CZ2001220A3 - Způsob výroby cukrářských tyčinek a zařízení k provádění tohoto způsobu - Google Patents

Description

Oblast techniky

Předkládaný vynález se týká oboru výrobu cukrářských tyčinek. Vynález se přitom zejména týká tyčinek zahrnujících tuhé cukrářské jádro ve třech rozměrech a alespoň částečný potah ze svařeného cukru.

Dosavadní stav techniky

Tyčinky na bázi svařeného (zahuštěného) cukru, zahrnující například jádro z oplatky, sušenky nebo zmrzliny, jsou cukrářské produkty, které jsou stále více úspěšné. Svařený cukr poskytuje produktu vhodnou žvýkatelnost, která je značně oceňována, protože v ústech umožňuje dobrou smíchatelnost se zbytkem produktu. Jádro, potažené na několika stranách svařeným cukrem, poskytuje lepší homogenitu v ústech než struktura s poskládanými vrstvami, jako je, například, jednoduchý vrstvený produkt typu karamel/oplatka.

Existuje tudíž snaha vyrábět tyčinky, které jsou složenými produkty obecně vytvořenými z tuhého jádra ve třech rozměrech, potaženého alespoň částečně v těchto třech rozměrech vrstvou svařeného cukru, která sama je výhodně potažena vnější čokoládovou vrstvou.

Tradiční způsob výroby takových cukrářských tyčinek sestává z kontinuálního dopravování samostatných částí jádra, určeného k potažení, pod clonou kapalného svařeného cukru tak, aby potahoval jádro na několika jeho stranách. Teplota, potřebná k dosažení dostatečného stupně tekutosti, je řádově 60°C a více pro například svařený cukr karamelového typu.

·· ···« • · » ···

Hlavni nevýhoda potahování pod clonou vyplývá z obtížnosti řízení tloušťky potahu na vertikálních stranách jádra. Zejména v důsledku své vysoké tekutosti v okamžiku průchodu jádra svařený cukr netuhne okamžitě a tudíž má sklon stékat dolů po vertikálního stranách jádra, což vytváří nežádoucí změnu tloušťky potahu. Důsledkem tohoto jevu jsou problémy s kvalitou a reprodukovatelností produktu. Další nevýhoda je spojena s velkým objemem kapaliny, který je potřebná za účelem provedení správného potažení, s relativně velkým podílem, který má být opětovně použit. Je tudíž potřebné zajistit systém pro opětovné využití a opětovné zpracování objemu cukru, což s sebou nese ten problém, že tato hmota má sklon rychle tuhnout při kontaktu s komponenty zařízení pro opětovné využití. V některých případech je potřebné zajistit tunelový chladící systém za účelem urychlení ochlazování potahu, což sníží efekt se změnou tloušťky a tudíž omezí ztrátu potahovacího materiálu.

Patent US 4,518,617 se týká výroby bloků oplatek, vytvořených z na sebe poskládaných vrstev oplatek potažených s mezilehlými vrstvami krému mezi dvěma vrstvami oplatek. Takový způsob se tudíž týká výroby produktů majících sendvičové uspořádání na bázi postupně po sobě ukládaných vrstev krému a tudíž nemá žádný vztah k potahování cukrářského podkladu vrstvou svařeného cukru na několika stranách cukrářského základu.

Evropská patentová přihláška 0,304,570 se týká způsobu výroby cukrářské hmoty na válci, kropení tuhých komponentů na hmotu předtím, než zchladne, a ukládání uvedené hmoty na dopravní pás.

.·· ·· ·· ···· ·· » · · ♦ ··· * • · · · · ··· · · • · * » · · ····

- ··· *···* ·<· ···· ·· ··· ·₍ ·

Patent US 4,454,834 se týká způsobu potahování vrstev oplatek nebo podobně roztíráním tuhnoucí cukrářské hmoty přes vrstvy oplatek tak, aby se vytvářely produkty se sendvičovou strukturou.

Předkládaný vynález nemá za cíl vytvářet sendvičové struktury, ale naopak produkty potažené na několika stranách, obvykle získávané technikou dopravování cukrářského základu pod kapalnou clonou svařeného cukru.

V současnosti tedy existuje potřeba navrhnout způsob výroby cukrářských tyčinek, který překonává shora zmiňované nevýhody a zejména eliminuje problém spojený s vytvářením změn v tloušťce během potahování produktu ve třech rozměrech prostřednictvím tradičních postupů.

Podstata vynálezu

Předkládaný vynález se tudíž týká výroby jednotlivých cukrářských tyčinek zahrnujících jádro ve třech rozměrech a vrstvu cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru, která alespoň částečně potahuje jádro. Způsob zahrnuje operaci, během které se alespoň jeden kontinuální pás cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru dimenzuje v horkém stavu na chladícím válci. Potom, po dostatečném ochlazení na uvedeném válci, se pás odebere z válce. Pás se potom uloží na základnu tvořící jádro, která kontinuálně prochází na dopravníkovém prostředku. Ukládání se provádí uvedením pásu do kontaktu v podstatě na rovině ukládání, přiléhající k nejvýše uloženému povrchu nebo linii kontaktu základny. Podle důležitého aspektu předkládaného vynálezu se pás uvede, v okamžiku ukládání, do viskoplastického stavu, který umožňuje jeho ohnutí působením jeho vlastní hmotnosti tak, aby alespoň • · · ·· ··

99 • · 9·

99

999999

999999

99

9999 • · ·9

99

99999 • ··· částečně pokryl strany uvedené základny,.situované pod uvedeným povrchem/linii kontaktu. Produkt se potom řeže na části s požadovanou délkou.

Takový postup má tu výhodu, že umožňuje potahování nebo pokrývání základny tvořící jádro prostřednictvím cukrářského materiálu bez střetávání se s nevýhodami spojenými s tradičními procesy pro potahování pod kapalnou clonou. Přesněji.se ukládání provádí s omezenou nebo dokonce žádnou změnou tloušťky potahu na stranách jádra, čímž je dosaženo minimálních ztrát materiálu. Výsledkem je lepší řízení rozměrových toleranci produktu. Tak je zajištěna nejen kvalita a reprodukovatelnost produktu, ale je rovněž snazší realizovat modifikace ve vnějším vzhledu, struktuře a vlastnostech produktu podle potřeb, jako například za účelem upravit produkt pro různé chutě nebo různé trhy.

Výhodně deformace pásu nastává ohnutím volných částí přes základnu jádra a bez značných modifikací počátečních rozměrů pásu, jak jsou definovány během aplikace pásu na uvedený válec. Výraz volné části by měl být chápán tak, že označuje části pásu, které nejsou v kontaktu s povrchem nebo linií kontaktu základny v okamžiku ukládání na základnu. Je tedy překvapující zjištění, že je možné provádět ukládání pásu pro alespoň částečné potažení jádra s využitím viskoplastických deformačních vlastností cukrářského materiálu; prostřednictví, umožnění pásu, aby se jednoduše ohnul pod svojí vlastní hmotnosti, ale bez ovlivňování tloušťky nebo šířky pásu, jak byly vytvořeny na počátku. Nepodstatnou rozměrovou modifikací je třeba chápat tak, že znamená rozsah méně než 5 % vzhledem k původním rozměrům, jak byly definovány v okamžiku dimenzování pásu.

• · · · · · ···· ·· • · · · ··· · · ·

Podle výhodného aspektu předkládaného vynálezu se aplikace pásu z cukrářského materiálu provádí nanášením materiálu v horkém stavu přes válec. Počáteční teplota, dosažená cukrářským materiálem, je účinná teplota pro umožnění dimenzování pásu na tloušťku a na šířku skrz otvor mající rozměry odpovídající rozměrům pásu, jak má být uložen.

Dimenzování pásu je důležitou fází, během které je pás vytvořen s rozměry, které odpovídají rozvinutí cukrářské vrstvy, když je v poskládaném nebo potaženém uspořádání na základně tvořící jádro.

Za účelem řízení fyzikálních vlastností pásu, zejména jeho viskoplastického stavu v okamžiku ukládání na základnu jádra, je potřebné chladit pás, aby dostatečně ztuhnul, dokud není odebrán z válce. Pro tento účel je válec použit pro ochlazování pásu materiálu svařeného cukru od nanesení pásu na válec do jeho odebrání. Podle jedné charakteristiky vynálezu se pás podrobí snížení teploty na ochlazovacím válci v rozsahu mezi 50 a 60°C, výhodně mezi 52 a 57°C. Toto snížení teploty odpovídá rozdílu mezi počáteční teplotou pásu ze svařeného cukru během dimenzování a konečnou teplotou nebo teplotou pro ukládání pásu přes základnu. Je důležité si povšimnout, že pás není vystaven jakémukoliv mechanickému pnutí během jeho řízeného snižování teploty na válci; což umožňuje zachovat nedotčenou emulsní strukturu sítě cukr/tuk. Dobré vlastnosti materiálu jsou tudíž zachovány zejména ještě s tou výhodou, že se zpozdí jev přenosu vlhkosti směrem k jádru.

Počáteční teplota t_iz potřebná k tomu, aby svařenému cukru byl umožněn účinný průchod skrz otvor, což zajišťuje • · · · · ····· Q ·· ···· ·· ··· ·· přesné dimenzováni pásu na válci, je mezi 75 a 95 °C, výhodně mezi 85 a 92°C.

Počáteční teplota je zvolena tak, aby hmota svařeného cukru byla ve stavu nízké viskozity, což umožňuje její dimenzování skrz otvor. Pokud je tato hmota příliš viskózní v důsledku nadměrně nízké teploty, pás nemůže být úspěšně dimenzován na válci nebo alespoň ne na požadované rozměry a vzniká riziko částečného nebo úplného zablokování otvoru tímto materiálem. Nadměrná počáteční teplota může rovněž způsobit tečení pásu, který se pak bortí na povrchu válce.

Konečná teplota t₂ pásu během jeho ukládání, pro jeho část, je mezi 25 a 40 °C, výhodně mezi 32 a 37°C. Konečná teplota materiálu je rovněž důležitá, protože určuje plastický stav materiálu. Pokud je pás příliš horký, je obtížné jej snadno odebírat, což může vést na jeho potrháni nebo protahování. Na druhou stranu pás ve stavu nadměrného ztuhnuti (nízká teplota) bude možné snadno odebírat, ale nebude se ohýbat po uložení na základnu jádra a potah nebude vytvořen správně.

Samozřejmě, že teplotní hodnoty se poněkud mohou měnit v závislosti na typu použitého svařeného cukru a jeho složení, v závislosti například na tom, zda je to karamel, turecký med, nugát nebo podobně. Mělo by být rovněž zmíněno, že pás nemá jednotnou teplotu přes celý jeho průřez. Teplotní spád několika stupňů je zjištěn mezi povrchem pásu v kontaktu přes válec a vnějším povrchem pásu. Určitý stupeň vyrovnávání teploty uvnitř pásu je ale vytvořen, když pás opouští povrch válce. Uvedené teploty je ale třeba chápat tak, že označují střední teploty pro daný úsek pásu.

• · • · • · · · ··· · · · • · · · · · · · ··

Bylo možné stanovit prostřednictvím vhodných měření viskozity, že plastická viskozita materiálu na bázi svařeného cukru v rozsahu pružnosti pro uvažovaný ohyb je výhodně mezi 4000 a 10000 poise pro střihovou rychlost mezi 2 a 8 s¹, a výhodně mezi 4500 a 7600 poise. Svařený cukr je viskózní produkt s ne-newtonovským chováním, jeho viskozita závisí na uvažované střihové prahové hodnotě.

Přesné řízení teplot pásu je v podstatě dosaženo prostřednictvím přesného nastavení teploty chladícího válce a rychlosti, se kterou se válec pohybuje. Válec se tedy obecně udržuje na konstantní teplotě řádově o hodnotě 18 až 22°C, výhodně 20°C +/- 1°C, pro rychlost pohybu řádově 4 až 7 m/min, výhodně 5 až 6 m/min. Válec se ochlazuje prostřednictvím vnitřní cirkulace chladící tekutiny, jako je voda nebo směs vody a glycerolu. Rozměry válce mohou být různé. Průměr válce je ale výhodně mezi 90 cm až 1,5 m, výhodně kolem 1 metru.

V prvním možném režimu se válec otáčí v opačném směru vzhledem ke směru, který odpovídá směru postupu základny jádra, tak, aby po jeho odebrání pás tvořil smyčku otevřenou na přední straně; přičemž povrch kontaktu pásu s válcem je potom povrchem kontaktu se základnou jádra. Tento speciální režim má tu výhodu, že umožňuje ukládání na vnější povrchy kousků příměsí, jako jsou obiloviny, oříšky, sušené ovoce, čokoládové odštěpky, bonbóny, a podobně. Ukládání výhodně probíhá po aplikaci pásu přes válce a před jeho odebráním od válce. Je tudíž dosaženo výhody relativně pastového stavu pásu za účelem získání přilnutí tuhých příměsí, které během kontaktu s pásem jsou tímto pásem zadrženy. Jak klesá teplota pásu na válci, je přilnutí příměsí zajištěno postupným • · ··· · tuhnutím pásu. Ukládáni komponentů na.válci je aspekt předkládaného vynálezu, který je sám výhodný vzhledem k tradičním procesům pod kapalnou clonou, protože umožňuje dosáhnout větší rovnoměrnosti uložení na všech površích produktu. Navíc v technice s kapalnou clonou se ukládání příměsí provádí po potažení jádra svařeným cukrem a tudíž vertikální strany potahu nabízejí méně silné přilnutí ve srovnání s horním povrchem potahu. Nerovnoměrnost v hustotě příměsí mezi horním povrchem a boky potahu tudíž vyplývá z tradičního postupu výroby. Naproti podle předkládaného vynálezu se ukládání provádí na plochém pásu, což tudíž podporuje homogenní rozložení příměsí.

Podle možné alternativy se válec pohání do otáčení ve směru odpovídajícím směru posouvání základny jádra; přičemž vnější povrch pásu přes válec se potom stává povrchem v kontaktu přes základnu jádra. Tento režim má tu výhodu, že podporuje přilnutí pásu k základně v důsledku té skutečnosti, že vnější povrch pásu přes válec má obecně o několik stupňů vyšší teplotu, než povrch v přímém kontaktu s válcem. Je tudíž možné využít výhodu tohoto teplotního rozdílu nebo spádu v pásu za účelem zlepšení jeho přilnutí.

Podle výhodného režimu předkládaného vynálezu se na válec aplikuje několik kontinuálních pásů uspořádaných vzájemně paralelně vůči sobě na válci. Pro tento účel je vytvořena nádržka, která obsahuje roztavenou hmotu cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru a která je umístěna nad válcem. Tato nádržka zahrnuje dimenzační hřeben vytvořený s řadami několika otvorů, který umožňuje dimenzováni řady několika kontinuálních pásů na válci pro potažení řady několika základen jádra procházejících • · · · ··· · · · • · · ····· · · ·· ···· ·· ··· ·· · kontinuálně a paralelně na dopravníkovém .prostředku umístěném pod.chladícím válcem. Řada několika základen jádra je dosažena řezáním na části vrstvy s větší šířkou a příčným oddělením těchto částí prostřednictvím oddělovacích prostředků podle definovaného příčného oddělení většího než je rozvinutá šířka pásů, které mají být ukládány.

Podle dalšího režimu předkládaného vynálezu se uložení vrstvy cukrářského materiálu dosahuje postupně prostřednictvím uložení na místo alespoň dvou válců uspořádaných v řadě, přičemž alespoň první válec ukládá první tloušťku pásu přes základnu jádra, a potom alespoň druhý válec ukládá druhou tloušťku pásu prostřednictvím položení přes první tloušťku pásu. Takové uspořádání má tu výhodu, že je možné řídit široký rozsah rozměrů vrstvy cukrářského materiálu jak pokud se týká tloušťky tak i pokud se týká šířky. Zejména je tak možné vyrábět vysoké tloušťky potahu s řádově 5 až 7 mm. Je rovněž možné měnit tloušťku v určitých částech struktury, například, prostřednictvím ukládání různých šířek pásů. Je rovněž možné provádět potahování materiálů, jejichž povaha a/nebo vlastnosti jsou různé, jako například ukládání první vrstvy karamelu (vnitřní vrstva), následované ukládáním druhé vrstvy sestávající z nugátu, nebo obráceně.

Podle předkládaného vynálezu je vrstva cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru, sloužící pro vytvoření potahu, zvolena z přípravků na bázi karamelu, žvýkací pasty, tureckého medu a nugátu. Směs obecně zahrnuje emulzi sestávající z cukru, vody, tuku a případně proteinů, a má teplotu varu měnící se v rozsahu mezi přibližně 120 a 130°C.

• · · · · · · · • · · ····· · • · · · · · · • · · ·· · ·· · ··

Jádrem tyčinky je výhodně oplatka nebo stoh z několika vrstev oplatek s mezilehlým potahem z krémovité náplně, jako je pralinková náplň. Jádro ale rovněž může sestávat ze sušenkového základu, zmrzlinového základu nebo ztuhlého svařeného cukru, jako je nugát, nebo z jakékoliv kombinace výše uvedených materiálů.

Nakonec mohu být tyčinky po rozřezáni na části zcela nebo částečně potahovány čokoládou.

Nakonec se předkládaný vynález rovněž týká zařízení pro výrobu cukrářských tyčinek typu, který zahrnuje jádro ve třech rozměrech, potažené vrstvou cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru, která alespoň částečně potahuje uvedené jádro; přičemž toto zařízení zahrnuje:

dopravníkový prostředek pro průchod kontinuální řady materiálu, který má být potažen;

alespoň jeden chladící válec, situovaný nad dopravníkovým prostředkem a zahrnující válcový povrch;

ohřívanou nádržku pro přijetí cukrářské hmoty ve formě, která může být roztírána přes povrch válce;

a přičemž je toto zařízení charakterizováno tím, že zahrnuje na výstupu nádržky dimenzační prostředek umožňující dimenzování alespoň jednoho pásu na válci, přičemž uvedený prostředek zahrnuje otvor, omezený jak ve směru paralelním s povrchem válce pro dimenzování pásu na tloušťku tak i ve směru vertikálním pro dimenzování pásu na šířku, pro dosažení dimenzovaného pásu na povrchu válce, který je možné nanést přes kontinuální řadu tvořící jádro určené k potažení.

Shora zmiňované vlastnosti, charakteristiky a výhody a rovněž další znaky vynálezu budou poněkud zřejmější z • · 9 9 99 99 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 999 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 999 99 999 následujícího detailního popisu prostřednictvím neomezujících příkladů ve spojení s odkazy na připojené výkresy.

Přehled obrázků na výkresech

Obr.l znázorňuje bokorys na principiální uspořádání zařízení pro způsob podle předkládaného vynálezu;

Obr. 2 znázorňuje čelní pohled na provedení podle obr. 1 s částečným řezem rovinou A-A, který ilustruje princip ukládání pro dimenzování a ukládání pásů;

Obr. 3 znázorňuje detailní pohled na obr. 2 s částečným řezem rovinou A-A;

Obr. 4 znázorňuje detailní pohled v řezu vedeném rovinou B-B, během ohýbání pásu;

Obr. 5 znázorňuje detailní pohled v řezu vedeném rovinou C-C, po ohýbání pásu;

Obr. 6 znázorňuje pohled v řezu na dokončenou cukrářskou tyčinku;

Obr. 7 znázorňuje bokorys zařízení pro provádění jedné možné varianty způsobu podle předkládaného vynálezu;

Obr. 8 znázorňuje pohled shora na zařízení znázorněné na obr. 7;

Obr. 9 znázorňuje pohled shora na vrstvu oplatky po rozřezání;

Obr.10 znázorňuje bokorys vrstvy oplatky, znázorněné na obr. 9;

• φ φ φ · · · · · · ·· φφφφ φ ♦ · φ φ e • · · φ · φ · · φφ φφφ φφ φ φ φ ·· ···· ·· ··· ·· ·

Obr.11 znázorňuje řadu nebo základnu vytvořenou postupně oplatkami potaženými v okamžiku řezání na části, aby se vytvořily tyčinky;

Obr.12 znázorňuje příklad produktu, který má být potažen a má tvar poloviny válce;

Obr.13 znázorňuje potažený produkt, ilustrovaný na obr. 12;

Obr.14 znázorňuje příklad produkt, který má být potažen a který má tvar trojúhelníku;

Obr.15 znázorňuje potažený produkt, ilustrovaný na obr. 14.

Příklady provedeni vynálezu

První provedení potahovacího zařízení 10 pro provádění způsobu podle vynálezu je znázorněno na obr. 1. Toto zařízení obsahuje dopravníkové zařízení 20, jako je dopravníkový pás, uspořádané horizontálně pro dopravování řady oplatek 30, 21/ 32 s individuální délkou L·. Oplatky jsou uspořádány konci k sobě na dopravníkovém pásu tak, aby definovaly kontinuální základnu 2/ která má být potažena a která je určena pro vytvoření jádra finálního produktu. Tato základna 2 se tudíž pohybuje ve směru horizontálního posunutí I.

Nad dopravníkovým zařízením je uspořádáno potahovací zařízení, které zahrnuje chladící válec 4. mající válcový povrch 4.0· Válcový povrch je výhodně hladký povrch. Válec je namontován na ose otáčení O, která je v podstatě příčná vzhledem ke směru horizontálního posunutí X oplatkové základny. U horní části válce £ je namontována nádržka £ pro • · · · · · • · • · · · · * · • · · ····· · · · · · ····· ·· ···· ·♦ ··· ·· · příjem roztavené cukrářské hmoty 8, jako.je karamel. K nádržce jsou výhodně upevněny ohřívací prostředky, aby tak udržovaly hmotu v kapalném nebo polokapalném stavu při konstantní teplotě řádově od 85 do 95°C. Nádržka je otevřená u dna tak, že cukrářská hmota, obsažená v nádržce, může vstupovat do trvalého kontaktu s válcem prostřednictvím tíže.

Jak je znázorněno na obr. 2, má nádržka kalibrační nebo dimenzační prostředek 60 tvořící hřeben pro dimenzování paralelně řady J_ pásů 7_a, 7b, 7_c, 7d cukrářského materiálu. Tyto pásy jsou uspořádány vertikálně na odpovídající řadou několika základen 3a, 3b, 3c, Id jádra, které procházejí kontinuálně na dopravníkovém prostředku 2.0. Dimenzační prostředek 60 je sestaven z řady paralelních otvorů 61 vytvořených ve stěně nádržky v počtu, který odpovídá počtu pásů, které mají být uloženy přes chladící válec. Každý otvor 61 je individuálně dimenzován s šířkou L a tloušťkou e, aby tak vytvářel individuální pás s požadovanými rozměry. Mikrometrický systém nastavování tloušťky a/nebo šířky, který může být individuálně řízen pro každý otvor, může být výhodně začleněn za účelem umožnění jemného nastavení rozměrů každého z pásů, zejména tak, aby se kompenzovaly teplotní změny v nádržce (tento systém není na obrázku znázorněn).

Každý pás 2 je ukládán prostřednictvím účinku otáčení chladícího válce, který ochlazuje nejspodnější vrstvu cukrářské hmoty 2 v nádržce tak, že přilne prostřednictvím viskozity k povrchu válce, a tak, že je dimenzována průchodem skrz otvor 61. Během jeho úhlového postupu přes válec se pás cukrářského materiálu postupně ochlazuje a jeho viskozita se úměrně k tomu zvětšuje, což vede na vytvoření pásu, který má určitou pevnost, když dosáhne spodního bodu válce, kde je ·« ··· · • · • ·♦· potom odebírán prostřednictvím škrabky 80 uspořádané tečně k válci. Teplota válce a rovněž rychlost otáčení válce jsou parametry regulované podle specifických vlastností hmoty, která má být ochlazována, a viskoplastického stavu, ve kterém má hmota být tak, aby se docílilo její schopnosti se ohýbat v okamžiku aplikace na základnu, která má být potažena. Úhlové uspořádání nádržky rovněž závisí na těchto požadovaných konečných vlastnostech. Obecně je nádržka uspořádána tak, že pás postupuje přes úhlový rozsah mezi 180 a 270 stupni, výhodně mezi 190 a 220 stupně (včetně krajních mezí).

V některých případech je pás schopen se odpojovat sám účinkem tahu potažené části, aniž by bylo potřebné použít škrabku. Nadměrné tažení ale není žádoucí a může mít za následek nežádoucí prodloužení pásu, takže bude výhodné, aby rychlost otáčení válce byla v podstatě shodná s rychlostí průchodu základny 3. na dopravníkovém prostředku.

V reprezentovaném případě je vytvořen prostředek pro ukládání obilovin, jako jsou například rýžové burisony nebo podobně, využívající násypku 9. umístěnou v podstatě vertikálně nad středem válce a za dimenzováním. Obiloviny jsou tedy přiváděny gravitací (vlastní tíží) na pás cukrářské hmoty ve fázi, ve které si pás ještě uchovává velkou schopnost pro přilnutí částic o nízké hmotnosti. Přilnutí obilovin je zajištěno během postupu prostřednictvím postupného zvyšování viskozity pásu. Jak je znázorněno na obr. 3, pás, který již dosáhl postačující viskoplastické úrovně, vztaženo k jeho postupu na válci, je ukládán na vršek oplatky 3. v odpovídající horizontální rovině P ukládání, což v ilustrovaném případě, reprezentujícím oplatku mající v ·# «·9 * • · podstatě obdélníkový průřez, znamená na -horní povrch 34 oplatky.

Mělo by být zřejmé, že pás mezi linií odebírání od válce a linií ukládání na oplatku vytváří smyčku 72, která je otevřená ve směru posunutí X, takže vnější povrch 70 pásu, nesoucí obiloviny nebo jiné příměsi 90, tvoří vnější čelo potahu na oplatce a povrch 71 kontaktu na válci tvoří vnitřní čelo potahu pro přilnutí k oplatce. Výška H_x mezi linií odebírání a dopravníkovým pásem může být optimalizována tak, aby pás dosahoval viskoplastického stavu pro účinek ohýbání, očekávaný v okamžiku ukládání na oplatku. Pro tento účel provedené pokusy ukázaly, že optimální je výška řádově od 4 do 15 cm, výhodně od 5 do 8 cm.

Výhodně pás přečnívá na každé straně tyčinky v okamžiku ukládání a šířka L pásu v podstatě odpovídá rozvinutí horního povrchu 34 a bočních povrchů 35., 36 oplatky tak, že pás může zcela a přesně pokrýt viditelné části oplatky.

Obr. 4 znázorňuje prostřední fázi, během které se volné části 73, 74 pásu ohýbají působením jejich vlastní hmotnosti, a obr. 5 potom znázorňuje pokrytí pásu s úplným přehnutím a přilnutím volných částí 73, 74 na oplatku. Výraz volné části je třeba chápat tak, že označuje části pásu, které jsou vzdálené od povrchů oplatky, která má být potažena, v okamžiku uvedení pásu do kontaktu s oplatkou. V tomto případě, na příkladu oplatku s obdélníkovým průřezem, volné části tvoří boční čela potahu, určená k pokrytí stran či boků oplatky. Podle důležitého aspektu předkládaného vynálezu by v okamžiku ukládání podél definované roviny P pás měl být v neztuženém, poddajném a plastickém stavu, který ·· «i··· umožňuje zajistit schopnost ohýbání se od roviny £ o úhel deformace větší než 20 stupňů, výhodně od 45 do 90 stupňů. Je tudíž možné kvantifikovat deformaci pásu prostřednictvím změření úhlu svíraného volnými částmi pásu, když se ohnou, což je měřeno od horizontální referenční roviny odpovídající rovině ukládání. V případě, ve kterém má pás schopnost se ohýbat méně než o 20 stupňů v důsledku jeho nadměrné velké tuhosti způsobené pokročilým ztužením nebo způsobené jeho tloušťkou, je potom obtížné zajistit potažení povrchu cukrovinky podle předkládaného vynálezu. Je rovněž důležité, aby pás byl takový, že může být ohnut bez vytvoření zvlnění nebo prodloužení, které by modifikovalo jeho počáteční rozměry způsobem, který lze jen velmi obtížně řídit. Mírné zvlnění může být ale akceptováno do té míry, že by se nemělo projevit viditelně jako defekt na potaženém produktu. Je rovněž důležité upozornit na to, že na povrchu by pás měl zachovat svoji schopnost pro přilnutí k povrchům, které mají být potaženy. Povrch pro kontakt by si tudíž měl výhodně zachovat relativně pastový a ne zcela ztužený stav, zatímco by měl určitou pevnost, aby bylo možné pás oddělit od válce prostřednictvím odškrabávacího prostředku.

Jak je znázorněno na obr. 1, tuhnutí kontinuálního pásu cukrářské hmoty, jakmile již byl ohnut a přilnut k základně, pokračuje podél dopravníku, dokud není řezán na jednotlivé tyčinkové části prostřednictvím vhodného řezacího prostředku 81, jako je mechanický nebo ultrazvukový řezací systém. Následujícím krokem je potažení tyčinek čokoládovou vrstvou prostřednictvím jakýchkoliv prostředků, jako je ponoření do roztavené čokoládové hmoty nebo rozprašování • · *· ···· • ♦ • ··· roztavené čokoládové hmoty (tato fáze není na obrázcích reprezentována).

Obr. 6 znázorňuje finální cukrářský produkt připravený pro zabalení po potažení s vnější vrstvou čokolády. Samotné jádro produktu zahrnuje po sobě jdoucí sled vrstev oplatek 37 a vrstev 38 krémové náplně. Potah 1_ ze svařeného cukru pokrývá horní a boční čela jádra a zahrnuje příměsi 90. Nakonec tvoří vnější vrstva čokolády 91 finální potah.

Obr. 7 a obr. 8 znázorňují uspořádáni zařízení podle jedné varianty předkládaného vynálezu. Oplatky jsou získávány z oplatkových vrstev 39., jak je ilustrováno na obr. 9 a obr.

10. Tyto vrstvy mají délku L_x a šířku L, takové velikosti, aby bylo možné potáhnout po šířce množství jednotlivých oplatek 3a, 3b, 3c a podobně. Šířka L₂ je násobkem šířky 1₂ každé z jednotlivých oplatek, takže je možné.potáhnout definovaný počet oplatek v uvedené vrstvě, například 23 jednotlivých oplatek o šířce 1₂ a délce L₂ v předkládaném případě. Každá oplatková vrstva výhodně zahrnuje sendvičovou strukturu zahrnující uložení na sebe oplatkových vrstev 37a, 37b, 37c s vrstvou krémové náplně 38a, 38b, uloženou mezi každé dvě oplatkové vrstvy. Vrstva náplně může být výhodně krém s pralinkovou příchutí, nebo podobně.

Oplatkové vrstvy 39 jsou vytvářeny prostřednictvím roztírání krémové náplně přes oplatkovou vrstvu, uložení nové oplatkové vrstvy na vršek a potom přitlačení oplatkových vrstev dohromady k sobě a tak dál, dokud není dosaženo požadovaného počtu oplatkových vrstev.

·« ··««.

• * • «44

Každá celá oplatková vrstva 39 j.e transportována na dopravníkovém pásu 21 až do řezacího stanoviště 22. Vrstva je umístěna mezi tlačný prostředek 23 a řezací prostředek 24. Tlačný prostředek je poháněn podélným vratným pohybem tam a zpět, což způsobuje, že vrstva 39 prochází skrz řezací prostředek, který sestává z řezací mřížky vytvořené s řadami vertikálně orientovaných řezacích nožů nebo drátků. Oplatky 30, jak jsou řezány z vrstvy, jsou potom oddělovány jednotlivě na posuvné desce pro vytvoření příčného oddělení určeného oddělovacími prostředky, jako například v jehlovém oddělovacím stanovišti 2.5. Toto stanoviště je vytvořeno ve formě transportního zařízení 27 zavěšeného nad nařezanou oplatkovou vrstvou a zahrnujícího oddělovací šoupátko 28, které může být posouváno podél transportního zařízení a které je vybaveno jehlami 29, které oddělují oplatky. V držáku namontované jehly jsou poháněny ve vratném vertikálním pohybu tam a zpět pro zavádění jehel do každé vrstvy v oddělovacím stanovišti. Samozřejmě že vzdálenost, oddělující oplatky, je určena podle polohy pásů na válci, jejich šířky a vzájemné vzdálenosti, která je odděluje. Příčné oddělení mezi každými dvěma oplatkami o hodnotě řádově 1 až 5 cm je výhodné tak, aby bylo dosaženo velké zpracovatelské kapacity při současném omezení velikosti celého zařízení.

Oplatky 30, takto umístěné se vzájemným příčným oddělením, jsou transportovány na dopravníkovém prostředku 20 ve směru k vlastní potahovací lince 10. Pro tento účel jsou předem připraveny kontinuální řady oplatek, uspořádané vzájemně navazujícím způsobem ve směru průchodu, jak bylo vysvětleno výše v příkladu podle obr. 1. Potahovací linka zahrnuje dvě potahovací stanoviště 10a, 10b oddělená podélně • · · · w · ♦ * » · <· 4 na lince tvořící řadu dvou válců 4a, 4b,- .namontovaných v sérii. První válec 4a se otáčí ve směru posouvání X dopravníkového prostředku tak, aby umožňoval ukládání na oplatky řady 7 5a paralelních pásů ze svařeného cukru s takovou charakteristikou, že vnější povrch pásů na válci se stává povrchem lnoucím k oplatkám. Tento povrch má o něco málo větší teplotu ve srovnání s povrchem v kontaktu s válcem, čímž je podpořeno přilnutí těchto prvních pásů s oplatkami.

Druhé potahovací stanoviště 10b je namontováno v opačném směru s válcem 4b otáčejícím se v opačném směru vzhledem ke směru postupu oplatek. Je tudíž možné umístit u vrchní části válce prostředek 9. určený pro ukládání pevných příměsí, jako jsou obiloviny, oříšky a další sušené ovoce, nebo bonbóny nebo čokoládové odštěpky, nebo podobně. Tento prostředek je obecně násypkou, která je opatřena nastavitelným otvorem směrovaným nad válcem a která je spojena s vibrátorem. Recyklační systém 91 (systém pro opětovné využití materiálu) je umístěn horizontálně, vertikálně pod vertikální tečnou k povrchu válce tak, aby zachytával části, které se odpojí od pásů.

Uspořádání dvou potahovacích stanovišť v sérii podle předkládaného vynálezu umožňuje široký výběr potahovacích tlouštěk, které mohou být v rozsahu od 1 mm, když je v činnosti pouze jedno stanoviště, do maximálně 7 až 8 mm, když pracují obě dvě stanoviště. Nad 3,5 až 4 mm na jeden pás je vysledována zvýšená tuhost, což vede na schopnost ohýbání, která je nepostačující pro dosažení správného potažení a přilnutí pásů. Maximální tloušťka na pás se ale může měnit ·· ·· 99*9 ·· » · 9 · 9 9 9 9 9 9

9 · · 9 999 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9

9999 99 999 99 9 podle povahy potahových materiálů a podle teplotních podmínek a nastavení zařízení.

Činnost, která následuje po potažení oplatek sestává z řezáni částí 300 o požadované délce prostřednictvím řezacích prostředků, jak je znázorněno na obr. 11. Délka L₃ části může být nezávislá na a je obecně menší než délka 1^ částí oplatek 30 umístěných konci k sobě, které jsou právě potaženy. Potahování se svařeným cukrem má tu výhodu, že integrálně spojuje části oplatek 30 vzájemně k sobě tak, aby vytvořily kontinuální potaženou základnu, která může být snadno řezána v kterémkoliv možném požadovaném místě.

Je zcela samozřejmé, že potah tyčinky může být doplněn prostřednictvím uložení spodní vrstvy ze svařeného cukru do kontaktu se spodním povrchem jádra (není reprezentováno). Pro tento účel je možné předpokládat ukládání ploché vrstvy ze svařeného cukru přes dopravníkový pás s využitím dalšího válce. Pás je potom dimenzován požadovaným způsobem, pokud se týká tloušťky a šířky. Oplatka je potom tečně nanesena na plochou vrstvu ze svařeného cukru, která ještě nebyla zcela ztuhlá tak, aby se dosáhlo přilnutí oplatky ke spodní vrstvě. Operace pro potažení ostatních čel jsou prováděny tak, jak bylo popsáno v předcházejících příkladech.

Obr. 12 až obr. 15 ilustrují různé varianty možných forem potažených tyčinek podle předkládaného vynálezu. Obr. 12 a obr. 13 znázorňují uspořádání pásu z cukrářského materiálu prostřednictvím viskoplastického ohýbání přes jádro s průřezem ve tvaru polokruhu. V tomto případě je pás aplikován na rovině P. ukládání, přiléhající k nejvýše uložené linii nebo k tečně ke křivce O základny jádra. Obr. 14 a obr.

·· ·* ·· ··*· »· • · 9 · * · ··· • · · · · «·4 ·· • · 9 · · · · « ·« • · · ·· ··· ·· »♦·· ·· ····Α ··· znázorňují uspořádání pásu přes jádro.s průřezem ve tvaru troj úhelníku.

Samozřejmě že jsou možné další tvary základny ve třech rozměrech, jako je například čtvercový nebo lichoběžníkový tvar průřezu. Ve všech případech má objekt., který má být potažen, povrch určený k potažení ve třech rozměrech a ukládání se provádí podél nejvýše uložené linie nebo povrchu základny předtím, než se volné části ohnou samy dolů přes hrany základny, což využívá výhody schopnosti materiálu ze svařeného cukru ohnout se.

Bylo zjištěno, že postupem podle popisovaného způsobu lze získat na všech pokrývaných čelech překvapivou jednotnost tloušťky potahu; přičemž taková jednotnost nemohla být dosažena až dosud v příslušných rozsazích tlouštěk a prostřednictvím tradičních postupů. Takové jednotnost se účastní na dosažení lepší obecné kvality produktu a větší homogenity textury a konzistence. Bylo rovněž dosaženo lepšího rozložení pevných příměsí zapuštěných do cukrářského produktu. Bylo rovněž dosaženo podstatného snížení podílu hmoty, kterou je třeba recyklovat (opětovně použít).

Různé příklady hmoty ze svařeného cukru, které mohou být vhodné pro potahování, jsou uvedeny v následujících příkladech.

Přiklad 1:

Cukrářská hmota typu žvýkací pasty s mentolovou příchutí je vytvořena následujícím postupem. Je připraveno 12 kg frapé z 50 % hmotnostních vaječného albuminu a 50 % hmotnostních vody. Do tohoto frapé je přidána sladká hmota zahřátá na teplotu varu o hodnotě 126°C a sestávající ze 100 ···· • · · ····· · • · · · · · ··· ··· ···· ·· ···· ·· ··· · kg glukózového sirupu, 100 kg cukru a 12.kg tuku. Frapé je mícháno se sladkou hmotou při teplotě. Touto směsí je naplněna nádržka, která je pak udržována na teplotě řádově kolem 90 °C pro průchod k válci.

Přiklad 2:

Byla vytvořena karamelová hmota následujícím způsobem. 5 kg blokové želatiny 140 je získáno ponořením 50 % hmotnostních želatiny do 50 % hmotnostních vody. Potom je přidána cukrová hmota zahřátá na 129°C a sestavená ze 100 kg glukózového sirupu, 60 kg cukru a 15 kg tuku. Bloková želatina 140 je míchána s cukrovou hmotou. Touto směsí je naplněna nádržka, která je pak udržována na teplotě řádově kolem 90°C pro průchod k válci.

Přiklad 3:

Ingredience pro hmotu tureckého medu a pro nugátovou hmotu jsou následující:

	Ingredience	Turecký med (kg)	Nugát (kg)
Část	1	cukr	10	16
		voda	7	5
		glukóza	26	14,5
Část	2	mléčný protein	0,15	0, 120
		nebo albumin
		voda	0,225	0,180
		glukózový sirup	0, 625	0,450
Část	3	odstředěné mléko	—	3
		cukerná moučka	—	0,75
		tuk	3	2

• ·

Příklad 4:

Hmota tureckého medu byla získána vařením části 1 při teplotě 123°C, aby se získal sirup. Část 1 je přidána k části 2 a je potom šlehána ve vysokorychlostním planetovém šlehači. Část 3 je přidávána při nízké rychlosti a potom je směs převedena do nádržky.

Příklad 5:

Nugátová hmota je získána vařením části 1 při teplotě 120°, dokud není získán sirup, který je potom přidán k části 2. Části 1 a 2 jsou šlehány ve vysokorychlostním planetovém šlehači. Dále je při nízké rychlosti přidána část 3 a směs je potom převedena do nádržky.

Příklad 6:

Karamel typu v Příkladu 2 je podroben pokusu měření viskozity při teplotě 35°C, odpovídající průměrné teplotě pro ukládání na oplatku. Výsledky jsou následující:

Střihová rychlost	Viskozita
(s’1)	(poise)
2	7 562
4	6 121
6	5 291
8	4 625

Zastupuje :

Claims (17)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob výroby jednotlivých cukrářských tyčinek zahrnujících jádro ve třech rozměrech a alespoň jednu vrstvu cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru, která alespoň částečně potahuje jádro, vyznačující se tím, že:

   (i) se alespoň jeden kontinuální pás (7) cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru dimenzuje v horkém stavu na chladícím válci (4) ;

   (ii) po dostatečném ochlazení se pás odebere z válce (4) a pás se potom uloží na kontinuálně procházející základnu (3) určenou pro vytvoření jádra tyčinek, přičemž ukládání se provádí uvedením pásu (7) do kontaktu v podstatě na rovině (P) ukládání, přiléhající k nejvýše uloženému povrchu/linii kontaktu základny; přičemž pás se uvede, v okamžiku ukládání, do viskoplastického stavu, který umožňuje jeho ohnutí působením jeho vlastní hmotnosti tak, aby alespoň částečně pokryl strany (35, 36) uvedené základny, situované pod uvedeným povrchem/linií kontaktu;

   (iii) potom se řežou části s požadovanou délkou.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že deformace pásu (7) nastává ohnutím volných částí (73, 74) přes základnu jádra a bez značných modifikací počátečních rozměrů pásu, jak jsou definovány během aplikace pásu na uvedený válec.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že dimenzování pásu (7), vyrobeného z cukrářského materiálu, se provádí nanášením materiálu v horkém stavu přes válec při počáteční teplotě účinné pro umožnění dimenzování pásu na šířku a na tloušťku skrz otvor (61) mající rozměry (L, e) odpovídající rozměrům pásu, jak má být uložen.

   • · · · ·· ···· · · ···· ··· · · • · ♦ 9 · · · · · » ·· ···· ·· ··· »· «
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující.se tím, že pás (7), jakmile je dimenzován, se ochlazuje v kontaktu s válcem (4), až do jeho odebíráni, prostřednictvím rozdílu v teplotě mezi počáteční teplotou (tj a ukládací teplotou (t₂) mezi 50 a 60°C, výhodně mezi 52 a 57°C.
5. 5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že počáteční teplota (tj je mezi 75 a 95°C, výhodně mezi 85 a 92°C, zatímco ukládací teplota (t₂) je mezi 25 a 40 °C, výhodně mezi 32 a 37°C.
6. 6. Způsob podle nároků 3 až 5, vyznačující se tím, že řízení teplot pásu mezi jeho nanesením přes válec a jeho ukládáním přes základnu, určenou k potažení, se dosahuje prostřednictvím regulace válce (4) na konstantní ochlazovací teplotě a definované rychlosti otáčení.
7. 7. Způsob podle nároku 6, vyznačující se tím, že kontinuální základna (3) jádra sestává z množství spojených částí (30, 31, 32) přiváděných dopravníkovým prostředkem (20) provozovaným při rychlosti v podstatě stejné, jako je rychlost otáčeni válce.
8. 8. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že po nanesení pásu (7) přes válec (4) a před ztuhnutím v jeho plastickém stavu se kousky příměsí (90), jako jsou obiloviny, oříšky nebo sušené ovoce, ukládají tak, aby se dosáhlo přilnutí těchto kousků pouhým kontaktem s materiálem pásu, který ještě zcela neztuhnul.
9. 9. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že nanášení přes válec (4) se provádí prostřednictvím nádržky (6) zahrnující řadu otvorů (61) tak, aby se vytvořila řada několika paralelních kontinuálních pásů (7a, 7b, 7c, 7d) na válci, které samy jsou přiváděny k odpovídající řadě několika základen (3a, 3b, 3c, 3d) jádra, procházejících kontinuálně a paralelně na dopravníkovém prostředku (20) .
10. 10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že řada několika základen (3a, 3b, 3c, 3d) jádra se získá řezáním částí (30a, 30b, 30c) z vrstvy (39) o větší šířce a potom příčným oddělením těchto částí prostřednictvím oddělovacích prostředků (25) pro dosažení definovaného oddělení jako funkce odpovídajícího oddělení mezi paralelními pásy na válci.
11. 11. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že ukládání cukrářské vrstvy (7) na základnu jádra se dosahuje postupně prostřednictvím řady alespoň dvou válců (4a, 4b) uspořádaných do série; přičemž alespoň první válec (4a) ukládá první tloušťku pásu přes základnu a potom alespoň druhý válec (4b) ukládá druhou tloušťku pásu přes uvedenou základnu.
12. 12. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že základna (3), určená k potažení, zahrnuje tvar ve třech rozměrech zvolený z tvaru čtverce, obdélníku, trojúhelníku, lichoběžníku nebo úseku polokoule.
13. 13. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že cukrářská vrstva (7) ze svařeného cukru se zvolí z přípravků na bázi karamelu, žvýkací pasty, tureckého medu a nugátu.

    ·. r·· • · ·· · • · · · · ·· · · · · · · ·
14. 14. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že jádro (30) zahrnuje základnu z oplatky, sušenky, zmrzliny nebo ztuhlého svařeného cukru.
15. 15. Způsob podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že po nařezání tyčinek na části (300) se provede nanesení čokoládového potahu (91).
16. 16. Zařízení pro výrobu cukrářských tyčinek typu, který zahrnuje jádro (30) ve třech rozměrech, potažené vrstvou cukrářského materiálu (7) na bázi svařeného cukru, která alespoň částečně potahuje uvedené jádro; přičemž toto zařízení zahrnuje:

    dopravníkový prostředek (20) pro průchod kontinuální řady (3) materiálu, který má být potažen;

    alespoň jeden chladící válec (4), situovaný nad dopravníkovým prostředkem a zahrnující válcový povrch (40);

    ohřívanou nádržku (5) pro přijetí cukrářské hmoty (8) ve formě, která může být roztírána přes povrch válce;

    vyznačující se tím, že zahrnuje na výstupu z nádržky (5) dimenzační prostředek umožňující dimenzování alespoň jednoho pásu (7) na válci, přičemž uvedený prostředek zahrnuje otvor (61), omezený jak ve směru paralelním s povrchem válce pro dimenzování pásu na tloušťku (e) tak i ve směru vertikálním pro dimenzování pásu na šířku (1), pro dosažení dimenzovaného pásu na povrchu válce, který je možné nanést přes kontinuální řadu tvořící jádro, určené k potažení, jak prochází na dopravníkovém prostředku (20).
17. 17. Způsob výroby jednotlivých cukrářských tyčinek, zahrnujících jádro ve třech rozměrech a alespoň jednu vrstvu vyrobenou z cukrářského materiálu na bázi svařeného cukru, ·· ·· ·· ···· ·· · ···· ··· · · ·· ·· · ·♦··· · · · ·· ···· ·· ·,, ,, ,., která alespoň částečně pokrývá uvedené jádro, vyznačující se tím, že zahrnuje:

    fázi pro kalibraci pásu ze svařeného cukru v horkém stavu na chladícím válci; přičemž uvedený pás je dimenzován vzhledem k tloušťce a vzhledem k šířce;

    fázi pro ochlazení pásu na uvedeném válci;

    fázi pro oddělení pásu od válce a pro uložení pásu na základnu, určenou pro vytvoření jádra tyčinek a procházející kontinuálně pod pásem; přičemž fáze ukládání se provádí prostřednictvím uvedení pásu do kontaktu v podstatě na rovině přiléhající k nejvýše uloženému povrchu nebo linii kontaktu uvedené základny; přičemž pás má šířku větší než ukládací linie nebo povrch a pás je uveden v okamžiku ukládání do viskoplastického stavu tak, že pás může být deformován působením jeho vlastní hmotnosti tak, aby alespoň částečně pokryl čela uvedené základny pod uvedenou linií nebo povrchem kontaktu s žádnou změnou v rozměrech získaných během dimenzování;

    fázi pro řezání uvedené potažené základny na části s požadovanými délkami.

    Zastupuje :

    O

    9 9 9 • · ·· ·»·· 00 0 000* 00* 000 0 • 0 0 0 0 »00 0 0 9

    0'0 00 0000 ··<· 00 000 00 009

    I

    I

    FIG. 5 ♦ · *· · ♦ · · 9 · ·· 9 • * ♦ · ♦ · ♦ 9 999 • * · t · ··♦ · ·· • · · · · · ···· · • ♦ · * » ·*·· ·· *··· ·· ··· ··99*

    I

    Q

    LL ·· ♦· ·* ···· ·« · • · ♦ · · · · · · · • · · · · ··· · · · • ♦ · · · · · · ♦ ·· ··♦· ·· ··· ·· Μ·

    FIG.9

    FIG.10

    I ¹ FIG.11

    FIG.8 *7 ·· ·« • · · • · • · ·

    9999 ·· ···· • · • ··*

    9 9

    999 ·· • · ·«

    FIG.12 <E

    I

    Z_.

    FIG.13

    FIG. 15