CZ200527A3

CZ200527A3 - II Inhibitory HIV proteasy

Info

Publication number: CZ200527A3
Application number: CZ20050027A
Authority: CZ
Inventors: Král@Vladimír; Cigler@Petr; Konvalinka@Jan; Kozísek@Milan; Prejdová@Jana; Pokorná@Jana; Kräusslich@Hans-Georg; Bodem@Jochen; Grüner@Bohumír; Plesek@Jaromír; Lepsík@Martin
Original assignee: Vysoká skola chemicko - technologická; Ústav organické chemie a biochemie AV CR; Ústav anorganické chemie Akademie ved Ceské republiky; Department Of Virology, University Of Heidelberg
Priority date: 2005-01-14
Filing date: 2005-01-14
Publication date: 2006-08-16
Also published as: CZ303046B6

Abstract

Inhibitor HIV proteasy obsahujících substituovanéboranové, karboranové nebo metallakarboranové klastry s poctem atomu boru v kazdém individuálním klastru 6 az 12, kde náboj kazdého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranovéhoklastru je 0, -1 nebo -2, pricemz pocet boranových, karboranových, nebo metallakarboranových klastru v molekule inhibitoru je 1 az 9, pricemz karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom prechodného kovu, vybraného ze skupiny tvoreno Co, Fe, Ni a Ru, a jejich vyuzití, a to jak in vitro, tak in vivo. Vyznacují se vysokou úcinností a stabilitou.

Description

II. Inhibitory HIV proteasy

Oblast techniky:

Vynález se týká nových inhibitorů HIV proteasy a jejich využití, a to jak in vitro tak in vivo.

Dosavadní stav techniky

Virus lidské imunodeficience (HIV) byl identifikován jako etiologické agens AIDS nezávisle v Paříži a Washingtonu (Barre-Sinoussi, F., Chermann, J.C., Rey, F., Nugeyre, M.T., Chamaret, S., Gruest, J., Dauguet, C., Axler-Blin, C., Vezinet-Brun, F., Rouzinoux C., Rozenbaum W., Montagnier, L. (1983) Science 220, 868-871; Popovic, M., Sarngadharan, M.G., Read, E., Gallo, R.C. (1984) Science 224, 497500). Úsilí posledních 18 let vyvinout účinná virostatika proti AIDS vedlo k objevení řady léků, které výrazně napomohly v léčení této nemoci. Přesto se stále nedaří dostat nemoc pod kontrolu a zastavit její šíření. AIDS tak zůstává vážným celosvětovým problémem. Zvláště v rozvojových zemích a zejména v centrální Africe dosahuje epidemie katastrofických rozměrů ohrožujících samu podstatu existence národů a společnosti.

Virus lidské imunodeficience (HIV) patří do rodu Lentivirus z čeledi Retrovirídae. Do této čeledi patří viry, které obsahují diploidní RNA genom a replikují se pomocí reversní transkriptasy. Retroviry se dále dělí do tří rodů: onkovíry, lentiviry a spumaviry (Gelderblom, H.R., P.A. Marx, M. Ožel, D. Gheysen, R.J. Munn, K.l. Joy, and G. Pauli (1990) Morphogenesis and Fine Structure of Lentiviruses. ln Pearl, Lawrence (Ed.). Retroviral Proteinases: Control of Maturation and Morphogenesis). Rod Lentivirus zahrnuje viry, které způsobují pomalá chronická onemocnění. Nejvýznamnějšími zástupci jsou HIV-1, HIV-2 (dále uváděné pod shrnující zkratkou HIV) a opičí lentivirus SIV.

Zralý virion HIV je sférická částice o průměru přibližně 100 až 110 nm. Virové jádro obalené kapsidovým proteinem sestává ze dvou kopií genomové jednovláknové RNA, nukleokapsidových proteinů (NC) a virových enzymů reverzní transkriptasy (RT), integrasy (IN) a proteasy (PR). Povrchový obal je tvořen fosfolipidovou membránou pocházející z hostitelské buňky. Z obalu vyčnívají knoflíčkovité útvary složené ze tří molekul glykosylovaného povrchového proteinu SU, které jsou volně zakotveny do transmembránového proteinu TM (Gelderblom, H.R., P.A. Marx, M.

Ožel, D. Gheysen, R.J. Munn, K.l. Joy, and G. Pauli (1990) Morphogenesis and Fine Structure of Lentiviruses. ln Pearl, Lawrence (Ed.). Retroviral Proteinases: Control of Maturation and Morphogenesis).

HIV genom tvoří dvě identické molekuly RNA o velikosti přibližně 9,2 kb, které kódují 9 různých genů. Základní struktura genomu, která je typická pro všechny retroviry, je tvořena třemi strukturními geny gag, pol a env. Vedle strukturních genů bylo v genomu HIV rozpoznáno 6 genů kódujících proteiny s regulační funkcí, které se podílejí na replikaci viru.

Replikační cyklus HIV uvnitř hostitelské buňky můžeme rozdělit do několika etap (Carrasco L., Sonenberg N., Wimmwe E. (1993) Regulation of Gene Expression in Animal Viruses, ed. by L. Carrasco, et al., Plenům Press, New York): povrchový glykoprotein virového obalu SU rozpoznává a s vysokou afinitou se váže k proteinovému receptoru CD4+, který je exprimován na povrchu T-lymfocytů. K účinné vazbě je navíc zapotřebí ještě koreceptoru, specifického podle typu hostitelské buňky. Virus vstupuje do buňky endocytosou nebo fúzí virového obalu s povrchem buňky a obsah kapsidy se dostává do cytoplazmy buňky. Reversní transkriptasa (RT) přepisuje virovou RNA do dvouřetězcové DNA, která je integrasou (IN) začleněna do chromosomu hostitelské buňky. Takto přetrvává v klidovém stavu (latentní infekce) až do okamžiku, kdy je aktivována a dochází k transkripci virových genů hostitelskou RNA polymerasou II. Podle provirové mRNA se na ribosomech hostitelské buňky syntetisují virové polyproteinové prekursory Gag a Gag-Pol. Posttranslačně modifikované polyproteiny a genomová RNA se soustřeďují u povrchu buňky a procesem nazývaným pučením se uvolňují ve virionu z buňky. Polyproteinové prekursory Gag a Gag-Pol jsou v nezralé částici štěpeny virem kódovanou proteasou (PR) za vzniku funkčních proteinů, čímž vytvářejí zralou, infekční částici. Je-li HIV PR poškozena nebo její aktivita inhibována, virion zůstává nezralý.

Nejvíce prostudovanou je HIV-1 PR. Je to dimerní aspartátová proteasa, která se skládá ze dvou stejných nekovalentně vázaných podjednotek. Primární strukturu monomerní jednotky tvoří 99 aminokyselin. K poznání sekundární struktury H1V-1 PR nejvíce přispěly krystalografické strukturní analysy (Wlodawer, A., Miller, M., Jaskólski, M., Sathyanarayana, B.K., Baldwin, E., Weber, I.T., Selk, L.M., Clawson, L., Schneider, J., Kent, S.B. (1989) Science 245, 616-621), které odhalily přesnou dvojnásobnou rotační C₂ symetrii a vysoký obsah β-struktur. Čtyři z řetězců v jádře • · • · · • · · · ( • · · ’ ··· · · · · · molekuly vytvářejí list tvaru „písmena ψ“ charakteristický pro všechny aspartátové proteasy. Triplet aktivního místa (Asp25-Thr26-Gly27) je umístěn v ohybu proteinového řetězce a jeho struktura je stabilizována sítí vodíkových vazeb.

HIV PR se musí nejprve autokatalyticky vyštěpit z polyproteinového prekursoru a následně v něm rozštěpit devět přesně definovaných míst. HIV PR specificky štěpí virový polyprotein i přesto, že se štěpená místa od sebe navzájem dosti liší v aminokyselinové sekvenci. Na rozdíl od jiných endopeptidas (pepsin, trypsin, renin) hydrolyzujících peptidové vazby v sousedství určitých aminokyselin, se u HIV PR obdobná závislost na primární sekvenci nedá snadno stanovit. Zde se spíše předpokládá specifita plynoucí z kumulativního účinku na sobě nezávislých převážně slabých interakcí mezi jednotlivými vedlejšími řetězci v substrátu a odpovídajícím podmístem v enzymu. Podstatný vliv má hydrofobní interakce, plocha povrchu, polarita, potenciál sekundární struktury a další vlivy (Poorman, R.A., Tomasselli, A.G., Heinrikson, R.L., Kézdy, F.J. (1991) J. Biol. Chem. 266,14554-14561).

Inhibitory HIV proteasy

Několik kroků životního cyklu HIV bylo vybráno jako bod možného terapeutického zásahu. Jedná se především o reversní transkriptasu (dideoxynukleosidy, jejich analoga a nenukleosidové inhibitory), navázání a vstup virionu do hostitelské buňky (rozpustné CD4 receptory a jejich deriváty, polyaniontové sloučeniny, inhibitory fúze), integrace proviru integrasou do hostitelského chromosomu, regulace transkripce proteinovými produkty genů tat a rev aj. (pro souhrn De Clerq, E. (1998) Collect. Czech. Chem. Commun. 63, 449-479). Zrání retroviru a především jeho nejdůležitější enzym HIV proteasa, která je předmětem této přihlášky vynálezu, se stal také předmětem rozsáhlého výzkumu a racionálního navrhování léčiv. Pro klinické používání byly nebo v nejbližší době bude v ČR schváleno sedm inhibitorů: saquinavir, ritonavir, indinavir, nelfinavir, amprenavir, lopinavir a atazanavir. Všechny tyto inhibitory kompetitivně inhibují vazbu přirozených substrátů na HIV PR a snižují infektivitu viru blokováním maturace virionu.

Vznik resistence vůči inhibitorům HIV PR

Uvedení proteasových inhibitorů na trh na přelomu roků 1995 a 1996 a zavedení vysoce aktivní antiretrovirové terapie (HAART - highly active antiretroviral therapy) vedlo ke zpomalení nástupu oportunních infekcí a poklesu mortality, což zvýšilo » · · · « • · • · · · naději pacientů i lékařů na nalezení uspokojivé terapie AIDS. Bohužel, brzy po zavedení nových léčiv se objevily i jejich limity.

Při aplikaci PR inhibitoru dojde k potlačení replikace viru. Je-li replikace potlačena neúplně, může pod selekčním tlakem přežít malá populace víru resistentního vůči příslušnému inhibitoru. Tento jev vede k resistenci viru (Larder, B., Richman, D„ Vella, S. (1998) HIV resistance and implications fortherapy, MediCom lne., Atlanta, USA). Do dnešní doby byly pozorovány mutace na nejméně 49 pozicích v 99 aminokyselinovém monomeru (Gulnik, S., Erickson, J.W., Xie, D. (2000) Vitam. Horm. 58, 213-256).

Hlavními faktory, které jsou zodpovědné za rychlý vývoj resistentních variant, jsou přirozená variabilita HIV genomu (polymorfismus) a dynamická virová replikace za latentní fáze a během ustáleného stavu (Erickson, J.W., Buřt, S.K. (1996) Annu. Rev. Pharmacol. Toxicol. 36, 545-571). Genetická variabilita HIV vzniká pravděpodobně kombinací vlivu vysoké chybovosti reversní transkriptasy, genomové rekombinace a selekční síly lidského imunitního systému.

Existuje několik možných strategií, kterými si virus může vyvinout resistenci k proteasovým inhibitorům. Mezi hlavní patří mutace ve vazebném místě enzymu, které přímo ovlivňují vazbu; mutace mimo vazebné místo enzymu, které ovlivňují vazbu inhibitoru nepřímo; mutace štěpených míst HIV PR v polyproteinových substrátech. Svůj příspěvek k resistenci mohou mít mutace, které snižují stabilitu dimeru HIV PR a tím afinitu k inhibitoru, a konečně i mutace mimo vlastní oblast proteasy, které mohou mít za následek například účinnější posun čtecího rámce (Erickson, J.W., Buřt, S.K. (1996) Annu. Rev. Pharmacol. Toxicol. 36, 545-571; Boden, D., Markowitz, M. (1998) Antimicrob. Agents Chemother. 42, 2775-2783).

Známé inhibitory HIV proteasy můžeme rozdělit do tří základních skupin: (i) sloučeniny navržené jako izostery tranzitního stavu substrátu (statinový, hydroxyethylaminový, hydroxymethylenový, hydroxyethylenový, «.«/-difluoroketony apod.) (ii) látky navržené pomocí racionálního designu na základě geometrické podobnosti se substrátem (např. inhibitory řady DMP) (iii) sloučeniny s náhodnou strukturní podobností k substrátu, získané sereeningem přírodních látek izolovaných např. z biologického materiálu (Lebon F., Ledecq M. (2000) Curr. Med. Chem. 7, 455-477).

• · ·· • · · · · · • · · · · • ······ · • β · · ··· · ·· ·

Design inhibitorů virových proteas je netriviální problém. Na rozdíl od řady jiných enzymů, jejichž substrátem je jednoduchá organická molekula (např. synthasa oxidu dusnatého má jako přirozený substrát L-arginin, a tak jednoduché modifikace jako N“-OH-Arg či N“-Me-Arg jsou velmi úspěšnými inhibitory), je v případě návrhu inhibitoru pro tento enzym situace podstatně složitější. Přirozeným substrátem je totiž polypeptid, který je na specifickém místě rozpoznán a rozštěpen za vzniku funkčních enzymů a strukturních proteinů virionu. Teoreticky, jak metodami molekulového modelování na semiempirické úrovni a ab initio výpočty, i prakticky představuje design specifického inhibitoru HIV proteasy složitý problém, kdy nízkomolekuíární substrát musí mít vyšší afinitu k enzymu než přirozený polypeptid.

Všechny inhibitory HIV proteasy používané v lékařské praxi (saquinavir, ritonavir, indinavir, nelfinavir, amprenavir, lopinavir a atazanavir) lze zařadit do skupiny (i). Mají peptidomimetický charakter a jsou kompetitivními inhibitory aktivního centra enzymu. Takové látky však obvykle mají nepříznivé farmakodynamické vlastnosti (pro dosažení účinné koncentrace v infikovaných buňkách je potřeba podávat orálně značné dávky léčiv) a po čase vůči nim vzniká rezistence. Pro překonání rezistence je tedy obecnou snahou objevit inhibitory nepeptidové povahy, které je možné vyvíjet racionálním návrhem léčiv na základě strukturních informací, získaných rentgenostrukturní analysou komplexů HIV PR a dosud známých inhibitorů, případě testováním kombinatoriálních nebo jiných knihoven chemických sloučenin.

Podstata vynálezu

Uvedené nevýhody odstraňují inhibitory HIV proteasy obsahující klastry vybrané ze skupiny tvořené borany a/nebo karborany a/nebo metallakarborany, s počtem atomů boru v každém individuálním klastru 6 až 12, kde náboj každého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranového klastru je 0, -1 nebo -2, přičemž počet boranových, karboranových, nebo metallakarboranových klastrů v molekule inhibitoru je 1 až 9, přičemž karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom přechodného kovu, vybraného ze skupiny tvořené Co, Fe, Ni a Ru,

Inhibitory HIV proteasy obsahuj klastry, v nichž jsou přítomné další heteroatomy, které jsou vybrány ze skupiny tvořené N, P, Si, Ge, Sn, S,

Předmětem vynálezu jsou dále inhibitory HIV proteasy obecného vzorce (I), • · 0 00 0 00000

000 000 00 00 0000 00 0000 00 00· (R¹)_nA(—X—Y—Z)_m

O), kde A je klastrový anion Β_1οΗιο^(2_), B12Hi2^(2_), CB6H₇ ^h, CByHe^.CBofVt CB1OH1O^W, CBnHi2^(-), SiBi-|Hi2^(-), SiBnHn^, SnBuHi?²^ GeB11Hn⁽² ⁾, 7,8-C2B9H12⁽-’ 7,9-C2B9Hi2^W,SÍ2BioHi2^H, [(1 ,2-C2BgHi 1 )2-3-Co(lll)]^, [(1 J-CzBsHnJz-S-Coílll)]^ [(C2B9Hii)Co(lll)(C2B8Hio)jCo(lll)(C2B9Hi-i)]^(2-), [(1,2-C2B9Hi1)2-3-Fe(lll)]^(-), [(IJ-CzBgHn^S-FeíllOlWKI^BeHnM-NKIII)]^ [HCsHsJFeOIIXCBwH^, [(C5H5)Co(III)(1,2-CB1oH1i)]^{-⁾, [(C5H₅)Ni(IIIX1 ,2-CB₁₀H₁i)]^<->, [(C₂B_íoH₁₂)2M(III)]<-> nebo neutrální klastr 1,2-C₂B8H₁₀, 1,6-C₂B₈Hio, 1,1O-C2B₈Hio, 1 ,2-C₂Bi₀H₁₂, 1,7C₂B₁₀H₁₂, 1,12-C₂BioHi2, P₂B-ioHio, SBhHh, NB-hHh, PBhHh, [[(C5H5XI ,2CsBgHnXSCoOHX.KCsHsXU-C^HnXS-CoOll)], [(CsHsXI^BgHnXZFeOII)], [(C₅H5X1,7-C₂B9H₁₁)-3Fe(lll)],[(C₅H₅X1,2-C₂B₉H₁₁)Ni(lll)]₍ [(C₅H₅)Fe(ll)(C₃B8H₁₁)], KCsHgjRuíllXCaBeHnXJÍCaBsHnh-Feíll)], [(C₅H5)Fe(ll)(C₃B₇H₁₀)], [1-(C₅H₅)Fe(ll)(PC₂B8H₁₀)], [(CzBsHnXCoílllXCsBeHu)], [(C₂B₁₀Hi₂)-M(lll)(C₅H₅)] kde substituenty obecného vzorce —X—Y—Z a R¹ jsou navázány na atomech boru, uhlíku nebo heteroatomech klastru A, kde j je 1 až 3,

M značí Fe, Co, Ni, Ru a kde R¹ je stejné nebo různé a je vybráno ze skupiny obsahující vodík, halogen, methyl, hydroxy, fenyl, fenylen, thiol, methoxy a trifluoromethoxy skupinu, m je 0,1 a 2, n je 0 až 12,

X je různé nebo stejné a značí skupinu —0—, —C(=0)—, —CH₂—, —N(R³)—, —P(R³)—-, —S —, C1 až C₁₀ alkandiyl, — (CH₂CH₂O)_q—, —O(CH₂CH₂O)_q—, —(OCH₂CH₂)_q—, — (CH₂CH₂O)qCH₂CH₂—, — (OCH₂CH₂)_qN(R³)—, —(OCH₂CH₂)_qN⁺(R³)(R⁷)—, — (OCH2CH2)qN(R³)(CH2CH₂O)_q—, —(OCH₂CH₂)qN⁺(R³)(R⁷)(CH₂CH2O)q—, fenylen substituovaný nezávisle O až 3 substituenty R¹⁴, v případě metallakarboranů typu [(1,2-C₂B9Hn)₂-3-M(lil)]^(_) je dále X můstkové vázaná skupina >S, >N, >N(R³)⁺, >P, >0₂P, >0₂P(=0) , fenylen substituovaný • · • · • · · · nezávisle O až 3 substituenty R¹⁴, ethandiyl substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R¹⁴, na níž je připojen substituent Y , kde M má vpředu uvedený význam kde q nabývá hodnot 0 až 12, kde R³ je stejné nebo různé a značí vodík, A, —(CH₂CH₂O)_q—A , —S(=O)_k(R⁷), —G(=O)(R⁵), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), Ci až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C8 alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C₈ alkynyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, fenyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, naftyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, adamantyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, C3 až C14 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹⁰ nebo 0 až 5 R¹¹, nebo 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny tvořené z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 4R¹¹, kde q má vpředu uvedený význam a k je 0, 1, nebo 2 kde R¹⁰ je stejné nebo různé a značí vodík, ketoskupinu, halogen, kyanoskupinu, —CH₂N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), —C(=O)O(R⁷), —C(=O)(R⁵), —OC(=O)(R⁷), — O(R⁷), C₂ až C₆ alkoxyalkyl, _S(=O)_k(R⁷), —NHC(=NH)NH(R⁷), —C(=NH)NH(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)C(=O)(R⁷), =N—O(R⁸), —N(R⁸)C(=O)O(R⁸), —OC(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2(R⁷), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), Cl až C4 alkyl, C₂až C4 alkenyl, C3 až C10 cykloalkyl, C₃ až C₆ cykloalkylmethyl, fenyl, pentafluorofenyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, C₇ až C10 arylalkyl, —C(=O)— NH(OH), —C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)₂, sulfonamid, formyl, C3 až C₆ cykloalkoxy, C1 až C₄ alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), C1 až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ haloalkoxy, C1 až C₄ alkoxykarbonyl, C1 až C₄ alkylkarbonyloxy, C1 až C₄ alkylkarbonyl, C1 až C4 alkylkarbonylamino, —OCH₂C(=O)O(R⁷), 2-(1-morfolino)ethoxy, azido, —C(R⁸)=N—O(R⁸), C₅ až C₁₄karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹¹, nebo 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R¹¹, kde k má vpředu uvedený význam kde R⁷ je stejné nebo různé a značí • · ♦ © · · • © ·· ··© vodík, fenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, fenylmethyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C2 až C₄ alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až C6 alkylkarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C1 až C₆ alkoxykarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až C6 alkylaminokarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C3 až C₆ alkoxyalkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R⁷vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R⁷ vázán na atom kyslíku, kde R¹⁴ je různé nebo stejné a značí

H, keto, halogen, kyano, —CH₂NH₂, —NH₂, —C(=O)OH, —OC(=O)(Ci až C₃ alkyl), —OH, C₂ až C₆ alkoxyalkyl, — C(=O)NH₂, —OC(=O)NH₂, —NHC(=O)NH₂, —S(=O)₂NH₂, Ci až C₄ alkyl, C₂ až C₄ alkenyl, C₃ až Ci₀ cykloalkyl, C₃ až C₆cykloalkylmethyl, fenyl, benzyl, fenethyl, fenoxy, benzyloxy, nitro, C-ι až Cw arylalkyl, —C(=O)—NH(OH), — C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)₂ , C₃ až C₆ cykloalkoxy,

Ci až C₄ alkyl substituovaný —NH₂, Ci až C₄ hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C₄ haloalkyl, Ci až C₄ haloalkoxy, Ci až C₄ alkoxykarbonyl, Ci až C₄ alkylkarbonyloxy, Ci až C₄ alkylkarbonyl, Ci až C₄ alkylkarbonylamino, —OCH₂C(=O)OH, 2-(1-morfolino)ethoxy, azido, aryl(Ci až C₃ alkyl), C₅ až Ci₄karbocyklický zbytek, 5- až 10-členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁶, kde R⁸, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, halogen, hydroxy, nitro, kyano, Ci až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, Ci až C4 alkoxy, —C(=O)OH, , — C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH2), —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C3 až C6 cykloalkoxy, —O(R⁷), Ci až C4 alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), C2 až C6 alkoxyalkyl, Ci až C4 hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C4 haloalkyl, Ci až C4 haloalkoxy, Ci až C4 alkoxykarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, Ci až C4 alkylkarbonyl, Ci až C4 alkylkarbonylamino, — S(=O)k(R⁷), — S(=O)2N(R⁷)(R⁸), — NHS(=O)₂(R⁸), —OCH₂C(=O)OH, 2-(1-morfolino)ethoxy, —C(R⁸)=N—O(R⁸),

5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁹, C₃ • · · ···· · · ·· ··· · • · ♦ · ·· • · • · 9 · · ·· ·

Q ··· · ··*···· ··· až C₄ uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo 6-členný kruh, tento 5- nebo 6-členný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, C₁ až C₄ alkyl, Cí až C₄ alkoxy, hydroxy, —N(R⁷)(R⁸), nebo pokud je R⁶ připojen k nasycenému atomu uhlíku, R⁶ může být =0 nebo =S, kde k a R⁷ má vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R⁸ je stejné nebo různé a značí vodík, hydroxy, trifluoromethyl, Cí až C₆ alkoxy, C₂ až C₆ alkenyl, fenylmethyl, amino, Cí až C₆ alkyl, Cí až Cq alkyl substituovaný O až 3 skupinami vybranými nezávisle z hydroxy, Cí až C₄ alkoxy, halogen, amino, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R⁸ vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R⁸ vázán na atom kyslíku, kde R⁹ je různé nebo stejné a značí vodík nebo methyl, kde R⁶, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxy, Cí až C₄ hydroxyalkyl, Cí až C₄ alkoxy, Cí až C₄ alkyl, C3 až C₆ cykloalkyl, C3 až Οβ cykloalkylmethyl, — CH2N(R⁷)(R⁸), —

N(R⁷)(R⁸), C₂ až Οθ alkoxyalkyl, C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ alkoxykarbonyl, —

C(=O)OH, C1 až C₄ alkylkarbonyloxy, C1 až C₄ alkylkarbonyl C(R⁸)=N—0(R⁸), kde R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam,

R⁷ a R⁸ mohou být alternativně připojeny tak, aby tvořily —(CH2)₄—, —(CH₂)s—, —CH2CH₂N(R⁹)CH₂CH2— nebo —CH2CH2OCH2CH2—, kde R⁵ je různé nebo stejné a značí vodík, halogen, fenylmethyl, fenethyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)₂, sulfonamid, azido, formyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, kyano, -CH₂N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), —OCH₂C(=O)OH, —C(=O)O(R⁷), — OC(=O)(R⁷), —0(R⁷), C₂ až C₆ alkoxyalkyl, —S(=O)_k(R⁷), — NHC(=NH)NH(R⁷), —C(=NH)NH(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)C(=O)(R⁷), =N—0(R⁸), —N(R⁸)C(=O)O(R⁸),

OC(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)C(—O)N(R⁷)(R⁸), — C(R⁸)=N—0(R⁸), • · · · • t • ··· ···

-N(R⁸)S(=O)2N(R⁷)(R⁸), — N(R⁸)S(=O)2(R⁷), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), Ci až C4 alkyl, C₂až C₄ alkenyl, C3 až C₁₀ cykloalkyl, C3 až C₆ cykloalkylmethyl, C₇ až C₁₀ arylalkyl, C₃až C₆ cykloalkoxy, C1 až C₄ alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), až C₄ hydroxyalkyl,

C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ haloalkoxy, C1 až C₄ alkoxykarbonyl, C1 až C₄alkylkarbonyloxy, C1 až C₄ alkylkarbonyl, C-ι až C₄ alkylkarbonylamino, 2-(1morfolino)ethoxy, -((^ až C₃ alkyl)aryl substituovaný 0 až 2 R⁶, C₅ až C_i4karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 3 R⁶, 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁶, kde k, R⁶, R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenethyl, fenoxy, C3 až C10 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, —C(=O) —NH(NH2), C2 až C6 alkoxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C4 alkylkarbonyloxy, —NHS(=O) — (R⁸), fenylmethoxy, halogen, 2-(1-morfolino)ethoxy, —C(=O)O(R⁷), — C(=O)— NH(OH), —C(=O)N(R⁷)N(R⁷)(R⁸), kyano, —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C₃—C₆ cykloalkoxy, C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ haloalkoxy, C₂až C₄ haloalkenyl, C₂ až C₄ haloalkynyl, —N(R⁷)(R⁸), —C(R⁸)=N—O(R⁸), —NO2i— O(R⁷), —N(R¹²)(R¹³), - S(=O)k(R⁷), —S(=O)kN(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —OC(=O)N(R⁷)(R⁸), — C(=O)(R⁵), — OC(=O)(R⁵), —OC(=O)O(R⁷), fenyl, — C(=O)N(R⁷)—(C1 až C₄ alkyl), N(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R¹²)(R¹³), — C(=O)—(C1 až C₄ alkyl)—N(R⁷)C(=O)O(R⁷),

C1 až C₄ alkoxy substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin:

R⁵, C₃ až C₆ cykloalkyl, — C(=O)O(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), — N(R⁷)(R⁸) nebo hydroxyl,

C1 až C₄ alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin:

R⁵, =N(R⁸), =NN(R⁷)C(=O)N(R⁷)(R⁸) nebo —N(R⁷)(R⁸),

C₂ až C₄ alkenyl substituovaný 0 až 4 R⁵, C2 až C4 alkynyl substituovaný 0 až 4 R⁵, 5- až 6-členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, C3 až C4 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo 6-členný kruh, tento 5- nebo 6členný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, C1 až C₄ alkyl, C1 až C₄ alkoxy, hydroxy, —N(R⁷)(R⁸), nebo pokud je R¹¹ připojen k nasycenému atomu uhlíku, R¹¹ může být =0 nebo =S, • · » · « · · · · ·· · ·· ···· ·· ···· ·· ··· kde k, R⁵, R⁷ a R⁸ mají vpředu uvedený význam, kde R¹² je různé nebo stejné a značí vodík nebo Cí až C₃ alkyl, kde R¹³ je různé nebo stejné a značí —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R⁷)NH(R⁸), -C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)(R⁸), — C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)NH(R⁸), -C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)C(=O)O(R⁷), —C(=O)H, — C(=O)(R⁵), —C(=O)—(C1 až C₄ alkyl)—N(R⁷)(R⁸), — C(=O)—(Cí až C₄ alkyl)—, N(R⁷)C(=O)O(R⁷) nebo 1 až 3 aminokyseliny spojené amidovými vazbami k atomu dusíku pomocí karboxylových skupin, kde R⁵, R⁷ a R⁸ mají vpředu uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxyl, Cí až C₄ hydroxyalkyl, Cí až C₄ alkoxy, Cí až

C₄ alkyl, C₃ až C6 cykloalkyl, C3 až C_s cykloalkylmethyl, — CH₂N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), C₂ až C6 alkoxyalkyl, C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, C1 až C₄ alkylkarbonyloxy, C1 až C₄ alkylkarbonyl nebo —C(R⁸)=N— O(R⁸), kde R⁷ a R⁸ mají vpředu uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na síře, značí =0, kde Y je různé nebo stejné a značí C1 až C₁₀ alkandiyl substituovaný O až 4 substituenty ze skupiny tvořené R² a R³; C1 až C10 cykloalkandiyl substituovaný O až 4 skupinami R²; —X—, —C(=0)—; — (CH2CH2O)q—; —O(CH2CH2O)q—; — (OCH2CH2)q—; — (CH2CH2O)qCH2CH2—; —S(=0)k—; — P(=O)(OR³)—X—; — P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—; —P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—; _C(=O)-X-; -(CF2)_P-; fenylen substituovaný nezávisle O až 3 substituenty R¹⁴, kde k, q, X, R¹⁴ a R^3, mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R² je různé nebo stejné a značí vodík, —A, —X—A, —0(R⁷), —S(R⁷), —N(R⁷), —C(=O)O(R⁷), keto, C1 až Ce alkyl substituovaný O až 3 R⁵, C2 až Cs alkenyl substituovaný O až 3 R⁵, fenyl, benzyl, fenyl substituovaný nezávisle O až 5 substituenty R¹⁴, alkynyl substituovaný O až 3 R⁵, C-i až Cg perfluoroalkyl, C3 až C14 • · · ·

............

karbocyklus substituovaný 0 až 3 R⁵ nebo 0 až 3 R⁶, nebo 5 až až 10 až členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2, oligoethylene glykol, R⁶, kde A, X, R⁵, R⁶, R¹¹, R¹⁴ a R⁷ mají vpředu uvedený význam, kde R⁴ je různé nebo stejné a značí vodík, Cí až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C₈ alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C8 alkynyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, a C3 až Cu karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹⁰ nebo 0 až 5 R¹¹, nebo 5až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R¹¹, kde R¹⁰ a R¹¹ mají vpředu uvedený význam, kde Z je různé nebo stejné a značí vodík, A, —X—A, (—X—A)₂, —C(=O)—X—A, —CH(OH)—X—A, —CH(NH₂)—X—A, NH-A, NH-CH(OH)CH-NH-A —S(=O)_k—X—A, —O—P(=O)(OR³)—X—A, —O—P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—A, R³, R⁷, R¹⁰, C·) až C10 alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami R², —OH, —O(R³), kalix[4]aren substituovaný nezávisle 0 až 4 R³, kde k, A, X, R², R³, R⁷, R¹⁰ a R⁴ mají vpředu uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.

Dále předmětem vynálezu jsou inhibitory HIV proteasy obecného vzorce (II), (R¹)_nA(_X-Z)_m (II).

kde A, X ,Z a R¹ a m,n mají vpředu v předcházejícím nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole,

Inhibitory HIV proteasy jsou zejména sloučeniny:

GB-19 [(1,2-C₂B₉H₁i)-3,3‘-Co-8^,,10'-(OH)₂-(1,2-C₂B₈Hio)-3“Co-(1“,2“-C₂B₉Hii)]Na₂GB-26 [8,8’-μ-(1,2-C₆H₄)-(1,2-C₂B₉H₁₀)(1 '^'-CzBgHioj-S.S-CojNa GB-27 [4,8'-8,4'-μ-(1,2-C₆H₄)₂(1,2-C₂B₉H₉)(1 '^'-CiiBgHgW-CojNa

9999

9 9

9 9 9 9

9 9

999 • · 9

9999 · ·

GB-28 [8,8’-p-((4-C_eH₅)-1,2-CeH3)-(1,2-C2B₉H₁o)(1’,2^,-C₂B₉Hio)-3,3‘-Co]Na

GB-29 [4,8’-p-((4-CH₃)-1,2-C₆H₄)-8,4’-p-((5-CH₃)-1,2-C₆H₄)-(1,2-C₂B₉H₉)(1 ’,2'C₂B₉H₉)-3,3'-Co]Na

GB-30 [8,8’-p-((4-CH₃)(5-CH₃)-1,2-C₆H₄)-(1_I2-C₂B₉Hio)(1',2'-C₂B₉H₁₀)-3_>3^,-Co]Na

GB-31 [(1,2-C₂B₉Hn)-3,3‘-Co-(1,2-C₂B₈H₁₀)-3“Co-(1 “,2“-C₂B₉H₁₁)]Na₂

GB-35 [(1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2^,-C₂B₉H₁₁)-8-(OCH₂CH₂)₂O-d₎lCH(C₆H5)CH(C6H5XOCH2CH2)2-8”-0-(1”,2-C2B₉H₁o)-3”_i3”’-Co(1’”,2”’C₂B₉Hii)]Na₂

GB-40 [(8-(C₆H₅0-(CH₂-CH₂0)₂)-1,2-C₂B₉H₁o)(1^,,2^,-C₂B₉H₁i)-3,3'-Co]Na

GB-41 [(8-((3-CF₃)-C₆H₄O-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-C₂B₉H₁₀)(1’,2^,-C₂B₉H₁₁)-3,3^,-Co]Na

GB-42 [(8-((2-CH₂-C₆H5)-C₆H₄O-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-0269^)10)(1^2^0269^1^)-3,3'Co]Na

GB-43 [(S-^-CCCsHs^KeH^CHa-CHsO^-l^-CsBgHioXr^^CsBgHii^.S'Co]Na

GB-44 [(8-((4-C6H5)-C₆H₄0-(CH2-CH20)2)-1,2-C₂B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B₉Hi₁)-3₎3^,-Co]Na

GB-45 [(8-(C₆F5O-(CH2-CH2O)2)-1,2-C2B₉H₁₀)(1^,I2^,-C₂B₉H₁i)-3_I3^,-Co]Na

GB-46 [(1,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 \2LC₂B₉Hii)-8-(OCH2CH₂)2NH(CBioH₁₀)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2^,’-C2B₉Hio)-3”,3”’-Co(1”’_I2”’-C₂B₉Hii)]Na2

GB-47 [(8-((2-OCH₃)-C6H₄0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1’,2^,-C2B₉H₁₁)-3,3'Co]Na

GB-48 [(1 ,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1 '^'-CzBgHuXe-ÍOCHzCHzhNHíCHzCHzCHzCHs)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B₉Hio)-3”,3’-Co(1^,”I2”^,-C2B₉H₁₁)]Na

GB-49 [(8-((CBioHio)NH-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉Hio)(1^,,2^,-C₂B₉Hii)-3₍3^,-Co]K

GB-50 [(1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 \2LC₂B₉Hii)-8-(OCH₂CH₂)2N(CH₂CH₃)2CH2CH₂OCH₂CH₂-8”-0-(1”,2”-C2B₉Hio)-3”₎3”^,-Co(1’”₎2”’-C₂B₉Hn)]Na

GB-51 [(8-((4-CH₃)-C₆H₄-S0₂NH-(CH2-CH20)2)-1₍2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C₂B₉H₁₁)-3,3' Co]Na

GB-52 [(8-((4-CH₃)-C₆H₄-S02N(CH2CH2CH2CH₃)-(CH2-CH20)2)-1,2-C₂B₉Hio)(1’,2'C₂B₉Hii)-3,3'-Co]Na

GB-53 [(8-((CH₂)6(CH)₃CCH2-0-(CH₂-CH20)2)-1,2-C2B₉Hio)(1’,2’-C₂B₉H₁₁)-3,3'Co]Na • 4

4444 • 4 • 4 · 4

GB-54 [(8-(C₆F50-(CH₂)₅0)-1,2-C2B9H₁o)(1',2^,-C₂B9H₁₁)-3,3^,-Co]Na

GB-55 [(8-((C₆H₅CH2OCH₂)₂(HOCH2)C-CH₂O-(CH₂-CH₂O)2)-1 ,2-C₂B₉H_1o)(1 ',2'CzBgHuj-S^-ColNa

GB-56 [(1 ,2-C₂B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C2B9Hii)-8(OCH₂CH₂)₂OCH₂C(C₆H₅CH₂OCH₂)CH₂(OCH₂CH₂)₂-8”-O-(1”,2”C₂B₉H₁₀)-3”,3’”-Co(1’”,2’”-C₂B9Hi₁)]Na₂

GB-57 [(1 ,2-C₂B₉Hi₀)-3,3’-Co(1 ',2’-C₂B₉Hii)-8-(OCH₂CH₂)₂N(SO2((4-CH3)-C₆H₅))CH₂CH₂OCH₂CH₂-8”-0-(1”,2”-C₂B₉Hio)-3”,3”’-Co(r”,2”’-C₂B₉H₁₁)]Na₂

GB-58 [(8-((C₆H₅CH₂)₂CH-0-(CH₂-CH₂0)₂)-1,2-C₂B₉HioX1’,2’-C₂B9Hi₁)-3,3’-Co]Na

GB-59 [(8-((C₆H₅CH₂)₂CH-(CH₂)₅0)-1_I2-C₂B₉Hio)(1^,I2’-C₂B₉H₁₁)-3,3’-Co]K

GB-60 [(8-((5-(CH3)₂N)-1-C₁oH6-S0₂NH-(CH₂-CH₂0)₂)-1₎2-C2B₉H₁o)(1^,)2^,-C₂B₉H₁₁)3,3'-Co]Na

GB-61 [(8-((C₂B₁oHii)-0-(CH2-CH₂0)₂)-1,2-C₂B₉H₁o)(r,2’-C₂B₉Hn)-3,3^,-Co]Na

GB-63 [(8-(C₆H4(CO)(S02)N-(CH₂-CH₂0)2)-1,2-C₂B₉H₁o)(1^,,2^,-C₂B₉H₁ i)-3,3'-Co]Na

GB-64 [(8-(C6H4(CO)(CO)N-(CH2-CH₂O)₂)-1,2-C₂B₉Hi₀)(r,2'-C₂B₉Hii)-3,3'-Co]Na

GB-65 [(8-(((4-CH3)-C6H4SO₂)₂N-(CH₂-CH2O)₂)-1_I2-C₂B₉H10)(1^,,2^,-C₂B₉H₁1)-3_I3^,Co]Na

GB-67 [(8-((4-NH₂)-C₆H4-SO₂NH-(CH₂-CH₂O)₂)-1 ,2-C₂B₉H_1o)(1 ^,,2^,-C₂B₉Hh)-3,3’Co]Na

GB-69 [(8-(NH₃-(CH₂-CH₂O)₂)-1 ^-CsBgHwXI’,2^269^)-3,3^0]

GB-70 [(1,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1 '^'-CzBgHioXe.eLp-NH-CHzCHaOCHzCHz-e”^(1 ”,2”-C₂B₉Hio)-3”,3’”-Co(1 ’”,2’”-C₂B₉Hn)]Na

GB-71 [(1,2-C₂B₉H₁₀)-3,3^,-Co(r,2’-C2B9Hio)-8,8^,-M-N(CH2CH₂OCH₂CH₂-8”-0(1”,2”-C₂B₉Hio)-3”,3’”-Co(1’”,2’”-C₂B₉Hi₁))₂]Na₂

GB-72 [(8-(kalix[4]aren-0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁oX1^,(2’-C₂B₉Hii)-3,3^,-Co]Na

GB-73 [1,3-((1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 '^'-CzBgHnXe-ÍOCHzCHzhO^kalÍxHlarenlNaz

GB-74 [1,2,3-((1 ,2-C2B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C2B9Hi₁)-8-(OCH₂CH2)20)3kalix[4]aren]Na₃

GB-75 [1,2,3,4-((1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2’-C₂B₉H₁₁)-8-(OCH2CH2)₂O)4kalix[4]aren]Na4

GB-76 [(8-((3-OH)(5-OH)-C6H30-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉Hio)(1^,,2'-C2B₉H₁i)-3,3'Co]Na « · ·* · • · · • ·*·· • · • ·· · *· •6 «··* • » * • 9 · · · • · ♦ « • » · ·* ···

GB-77 [(1₎2-C₂B9H₁o)-3_i3’-Co(1^,j2’-C2B₉Hii)-8-(OCH₂CH2)2(-3-0-(C₆H3(1-OH))-50)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”₎2”-C2B9H₁o)-3”,3”’-Co(1’”,2”^,-C2B9H11)]Na2 GB-78 [1,3,5-((112-C2B9H1o)-3,3’-Co(1’,2’-C2B9H11)-8-(OCH2CH2)20)3-C6H3]Na3 GB-79 [((1,2-C2B9Hio)-3,3’-Co(1^,,2^,-C2B9H₁₁)-8-(OCH2CH2)20)3-NH]Na2

GB-80 [(1,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2’-C2B9Hii)-8-(OCH₂CH2)2NHCH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B9Hio)-3”,3”’-Co(1”^,,2’”-C2B₉H₁₁)]Na

GB-82 [(1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2’-C2B₉Hio)-8,8^,-m-S-CH2CH20CH2CH2-8”-0(1”,2”-C2B9H1o)-3”,3’”-Co(1^,”,2^,”-C2B9H₁₁)]Na

GB-85 [(δ-^-Ο-^-ΟθΗ^Ο-ίΟ-^-Ο-^Ο^-Ι^^ΒθΗιοΧΙ'^'^ΒθΗιι)^^'Co]Na

GB-87 [(8-(2,6-(CH₂C6H5)2-C₆H3O-(CH2-CH2O)₂)-1 ,2-C₂B₉Hio)(1 ',2'C2B₉Hii)-3,3'-Co]Na

GB-88 [(8-(2,4,6-(CH₃)3-C6H2O-(CH2-CH₂O)2)-1 ,2-C₂B9H_1o)(1 ',2'C₂B₉Hii)-3,3^,-Co]Na

GB-89 [(8-((2-C6H5)-C₆H40-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1^,,2’-C2B9Hii)-3,3'Co]Na

GB-90 [(8-((2-CH₃)-C6H4-SO₂NH-(CH2-CH₂O)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B₉H₁i)-3,3'Co]Na

GB-91 [(8-(2,4,6-(CH3)3-C6H2-S02NH-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1^,,2'C₂B₉Hu)-3,3’-Co]Na

GB-92 [(8-((2-CH2CH2-C₆H5)-C₆H40-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1^,,2'-C2B9Hii)-3,3’Co]K

GB-94 [(8-((2-Br)-C6H40-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1',2^,-C2B9Hii)-3,3'Co]K

GB-95 [(8-(2,4,6-(Br)3-C6H2O-(CH2-CH2O)2)-1,2-C2B9Hi₀)(1',2^,-C2B9Hii)-3,3'Co]K

GB-96 [(8-CI-1,2-C2B₉Hio)(8'-CI-1^,,2^,-C2B9Hio)-3,3^,-Co]Na

GB-97 [(8-1-1 ,2-C2B₉Hio)(8^,-I-1 ^,I2'-C2B₉Hio)-3,3'-Co]Na

GB-98 [(8,9,12-(CI)₃-1,2-C₂B₉H8)(8',9', 12’-(CI)₃-12^,-C₂B₉H₈)-3₎3’-Co]K

GB-99 [(8,9,12-(Br)3-1,2-C2B9H₈)(8',9',12^,-(Br)3-1^,,2'-C2B₉H₈)-3,3'-Co]K GB-102 [(8-(NH2(CH2CH2CH2CH3)-(CH2-CH20)2)-1_i2-C₂B9Hio)(1^,,2^,-C2B9Hii)-3,3'16 • · ···* · ·· φ··· • · • ···

Co]

GB-103 [(8-(NH₂(C₆H₅CH₂)-(CH2-CH₂0)₂)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2'-C₂B9H₁₁)-3_i3^,-Co]

GB-104 [(1₎2-C₂B9Hio)-3,3’-Co(1’_>2^,-C₂B9H₁₁)-8-(OCH₂CH₂)₂NH(CH₂C₆H₅)CH₂CH₂OCH₂CH₂-8”-0-(1,2”-C₂B₉H₁o)-3”,3’”-Co(1’”,2’”-C₂B9H₁₁)]Na

GB-105 [(1,2-C₂B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C₂B9H₁₁)-8-(OCH2CH₂)₂NH(CH₂CH₂OH)CH₂CH₂OCH₂CH₂-8”-0-(1”,2”-C₂B9Hio)-3”_I3”’-Co(1”’,2”’-C₂B₉Hi₁)]Na

GB-106 [(1,2-C₂B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C₂B₉H₁₁ )-8-(OCH₂CH₂)₂NH(C(CH₃)3)CH₂CH₂OCH₂CH2-8”-0-(1”,2”“C₂B₉Hio)-3”,3”’-Co(1”’,2’”-C₂B₉Hii)]Na a jejich farmaceuticky využitelné sole.

Jejich strukturní vzorce jsou uvedeny na obr. 1

Způsob přípravy nových sloučenin

GB-40, GB-41, GB-43, GB-44, GB-45, GB-49, GB-51, GB-52, GB-53, GB-54, GB-55, GB-58 GB-59, GB-60, GB-61, GB-63, GB-64, GB-65, GB-67, GB-70, GB-76, GB-82, GB-85, GB-87, GB-88, GB-89, GB-90, GB-91, GB-92, GB-94, GB-95, GB-102, GB-103 spočívá podle vynálezu v tom, že se sloučeninou

L—Y—Z nebo L—Z, kde L je vybráno ze skupiny tvořené deprotonizovanou hydroxyskupinou a/nebo aminoskupinou a/nebo substituovanou aminoskupinou a/nebo amidem a/nebo sulfonamidem a/nebo thioetherem, a kde Y a Z mají vpředu uvedený význam, působí na 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollid).

Tento postup byl popsán v literatuře pro jiné sloučeniny (Plesek J., Griiner B., Heřmánek S., Báča J., Mareček M., Jánchenová J., Lhotský A., Holub K., Selucký P., Rais J., Císařová I., Čáslavský J., Polyhedron 2002, 21, 975-86; Griiner B., Plesek J., Báča J., Císařová I., Dozol J-F., Rouquette H., Viňas C., Selucký P., Rais J., New J.Chem. 2002, 26, 1519-1527; Sivaev I.B., Starikova Z.A., Sjoberg S., Bregadze V.I., J. Organomet. Chem. 2002, 649, 1-8), zde je použit ve zdokonalené podobě k přípravě nových sloučenin.

Obdobně lze připravit sloučeniny GB-35, GB-46, GB-48, GB-50, GB-56, GB-57, GB71, GB-77, GB-78, GB-79, GB-80, GB-104, GB-105 a GB-106. Sloučeninou L—Y—Z nebo L—Z se opět působí na 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollid). Reakce je však vedena opakovaně tak, že se v polyolech, polyfenolech, aminech, amidech a sulfonamidech nahradí postupně více reaktivních protonů a takto získané sloučeniny obsahují více kobalt bis(dikarbollidových) klastrů. Je výhodné jednotlivé meziprodukty purifikovat kapalinovou chromatografíí na silikagelu.

V případě způsobu přípravy látek GB-54 a GB-59 se působí deprotonizovaným pentafluorofenolem nebo deprotonizovaným dibenzylmethanolem na 8-tetrahydrofuran-kobalt bis(dikarbollid).

Způsob přípravy nové sloučeniny GB-19 spočívá podle vynálezu vtom, že se na sloučeninu GB-31 (Canastide) působí roztokem kyseliny sírové za zvýšené teploty. Produkt je purifikován krystalizací a kapalinovou chromatografíí na silikagelu.

Předmětem vynálezu je též léčivo určené k léčbě pacientů infikovaných virem HIV a k léčbě nemoci AIDS vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden inhibitor HIV proteasy vybraný ze vpředu uvedených látek s výhodou vpředu uvedených nových sloučenin.

Zavedení derivátů klastrových sloučenin boru jako nového strukturního prvku přináší velice pozoruhodné inhibiční vlastnosti pro HIV proteasu a její mutanty, které jsou rezistentní vůči jiným inhibitorům.

Přehled obrázků

Obrázek 1 znázorňuje strukturu sloučenin popsaných v příkladech. Každá ze sloučenin je označena zkratkou.

Obrázek 2 znázorňuje inhibiční účinek inhibitoru GB-48 ve tkáňových kulturách transfekovaných provirovým klonem NL4-3.

Příklady provedení:

Předložený vynález je dále demonstrován na následujících příkladech, které jej však žádným způsobem neomezují.

1. Syntéza látek

2. Testování účinnosti známých i nových látek in vitro

3. Testování inhibice infektivity viru HIV ve tkáňových kulturách

Struktury a zkratky všech sloučenin popsaných v příkladech jsou uvedeny na obrázku 1. Atomy boru nesoucí vodík, popřípadě substituent jsou označeny šedými • φ · · φφ ·· φ φ ···· • ·· · · φ · · φ φφ • Φ · φφ · φφφφφ

ΦΦΦ ΦΦΦ φφ φ ·· ..............* kuličkami, atomy uhlíku nesoucí vodík, popřípadě substituent černými kuličkami, kobalt je označen příslušnou značkou prvku. Atomy na klastrech jsou číslovány standardním způsobem. Číselné údaje chemických posunů v NMR spektrech jsou uvedeny v ppm.

1. Syntéza látek

Obecná metoda syntézy nových látek GB-35, GB-40, GB-41, GB-43, GB-44, GB45, GB-46, GB-48, GB-49, GB-50, GB-51, GB-52, GB-53, GB-54, GB-55, GB-56, GB-57, GB-58 GB-59, GB-60, GB-61, GB-63, GB-64, GB-65, GB-67, GB-70, GB-76, GB-77, GB-78, GB-79, GB-80, GB-82, GB-85, GB-87, GB-88, GB-89, GB-90, GB-91, GB-92, GB-94, GB-95, GB-101, GB-102, GB-103, GB-104, GB-105 a GB-106.

Sloučenina L—Y—Z (1,5 mmol), popřípadě L-Z, kde L, Y a Z mají vpředu uvedený význam, je přidána k suspenzi NaH (80%, chráněný olejem) (0,1 g, 3,3 mmol) v benzenu (1,5 ml) a 1,2-dimethoxyethanu (3 ml). Poté je přidán 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollid) (0,50 g, 1,22 mmol) nebo 8-tetrahydrofuran-kobalt bís(dikarbollid) (0,48 g, 1,22 mmol) a reakční směs je zahřáta na 70°C. Průběh reakce je monitorován pomocí tenkovrstevné chromatografie, dokud skvrna výchozího kobalt bis(dikarbollidu) nevymizí (Rf = 0,6 na Silufolu, CHCb použit jako eluent). Reakce je ukončena obvykle během 5-10 min.Po ochlazení na laboratorní teplotu je je přidáno 10 ml diethyletheru a směs zfiltrována papírovým filtrem, který je následně promyt několika ml ethanolu (odstranění zbytků NaH). Filtrát je odpařen ve vakuu, k odparku je přidáno 20 ml vody a přibližně 2 ml suspenze jsou odpařeny pro odstranění zbytkových rozpouštědel. Poté je produkt extrahován dvakrát dichloromethanem (celkem 10 ml). Pro urychlení separace fází je vhodné přidat chlorid sodný (0,2 g). Spojené organické frakce jsou zfiltrovány papírovým filtrem a zkontrolovány pomocí tenkovrstevné chromatografie (Silufol, acetonitril/chloroform 1:2 v/v). V případě přítomnosti jedné skvrny je roztok v dichloromethanu převrstven dvojnásobným objemem hexanu a ponechán krystalovat nejméně dva dny. Produkt se vyloučí v podobě krystalů nebo pevného oleje. V druhém případě je supernatant dekantován od olejové vrstvy, která je převedena na křehkou pěnu ve vakuu při 50°C (cca 15 min.).

V případě, že TLC původního produktu poskytuje více skvrn, je produkt zakotven na silikagelu a postupnou elucí směsí acetonitril/chloroform (1:2 v/v) jsou separovány • · ··· · • 4 · · · · 4 * 4··

- _ 444 444 44 4 ♦· ···· ·· ···· 44 444 jednotlivé komponenty směsi. Po odpaření mobilní fáze jsou látky zpracovány, jak je vpředu uvedeno.

Výtěžky preparace jsou téměř kvantitativní vzhledem k výchozímu kobalt bis(dikarbollidu). Sodné soli krystalizují obvykle s dvěma molekulami vody na jeden kation Na⁺.

Při příptrave sloučenin GB-35, GB-46, GB-48, GB-50, GB-56, GB-57, GB-71, GB-77, GB-78, GB-79, GB-80, GB-104, GB-105 a GB-106 se postup opakuje až do požadovaného stupně náhrady reaktivních protonů v polyolech, polyfenolech, aminech, amidech a sulfonamidech. Takto získané sloučeniny obsahují více kobalt bis(dikarbollidových) klastrů.

Charakterizace sloučenin připravených podle vpředu uvedené Obecné metody syntézy nových látek

Sloučeniny připravené podle vpředu uvedené metody mají až na ¹H NMR signály skupin Y—Z , popřípadě —Z prakticky totožná ¹H i ¹¹B NMR spektra zbylé části molekuly. Všechny nové sloučeniny byly charakterizovány ¹H i ¹¹B NMR spektroskopií, data lze shrnout do celkové obecné charakteristiky spekter, která je uvedena dále.

V ¹H NMR jsou charakteristické dvě skupiny CH_karboran: 4.23 ppm (s, H) a 3.10 ppm (s,2H), seskupení O-CH2CH2O-B : 4.11 ppm (t, 2H) a 3.81 ppm (t, 2H), seskupení OCH2CH2O-: obě CH₂-skupiny resonují v rozmezí 3.64-3.59 ppm (m, 4H). Hydratační voda: charakteristicky široký signál při cca 4.30 ppm.

¹¹B NMR: Překryv dvou šestic signálů s poměrem intensit 1:1:2:2:2:1, tj. teoreticky 12 signálů. Rozlišitelných je 11, dva splývají ( pri -22.1 ppm). Pouze signál při 23.4 ppm je singlet (Odpovídá B(₈’)-O-), ostatní jsou dublety. Mimořádně velký rozsah spektra (cca 52 ppm od + 22.93 do -28.42 ppm) je dán rozsahem spektra substituovaného ligandu - v něm skryté signály nesubstituovaného ligandu mají rozsah jen 22.5 ppm.

GB-19 [(1,2-C2B₉Hii)-3,3^,-Co-(1,2-C₂B₈H₁o)-3“Co-(1“,2“-C2B9H₁i)]Cs2 (1g, 13 mmol) připravený podle popsané procedury (Curchill AH, Reis JN, Francis JN, Hawthorne MF (1970) J. Am. Chem. Soc.92, 4993-4994; St.Clair D, Zalkin A, Templeton DH.

(1969) Inorg. Chem. 10, 2080-2086) byl přelit 50 ml H₂SO₄ 60% a suspenze byla zahřívána při 125°C (teplota lázně) po dobu 35h do vymizení cca 90% píku • 9 9 9 9 9 • · • 999 ·· ·· 9 9 * ·

9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9

9999 9 9 · 9 9

999 999 99 9

9999 99 9999 99 999 monohydroxyderivátu. Průběh reakce byl monitorován HPLC za použití popsané metody pro analýzu hydrofóbních borátových aniontů (Grůner B., Plzák Z.: J. Chromatogr. A (1997) 789, 497). Po ochlazení bylo k reakční směsi přidáno 150 ml vody a produkty byly extrahovány do diethyletheru (3x 20 ml). Ke spojeným etherovým frakcím byla přidána voda (20 ml) a ether byl odpařen ve vakuu. K vodnému roztoku byl přidán CsCI (1.0g) v 10 ml H₂O a vyloučená suspenze byla odfiltrována s vysušena na vzduchu. Pevná látka byla přelita vodou (15 ml) a suspenze byla zahřívána na vodní lázni teplé 85 °C. Byl přidán ethanol do rozpuštění pevné fáze. Vyloučené krystaly byly odfiltrovány a látka byla vysušena ve vakuu, znovu rozpuštěna ve směsi rozpouštědel CH₃CN-CH₂CI₂ 1:2a chromatografována nízkotlakou chromatografií na koloně Merck 60pm v mobilní fázi CH₃CN-CH₂CI₂1: 2 s gradientem do složení 1:1. Po odpaření rozpouštědel byly pevné látky rozpuštěny za horka ve směsi ethanol-voda (1:1), přidán CsCI (500 mg) a roztok byl ponechán vychladnout na laboratorní teplotu a ponechán krystalovat 2 dny, temně červené krystaly byly odfiltrovány a překrystalovány znovu ze směsi ethanol-voda.

Výtěžek: 390 mg (37%) nesymetricky substituovaného isomeru, 105 mg (10,1%) isomeru substituovaného symetricky na prostředním klastru.

Symetrický isomer: ¹H {¹¹B}NMR: 400 MHz, aceton-d₆, 3,564 (4H, CH_carb.), 3,336 (2H, CHcarb·), [3,288] (BH), [2,775] (BH), [2,593] (BH), [2,406] (BH), [1,737] (BH), [1,740] (BH), [1,631] (BH), 1550 (BH), [1,424] (BH).

¹¹B NMR: (128 MHz) aceton-d₆: 28,28 d (2B), 4,59d (2B), -2,23 d (4B), -4,16 d (2B), -7,85 d (8B), -8,89 d (2B), -18,98 d (4B), -22,92 d (2B).

Dicesná sůl byla převedena na disodnou (GB-19) následujícím postupem: 100 mg soli bylo třepáno mezi 3M HCI (10 ml) a diethyletherem (10 ml), organická vrstva byla oddělena a dvakrát protřepána s 3M HCI (10 ml). Organický extrakt byl protřepán postupně třikrát s 20ml 10% vodného roztoku Na₂CO₃, 20ml vody, etherová fáze byla oddělena a odpařena dosucha a vysušena při 80°C ve vakuu.

GB-26 a GB-27

Sloučeniny byly připraveny podle postupu popsaného v literatuře (Plesek 1, Heřmánek S. (1995) Coll. Czech. Chem. Commun. 60, 1297-1302) spočívajícího v reakci benzenu s kobalt bis(dikarbollidem) za zvýšené teploty katalyzované AICI₃.

9 9· 9 9 · 9 ·· 9 9 9 9 • · · · 9 9 9 9 9 9 9 • · ··· 9 9 9 999

9 9 9 9 9 9 9 9 9 · • 99 999 99 9

9999 99 9999 99 999

GB-28, GB-29 a GB-30

Sloučeniny byly připraveny podle postupu popsaného v literatuře (Teixidor F., Casensky B., Dozol J.F., Heřmánek S., Mongeot H., Rais J. (1998) Report EC, EUR 18217 EN, Louxemburg) spočívajícího v reakci bifenylu v případě GB-28, toluenu v případě GB-29 a 1,2-dimethylbenzenu v případě GB-30 s kobalt bis(dikarbollidem) za zvýšené teploty katalyzované AICI3.

GB-31 [(1,2-028^^)-3,3^00-(1 ,2-C₂B₈Hio)-3“Co-(1“,2-C2B9Hii)]Cs byl připraven reakcí [(C₂B9Hii)₂Co]^_ s nadbytkem CoCI₂ v silně bazickém prostředí podle popsané procedury (J. N. Francis and M. F. Hawthorne (1968) J . Amer. Chem. Soc., 90, 1663-1664; St.Clair D, Zalkin A, Templeton DH. (1969) Inorg. Chem. 10, 2080-2086) a převeden na sodnou sůl podle popsané procedury (Plesek J., Base K., Mareš F., Hanousek F., Stibr B. and Heřmánek S. (1984): Coll. Czech. Chem. Commun. 49, 2776-2789).

GB-69

Sloučenina byla připravena z 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidu) podle postupu popsaného v literatuře (Sivaev I.B., Staříkova Z.A., Sjoberg S., Bregadze V.l. (2002) J. Organomet. Chem. 649, 1-8).

GB-72 až GB-75

Sloučeniny byly připraveny reakcí calix[4]arenu s 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollidem) podle postupu popsaného v literatuře (Gruner B., Mikulášek L., Bača J., Císařova I., Bohmer V., Danila C., Reinoso-Garcia M., Verboom W., Reinhoudt D.N., Casnati A, Ungaro R. Eur. J. Chem., in press).

GB-96 až 99

Sloučeniny byly připraveny přímou halogenací kobalt bis(dikarbollidu) podle postupu popsaného v literatuře (Matel J., Macasek F., Rajec P, Heřmánek S., Plesek J.

(1982) Polyhedron 1, 511-519).

·· ···· ·· ·♦ 9» • · · · · · · · · ·· • · · · · ··· ··· • · · ··· · · · t· ···· ·· ···· ·· ···

2. Testování účinnosti známých i nových látek in vitro

Známé i nové látky byly nejprve testovány na svou schopnost inhibovat specifickou aktivitu divokého typu HIV proteasy in vitro s použitím čisté rekombinantní HIV proteasy a chromogenního peptidového substrátu odvozeného z aminokyselinové sekvence jednoho ze štěpených míst virového polyproteinu. Testování bylo provedeno podle methody publikované jedním ze spoluautorů této přihlášky vynálezu (Konvalinka, J., Litera, J., Weber, J., Vondrásek, J., Hradilek, M„ Souček, M., Pichová, I., Majer, P., Strop, P., Sedláček, J., Heuser, A.-M., Kottler, H. and Kraeusslich, H.-G. (1997). Eur. J. Biochem. 250, 559-566). V typickém experimentu bylo přidáno různé množství testovaného inhibitoru rozpuštěného v DMSO (tak, aby finální koncentrace DMSO nepřesáhla 2.5 %) k 8 nM čisté rekombinantní HIV protease v 1 ml acetátového pufru pH 4.7 obsahujícího 0.3 M NaCI a reakce byla odstartována přidáním 15μΜ chromogenního substrátu o sekvenci KARVNIeF(NO2)EANIe-NH2 (kde Nle značí norleucin a F(NO₂) je paranitrofenylalanin). Průběh reakce je sledován na spektrofotometru jako pokles absorbance při 305 nm. Hodnoty IC50 a K testovaných sloučenin byly vypočítány z experimentálních dat jak bylo popsáno v práci (Majer, P., Urban, J., Gregorová, E., Konvalinka, J., Novek, P., Stehlíková, J., Andreánsky, M., Sedláček, J. and Strop, P. (1993) Arch.Biochem.Biophys. 304,1-8) a jsou uvedeny v tabulce 1.

• ··

Tabulka 1: Hodnoty IC₅₀ jednotlivých inhibitorů stanovené pro divoký typ HIV-1 proteasy.

Inhibitor	IC50
GB-19	1,8 pM
GB-26	0,93 pM
GB-27	1,6 pM
GB-28	290 nM
GB-29	1,2 pM
GB-30	680 nM
GB-31	100 nM
GB-35	200 nM
GB-40	1,2 pM
GB-41	660 nM
GB-42	100 nM
GB-43	210 nM
GB-44	270 nM
GB-45	160 nM
GB-46	50 nM
GB-47	640 nM
GB-48	100 nM
GB-49	220 nM
GB-50	160 nM
GB-51	130 nM
GB-52	190 nM
GB-53	180 nM
GB-54	200 nM
GB-55	120 nM
GB-56	60 nM
GB-57	70 nM
GB-58	160 nM
GB-59	240 nM
GB-60	260 nM
GB-61	340 nM
GB-63	130 nM
GB-64	840 nM

Inhibitor	IC50
GB-65	120 nM
GB-67	200 nM
GB-69	2,2 pM
GB-70	230 nM
GB-71	250 nM
GB-72	210 nM
GB-73	110nM
GB-74	100 nM
GB-75	91 nM
GB-76	2.3 pM
GB-77	100 nM
GB-78	120 nM
GB-79	130 nM
GB-80	140 nM
GB-82	230 nM
GB-85	710 nM
GB-87	260 nM
GB-88	240 nM
GB-89	300 nM
GB-90	230 nM
GB-91	210 nM
GB-92	170 nM
GB-94	170 nM
GB-95	120 nM
GB-96	1.08 pM
GB-97	870 nM
GB-98	1.03 pM
GB-99	690 nM
GB-102	2.2 pM
GB-103	1.4 pM
GB-104	140 nM
GB-105	140 nM
GB-106	130 nM

Vybrané nové sloučeniny GB-48 a GB-80 byly testovány, na schopnost inhibovat rezistentní varianty HIV-1 proteas. V Tabulce 2 jsou uvedeny inhibiční konstanty K, pro klinicky používané inhibitory saquinavir, indinavir a pro sloučeniny GB-48 a GB80. Všechny tři proteasy váží saquinavir a indinavir daleko hůře než divoký typ HIV-1 proteasy. Je zřejmé, že afinita GB-48 a GB-80 k těmto rezistentním proteasám je srovnatelná s afinitou k divokému typu. Testované karborany si oproti klinicky • 9

9999

9

999 ·

9

999 používaným inhibitorům zachovávají inhibiční schopnost k rezistentním variantám HIV-1 proteas.

Tabulka 2: Inhibiční konstanty Ki [nM] divokého typu a rezistentních variant HIV-1 proteasy pro klinicky používané inhibitory saquinavir (SQV) a indinavir (IDV) a pro dva nové inhibitory podle vynálezu (GB-48 a GB-80).

Typ HIV proteasy	Mutace	SQV	IDV	GB-48	GB-80
divoký typ	—	0,04	0,12	2,2	4,9
HIV PR I5	M46I,A71V,V82T,I84V	13	21	9,0	22
HIV PR K4	L10l,L24l,L33F,M46L, I54V,L63P,A71V,V82A,I84V	180	35	24	13
HIV PR 5/1	L1OI,I15V,E35D,N37S,R41K, I62V,L63P,A71V,G73S,L9OM	2,9	5,5	4,6	40

3. Testování inhibice infektivity viru HIV ve tkáňových kulturách

Protivirová aktivita inhibitorů podle vynálezu ve tkáňových kulturách byla testována variantou publikované methody (Benyoucef S, Hober D, Shen L, Ajana F, Gerard Y, Bocket-Mouton L, Mouton Y, Wattre P. (1996) Microbiol Immunol. 40(5), 381-8). Buňky PM1 infikované virovým kmenem NL4-3 byly pasážovány dva dny po infekci a zředěny 1:10 čerstvými, neinfikovanými buňkami. Pro odstranění nenavázaného viru byly buňky promyty předehřátým mediem čtyři hodiny po infekci. Poté byly buňky inkubovány po 40 hodin s proteasovým inhibitorem podle vynálezu rozpuštěným v DMSO ve finální koncentraci od 0.74 do 60 mikromolární. Kontrolní buňky byly inkubovány ve stejné koncentraci DMSO jako testované buňky. Pro sklizení volného viru byly buňky centrifugovány při 1500 otáčkách za minutu po dobu 5 min, a 10 mikrolitrů supernatantu bylo odebráno pro titraci. Virová infektivita byla kvantifikována titrací buněčného supernatantu pomocí buněk TZM. Jedná se o reportérové buňky nesoucí ve svém genomu LTR promotor z HIV spojený s genem pro betagalaktosidasu, aktivovaným Tat proteinem produkovaným příchozím virem. Dva dny po infekci byly reportérové buňky lysovány a fixovány směsí methanol/ aceton. Betagalaktosidasová aktivita infikovaných buněk byla visualisována modrým zbarvením po přidání chromogenního substrátu X-gal. Všechny titrace se prováděly v duplikátech. Titr viru a směrodatná odchylka byly vypočítány ze tří nezávislých titrací. Příklad testování aktivity je uveden na obrázku 2. Je zde znázorněn vliv látky GB-48 na infektivitu viru v buňkách PM1 transfekovaných virovým kmenem NL4-3. Inhibitor GB-48 byl přidán do média v DMSO do finální koncentrace naznačené v obrázku. Buněčné supernatanty (obsahující virus) byly sklizeny 2 dny po transfekci a titrovány pomocí TZM buněk, které byly obarveny a infikované buňky byly spočítány. Sloučenina GB-48 silně inhibovala infektivitu viru při koncentracích 6.6-60 μΜ. V těchto koncentracích docházelo k poklesu titru viru nejméně o tři řády.

Průmyslová využitelnost

Vynález je využitelný ve farmaceutickém průmyslu a v medicíně k léčbě pacientů infikovaných HIV a k léčbě onemocnění AIDS.

Claims

1. Inhibitory HIV proteasy obsahující klastry vybrané ze skupiny tvořené borany a/nebo karborany a/nebo metallakarborany, s počtem atomů boru v každém individuálním klastru 6 až 12, kde náboj každého individuálního boranového, karboranového, nebo metallakarboranového klastru je 0, -1 nebo -2, přičemž počet boranových, karboranových, nebo metallakarboranových klastrů v molekule inhibitoru je 1 až 9, přičemž karboranové klastry v metallakarboranových inhibitorech jsou koordinovány na atom přechodného kovu, vybraného ze skupiny tvořené Co, Fe, Ni a Ru.

2. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 obsahující klastry, v nichž jsou přítomné další heteroatomy, které jsou vybrány ze skupiny tvořené N, P, Si, Ge, Sn, S.

3. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 a 2 obecného vzorce (I), (R¹)_nA(-X-Y-Z)_m (I), kde A je klastrový anion Bi_OHio^(2_), Bi2Hi2^(2-), CB6H₇ ^h, CB7H8^h, CB9H₁₀ ^h,

CBi₀H₁₀ ^h, CBhH12^(-), SIBuHí^, SiBnHn^, SnBuHn^, GeBnHn^, 7,8C2B₉Hi₂<->, /.g-CzBgH^SizBwH^-», [(I^^Hn^-Coílll)]^ [(1,7-0^^)2-3Co(lll)]^H, [(C^HuJCoílllXCzBeHwJjCoílllXC^gHn)]^, [(1,2-C2B9H11)2-3-Fe(lll)]^w, [(U-CzBsHn^-S-FeíllOj^KI,2-C2B₉H₁₁)₂-3-Ni(lll)]⁽“⁾, [HCsHsJFeOIIXCBwHn)]^ [(C₅H₅)Co(lll)(1 ^-CBwHn)]^, [(C₅H₅)Ni(lll)(1 ^-CBwHn)]^, [(C^oH^MOII)^ nebo neutrální klastr 1 ,2-C₂B₈Hio, 1,6-C₂B₈H₁₀, 1,1O-C₂B₈Hio, 1,2-C₂B₁₀Hi₂, 1,7C₂BioHi₂, 1,12-C₂BioHi₂, P2B10H10. SB11H11, NBnHn, PBnHn, [[(C5H5XI ,2Ο₂Β₉Ηη)-3Οο(ΙΙΙ)],[(Ο₅Η₅)(1,7-Ο₂Β₉Ηη)-3-Οο(ΙΙΙ)], [(Ο₅Η5Χ1,2-Ο₂Β₉Ηη)-2Ρβ(ΙΙΙ)], [(C₅H₅X1,7-C₂B₉Hn)-3Fe(lll)], [(C₅H₅)(1,2-C₂B₉Hn)Ni(lll)j, [(C₅H₅)Fe(ll)(C₃BeHn)], [(CsH^RuíllXCaBeHnX.KCaBeHnh-Feíll)), [(C₅H₅)Fe(ll)(C₃B₇Hio)], [1-(C₅H₅)Fe(ll)(PC₂B₈Hio)], [(CzBsHnJ-CoílHXCsBsHn)], [(C₂B₁₀H₁₂)-M(IIIXC₅H₅)] kde substituenty obecného vzorce —X—Y—Z a R¹ jsou navázány na atomech boru, uhlíku nebo heteroatomech klastru A, kde j je 1 až 3,

M značí Fe, Co, Ni, Ru • » · 9 · ·)

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 999 a kde R¹ je stejné nebo různé a je vybráno ze skupiny obsahující vodík, halogen, methyl, hydroxy, fenyl, fenylen, thiol, methoxy a trifluoromethoxy skupinu, m je 0,1 a 2, n je 0 až 12,

X je různé nebo stejné a značí skupinu —O—, —C(=O)—, —CH₂—, — N(R³)—, —P(R³)—, —S —, Cí až C10 alkandiyl, — (CH₂CH₂O)_q—, — O(CH₂CH₂O)_q—, —(OCH₂CH₂)_q—, — (CH₂CH₂O)_qCH₂CH₂—, — (OCH₂CH₂)_qN(R³)—, —(OCH₂CH₂)_qN⁺(R³)(R⁷)—, — (OCH2CH2)qN(R³)(CH2CH₂O)_q—, —(OCH₂CH₂)qN⁺(R³)(R⁷)(CH₂CH₂O)q—, fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R¹⁴, v případě metallakarboranů typu [(1,2-C₂B9H₁₁)₂-3-M(lll)]⁽ ⁾ je dále X můstkově vázaná skupina >S, >N, >N(R³)*, >P, >O₂P, >O₂P(=O) , fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R¹⁴, ethandiyl substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R¹⁴, na níž je připojen substituent Y, kde M má vpředu v tomto nároku uvedený význam a kde q nabývá hodnot 0 až 12, kde R³ je stejné nebo různé a značí vodík, A, —(CH₂CH₂O)_q—A , —S(=O)_k(R⁷), —C(=O)(R⁵), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), Cí až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C8 alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C₈ alkynyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, fenyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, naftyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, adamantyl substituovaný 0 až 5 R¹⁰, C₃ až C₁₄ karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹⁰ nebo 0 až 5 R¹¹, nebo 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané ze skupiny tvořené z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 4 R¹¹, kde q má vpředu v tomto nároku uvedený význam a k je 0, 1 nebo 2, kde R¹⁰ je stejné nebo různé a značí vodík, ketoskupinu, halogen, kyanoskupinu, —CH₂N(R⁷)(R⁸), — N(R⁷)(R⁸), _C(=O)O(R⁷), — C(=O)(R⁵), —OC(=O)(R⁷), —O(R⁷), C₂ až C₆ alkoxyalkyl, — S(=O)_k(R⁷), —NHC(=NH)NH(R⁷), —C(=NH)NH(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)C(=O)(R⁷), =N—O(R⁸), —N(R⁸)C(=O)O(R⁸), —OC(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2(R⁷), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), C1 až C₄ alkyl, C₂až C₄ alkenyl, C₃ až Ci₀ cykloalkyl, C₃ až C₈ cykloalkylmethyl, fenyl, pentafluorofenyl, ·« 99 99 ·· ·» 9999

9 9 9 9 · · 9 · « 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 999

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9

28 *........... ·* “* fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, C₇ až C10 arylalkyl, — C(=O)— NH(OH), —C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)₂, sulfonamid, formyl, C₃ až C₆ cykloalkoxy, Ci až C₄ alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), Ci až C₄ hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C₄ haloalkyl, Ci až C₄ haloalkoxy, Ci až C₄ alkoxykarbonyl, Ci až C₄ alkylkarbonyloxy, Ci až C₄ alkylkarbonyl, Ci až C₄ alkylkarbonylamino, —OCH₂C(=O)O(R⁷), 2-(1-morfolino)ethoxy, azido, —C(R⁸)=N—O(R⁸), C₅ až C₁₄karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹¹, nebo 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R¹¹, kde k má vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R⁷ je stejné nebo různé a značí vodík, fenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, fenylmethyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C1 až C6 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C2 až C₄ alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až Οθ alkylkarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až C6 alkoxykarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, Ci až Ce alkylaminokarbonyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, C₃ až C₆ alkoxyalkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁴, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R⁷vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R⁷ vázán na atom kyslíku, kde R¹⁴ je různé nebo stejné a značí

H, keto, halogen, kyano, —CH₂NH₂, —NH₂, —C(=O)OH, —OC(=O)(Ci až C₃ alkyl), —OH, C₂ až C₆ alkoxyalkyl, — C(=O)NH₂, —OC(=O)NH₂, —NHC(=O)NH₂, —S(=O)₂NH₂, Ci až C₄ alkyl, C₂ až C₄ alkenyl, C₃ až Ci₀ cykloalkyl, C₃ až C₆cykloalkylmethyl, fenyl, benzyl, fenethyl, fenoxy, benzyloxy, nitro, C₁ až Cw arylalkyl, —C(=O)_NH(OH), —C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)₂ , C₃ až C₆ cykloalkoxy,

Ci až C₄ alkyl substituovaný —NH₂, Ci až C₄ hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Ci až C₄ haloalkyl, Ci až C₄ haloalkoxy, Ci až C₄ alkoxykarbonyl, Ci až C₄ alkylkarbonyloxy, Ci až C₄ alkylkarbonyl, C₁ až C₄ alkylkarbonylamino, —OCH₂C(=O)OH, 2-(1-morfolino)ethoxy, azido, aryl(Ci až C₃ alkyl), C₅ až Cu karbocyklický zbytek, 5- až 10-členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁶, • · kde R⁶, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, fenoxy, fenylmethoxy, halogen, hydroxy, nitro, kyano, Cí až C₄ alkyl, C3 až C₆ cykloalkyl, C3 až C₆ cykloalkylmethyl, C₇ až C10 arylalkyl, Cí až C₄ alkoxy, —C(=O)OH,, — C(=O)—NH(OH), —C(=O)—NH(NH₂), —B(OH)_2isulfonamid, formyl, C₃ až C₆ cykloalkoxy, —O(R⁷), Cí až C4 alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), C2 až C6 alkoxyalkyl, Cí až C₄ hydroxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, Cí až C₄ haloalkyl, Cí až C₄ haloalkoxy, Cí až C₄alkoxykarbonyl, Cí až C₄ alkylkarbonyloxy, Cí až C₄ alkylkarbonyl, Cí až C₄alkylkarbonylamino, — S(=O)_k(R⁷), — S(=O)2N(R⁷)(R⁸), —NHS(=O)2(R⁸), —OCH₂C(=O)OH, 2-(1-morfolino)ethoxy, —C(R⁸)=N—O(R⁸),

5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁹, C3 až C₄ uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo 6-členný kruh, tento 5- nebo 6-členný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, Cí až C₄ alkyl, Cí až C₄ alkoxy, hydroxy, —N(R⁷)(R⁸), nebo pokud je R⁶ připojen k nasycenému atomu uhlíku, R⁶ může být =0 nebo =S, kde k a R⁷ má vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R⁸ je stejné nebo různé a značí vodík, hydroxy, trifluoromethyl, Cí až C₆ alkoxy, C₂ až C₆ alkenyl, fenylmethyl, amino, Cí až C6 alkyl, Cí až Ce alkyl substituovaný O až 3 skupinami vybranými nezávisle z hydroxy, Cí až C₄ alkoxy, halogen, amino, libovolnou chránící skupinu na aminoskupině, pokud je R⁸ vázán na atom dusíku, nebo libovolnou chránící skupinu na hydroxyskupině, pokud je R⁸ vázán na atom kyslíku, kde R⁹ je různé nebo stejné a značí vodík nebo methyl, kde R⁶, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxy, Cí až C4 hydroxyalkyl, Cí až C4 alkoxy, Cí až C4 alkyl, C3 až C6 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, —CH2N(R⁷)(R⁸), — N(R⁷)(R⁸), C2 až C6 alkoxyalkyl, Cí až C₄ haloalkyl, Cí až C₄ alkoxykarbonyl, — C(=O)OH, Cí až C₄ alkylkarbonyloxy, Cí až C₄ alkylkarbonyl C(R⁸)=N—0(R⁸), kde R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, • · · · · · » · · > · · · ·

R⁷ a R⁸ mohou být alternativně připojeny tak, aby tvořily —(CH2)4—, — (CH2)5—, —CH2CH2N(R⁹)CH2CH₂— nebo —CH₂CH₂OCH₂CH₂—, kde R⁵ je různé nebo stejné a značí vodík, halogen, fenylmethyl, fenethyl, —C(=O)—NH(OH), —C(=O)_NH(NH₂), —B(OH)₂, sulfonamid, azido, formyl, fenoxy, fenylmethoxy, nitro, kyano, —CH₂N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), —OCH₂C(=O)OH, —C(=O)O(R⁷), — OC(=O)(R⁷), —O(R⁷), C₂ až C₆ alkoxyalkyl, — S(=O)_k(R⁷), —NHC(=NH)NH(R⁷), —C(=NH)NH(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)C(=O)(R⁷), =N—O(R⁸), —N(R⁸)C(=O)O(R⁸), OC(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)C(—O)N(R⁷)(R⁸), —C(R⁸)=N—O(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2N(R⁷)(R⁸), —N(R⁸)S(=O)2(R⁷), —S(=O)2N(R⁷)(R⁸), Ci až C4 alkyl, C₂až C4 alkenyl, C3 až C₁₀ cykloalkyl, C3 až Οβ cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, C3 až C₆ cykloalkoxy, C1 až C₄ alkyl substituovaný —N(R⁷)(R⁸), C-ι až C4 hydroxyalkyl, C1 až C4 haloalkyl, C1 až C4 haloalkoxy, C1 až C4 alkoxykarbonyl, C1 až C4 alkylkarbonyloxy, C1 až C4 alkylkarbonyl, C1 až C4 alkylkarbonylamino, 2-(1morfolino)ethoxy, —(C1 až C3 alkyl)aryl substituovaný 0 až 2 R⁶, C5 až Cw karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 3 R⁶, 5- až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 3 R⁶, kde k, R⁸, R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na uhlíku, je různé nebo stejné a značí fenethyl, fenoxy, C3 až C10 cykloalkyl, C3 až C6 cykloalkylmethyl, C7 až C10 arylalkyl, —C(=O) —NH(NH2), C2 až C6 alkoxyalkyl, methylendioxy, ethylendioxy, C1 až C4 alkylkarbonyloxy, —NHS(=O) — (R⁸), fenylmethoxy, halogen, 2-(1-morfolino)ethoxy, —C(=O)O(R⁷), —C(=O) —NH(OH), —C(=O)N(R⁷)N(R⁷)(R⁸), kyano, —B(OH)2, sulfonamid, formyl, C₃—C₆ cykloalkoxy, C1 až C₄ haloalkyl, C1 až C₄ haloalkoxy, C₂až C₄ haloalkenyl, C₂ až C₄ haloalkynyl, — N(R⁷)(R⁸), —C(R⁸)=N—O(R⁸), —NO2>— O(R⁷), —-N(R¹²)(R¹³), - S(=O)k(R⁷), -S(=O)kN(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —OC(=O)N(R⁷)(R⁸), —C(=O)(R⁵), — OC(=O)(R⁵), —OC(=O)O(R⁷), fenyl, — C(=O)N(R⁷)—(C1 až C₄ alkyl), N(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R¹²)(R¹³), — C(=O)—(C1 až C₄ alkyl)—N(R⁷)C(=O)O(R⁷),

* · 9 · ···· 9 9

R⁵, C₃ až C₆ cykloalkyl, —C(=O)O(R⁷), —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸) nebo hydroxyl,

Ci až C4 alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami nezávisle vybranými ze skupin:

R⁵, =N(R⁸), =NN(R⁷)C(=O)N(R⁷)(R⁸) nebo-N(R⁷)(R⁸),

C₂ až C4 alkenyl substituovaný 0 až 4 R⁵, C2 až C4 alkynyl substituovaný 0 až 4 R⁵, 5- až 6-členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, siry a dusíku, C3 až C4 uhlíkatý řetězec jehož druhý konec je připojený k vedlejšímu atomu uhlíku na kruhu a vytváří 5- nebo 6-členný kruh, tento 5- nebo 6členný kruh může být substituovaný na některém z alifatických uhlíků skupinami halogen, C1 až C4 alkyl, C1 až C4 alkoxy, hydroxy, —N(R⁷)(R⁸), nebo pokud je R¹¹ připojen k nasycenému atomu uhlíku, R¹¹ může být =0 nebo =S, kde k, R⁵, R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R¹² je různé nebo stejné a značí vodík nebo C1 až C₃ alkyl, kde R¹³ je různé nebo stejné a značí —C(=O)N(R⁷)(R⁸), —C(=O)N(R⁷)NH(R⁸), —C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)(R⁸), — C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)NH(R⁸), -C(=O)C(R⁵)2N(R⁷)C(=O)O(R⁷), — C(=0)H, —C(=0)(R⁵), —C(=0)_(C1 až C4 alkyl)—-N(R⁷)(R⁸), —C(=0)—(C1 až C₄ alkyl)—, N(R⁷)C(=O)O(R⁷) nebo 1 až 3 aminokyseliny spojené amidovými vazbami k atomu dusíku pomocí karboxylových skupin, kde R⁵, R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na dusíku, je různé nebo stejné a značí fenyl, fenylmethyl, fenethyl, hydroxyl, C1 až C₄ hydroxyalkyl, C1 až C4 alkoxy, až

C4 alkyl, C3 až C₆ cykloalkyl, C₃ až C6 cykloalkylmethyl, —CH₂N(R⁷)(R⁸), —N(R⁷)(R⁸), C₂ až C₆ alkoxyalkyl, C1 až C₄ haloalkyl, C-ι až C₄ alkoxykarbonyl, —C(=O)OH, C1 až C₄ alkylkarbonyloxy, C1 až C4 alkylkarbonyl nebo —C(R⁸)=N— 0(R⁸), kde R⁷ a R⁸ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R¹¹, pokud je substituentem na síře, značí =0, •4 9··· • ·

9 944 ·« 44 • · · * • · 4 • 9 « • 4 9 •9 9994

90 99 • 9 9 9

4 9 9

4 9 4

49 4449

4 9 9

99 «99 kde Y je různé nebo stejné a značí Cí až C₁₀ alkandiyl substituovaný 0 až 4 substituenty ze skupiny tvořené R² a R³; Cí až Ci0 cykloalkandiyl substituovaný 0 až 4 skupinami R²; —X—, —C(=O)—; —(CH2CH₂O)_q—; —O(CH₂CH₂O)_q—; — (OCH₂CH₂)_q—; —(CH₂CH₂O)_qCH₂CH₂—; -S(=O)_k-; -P(=O)(OR³)-X-; P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—; —P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—; -C(=O)-X-; -(CF₂)_q-; fenylen substituovaný nezávisle 0 až 3 substituenty R¹⁴, kde k, q, X, R¹⁴ a R³ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R² je různé nebo stejné a značí vodík, —A, —X—A, —O(R⁷), —S(R⁷), —N(R⁷), —C(=O)O(R⁷), keto, Cí až Cs alkyl substituovaný 0 až 3 R⁵, C2 až C8 alkenyl substituovaný 0 až 3 R⁵, fenyl, benzyl, fenyl substituovaný nezávisle 0 až 5 substituenty R¹⁴, alkynyl substituovaný 0 až 3 R⁵, Cí až C8 perfluoroalkyl, C₃ až C14 karbocyklus substituovaný 0 až 3 R⁵ nebo 0 až 3 R⁶, nebo 5 až až 10 až členný heterocyklus obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2, oligoethylene glykol, R⁶, kde A, X, R⁵, R⁶, R⁷, R¹¹ a R¹⁴ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde R⁴ je různé nebo stejné a značí vodík, C1 až C8 alkyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C2 až C₈ alkenyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, C₂ až C₈ alkynyl substituovaný 0 až 3 R¹⁰, a C3 až C14 karbocyklický zbytek substituovaný 0 až 5 R¹⁰ nebo 0 až 5 R¹¹, nebo 5až 10-členný heterocyklus obsahující obsahující 1 až 4 heteroatomy vybrané nezávisle z kyslíku, síry a dusíku, nebo týž heterocyklus substituovaný 0 až 2 R¹¹, kde R¹⁰ a R¹¹ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, kde Z je různé nebo stejné a značí vodík, A, —X—A, (—X—A)₂, —C(=O)—X—A, —CH(OH)—X—A, —CH(NH₂)—X—A, NH-A, NH-CH(OH)CH-NH-A _S(=O)_k—X—A, —O—P(=O)(OR³)—X—A, —O—P(=O)(N(R³)(R⁴))—X—A, R³, R⁷, R¹⁰, (N až C10 alkyl substituovaný 0 až 4 skupinami R², —OH, —O(R³), kalix[4]aren substituovaný nezávisle 0 až 4 R³, kde k, A, X, R², R³ , R⁴, R⁷ a R¹⁰ mají vpředu v tomto nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.

4. Inhibitory HIV proteasy podle nároku 1 a 2 obecného vzorce (II), (R¹)_nA(—X—Z)_m •4 4444 • © • 4 · · • · · · · ·· · 4 4 44 • · 4 ©4 4

4 444444 4 4

4 β © · · ··· 4 ©4 ©44 (II), kde A, X ,Ζ a R¹ a m,n mají vpředu v předcházejícím nároku uvedený význam, a jejich farmaceuticky využitelné sole.

5. Sloučeniny

GB-19 [(1,2-C₂B₉Hn)-3,3‘-Co-8’,10'-(OH)₂-(1 ,2-C2B8H₁₀)-3“Co-(1 “,2“-C₂B₉H₁₁)]Na₂

GB-26 [8,8’-μ-(1,2-C₆H₄)-(1,2-C₂B₉Hio)(1’,2’-C2B₉H₁₀)-3,3‘-Co]Na

GB-27 [4,8·-8,4·-μ-( 1,2-C₆H₄)₂(1,2-C₂B₉H₉)(1 ^'-CzBgHgj-S^-CojNa

GB-28 [8,8’-p-((4-C₆H₅)-1,2-C₆H₃)-(1 ,2-C₂B₉H₁₀)(1 ^,,2’-C₂B₉H₁₀)-3,3‘-Co3Na

GB-29 [4,8’-p-((4-CH₃)-1,2-C₆H₄)-8,4’-p-((5-CH₃)-1,2-C₈H₄)-(1,2-C₂B₉H₉)(1',2'C₂B₉H₉)-3,3‘-Co]Na

GB-30 [8,8’-p-((4-CH₃)(5-CH₃)-1,2-C₆H₄)-(1,2-C₂B₉Hi₀)(1 ’,2^,-C₂B₉H₁o)-3₎3‘-Co]Na

GB-31 [(1,2-C₂B₉Hn)-3,3‘-Co-(1,2-C₂BeHi₀)-3“Co-(1“,2“-C2B₉H₁₁)]Na2

GB-35 [(1 ,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1 '^'-CzBgHiO-e-ÍOCHzCHzJzO-D.LCH(C6H₅)CH(C6H₅)(OCH2CH2)2-8-0-(1”,2”-C2B₉Hio)-3”,3”^,-Co(1^,”,2”’C₂B₉Hii)]Na2

GB-40 [(8-(C₆H₅0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B₉Hii)-3,3’-Co]Na

GB-41 [(8-((3-CF₃)-C₆H₄0-(CH₂-CH₂0)2)-1,2-C2B₉Hio)(1’,2’-C₂B₉H₁i)-3,3^,-Co]Na

GB-42 [(8-((2-CH2-C₆H₅)-C6H₄0-(CH2-CH₂0)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2'-C₂B₉H₁₁)-3,3^,CojNa

GB-43 [(8-((4-C(C₆H₅)₃)-C₆H₄O-(CH2-CH2O)2)-1,2-C₂B₉H₁o)(1^,,2^,-C₂B₉H₁i)-3,3'Co]Na

GB-44 [(8-((4-C₆H5)-C6H₄0-(CH₂-CH₂0)2)-1,2-C2B₉HioX1^,,2'-C2B₉H₁₁)-3,3^,-Co]Na

GB-45 [(8-(C6F₅0-(CH2-CH20)2)-1,2-C₂B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B₉Hii)-3,3^,-Co]Na

GB-46 [(1,2-C2B₉H₁o)-3,3’-Co(1^,,2’-C₂B₉Hi₁)-8-(OCH2CH2)2NH(CBioH₁o)CH2CH₂OCH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B9H₁o)-3”,3’”-Co(1’”,2’”-C₂B₉H₁₁)]Na2

GB-47 [(8-((2-OCH₃)-C6H₄0-(CH2-CH20)2)-1,2-C₂B₉Hio)(1^,,2^,-C2B₉H₁i)-3,3'CojNa

GB-48 [(1,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1 '^'-CzBgHuJ-e-ÍOCHzCHzJzNHÍCHzCHzCHzCHa)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B₉H₁o)-3”,3”’-Co(1^,”,2’”-C₂B₉H₁i)]Na • · ·· · ······ • · · · · * · · · * ··· · · « ····· *······ · * · · · * « v · · « · · • ·« « ·· ··· · ··* 34

GB-49 [(8-((CB₁oH₁o)NH-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1’,2'-C2B9Hi₁)-3₎3'-CoJK

GB-50 [(1 ,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2’-C₂B₉H₁i)-8-(OCH2CH2)2N(CH2CH3)2CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B₉H₁o)-3”₍3^,”-Co(1’”,2’”-C₂B₉H₁₁)]Na

GB-51 [(8-((4-CH₃)-C₆H4-SO₂NH-(CH₂-CH₂O)₂)-1 ,2-0₂Β₉Ηιο)(Γ,2--0269^)-3,3' Co] Na

GB-52 [(8-((4-CH3)-C6H4-SO2N(CH2CH₂CH₂CH3)-(CH2-CH2O)2)-1,2-C₂B₉H₁₀)(1 ',2'C₂B₉H₁i)-3,3^,-Co]Na

GB-53 [(8-((CH2)6(CH)3CCH2-0-(CH2-CH20)2)-1₎2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B₉H₁i)-3_I3'Co]Na

GB-54 [(8-(C_eF₅O-(CH2)₅O)-1,2-C₂B₉Hio)(1',2^,-C2B₉H₁i)-3,3'-Co]Na

GB-55 [(8-((C₆H5CH2OCH2)2(HOCH2)C-CH₂O-(CH2-CH2O)2)-1 ,2-C₂B₉H_1o)(1 ’,2’C₂B₉Hii)-3,3'-Co]Na

GB-56 [(1,2-0269^0)-3,3^0(1 \2'-C₂B₉Hii)-8(OCH₂CH₂)₂OCH2C(C₆H5CH₂OCH₂)CH₂(OCH₂CH₂)₂-8”-O-(1”,2”C₂B₉Hi₀)-3”,3”^,-Co(r”,2^,”-C₂B₉H₁₁)]Na₂

GB-57 [(1,2-C2B9H₁o)-3,3’-Co(1’,2’-C2B9H₁₁)-8-(OCH₂CH2)2N(S02((4-CH₃)-C₆H5))CH₂CH₂OCH₂CH2-8”-0-(1”,2”-C₂B9H₁o)-3”,3”^,-Co(1’”,2’”-C₂B₉Hi₁)]Na₂

GB-58 [(8-((C₆H5CH2)2CH-O-(CH2-CH2O)2)-1,2-C2B9Hi₀)(1',2’-C₂B₉H₁i)-3,3'-Co]Na

GB-59 [(8-((C₆H5CH2)2CH-(CH2)₅0)-1,2-C2B₉Hio)(1',2'-C2B9Hii)-3,3'-Co]K

GB-60 [(8-((5-(CH3)2N)-1-C₁oH₆-S02NH-(CH2-CH₂0)2)-1,2-C2B9Hio)(1^,,2'-C2B9H₁₁)3,3'-Co]Na

GB-61 [(8-((C2B₁oHii)-0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C₂B9H₁i)-3,3^,-Co]Na

GB-63 [(8-(C6H4(CO)(S02)N-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉H₁o)(1^,,2^,-C2B9Hii)-3,3^,-Co]Na

GB-64 [(8-(C₆H4(CO)(CO)N-(CH₂-CH₂0)2)-1,2-C2B9H₁o)(1',2^,-C2B₉H₁i)-3,3^,-Co]Na

GB-65 [(8-(((4-CH₃)-C6H₄SO₂)₂N-(CI-1₂-CH₂C))₂)-1,2-0^10X1',2'-C₂B₉H₁₁)-3,3'Co]Na

GB-67 [(8-((4-NH₂)-C₆H4-SO₂NH-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-C₂B₉H₁₀)(1 '^'-CzBgHn)-3,3Co]Na

GB-69 [(8-(NH3-(CH2-CH₂0)2)-1,2-C2B9Hio)(1^,,2^,-C2B₉H₁₁)-3,3’-Co]

GB-70 [(1,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1 \2’-C2B₉H₁₀)-8,8>NH-CH2CH2OCH2CH2-8”-O(1 ”,2”-C₂B₉Hio)-3”,3”’-Co(1 ’”,2”’-C₂BgHn)]Na

GB-71 [(1,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1 ’,2’-C₂B9H₁o)-8,8^,-p-N(CH₂CH₂OCH₂CH2-8”-035 • © ·©· (1”,2-C₂B9H₁o)-3”,3’”-Co(1’”,2’”-C2B9H₁₁))₂]Na₂

GB-72 [(8-(kalix[4]aren-0-(CH₂-CH₂0)₂)-1,2-C₂B9H₁o)(1^,,2^,-C₂B₉Hi₁)-3_>3’-Co]Na

GB-73 [1,3-((1,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C₂B₉Hii)-8-(OCH₂CH₂)₂0)₂-kalix[4]aren]Na₂

GB-74 [1,2,3-((1,2-C₂B9H₁₀)-3,3’-Co(1^,,2’-C₂B9H₁₁)-8-(OCH₂CH₂)₂O)₃kalix[4]aren]Na₃

GB-75 [1,2,3,4-((1 ,2-C2B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C2B₉Hii)-8-(OCH2CH2)20)₄kalix[4]aren]Na₄

GB-76 [(8-((3-OH)(5-OH)-C₆H₃O-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-C₂B9H₁0)(1',2^,-C₂B9Hi₁)-3,3'Co]Na

GB-77 [(1,2-C₂B₉Hio)-3,3’-Co(1^,,2^,-C2B9H1i)-8-(OCH2CH2)2(-3-0-(C6H3(1-OH))-50)-CH2CH2OCH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B9H1o)-3”,3”^,-Co(1^,”,2’”-C2B₉Hi₁)]Na₂GB-78 [1,3,5-((1,2-C₂B₉Hi₀)-3,3’-Co(1 ’,2’-C₂B9H₁i)-8-(OCH₂CH₂)₂O)₃-C₆H₃]Na₃GB-79 [((1,2-C₂B9H₁₀)-3,3’-Co(1’,2’-C₂B9H₁i)-8-(OCH₂CH₂)₂O)₃-NH]Na₂

GB-80 [(1,2-C₂B₉H₁₀)-3,3’-Co(1’,2’-C₂B9H₁i)-8-(OCH2CH₂)₂NHCH₂CH20CH₂CH₂-8”-0-(1”,2”-C2B9H₁o)-3”,3^,”-Co(1”’,2’”-C2B₉H₁₁)]Na

GB-82 [(1 ^-CzBgHwJ-S.^-Cotr.Z-CzBgHwj-e.^-M-S-CHaCH^CH^Hre^O(1,2”-C₂B₉Hi₀)-3”,3’”-Co(1-”,2’”-C2B₉Hi₁)]Na

GB-85 [(8-((2-CH₃)-C₆H₄O-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-C₂B₉H₁₀)(1 -,2’-C₂B₉Hii)-3,3'Co]Na

GB-87 [(8-(2,6-(CH₂C₆H₅)₂-C₆H₃O-(CH₂-CH₂O)₂)-1,2-C₂B₉H₁₀)(1 ',2'C₂B₉Hii)-3,3'-Co]Na

GB-88 [(8-(2,4,6-(CH₃)₃-C₆H₂O-(CH₂-CH₂O)₂)-1 ,2-C₂B₉H_1o)(1’,2’C₂B₉Hn)-3₁3^,-Co]Na

GB-89 [(8-((2-C6H5)-C6H₄0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1',2'-C2B9Hii)-3,3'Co]Na

GB-90 [(8-((2-CH₃)-C6H₄-SO₂NH-(CH2-CH₂O)2)-1 ,2-C₂B₉Hi₀)(1 ’,2’-C₂B9Hii)-3,3'Co]Na

GB-91 [(8-(2,4,6-(CH₃)3-C6H2-S02NH-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉Hio)(1-,2'C₂B₉Hii)-3,3’-Co]Na

GB-92 [(8-((2-CH2CH2-C₆H5)-CeH₄0-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B₉Hio)(1’,2’-C₂B9Hii)-3,3’Co]K

GB-94 [(8-((2-Br)-C6H₄0-(CH2-CH₂0)2)-1,2-C2B9Hio)(1',2'-C2B9Hi 1)-3,3-Co]K ·· ·» · «»···· ·« * · · · · · · · • · · · · · ·»··· «····»· * · · · · ·

9 99 9 9 9 ··· · · ···

GB-95 [(8-(2,4,6-(803-061420-(0142-01420)2)-1,2-02691410)(1^2^02691411)-3,3Co]K

GB-96 [(8-CI-1,2-C2B9Hio)(8^,-CI-1^,,2^,-C2B₉Hio)-3,3^,-Co]Na

GB-97 [(8-1-1,2-C₂B9Hio)(8^,-l-1',2^,-C2B₉Hio)-3,3^,-Co]Na

GB-98 [(8,9,12-(CI)₃-1,2-C2B9H8X8^,,9',12'-(CI)3-1^,,2'-C2B9H8)-3,3'-Co]K

GB-99 [(8,9,12-(Br)₃-1,2-C2B₉H8)(8^,,9^,,12'-(Br)3-1^,,2^,-C2B9H₈)-3,3’-Co]K

GB-102 [(8-(ΝΗ2(ΟΗ2θΗ2θΗ2θΗ₃)-(ΟΗ2-ΟΗ2θ)2)-1,2-θ2Β9Ηι₀)(Γ,2'-θ2Β9Ηιι)-3,3'Co]

GB-103 [(8-(NH2(C6H5CH2)-(CH2-CH20)2)-1,2-C2B9Hio)(1’,2’-C₂B9Hii)-3,3^,-Co]

GB-104 [(1_I2-C2B9Hio)-3,3’-Co(1^,,2’-C2B9Hii)-8-(OCH2CH2)2NH(CH2C6H5)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1^,,,2”-C2B9Hio)-3”,3^,”-Co(1”’,2^,”-C2B9Hii)]Na

GB-105 [(1,2-C2B9Hio)-3,3’-Co(1’,2’-C2BgHii)-8-(OCH₂CH2)2NH(CH2CH20H)ΟΗ₂ΟΗ₂ΟΟΗ₂ΟΗ2-8”-0-(1 ”,2”-C₂BgHio)-3Á3”M;o(1 ”\2”’-C2B₉Hii)]Na

GB-106 [(1,2-Ο₂Β₉Ηι₀)-3,3’-Οο(1’,2’-θ2Β9Ηιι)-8-(ΟΟΗ2θΗ2)2ΝΗ(Ο(ΟΗ₃)₃)CH2CH20CH2CH2-8”-0-(1”,2”-C2B9Hio)-3”,3’”-Co(1’”,2”^,-C₂B9Hii)]Na a jejich farmaceuticky využitelné sole.

6. Způsob přípravy nových sloučenin

GB-40, GB-41, GB-43, GB-44, GB-45, GB-49, GB-51, GB-52, GB-53, GB-54, GB-55, GB-58 GB-59, GB-60, GB-61, GB-63, GB-64, GB-65, GB-67, GB-70, GB-76, GB-82, GB-85, GB-87, GB-88, GB-89, GB-90, GB-91, GB-92, GB-94, GB-95, GB-102, GB103, podle nároku 5 vyznačující se tím, že se sloučeninou

L—Y—Z nebo L—Z, kde L je vybráno ze skupiny tvořené deprotonizovanou hydroxyskupinou a/nebo aminoskupinou a/nebo substituovanou aminoskupinou a/nebo amidem a/nebo sulfonamidem a/nebo thioetherem, a kde Y a Z mají v nároku 3 uvedený význam, působí na 8-dioxan-kobalt bis(dikarbollid).

7. Způsob přípravy nových sloučenin GB-35, GB-46, GB-48, GB-50, GB-56, GB-57, GB-71, GB-77, GB-78, GB-79, GB-80, GB-104, GB-105 a GB-106 podle nároku 5 vyznačující se tím, že se sloučeninou L—Y—Z nebo L—Z opět působí na 8-dioxankobalt bis(dikarbollid), na vzniklý produkt se po jeho purifikaci působí dále 8-dioxankobalt bis(dikarbollidem) a postup se opakuje až do požadovaného stupně náhrady • · ·· « «99999 • β · ♦ · · · 9 99 • · · · 9 · · * ♦ ·· ······· 9 · ·· · · • Ν · · · ·· 9 ·«> 9 99 999 ·· ··· reaktivních protonů v polyolech, polyfenolech, aminech, amidech a sulfonamidech, takto získané sloučeniny obsahují více kobalt bis(dikarbollidových) klastrů.

8. Způsob přípravy nových sloučenin GB-54 a GB-59 podle nároku 5 vyznačující se tím, že se působí deprotonizovaným pentafluorofenolem nebo deprotonizovaným dibenzylmethanolem na 8-tetrahydrofuran-kobalt bis(dikarbollid).

9. Způsob přípravy nové sloučeniny GB-19 podle nároku 5 vyznačující se tím, že se na sloučeninu GB-31 (Canastide) působí roztokem kyseliny sírové za zvýšené teploty.

10. Léčivo určené k léčbě AIDS vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden inhibitor HIV proteasy obecného vzorce (I), podle nároku 3 a/nebo obecného vzorce (II), podle nároku 4 a jejich farmaceuticky využitelné sole.

11. Léčivo určené k léčbě AIDS vyznačující se tím, že obsahuje nejméně jeden z inibitorů HIV proteasy podle nároku 5.