CZ246497A3

CZ246497A3 - Světelné stabilizátory na basi stericky bráněných aminů, způsob jejich výroby a způsob stabilizace polymerních materiálů

Info

Publication number: CZ246497A3
Application number: CZ972464A
Authority: CZ
Inventors: Karl Dr. Gaa; Mathias Dr. Zäh; Mathias Dr. Mehrer; Gerhard Dr. Pfahler; Thomas Dr. Stährfeldt
Original assignee: Hoechst Aktiengesellschaft
Priority date: 1996-08-02
Filing date: 1997-08-01
Publication date: 1998-02-18
Also published as: CA2212261A1; MX9705956A; ZA976879B; IL121436A0; EP0822221A2; JPH10158243A; CN1173493A; DE19631244A1; NO973555L; NO973555D0; KR19980018254A; US5919933A; AU3236497A; EP0822221A3; BR9706713A; SG50030A1

Description

Oblast techniky |

ΟΊ£θα

Vynález se týká světelných stabilisátorů na basr stětí 2, i i e ricky bráněných aminů, způsobu jejich výroby a jejich , použití pro stabilisaci polymerních materiálů. ’ ·ρ₀

Dosavadní stav techniky

Je známé, že organické materiály jsou poškozovány na energii bohatým zářením, teplem nebo kyslíkem. Povrchová vrstva organických materiálů je těmto škodlivým vlivům většinou vystavována v obzvláštní míře. Tento problém je obzvláště zřetelný u tenkých materiálů, jako jsou vlákna, pásky a foie, vede ale také u silnostěnných artiklů k poškození (například ke zkřehnutí) , například povrchové vrstvy.

Je známa řada literárních údajů, které popisují sloučeniny pro stabilisaci organických materiálů. Část z nich se týká sloučenin na basi 2,2,6,6-tetraalkylpiperidinu.

Tyto se musí vyskytovat obzvláště v povrchové vrstvě organického materiálu v dostatečné koncentraci, aby způsobovaly efektivní ochranu. Nízkomolekulární zástupci ze skupiny 2,2,6,6-tetraalkylpiperidinů mají tu výhodu, že rychle migrují do povrchové vrstvy a zde vyvíjejí svůj ochraňující vliv. Mají ovšem základní nevýhodu v tom, že mají příliš vysokou těkavost a že j sou z organických materiálů velmi dobře extrahovatelné. Vysokomolekulární zástupci této skupiny sloučenin nejsou sice tak dobře extrahovatelní, migruj i však podstatně pomalej i. V praxi se s tímto problémem vyrovnává tak, že se používá směsi nízkomolekulárních (rychle migrujících) a vysokomolekulárních (pomalu migrujících) stabilisátorů.

Z DE-A-4 327 297 jsou známé sloučeniny, které se odvozují od 2,2,6,6-tetraalkylpiperidinů a po působení ultrafialového světla se přemění na extrakčně stabilní formu. U komponenty, snižující rychlost migrace, se jedná v DE-A-4 327 297 o derivát kyseliny skořicové. Je zodpovědná za to, že stabilisátor vstupuje do kovalentní vazby s organickým materiálem.

V EP-A-389 427 jsou popsané sloučeniny, které obsahují v té samé molekule zároveň derivát 2,2,6,6-tetraalkylpiperidinu a benzofenon. Zde jsou však uváděné pouze takové benzofenony, které mají α-hydroxylové skupiny a tak působí jako absorbéry UV-světla.

Podstata vynálezu

Nyní bylo překvapivě zjištěno, že substituovaní zástupci benzofenonu (a) v organických materiálech rychle migruj i a tak se dostanou rychle do povrchové vrstvy materiálu, (b) po působení světla o vlnové délce 280 až 700 nm (výhodně za působení světla vlnové délky 300 až 400 nm) se převedou na málo, opřípadě vůbec ne extrahovatelnou formu a (c) také v této nové, již neextrahovatelné formě organické materiály dále chrání před výše uvažovanými škodlivými vlivy ultrafialového světla.

Předmětem předloženého vynálezu tedy jsou UV-stabilisátory obecného vzorce I

ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesmějí značit hydroxylovou skupinu, man značí nezávisle na sobě číslo 0 , 1 nebo 2 ,

V nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, atom halogenu, nitroskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR·*^-, kyanoskupinu, skupinu SR^ , alkylovou skupinu s 1 až uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 10 uhlíkovými atomy, obzvláště 1 až 4 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, výhodně s 5 až 6 uhlíkovými atomy nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, atomem halogenu 1 i o nebo skupinou OR nebo NR R , heteroaromatický zbytek s 5 až 15 uhlíkovými atomy, výhodně se 6 až 1 2 uhlíkovými atomy, skupinu NR R , nebo skupinu

COOR¹ , přičemž

2

R a R značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 18 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až uhlíkovými atomy, obzvláště s 1 až 4 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, výhodně s 5 až 6 uhlíkovými atomy, arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, atomem halogenu nebo skupinou ORl , nebo heteroaromatický zbytek s 5 až 15 uhlíkovými atomy, výhodně se 6 až 10 uhlíkovými atomy,

X značí dvojvazný zbytek -O- , -S- nebo -C(0)- ,

Y pro X = 0 nebo S značí skupinu -CH₂-C(0) , -C(0)- , -C(O)-C(O)- , CH2-CHR¹- nebo -(CH₂-CH₂-0)_n- , kde η = 1 až 8 , výhodně -C(0)- nebo -CH₂-C(0)- , nebo zbytek vzorce

přičemž o 19 1

R značí skupinu NR R nebo OR , atom halogenu nebo skupinu Z, nebo

Y pro X = -C(0)značí přímou vazbu ke skupině Z a značí některý z následujících zbytků

Re

Rf výhodně Rq nebo Rg , přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 10 uhlíkovými atomy, obzvláště s 1 až 5 uhlíkovými atomy, oxylový radikál, hydroxyskupinu, skupinu NO, skupinu CH2CN , nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, skupinou OrI , atomem halogenu nebo skupinou NR R , allylovou skupinu, alkoxyskupinu s 1 až 30 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 10 uhlíkovými atomy, obzvláště s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkyloxyskupinu s 5 až 12 uhlíkovými atomy, výhodně se 6 až 9 uhlíkovými atomy, alkenylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, výhodně se 4 až 8 uhlíkovými atomy, alkinylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, acylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, výhodně s 1 až 5 uhlíkovými atomy, nebo atom halogenu a

R^ značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, výhodně methylovou skupinu.

Velmi dobře vhodné jsou také stabilisátory obecného vzorce I , ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesmějí značit hydroxylovou skupinu a ve kterém man značí nezávisle na sbě číslo 0 , 1 nebo 2,

V nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, nitroskupinu, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu s 5 až 6 uhlíkovými atomy nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou nebo skupinou NR¹R², heteroaromatický zbytek se 6 až 10 uhlíkovými atomy, skupinu NR R , nebo skupinu COOR , přičemž r! a R² značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu s 5 až 6 uhlíkovými atomy, nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, nebo heteroaromatický zbytek se 6 až 10 uhlíkovými atomy,

X značí dvojvazný zbytek -0- nebo -C(0)- a

Y pro X = 0 značí skupinu -CH2C(O) , -C(0)- nebo CH2-CHR¹- a

Z značí zbytek vzorce R^ , Rq , Rp nebo Rg , přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, oxylový radikál, hydroxyskupinu, skupinu NO, nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, nebo skupinou NR R , allylovou skupinu, alkoxyskupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkyloxyskupinu se 6 až 9 uhlíkovými atomy, alkenylovou skupinu se 4 až 8 uhlíkovými atomy, alkinylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, acylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, nebo atom halogenu a značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy .

Obzvláště vhodné UV-stabilisátory jsou sloučeniny obecného vzorce I , ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesměj i značit hydroxylovou skupinu a ve kterém man značí nezávisle na sbě číslo 0 , 1 nebo 2,

V nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, nitroskupinu, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu 1 2 s 1 až 4 uhlíkovými atomy, skupinu NR R nebo skupinu COORl , přičemž

2

R a R značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, nebo nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou,

X značí dvojvazný zbytek -0- nebo -C(0)- ,

Y pro X = -0značí skupinu -CH2C(0) nebo -C(0)- a

Y pro X = -C(0)značí přímou vazbu k Z a

Z značí zbytek vzorce Rq nebo Rg , přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až uhlíkovými atomy, hydroxyskupinu, skupinu NO,

-i 2

NR R , allylovou skupinu, alkyloxyskupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, nebo acylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy a . R^ značí methylovou skupinu .

Předmětem předloženého vynálezu je dále způsob výroby sloučenin obecného vzorce I . Sloučeniny podle předloženého vynálezu se mohou vyrobit v zásadě dvěma různými způsoby.

Jednak se mohou sloučeniny podle předloženého vynálezu vyrobit tak, že se benzofenon obecného vzorce II převede pomocí j ednoho nebo více ekvivalentů vhodného reakčního činidla R na reaktivní molekulu vzorce III :

V tomto reakčním schéma platí, že v případě, že

X = -O- nebo -S- , potom T = vodíkový atom a

X = -C(0)- , potom T = OR¹ , NR¹R² , O-C(O)-R¹ nebo OH , přičemž R značí v případě, že X-T = OH nebo SH , skupiny hal-CH₂-C(0)-U ,

U-C(O)-U ,

U-C(O)-C-(O)-U , ethylenoxid, hal-CH₂-CHR¹-hal nebo

U přičemž R^ = NR¹R² , OR¹ , atom halogenu nebo Z a

12

U značí atom halogenu, skupinu OR nebo NR R

Ostatní substituenty mají významy, uvedené u obecného vzorce I .

Jako příklady sloučenin obecného vzorce III je možno uvést následuj ící sloučeniny :

O . U reakčního činidla R se jedná například o 2,4,6-trichlor-s-triazin (kyanurchlorid) , fosgen, alkylester kyseliny bromoctové, alkylester kyseliny chloroctové, methylester kyseliny chlormravenčí, kyselina šřavelová, dihalogenid kyseliny šřavelové, dialkylester kyseliny šřavelové, halogenidmonoester kyseliny šťavelové, ethylenoxid, thionylchlorid (SOCI2) , halogenid fosforitý (PCI3 nebo PBr^) , halogenovodík (HC1 nebo HBr) nebo elementární chlor.

V dalším kroku se sloučenina obecného vzorce III nechá zreagovat se sloučeninou vzorce

Z - H na sloučeninu podle předloženého vynálezu obecného vzorce I. Pro reakci je možno použít také aniont Z“ , který se výhodně vyrobí ze sloučeniny vzorce Z - H (Z má význam, uvedený výše u vzorce I) . Pokud se ve sloučenině vzorce II u -X-T jedná o skupiny -C(O)OR·*· , -C(0)NR-*-r2 nebo -C(0)-0-C(0)-R¹ , potom se může také nechat reagovat j iž sloučenina obecného vzorce II se sloučeninou Z - H nebo s aniontem Z na cílovou sloučeninu obecného vzorce I .

Alternativně se může postupovat tou cestou, že se nejprve z literatury známý derivát 2,2,6,6-tetraalkylpiperidinu, jako je například některá ze sloučenin Z - H nebo Z - M , kde M = například sodík nebo draslík , nechá reagovat s reakčním činidlem (U-Y-U) na intermediát vzorce Z-Y-U , přičemž Z má výše uvedený význam.

Sloučenina Z-Y-U se při této výrobní variantě v ná12 sledující reakci nechá reagovat s vhodným substituovaným derivátem benzofenonu (= sloučenina obecného vzorce II , ve které -XT = -OH nebo -SH) na sloučeninu obecného vzorce I .

Reakce probíhaj í v protických nebo aprotických organických rozpouštědlech, výhodně v uhlovodících, obzvláště aromatických uhlovodících, jako je například toluen a xylen, nebo v jejich směsích, nebo také v tetrahydrofuranu. Další možnost spočívá v tom, že se jedna z reakčních komponent použije v přebytku jako rozpouštědlo.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu j sou výborně vhodné pro stabilisaci organických materiálů proti působení světla, záření, kyslíku a tepla. Přidávají se ke stabilisovaným organickým materiálům v koncentraci 0,001 až 5 % hmotnostních, výhodně 0,2 až 1,0 % hmotnostních, vztaženo na organický materiál, před, během nebo po jeho výrobě.

Pod pojmem organický materiál se rozumí například předprodukty pro plastické hmoty, laky, nátěrové prostředky a oleje, obzvláště však plastické hmoty, laky, nátěrové prostředky a oleje samotné.

Předmětem předloženého vynálezu j sou kromě toho proti působení světla, záření, kyslíku a tepla stabilisované organické materiály, obzvláště plastické hmoty, laky, nátěrové prostředky a oleje, které obsahují sloučeniny podle předloženého vynálezu ve výše uvedené koncentraci. K těmto organickým materiálům patří například látky, které jsou popsané na str. 13 až 18 EP patentové přihlášky 95 109 778.1-1270 , na které je zde výslovně brán zřetel.

Organické materiály, stabilisované sloučeninami podle předloženého vynálezu, mohou obsahovat také další additiva, například antioxidanty, stabilisační prostředky proti působení světla, kovové desaktivátory, antistatické prostředky, prostředky pro zhášení plamene, pigmenty a plnidla. Antioxidanty a stabilisační prostředky proti působení světla, které se přidávají vedle sloučenin podle předloženého vynálezu, jsou například sloučeniny na basi stericky bráněných aminů, stericky bráněných fenolů, nebo síru nebo fosfor obsahující kostabilisátory. Jako vhodná přídavná additiva přicházejí v úvahu například sloučeniny, které jsou popsané na str. 18 až 29 EP patentové přihlášky 95 109 778.1-1270 , na které je zde výslovně brán zřetel. Jako další additiva přicházejí v úvahu :

2,2’,2’’-nitrilo[triethyl-tris(3,3’,5,5’-tetra-terc.-butyl-1,1’-bifenyl-2,2’-diyl)fosfit] , ethylester kyseliny bis[2-methyl-4,6-bis-(1,l-dimethylethyl)fenol]-fosforité, sekundární hydroxylaminy, jako je například distearylhydroxylamin nebo dilaurylstearylamin, zeolity, jako je například DHT 4A , oxidy a hydroxidy hliníku, zinku, alkalických kovů a kovů alkalických zemin nebo stearát hlinitý, vápenatý, hořečnatý a zinečnatý, přičemž pro jednotlivá použití je specielně vhodný obzvláště jemnozrnný materiál, dále kondensační produkt z N,N’-bis-[(4,6-di-(4-n-butylamino-2,2,6,6-tetramethylpiperid-4-yl)-1,3,5-triazin-2-yl)-3-aminopropyl-ethylen-1,2-diaminu a 2,4-dichlor-6-(4-n-butylamino-2,2,6,6-tetramethylpiperid-4-yl)-1,3,5-triazinu, 1,3-2,4-di-(benziliden)-D-sorbitol, 1,3-2,4-di-(4-tolyliden)-D-sorbitol a 1,3-2,4-di-(4-ethylbenziliden)-D-sorbitol .

Součástí směsi mohou být také hydrotalcity, které mohou být popsané obecným vzorcem [(M²⁺)1_x(M³⁺)χ(OH)2(Aⁿ-)_x/nyH₂0] , přičemž (M ) značí hořčík, vápník, stroncium, baryum, zinek, olovo, cín nebo nikl, (M^J ) značí hliník, bor nebo vismut,

Aⁿ značí aniont mocenství η , n značí celé číslo 1 až 4 , x značí hodnotu mezi 0 a 0,5 , y značí hodnotu mezi 0 a 2 a

A značí OH, Cl, Br“, C10₄, CHgCOO“, C₆H₅COO“,

C0₃ ²“, S04², (OOC-COO)²“, (CH0HC00)2², (CHOH)₄CH₂OHCOO“, C₂H₄(C00)₂ ², (CH2COO)2²“, CH3CHOHCOO, SÍO₃ ²“, SiO4⁴“, Fe(CN)6³, Fe(CN)6⁴, BO3³“, PO3^3- nebo HPO4^2-.

Výhodně se používají hydrotalcity, ve kterých (M²⁺) značí (Ca²⁺), (Mg²⁺) nebo směs (Mg²⁺) a (Zn²⁺) a (A^n_) značí aniont C03², BO3³“ nebo PO₃ ³ .

Dále se mohou použít také hydrotalcity, popsané vzorcem [(M²⁺)1-x(Al³⁺)2(OH)2x+6nz(A^n_)2yH₂Ol , ve kterém (M²⁺) značí (Mg²⁺) nebo (Zn²⁺), výhodně (Mg²⁺) ,

Λ (A^n_) značí aniont ze skupiny zahrnující C0₃ “, (OOC-COO)², OH a S² , n značí mocenství iontu, y značí kladné číslo, výhodně 0 až 5 , obzvláště 0,5 až 5 a x a z maj í kladné hodnoty, které j sou u x výhodně v rozme zí 2 až 6 au z by měly být nižší než 2 .

Jako obzvláště výhodné se jeví hydrotalcity následuj ících vzorců :

A1₂O₃.6MgO.C0₂.12H₂0,

Mg^ ₃A1₂ (OH) . C0₃.3.5H₂0,

4MgO.Al₂0₃.C0₂.9H₂0,

4MgO.Al₂0₃.C0₂.6H₂0,

ZnO.3MgO.A1₂O₃.C0₂.8-9H₂O,

ZnO.3MgO.A1₂O₃.C0₂.5-6H₂O, ^Mg4.5^A12(°^H)l3-^C03 ·

Hydrotalcity se používají v polymerech výhodně v koncentracích 0,01 až 5 % hmotnostních, obzvláště 0,2 až 3 % hmotnostní, vztaženo na celkový polymerní přípravek.

Additiva sé zapracovávají do organických polymerů pomocí obvyklých metod. Zapracování se může provést například vmícháním nebo nanesením sloučenin podle předloženého vynálezu a popřípadě dalších additiv do nebo na polymer bezprostředně po polymeraci nebo do taveniny před nebo během tvarování. Zapracování může také probíhat přímo nanesením rozpuštěných nebo dispergovaných sloučenin přímo na polymer, nebo vmíšením do roztoku, suspense nebo emulse polymeru, popřípadě za následujícího odpaření rozpouštědla. Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou také účinné, když se nanesou dodatečně do j iž granulovaného polymeru ve zvláštním kroku zpracování. Sloučeniny podle předloženého vynálezu obecného vzorce I se mohou přidat ke stabilisovanému polymeru také ve formě takzvaného masterbatch, který tyto sloučeniny obsahuje například v koncentraci 1 až 75 % hmotnostních, výhodně 2,5 až 30 % hmotnostních.

Příklady provedení vynálezu

Následující příklady provedení slouží k bližšímu objasněni vynálezu. Všechny sloučeniny mohou být jednoznačně identifikované pomocí H-spekter, popřípadě ^aC-NMR-spekter. Původ výchozích materiálů je zřejmý z odpovídajících tabulek.

Příklad 1.6

Všeobecný předpis pro výrobu sloučenin 1-6 :

Reakce se provádí pod dusíkovou atmosférou a za zamezení přístupu vzduchu a vody.

Do 150 ml toluenu se předloží 25 až 100 mmol slouče niny A, B nebo C (tabulka 1) a 10% přebytek triethylami nu. Ve 30 ml toluenu se rozpustí ekvimolární množství chloridu kyseliny D nebo E , vztaženo na sloučeninu A, B nebo C a pomalu se přidá do předloženého roztoku při teplotě 22 °C . Po tříhodinovém míchání při teplotě 109 °C vypadne světlá sraženina, reakční směs se vlije do vody a sraženina se rozpustí. Organická fáze se promyje vodou, vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného a přefiltruje se. Těkavé součásti se ve vakuu odstraní a získaný zbytek se ve vakuu usuší při teplotě 80 °C .

Výsledky jsou uvedené v následující tabulce 1 .

Vysvětlivky k tabulce 1 :

A = 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-ol* (M=157,29)

B = 2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinamin* (M=156,31)

C = N-butyl-2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinamin* (M=212,43)

D = chlorid kyseliny benzofenon-2-karboxylové** * (M=244,68)

E = chlorid kyseliny 3-nitroenzofenon-2’-karboxylové** *

M = molekulová hmotnost vs = velmi silný s = silný sh = středně silný m = střední w = slabý * firma HÚLS AG, Marl ** firma Aldrich GmbH & Ci KG, Steinheim *** produkt vyrobený obvyklou metodou (organická karboxylová kyselina zreagovaná s SOCI2)

U eduktu D se jedná o kyselinu benzofenon-2-karboxylovou** , u eduktu E se jedná o kyselinu 3-nitrobenzofenon-2’-karboxylovou, která byla vyrobena běžnou metodou (Houben-Veyl X/l, 471) (organická karboxylová kyselina od firmy Aldrich GmbH & Co KG, Steinheim, zreagovaná s nitrační kyselinou) * * * * měřeno v ethylalkoholu .

6 (M=465,65)	5 (M=409,53)	4 (M=410,51)	3 (M=420,65)	2 (M=364,53)	1 (M=365,51)	Sloučenina číslo
C, 5,1 g (24 mmol)	B, 7,2 g (46 mmol)	A,7,2g (46 mmol)	C,21,2g (100 mmol)	B, 7,8 g (50 mmol)	A, 15,7 g (100 mmol)	edukt*
V g (27 mmol)	Í2 O y, 00 3 J? 3 0Q O o	5,1 g (50 mmol)	11,1 g (110 mmol'	5,6 g (55 mmol) -201 °C	11,1 g (110 mmol	množství Net₃**
E, 7,0 g (24 mmol)	E, 13,3 g (46 mmol)	Tu W o* “ 3 w 3 w	D, 24,5 g (100 mmol)	Ui O o 3 £ 3 to	D, 24,5 g (100 mmol)	chlorid kyseliny
7,0 g (63%)	14,4 g (76%)	15,3 g (81%)	39,6 g (94%)	X? -U	22,8 g (63%)	výtěžek
světle žlutý olej	žluté krystaly t.t.=216-	bílý, voskovitý	světle žlutý olej	žluté krystaly t.t.=200-	světle žlutý olej	charakteristika
235 nm (vs) 270 nm (s) 340 nm (m, sh)	~ hJ o Λ! v* Er	290 nm (vs) 350 nm (vs)	254 nm (vs) 340 nm (vs)	255 nm (vs) 288 nm (vs)	278 nm (vs) 325 nm (vs)	>> 3 * * * *

Tabulka 1

Příklad 7 a 8

Meziprodukty 7 a 8

Všeobecný předpis pro výrobu sloučenin 7 a 8

Předloží se asi 50 až 120 mmol sloučeniny F nebo G (viz tabulka 2) a lehký přebytek N,N-dimethylanilinu ve směsi 150 ml toluenu a 50 ml tetrahydrofuranu a po dobu 16 hodin se při teplotě 50 °C zavádí přes roztok lehký proud fosgenu. Po dalších 2 hodinách míchání při teplotě 80 °C se roztok vlije do vody. Hodnota pH této směsi se upraví pomocí 10% kyseliny chlorovodíkové na 1 a smísí se s 50 ml methylenchloridu. Organická fáze se promyje 10% kyselinou chlorovodíkovou, vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného, přefiltruje se a ve vakuu se zbaví rozpouštědla. Ester kyseliny chlormravenčí se isoluje ve formě světlé, krystalické pevné látky.

Všeobecný předpis pro výrobu sloučenin 9 až 12

Ve 150 ml toluenu se předloží 20 až 60 mmol sloučeniny A nebo C (viz tabulka 2) a lehký přebytek aminu. Ester kyseliny chlormravenči (7, popřípadě 8) se rozpustí ve 30 ml toluenu a při teplotě 20 °C se za chlazení ledem pomalu přidává k předloženému roztoku. Po dvouhodinovém míchání při teplotě 22 °C a jednohodinovém při teplotě 107 °C se reakční směs vlije do vody a smísí se s 50 ml methylenchloridu. Organická fáze se promyje vodou, vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného a přefiltruje. Těkavé součásti se odstraní ve vakuu a získaný zvytek se ve vakuu usuší při teplotě 80 °C .

g

(ZJ o

T

II

JI

o<

c

ch _ >—k.

v, _ oo _ O

10 436

9 381

OJ to oo o

to . σ, 'J o

co O*

o< <D 3

^vo

“oo

“ch

\a

ζ_ι

Ch

5

o

LA

l·—k

42.

oo

03

's.Z

O> O LU *

C, (23

Λ (40

Λ—\ Z„Q **4 K X

h—*

3 CS

3 Ό

3 Λ

3 ch

ts) 2 LA

Í 'U

O &

^jOQ

3 \o 2.00

3 ό O, 09

3 w o oo s»z

3 o 2.00

3 U, 2.00

c er

—_s

%*>

LU 00 O

tu ·, LU

O ^M

to

3 ®°

3 o

3 c*

M ** p o

1

l

řtl 3-

[OUIl §t

,2g mol

3 ° o oo

lá la &00

c ?T.

K—✓

'σ, <_« ch -r*

'Ch «_, O\ J-¹

J, (26

hH 00

x—\ ÍO HW LA J-H N) . s

H, (60

03

3 θ'

s$ .?*

3 3°

3 „^w

3 o

3 <>

3

3 °°

3 o, 2.00

3 oj

3

O 09

O 00

O 0Q

O oo

o. oo

o Su,

z'“'. t—k Ul _O--J M

4^ *LU \p

LA 00 Sto

LU 00 oo

^3 io oo

výtěži

Á-00

^00

v°) Oo

oo

^✓00

^00

cu í^r

jantarově zbarvený olej

žlutý olej

to 42. to o o

bílé krystaly t.t. 241 -

-108 °C

t.t. = 106 -

světle šedé krystaly

1 C\ Ch o n

t.t. = 64 -

světle zelené krystaly

charakteristika

to

O\

σ,

la

LA

>>

to

LA

00

LA

I

3

1

I

P

3

X *

X^-*>\

/·“*·\

w

*

X—z

Tabulka 2

Vysvětlivky k tabulce 2 :

A = 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-ol* (M=157,29)

B = 2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinamin* (M=156,31)

C = N-butyl-2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidinamin* (M=212,43)

F = 4-hydroxybenzofenon*

G = 4,4’-dihydroxybenzofenon* H = Ν,Ν-dimethylanilín*

I = pyridin*

J = triethylamin* * firma Aldrich GmbH & Ci KG, Steinheim ** firma HÚLS AG, Marl * * * měřeno v ethylakoholu

Příklad 13 až 19

Meziprodukty 13 až 19 :

H.

CH.

'3

CH.

'3

Všeobecný předpis pro výrobu meziproduktů 13 až 19

Reakce se provádí pod dusíkovou atmosférou a za vyloučení přístupu vzduchu a vody. Do 100 ml bezvodého tetrahydrofuranu se předloží 40 až 100 mmol sloučeniny K až Q (viz tabulka 3), načež se po částech přidá při teplotě 20 °C 10% přebytek hydridu sodného, přičemž roztok lehce napění a vypadne sraženina. Po půlhodinovém míchání se proces ukončí a pomalu se přidá ekvimolární množství methylesteru kyseliny bromoctové. Po osmihodinovém míchání při teplotě 66 °C barva suspense zřetelně zesvětlá. Těkavé součásti se ve vakuu odstraní, získaný zbytek se smísí s 50 ml methylenchloridu a třikrát se vytřepe vždy 50 ml vody. Organická fáze se vysuší pomocí bezvodého síranu sodného, přefiltruje se a ve vakuu se odstraní těkavé součásti.

17 (M=315,l)	LU M O\ JO Lj	15 (M=327,3)	14 (M=270,3)	13 (M=358,4)	Sloučenina č.
0, 24,3 g (100 mmol	N, 25,7 g (100 mmof	M, 15,4 g (60 mmol)	L, 19,8 g (100 mmol	K, 17,1 g (80 mmol)	edukt
3,3 g (110 mmol)	h—* μ-* o w 3 w 3 σ<5 o	2,0 g (66 mmol)	3,3 g (111 mmol)	5,3 g (176 mmol)	NaH (80% v parafinu)*
15,3 g (100 mmol)	15,3 g (100 mmol)	<=> VO 3 0Q o	16,1 g (105 mmol)	25,7 g (168 mmol)	methylester kyseliny bromoctové*
20,0 g (63%)	25,3 g (77%)	—¹ O\ UJ 00 χθ CZl -Í3oq	23,7 g (88%)	26,1 g (91%)	výtěžek
světle žluté krystaly t.t. = 136 °C	hnědý olej It. Ή NMR čistý	béžové krystaly t.t. = 132 133 °C	žluté krystaly t.t. = 99 101 °C	bezbarvé krystaly t.t. = 178 - 179 °C	charakteristika

Tabulka 3

								CZ3
		2						o c
					II p.	H-		o< Q
		o 'O			o	00		3
		um			UM			5
		Ji.			Ji.			f»
					X—Z			p<

		£P			1—‘ O O	h3 bJ		Π) Cu
		3 i—*			3			c
		i			3	“v©		£
		¢- 00			o.	00
		x—s P—1			Í3
		o			bJ		g	&
		o um			o	O\
		3			3	bJ	»
		3 w o.			3 o	00	£ *	0 X® oN
		''S						<
		z—\ o — s ^wa oo .0.00			(200 mmo	UJ o o\ oo	kyseliny bromoctov	methyleste
							CV^-' *
		Cí			00	UM N)		4
		00 - .			o
						UM		N<
		-£>00			<z00		CD !*r
								O
		N		Γ*		N		tr
o< h*>. w	K	Sf o S	UZl	II	f	s o		SL St
	řj N<	o			N<		a
<<·	ZÍ	c	o	-u	»	5“		a.
	2	4	o	\o u<	es-
	ctí							pr

Tabulka 3 (pokračování)

Vysvětlivky k tabulce 3 :

K = 4,4’-dihydroxybenzofenon*

L = 4-hydroxybenzofenon*

M = 2-methyl-4-hydroxy-4’-nitrobenzofenon**

N = 2-methyl-4-hydroxy-3’-nitrobenzofenon**

O = 4-hydroxy-4’-nitrobenzofenon**

P = 3,4-dihydroxy-4’-nitrobenzofenon**

Q = 3,4-dihydroxy-3’-nitrobenzofenon** * firma Aldrich GmbH & Ci KG, Steinheim ** podle běžné metody vyrobený produkt (Friedel-Craftsova acylace), Houben-Veyl VII/2a, 15 .

P ř i k 1 a d 20 až 26

Všeobecný předpis pro výrobu sloučenin 20 až 26 až 40 mmol výše popsaného methylesteru (13 až 19) se míchá ve 200 ml xylenu při teplotě 135 °C po dobu 8 hodin s ekvimolárnim množstvím 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-olu (viz tabulka 4) a 200 mg lithiumamidu (9 mmol) , přičemž se pomalu vznikající methylalkohol společně s malým množstvím xylenu pomalu kontinuálně oddestilovává. Reakční směs se potom po ochlazení vlije do vody, organická fáze se třikrát promyje vždy 50 ml vody, vysuší se pomocí bezvodého síranu sodného a přefiltruje se. Po odstranění těkavých součástí ve vakuu se produkt při teplotě 80 °C ve vakuu odpaří.

Si os ^Μ00

LZi

Si

UJ io

Un

-U -U o in 4J£ bo Λ in <1 £ bJ <-A txj U) \zi o

SO un in

4* bO

II

Si ^M

J50 \o

O (£

O

Q< 3 cn' O< O* § .

Tabulka 4 vo o

4Z?00 bO

Un 4 oo >00

O 4^

I·*

O 00

Os

UJ bo

ě.!-“ O *“ O 00

Ví

O 4*^ °° <?oo bO a un uj jo o

.00

ÍD

Oj

O

5* bJ í

UJ

OO bJ Gh bJ uj x?

<=>00

O<

UJ ¹⁹►—i ''J o

3 3 3 z**\ ^ZST^V un o

j-q \o

O os uj oo u

O os 3 UJ oo o

4j o

Os

UJ

4i.

® θ'» uj oo o un

O <1 so oo o

N

ÍD ě*

5*

OO _wé bo ZGoo <o Os ►—i ·. x=> O o'*'

OQ

O, uj ^00

-U UJ un ~ xp Os iúoo

SO un 4 x° o>

U)

ÍD<

N<

£r

UJ σ*

ÍD.

N<

O &

bs) σ\

N>

w I <-* 3 *<

bJ un

O °° a ^w3 bo 3 o ?3 o b0

Π

N<

I £

bJ

Ό bo un O 3 » A 3

C/3 Z\ ^M <J &d č2

3* xo<

cn r* __ <

; < £ II ώ f® so 3 Ěíí o

r*·

ÍD>

w

E* 'j <2 ř*. « Μ O i 3 N<

gsg· o «' o

<-*· ί-φ>- Γ* 5* πΓ bJ II <3 N oo II «ί σ* _ r-f· 03 o rt 03 K

Π

I

Os o

3* a

£ žř bo <1 bJ gi ° w » 3 ₃

VJ

UJ

O bJ un Os a 3 3 /—. <

C/3 C/3

3*s_z uj bo Ji. 00 o

O »

3- <

Jt.Ce.

U)

W M O oo 3 Os

Λ1 3 o· (Z3 JA 3*^

X *

* *

Vysvětlivky k tabulce 4 * 2,2,6,6-tetramethylpiperidin-4-ol od firmy Húls AG,

Marl

* * sloučeniny	20,	21	se	měří	v ethylalkoholu,
sloučeniny	22,	24,	25	se i	měří v DMSO,
sloučeniny	23 ,	26	se	měří	ve trichlormethanu
Příklad	27

Světelně-stabilisující účinek v polypropylenové folii

100 hmotnostních dílů nestabilisovaného polypropylenu ^Hostalen PPK se společně s 0,1 hmotnostním dílem stearátu vápenatého, 0,05 hmotnostními díly pentaerythrityl-tetrakis-3-(3,5-di-terc.-butyl-4-hydroxyfenyl)-propionátu a 0,1 hmotnostním dílem zkoušeného stabilisátoru hněte ve Brabenderově mísiči po dobu 10 minut při teplotě 200 °C při 20 otáčkách za minutu. Z této směsi se při teplotě 190 °C vylisuje 100 pm silná folie a tímto způsobem získaná zkušební tělesa se v přístroji s působením povětrnosti (®Xenotest 1200) nechají osvětovat po dobu 500 hodin. Jako kriterium stability folie folie se bere změna karbonylového indexu v průběhu tohoto časového období. Karbonylový index se při tom stanovuje podle vzorce CO = Εΐ72θ/^2Ο2Ο značí extinkci při odpovídající vlnové délce) . Pro účely srovnání se folie testuje za stejných podmínek, avšak bez přídavku stabilisátoru podle předloženého vynálezu . Výsledky pokusu jsou uvedené v tabulce 5 .

Tabulka 5

Vzrůst karbonylového indexu po 500 hodinách osvětlování

Stabilisátor	delta (CO)
bis-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)-sebakát	0,02
z př. 20	0,20
z př. 25	0,23
žádný	(400 h : 2,0)’

již po 400 hodinách začíná folie tak silně křehnout, že musel být pokus ukončen.

Z tabulky 5 je zřejmá velmi dobrá stabilita polypropylenu vůči působení světla, stabilisovaného podle předloženého vynálezu ve srovnání s nestabilisovaným polypropylenem, přičemž se dosáhne prakticky světelné stability, které se dosáhne u polypropylenu, stabilisovaného bis-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)-sebakátem.

Příklad 28

Světelně-stabilisující účinek v polypropylenové folii s extrakcí

100 hmotnostních dílů nestabilisovaného polypropylenu p

Hostalen PPK se společně s 0,1 hmotnostním dílem stearátu vápenatého, 0,05 hmotnostními díly pentaerythrityl-tetrakis-3-(3,5-di-terc.-butyl-4-hydroxyfenyl)-propionátu a 0,1 hmotnostním dílem zkoušeného stabilisátoru hněte ve Braben32 derově mísiči po dobu 10 minut při teplotě 200 °C při 20 otáčkách za minutu. Z této směsi se při teplotě 190 °C vylisuje 100 pm silná folie a tímto způsobem získaná zkušební tělesa se v přístroji s působením povětrnosti (^Xenotest 1200) nechají osvětovat po dobu 200 hodin. Po tomto předběžném osvětlení se kusy folie extrahují methylenchloridem (24 hodin, 40 °C) a potom se osvětlují po dobu dalších 300 hodin. Jako kriterium stability folie se bere změna karbonylového indexu v průběhu tohoto časového úseku (500 hodin celkového osvětlování) . Karbonylový index CO se při tom stanovuje podle vzorce CO = ^720/^2020 zna čí extinkci při odpovídaj ící vlnové délce) . Pro účely srovnání se folie testuje za stejných podmínek, avšak bez přídavku stabilisátoru podle předloženého vynálezu . Výsledky pokusu j sou uvedené v tabulce 6 .

Tabulka 56

Vzrůst karbonylového indexu po 200 hodinách osvětlování, extrakci methylenchloridem (24 hodin, 40 °C) a 300 hodin dalšího osvětlování (což dává celkem 500 hodin doby osvětlování)

Stabilisátor	delta (CO)
bis-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)-sebakát	1,08
z př. 20	0,72
z př. 25	0,86
žádný	(400 h : 2,0)’

již po 400 hodinách (200 hodin předběžného osvětlování + 200 hodin dalšího osvětlování) začíná folie tak silně křehnout, že musel být pokus ukončen.

Výsledky, uvedené v tabulce 6 , ukazují, že ochrana vůči působení světla pomocí stabilisátorů, vyrobených podle předloženého vynálezu, zůstává také po extrakci methylenchloridem a je lepší než při použití bis-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)-sebakátu.

Příklad 29

Extrakční vlastnosti stabilisátorů v polypropylenové folii po osvětlení.

Zkušební tělesa, vyrobená analogicky jako je popsáno v příkladě 27 , se osvětlují v přístroji s působením povětrnosti (^Xenotest 1200) po dobu 200 hodin. Potom se tato zkušební tělesa podrobí extrakci za horka methylenchloridem a neextrahovatelný zbytkový obsah stabilisátorů se zjišťuje stanovením dusíku (způsobem chemiluminiscence) . Před počátkem osvětlování byl za použitých extrakčních podmínek převažující podíl stabilisátorů pomocí methylenchloridu ze zkušebních těles extrahovatelný. Výsledky pokusu jsou shrnuty v následující tabulce 7 .

Tabulka 7

Úplná extrakce za horka PP-folií methylenchloridem po 200 hodinách předběžného osvětlování

Stabilisátor množství ve folii na počátku (%) množství po 200 h osvětlení a extrakci* * (%) neextrahovatelné množství stabilisátorů

srovnání	0,1	0,028	28 %
slouč. 1	0,1	0,067	67 %
slouč. 6	0,1	0,058	58 %
slouč. 20	0,1	0,071	71 %
slouč. 22	0,1	0,061	61 %
slouč. 25	0,1	0,067	67 %

srovnání = bis-(2,2,6,6-tetramethyl-4-piperidyl)-sebakát * extrakce methylenchloridem (24 h, 40 °C)

Stabilisátory podle předloženého vynálezu jsou po osvětlování po dobu 200 hodin, vzhledem k při tom docházej ící změně molekulové hmotnosti, podstatně hůře extrahovatelné methylenchloridem, než před osvětlením. Srovnávací pokus ukazuje, že stabilisátory, které představují stav techniky, jsou prakticky úplně extrahovatelné.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY L§ iilA í 0 j

oi£oa

1. UV-stabilisátory, o / i / _o tS Δ l L a v vyznačující se tím, že jejich migrační rychlost v organických materiálech, nebo jejich extrabova-T 2 'SWKÍh^HSUlHraaeí'S*e8»lKNHIBlWBWWě!

telnost z organických materiálů je působením UV-světla podstatně snížena.
2.

UV-stabilisátory podle nároku 1, obecného vzorce I ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesmějí značit hydroxylovou skupinu, man značí nezávisle na sobě číslo 0 , 1 nebo 2 ,

V nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, atom halogenu, nitroskupinu, hydroxyskupinu, skupinu OR^, kyanoskupinu, skupinu SR¹ , alkylovou skupinu s 1 až

18 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, atomem halogenu 1 12 nebo skupinou OR nebo NR R , heteroaromatický

1 2 zbytek s 5 až 15 uhlíkovými atomy, skupinu NR R , nebo skupinu COOR^ , přičemž

1 2

R¹ a R značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 18 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, atomem halogenu nebo skupinou OR^, nebo heteroaromatický zbytek s 5 až 15 uhlíkovými atomy,

X značí dvojvazný zbytek -0- , -S- nebo -C(0)- ,

Y pro X = O nebo S značí skupinu -CH2“C(O) , -C(0)- , -C(O)-C(O)- , CH2-CHR¹- nebo -(CH₂-CH₂-O)_n- , kde η = 1 až 8 , výhodně -C(0)— nebo -CH2-C(0)- , nebo zbytek vzorce

R3 přičemž q 12 1

R značí skupinu NR R nebo OR , atom halogenu nebo skupinu Z, nebo

Y pro X = -C(0)značí přímou vazbu ke skupině Z a

Z značí některý z následuj ících zbytků

R5 R5 „ ^rD

R5 přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 20 uhlíkovými atomy, oxylový radikál, hydroxyskupinu, skupinu NO, skupinu CH₂CN , nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, skupinou OR¹ , atomem halogenu nebo skupinou NR R , allylovou skupinu, alkoxyskupinu s 1 až 30 uhlíkovými atomy, cykloalkyloxyskupinu s 5 až 12 uhlíkovými atomy, alkenylovou skupinu se 3 až 10 uhlíkovými atomy, alkinylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, acylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, nebo atom halogenu a r5 značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy.
3. UV-stabilisátory podle nároku 1 nebo 2 , obecného vzorce I , ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesmějí značit hydroxylovou skupinu, a man značí nezávisle na sobě číslo 0 , 1 nebo 2 ,

V nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, nitroskupinu, hydroxyskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu s 5 až 6 uhlíkovými atomy, nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou nebo skupinou NR.1r2 , heteroaromatický zbytek se 6 až 10 uhlíkovými atomy, skupinu NR R , nebo skupinu COOR , přičemž

1 9

R^A a R značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkylovou skupinu s 5 až 6 uhlíkovými atomy, arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy, nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou, nebo heteroaromatický zbytek s 6 až 10 uhlíkovými atomy,

X značí dvojvazný zbytek -0- nebo -C(0)- ,

Y pro X = O značí skupinu -CH2“C(O) , -C(0)~ nebo CI^-CHR^- ,

Z značí některý zbytek R^, Rq, Rq nebo Rp , přičemž

R⁴ značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, oxylový radikál, hydroxyskupinu, skupinu NO, nesubstituovanou arylovou skupinu se 6 až 14 uhlíkovými atomy nebo arylalkylovou skupinu se 7 až 10 uhlíkovými atomy nebo tyto skupiny substituované hydroxyskupinou nebo skupinou NR^XR , allylovou skupinu, alkoxyskupinu s 1 až 10 uhlíkovými atomy, cykloalkyloxyskupinu se 6 až 9 uhlíkovými atomy, alkenylovou skupinu se 4 až 8 uhlíkovými atomy, alkinylovou skupinu se 3 až 6 uhlíkovými atomy, acylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, nebo atom halogenu a r5 značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy.
4. UV-stabilisátory podle nároku 1 nebo 2 , obecného vzorce I , ve kterém substituenty, stojící v aromatickém kruhu v α-poloze ke karbonylové skupině, nesmějí značit hydroxylovou skupinu, a man značí nezávisle na sobě číslo 0 , 1 nebo 2 ,

Y nebo V značí nezávisle na sobě vodíkový atom, nitroskupinu, alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými -i o 1 atomy, skupinu NR^AR , nebo skupinu COOR ,

X značí dvojvazný zbytek -0- nebo -C(0)- ,

Y pro X = -0značí skupinu -CH2~C(O) nebo -C(0)- ,

Y pro X = -C(0)značí přímou vazbu k Z a

Z značí některý ze zbytků Rq nebo Rp , přičemž r4 značí vodíkový atom, alkylovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, hydroxyskupinu, skupinu NO, alkoxyskupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy, acy41 lovou skupinu s 1 až 5 uhlíkovými atomy a methylovou skupinu.
5. Způsob výroby sloučenin obecného vzorce I podle nároku 2 , vyznačující se tím, že se benzofenon obecného vzorce II převede pomocí jednoho nebo více ekvivalentů vhodného reakčního činidla R na reaktivní molekulu vzorce III :

přičemž V, V, X a Y mají výše uvedený význam a v případě, že

X = -0- nebo -S- , potom T = vodíkový atom a

X = -C(0)- , potom T = OR¹ , NR¹R² , 0-C(0)-R¹ nebo OH , přičemž

R značí U-Y-U , thionylchlorid, halogenid fosforitý, halogenovodík nebo elementární chlor, přičemž značí vodíkový atom, atom halogenu, skupinu

OrI nebo skupinu NR^R^ .

přičemž ve druhém kroku se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce III se sloučeninou vzorce

Z -H na sloučeninu podle předloženého vynálezu obecného vzorce I , přičemž Z má význam uvedený v nároku 2 .
6. Způsob podle nároku 5 , vyznačující se tím, že se jako reagencie R použije 2,4,6-trichlor-s-triazin, fosgen, alkylester kyseliny bromoctové, alkylester kyseliny chloroctové, methylester kyseliny chlormravenčí, kyselina šfavelová, dihalogenid kyseliny šfavelové, halogenidmonoester kyseliny šfavelové, ethylenoxid, thionylchlorid, halogenid fosforitý, halogenovodík nebo elementární chlor.
7. Způsob podle nároku 5 , vyznačující se tím, že se reakce provádí v protickém nebo aprotickém organickém rozpouštědle, výhodně v uhlovodíku, obzvláště aromatickém uhlovodíku, jako je například toluen nebo xylen nebo v jejich směsi, nebo v tetrahydrofuranu .
8. Způsob podle nároku 5 , vyznačující se tím, že se jedna z reakční ch komponent použije v přebytku jako rozpouštědlo.
9. Způsob výroby sloučenin obecného vzorce I podle nároku 2 , vyznačující se tím, že se nejprve nechá zreagovat jedna ze sloučenin Z-H nebo Z-M , · kde M značí alkalický kov, s reagencií U-Y-U na intermediát Z-Y-U a tato sloučenina Z-Y-U se v následujícím kroku nechá reagovat s vhodně substituovaným derivátem benzofenonu obecného vzorce II , kde -XT = -OH nebo -SH , na sloučeninu obecného vzorce I .
10. Způsob podle nároku 9 , vyznačující se tím, že se pro reakci použije aniont Z“ , který je výhodně vyroben ze sloučeniny Z-H , přičemž Z má význam uvedený u vzorce I .
11. Způsob stabilisace polymerních materiálů proti odbourávání působením světla, záření, tepla a kyslíku, vyznačující se tím, že se do stabilisovaného materiálu přidá sloučenina obecného vzorce I podle nároku 2 v koncentraci 0,001 až 5 % hmotnostních, výhodně 0,1 až 2,0 % hmotnostní.
12. Způsob podle nároku 11 , vyznačující se tím, že se jako další additiva přidají antioxidanty, stabilisátory vůči působení světla, kovové desaktivátory, antistatika, prostředky pro zhášení plamene, pigmenty nebo plnidla.