CZ200285A3 - 1,4,5,6-Tetrahydropyrimidinový derivát jako inhibitor vitronektinu - Google Patents

Description

Oblast techniky

Předložený vynález se týká hemifumarátu ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)—3—{4—[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino]propionátu vzorce I

a způsobu jeho přípravy zahrnujícího reakci 4-(2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny nebo jejího derivátu a ethyl-(2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino) propionátu. Sloučenina vzorce I je cenňým léčivem, které se může použít například při léčbě nebo prevenci nemocí, které se mohou ovlivňovat inhibici vitronektinového receptorů, zejména při onemocnění kostí, jako je'například osteoporóza. Vynález se dále týká chemických meziproduktů užitečných pro přípravu sloučeniny vzorce I.

• · ·♦ ···♦ ·· · · · • · τ · · ·

Dosavadní stav techniky

Kosti jsou objektem progresivních dynamických obnovovacích procesů zahrnujících resorpci kostí a tvorbu kostí. Při jistých onemocněních kostí, jako je například osteoporóza, má resorpce kostí převahu nad tvorbou kostí, a tedy vede ke snížení kostní hmoty a zvýšení křehkosti kostí. Resorpce kostí a tvorba kostí je regulována typy buněk specializovaných pro tyto účely. Resorpce kostí je založena na destrukci kostní tkáně působením osteoklastů. Aktivované osteoklasty se vážou na povrch kostní tkáně a vylučují proteolytické enzymy a kyseliny, které zapříčiňují destrukci kosti. Navázání osteoklastů na kosti, a .tedy resor-pee--kostí se' reguluje vitřónektinovými receptory α_νβ₃ ^!· na buněčném povrchu osteoklastů. α_νβ₃ s-e vážou ná proteiny kostní tkáně, jako je například osteopontin, kostní sialoprotein a trombospontin. Antagonisty οί_νβ₃ inhibují navázání osteoklastů na kosti, a tedy resorpci kostí, jak se ukázalo například v in vivo experimentech popsaných v práci Fisher et al., Endocrinology 132 (1993) 1411; Yamamoto et al.,

Endocrinology 139 (1998) 1411; nebo Miller et al., Bioorg. Med. Chem. Letters 9 (1999) 1807.

Vitronektinový receptor α_νβ₃ je membránovým glykoproteinem patřícím do superrodiny integrinových receptorů a kromě osteoklastů je exprimován na buněčném povrchu jiných buněk, jako jsou například endotelové buňky, buňky vaskulárního hladkého svalstva nebo nádorové buňky, a reguluje interakční procesy, do kterých jsou zapojeny buňky. Kromě inhibice resorpce kostí jsou antagonisty α_νβ3 proto schopné ovlivňovat další procesy, jako je například růst nádorů a metastáza, arterioskleróza, angiogeneze nebo zánět, a obecně antagonisty α_νβ₃ jsou vhodné pro léčbu a prevenci nemocí, které spočívají na interakcích mezi vitronektinovými receptory a jejich ligandy? v interakčních procesech buňka-buňka nebo buňka-tkáň nebo kterým se může předcházet nebo které se mohou zmírňovat nebo ♦ ··· léčit ovlivňováním této interakce. α_νβ₃ jako terapeutický cíl-a'’ indikace pro antagonisty α_νβ₃ jsou hodnoceny například v práci Hillis et al., Clinical Science 91 (1996) 639; Engleman et al., Ann. Rep. Med. Chem. 31 (1996) 191; nebo Samanen et al.,

Current Pharm. Design 3 (1997) 545.

Například v práci Yu et al., Pharmacol. Rev. Commun. 10 (1998) 9; nebo Coleman et al., Circulation Res. 84 (1999) 1268 se zveřejnilo, že antagonisty α_νβ₃ inhibují migraci buněk vaskulárního hladkého svalstva a snižují tvorbu neointimy, která vede k' arterioskleróze a restenóze po angioplastice.

Zjistilo se rovněž, že vitronektinový receptof α_νβ₃ je zapojen do progrese různých typů rakoviny a že antagonisty α_νβ₃ mohou způsobovat smrštění nádorů indukcí apoptózy buněk krevních cév a mohou inhibovat růst nádorů a metastázu nádorů (viz například Brooks et al., Cell 79 (1994) 1157; Carron et al., Cancer Res. 58 (1998) 1930; Yun et al., Cancer Res. 56 (1996) 1268; nebo výše uvedené odkazy). Kombinace antagonistů α_νβ₃ S'i dalšími známými protinádorovými léčbami se ukázala jako vysoce účinná při nádorech a metastáze (viz Lodě et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 96 (1999) 1591).

Friedlander et al., Science 270 (1995) 1500, popsal antagonisty α_νβ₃, které inhibují angiogenetické procesy indukované bFGF v krysím oku, jejichž vlastnosti se mohou terapeuticky využívat při léčbě retinopatie a psoriázy.

Storgard et al., J. Clin. Invest. 103 (1999) 47, popsal použití antagonistů α_νβ₃ při léčbě artritických onemocnění.

Ovlivňování vitronektinového receptoru α_νβ₃ nebo interakcí, do kterých se zapojuje,' tedy nabízí možnost ovlivňování různých chorobných stavů, pro jejichž terapii a prevenci jsou neustále potřebné vhodné farmaceuticky účinné látky.

« ·

« · · · ···· ···

Rozličné integrinové antagonisty, včetně antagonistů α_νβ₃, již byly popsány. Uvést se mohou například sloučeniny popsané v- EP-A-820991, evropské patentové přihlášce 99102916.6, WO-A93/19046, WO-A-94/12181, WO-A-95/32710, WO-A-98/00395, WO-A98/23451 nebo WO-A-99/32457. Určité deriváty sulfonamidů, které jsou obzvláště silnými antagonisty α_νβ3 a inhibitory resorpce kostí, se popisují v mezinárodní patentové přihlášce PCT/EP99/00242 a v jejích příslušných přihláškách. Uvedené sulfonamidové deriváty zahrnují (2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)—3—{4—[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionovou kyselinu a její estery. Ethyl- (2S) -2- (naftalen-l-sulfonylamino) —3— { 4— [2- (1,.4,5,6-tetrahyďropyrimidih-2-yÍkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionát, který se in vivo hydrolyzuje na příslušnou o£_v3₃~antagonistickou (2S)~ -2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino]propionovou kyselinu, projevuje obzvláště výhodný farmakologický profil.

Způsobem přípravy popsaným v mezinárodní patentové přihlášce PCT/EP99/00242 se získá ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4, 5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylaminoIpropionát ve formě hydrochloridové soli. Avšak ukázalo se, že hydrochloridová sůl, která se při způsobu podle mezinárodní patentové přihlášky

PCT/EP99/00242 izoluje zkoncentrováním roztoku volného esteru v kyselině chlorovodíkové a potom lyofilizací, se nemůže izolovat nebo čistit krystalizací nebo alespoň vysrážením. Následkem toho se hydrochloridová sůl ethyl-(2S)-2-(naftalen-1-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylaminoJpropionátu sotva může použít jako farmakologicky účinná léčivá substance v léčivech, pro jejichž složky zákonodárce stanovil přesně definovaný stupeň čistoty a které určil za cílový produkt v průmyslové syntéze a v procesech přípravy, izolace a čištění léčivé substance a pro • · · · · *

I · · které stanovil rovněž podmínky a pracovní postupy, které se mají dodržovat a ke kterým jsou přesně definovány legální směrnice. Rovněž soli ethyl-(2S)-2- (naftalen-lsulfonylamino) —3—{4—[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrijmidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylaminoJpropionátu s rozličnými dalšími kyselinami se nemohou vykrystalizovat nebo alespoň vysrážet, a tedy podobně by se nemohly připravovat v průmyslovém měřítku přijatelným, levným a účinným způsobem. Předmětem předloženého vynálezu je poskytnutí ethyl-(2S)-2-^ ___(naftalen-1•sulfonylamino)—3—{4 —[2-(1,4,5,6~tetrahydropyrimi^din-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu ve vhodné formě, která umožňuje snadnou izolaci a čištění této sloučeniny a kteráumožňuje snadné dodržování stupně čistoty a uspokojuje požadavky spojené s průmyslovou syntézou a rovněž galenické požadavky.

Podstata vynálezu

Tohoto předmětu se dosahuje poskytnutinhemifumarátové soli ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu, která obsahuje ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino) -3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylaminoJpropionát a fumarovou kyselinu v molárním poměru 2:1 (nebo přibližně 2:1), tj. která obsahuje 1/2 (= 0,5) (nebo přibližné 1/2) molu fumarové kyseliny na jeden mol ethyl- (2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu. Tedy předmětem předloženého vynálezu je hemifumarát ethyl-(2S)-2- (naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino[propionátu vzorce I ·* ···* • * » » ··

Specifická sůl vzorce I má výhodné fyzikálně-chemické · ..... · ' vlastnosti, například new ? hygroskopickja a projevuj® stabilitu, která se nemohla předvídat. Může se snadno izolovat vysrážením, například z reakčního roztoku získaného při syntetickém procesu a pokud se vyžaduje čištění, může se vysrážet za definovaných podmínek, například z ethanolového roztoku. Tato sloučenina tedy splňuje legální a technické požadavky na léčivou substanci.

Sloučenina vzorce I se může připravovat podle běžných postupů pro přípravu adičních solí s kyselinami slučováním volného ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)—3—{4—[2— -(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylaminojpropionátu, který se může získat jako in šitu meziprodukt, jak se popisuje v mezinárodní patentové přihlášce PCT/EP99/00242, s přibližně 0,5 molu fumarové kyseliny na jeden mol nebo ve vhodném přebytku, například přibližně 0,55 nebo 0,6 molu fumarové kyseliny na jeden mol, v rozpouštědle nebo ředidle nebo se může připravit z jiné soli ethyl-(2S)-2-(naftalen-í-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2~ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu, který se může získat jako syntetický meziprodukt výměnou aniontů. Přednostně se sloučenina vzorce I připravuje způsobem, který zahrnuje novou syntetickou strategii pro přípravu ethyl-(2S)-2-(naftalen-1-sulfonylamino)-3-{4-[2-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkar~ ·

• 444 4

4

---bamoyl)ethyl]benzoylamíno}propionátu následovanou jeho konverzí na hemifumarát vzorce I. Tento.nový způsob, který poskytuje žádanou sloučeninu jednoduchým postupem konverze s vysokým výtěžkem a který se vysvětluje dále, je dalším předmětem předloženého vynálezu.

Tento nový způsob, který umožňuje přípravu ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5, 6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamínoJpropionátu vzorce IV a jeho solí, zejména hemifumarátu vzorce I, je charakterizován kondenzačním stupněm, ve kterém reaguje 4-[2-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoová kyselina nebo.její derivát vzorce ÍI a ethyl-(2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino) propionát vzorce III nebo sůl nebo soli kterékoliv z těchto sloučenin nebo obou z těchto sloučenin. Takto získaná sloučenina vzorce IV se potom může přeměnit na adiční sůl. s kyselinou za použití kyseliny, například za použití fumarové kyseliny pro přípravu sloučeniny vzorce I.

v φ* • ·

Skupina COX ve sloučeninách vzorce .II může být karboxylovou skupinou COOH nebo skupinou reaktivního derivátu karboxylové kyseliny, například halogenidu karboxylové kyseliny, jako je například chlorid karboxylové kyseliny nebo bromid karboxylové kyseliny, reaktivního esteru karboxylové kyseliny, například vhodného arylesteru, jako je například fenylester, p-nitrofenylester nebo pentafluorfenylester, azolid karboxylové kyseliny, jako je například imidazolid, nebo skupinou, která je obvykle přítomná pouze jako meziprodukt v roztoku,například směsný anhydrid, jako je například směsný anhydrid kyseliny uhličité získaný z karboxylové kyseliny a isobutylehlorformiátu,. nebo aktivovaný--ester,'· například hydroxybenzotriazolylester nebo N-hydroxysukcinimidylester.

X ve vzorci I tedy může být hydroxyskupina nebo odstupující skupina, například hydroxyskupina, chlor, brom, substituovaný nebo nesubstituovaný fenyl, isobutoxykarbonyloxyskupina atd.

X je přednostně hydroxyskupina nebo chlor, více přednostně chlor.

Solemi, které se mohou použít v reakci jako sloučeniny vzorce II a III, mohou být například hydrohalogenidy, jako jsou například hydrochloridy nebo hydrobromidy, soli s jinými anorganickými kyselinami, například s kyselinou sírovou, nebo soli s organickými karboxylovými kyselinami nebo sulfonovými kyselinami, jako je například trifluoroctová kyselina nebo p-toluensulfonová kyselina. Výhodné může být použití sloučeniny vzorce II a/nebo sloučeniny vzorce III ve formě soli, protože v jejich přednostní přípravě se sloučeniny vzorce II a/nebo III získávají jako soli a ruší se dodatečný stupeň a/nebo sůl se může snadněji zpracovávat v průmyslovém procesu a/nebo sůl je stabilnější než příslušná volná sloučenina. Například pokud se v přednostní přípravě sloučeniny vzorce III získá ethylesterová skupina z příslušné karboxylové kyseliny esterifikací ethanolem v přítomnosti kyseliny, jako je například kyselina sloučenina vzorce III se aminové části s touto chlorovodíková nebo kyselina sírová, získá jako adiční sůl s kyselinou na kyselinou a navíc jako taková sůl sloučeniny vzorce III je' stabilnější během skladování než volný amin. Podobně sloučenina vzorce II, ve kterém X je chlor, se může získat například při její přednostní přípravě ve formě hydrochloridové soli guanidinové části a. jako taková sůl může být stabilnější a snadněji se může zpracovávat. Sloučenina vzorce III se přednostně používá při reakci se sloučeninou vzorce II jako sůl, zejména jako hydrochloridová sůl. V případě, že X je chlor nebo brom, sloučenina vzorce II se rovněž přednostně používá ve formě příslušné hydrohalogenidoyésoli,., .například.......-· · hydrochloridové soli. V případě, že X je hydroxyskupina, sloučenina vzorce II může být přítomná ve formě vnitřní soli (nebo betainu nebo zwitterionu) obsahující záporně nabitou karboxylátovou skupinu a kladně nabitou guanidiniovou skupinu, přičemž tento typ solí je rovněž zahrnutý do předloženého vynálezu.

Reakce sloučenin vzorce II a III za vzniku sloučeniny vzorce IV se provádí za obvyklých podmínek pro tvorbu amidu z aminu a karboxylové kyseliny nebo jejího derivátu, které jsou odborníkům v tomto oboru dobře známy, včetně způsobů a podmínek známých z chemie peptidů. Podrobnosti takových reakcí se mohou nalézt ve standardních odkazech, například v Houben-Weyl, Methoden der organischen Chemie (Methods of Organic Chemistry), Georg Thieme Verlag, Stuttgart, 1974; nebo J. March, Advanced Organic Chemistry, Third Edition, John Wiley & Sons, 1985.

Když se sloučenina vzorce II, ve které COX je COOH, používá v reakci, obvykle se nejdříve aktivuje in sítu aktivačním činidlem pro karboxylové kyseliny, například karbodKrnidem, jako je například Ν,N'-dicyklohexylkarbodiimid nebo Ν,N'-diisopropylkarbodiimid, uroniovou solí, jako je , »«♦ « • 4 • 4 ·· ► ··· *·« například Ο-{[kyano(ethoxykarbonyl)methylen]amino}-Ν,Ν,Ν',N'-tetramethyluroniumtetrafluorborát (TOTU) nebo O-(7-azabenzotriazol-l-yl-N,Ν,N',Ň'- tetramethyluroniumhexafluorfosfát (HATU), nebo anhydridem propylfosfinové kyseliny. Tato aktivace se rovněž může provádět za vzniku in šitu meziproduktu jedné ze sloučenin vzorce II, již uvedené výše, například imídazolidu reakcí s 1,1'-karbonyldiimidazolem nebo směsného anhydridu kyseliny uhličité reakcí s alkylchlorformiátem nebo halogenidu kyseliny, jako je například chlorid kyseliny, reakcí s chloračním činidlem, jako je například thionylchlorid nebo oxalylchlorid. Tato aktivace se může provádět za standardních podmínek. Například.....se obvykle provádí pomocíálkýlčhlorformiáťu,.....karbodiimidu nebo uroniové soli v inertním aprotickém rozpouštědle, například v uhlovodíku nebo chlorovaném uhlovodíku, jako je například toluen nebo dichlormethan, v etheru, jako' je například tetrahydrofuran, dioxan nebo dimethoxyethan, v esteru, jako je například ethylacetát, v amidu, jako je například N,N-dimethylformamid nebo N-methylpyrrolidon, nebo v nitrilu, jako je například acetonitril, nebo ve směsi takpvých rozpouštědel při teplotě od přibližně -10 °C přibližně do teploty místnosti. Aktivovaná karboxylové kyselina potom reaguje se sloučeninou vzorce III obvykle při teplotách od přibližně -10 °C do přibližně teploty místnosti. Obvykle se aktivace a následná reakce se sloučeninou vzorce III provádí v přítomnosti zásady, například terciárního aminu, jako je například triethylamin, N,N-diisopropylethylamin nebo N-methylmorfolin, přičemž tato zásada rovněž uvolňuje volný amin vzorce III v případě použití její soli a zajistí, že je nakonec přítomná volná sloučenina vzorce IV. Uvedené zásady a rozpouštědla, jako například výše uvedené uhlovodíky, ethery, amidy nebo nitrily, se mohou rovněž použít, když reaguje sloučenina vzorce II, ve které COX je ester karboxylové kyseliny, se sloučeninou vzorce III nebo její solí, taková ··*· ·♦* ···« » · • · ·*

• · « * « ·· · >· *♦

V» ·♦·♦ reakce se obvykle provádí při teplotě od přibližně 0.°C do přibližně 80 °C.

Když se používá sloučenina vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, přednostně chlor, navíc v rozpouštědle, jako je například uhlovodík nebo chlorovaný uhlovodík, jako je například toluen nebo dichlormethan, v etheru, jako je například tetrahydrofuran, dioxan nebo dimethoxyethan, v esteru, jako je například ethylacetát, v amidu, jako je například N,N-dimethylformamid nebo N-methylpyrrolidon, nebo v nitrilu, jako je například acetonitril, nebo ve směsi těchto rozpouštědel, reakce se může provádět' rovněž ve vodě„nebo ve.....

směsi jednoho-nebo více uvedených rozpouštědel a vody, a obzvláště výhodně se provádí ve dvoj fázové soustavě vody a organického rozpouštědla, které je v podstatě nemísitelné s vodou, například ve směsi uhlovodíku nebo chlorovaného uhlovodíku, jako je například dichlormethan, a vody nebo ve směsi esteru, například ethylacetátu, a vody.

Aby se získala volná sloučenina vzorce IV, sloučenina vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, obvykle reaguje se sloučeninou vzorce III v přítomnosti dostatečného množství zásady, která váže hydrohalogenid, který vzniká při reakci, a která rovněž uvolňuje volný amin v případě použití soli sloučeniny vzorce III. Kromě terciárních aminů, například triethylaminu nebo pyridinu, mohou se rovněž výhodně použít anorganické zásady, například hydrogenuhličitany, jako je například hydrogenuhličitan sodný nebo hydrogenuhličitan draselný, uhličitany, jako je například uhličitan lithný, uhličitan sodný, uhličitan draselný, uhličitan česný, uhličitan hořečnatý nebo uhličitan vápenatý, nebo hydroxidy, jako je například hydroxid sodný, hydroxid draselný nebo hydroxid vápenatý, nebo směsi těchto zásad. Zejména, když se reakce provádí v přítomnosti vody, upřednostňuje se použiti anorganických zásad. V závislosti na určených technických

φφ Φ·Φ· • φ • · φφ

detailech reakce sloučeniny vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, se sloučeninou vzorce III, jsou výhodné zejména jisté zásady a jisté způsoby zavedení zásady do reakční směsi. Například v případě použití uhličitanu vápenatého v dvoj fázové soustavě může být přednostní zavedení celého množství zásady na začátku, zatímco v případe použití hydroxidu může být přednostní přidávání zásady postupně během provádění reakce. Výhodné může být rovněž přidávání zásady tím způsobem, že se během reakce sloučeniny vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, se sloučeninou vzorce III udržuje jistý rozsah pH, například pH od přibližně 5 do přibližně 10, zejména od přibližně 7 do přibližně 9. ............

Reakce sloučeniny vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, se sloučeninou vzorce III, se obvykle provádí při teplotě od přibližně 0 °C do přibližně 40 °C, přednostně při teplotě od přibližně 10 °C do přibližně 30 °C, zejména při teplotě místnosti.

Obecně v závislosti na specifickém způsobu reakce je molární poměr sloučeniny vzorce II a sloučeniny vzorce III ; obvykle od přibližně 1,1:1 do přibližně 1:1,1, přednostně 1:1. Sloučenina vzorce II se může zavádět na začátku, zejména se používá sloučenina vzorce II, ve které X je hydroxyskupina a která je nejdříve aktivována, a potom se přidává sloučenina vzorce III v jedné nebo několika dávkách nebo kontinuálně. Rovněž sloučenina vzprce III se může zavádět od začátku a sloučenina vzorce II se může přidávat v jedné nebo několika dávkách nebo kontinuálně nebo se obě složky mohou rovněž odměřovat do reakční nádoby současně. Sloučenina vzorce II a sloučenina vzorce III se může použít ve formě roztoku nebo suspenze nebo pevné látky. V závislosti na detailech reakce, se reakce sloučeniny vzorce II a sloučeniny vzorce III obvykle ukončí po smíchání reakčních složek a míchání reakční směsi ·» ·» • ♦ <

: : · —·' »· ·**· « · • ··♦

'« · ·· ·»·* nemá obvykle pokračovat déle než několik hodin, například 0,5 ' až 8 hodin.

Zpracování reakční směsi závisí na specifickém způsobu, kterým se reakce provádí. Obecně se zpracování múze provádět za použití konvenčních pracovních postupů, jako je například přidávání vody a/nebo organických rozpouštědel, nastavení pH, oddělení fází, provedení extrakce, promývání, sušení, filtrace, odpařování atd. V případě reakce sloučenin vzorce I se provádí zpracování organickým rozpouštědlem nemísitelným s vodou, přednostně se provádí přidáváním vody za vzniku dvojfázové soustavy, popřípadě nastavením nepatrně zásaditého pH, oddělením fází, popřípadě extrakcí vodné fáze, sušením a popřípadě zkoncentrováním nebo odpařením organických fází. V jednom způsobu se provádí zpracování přednostně v případě, že reakce se provádí ve směsi vody a rozpouštědla nemísitelného s vodou. V případě, že reakce se provádí v organickém rozpouštědle mísitelném s vodou, zpracování se přednostně s

provádí nejdříve odstraněním rozpouštědla, za sníženého tlaku, potom přidáním rozpouštědla nemísitelného s vodou za vzniku dvojfázové soustavy a pokračováním jako výše. Ve všech těchto přednostních způsobech zpracování se přímo získá volná sloučenina vzorce IV ve formě roztoku v organickém rozpouštědle nebo, pokud se při odpařování odstraní celé množství rozpouštědla, ve formě zbytku po odpaření, který se potom může rozpustit v požadovaném organickém rozpouštědle.

Pro přípravu požadované adiční soli sloučeniny vzorce IV s kyselinou se získaný roztok sloučeniny vzorce IV sloučí s požadovanou kyselinou. Kyselina se může použít v čistém stavu nebo ve formě roztoku nebo suspenze a kyselina se může přidat k roztoku sloučeniny vzorce IV nebo roztok sloučeniny vzorce IV se může přidat ke kyselině. Přednostní množství kyseliny závisí na detailech tvorby specifické soli. V případě adiční soli s kyselinou 1:1, která se má připravit, se kyselina obvykle «0 4

0« 0440 ·

• · *·

0000 ··· •0 00·· používá v molárním poměru přibližně 1:1 nebo v molárním nadbytku od přibližně 1,3:1 do 1:1 nebo od přibližně 1,1:1 do 1:1, kde obvykle molární množství kyseliny může být výhodně vztaženo na molární množství výchozích sloučenin vzorce II nebo III. V případě adiční soli s kyselinou 2:1 obsahující dva moly sloučeniny vzorce I na jeden mol kyseliny, která se má připravit, se kyselina obvykle používá v molárním poměru přibližně 0,5:1 (tj. 0,5 molu kyseliny na 1 mol sloučeniny vzorce IV) nebo v molárním přebytku od přibližně 0,65:1 do 0,5:1 nebo od přibližně 0,55:1 do 0,5:1. Pokud se vzniklá sůl nemůže vykrystalovat nebo vysrážet z roztoku, izoluje se odpařením nebo lyofilizacía pokud je to potřebné, produkt se potom podrobí' procesům čištění. Pokud sůl krystalizuje nebo se může vysrážet, rozpouštědlo, ve kterém se provádí tvorba soli, množství tohoto rozpouštědla a teplota se přednostně volí tak, aby krystalizace nebo srážení produktu začínalo z čirého roztoku.

V případě hemifumarátu sloučeniny vzorce IV, tj. sloučeniny vzorce I, která se má připravit, se přidá přednostně přibližně 0,5 mol fumarové kyseliny, výhodně vzhledem k molárnímu množství výchozích sloučenin vzorce II nebo III, k získanému roztoku sloučeniny vzorce IV, například přímo k jejímu vysušenému nebo částečně odpařenému roztoku v dichlormethanu, pokud se toto rozpouštědlo používá pro reakci sloučenin vzorce II nebo III a/nebo pro zpracování extrakcí. Po sloučení fumarové kyseliny a sloučeniny vzorce IV může být výhodné směs nejdříve zahřívat za vzniku čirého roztoku, například na přibližně 30 °C až 40 °C, pokud se používá dichlormethan, přičemž z tohoto roztoku se může sloučenina vzorce I za chlazení začít srážet nebo se může vysrážet. Pro ukončení srážení se suspenze může ochladit, například na teplotu od přibližně -10 °C do přibližně 5 °C nebo na teplotu od přibližně -5 °C do přibližně 0 °C a/nebo se může přidat

přídavné rozpouštědlo, ve kterém je sůl rozpustná pouze · nepatrně. Pevný hemifumarát vzorce I se potom oddělí filtrací nebo odstředěním, promyje se a pokud je to potřebné, vysuší se a/nebo čistí. Produkt se získá s vysokým výtěžkem a vysokou čistotou.

Výchozí sloučeniny vzorce II a III použité ve výše uvedené reakci se mohou získat následujícím způsobem. Příprava ethyl-(2S) -3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino)propionátu vzorce III nebo jeho soli může vycházet z (S)-asparaginu (= L-asparagin) vzorce V, který je snadno dostupný v opticky čisté formě. Ve sloučenině vzorce V se nejdříve za standardních podmínek.....

sulfonyluje aminosRůpiňa reaktivním derivátem naftalen-l-sulfonové kyseliny, například naftalen-l-sulfonylchloridem vzorce VI, obvykle v přítomnosti zásady při teplotě od přibližně 0 °C do přibližně teploty místnosti. Tato reakce se může výhodně provádět například ve směsi organického rozpouštědla a vody, jako je například směs tetrahydrofuranu a vody nebo směs dimethoxyethanu a vody, za použití hydroxidu alkalického kovu jako zásady, například hydroxidu sodného, za udržování pH v alkalické oblasti, například přibližně na hodnotě 12. Složky se mohou používat v molárním poměru přibližně 1:1.

« φφ φ

....Λ____

Φ

Φ* Φ «Φ <

Φ

Α_~»____

Φ «· «φφφ * ♦ φ φ · »φ φ ~φφ ·

Φ «· Φ «Φ

Φ

Φ • ΦΦΦ

Karbamoylová skupina v získaném derivátu sukcinamové kyseliny vzorce VII se může přeměnit na aminoskupinu za vzniku derivátu 3-aminopropionové kyseliny vzorce VII Hofmannovou degradací, tj. působením roztoku chloru nebo bromu ve vodném roztoku hydroxidu alkalického kovu, například hydroxidu sodného nebo hydroxidu draselného, nebo halogenanu alkalického kovu, který je aktivní složkou v takovém roztoku. Podrobně se Hofmannova degradace přednostně provádí v podstatě tak, jak se popisuje níže v příkladech za použití bromu a hydroxidu sodného podle metody popsané v práci Amato et al., J. Org. Chem. 63 (1998) 9533. Produkt vzorce VIII se může výhodně izolovat z vodné reakční směsi okyselením na pH přibližně 6,5 až 7, při kterém se vysráží vnitřní sůl.

Esterifíkace sloučeniny vzorce VIII-za vzniku sloučeniny vzorce II nebo její soli se může provádět za standardních podmínek, například ethanolem v přítomnosti kyselého katalyzátoru, jako je například plynný chlorovodík nebo kyselina sírová, při teplotě od přibližně 20 °C do teploty varu ethanolu. Při kyselé esterifikaci se přednostně používá více než jeden ekvivalent kyseliny, takže vzniklý aminoester vzorce VIII je přítomný jako příslušná adiční sůl s kyselinou, která se může snadno izolovat a má vyšší stabilitu při skladování. Esterifikace se přednostně provádí zaváděním plynného chlorovodíku dó suspenze sloučeniny vzorce VII v ethanolu a izolací produktu ve formě hydrochloridu sloučeniny vzorce VIII.

Příprava 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny nebo jejího derivátu vzorce II nebo její soli vychází zkomerčně dostupné 4-fo.rmylbenzoové kyseliny vzorce IX. Za standardních podmínek, které popisuje například Hu et al., Bioorg. Med. Chem. 5 (1997) 1873, se kyselina vzorce IX nejdříve přemění na vhodný ester, například pomocí benzylhalogenidu, například benzylbromidu, na známý benzylester vzorce X. Pro dosažení takové O-alkylace obvykle kyselina a benzylhalogenid reagují v rozpouštědle nebo ředidle, například v amidu, jako je například N,N-dimethylformamid, v přítomnosti zásady, například uhličitanu vápenatého, při teplotě místnosti nebo při zvýšené teplotě. Benzylester vzorce X se může přímo použít v následujícím stupni v surovém stavu bez dalšího čištění.

Ester vzorce X se potom kondenzuje s malonovou kyselinou za podmínek Knoevenagelovy reakce za vzniku derivátu skořicové kyseliny vzorce XI. Když se reakce provádí za klasických podmínek Knoevenagelovy kondenzace v pyridinu v přítomnosti piperidinu za refluxu, výtěžek výsledné sloučeniny vzorce XI je vyšší než 95 % (vzhledem k formylbenzoové kyselině vzorce IX).

.— ··· ···

Pro umožnění mírné reakce s 2-aminopyrimídinem vzorce XII za vzniku benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoátu vzorce XIII, se část karboxylové kyseliny ve sloučenině vzorce XII nejdříve vhodně aktivuje nebo přemění na reaktivnější derivát karboxylové kyseliny. Výše uvedená vysvětlení aktivace • 4 »··» ··· , ftft * · ♦ · ft · ··

t · ··· ··· karboxylové kyseliny vzorce II, ve kterém X je hydroxyskupina, se příslušně aplikují na aktivaci sloučeniny vzorce XI. Přednostním způsobem se sloučenina vzorce XI přeměňuje na halogenid kyseliny, zejména na chlorid kyseliny, tj. na sloučeninu vzorce XI, ve kterém je skupina COOH nahrazena skupinou COC1, chloračním činidlem, jako je například thionylchlorid nebo oxalylchlorid, za standardních podmínek. Kyselina vzorce XI může reagovat například s přebytkem thionylchloridu, pokud je to potřebné, v inertním rozpouštědle, například v uhlovodíku nebo chlorovaném uhlovodíku, jako je například toluen, dokud se neukončí vývoj oxidu siřičitého a chlorovodíku. Poodstranění rozpouštědla a/nebo přebytku thionylchloridu surový chlorid kyseliny (nebo jiný reaktivní derivát sloučeniny vzorce XI, který se použije místo chloridu kyseliny), potom reaguje s 2-aminopyrimidinem za konvenčních podmínek pro tvorbu amidu. Výše uvedená vysvětlení reakce sloučenin vzorce II a III se příslušně aplikují na tuto reakci. Obvykle se reakce provádí v přítomnosti zásady, v daném případě zejména terciárního aminu, jako je triethylamin nebo přednostně pyridin, v inertním rozpouštědle nebo ředidle, jako je například uhlovodík nebo chlorovaný uhlovodík, například dichlormethan nebo ether nebo ester při teplotě od přibližně -10 °C do přibližně 20 °C.

V získané sloučenině vzorce XIII se potom dvojná vazba uhlík-uhlík v části CH=CH-CO-N redukuje na jednoduchou vazbu, heteroaromatická pyrimidin-2-ylová část se redukuje na 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylovou část a benzylesterová skupina se štěpí za vzniku 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny vzorce XIV. Těchto tří konverzí se může dosáhnout současně v jediném reakčním stupni, zejména katalytickou hydrogenací. Proto je přednostní postupovat v syntetické strategii předloženého vynálezu přes benzylesterové sloučeniny vzorce X, XI a XIII a provádět «φ φ··· » « · • ···

-•-φ' *· φφ·· konverzi sloučeniny vzorce XIII na sloučeninu vzorce XIV včetně štěpení esteru katalytickou hydrogenaci.

Katalytická hydrogenace sloučeniny vzorce XIII nebo její soli na sloučeninu vzorce XIV se přednostně provádí v přítomnosti běžného katalyzátoru na bázi ušlechtilého kovu, například palladiového, rhodiového nebo platinového katalyzátoru, zejména v přítomnosti palladia na aktivním uhlí. Množství katalyzátoru závisí na detailech reakce a požadované reakční rychlosti a může být například 0,5 až 5 % mol.

(vzhledem k sloučenině vzorce XIII). Jako rozpouštědlo nebo ředidlo se může použít jedno nebo více rozpouštědel, například octová kyselina, (Ci_C₄)-alkoholy, jako je například methanol, ethanol nebo isopropylalkohol, zejména isopropylalkohol, ethery, jako je například tetrahydrofuran nebo dioxan, nebo se může použít voda, například směs octové kyseliny s jedním nebo více rozpouštědly, vodou, isopropylalkoholem a dioxanem, zejména směs octové kyseliny a vody. Přednostní je provádění hydrogenace sloučeniny vzorce. XIII při kyselém pH v přítomnosti karboxylové kyseliny, jako je například octová kyselina, která může rovněž působit jako rozpouštědlo, nebo v přítomnosti anorganické kyseliny, jako je například kyselina chlorovodíková nebo kyselina sírová. Přednostně se používá slabá kyselina, jako je například octová kyselina. Volba tlaku vodíku závisí na dostupném technickém zařízení a může být přibližně 100 kPa nebo do přibližně 200 kPa nebo do přibližně 500 kPa nebo vyšší. Hydrogenace se obvykle·provádí při teplotě od přibližně 20 °C do přibližně 60 °C. Po odstranění katalyzátoru se běžnými způsoby izoluje produkt vzorce XIV (který je také sloučeninou vzorce II, ve kterém X je hydroxyskupina). V případě, že hydrogenace se provádí v přítomnosti silné kyseliny, jako je například kyselina chlorovodíková nebo kyselina sírová, produkt se přednostně úplně přeměňuje na příslušnou adiční sůl sloučeniny vzorce XIV s kyselinou nebo se tato kyselina

neutralizuje a produkt se úplně přeměňuje na volnou sloučeninu vzorce XIV (která může být vnitřní solí).

Pro přípravu sloučeniny vzorce II, ve kterém X je chlor nebo brom, se sloučenina vzorce XIV přeměňuje na halogenid karboxylové kyseliny běžným chloračním činidlem, například thionylchloridem, oxalylchloridem nebo oxalylbromidem.

Přednostně se sloučenina vzorce XIV přeměňuje na chlorid kyseliny, tj. sloučeninu vzorce II, ve kterém X je chlor, reakcí s přebytkem thionylchloridu, například 1,2 až 2 molů thionylchloridu na jeden mol sloučeniny vzorce XIV. Přebytek thionylchloriduse můžerovněž použít jako rozpouštědlo nebo ředidlo nebo se může přidat inertní rozpouštědlo nebo ředidlo, například uhlovodík nebo chlorovaný uhlovodík, jako je například toluen nebo dichlormethan, které se po ukončení reakce společně s přebytečným thionylchloridem odstraňuje ve vakuu. Reakce se obvykle provádí při zvýšené teplotě od přibližně 40 °C do přibližně 100 °C. Hydrohalogenid, který se vytvořil během přeměny sloučeniny vzorce XIV na halogenid kyseliny, se váže s guanidinovou částí v molekule za vzniku hydrohalogenidové adiční soli. Halogenid kyseliny se přednostně izoluje ve formě své pevné hydrohalogenidové soli, která se může přímo použít v reakci se sloučeninou vzorce III, jak se vysvětluje výše.

Úhrnem výše uvedený způsob přípravy sloučeniny vzorce I ze sloučenin vzorce II a III společně s výše uvedenými způsoby přípravy výchozích sloučenin vzorce II a III poskytuje sloučeninu vzorce I jednoduše a s výjimečně vysokým celkovým výtěžkem z již dostupných výchozích látek. Mezi možnými strategiemi tvorby molekuly vzorce I (nebo vzorce IV) se jako obzvláště úspěšný tedy projevuje, unikátní způsob, při kterém se v tomto procesu malé stavební části spojují do jistých meziproduktů, které se potom slučují za vzniku výsledné cílové sloučeniny. Při jakékoliv poměrné rychlosti je výtěžek dosažený

při tomto způsobu značně vyšší než výtěžek sloučeniny vzorce I, kterého by bylo možno dosáhnout, pokud by se při přípravě meziproduktu sloučeniny vzorce IV postupovalo podle způsobu . podle mezinárodní patentové přihlášky PCT/EP99/00242 a _; předložený způsob je jednodušší a lépe aplikovatelný v průmyslovém měřítku než způsob podle mezinárodní patentové přihlášky PCT/EP99/00242. Výhody předloženého vynálezu jsou do značné míry založeny na použití klíčových meziproduktů vzorce II a XIV, tj. na použití 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2~ -ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny a jejích derivátů, a na výhodném způsobu jejich přípravy, zejména na jednoduché přípravě sloučeniny vzorce XIV hydrogenací jejího prekurzoru vzorce XIII, pří kterém se v jednom stupni provádí odstranění benzylové chránící skupiny benzoové kyseliny a redukce dvojné vazby skořicové kyseliny a rovněž pyrimidinového kruhu.

Předmětem předloženého vynálezu jsou. proto také sloučeniny vzorce II a XIV, které jsou cennými meziprodukty pro přípravu farmakologicky účinných sloučenin, jako je například hemifumarát vzorce I, nebo jiných solí sloučeniny vzorce IV nebo jiných sloučenin, které obsahují 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylovou část. Předmětem předloženého vynálezu jsou zejména sloučeniny vzorce XV,

Y *♦ 0 *· · » · ·

0 00 «0« · <· ···» kde Y je hydroxyskupina, chlor nebo brom, a jejich soli.

Příklady solí sloučenin vzorce XV jsou soli kyseliny chlorovodíkové nebo soli kyseliny bromovodíkové, které mohou být přítomné zejména v případě, že Y je chlor nebo brom. Sloučenina vzorce XV, ve kterém Y je hydroxyskupina, a která není adiční solí s kyselinou na guanidinové části, je rovněž zahrnuta ve vzorci XV a v předloženém vynálezu jako vnitřní sůl (nebo betain). Přednostními sloučeninami vzorce XV jsou ty sloučeniny, kde Y je hydroxyskupina nebo chlor, a jejich soli, tj. 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoová kyselina a 4-[2-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoychlorid a jejich soli, zejména hydrochloridová sůl v případě sloučeniny vzorce XV, ve kterém Y je chlor. Dalším předmětem předloženého vynálezu je výše uvedený výjimečně jednoduchý a vysoce účinný způsob přípravy 4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny nebo její soli hydrogenací benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoátu nebo jeho soli a rovněž benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoát vzorce XIII nebo jeho sůl, který je výchozí látkou pro uvedený způsob.

Sloučenina vzorce I je cennou farmakologicky účinnou sloučeninou, která je vhodná například pro léčení a prevenci onemocnění kostí, nádorových onemocnění, kardiovaskulárních onemocnění nebo zánětlivých onemocnění. Sloučenina vzorce I se může podávat živočichům, zejména savcům a obzvláště lidem, jako léčivo pro léčbu nebo prevenci. Může se podávat samostatně nebo ve směsi s dalšími terapeuticky účinnými sloučeninami nebo ve formě farmaceutických kompozic, které umožňuji parenterální podávání a které jako účinnou složku obsahují účinnou dávku sloučeniny vzorce I.

Předložený vynález se tedy týká rovněž sloučeniny vzorce I pro použití jako léčivo, použití sloučeniny vzorce I pro výrobu léčiv pro léčbu a prevenci výše nebo níže uvedených nemocí, • * • « * * « ·

« ·» · » · • · ·* ♦-* *- <· * « * •--·---»---* * * .

9· 99·» například pro léčbu a prevenci onemocnění kostí, a rovněž použití sloučeniny vzorce I pro léčbu a prevenci těchto nemocí a způsobů takové léčby a prevence. Předložený vynález se dále týká farmaceutických kompozic (nebo farmaceutických přípravků), které obsahují účinnou dávku .sloučeniny vzorce I a obvyklý farmaceuticky přijatelný nosič, tj. jednu nebo více farmaceuticky přijatelných nosičových substancí a/nebo přísad.

Léčiva se mohou podávat orálně, například ve formě pilulek, tablet, lakovaných tablet, potažených tablet, granulí, tvrdých a měkkých želatinových kapslí, roztoků, sirupů, emulzí, suspenzí nebo aerosolových směsí. Podávání se však může provádět rovněž rektálně, například ve formě čípků, nebo parenterálně, například intravenózně, intrámuskulárně nebo subkutánně, například ve formě injekčních roztoků nebo infúzních roztoků, mikrokapslí, implantátů nebo tyčinek, nebo perkutánně nebo topicky, například ve formě mastí, roztoků, emulzí nebo tinktur, nebo jinými způsoby, například ve formě aerosolů nebo nazálních sprejů.

Farmaceutické kompozice podle vynálezu se připravují způsobem známým pro odborníky v tomto oboru, sloučenina vzorce I se smíchá s jednou nebo více farmaceuticky přijatelnými inertními anorganickými a/nebo organickými nosičovými substancemi (nebo excipienty) a/nebo přísadami a pokud je to potřebné, s jednou nebo více farmaceuticky účinnými sloučeninami a převede se na vhodnou podávači formu a dávkovači formu, která se může používat v humánní a veterinární medicíně. Pro výrobu pilulek, tablet, potažených tablet a tvrdých želatinových kapslí je možno použít například laktózu, kukuřičný škrob nebo jeho deriváty, mastek, stearovou kyselinu nebo její soli atd. Nosiči pro měkké želatinové kapsle a čípky jsou například tuky, vosky, polotuhé a kapalné polyoly, přírodní nebo ztužené oleje atd. Vhodnými nosiči pro výrobu roztoků, například injekčních roztoků, nebo emulzí nebo sirupů • · * * i :

«a· ··* • · ·# f—--r-r jsou například voda, glycerol, polyoly, sacharóza, invertní cukr, glukóza, rostlinné oleje atd. Vhodnými nosiči pro mikrokapsle, implantáty a tyčinky jsou například kopolymery glykolové kyseliny a mléčné kyseliny. Farmaceutické kompozice obvykle obsahují přibližné 0,5 až 90 % hmotn. sloučeniny vzorce I. Množství účinné složky vzorce I ve farmaceutických kompozicích je obvykle přibližně 0,2 mg až přibližně 500 mg, přednostně od přibližně 1 mg do přibližně 200 mg, ale v závislosti na typu farmaceutické kompozice může být rovněž vyšší.

Kromě účinné složky vzorce I a nosičů mohou farmaceutické kompozice obsahovat přísady (nebo pomocné látky), jako jsou například plniva, rozvolňovadla, pojivá, maziva, zvlhčovači prostředky, stabilizátory, emulgátory, konzervační prostředky, sladidla, barviva, aromatické prostředky, zahušťovadla, ředidla, pufrové látky, rozpouštědla, solubilizátory, prostředky pro dosažení depotního účinku, soli pro změnu osmotického tlaku, prostředky pro potažení nebo antioxidanty. Dále mohou kromě sloučeniny vzorce I obsahovat také jednu nebo více terapeuticky nebo profylakticky účinných složek.

Sloučenina vzorce I je in vivo antagonistou vitronektinového receptoru a inhibuje adhezi buněk. Má například schopnost inhibovat navázání osteoklastů na povrch kostí, a tím inhibuje resorpci kostí osteoklasty. Účinek sloučeniny vzorce I se může demonstrovat například v níže popsaném testu. Kvůli.své antagonistické aktivitě je sloučenina vzorce I obecně vhodná pro léčbu a prevenci nemocí, které spočívají na interakci mezi vitronektinovými. receptory a jejich ligandy v interakčních procesech buňka-buňka nebo buňka-tkáň nebo které se mohou ovlivňovat inhibicí interakcí tohoto typu, nebo pro jejichž prevenci, zmírnění nebo léčbu je žádoucí inhibice interakcí tohoto typu. Jak se vysvětluje na začátku, takové interakce hrají roli například při resorpci kostí, při

0» angiogenezí nebo při proliferaci buněk vaskulárního hladkého svalstva. Sloučenina vzorce I je proto vhodná například pro prevenci, zmírnění a léčbu nemocí, které jsou alespoň částečně způsobeny nežádoucím rozsahem resorpce kostí, angiogeneze nebo proliferace buněk vaskulárního hladkého svalstva.

Onemocněním kostí, pro jehož léčbu a prevenci se může použít sloučenina vzorce I, je hlavně osteoporóza, hyperkalcinémie, osteopenie, například způsobená metastázami, nemoci zubů, hyperparatyreoidismus, periartikulární eroze při revmatické artritidě a Pagetova nemoc. Kromě toho se sloučenina vzorce I může použít pro zmírnění, odstranění nebo terapii onemocnění, kostí, která jsou způsobena terapií glukokortikoidy, steroidy nebo kortikosteroidy nebo nedostatkem pohlavního hormonu (pohlavních hormonů). Všechny tyto nemoci jsou charakterizovány úbytkem kostí, který spočívá na nerovnováze mezi tvorbou kostí a destrukcí kostí a který se může příznivě ovlivňovat inhibicí resorpce kostí osteoklasty. Sloučenina vzorce I se může rovněž příznivě použít jako inhibitor resorpce kostí, například při léčbě nebo prevenci osteoporózy, v kombinaci s běžnou léčbou osteoporózy, jako je například podávání bifosfonátu, estrogenů, estrogenu/progesteronu (substituční hormonální terapie nebo HRT), agonistů/antagonistů estrogenů (selektivní modulátory receptorú pro estrogeny nebo ŠERM), kalcitoninu, analogů vitaminu D, hormonu příštítných tělísek, sekretagogů růstového hormonu nebo fluoridu sodného (viz Jardine et al., Annual Reports in Medicinal Chemistry 31 (1996) 211). Podávání sloučeniny vzorce I a jiných účinných složek užitečných při léčbě nebo prevenci osteoporózy, které se například uvádějí výše, se může provádět současně nebo postupně v jakémkoliv pořadí a společně nebo odděleně. Pro použití v takové kombinaci léčby nebo prevence sloučenina vzorce I a jedna nebo více dalších účinných složek, které se například uvádějí výše, mohou být společně přítomné v jediné

farmaceutické kompozici, například v tabletách, kapslích nebo granulích, nebo mohou být přítomné ve dvou nebo více oddělených farmaceutických kompozicích, které mohou být obsaženy v jediném balení nebo ve dvou nebo více oddělených baleních'. Použití sloučenin vzorce I v takové kombinované léčbě nebo prevenci a jejich použití při výrobě léčiv pro takovou kombinovanou léčbu nebo prevenci je rovněž předmětem předloženého vynálezu. Předložený vynález se dále týká farmaceutických kompozic, které obsahují účinné množství sloučeniny vzorce I společně s alespoň jednou další účinnou látkou užitečnou při léčbě nebo prevenci osteoporózy nebo při inhibici resorpce kostí, jak se například uvádí výše, spolu s běžným farmaceuticky přijatelným nosičem. Výše uvedená vysvětlení farmaceutických kompozic se příslušně aplikují na takové farmaceutické kombinované kompozice.

Kromě použití jako inhibitorů resorpce kostí osteoklasty se sloučenina vzorce I může použít například jako inhibitor růstu nádorů a metastázy nádorů, jako protizánětlivé prostředky, pro léčbu nebo prevenci revmatické artritidy, pro léčbu psoriázy, pro léčbu nebo prevenci kardiovaskulárních onemocnění, jako je například arterioskleróza nebo restenóza, pro léčbu nebo prevenci nefropatie nebo retinopatie, jako je například diabetická retinopatie. Jako inhibitor; růstu nádorů nebo metastázy nádorů se sloučenina vzorce I může rovněž výhodně použít v kombinaci s běžnou terapií nádorů. Příklady běžné léčby nádorů jsou uvedeny v práci Bertino (vydavatel), Encyclopedia of Cancer, Academie Press, 1997, která je zde začleněna pomocí odkazu. Všechny výše uvedené údaje týkající se použití sloučeniny vzorce I v kombinaci s běžnou léčbou osteoporózy, jako například možných způsobů podávání a farmaceutických kombinovaných kompozic^se příslušně' aplikují na použití sloučeniny vzorce I v kombinaci s obvyklou léčbou nádorů.

i

Když se používá sloučenina vzorce I, dávka se může měnit v širokých mezích a jak je obvyklé, má být přiměřená pro individuální podmínky v každém individuálním případě. Závisí například na povaze a závažnosti nemoci a všeobecném stavu jedince, který se má léčit, nebo na tom, zda se léčí akutní nebo chronický stav nebo zda se provádí prevence. V případě orálního podávání je denní dávka pro dosažení účinných výsledků u dospělého jedince s hmotností přibližně 75 kg (v každém případě v mg na kg tělesné hmotnosti) obecně od přibližně 0,01 do přibližně 100 mg/kg, přednostně od přibližně 0,1 do přibližně 50 mg/kg, zejména od přibližně 0,1 do přibližně 5 mg/kg. Rovněž v případě intravenózního podávání je denní dávka obecně od přibližně 0,01 do přibližně 100 mg/kg, přednostně od přibližně 0,05 do přibližně 10 mg/kg (v každém případě v mg na kg tělesné hmotnosti). Denní dávka se může rozdělit, zejména v případě podávání poměrně velkých množství, na několik, například 2, 3 nebo 4 dílčí dávky. Jak je obvyklé, v závislosti na jednotlivém chování může být nezbytné odchýlit se nad nebo pod indikovanou denní dávku.

Sloučenina vzorce I se dále může použít pro diagnostické účely nebo jako pomocná látka při farmakologických nebo biochemických vyšetřeních, při kterých se požaduje blokování vitronektinového receptorů nebo ovlivňování interakcí buňkabuňka nebo buňka-tkáň.

Příklady provedení vynálezu

1. 4-Benzyloxykarbonylskořicová kyselina

a) Benzyl-4-formylbenzoát l

i

304 g (2 mol) 4-formylbenzoové kyseliny se rozpustilo v 1 1 dimethylformamidu (DMF), přidalo se 304 g (2,2 mol) uhličitanu draselného a potom se během 30 minut při teplotě přibližně 40 °C přidávalo 261 ml (2,2 mol) benzylbromidu (exotermická reakce). Směs se míchala další 4 hodiny při 40 °C až 45 °C. Potom se reakční směs vlila do 3 1 ledové vody a extrahovala čtyřikrát 1 1 ethylacetátu. Spojené organické vrstvy se vysušily nad síranem sodným, přefiltrovaly a ethylacetát se odstranil v rotační odparce za sníženého tlaku. Získalo se 503 g oleje. Surový produkt se přímo použil v dalším reakčním stupni.

b) 4-Benzyloxykarbonylskořicová kyselina

245 g (2,4 mol) malonové kyseliny se rozpustilo v 360 ml pyridinu (exotermická reakce, teplota zvýšená napřibližně 50 °C). Potom se přidalo 503 g surového benzyl-4-formylbenzoátu získaného v stupni a) a 20 ml piperidinu a směs se zahřívala při refluxu, dokud se neukončila tvorba oxidu uhličitého (přibližně 7 hodin). Směs se ochladila na teplotu místnosti, potom se přidaly 2 1 vody a produkt se vysrážel okyselením míchané směsi přibližně 600 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové na pH 1,8 při 10 °C. Vysrážený produkt se odfiltroval, promyl vodou a vysušil při 50 °C za sníženého tlaku. Celkový výtěžek ze stupně a) a stupně b): 529,1 g (97 %).

MS (Cl): 283,2 (M+H)^{+ 1}H-NMR (DMSO-Dg) : 8 (ppm) = 12,58 (s, široký, 1H) ; 8,02 (d, 2H) ; 7,85 (d, 2H); 7,65 (d, 1H) ; 7,55 - 7,30 (m, 5H) ; 6,70 (d, 1H) 5,38 (s, 2H)

2) Benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoát

282,3 g (1 mol) 4-benzyloxykarbonylskořicové kyseliny se suspendovalo ve 2 1 toluenu a přidalo se 108 ml (1,48 mol) thionylchloridu. Směs reagovala přibližně 7 hodin, dokud se neukončila tvorba oxidu siřičitého a získal se čirý roztok chloridu kyseliny. Rozpouštědlo se odstranilo za sníženého tlaku v rotační odparce. Zbytek se rozpustil vil dichlormethanu a k roztoku se po kapkách během 1 hodiny přidalo 95,2 g ** ·· ·♦·· (1 mol) 2-aminopyrimidinu a 81 ml (1 mol) pyridinu ve 2 1 dichlormethanu při 0 °C až 5 °C. Reakční směs se míchala 1 hodinu při teplotě místnosti a potom se odpařila za sníženého tlaku v rotační odparce. Zbytek se rozpustil ve 2,5 1 horkého ethanolu, potom se přidalo 1,5 1 vody a směs se pomalu ochladila na 0 °C až 5 °C za vysrážení produktu. Produkt se odfiltroval, promyl vodou a vysušil při-60 °C za sníženého tlaku. Výtěžek: 317,1 g (88 %) .

MS (ES): 360,2 (M+H)^{+ X}H-NMR (DMSO-Dg) : δ (ppm) = 10,85 (s, široký, ÍH); 8,72 (s, ÍH); 8,68 (s, ÍH); 8,02 (d, 2H); 7,85 (d, 2H); 7,65 (d, 1H); 7,55 7,18 (m, 7H); 5,38 (s, 2H)

3) 4- [2- (1,4,5,6-Tetrahydropyrimidin-2-yikarbamoyl)ethyl]benzoová kyselina

305 g (0,85 mol) benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoátu se hydrogenovalo v 20 1 Buchiho autoklávu v 8 1. 20% vodného roztoku octové kyseliny v přítomnosti 25 g 10% palladia na.aktivním uhlí při 40 °C za tlaku vodíku 200 kPa. Po 6 hodinách a absorpci 65,76 1 vodíku se reakce ukončila. Po stání přes noc se směs zahřála na 70 °C % katalyzátor se odfiltroval. Autokláv se promyl 3 1 20% vodného roztoku octové kyseliny při 70 °C. Katalyzátor se promyl 1,5 1 20% vodného roztoku octové kyseliny při 70 °C. Filtrát se odpařil za sníženého tlaku v rotační odparce a zbytek se rozpustil vil vody za zahřívání. Produkt se vysrážel za ochlazení na teplotu místnosti. Směs se ochladila na 0 °C až 5 °C , produkt se odfiltroval, promyl chladnou vodou a vysušil za sníženého tlaku při 50 °C. Výtěžek: 212 g (90,6 %)

MS (ES): 276,1 (M+H)^{+ 1}H-NMR (trifluoroctová kyselina): δ (ppm) = 11,55 (s); 8,15 (d,

2H) ; 7,40 (d, 2H); 3,62 (dd, 4H) ; 3,18 (dd, 2H); 2,95 (dd, 2H) ;

2,15 (m, 2H) • · ·< ·φ·φ ► φ · »Α,1— ···

4) Hydrochlorid 4-{2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylchloridu

110,2 g 0,4 mol) 4-[2-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoové kyseliny se suspendovalo v 1,5 1 toluenu, potom se přidalo 35 ml thionylchloridu a směs se zahřívala 2 hodiny při 70 °C. Potom se přidalo dalších 16 ml thionylchloridu a zahřívání pokračovalo, dokud se neukončil vývoj oxidu siřičitého. Téměř čirý roztok se odpařil do sucha za vzniku 139, 5 g surové sloučeniny uvedené v nadpisu ve formě žlutého prášku. Tento produkt se přímo použil v následující reakci.

MS (FAB): 294,1 ((M+H)⁺ volné zásady) ¹H-NMR (CDC1₃) : δ (ppm) = 13,05 (s, široký, 1H); 9,35 (s, široký, 2H); 8,05 (d, 2H); 7,40 (d, 2H); 3,50 (m, 4H); 3,10 (dd, 2H); 2,95 (dd, 2H); 2,05 (m, 2H)

5) (2S)-3-Karbamoyl-2-(naftalen-l-sulfonylamino)propionová kyselina

132,12 g (1 mol) (S)-asparaginu se rozpustilo ve směsi 800 ml vody a 500 ml 2N hydroxidu sodného. Potom se přidalo 500 ml tetrahydrofuranu. Směs se ochladila na 0 °C a za udržování pH na hodnotě 12,0 až 12,5 pomocí 2N hydroxidu sodného se během 1 hodiny přidal roztok 226,7 g (1 mol) naftalen-l-sulfonylchloridu v 500 ml tetrahydrofuranu. Směs se míchala 1 hodinu při 0 °C za udržování pH na hodnotě 12,5. Potom se směs nechala ohřát na teplotu místnosti, míchala další 2 hodiny a ponechala při teplotě místnosti přes noc. ,pH se nastavilo na přibližně 7 koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou a tetrahydrofuran se odstranil ve vakuu v rotační odparce. Zbývající vodný roztok se ochladil na 0 °C a za míchání okyselil na pH 1,8 přidáním koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Po míchání po dobu 30 minut při 0 °C se odfiltroval vysrážený produkt, promyl vodou a vysušil ve vakuu při 40 °C. Výtěžek: 240 g (75 %) ♦*«» φ * * »··

------Γ

4

4··* »*·

MS (ES):. 323/1 (M+H)⁺ ’ H-NMR (DMSO-D_s): δ (ppm) = 12,50 (s, 1H); 8,65 (d, 1H); 8,35

8,17 (d, 1H); .8,09 (d, 1H); 7,80-7,60 (m, 3H); 7,28 (s, 1H); 6,82 1H); 2,-45 (dd; 1H); 2,23-<dd,.1H)(d,1H);8,20 (d, 1A); (s, 1H); 4,15 (m,

6) (2S)-3-Amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino)propionová kyselina

K míchanému roztoku 148 g (4,1 mol) hydroxidu sodného v 940 ml vody. se přidalo 26 ml (0,5 mol) bromu během 45 minut při 0 °C. Potom se odděleně 129 g (0,4 mol) (2S)-3-karbamoyl-2-(naftalén-i-sulfonylamino)jantarové kyseliny rozpustilo v 400 ml 2N hydroxidu sodného a přidalo se dalších 16 g hydroxidu sodného. Tento roztok se ochladil na 5 °C a za bouřlivého míchání přidal k předem připravenému roztoku bromnanu sodného za udržování teploty reakční směsi pod 10 °C. Směs se -míchala dalších 15 minut při 10 °C a potom se zahřívala 30 minut při 45 °C. Potom se zahřívání ukončilo a exotermická reakce pokračovala 1 hodinu za maximální teploty přibližně 50 °C. Když se exotermická reakce ukončila, směs se zahřívala 20 minut na 70 °C a udržovala na této teplotě 10 minut. Reakční směs se ochladila na 40 °C a při této teplotě se okyselila na pH 6,8 pomocí 330 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové za vysrážení produktu. Po stání přes noc při teplotě místnosti se směs ochladila na 10 °C, produkt se odfiltroval, promyl vodou a vysušil ve vakuu. Výtěžek: 97,7 g (83 %).

MS (FAB): 295,0 (M+H)^{+ 1}H-NMR (DMSO-D₆) : δ (ppm) = 8,58 (d, 1H) ; 8,25 (d, 2H) ; 8,09 (d, 1H); 7,90 (s, velmi široký, 3H); 7,80 - 7,60 (m, 3H); 3,35 (s, velmi široký, 2H); 3,18 (m, 1H); 3,05 (dd, 1H); 2,82 (dd, 1H) .

7) Hydrochlorid ethyl-(2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino) propionátu • · • «tttttt ♦ ♦♦* tt · • ·»·

tt· «

tttt · 4 · · »

147,2 g (0,5 mol) (2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino) propionová kyseliny se suspendovalo vil ethanolu a do směsi se přibližně 2 hodiny zaváděl plynný chlorovodík za zvýšení teploty na přibližně 35 °C a získal se čirý roztok.

Potom se směs odpařila ve vakuu v rotační odparce. Zbytek se rozpustil v horkém ethanolu a přidával se díisopropylether, dokud se nezačal srážet produkt. Produkt se nechal krystalizovat přes noc při teplotě místnosti. Hydrochlorid uvedený v nadpisu se odfiltroval, promyl diisopropyletherem a vysušil ve vakuu. Výtěžek: 148 g (83 %).

MS (ES): 323,2 ((M+H)⁺ volné zásady) ¹H-NMR (DMSO-Dg) : δ (ppm) = 8,95 (s, široký, ÍH) ; 8,63 (d, ÍH); 8,40 - 8,20 (m, 3H); 8,13 (d, ÍH); 8,09 (d, ÍH); 7,80 - 7,60 (m, 3H); 4,12 (m, ÍH); 3,50-3,36 (m, 2H); 3,08 (dd, ÍH); 2,92 ' (dd, ÍH); 0,55 (t, 3H)

8) Hemifumarát ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-(4-(2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu

25,1 g (0,07 mol) hydrochloridu ethyl-(2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino) propionátu se rozpustilo v 100 ml dichlormethanu přidáním 17,7 g (0,21 mol) hydrogenuhličitanu sodného v 30 ml vody. Potom se po dávkách během 30 minut za bouřlivého míchání přidalo 23,2 g (0,07 mol) hydrochloridu 4- (2- (1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylchloridu. Reakční směs se míchala další 1 hodinu a potom se oddělily vrstvy. Organická vrstva se extrahovala roztokem hydrogenuhličitanu a vody a potom se vysušila nad síranem sodným. Síran sodný se odfiltroval a promyl dichlormethanem. Filtrát se zkoncentroval na přibližně 100 ml a k získanému dichlormethanovému roztoku ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino) -3— {4-[2- (1,4,5, 6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu se přidalo 4,1 g (0,035 mol) • · fumarové kyseliny. Směs se zahřívala za refluxu, dokud se nezískal čirý roztok. Za chlazení se začal hemifumarát uvedený v nadpisu srážet. Srážení se ukončilo přidáním 300 ml ethylacetátu. Produkt se shromáždil filtrací, promyl ethylacetátem a vysušil. Výtěžek: 35,5 g (79,5 %), teplota tání: 201 °C.

MS (FAB): 580,3 ((M+H)⁺ volné zásady) ¹H-NMR (DMSO-Dg) : δ (ppm) = 9,73 (s, široký, 1H) ; 8,8 (s, velmi široký, 1H); 8,63 (d, 1H); 8,33 (t, 1H); 8,16 (d, 1H); 8,09 (d, 1H); 7,72 -7,50 (m, 5H); 7,24 (d, 2H); 6,50 (s, IH); 4,08 (t, IH); 3,66 - 3,45 (m, 4H); 3,34 (q, 2H); 3,27 (t, 4H); 2,88 (dd, 2H) ; 2,59 (dd, 2H); 1,79 (m, 2H) ; 0,79 (t, 3H)

9) Farmakologický test:

Hyperkalcinémie indukovaná PTH v krysím modelu TPTX resorpce kostí

V tomto in vivo modelu se stimulace resorpce kostí indukuje v krysách po odstranění štítné žlázy a příštítných tělísek (TPTX) infuzí hormonu příštítných tělísek (PTH). Změny resorpce kostí se monitorují měřením koncentrace sérového vápníku, která se přímo vztahuje k míře resorpce kostí.

Samcům krysy Dawley (OFA-IFFA CREDO, Francie) s hmotností 150 až 200 g dodavatel odstranil štítnou žlázu a příštítná tělíska. Krysám se ponechal volný přístup k standardní komerční granulované potravě obsahující 7 g Ca/kg (UAR) a k vodě Eau de Volvic. Úspěch odstranění štítné žlázy a příštítných tělísek se testoval měřením koncentrací Sérového vápníku 8 dní po operaci u zvířat postících přes noc. Krysy se určily jako TPTX, když byla hladina sérového vápníku nižší než 80 mg/1.

Pro léčbu pomocí PTH se krysí PTH (1-34) (Bachem) rozpustil v 0,15M roztoku chloridu sodného obsahujícího 2 % ·· ·«·· • · * φ φφφ φ φ φ · φφ φφ φ φ φ ♦ · - ..«.

♦ <Γ φ ♦ • φ φ • φ φ φ · ·

Cys-HCl a dodával pomocí osmotických minipump (ALZET 2001D) rychlostí 200 pmol/kg/h. Tyto minipumpy se vložily do intraperitoneálních dutin krys TPTX postících přes noc za anestézie ketaminem (75 mg/kg) a acepromazinem (2,5 mg/kg).' Kontrolní skupina krys TPTX přijímala minipumpy naplněné vehikulem PTH.

Pro stanovení účinku sloučeniny vzorce I se krysám TPTX ošetřeným PTH podávalo perorálně dvakrát 10 mg/kg sloučeniny v době 0 a 3 hodiny po začátku infuze PTH (skupina se sloučeninou). Stejným způsobem se krysám TPTX ošetřeným PTH podávalo vehikulum (skupina s PTH) a krysám TPTX neošetřeným PTH se podávalo vehikúlúm (kontrolní skupina). Pokus se prováděl celkem 6 hodin. Na konci léčebného protokolu se shromáždila plná krev po dekapitaci. Krevní vzorky se odstřeďovaly 15 minut při 3000 ot./min (CR422 Jouan) za vzniku séra.

Celkové koncentrace sérového vápníku ( = kalcinémie) se měřily kolorimetricky (Ciba-Corning) za použití mikroplotnového čtecího zařízení IEMS Labsystems při 540 nm. Rozdíly mezi uvedenými hodnotami kalcinémie ve skupinách se analyzovaly pro změnu a Dunnettovým testem. Aktivita testované sloučeniny se vypočítala jako % účinku podle vzorce:

kalcinémie (skupina se sloučeninou) kalcinémie (skupina s PTH) % účinku = x 100 kalcinémie (skupina s PTH) kalcinémie (kontrolní skupina)

Procento účinku pozorované u sloučeniny vzorce I podávané dvakrát perorálně v dávce 10 mg/kg bylo -45 %. Tento výsledek • 9 9· 9· • 9 · 9 9 9 9

9 9 *_·

9 9 9 ”β ¥

9 9 9 « • 99 999 99 «999 in vivo ukazuje, že sloučenina vzorce I je vysoce účinným inhibitorem resorpce kostí.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Hemifumarát ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino)-3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu vzorce I
2. 2. Farmaceutická kompozice obsahující sloučeninu vzorce I podle nároku 1 a farmaceuticky přijatelný nosič.
3. 3. Způsob přípravy ethyl-(2S)-2-(naftalen-l-sulfonylamino) —3—{4—[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylamino[propionátu vzorce IV a jeho soli zahrnující reakci 4-[2-(1,4,5, 6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl] benzoové kyseliny nebo jejího derivátu vzorce II, kde X je hydroxyskupina nebo odstupující skupina, a ethyl-(2S)-3-amino-2-(naftalen-l-sulfonylamino)propionátu vzorce III nebo soli nebo solí kterékoliv z těchto sloučenin nebo obou těchto sloučenin.

   0 • 9 · 0· ♦· # 9 * * * 9 ♦ 41 9 · -_w ---—-—-—-—— jp“ ’-_φ ♦ • <k 0 0 9 9 • · ·*· 000 00 9999
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačuj ící se t í m , že X je Cl.
5. 5. Způsob podle nároku 3 a/nebo 4, v.yznačující se t í m , že po reakci sloučenin vzorce II a III se používá kyselina a připraví se adiční sůl sloučeniny vzorce IV s touto kyselinou.
6. 6. Způsob podle jednoho z nároků 3 až 5, vyznačující se tím, že se připraví hemifumarát ethyl-(2S)~ -2-(naftalen-l-sulfonylamino)—3-{4-[2-(1,4,5,6-tetrahydropyrimídin2-yl^karbamoyl)ethyl]benzoylamino}propionátu.
7. 7. Sloučenina vzorce XV (XV) * 9 *

   9 · * • * · ♦ · 9 9 99 9 9 kde Y je hydroxyskupina, chlor nebo brom, nebo její sůl.
8. 8. Sloučenina vzorce XV podle nároku 7, kterou je 4-[2-(1,4,5, 6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoová kyselina nebo .4-.[2- (1,4,5, 6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)ethyl]benzoylchlorid nebo sůl kterékoliv z těchto sloučenin.
9. 9. Benzyl-4-[2-(pyrimidin-2-ylkarbamoyl)vinyl]benzoát vzorce XIII nebo jeho sůl.
10. 10 Způsob přípravy_{; 4}. [Z-OAS.e-tetrahydrapynn^-ylkarbamoyl) benzy 7(2? ^ogenaci enzyl [2-(pyrimidrn-2-ylkarbamoyl)vinyljbenzoátu nebo Jeho