese ve formě disperze v nosné kapalině.
5. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že disperze se nanese na povrch nasypáním, máčením nebo stříkáním nebo elektrostaticky.
6. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že na povrchu se vytvoří vrstva nosné kapaliny a prášek se do této vrstvy nasype.
7. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že povrch se vyhladí při tváření keramického tělesa nebo po jeho tváření.

• 4 «· · ♦ · ·· ··

4 4 4 49 4 4 9 4 9 9 • 4 94 444 4444

4 9 4 4 4 9 4 4 4 4 4 4

9 4 4 9 4 4 9 4 4 4

9444 44 444 49 94 49
8. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se použije práškový materiál barvy, která odpovídá barvě keramického povrchu.
9. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se keramický povrch před vypálením keramického tělesa majícího tento povrch skropí kapalinou pro změkčení horní vrstvy povrchu, keramické těleso se vypálí a povrch se hydrofobizuje.
10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že povrch se skropí vodou.
11. Způsob podle nároku 9 nebo 10, vyznačující se tím, že skropením vznikne v povrchu vlhká vrstva o tloušťce odpovídající alespoň tloušťce horní vrstvy povrchu.
12. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 11, vyznačující se tím, že vlhká vrstva vzniklá skropením se před vypalováním vysuší.
13. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se keramické těleso mající tento povrch tváří z keramické formovací směsi lisováním nasucho nebo na polosucho v lisovací formě obsahující membránu, přičemž formovací směs obsahuje netvárné a tvárné komponenty spektra zrnitosti a tvrdost tvárné komponenty spektra zrnitosti a/nebo poddajnost plochy membrány se při tváření zvolí tak, aby horní vrstva vytvořeného keramického tělesa obsahovala strukturu z vyvýšenin, keramické těleso se vypálí a povrch hydrofobizuje.

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

4 4 44 4 4 4 · 4 4 4

4 · 44 44 444 4 4 4 • •4 444 4444

4444 44 444 44 44 44
14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že velikost lisovacího tlaku při tváření se zmenší vůči normální hodnotě.
15. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tím, že keramická formovací směs se vytvoří nabalovaným granulátem nebo rozstřikovaným granulátem, který se vytvoří z netvárné komponenty spektra zrnitosti a tvárné komponenty spektra zrnitosti.
16. Způsob podle nároku 14 nebo 15, vyznačující se tím, že jako netvárná komponenta spektra zrnitosti se použijí prášky z inertních částic odolných proti žáru.
17. Způsob podle jednoho z nároků 13 až 16, vyznačující se tím, že částice tvárné komponenty spektra zrnitosti mají velikost od 1 μιη do 100 pm a částice netvárné komponenty spektra zrnitosti mají velikost od 1 pm do 1500 pm, zejména od 200 pm do 500 pm.
18. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 17, vyznačující se tím, že keramický povrch se po výpalu hydrofobizuje anorganickoorganickým hybridním polymerem nebo fluorsilanem.
19. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenín předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se keramické těleso mající tento povrch vytvoří z keramické formovací směsi, která obsahuje netvárnou komponentu spektra zrnitosti a pojivovou komponentu s výrazným smrštěním při výpalu, keramické těleso se vypálí a povrch hydrofobizuje.
20. Způsob podle nároku 19, vyznačující se tím, že pojivovou komponentou je jílová komponenta s vysokým smrštěním při výpalu.

*» n » · ·

9 999

9999 99 • »* »* ·· ·· · · · · · · • · · 9 · · « • · · · · 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9

999 99 99 99
21. Způsob podle nároku 19, vyznačující se tím, že pojivová komponenta se při výpalu keramického tělesa zcela smrští a částice netvářně komponenty spektra zrnitosti se slinováním navzájem spolu spojí.
22. Způsob podle jednoho z nároků 19 až 21, vyznačující se tím, že částice netvářně komponenty spektra zrnitosti mají velikost od 1 gm do 1500 gm.
23. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 22, vyznačující se tím, že keramický povrch se v prvním hydrofobizačním stupni zpracuje hydrofobizačním prostředkem, aby se způsobilo jeho vniknutí alespoň do vrstvy u povrchu, a v druhém hydrofobizačním stupni druhým hydrofobizačním prostředkem odolným proti ultrafialovému záření a/nebo proti otěru.
24. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že povrch se v prvním hydrofobizačním stupni zpracuje polysiloxanem nebo silanem a v druhém hydrofobizačním stupni anorganicko-organickým hybridním polymerem a/nebo fluorsilanem.
25. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 24, vyznačující se tím, že keramický povrch se před a/nebo po výpalu zpracuje antivegetativním prostředkem.
26. Způsob podle nároků 9 a 25, vyznačující se tím, že antivegetativní prostředek se přimíchá do kapaliny pro skrápění povrchu.

··· ·· ♦ · · · · ·

9 9 99 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

99 9 9 * * 9 99 * · · · 9 9
27. Způsob podle nároků 1 a 25, vyznačující se tím, že antivegetativní prostředek se přimíchá do nosné kapaliny pro prášek, který se má nanést na povrch.
28. Keramické těleso se samočisticím povrchem, přičemž povrch má strukturu hydrofobních vyvýšenin, vyznačující se tím, že vyvýšeniny jsou vytvořeny z keramického materiálu povrchu samotného.
29. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti povrchu z betonu nebo materiálu podobného betonu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se těleso mající tento povrch zformuje, zejména litím nebo vstřikováním, ve formovací dutině ze směsi sestávající z pojivá a přísad, přičemž pojivo a přísady jsou nastaveny na předem stanovené smrštění a/nebo směs se před nebo při formování nastaví na tuhou konzistenci, která umožňuje umístění směsi ve formovací dutině, směs se umístí do formovací dutiny a povrch se hydrofobizuje.
30. Způsob podle nároku 29, vyznačující se tím, že povrch se hydrofobizuje již přimícháním hydrofobizačního prostředku snesitelného se směsí a/nebo po vyjmutí tělesa z formy.
31. Způsob podle nároku 29, vyznačující se tím, že do formovací směsi se přidá tixotropní prostředek, kterým se může směs do formovací dutiny umístit v tekutém stavu a v klidovém stavu zaujme tuhou konzistenci.
32. Způsob podle jednoho z nároků 30 a 31, vyznačující se tím, že hydrofobizační prostředek přimíchaný do směsi je v čerstvé směsi hydrofilní a po vytvrzení tělesa je hydrofobní.