CZ20004551A3 - Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu nebo povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu - Google Patents

Abstract

Způsob je určen k vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu nebo povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu. Keramická hmota, popřípadě betonová formovací směs, se v ještě tvárném stavu uvede do přítlačného kontaktu s tvarovací plochou, která má negativ požadované struktury. Potom se keramická hmota se strukturovaným povrchem vypálí, nebo betonový povrch vytvrzením zpevní, načež se strukturovaný povrch hydrofogizuje

Description

Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu nebo povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu

Oblast techniky

Vynález se týká způsobu vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu nebo povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu vytvořením hydrofobní struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na tomto povrchu.

Dosavadní stav techniky

Způsoby uvedeného druhu jsou v zásadě známé. Jsou určeny k tomu, aby se na povrchu vytvořila struktura hydrofobních vyvýšenin, na níž se při dešti nebo při skrápění dolů se odvalujícími vodními kapkami zachycují a unášejí nahromaděné částice nečistot.

U jednoho známého způsobu tohoto druhu (EP-A 772 514) se samočisticí vlastnosti povrchu dosáhne tím, že povrch samotný je tvořen hydrofobním polymerem a požadovaná struktura se na něm vytvoří tím, že příslušný předmět se nejprve vyrobí ve formě, která má negativní tvar povrchového struktury, nebo tím, že tato struktura se do povrchu vyrazí zahřátým razníkem, vzorovacími válci nebo sítem na způsob sítotisku. Hydrofobní schopnost takového povrchu potřebná pro vytvoření samočisticí vlastnosti je zaručena buď hydrofobní vlastností polymeru samotného, nebo se vytvoří dodatečným hydrofobizováním neboli hydrofobní úpravou povrchu opatřeného požadovanou strukturou. Takto vytvořené samočisticí povrchy z polymerů nebo alespoň se strukturou vytvořenou z jednoho • · polymeru jsou však mechanicky jen málo odolné a rozsah jejich použití je proto omezený.

Dále je známý způsob vytváření samočisticího keramického povrchu (EP-A 909 747), u něhož se keramický povrch smáčí disperzí práškových částic z inertního materiálu v hydrofobizujícím roztoku siloxanu a siloxan se vytvrdí. Jako práškový materiál se přitom používá zejména prášek z mletého keramického materiálu, například jílu. U podobného známého způsobu hydrofobizování povrchů (CH-A 268 258) se jemný prášek z částic jílu hydrofobizuje prostřednictvím organického roztoku silikonové pryskyřice a potom se na povrchu určeném k hydrofobizování touto vytvrditelnou organickou silikonovou pryskyřicí upevní. Upevnění jemného prášku je možno provést rovněž ponořením povrchu do suspenze hydrofobizovaného prášku v roztoku silikonové pryskyřice a následným vytvrzením pryskyřice. Těmito známými způsoby je sice možno dosáhnout samočisticí schopnosti na silně mechanicky namáhaných površích, například keramických, avšak ukázalo se, že přilnavost siloxanu, popřípadě silikonové pryskyřice, se v průběhu doby používání takových keramických těles snižuje a částice jílu se mohou od povrchu při mechanickém namáhání uvolňovat. V průběhu času se tedy samočisticí vlastnost povrchu ztrácí.

Úkolem vynálezu proto je vytvořit způsob výše uvedeného druhu, kterým se na keramickém povrchu nebo na povrchu z betonu nebo z materiálu podobného betonu může vytvořit mechanicky odolná struktura, která bude po dlouhou dobu samočisticí.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol splňuje způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem • · » · • · · · · • · · · · • · · · • · · · · ·· ·· • · · 4 • ♦ · 4 • · · · 1 stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se podle vynálezu keramická hmota ve tvárném stavu uvede do přítlačného kontaktu s tvarovací plochou tvořící negativ požadované struktury, aby se v povrchu vytvořil pozitiv požadované struktury, povrch se vypálí a potom Kydrofobizuje.

Uvedený úkol dále splňuje způsob vytvoření samočisticí vlastnosti povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty-rozmístění na povrchu, při němž se betonová směs ve tvárném stavu uvede do přítlačného kontaktu s tvarovací plochou tvořící negativ požadované struktury, aby se v povrchu vytvořil pozitiv požadované struktury, povrch se zpevní až do trvalého zachování pozitivní struktury, přičemž do betonové směsi se před zpevněním přidá hydrofobizační prostředek a/nebo po zpevnění se povrch mající požadovanou strukturu hydrofobizuje.

Vytvoření struktury

Oba způsoby podle patentového nároku 1 a patentového nároku 2 se v důsledku příslušného substrátu, kterým je v prvním případě keramická hmota a v druhém případě betonová směs, liší pouze tím, že keramická plocha dosáhne svého konečného stavu určeného k použití teprve po vypálení při relativně nízké teplotě, zatímco povrch sestávající z betonu nebo z materiálu podobného betonu se při nízké teplotě na stav určený k použití vytvrdí. Z toho vyplývá, že hydrofobní stav nutný pro dosažení samočisticí vlastnosti se může na keramickém povrchu vytvořit až dodatečně, protože známé hydrofobizační prostředky nejsou odolné vůči vypalovací teplotě, zatímco do betonové směsi se může hydrofobizační prostředek přidávat již v jejím deformovatelném stavu, protože hydrofobizační prostředek není procesem vytvrzování nijak ovlivněn. Je dokonce

4 · · · 4 · 4 4 · · • · · 4 4 4 4 4 4 4 4 · 4 4 4 4 · 4 4 4 4

4 4 4 4 · 444 ·4 4

A 4444 44 4444

44 444 4444 44 44 možné a známé použít pro hydrofobizaci prostředky, které jsou v průběhu zpracování betonové směsi hydrofilní, a proto proces promíchávání nijak neovlivňují, a které po vytvrzení betonu jeho hydrofobní vlastnost zlepšují.

Bez dalších opatření nebylo možno očekávat, že se přímo na keramickém povrchu nebo na povrchu z betonu nebo z materiálu podobného betonu může vytvořit struktura vyvýšenin se samočisticí vlastností vytvořením pozitivu z negativu struktury na tvarovací ploše,- jak je možné u polymerních povrchů popsaných v úvodu. Je tomu tak proto, že jak keramická hmota, tak i betonová směs sestávají ze základního materiálu z částic, jejichž zrnitost je zpravidla větší než horní hranice 100 pm, která je ještě použitelná pro dosažení samočisticí vlastnosti u řešení podle spisu EP-A 772 514 zmíněného v úvodu. Protože struktura tvarovací plochy musí mít odpovídající rozměry, musí se počítat s tím, že struktura se má vytvořit v ještě nepoužitelné tvárné hmotě, popřípadě formovací směsi, protože vypálením, popřípadě vytvrzením, může na základě smrštění pojivové komponenty dojít ke zhrubnutí struktury. Ukázalo se však, že vyražená struktura zůstane po výpalu, popřípadě po vytvrzení, zřetelná a má velmi dobrou samočisticí vlastnost. Přesné vytvoření a zachování vyražené struktury může být přídavně regulováno volbou pojivových komponent s výrazně menším smrštěním. Navíc se ukázalo, že samočisticí vlastnost povrchu nastane i u podstatně vyšších vyvýšenin, totiž v rozsahu od 1 gm do 1000 μιη, a s hustotou jejich rozmístění na povrchu od 0 do 500 μιη.

Struktura vytvořená na povrchu formy se na příslušném povrchu předmětu může vytvořit různými způsoby. Negativ této struktury může být upraven alespoň na jedné stěně formovací dutiny, která slouží k vytvoření keramického nebo betonového tělesa. Keramická • · ··· · · · · ···· ····» · · · · · · hmota, popřípadě formovací směs, se do formovací dutiny umístí v ještě tekutém nebo v alespoň tvárném stavu a tlak na ní vyvíjený způsobí její přitlačení na tvarovací plochu, která má negativ požadované struktury. Podle tuhosti hmoty nebo formovací směsi je možno využít pouze tlaku způsobeného její vlastní váhou, když se zajistí to, že celé množství hmoty nebo směsi se nachází ve formovací dutině nad tvarovací plochou, která má dodat povrchu požadovanou strukturu. S výhodou se však forma vytvoří jako lisovací forma, která se buď naplní nadměrným množstvím hmoty nebo -formovací směsi a v průběhu uzavírání lisovací formy se nadbytečný materiál vytlačí a na hmotu, popřípadě formovací směs, se působí tlakem. Formování může být rovněž provedeno jako lisování, při němž se využívá vstřikovacího nebo plnicího tlaku vyvíjeného šnekem nebo podobně, nebo při němž se na hmotu, popřípadě formovací směs, nacházející se ve formovací dutině, působí přestavitelnou stěnou formy. Prvně jmenovaný způsob odpovídá u hrubé keramiky například výrobě střešních tašek, která se provádí pomocí sádrových forem. V tomto případě se u způsobu podle vynálezu negativ požadované struktury vytvoří s výhodou na kovové stěně lisovací formy. Typickým případem druhého uvedeného způsobu je například takzvané isostatické lisování. Zde může mít podle vynálezu, například při výrobě keramických komínových trubek se samočisticími vnitřními stěnami, kovový trn, popřípadě jádro, který formuje vnitřní stěny trubky, negativ požadované struktury.

U způsobů tváření, při nichž se hmota, popřípadě formovací směs, umístí ve formovací dutině, není konzistence hmoty nebo formovací směsi kritická, protože přítlačný kontakt s povrchem určeným pro vytvoření struktury se udržuje tak dlouho, dokud není dosaženo dostatečného zpevnění. Toto zpevnění nastává buď odvodem vlhkosti, účinkem pojivá na základě panujícího tlaku a/nebo chemickou reakcí pojivá. Proto je možno u těchto způsobů udržovat • · ·· · ·φ φφ φφ • ΦΦ φφφφ φφφφ • ΦΦΦΦ φ · φφφφ φφφφφ · φφφφφφ φφφφ φφ φφφ» φφ φφ φφφ φφφφ φφ φφ konzistenci keramické hmoty a betonové formovací směsi od prakticky kapalného stavu (licí břeěky) až po ještě tvárný stav, který umožní dopravení hmoty nebo směsi do formovací dutiny a vyvíjení požadovaného tlaku (například u dusaného betonu).

Tvarovací plocha, která má negativ požadované struktury, však může být vytvořena i na tvarovacích elementech, které přicházejí se strukturovaným povrchem do razícího nebo vzorovacího kontaktu pouze relativně krátce. To platí například pro lisovací razníky nebo vzorovací válce. V tomto případě musí mít povrch ještě tvárný stav, který však musí být zpevněn do té míry, že na něm po přechodném přítlačném kontaktu zůstane vytvořená struktura zachována. V úvahu rovněž připadá to, že těleso mající povrch určený ke zpracování se bude přidržovat, respektive bude umístěno v opěrné formě, aby v průběhu přítlačného kontaktu s lisovacím razníkem nebo se vzorovacím válcem nedošlo k nežádoucí deformaci ostatních ploch tohoto tělesa. Tento způsob přichází v úvahu při protlačování keramických těles, například při výrobě bobrovek. Při tomto způsobu se provazec vystupující z výtlačné dýzy ukládá na dopravní pás, takže shora může dojít k přitlačování lisovacího razníku.

Protože u způsobu podle vynálezu se může polohou a velikostí tvarovací plochy určené pro vytvoření struktury určit její reprodukce na povrchu určeném ke zpracování, je rovněž možné vytvořit strukturu cíleně v určitých oblastech povrchu nebo strukturu v těchto oblastech vytvořit různě, pokud se týká výšky a/nebo hustoty rozmístění vyvýšenin.

Hydrofobizace

U všech výše popsaných způsobů, které se týkají keramických povrchů, se po vypálení keramického povrchu provádí jeho

9 9 9 9 4 * · · 9 · * * · * * 9 999 99 4

9999 9 9 499* hydrofobizace nebo hydrofobní úprava, aby se tento povrch, a zejména struktura na něm, stal hydrofobním, čímž je konečně dosaženo požadované samočisticí vlastnosti. Hydrofobní schopnosti betonového povrchu potřebné pro dosažení samočisticí vlastnosti je možno dosáhnout hydrofobizováním povrchu na již hotovém tělese. Protože přitom však nemusí být brán ohled na odolnost hydrofobizačních prostředků, které neprojdou vypalováním, je možno hydrofobní stav vytvořit na betonovém povrchu tím, že hydrofobizační prostředek se přidá do formovací směsi již přímo. Jeho účinnost zůstává zachována i po vytvrzení betonu. Aby se zajistila snášenlivost hydrofobizačního prostředku s formovací směsí obsahující vodu, je možno zvolit takový hydrofobizační prostředek, který se v čerstvé betonové směsi nejprve chová hydrofilně, avšak u vytvrzeného betonového tělesa působí hydrofobně. Rovněž tyto hydrofobizační prostředky pro beton jsou známé.

Hydrofobizování je možno provádět známým způsobem a známými prostředky, například použitím polysiloxanů. Je však rovněž možné za tím účelem použít anorganicko-organické hybridní polymery nebo fluorsilany. Jako anorganicko-organické hybridní polymery přicházejí v úvahu sloučeniny, které mají molekulární nebo mikroskopický základní materiál s anorganickými a organickými elementy (viz zpráva o „First European Workshop on Hybrid OrganicInorganic Materials - Centre National de la Recherche Scientifique Cháteau de Bierville, 8.-10. November 1993). Tyto hybridní polymery jsou známé pod obchodním označením ORMOCER institutu pro silikáty ISC - Fraunhofer-Institut fur Silicat ISC, Wurzburg a firmy Firma nanogate GmbH, Saarbrucken. Hybridní polymery se vyrábějí převážně hydrolýzou a kondenzací esterů kyseliny křemičité a alkoxidů kovů jako základních materiálů. Tyto systémy získají speciální vlastnosti zabudováním organicky modifikovaných derivátů kyseliny křemičité do křemičitanové zesíťované stavby. Tím je možno • φ • · · * · · · «· · · φ Φ· · φ · ΦΦΦ· φ φφφφφφ φ φ φφφφ φφφφφφ* φφ φφ cíleně regulovat požadované vlastnosti a kromě toho organické podíly způsobí vytvoření organické polymerní zesíťované stavby.

Hybridní polymery mohou být dispergovány nebo rozpuštěny ve vodě nebo rozpouštědle, takže nanášení na keramický povrch určený ke zpracování se provádí obvyklými technikami, jako je máčení, odstřeďování, leštění, lití nebo stříkání, napařování nebo elektrostatické nanášení. Na nanášení navazuje sušení nebo vytvrzování, které se může provádět tepelným zpracováním nebo pomocí ultrafialového nebo tepelného záření. Podle druhu určení hybridních polymerů se může tepelné zpracování a sušení provádět v rozsahu od pokojové teploty do 600 °C.

Potahování keramických glazovaných povrchů anorganickoorganickými hybridními polymery tohoto druhu, například v sanitární oblasti, je již známé. V daném případě se však využije té okolnosti, že hybridní polymery se mohou použít i na, zejména hrubých, keramických površích, od nichž je požadována malá propustnost pro vodu spojená s takzvanou schopností dýchání, jako například u střešních tašek, aniž by pro hydrofobizaci bylo nutné zhoršení schopnosti dýchání. Zřejmě se toho dosáhne tím, že částice tvořící hybridní polymery mají velikost v mikroskopickém rozsahu nanometrů a mohou tvořit odpovídajícím způsobem tenké, avšak účinné, vrstvy. Proto se pórovité otvory kapilární struktury a volné plochy kapilární struktury u povrchu uvnitř keramického tělesa neucpávají a jejich průřez pro dýchání se tím podstatně nezmenší. Není-li však schopnosti dýchání keramických povrchů zapotřebí, nebo není-li žádoucí, přičemž je v keramickém povrchu zapotřebí vytvoření zábrany proti difúzi a vlhkosti, což je například případ komínových trubek, je možno při odpovídajícím delším zpracování hybridními polymery nebo volbou vhodných hybridních polymerů ucpávajících póry provést hydrofobizaci v tomto smyslu.

• 0 · 0 0 00 · · 00 000 «000 0000 • 0000 0 0 0000 0 00 00 0 000 00 0 0000 0 0 0000

00 000 0000 00 00

Dále se překvapivě ukázalo, že hybridní polymery mohou být i na neglazovaných keramických površích, které mají přirozeně jemnou pórovitou strukturu keramického materiálu, vázány se značnou odolností proti érozi. To platí i pro keramické povrchy se strukturou tvořenou pouze minerály keramického materiálu, která vznikne odstraněním skelné fáze vzniklé při výpalu podle prvního z popsaných způsobů podle vynálezu. Známá vazba hybridních polymerů u uvedených glazovaných keramických povrchů v sanitární oblasti se přičítá vazbě komponent křemičitanové zesíťované stavby s podíly S1O2 v glazuře, která u neglazovaných keramických povrchů chybí. Hybridní polymery u zpracování i hrubých keramických povrchů podle vynálezu zřejmě vytvářejí vazbu se zbytky S1O2 v keramickém materiálu, která způsobuje vznik neočekávané přilnavosti.

Hybridní polymery tohoto druhu mají další vlastnosti, které je činí vhodnými i pro použití k hydrofobizaci keramických povrchů. Neexistuje tudíž žádné nebezpečí, že se tím může změnit nebo zhoršit zabarvení povrchů, protože hybridní polymery vzhledem k malé velikosti svých částic nezhoršují odrazovou schopnost těchto povrchů. Dále se hydrofobními a lipofobními skupinami, které mohou být do hybridních polymerů tohoto druhu „zabudovány“, ještě zvýší samočisticí vlastnost takto zpracovaných keramických povrchů, vytvořená jejich strukturou. Proto je možno počítat s tím, že střešní konstrukční materiály, zejména střešní tašky nebo kabřincové a fasádní stěny, které mají keramické povrchy strukturované a hydrofobizované podle vynálezu, se očistí od nečistot již pouze deštěm (nebo cíleným skrápěním vodou). Hybridní polymery jsou navíc velmi odolné proti působení ultrafialového záření a povětrnostních vlivů, takže silně hydrofobní vlastnost keramických povrchů zůstane dlouho zachována. Výrazného samočisticího efektu • · «· ·« ♦ · · · • · · · · • · · · · • · · · • · ·» · ·· ·· • · · ·· se u komínových kouřových trubek využije k tomu, aby se jejich vnitřní plochy zbavovaly stékajícím kondenzátem sazí a jiných pevných usazenin nebo nečistot.

Hybridní ů°ly^mery nebo fluorsilany použité k hydrofobizaci mohou mít kromě své hydrofobní vlastnosti rovněž vysokou odolnost proti mechanickému namáhání a vysokou přilnavost. Jejich použití je známé dokonce pro zvýšení odolnosti hladkých povrchů proti poškrábání. Proto tyto prostředky ulpí po sušení nebo vytvrzení na zpracovaných keramických površích tak pevně, že není třeba se obávat žádného zhoršení dosažené hydrofobní vlastnosti mechanickým úběrem. Keramická tělesa zpracovaná způsobem podle vynálezu mohou být obvyklým způsobem přepravována a mechanicky zatěžována. V daném případě vede použití hybridních polymerů nebo fluorsilanů k tomu, že po hydrofobizování keramického povrchu obsahujícího vyvýšeniny zůstanou vyvýšeniny, které jsou v důsledku své exponované polohy mechanicky silněji namáhány, trvale jak hydrofobizovány, tak i opatřeny popřípadě použitým antivegetativním prostředkem, i když se například po takto zpracovaných střešních taškách hodně chodí.

Jako fluorsilany přicházejí v úvahu silany s fluoralkylovými funkčními skupinami, které reagují s vodou při hydrolýze a odštěpení ethanolu na reaktivní silanol, přičemž silanol může být chemicky vázán na anorganický substrát. Chemickou reakcí s povrchem určeným ke zpracování se vytvoří vazba Si-0 k povrchu. Potom následuje příčné zesíťování při vytvoření siloxanové zesíťované stavby. Fluorsilany tvoří rovněž mimořádně tenké vrstvy s tloušťkou v rozsahu nanometrů, které se mohou vytvořit v pórovitých otvorech kapilární struktury keramického povrchu a na volných plochách kapilární struktury blízko povrchu uvnitř keramického tělesa. Proto je možno prostřednictvím fluorsilanů dosáhnout hydrofobizace ·· φφ · φ» φ φ φφ

ΦΦΦ 9 9·· 4999

ΦΦΦΦΦ Φ Φ ΦΦΦΦ

ΦΦΦΦΦ Φ 9 9 9 9 9 9

ΦΦΦΦ φφ ΦΦΦΦ

A Α φφ ΦΦ 999 ΦΦΦΦ ΦΦ ΦΦ zejména hrubých keramických povrchů, kterou se nesníží často vyžadovaná schopnost dýchání. I v tomto případě je možno odpovídajícím způsobem dlouhou dobou zpracování nebo záměrnou volbou fluorsilanů ucpávajících póry potlačit nepotřebnou nebo dokonce nežádoucí schopnost dýchání a tím záměrně vytvořit zábranu proti difúzi a vlhkosti.

Fluorsilany popsaného druhu jsou na trhu k dostání pod obchodním označením DYNASYLAN F 8261 (v jeho modifikacích pod označením F 8810, F8262 a F 8263) firmy Sivento Chemie GmbH, Důsseldorf.

Fluorsilany se mohou smísit s vodou a rozpouštědly, například ethanolem, čímž je umožněno jejich nanášení na zpracovávaný povrch obvyklými nanášecími technikami, jako jsou máčení, stříkání, natírání nebo leštění. Na nanášení navazuje sušení nebo zesíťování, které se provádí tepelným zpracováním nebo pomocí ultrafialového nebo tepelného záření. Tepelné zpracování se může provádět v rozsahu od pokojové teploty do teploty 150 °C. Výhodnější je však vypalování při teplotách až do 600 °C, protože se ukázalo, že se tím bez podstatného snížení vzniklé hydrofobní vlastnosti dosáhne značného vzrůstu mechanické zatížitelnosti, jako je odolnost proti otěru.

Fluorsilany mají rovněž další vlastnosti, které je činí vhodnými pro hydrofobizaci keramických povrchů. Neexistuje proto žádné nebezpečí, že se změní nebo zhorší zbarvení povrchů, protože vzhledem k malým tloušťkám vrstvy, kterou tvoří, se odrazová schopnost keramických povrchů nezhorší. Dále se jejich hydrofobní nebo lipofobní vlastností ještě podpoří samočisticí vlastnost keramických povrchů dosažená již jejich strukturováním. Proto je

99

9 9 9

9 9 9

9 9 9

9 9 9

99 ·« ·· • · · 9

9 999 • · 9 9 9

9 9 9

99 · • ·*·· možno počítat s tím, že střešní konstrukční materiály, zejména střešní tašky nebo kabřincové a fasádní stěny, které mají keramické povrchy strukturované a hydrofobizované podle vynálezu, se očistí od nečistot již pouze deštěm (nebo cíleným skrápěním vodou). Fluorsilany jsou navíc velmi ódolné proti působení ultrafialového záření a povětrnostních vlivů, takže silně hydrofobní vlastnost keramických povrchů zůstane dlouho zachována.

Způsob hydrofobizace je možno provádět i s použitím různých hydrofobizačních prostředků. Tyto hydrofobizační prostředky mohou být použity v takové formě, že v prvním stupni zpracování se použije prostředku méně odolného proti ultrafialovému záření, a tudíž levnějšího, kterým se impregnuje kapilární struktura blízko povrchu až do požadované hloubky. Ve druhém stupni zpracování se potom pracuje s prostředkem odolnějším proti ultrafialovému záření, a tudíž dražším, který je proto omezen prakticky jen na povrch, a který způsobí dlouhodobé zachování hydrofobního stavu. Jako příklad je možno uvést hydrofobizaci v prvním stupni zpracování prostřednictvím běžně používaných polysiloxanů nebo silanů a potom v druhém stupni zpracování pomocí hybridních polymerů nebo fluorsilanů.

Zpracování antivegetativním prostředkem

Kromě zpracování keramických povrchů pro hydrofobizaci je možno provést i zpracování antivegetativním prostředkem. V zásadě může být antivegetativní prostředek obsažen v kapalině, kterou se keramický povrch zpracovává. Jako antivegetativní prostředky přicházejí v úvahu prostředky používané ve známých antivegetativních barvách, které obsahují měď, zinek, cín, bromidy, fosfáty, fluoridy atd. jako účinné látky. S výhodou je antivegetativní prostředek již obsažen v kapalině, která se použije k hydrofobizaci • fl flfl

9 4

4 4 44

9 4 ·4 • 9 4 · • fl 44 4

49 44

4 flflflfl • · · · · • · · · · · fl flflflfl • flflflfl flfl flfl povrchu. Aby se využilo výše popsaných výhod hybridních polymerů, je výhodné, když antivegetativní skupiny nebo radikály uvedených sloučenin jsou již přímo vázány do zesíťované stavby hybridních polymerů. Fluorsilany mají už samy o sobě antivegetativní účinek, který je činí Vhodnými dokonce k použití jako antivegetativního prostředku v barvách. I zde je potom možno zvážit zabudování antivegetativních skupin nebo radikálů uvedených sloučenin přímo do zesíťované stavby fluorsilanů.

Vnesení antivegetativního prostředku do keramického povrchu se však může provést již před výpalem příslušného keramického tělesa. Za tím účelem může být antivegetativní prostředek nanesen na povrch určený ke zpracování nebo právě zpracovaný výše popsaným způsobem podle vynálezu a může do něho infiltrovat. V tomto případě vnikne antivegetativní prostředek do povrchu a zůstane v něm zachován i po výpalu. V případě vytvoření požadované struktury na betonovém povrchu se může antivegetativní prostředek jako hydrofobizační prostředek přidat přímo do směsi již před vytvrzením.

Způsob vytváření samočisticího efektu keramických povrchů podle vynálezu je určen pro použití v každé oblasti keramiky, kde je tento samočisticí efekt myslitelný a má význam. V první řadě to platí pro taková keramická tělesa, která jsou obvykle vystavena povětrnostním vlivům a samočisticí efekt může nastat přirozeným skrápěním, takže není zapotřebí žádné zvláštní čisticí aktivity. Avšak platí to i v těch případech, v nichž jsou keramická tělesa vystavena znečištění (například prachem, olejovými parami nebo usazeninami způsobenými okolním prouděním), aniž by se nacházela ve volném prostoru, a tudíž na ně nemůže pršet. V tomto případě spočívá výhoda samočisticí schopnosti v tom, že znečištění může být odstraněno jednoduše skrápěním nebo smytím čisticí kapalinou, s výhodou vodou.

00 • 0 0 • 0 000

0 0 • 0 0 ·

0·

0000

00 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

00

V oblasti stavební a hrubé keramiky, například pro střešní tašky, kabřincové a fasádní stěny, volné schody obložené keramickým materiálem a podobně, dochází k samočištění pouze stále se opakujícím deštěm. Proto je výhodné strukturování těch ploch, které jsou vystaveny jak znečištění, tak i dešti. U střešních tašek nebo kabřinců to platí v první řadě pro viditelné strany, avšak ukazuje se to účelným i pro jejich spodní nebo zadní strany, když je nutno počítat s jejich znečištěním v průběhu skladování na otevřených úložných plochách.

Totéž platí i pro jemnou keramiku, například pro obkládačky, umyvadla a jiné výrobky sanitární keramiky, u nichž dochází ke skrápění v koupelnách a sprchových koutech jak při používání, tak při zamýšleném omývání. Dále je využití samočisticího efektu výhodné i u keramických těles v elektrokeramice, například u elektrických izolátorů, spínačů nebo vedení, které jsou ve volném prostoru vystaveny působení spadu z nečistot a prachu. Vlhkost a vrstvy nečistot zvyšují zde sklon k přeskoku a mohou být snadno odstraněny, když jsou taková keramická tělesa na svém povrchu odpovídajícím způsobem strukturována s použitím způsobu podle vynálezu. I na vnitřních plochách keramických kouřových trubek může být výhodné vytvořením struktury způsobující samočisticí efekt zajistit to, že stékající voda (například vniklá při dešti) nebo i rovněž stékající kondenzát mohou udržovat vnitřní plochu čistou od sazí a pevných usazenin nebo nečistot. Dále se samočisticí schopnost vytvořená způsobem podle vynálezu doporučuje i pro keramická tělesa spotřební keramiky, například pro květináče, vázy, nádobí a podobně, které se mohou popřípadě snadno čistit i bez použití čisticích prostředků pouze vodou. Konečně může být vytvoření samočisticího efektu výhodné i u keramických těles v oblasti technické keramiky, například u keramických těles, na nichž může ·· • · • · • · · · · · • · · · · ·· ·· ·· · • ·· ·· ·· ·· • · · · · · • · · · · • · · · · · • · · · · ···· ·· ·· docházet kontaktem se stálým nebo přechodným prouděním ke vzniku usazenin. K tomu dochází například u keramických těsnění nebo keramických těles ventilů, u nichž je podstatné udržování těsnicích ploch bez nečistot.

Λ

Podobná je oblast použití způsobu podle vynálezu, kterým se dosáhne samočisticího efektu na površích z betonu nebo materiálu podobném betonu. Zde připadají v úvahu především oblasti použití, v nichž se betonové předměty používají k výměně za keramické předměty, zejména ve stavebním sektoru ve* formě střešních tašek, podlahových krytin a podlahových desek, schodišťových stupňů atd., jakož i na nosných konstrukcích, jako jsou mosty nebo podobně.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti keramického povrchu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se keramická hmota ve tvárném stavu uvede do přítlačného kontaktu s tvarovací plochou tvořící negativ požadované struktury, aby se v povrchu vytvořil pozitiv požadované struktury, povrch se vypálí a potom hydrofobizuje.
2. 2. Způsob vytvoření samočisticí vlastnosti povrchu vytvořeného z betonu nebo z materiálu podobného betonu vytvořením struktury vyvýšenin předem stanovené výšky a hustoty rozmístění na povrchu, při němž se betonová směs ve tvárném stavu uvede do přítlačného kontaktu s tvarovací plochou tvořící negativ požadované struktury, aby se v povrchu vytvořil pozitiv požadované struktury vyvýšenin, povrch se zpevní až do trvalého zachování pozitivní struktury, přičemž do betonové směsi se před zpevněním přidá hydrofobizační prostředek a/nebo po zpevnění se povrch mající požadovanou strukturu hydrofobizuje.
3. 3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že tvarovací plocha obsahující negativ požadované struktury je alespoň částí stěny dodávající tvar formovací dutiny, do níž se hmota, popřípadě formovací směs, v tekutém stavu umístí a vystaví působení tlaku.
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že hmota, popřípadě formovací směs, se vystaví působení tlaku vlastní váhou.
5. 5. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že formovací dutina se vytvoří v lisovací formě a hmota, popřípadě formovací směs, se vystaví působení tlaku uzavíráním lisovací formy.

   • 4 4 • · ··· • · · · • · 4 4

   44 44

   44 · · 4 4 4 4

   4 4 4 4 4 4

   4 4 4 4 4 4 4

   4 4 4 4 4 4

   4444444 4 4 44
6. 6. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že formovací dutina se vytvoří v lisovací formě a hmota, popřípadě formovací směs, se vystaví působení tlaku přitlačením jedné části stěny dodávající tvar na hmotu, popřípadě formovací směs.
7. 7. Způsob podle nároku 3, vyznačující se tím, že hmota, popřípadě formovací směs, se vystaví působení tlaku dopravním zařízením pro hmotu, popřípadě formovací směs.
8. 8. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že tvarovací plocha, která má negativ požadované struktury, se upraví na Lisovacím razníku, hmota, popřípadě formovací směs, se přidržuje pomocí opěrné formy s volným povrchem a tvarovací plocha se přitlačí na povrch lisovacím razníkem.
9. 9. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že tvarovací plocha, která má negativ požadované struktury, se upraví na profilovaném válci, hmota, popřípadě formovací směs, se přidržuje pomocí opěrné formy s volným povrchem a profilovaný válec se přitlačí na povrch a po něm se odvaluje.
10. 10. Způsob podle jednoho z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že na povrchu se v některých oblastech vytvoří struktury s vždy různou výškou a/nebo hustotou rozmístění vyvýšenin.