CZ41997A3 - Specific vectors for introducing genes into target cells, medicaments containing such vectors and their use - Google Patents

Specific vectors for introducing genes into target cells, medicaments containing such vectors and their use Download PDF

Info

Publication number
CZ41997A3
CZ41997A3 CZ97419A CZ41997A CZ41997A3 CZ 41997 A3 CZ41997 A3 CZ 41997A3 CZ 97419 A CZ97419 A CZ 97419A CZ 41997 A CZ41997 A CZ 41997A CZ 41997 A3 CZ41997 A3 CZ 41997A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
page
virus
cells
cell
fragments
Prior art date
Application number
CZ97419A
Other languages
English (en)
Inventor
Hans Harald Prof Dr Sedlacek
Hans Dieter Prof Dr Klenk
Thomas Prof Dr Kissel
Rolf Prof Dr Muller
Original Assignee
Hoechst Ag
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by Hoechst Ag filed Critical Hoechst Ag
Publication of CZ41997A3 publication Critical patent/CZ41997A3/cs

Links

Classifications

    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N15/00Mutation or genetic engineering; DNA or RNA concerning genetic engineering, vectors, e.g. plasmids, or their isolation, preparation or purification; Use of hosts therefor
    • C12N15/09Recombinant DNA-technology
    • C12N15/63Introduction of foreign genetic material using vectors; Vectors; Use of hosts therefor; Regulation of expression
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N15/00Mutation or genetic engineering; DNA or RNA concerning genetic engineering, vectors, e.g. plasmids, or their isolation, preparation or purification; Use of hosts therefor
    • C12N15/09Recombinant DNA-technology
    • C12N15/87Introduction of foreign genetic material using processes not otherwise provided for, e.g. co-transformation
    • C12N15/88Introduction of foreign genetic material using processes not otherwise provided for, e.g. co-transformation using microencapsulation, e.g. using amphiphile liposome vesicle
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K47/00Medicinal preparations characterised by the non-active ingredients used, e.g. carriers or inert additives; Targeting or modifying agents chemically bound to the active ingredient
    • A61K47/50Medicinal preparations characterised by the non-active ingredients used, e.g. carriers or inert additives; Targeting or modifying agents chemically bound to the active ingredient the non-active ingredient being chemically bound to the active ingredient, e.g. polymer-drug conjugates
    • A61K47/51Medicinal preparations characterised by the non-active ingredients used, e.g. carriers or inert additives; Targeting or modifying agents chemically bound to the active ingredient the non-active ingredient being chemically bound to the active ingredient, e.g. polymer-drug conjugates the non-active ingredient being a modifying agent
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K48/00Medicinal preparations containing genetic material which is inserted into cells of the living body to treat genetic diseases; Gene therapy
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P31/00Antiinfectives, i.e. antibiotics, antiseptics, chemotherapeutics
    • A61P31/12Antivirals
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P35/00Antineoplastic agents
    • CCHEMISTRY; METALLURGY
    • C12BIOCHEMISTRY; BEER; SPIRITS; WINE; VINEGAR; MICROBIOLOGY; ENZYMOLOGY; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING
    • C12NMICROORGANISMS OR ENZYMES; COMPOSITIONS THEREOF; PROPAGATING, PRESERVING, OR MAINTAINING MICROORGANISMS; MUTATION OR GENETIC ENGINEERING; CULTURE MEDIA
    • C12N15/00Mutation or genetic engineering; DNA or RNA concerning genetic engineering, vectors, e.g. plasmids, or their isolation, preparation or purification; Use of hosts therefor
    • C12N15/09Recombinant DNA-technology
    • C12N15/87Introduction of foreign genetic material using processes not otherwise provided for, e.g. co-transformation

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Genetics & Genomics (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Biotechnology (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Wood Science & Technology (AREA)
  • Biomedical Technology (AREA)
  • General Engineering & Computer Science (AREA)
  • Zoology (AREA)
  • Molecular Biology (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • Plant Pathology (AREA)
  • Biochemistry (AREA)
  • Biophysics (AREA)
  • Physics & Mathematics (AREA)
  • Microbiology (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • Virology (AREA)
  • Communicable Diseases (AREA)
  • Oncology (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)
  • Micro-Organisms Or Cultivation Processes Thereof (AREA)
  • Medicines Containing Material From Animals Or Micro-Organisms (AREA)
  • Preparation Of Compounds By Using Micro-Organisms (AREA)
  • Saccharide Compounds (AREA)
  • Medicinal Preparation (AREA)
  • Medicines Containing Antibodies Or Antigens For Use As Internal Diagnostic Agents (AREA)

Description

(57) Anotace:
Popisují se specifické vektory pro zavedení alespoň jednoho genu do cílových buněk některého organismu, přičemž tyto vektory mají následující komponenty: a) nevirový nosič přenášeného genu b) ligand, který je schopen specifické vazby na požadované cílové buňky c) protein umožňující fúzi vektoru s buněčnou membránou a sloužící k proniknutí vektoru do cytoplasmy cílové buňky d) přenášený gen. Tyto vektory najdou uplatnění především v genové terapii.
4-/9- 9
obsahující takové vektory a jejich použití
Oblast techniky
Vynález se týká specifických vektorů pro zavedení genů do cílových buněk, které jsou velmi výhodné pro genovou terapii. Genovou terapií vložený cizí gen má nahradit nebo vyřadit z činosti defektní gen v cílových buňkách, nebo přinutit cílové buňky k produkci proteinu, který má profylaktické nebo terapeutické účinky.
Dosavadní stav techniky
Ze stavu techniky jsou dobře známy vektory pro použití v eukaryotických organismech, které byly zkonstruovány na virovém základě. Viry se specificky váží na povrchové proteiny cílových buněk, poté jsou pohlceny endozómem. Po proniknutí membránou endozómu vstupují do cílové buňky. Díky tomu lze použít virů jakožto nosičů k přenesení cizí genetické informace do buňky. Tyto způsoby a jejich variace, jakož i v nich použité viry jsou již známy, viz Hodgson, Bio/Technology 3, strana 222, (1995); Jolly, Cancer Gene Therapy 1, strana 51, (1994).
Podstatou této technologie je nahrazení části virového genomu požadovanými cizími geny za vzniku virového vektoru. Takovéto virové vektory zpravidla nej sou schopny normálního rozmnožování. K rozmnožování těchto virových vektorů jsou zapotřebí všechny geny kódující proteiny virového obalu a geny regulující expresi virového genomu.
Použití virových vektorů, zvláště pak u člověka, může přinést některé problémy. Existuje například nebezpečí rekombinace s divokými viry stejného druhu za vzniku pathogenních virů. Dále mohou proteiny virového obalu vyvolat v hostiteli imunitní reakci. V případě, že se v buňce virové
-2vektory integrují stejným způsobem jako odpovídající viry divokého typu, vzniká nebezpečí mutací genů na hostitelském chromozómu (aktivace neexprimovaných genů, poškození aktivních genů).
Další nevýhodou virových vektorů je jejich omezená přenosová kapacita, která ja daná malými rozměry samotného viru.
S ohledem na tato omezení a nebezpečí spojená s požitím virových vektorů byly již dříve zkoumány způsoby pro zavedení genetické informace do buněk bez použití virů. Podstatou těchto způsobů je, že se negativně nabitý gen rozpustí v negativně nabité buněčné membráně tak, aby byl gen pohlcen buňkou a mohl poté proniknout endozomální respektive lysozomální membránou. Toto rozpuštění genu v buněčné membráně je vedle fyzikálních (uzavření genových partikul!, osmotická, tepelná nebo elektrická modifikace buněčné membrány) nebo chemických (organická rozpouštědla, detergenty, enzymy) způsobů modifikace buněčné membrány umožněno vyvinutím vhodných nosičů této genetické informace. Takovými vhodnými nosiči jsou například lipozómy, kationtové polypeptidy, dendrimerní polymery nabo kationtové amfifilní látky (viz Behr, Bioconjugate Chem. 5, strana 382 (1994), Afione a další, Clin. Pharmakokinet. 28, strana 181 (1995) a Felgner, Adv. Drug Delivery Rev. 5, strana 163 (1990)).
Velký význam pro přenos genů mají zejména syntetické amfifilní kationty jako například dioleoyloxypropyltri-methyl ammoniumbromid (DOTMA) ve směsi s dioleoylfosfatitdylethenol aminem (DOPE) nebo lipopolyaminem (viz viz Behr, Bioconjugate Chem. 5, strana 382 (1994)).
Přebytek kladného náboje způsobený těmito amfifilními látkami respektive směsmi umožní vznik komplexu jinak negativně nabité DNA s negativně nabitým buněčným povrchem.
-3Amfifilní charakter tohoto nosiče pak vede k fúzi s buněčnou membránou.
Nicméně cílená transfekce pomocí těchto činidel je méně účinná než při použití virových vektorů. Navíc, jsou-li komplexy DNA a nevirového nosiče s přebytkem kladného náboje po aplikaci in vivo neutralizovány přirozenými látkami se záporným nábojem (proteiny, heparin atd.) dojde k oslabení vazby těchto komplexů na povrch buňky.
Podstata vynálezu
Vynález je založen na skutečnosti, že buňky mohou přijímat genetickou informaci endocytózou. Po endocytóze zpravidla dochází k enzymatickému odbourání cizích genů v endozómech respektive v lysozómech. Translačně exprimovat se mohou pouze geny, které se vyhnou tomuto enzymatickému rozkladu a podaří se jim proniknout endozomální respektive lysozomální membránou do cytoplazmy a/nebo do buněčného jádra. Při použití specifických vektorů podle vynálezu dojde k lokálnímu zvýšení koncentrace těchto vektorů u cílové buňky, že se některým vektorům se specifickými ligandy podaří proniknout dovnitř cytoplazmy
Předmětem vynálezu jsou specifické vektory pro zavedení alespoň jednoho genu do cílových buněk některého organismu, které sestávají z následujících komponent:
a) nevirový nosič přenášeného genu
b) ligand, který je schopen specifické vazby na požadované cílové buňky
c) protein umožňující fúzi vektoru s buněčnou membránou a sloužící k proniknutí vektoru do cytoplazmy cílové buňky
d) přenášený gen
-4Ve vektorech podle vynálezu jsou jednotlivé komponenty specifického vektoru udržovány pohromadě kovalentní vazbou nebo působením slabých vazebných interakcí (adsorbcí).
Nevirové nosiče genů (a) použité ve vektoru podle vynálezu jsou výhodně proteiny, polypeptidy, polysacharidy, fosfolipidy, kationické lipidy, glykoproteiny, lipoproteiny nebo lipopolyaminy, které se mohou díky svým pozitivně nabitým skupinám stát kationty. Vazby mezi nevirovým nosičem a pozitivně nabitými postranními řetězci je dosaženo pomocí kovalentní vazby nebo adsorbcí. Díky dodatečné adsorbční nebo kovalentní vazbě lipofilních postranních skupin může nosič získat další amfifilní vlastnosti.
Ve velmi výhodném provedení vynálezu je jako nevirového nosiče (a) použito albuminu nebo xylanu.
Ligandy (b) podle vynálezu se mohou specificky vázat na membrány zvířecích nebo lidských buněk.
Ve výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na buňky endothelu a je vybrán ze skupiny tvořené monoklonálnimi protilátkami se specifitou k endotheliálním buňkám, nebo jejich fragmenty, glykoproteiny, glykolipidy nebo polysacharidy obsahujícími sacharidové řetězce zakončené manózou, cytokiny, růstovými faktory, adhezivními molekulami a ve velmi výhodném provedení vynálezu obalovými glykoproteiny virů, které mají afinitu k endotheliálním buňkám.
V jiném výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na buňky hladkého svalstva a je vybrán ze skupiny tvořené monoklonálnimi protilátkami se specifitou k aktinu nebo buněčným memránovým receptorům, nebo jejich fragmenty, růstovými faktory nebo ve velmi výhodném provedení vynálezu obalovými glykoproteiny virů, které mají afinitu k hladkým svalovým buňkám.
-5V jiném výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na makrofágy a/nebo na lymfocyty a je vybrán ze skupiny tvořené monoklonálními protilátkami se specifitou k membránovým antigenům na povrch makrofágů a/nebo lymfocytů, intaktními imunoglobuliny nebo Fc fragmenty polyklonálních nebo monoklonálních protilátek specifických k membránovým a/nebo lymfocytů, cytokiny, růstovými proteiny, lipidy nebo polysacharidy obsahujícími sacharidové řetězce zakončené manózou a nebo ve velmi výhodném provedení vynálezu obalovými glykoproteiny virů. Zvláště výhodný je pak protein HEF z influenza-C viru (chřipkový virus typu C) mutovaný na nukleotidové pozici 872 nebo štěpný produkt proteinu HEF influenza-C viru, který obsahuje katalytickou triádu serin-71, histidin-368 nebo 369 a kyselinu asparagovou 261.
antigenům makrofágů faktory, peptidy,
V jiném výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat ke gliovým buňkám a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami se specifitou k membránovým strukturám gliových buněk nebo jejich fragmenty. Do této skupiny dále patří adhezivní molekuly, peptidy, proteiny, lipidy nebo polysacharidy obsahující sacharidové řetězce zakončené manózou, růstové faktory a ve zvláště výhodném provedení vynálezu obalové glykoproteiny virů s afinitou ke gliovým buňkám.
V dalším výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na krvetvorné buňky a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami se specifitou k některému receptoru pro faktor kmenových buněk, k receptoru pro IL-1 (zvláště pak k receptoru typu I nebo II), k receptoru pro IL-3 (zvláště pak k receptoru typu a nebo β), k receptoru pro IL-6 nebo GM-CSF. Do této skupiny dále patří intaktní imunoglobuliny nebo Fc fragmenty protilátek s výše uvedenou specifitou a dále pak růstové faktory jako SCF, IL-1, IL-3, IL-6 nebo GM-SCF, jakož i jejich fragmenty schopné vazby na příslušné receptory.
-6V jiném výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na leukemické buňky a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami, fragmenty protilátek, imunoglobuliny nebo Fc-fragmenty, které vykazují specifickou vazbu k membránovým strukturám na povrchu leukemických buněk jako jsou například CD13, CD14, CD15, CD33, CAMAL, Sialosyl-Le, CD5, CDle, CD23, M38, IL-2 receptory, T-buněčné receptory, CALLA nebo CD19, jakož i růsotvé faktory či jejich fragmenty nebo retiniody.
V jiném výhodném provedení vynálezu se může ligand (b) specificky vázat na buňky infikované virem a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami, fragmenty protilátek, intaktními imunoglobuliny nebo Fc-fragmenty, které vykazují specifickou vazbu k virovým antigenům, které se po infekci tímto virem exprimují na povrchu infikované buňky.
Konečně, specifickým ligandem (b) podle vynálezu může být takový ligand, který se specificky váže na buňky bronchiálního epitelu, jaterní sinusoidální buňky, jaterní buňky. Tento ligand je výhodně vybrán ze skupiny tvořené transferinem, asialoglykoproteiny jako asialoorosomukoidem, neoglykoproteinem, galaktózou, inzulínem, nebo peptidy, proteiny, lipidy nebo polysacharidy nesoucími manéžové zbytky, dále pak intaktními imunoglobuliny nebo Fc-fragmenty, které se specificky vážou na cílové buňky a ve zvláště výhodném provedení vynálezu obalovými glykoproteiny virů s afinitou k cílovým buňkám.
Ve výhodném provedení vynálezu je protein umožňující fúzi vektoru s buněčnou membránou (c) vybrán ze skupiny tvořené hemaglutininem influenza-A nebo B viru, komponentou HA2 hemaglutininu influenza-A nebo B virů jakož i jejich peptidovými analogy, M2 proteinem influenza-A viru, proteinem HEF influenza-C viru, transmembránovými proteiny filovirů jako jsou virus Marburg nebo Ebola, transmembránovými glykoproteiny viru vztekliny, vesikulární stomatitidy, Semliki Forest viru,
-Ί viru klíščové encefalitidy, penetračním proteinem viru HIV, viru Sendai (zvláště pak jeho F1 komponentou) nebo viru respirační syncytialidy (zvláště pak jeho komponentou gp37), jakož i fragmenty těchto virových proteinu nebo transmembránových glykoproteinů, které obsahují odpovídající fúzogenní peptidy.
Ve výhodném provedení vynálezu je přenášený gen (d) ve formě plazmidu.
Vektory podle vynálezu mohou být použity jako léčiva nebo jako součásti léčiv, přičemž ve výhodném provedení vynálezu jsou tyto vektory použity k přípravě léčiva pro interavenózní, intraarteriální, intraportální, intrakraniální, intrapleurální, intraperitoneální nebo lokální zavedení požadovaného genu do určité cílové buňky.
Parenterálním, výhodně pak intravenózním nebo intraarterilním podáním vektorů podle vynálezu je dosaženo zvýšení koncentrace těchto vektorů na povrchu cílové buňky, čímž se může zvýšit i transfekční rychlost této buňky. Této výhody podle vynálezu je dosaženo synergickým působením jednotlivých, navzájem spojených komponent vektoru podle vynálezu.
Specifické ligandy podle vynálezu vykazují vysokou specifitu pro zvolené cílové buňky. Ve výhodném provedení vynálezu se jedná o obalové proteiny viru, který je specifický pro tento druh buněk. Konkrétní obalový virový protein se vybírá podle požadované cílové buňky. Tím, že se tyto specifické ligandy, zvláště pak virové obalové proteiny, navážou na nosič požadovaného genu, je dosaženo toho, že se požadovaný gen pomocí těchto specifických nosičů naváže na povrch cílové buňky a je na této buňce přítomen ve vysoké koncentraci .
Nevirové nosiče genetické informace jsou ve výhodném provedení vynálezu takové sloučeniny, o kterých je známo, že
-8mají v krevním oběhu dlouhý poločas rozpadu. Díky této dlouhé periodě, se zvyšuje expozice cílových buněk vysoce koncentrovaným vektorem podle vynálezu, čímž je dosaženo maximální možné vazby vektoru na povrch cílových buněk pomocí specifických ligandů. Ve zvláště výhodném provedení vynálezu nesou tyto nevirové nosiče kladný náboj, takže může dojit k tvorbě komplexů se záporně nabitou DNA.
Dále obsahují vektory podle vynálezu proteiny (fúzogenní) umožňující penetraci endozomální nebo lysozomální membrány a průnik vektoru do cytoplazmy hostitelské buňky. Fúzogenní proteiny podle vynálezu jsou takové proteiny, které umožní vstup vektoru do cytoplazmy cílové buňky. Takové fúzogenní proteiny jsou známy především u virů.
Přenášený gen může být ve formě nukleové kyseliny kódující požadovaný gen, který je doplněn odpovídajícími řídícími oblastmi jako jsou promotory a tak podobně. Ve výhodném provedení vynálezu je přenášený gen ve formě plazmidu.
Nevirové nosiče vhodné pro použití podle vynálezu jsou samy o sobě již známy. Nevirové nosiče jsou přehledně popsány, viz Cotten a další, Curr. Biol. 4, strana 705 (1993); Behr, Acc. Chem. Res. 26, strana 274 (1993); Felgner, Adv. Deliv. Rev. 5, strana 163 (1990); Behr, Bioconjugate Chem. 5, strana 382 (1994); Ledley, Hum. Gene Ther. 6, strana 1129 (1995). Ve výhodném provedení vynálezu jsou použity lipozómy, kationtové lipozómy. Tyto lipozómy lze připravit ze směsi kationtových lipidů jako jsou stearylaminy a neutrálních fosfolipidú, nebo ze směsi dioktadecyldimethyl- amonium bromidu (DDA) a neutrálních fosfolipidú. Dále je ve výhodném provedení vynálezu možno použít Ν [1(2,3,-dioleyloxy)propyl]-Ν,Ν,N-trimethylamonium bromid (DOTMA), 3S[N-(N',N'-dimethylamino-ethan)-carbamoyl] cholesterol (DC-Chol), 1,2,-Dimyristyloxy-propyl-3-dimethyl-hydroxyethyl-9amoniumbromid (DMRIE) , dimethyldioktadecyl- amoniurrtbromid (DDAB), 1,2,-Dioleoyloxy-3-(trimethylamonio)- propan (DOTAP).
Jako nevirové nosiče mohou být rovněž použity kationtové polypeptidy a proteiny například polylysin, protaminsulfát, histony, polyornithin, polyarginin nebo kationtové amfifilní lipopolyaminy jako například dioctadecylamidoglycylspermin (DOGS), dipalmitoylfosfati- dylethanolamidospermin (DPPES), N-t-Butyl-N'- tetradecyl- 3-tretradecyl- aminopropionamid (diC14-amidin), DoTB, ChoTB, DoSC, ChoSC, LPLL, DEBDA, DTAB, TTAB, CTAB nebo TMAG nebo samčí kationtové polysaccharidy jako například diethylaminoethyldextran jakož i kationtové organické polymery jako je například polybren.
V dalším výhodném provedení vynálezu mohou být pro zvýšení účinosti transfekce kationtové lipidy a lipopolyaminy (v komplexu s DNA) doplněny příměsí neutrálních fosfolipidu jako je dioleoylfosfatidylathanolamin (DOPE).
Ve zvláště výhodném provedení vynálezu jsou nevirové nosiče sloučeniny, jejichž základními stavebními složkami jsou kationtové, nebo kationty tvořící, polypeptidy, proteiny, glykoproteiny, lipoproteiny, nebo polysacharidy rozpustné ve vodě, které zavedením doplňkové lipofilní skupiny získají amfifilní charakter. Takovými vhodnými základními stavebními složkami jsou npředevším ve vodě rozustné nosiče jako jsou proteiny, glykoproteiny, lipoproteiny nebo polysacharidy. V obzvláště výhodném provedení vynálezu je takovým nosičem albumin nebo xylan.
Kationtové skupiny jsou takové strukturní jednotky s kladným nábojem, které se mohou vázat na základní sloučeninu. Výhodně se jedná o skupiny, které mají za fyziologických podmínek kladný náboj jako třeba amino-, guanidino-, nebo imidazolylové skupiny. Takovéto kationtové skupiny lze na základní sloučeninu navázat známými způsoby. Například aminioskupinu lze navázat pomocí diaminů jako je napřijklad
-10ethylen diamin nebo hexamethylendiamin. Volné aminoskupiny mohou být také methylovány pomocí methyloididu, nebo mohou podstoupit reakci s jednostranně chráněným glutaraldehydem (chráněno Girardovým T činidlem, Roser, Dizertační práce, Bazilej, 1990).
Vložení guanidinové nebo imidazolové skupiny lze dosáhnout reakcí odpovídající bazické aminokyseliny následujícím způsobem. Výhodné je navazování na albumin pomocí glutaraldehydu (viz Roser, Dizertační práce, Bazilej, 1990).
Množství přidávaných kationtových skupin závisí na velikosti záporného náboje v daném genu, respektive v sekvenci nukleotidů, s nimiž má tento nosič vytvořit komplex. Ve výhodném provedení vynálezu je celkový náboj nosiče neutrální nebo kladný.
Za lipofilní skupiny lze považovat libovolné funkční skupiny, které vedou ke zvýšení rozpustnosti v organických rozpouštědlech, jako je například oktanol.
Lipofilní skupiny jsou vhodné například nenasycené mastné kyseliny jako je kyselina olejová, která je použitelná ve formě esterů, chloridu kyseliny olejové a anhydridu.
Zavádění lipofilních skupin se provádí známými způsoby konjugace, jako například acylací, (tzn. substitucí chloridů, anhydridů a esterů kyselin primárními a sekundárními aminy, viz Seebach, Agnew. Chemie 81, strana 690, (1969) a Satchell,
Quart. Rev. 19, strana 160 (1963)).
Množství zavedených lipofilnch skupin závisí na lipofilním charakteru základní sloučeniny.
Jako ligandů se specifickou vazbou k požadovaným cílovým buňkám lze použít velké množství chemických struktur. Výběr konkrétního ligandů se řídí požadovanou cílovou buňkou, pro kterou má být specifický připravovaný vektor. Zpravidla se jedná o proteiny, polypeptidy nebo glykoproteiny, které mají
-11vysokou specifickou afinitu k součástem membrán na vybrané cílové buňce. Podle vynálezu mohou být, v závislosti na cílové buňce, použity následující ligandy:
1) Ligandy pro endotheliální buňky
a) nevirové ligandy
Jako ligandy slouží látky, které se přednostně vážou na vnější povrch endotheliálních buněk, ve výhodném provedení vynálezu pak proliferujících endotheliálních buněk. Takové látky mohou být monoklonálním protilátky se specifitou k k membránovým strukturám endotheliálních buně, nebo jejich fragmenty, viz například Burrows a další (Farmac. Ther. 64, strana 155 (1394)); Hughes a další (Cancer Res. 49, strana
6214 (1989)) a Maruyama a další, (PNAS-USA 87, strana 5744 (1990) . Do této skupiny patří zvláště pak protilátky proti receptorům vegf.
Je výhodné použít myší monoklonální protilátky v jejich humanizované podobě. Humanizaci protilátek je možné uskutečnit podle prací Winter a další (Nátuře 349, strana 293 (1991)) a Hoogenbooms a další (Rev. Tr. Transfus. Hemobiol. 36, 19 (1993). Fragmenty protilátek se připraví způsobem známým ze stavu techniky, viz například Winter a další, Nátuře 349, strana 293 (1991); Hoggenbooms a další,
Rev.
Hemobiol. 36, strana 19 (1993); Girol, Mol.
strana 1379 (1991 ) nebo Huston a další,
Immunol.10, strana 195 (1993).
Tr. Transfus. Immunol. 28, Intern. Rev.
Mezi ligandy podle vynálezu patří dále všechny účinné látky, které se mohou vázat na membránové struktury nebo membránové receptory endotheliálních buněk. Do této skupiny látek patří například kinin a jeho analogy nebo homology, které jsou schopny vazby na kininové receptory, dále látky, které obsahují manózu na konci sacharidového řetězce, dále pak růstové faktory nebo jejich fragmenty respektive části jejich sekvencí, které se exprimují na receptorech a jsou vázány
-12endotheliálními buňkami. Takovými sloučeninami jsou například PDGF, bFGF, VEGF, TGFp (Pusztain a další, J. Pathol. 16 9, strana 191, (1993)). Dále je do této skupiny možno přiřadit adhezivní molekuly, které se vážou na aktivované a/nebo proliferující endotheliální buňky. Takovéto adhezivní molekuly jako například SLex, LFA-1, MAC-1, LECAM-1 nebo VLA-4 jsou již známy ze stavu techniky (viz Augistin-Voss a další, J. Cell. Biol. 119, strana 483 (1992); Pauli a další, Cancer Metast.
Rev. 9, strana 175 (1990); Honn a další, Cancer Metast.
Rev.ll, strana 353 (1992)).
b) Ligandy virového původu
Ligandy virového původu podle vynálezu jsou především obalové glykoproteiny virů s afinitou k endotheliálním buňkám. K takovým virům náleží například:
Filoviry, například virus Marburg: jeho obalový glykoprotein GP (GlycoProtein) a druhý glykoprotein sGP (second GlycoProtein) jsou popsány, viz Kiley a další, J. General Virology 69, strana 1957 (1988); Will a další, J. Virol.
67, strana 1203 (1993) ; Schnittler a další, J. Clin.
Invest. 91, strana 1301 (1993); Feldmann a další, Virus
Res. 24,1 (1992) virus Ebola: rovněž jeho obalové proteiny GP a sGP jsou posány, viz Schnittler a další, J. Clin. Invest. 91, strana 1301 (1993); Volchov a další, Virol. 214, strana
421 (1995); Jahrling a další, Lancet 335, strana 502 (1990), Feldmann a další, Arch. Virol. 7, strana 81 (1993); Geisbert a další, J. Comp. Path.106, strana 137 (1992) cytomegalovirus: zvláště jeho gB-protein (Waldman a další, Transplant. Proč. 27, strana 1269 (1995); Sedmak a další, Transplant. 58,1379 (1994); Sedmak a další, Archives
Virol. 140, strana 111 (199Ξ i) ; Koskines, Transplant. 56,
strana 1103 (1993) ; Scholz a další, Hum. Immunol. 35,
strana 230 (1992), Alcami a další, J. Gen. Virol. 72,
strana 2765 (1991 : i; Po1and a další, J. Infect. Dis.162,
strana 1252 (1990 ) ; Ho a další, J. Infect. Dis.150,
strana 956 (1984) ; Spaete a další, J. Virol. 64, 2922
(1990)
herpes simplex-virus typu I: viz Etingin a další, PNAS 90, strana 5153 (1993); Key a další, Lab. Invest. 68, strana
645 (1993); Kubota a další, J. Immunol.138, strana 1137 (1987) virus HIV-1: viz Scheylovitova a další, Arch. Virol.140, strana 951 (1995); Lafon a další, AIDS 8, strana 747 (1994); Re a další, Microbiologica 14, strana 149 (1991) virus spalniček: viz Mazure a další, J. Gen. Virol. 75, strana 2863 (1994) virus Hantaan: viz Pensiero a další, J. Virol. 66, strana 5929 (1992); Zhu, Chinese Med. J. 68, strana 524 (1988)
Alfaviry, jako je Semliki Forest-Virus: viz Jakob, J. Med. Microbiol. 39, strana 26 (1993) virus epidemické haemorrhagické horečky: viz Yi, Chinese J. Pathol. 21, strana 177 (1992)
Poliovirus: viz Condere a další, Virol.174, strana 95 (1990))
Enteroviry: jako například Echo 9, Echo 12, Cochsackie B3 viz Kirkpatrick a další, Am. J. Pathol.118, strana 15 (1985) .
-142) Ligandy vhodné pro hladké svalové buňky a) Nevirové ligandy
Jako ligandů podle vynálezu může být použito například protilátek připravených proti membránovým strukturám hladkých svalových buněk, nebo jejich fragmentů. Do této skupiny patří:
protilátka 10F3(Printseva a další, Exp. Cell Res.169, strana 85(1987); American J. Path.134, strana 305(1989) protilátky proti aktinu protilátky proti angiotensinovým receptorům typull protilátky proti receptorům pro růstové faktory nebo protilátky namířené například proti
proti receptorům pro EGF
proti receptorům pro PDGF
proti receptorům pro FGF
proti receptorům pro endothelin A
Dále mezi tyto ligandy podle vynálezu patří všechny účinné látky, které se mohou vázat na membránové struktury nebo membránové receptory na povrchu hladkých svalových buněk (přehled takových látek viz Pusztai a další, J. Pathol.169, strana 191 (1993), Harris, Current Opin. Biotechnol. 2, strana 260 (1991). Patří sem například růstové faktory nebo jejich fragmenty respektive jejich částečné sekvence, které se vážou na receptory exprimované hladkými svalovými buňkami jako jsou například tyto faktory:
- PDGF
- EGF
- TGFS
TGFa
-15- FGF
Endothelin A
b) Ligandy virového původu
Mezi ligandy virového původu podle vynálezu patří především obalové glykoproteiny virů s afinitou k hladkým svalovým buňkám. K takovým virům patří například Cytomegalovirus (viz Speir a další, Science 265, strana 391 (1994).
3) Výběr ligandů pro makrofágy a lymfocyty
a) Nevirové ligandy
Mezi ligandy podle vynálezu, které se specificky vážou na povrch makrofágů a lymfocytů patří protilátky, nebo jejich fragmenty, připravené proti membránovým strukturám imunitních buněk, viz například Powelson a další, Biotech. Adv.ll, strana 725 (1993).
Dále mezi takové ligandy patří monoklonální nebo polyklonální protilátky nebo protilátkové fragmenty, které se svými konstantními doménami vážou na Fc-g nebo Fc-e receptory imunitních buněk, viz Rojanasakul a další, Farm. Res.11, strana 1731 (1994) . Ve výhodném provedení vynálezu lze použít Fc-fragment lidských polyklonálních imunoglobulinů. Takové Fc-fragmenty lze připravit například způsobem podle prací Haupt a další, Kliň. Wschr. 47, strana 270 (1969); Kranz a další, Dev. Biol. Standard 44, strana 19 (1979); Fehr a další, Adv. Clin. Farmac. 6, strana 64 (1974); Menninger a další, Immunochem.13, strana 633 (1976).
Dále mezi tyto ligandy patří všechny látky, které se vážou na membránové struktury nebo membránové receptory na vnějším povrchu imunitních buněk. Mezi takové látky patří například cytokiny IL-1, IL-2, IL-3, IL-4, IL-G, IL-10, TNFa, GM-CSF, M-CSF dále růstové faktory jako EGF, TGF, FGF, IGF nebo PDGF, nebo jejich fragmenty respektive částečné sekvence,
-16které jsou schopny vazby na receptory exprimované na povrchu těchto buněk.
Mezi ligandy pro použití podle vynálezu patří například takové, které se vážou na receptor pro manóza 6-fosfát na povrchu makrofágú ve slezině, játrech, plicích a jiných tkáních. Tyto membránové struktury a ligandy jsou přehledne popsány v práci Perales a další, Eur. J. Biochem. 226, strana 255 (1994) .
b) Ligandy virového původu
Mezi ligandy virového původu podle vynálezu patří především obalové glykoproteiny virů s afinitou k lymfocytům a/nebo makrofágum. K takovým virům infikujícím makrofágy patří například:
HIV-1, zvláště pak kmeny s mutacemi ve V3-regionu proteinu gpl20, což vede ke zvýšené afinitě k makrofágum, viz například Kim a další, J. Virol. 69, strana 1755 (1995);
Valentin a další, J. Virol. 68, strana 6684 (1994);
Collin a další, J. Gen. Virol. 75, strana 1597 (1994);
Shoida a další, PNAS 89, strana 9434 (1992); Chesebro a další, J. Virol. 66, strana 6547, (1992), Shaw a další, J. Virol. 66, strana 2577 (1992); Liu a další, J. Virol. 64, strana 6148 (1990); Broder a další, PNAS 92, strana
9004 (1995); Cangue a další, Virol. 208, strana 779 (1995)
HIV-2 viz například: Valentin a další, J. Virol. 68, strana 6684 (1994)
Hantaviry, například Punmalavirus, viz Temony a další, Virol. 206, strana 8 (1995)
Cytomegalovirus viz například: Fajac a další, Am. J. Resp. Crit. Care Med.149, strana 495(1994); Kondo a další, PNAS
-1791, strana 11879 (1994) ; Ibanez a další, J.
Virol.65,6581(1991)
Virus respirační syncytialidy, viz například Becker a další, Am. J. Resp. Cell Mol. Biol.6, strana 369 (1992); Roberts, Infect. Immun.35, strana 1142(1982)
Herpes simplex-Virus, viz například Plaeger-Marshall a další, Pediatrie Res.26, strana 135(1989)
Filoviry, viz například Schnittler a další, J. Clin. Invest.91, strana 1301(1993); Zaki, Eur. Conf. Tropical Med. p2 (A22), Hamburg, Germany (1995).
zi viry infikující lymfocyty patří například:
Varicella-Zoster-Virus (VZV), který infikuje především T-buňky, viz například Moffat a další, J. Virol. 69, strana 5236 (1995)
Herpetický virus 6 (HHV-6), který infikuje především
T-buňky, viz například Takahashi a další, J. Virol. 63, strana 3161 (1989); Lusso a další, J. Exp. Med.181, strana 1303 (1995); Frenkel a další, Adv. Exp. Med. Biol.
278, strana 1 (1990)
Virus vztekliny, obalový glykoprotein tohoto viru se váže především na buňky TH2, viz například Martinez-Arends a další, Clin. Immunol. Immunopath. 77, strana 177 (1995)
HIV-1, glykoprotein gpl20 viru HIV-1 se váže především na molekuly CD4 na T-buňkách, viz například Heinkelein a další, J. Virol. 69, strana 6925 (1995)
HTLV-II, který infikuje především B-buňky, viz například Casoli a další, Virol. 206, strana 1126 (1995)
HTLV-I, který infikuje především T-buňky, viz například Persaud a další, J. Virol. 69, strana 6297 (1995); Boyer a další, Cell Immunol.129, strana 341 (1990)
-18Chřipokvé viry typu C, které se vážou pomocí hemaglutinin-esterázy-fúzogenního proteinu (HEF protein) na N-acetyl-9-S-acetylneuraminovou kyselinu (Neu 5,9 Ac) , která se vyskytuje přednostně na B-lymfocytech, méně nebo vůbec ne na T-lymfocytech, viz například Herrler a další, EMBO-J. 4, strana 1503 (1985) ; Kamerling a další, BBA
714, strana 351 (1982); Rogers a další, J. Biol. Chem.
261, strana 5947 (1986)
Chřipokvé viry typu C, které mají mutaci na nukleotidové pozici 872 (ta kóduje 284 aminokyselinu v sekvenci proteinu HEF) například záměnu threoninu za isoleucin. Povrchový protein s touto mutací má výrazně vyšší afinitu k receptorům pro N-acetyl-9-S-acetyl-neuraminovou kyselinu, viz například Szepanski a další, Virol.188, strana 85 (1992)
Štěpné produkty proteinu HEF chřipkového viru C, které obsahují strukturu schopnou vazby na receptor pro N-acetyl-9-S-acetylneuraminovou kyselinu. Takové struktury jsou definovány katalytickou triádou serin-71, histidin 368 nebo 369 a a kyselina asparagová 261, viz Pleschka a další, J. Gen. Virol. 76, strana 2529 (1995)
Virus Epstein-Barrově (EBV), který infikuje především B-buňky viz Miller-Yale, J. Biol. Med. 55, strana 305 (1982); Garzelli a další, Immunol. Lett. 39, strana 277 (1994); Counter a další, J. (1994); Wang a další, J. Virol
Herpes simplex virus typu 2 především T-buňky viz Kučera
Virol. 68, strana 3410 62, strana 4173 (1988) (HSV-2), který infikuje a další, Viral Immun. 2, strana 11 (1989)
Virus spalniček, viz Jacobson a další, J strana 351 (1982)
Gen. Virol. 63,
-194) Výběr ligandú podle vynálezu pro gliové buňky
a) Nevirové ligandy
Mezi vhodné ligandy podle vynálezu patří takové látky, které se vážou na vnější povrch gliových buněk. Jsou to například protilátky nebo protilátkové fragmenty připravené proti membránovým strukturám gliových buněk, viz Mirsky a další, Cell and Tissue Res. 240, strana 723 (1935); von Coakham a další, Prog. Exp. Tumor Res. 29, strana 57 (1985) a McKeever a další, Neurobiol. 6, strana 119 (1991). Dále k takovým látkám patří nervové adhezivní molekuly jako například N-CAM, zvláště pak jeho polypeptidový řetězec C, viz Nybroe a další, J. Cell Biol.101, strana 2310 (1985) .
Dále mezi tyto látky patří všechny účinné látky, které se vážou na membránové struktury nebo membránové receptory gliových buněk. Takovými jsou například látky, které nesou na konci molekuly manózu a vážou se na receptor pro manóza6-fosfát, viz Perales a další, Eur. J. Biochem. 226, strana 225 (1994), inzulín a inzulínu podobný růstový faktor, viz
Merrill a další, J. Clin. Endocrin. Metab. 71, strana 199 (1990)), PDGF (Ek a další, Nátuře 295, 419 (1982), a příslušné fragmenty těchto růstových faktorů, které jsou schopny vazby na své receptory.
b) Ligandy podle vynálezu virového původu
Mezi ligandy podle vynálezu virového původu patří především obalové glykoproteiny virů s afinitou ke gliovým buňkám. K takovým virům infikujícím gliové buňky patří například:
- Virus HIV-1 subtyp JRF1, viz Sharpless a další, J. Virol.
66, strana 2588 (1992)
Herpes simplex-virus typu I, viz Xie a další, Eye Scišnce (Yen Ko Hsueh Pao) 10, strana 67 (1994) ; Genis a další,
J. Exp. Med.176, strana 1703 (1992)
-205) Výběr ligandů podle vynálezu pro krvetorné buňky
a) Nevirové ligandy
Mezi vhodné ligandy podle vynálezu patří například protilátky nebo protilátkové fragmenty připravené proti membránovým receptorům exprimovaným především na málo diferencovaných krevních buňkách.
Popsány jsou například protilátky proti následujícím receptorům:
receptor pro faktor kmenových buněk
receptor pro IL-1, typu I
receptor pro IL-1, typu II
receptor pro IL-3, typu a
receptor pro IL-3 , typu b
receptor pro IL-6
receptor pro GM-CSF
Dále mezi tyto ligandy patří monoklonální nebo polyklonální protilátky, které se svoji konstantní oblastí vážou na Fc-g receptory na povrchu imunitních buněk, viz Rojanasakul a další, Pharm. Res. 11, strana 1731, (1994).
Dále mezi tyto ligandy patří látky, které se vážou na membránové struktury nebo membránové receptory na vnějším povrchu nediferencovaných krevních buněk nebo buněk v počátečních stádiích diferenciace. Mezi takové látky patří například růstové faktory jako je SCF, IL-1, IL-3, IL-6,
GM-CSF, nebo jejich fragmenty respektive jejich částečné sekvence, které jsou schopny vazby na receptory exprimované krvetvornými buňkami.
-216) Nevirové ligandy pro použití v leukemických buňkách a v buňkách tumorů
Mezi vhodné ligandy podle vynálezu, které se vážou na vnější povrch leukemických buněk patří protilátky nebo fragmenty protilátek připravené proti membránovým strukturám leukemických buněk. Takových protilátek je již připraveno velké množství pro diagnostické a terapeutické účely, přehledy viz Kristensen, Danish Medical Bulletin 41, strana 52 (1994);
Schranz, Therapia Hungarica 38, strana 3 (1990); Drexler a další, Leuk. Rex.10, strana 279 (1986); Naeim, Dis. Markers 7, strana 1 (1989); Stickney a další, Current Op. Oncol. 4, strana 847 (1992) ; Drexler a další, Blut 57, strana 327 (1988); Freedment a další, Cancer Invest. 9, strana 69 (1991).
Jako ligandy pro jednotlivé typy leukémie jsou vhodné následující protilátky nebo jejich fragmenty schopné vázat antigen:
Buňky Membránový antigen Monoklonální protilátka popsaná
AML CD13
CD14
CD15
CD33
CAMAL
Kaneko a další, Leuk. Lymf.14, strana 219 (1994)
Muroi a další, Blood 79, strana 713(1992)
Balí, Bone Marrow Transplnt.3, strana 387 (1988)
Guyotat a další, Bone Marrow Transplant.6, strana 385(1990)
Jurcic a další, Leukemia 9, strana 244(1995) Caron a další, Cancer 73, strana 1049 (1994)
Shellard a další, Exp. Hematol. 19, strana 136 (1992)
-22Buňky Membránový antigen Monoklonální protilátka popsaná
Sialosyl-Le
B-CLL CD5
CDlc
CD23
T-CLL CD33 receptory IL-2 receptory T-buněk
ALL CALLA
CD19
Non-Hodgkin
Lymfomy
Muroi a další, Blood 79, strana 713 (1992)
Kaminski a další, Cancer Treat. Res. 38, strana 253(1988)
Tassone a další, Immunology Lett.39, strana 137 (1994)
Orazi a další, Eur. J. Haematol. 47, strana 28, (1991)
Idiotypy a izotypy membránových imunoglobulínů, Schroeder a další, Immunol. Today 15, strana 289 (1994)
Imai a další, J. Immunol.151, strana 6470 (1993)
Waldmann a další, Blood 82, strana 1701, (1993)
Morishima a další, Bone Marrow Transplant.il, strana 255(1993)
Anderson a další, Blood 80, strana 84(1993
Lymfoma Okazaki a další, Blood 81, strana 84(1993)
Mezi nevirové ligandy pro tumorové buňky patří protilátky a jejich fragmenty připravené proti membránovým strukturám tumorových buněk, viz přehled Sedlaček a další, Contrib. to Oncol. 32, Karger Verlag, Můnchen (1988) a Contrib. to Oncol. 43, Karger Verlag, Můnchen (1992)
Další příklady představují protilátky proti:
-23antigenu Sialyl Lewis, viz Ohta 44, strana 35 (1995) a další,
Immunol. Lett.
peptidům, které se vyskytují na povrchu tumorů, a které jsou rozeznávány T-buňkami, viz Maeurer a další, Melanoma Res. 6, strana 11 (1996); Coulie, Stem Cells 13, strana
393 (1995); Stoh a další, J. Biochem, 119, strana 385 (1996), Slingluff a další, Curr. Opin. Imunol. 6, strana 733 (1994) proteinům exprimovaným onkogeny, viz Cheever a další, Immunol. Rev.145, strana 33 (1995); Talarico a další, PNAS 87, strana 4222 (1990) gangliosidům jako jsou GD3, GD2, GM2, 9-0-acetyl GD3, fukosyl GM1, viz Helling a další, Cancer Res. 55, strana 2783 (1995); Linvingston a další, Vaccin 11, strana 1199 (1993); Vaccin 12, strana 1275 další, Cancer Immunol. Immunother.
Gnewuch a další, Int, Jennemann a další, J.
(1994); Livingston a
29, strana 179 (1989); J. Cancer 8, strana 125 (1994);
Biochem.115, strana 1047 (1994);
Ravindranath a další, Cancer Res. 49, strana 3891 (1989) antigenům krevních skupin, viz Springer a další, Cancer 37, strana 169 (1976); Carbohydrate Res.179, strana 271 (1988); Molec. Immunol. 26, strana 1 (1989); Fung a další, Cancer Res. 50, strana 4308 (1990) antigenům polymorfního epitelového mucinu, viz PEM;
Burchell a další, Cancer Surreys 18, strana 135 (1993) antigenům Heat-Shock proteinů, viz Blackere a další, J.
Immunother.14, 352 (1993).
Myší monoklonální protilátky jsou výhodně použity v humanizované podobě. Způsoby humanizace protilátek, jakož i příprava fragmentů protilátek jsou známy ze stavu techniky.
-24Mezi vhodné ligandy podle vynálezu dále patří všechny účinné látky, které se vážou na membránové struktury nebo membránové receptory na leukemických nebo tumorových buňkách. Takovými látkami jsou například steroidní hormony nebo peptidové hormony, dále růstové faktory nebo jejich fragmenty respektive částečné sekvence, které jsou schopny vazby na receptory exprimované na leukemických nebo tumorových buňkách. Tyto růstové faktory jsou přehledně popsány v Cross a další, Cell 64, strana 271, (1991); Aulitzky a další, Drugs 48, strana 667, (1994); Moore, Clin. Cancer Res. 1, strana 3, (1995); van Kooten a další, Leuk. Lymph. 12, strana 27, (1993). Příklady vhodných růstových faktorů:
IFNa pro Non-Hodgkinovy lymfomy
IL-2 zvláště pro leukemie T-buněk
FGF monocytární, myeloidní, erythroidní a megakaryoblastické leukémie T-buněk
TGFP pro leukémie
Retinoidy, například kyselina retinová pro akutní promyelocytární leukemie.
7) Nevirové ligandy pro infikované buňky
Pro terapii infekčních onemocnění jsou vhodné jako ligandy protilátky nebo jejich fragmenty, připravené proti původcům této infekce. U virových infekcí jsou to například protilátky proti virovým antigenům exprimovaným na povrchu membrán infikovaných buněk.
Jsou známy protilátky proti antigenům exprimovaným v buňkách infikovaných následujícími viry:
- HBV
HCV
-25- HSV
- HPV
- HIV
- EBV
- HTLV
Dále mezi vhodné ligandy podle vynálezu patří monoklonální protilátky nebo polyklonální protilátky nebo jejich fragmenty, které se svými konstantími oblastmi mohou vázat na Fc-g nebo FC-e receptory na povrchu buněk imunitního systému.
Myší monoklonální protilátky jsou výhodné použity v humanizované formě. Způsob humanizace protilátek je znám ze stavu techniky.
Dále mezi vhodné ligandy podle vynálezu patří všechny látky, které se vážou na membránové struktury nebo receptory na povrchu virem infikovaných buněk. Takovými látkami jsou například růstové faktory jako jsou cytokiny, EGF, TGF, FGF, nebo PGDF, nebo jejich fragmenty respektive částečné sekvence, které jsou schopny vazby na receptory exprimované na povrchu infikovaných buněk.
8) Ligandy podle vynálezu pro další parenchymatické buňky a) Nevirové ligandy
Mezi vhodné ligandy podle vynálezu patří takové látky, které se specificky vážou na struktury buněčných membrán určitých tkání. Takovými látkami jsou například:
-26Membránová struktura Ligandy
Tkáň receptor pro asialoglykoprotein as ialoorosomukoid neoglykoprotein galaktóza jaterní buňky receptor pro transferin transferin játra nebo jiné tkáně receptor pro insulin insulin
Fc-γreceptory imunoglobulin G makrofágy ve slezině, játrech, plicích a jiných tkáních retikuloendotheliální systém, jiné tkáně
Tyto ligandy a membránové struktury jsou přehledně popsány v publikaci Perales a další, Eur. J. Biochem. 226, strana 255, (1994) .
b) Ligandy virového původu
Mezi ligandy virového původu podle vynálezu patří především obalové glykoproteiny virů s afinitou k vybraným buňkám, jako například k:
buňkám bronchálního epitelu
RSV (respirátory syncytial virus), viz Becker a další, Am. J. Resp. Cell Mol. Biol. 6, strana 369 (1992) jaterním buňkám virus hepatitidy C, viz Uchida a další, Pathol. Internát. 44, strana 832 (1994); Carloni a další, Arch. Virol. 8, strana 31 (1993); Prince a další, Curr. Stud. Hemat.
Blood Trans. 61,strana 195 (1994)
-27filoviry, jaterní buňky se vážou například na virus Marburg pomocí receptorů pro asialoglykoprotein, viz Becker a další, J. Gen. Virol. 76, strana 393 (1995) virus hepatitidy B jaterní buňky se vážou pomocí receptorů pro asialoglykoprotein na preS2 a preSl doméně viru HBV, viz Shimizu a další, J. Med. Virol. 20, strana 313 (1986); Treichel a další, J. Gen. Virol. 75, strana 3021 (1994); Gerlich a další, J. Hepat.17/3, strana 10 (1993); Gripon a další, Virol.192, strana 534 (1993); Pontisso a další, Hepatol.14, strana 405 (1991); Ochiya a další,
PNAS 86, strana 1875 (1989) virus hepatitidy D, viz Colombo a další, J. Hepatol.12, strana 64 (1991) jaterním sinusoídálním buňkám virus hepatitidy B, HBV se váže pomocí receptorů pro fibronektin, viz Budhowska a další, J. Virol. 69, strana 840 (1995)
9) Ligandy použitelné k prevenci infekčních onemocnění K prevenci infekčních onemocnění lze jako ligandů použít všech látek, které se vážou na struktury buněčných membrán makrofágů a/nebo lymfocytů. Takové ligandy jsou již známy ze stavu techniky.
Příprava ligandů virového původu
Ligandy virového původu podle vynálezu lze připravit buď rozpuštěním virových obalových proteinů z virového purifikátu pomocí některého detergentů (například pomocí β-D-oktylglukopyranosidu) a jejich následným centrifugačním oddělením, viz Mannino a další, Bio-Techniques 6, strana 682 (1988), nebo pomocí molekulárně biologických způsobů. Tyto způsoby jsou odborníkům dobře známy, viz například příprava
-28glykoproteinu viru HEF popisovaná v publikaci Pleschka a další, (J. Gen. Virol. 76, strana 2529 (1995) a Szepanski a další, Virology 188, strana 85 (1992).
Fúzogenní proteiny (c) podle vynálezu
Vynález používá proteiny, které mají fúzogenní účinky, t.j. jsou umožňují průnik buněčnou membránou. Proteiny podle vynálezu mohou fúzovat přímo s buněčnými membránami. Takové fúzogenní proteiny obsahuje celá řada virů, například paramyxoviry, retroviry a herpesviry, viz Gaudin a další, J. Gen. Virol. 76, strana 1541 (1995).
K fúzogenním proteinům podle vynálezu patří dále takové glykoproteiny, které umožňují fúzi s buněčnou membránou nebo endozómem teprve po svém pohlcení do endozómu a po okyselení prostředí v endozómu.
Takové proteiny, zodpovědné za zachycení viru na povrchu buňky, jakož i za následnou fúzi s buněčnou membránou, obsahuje celá řada virů, viz Gaudin a další, J. Gen. Virol. 76, strana 1541 (1995). Tyto proteiny tvoří například alfaviry, rhabdoviry a orthomyxoviry.
Virové fúzogenní proteiny
Virové fúzogenní proteiny podle vynálezu jsou přehledně popsány v publikacích Hughson, Current Biol. 5, strana 265 (1995); Hoekstra, J. Bioenergetics Biomembranes 22, strana 675 (1990); White, Ann. Rev. Fysiol. 52, strana 675 (1990)
Fúzogenními proteiny podle vynálezu jsou například:
hemagglutinin influenza A nebo B viru, zvláště pak jeho komponenta HA2, viz Stegmann a další, J. Biol. Chem. 266, strana 18404 (1991); Klenk a další, Virol. 68, strana 426 (1975); Lazarowitz a další, Virol. 68, strana 440 (1975);
-29Skehel a další, PNAS 79, strana 968 (1982); Bosch a další, Virol. 113, strana 725 (1981) protein-M2 viru chřipkového viru A, viz Sugrue a další, Virol.180, strana 617 (1991 ); Lamb a další, Cell 40, strana 627 (1985) ; Pinto a další, Cell 69, strana 517 (1992); Zebedee a další, J. Virol. 56, strana 502 (1985); Black a další, J. Gen. Virol. 74, strana 1673 (1993);
Wharton a další, J. Gen. Virol. 75, strana 945 (1994), tento procein může být použit samostatně nebo vkombinaci s hemagglutininem chřipkového viru viz Ohuchi a další, J. Virol. 63, strana 920 (194), nebo s mutovanou neuramidázou chřipkového viru A. Této zmutované neuramidáze chybí enzymatická aktivita, která je potřeba k hemaglutinaci, viz Hausmann a další, J. Gen. Virol. 76, strana 1719 (1995) peptidová analoga hemaglutininu viru chřipky, viz Wharton a další, J. Gen. Virol. 69, strana 1847 (1988) protein HEF chřipkového viru-C, fúzogenní aktivita proteinu HEF se aktivuje rozštěpením HEF0 na podjednotky HEF, a HEF2, viz Herrler a další, J. Gen. Virol. 69, strana 839 (1988) ; Kitan a další, Arch. Virol. 73, strana 357 (1982); Ohuchi a další, J. Virol. 42, strana 1076 (1982) strana 1203 strana 1957 transmembránový glykoprotein filovirů jako je například virus Marburg, viz Feldmann a další, Virol. 182, strana 353 (1991 ); Will a další, J. Virol. 67, (1993); Kiley a další, J. Gen. Virol. 69, (1988); Geyer a další, Glycobiol. 2, strana 299 (1992).
Dalším filovirem je virus Ebola, viz Elliott a další, Virol.147, strana 169 (1985); Cox a další, J. Infect.
Dis.147, strana 272 (1983); (Kiley a další, J. Gen.
Virol. 69, strana 1957 (1988); Feldmann a další, Arch.
-30Virol. 7, strana 81 (1993); Volchkov a další, Virol. 214, strana 421 (1995) transmembránový glykoprotein viru vztekliny, viz Whitt a další, Virol. 185, strana 681 (1991); Gaudin a další, J.
Virol. 65, strana 4853 (1991); 67, strana 1365 (1993);
Virology 187, strana 627 (1992) transmembránový glykoprotein (G) viru vesikulární stomatitidy, viz Balch a další, J. Biol. Chem. 261, strana 14681 (1986); Kreis a další, Cell 46, strana 929 (1986); Doms a další, J. Cell Biol. 105, strana 1957 (1987); Zhang a další, J. Virol. 68, strana 2186 (1994);
Ohnishi, Curr. Topics Membr. Transp. 32, strana 257 (1988); Li a další, J. Virol. 67, strana 4070 (1993);
Zagouras a další, J. Virol. 65, strana 1976 (1991 ),Herrmann a další, Biochem. 29, strana 4054 (1990) fúzogenní protein viru HIV, zvláště pak jeho komponenta gp41, viz Stareich a další, Cell 45, strana 637 (1986) ;
Kowalski a další, Science 237, strana 1351 (1987);
Gallaker a další, Cell 50, strana 327 (1987) fúzogenní protein viru Sendai, zvláště pak jeho komponenta Fl, viz Blumberg a další, J. Gen Virol. 66, strana 317 (1985); Sechoy a další, J. Biol. Chem. 262, strana 11519 (1987); Homma a Ohuchi, J. Virol.12, strana 1457 (1973); Scheid a Choppin, Virol. 57, strana 470 (1974) transmembránový glykoprotein Semliki-Forest viru, zvláště pak jeho komponenta El, viz Omar a další, Virol. 166, strana 17 (1988); Nieva a další, EMBO-J. 13, strana 2707 (1994); Falen a další, J. Cell biol. 112, strana 615 (1991 ); Lobigs a další, J. Virol. 64, strana 1233 a strana 5214 (1990); Kenney a další, Structure 2,strana
823 (1994); Garoff a další, Nátuře 288, strana 236
-31(1980); Levy-Mintz a další, J. Virol. 65, strana 4292 (1991) transmembránový glykoprotein viru klíščové encefalitidy, viz Guirakhoo a další, Virol. 169, strana 90 (1989); J.
Gen. Virol. 72, strana 1323 (1991); Heinz a další, Virol.
198, strana 109 (1994) fúzogenní protein viru lidské respirační syncytialitidy, (RSV) zvláště pak jeho komponenta gp37, viz Collins a další, PNAS 81, strana 7683 (1984); Elango a další, Nucl.
Acids Res. 13, strana 1559 (1985)
Příprava virových fúzogenních proteinů
Virové fúzogenní proteiny podle vynálezu lze připravit buď rozpuštěním virových obalových proteinů z virového purifikátu pomocí některého detergentů (například pomocí β-D-oktylglukopyranosidu) a jejich následným centrifugačním oddělením, viz Mannino a další, Bio-Techniques 6, strana 682 (1988), nebo pomocí molekulárně biologických způsobů. Příklady přípravy takovýchto fúzogenních proteinů jsou popsány v následujících publikacích:
hemaglutinin influenza viru (chřipky), viz Bullough a další, J. Mol. Biol. 236, strana 1262 (1994); Nátuře 371, strana 37 (1994) ; Daniels a další, Cell 40, strana 431 (1985); Godley a další, Cell 68, strana 635 (1992); White a další, Nátuře 300, strana 658 (1982); Wiley a další,
Ann. Rev. Biochem. 56, strana 365 (1987); Kawaoka a další, PNAS 85, strana 321 (1988); Kuroda a další, J.
Virol. 63, strana 1677 (1989), EMBO-J. 5, strana 1359 (1986); Naeve a další, Virol.129, strana 298 (1983);
Porter a další, Nátuře 282, strana 471 (1972); Hughson,
Curr. Biol. 5, strana 265 (1995) protein M2 influenza viru C, viz Black a další, J. Gen. Virol.74, strana 1673 (1993); Pinto a další, Cell 69,
strana 517 (1992) ; Zebedee a další, J. Virol.56, strana
502 (1985)
protein HEF viru chřipky C, viz Pfeifer a další, Virus.
Res.1, 281 (1984) ; Herrler a další, Virol. 113, strana
439 (1981) transmembránové glykoproteiny filovirů, například viru Marburg, viz Will a další, J. Virol. 67, strana 1203 (1993); Feldmann a další, Virus Res. 24, strana 1 (1992). Dalším filovirem je virus Ebola, viz Volchkow a další, FEBS Lett. 305, strana 181 (1992); Virol. 214, strana 421(1995); Sanchez a další, Virus Res. 29, strana
215(1993); Virol. 157, strana 414(1987); Eliott a další, Virol. 163, strana 169 (1985) transmembránový glykoprotein viru vztekliny, viz Gaudin a další, J. Virol. 65, strana 4853(1991); Virol. 187, strana 627 (1992); Rose a další, J. Virol. 43, strana 361 (1982); Witte a další, Virol. 185, strana 681 (1991) transmembránový glykoprotein viru vesikulární stomatitidy, viz Li a další, J. Virol. 67, strana 4070 (1993); Riedel a další, EMBO-J. 3, strana 1477 (1984); Lyles a další,
Biochem. 29, strana 2442 (1990); Metsikko a další, EMBO-J. 5, strana 3429 (1986) transmembránový glykoprotein Semliki Forest viru, viz Garoff a další, Nátuře 288, strana 236(1980); Kielian a další, J. Virol. 64, strana 4614(1990); Kondor-Koch, J. Cell Biol. 97, strana 644 (1983) transmembránový glykoprotein viru klíšúové encefalitidy, viz Guirakkoo a další, J. Gen. Virol. 72, strana 1323 (1991); Heinz a další, Virol. 198, strana 109 (1994)
-33Dalšími molekulami s fúzogenními vlastnostmi jsou například peptidy obsahující translokační doménu (doménu II) exotoxinu A bakterií Pseodomonas, viz Weis a další, Cancer Res. 52, strana 6310 (1992); Fominaga a další, J.
Biol. Chem. 271, strana 10560 (1996) peptidy obsahující peptid s aminokyselinovou sekvencí
GLFEALLELLESLWELLLEA
Gottschalk a další, Gen Ther. 3, strana 448 (1996) peptidy obsahující peptid s aminokyselinovou sekvencí
AALAEA [LAEA] 4LAAAAGC (Acm)
Wang a další, Technol. Advances in Vector Syst. For Gen Ther., May 6-7, 1996, Coronado, Konference IBC) peptidy obsahující peptid s aminokyselinovou sekvencí FAGV-VLAGAALGVAAAAQI fúzogenní protein viru spalniček, viz Yeagle a další, Biochem. Biofys. Acta 1065, strana 49 (1991) peptidy obsahující peptid s aminokyselinovou sekvencí
GLFGAIAGFIEGGWWGMIDG proteiny HA2 viru chřipky typu A, viz Lůneburg a další, J. Biol. Chem. 270, strana 27606 (1995) peptidy obsahující peptid s aminokyselinovou sekvencí
GLFGAIAGFIENGWEGMIDGGLFGAIAGFIENGWEGMIDG
Burger a další, Biochem 30, strana 11173 (1991) nebo peptid GLFGAIAGFIE;
ALFGAIAGFIE;
LFLGAIAGFIE;
LLLGAIAGFIE;
LILGAIAGFIE;
GIFGAIAGFIE;
GLLGAIAGFIE;
GLFAAIAGFIE;
-34GLFEAIAGFIE;
GLFGAMAGFIE;
GLFGAIAGLIE nebo peptid GLFGAIAGFIV viz Steinhauer a další, J. Virol 69, strana 6643 (1995) nebo peptid
GLFEAIAEFIEGGWEGLIEG nebo peptid
GLLEALAELLEGGWEGLLEG viz Ishiguro a další, Biochem. 32, 9792 (1993).
Konjugace ligandů a fúzogenních proteinů s nosičem
Konjugace ligandů a fúzogenních proteinů s nosičem se provádí dobré známy.
nosič jsou následující: Hashimoto a další, Immunol.132, strana 129(1984) ~ Raso a další, Immunol. Rev.62, strana 93 (1982) nosič zpusooy, ktere jsou odborníkům
Příklady nekovalentní vazby na nosič-biotin - avidin-S-S-ligám nosič - bispecifická protilátka ligand
Příklady kovalentní vazby na vazba na volné aminoskupiny proteinu potřebné regencie:
N-succinimidyl-3-(2-pyrdylthio) · propionát (SPDP)
SDDP-di thiothre i tol
2-iminothiolan
Carlson a další, Biochem. J. 173, strana 723 (1978)
Carlson a další, Biochem. J. 173, strana 723 (1978)
King a další, Biochem. 17, strana 1499 (1978)
-352,2-iminothiolan +
4,4-dithiopyridin
3- methyl-3(4-dithiopyridyl)merkapto-propionimidát N-acetylhomocystein thiolakton anhydrid acetylmercaptosuccinové kyseliny + NH2OH m-maleimido-benzoyl-N-hydroxy succinimid ester succinimidyl-4-(N-maleimidomethylcyklohexan)-1-karboxylát N-succinimidyliodoacetát
4- hydroxy,3-nitromethylbenzimidát + acetimidát + Na2S204
4-hydroxy,3-nitromethylbenzimidát + acetimidát + NaNO2 oxidovaný Dextran + borohydrid vazba na volné hydroxylové skupiny proteinu potřebné reagencie:
cystamin + karbodimid
King a další, Biochem.17, strana 1499(1978)
Reiner a další, J. Mol. Catal. 2, strana 335 (1977)
Klotz and Heineg, Arch. Biochem. Biofys. 96, 690 (1979)
Liu a další, Biochem. 18, strana 690 (1979)
Yoshitake a další, Eur. J. Biochem. 101, strana 395 (1979)
Rector a další, J. Immun. Meth. 24, strana 321 (1978)
Můller and Pfleiderer, J. Appl. Biochem. 1, strana 301 (1979)
Můller and Pfleiderer, J. Appl. Biochem. 1, strana 301 (1979)
Hurwith a další, Eur. J. Cancer 14, strana 1213 (1978)
Erlanger a další, Meth.
Imm.Immunochem.1, strana 144 (1967)
Gilliland, Cancer Res. 40, strana 3564 (1980)
-36vazba na volné SH-skupiny proteinu potřebné reagencie: protein-SH protein-SH + Na2S402
Ellmanovo činidlo vazba na volné karbonylové skupiny proteinu potřebné reagencie: periodát vazba na volné karboxylové skupiny proteinu potřebné reagencie: cystamin + carbodiimid
Ghose and Blair, CRC Crit. Rev. Ther. Drug Carrier Syst. 3, strana 263 (1987)
Masuko a další, BBRC 90, strana 320 (1979)
Raso and Griffin, J. Immunol.125, strana 2610 (1980)
Hurwitz a další, Cancer Res. 35 strana 1175 (1975)
Gilliland, Cancer Res. 40, strana 3564 (1980)
Výběr nukleotidové sekvence vkládaného genu podle vynálezu Nukleotidové sekvence podle vynálezu určené k tvorbě komplexu s nosičem mohou být jak ve formě DNA tak i RNA. V nejjednodušším případě jde o volná nukleotidové vlákna, která obsahují gen kódující požadovaný protein. Tento gen může být doplněn o promotorové sekvence nebo moduly specifické pro konkrétní buňku nebo virus.
Dále mohou být k tomuto genu přidány další virové promotorové sekvnece a/nebo enhancery, které slouží k zesílení a/nebo prodloužení exprese tohoto genu. takové promotory a/nebo enhancery jsou přehledně popsány například Dillonem, TiBTech
-3711, strana 167, (1993) . Příklady vhodných promotorů a/nebo enhancerů jsou následující:
LTR-sekvence viru Rousova sarkomu
LTR-sekvence retrovirů promotorové a enhancerová oblast viru CMV
LTR-sekvence a/nebo promotorové sekvence p5, pl9, p40 AAV virů
LTR-sekvence a/nebo promotorové sekvence adenovirů
LTR-sekvence a/nebo promotorové sekvence vakcinia viru
LTR-sekvence a/nebo promotorové sekvence herpesvirů promotorové sekvence parvovirů promotorové sekvence (regulační oblast proti směru transkripce) papillomavirů
Ve výhodném provedení vynálezu je nukleotidová sekvence vložena do plazmidu.
Vznik komplexu konjugovaného nosiče a genu
Konjugovaný nosič dává po smíšení s genem, respektive s nukleotidovou sekvencí podle vynálezu vzniknout komplexu. Ve výhodném provedení vynálezuje vybrán takový vzájemný poměr jednotlivých složek, který vede ke vzniku komplexů s neutrálním nebo kladným nábojem. Výhodnými poměry výchozích složek jsou například:
μπιοί lipidu/ 20μρ plazmidu 1 až 5 mg lipidu/ 10 až 20μg DNA/RNA 6,2 mg lipidu/ 1,55 až 3,1 μg DNA lipid/DNA-petid (5:1)
-38Celkového náboje je dosaženo inkubací nosiče s geny ve vhodném poměru. Tento změřením zeta-potenciálu, viz Dittgen a strana 541 (1987) .
pozitivně nabitého poměr lze stanovit další, Farmazie 42,
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1: Příprava účinné látky pro transfekci endotheliálních buněk
a) Příprava obalového glykoproteinu filovirů jakožto ligandů
Obalový glykoprotein filovirů má vyšší afinitu k buňkám endothelu. Příprava tohoto glykoproteinu probíhá způsobem popsaným v publikacích Will a další, J. Virol. 67, strana 1203 (1993); Feldmann a další, Virus Res. 24, strana 1 (1992) a
Volchkow a další, FEBS Lett. 305, strana 181 (1992).
Příprava glykoproteinu z viru Ebola
Virus Ebola kmene Zaire (EBO, Virologický Institut, Sergiev Posad, Rusko) byl pasážován v opicích makak rhesus. Z těchto opic byl převeden buněčné kultury (Vero-buňky) a poté byl izolován z kultivačního média, viz Volchkow a další, FEBS Lett. 305, strana 181 (1992) .
Klonování a sekvenování virové DNA
Genomová RNA se izoluje z virového purifikátu centrigfugací v cesiumchloridovém gradientu, viz Volchkow a další, (1992) . Tato RNA byla použita pro přípravu cDNA knihovny pomocí náhodných primérů a reverzní transkriptázy viru kuřecí myeloblastózy. RNA-cDNA hybridy byly vzaty jako základ pro amplifikaci genů pro glykoprotein pomocí PCR a následujících syntetických primérů:
-39primer NI
5'-GAAGGATCCTGTGGGGCAACAACACAATG (Sekvence Id. č.l), je komplementární s nukleotidy 114 až 142 mRNA po směru transkripce a je doplněná o 5'-terminální BamHI restrikční místo primer N2
5'-AAAAAGCTTCTTTCCCTTGTCACTAAA (Sekvence Id. č. 2), je komplementární s nukleotidy 2492 až 2466 na mRNA po směru transkripce a je doplněná o 5'-terminální restrikční místo enzymu HindlII.
Sekvenování nukleotidová sekvence DNA genu GP bylo provedeno na obou vláknech způsobem podle Maxama a Gilberta (Methods in Enzymology 65, strana 499 (1980) . Sekvence genu GP viru Ebola kmene Zaire byla uložena v Genově bance pod číslem U31033, viz Volchkow a další (1992).
Sekvence genu GP viru Ebola kmene Zaire (EBO) byla do velké míry identická s dosud publikovanou sekvencí, viz Sanchez a další, Virus Res. 29, strana 215 (1993) . Pouze v pozici 1019 až 1025 bylo nalezeno pouze sedm místo osmi po sobě jdoucích adeninů (v mRNA po směru transkripce).
Izolace, klonování a sekvenování mRNA pro EBO-GP mRNA pro EBO-GP byla izolována z přibližně 7xl07 buněk infikovaných EBO virem (1 až 10 PFU na jednu buňku, 1 den po infekci) pomocí kitu RNeasy firmy Qiagen. Pro syntézu cDNA bylo použito 10 μΐ roztoku mRNA (což odpovídalo přibližně l,4xl07 infikovaných buněk). Toto množství mRNA bylo inkubováno s reverzní transkriptázou viru ptačí myeloblastózy v přítomnosti primeru:
N3
-40oligo-d(T) 21 s vloženým restrikčním místem pro HindlII na 5 konci
Po reverzní transkripci byla RNA odstraněna inkubací směsi v 1 μg/μl RNA-ázy (37°C, 30 minut).
K amplifikaci nukleotidové sekvence kódující GP bylo použito primerů NI a N3.
PCR byla provedena při celkovém objemu reakční směsi 100 μΐ. Složení reakční směsi bylo následující: 1 až 5 μg cDNA v 50 mM KCl, 10 mM Tris-HCl (pH 8,3), 2 mM MgCl2 s přídavkem
0,2 mM každého deoxynukleotidu a 0,3 μΜ každého z primerú.
Raekční směs byla nejprve zahřáta na 10 minut na teplotu 95°C a byla přidána Tag polymeráza (2,5 U/100 μΐ) . Bylo provedeno celkem 35 amplifikačních cyklů, přičemž jeden cyklus sestával z 1 minutové inkubace při 94°C, 1 minuty při 70°C a 1 minuty při 72°C. Po 3 5 cyklech byly ke směsi přidány sondy na 10 minut při teplotě 72 °C. Všechny komponenty pro PCR byly dodány firmou Perkin-Elmer Cetus. Produkty PCR byly přečištěny pomocí soupravy QIA quick Spin pro purifikací produkrú PCR, Qiagen. Přečištěná DNA byla neprodleně použita pro sekvenování, pro opakovanou PCR, a nebo pro klonování do plazmidových vektorů. Nukleotidové sekvence v oblasti proteinu GP, kde se překrývají čtecí rámce ORF I a ORF II, byla stanovena pomocí Sangerova způsobu (Sanger a další, PNAS 74, strana 5463, (1977), přičemž byl použit následující primery primer N4
5'-CGGACTCTGACCACTGAT (Sekvence Id. č.3) je komplementární k nukleotidům 1108 až 1091 primer N5
5'-TCGTGGCAGAGGGAGTGT (Sekvence Id. č.4) je komplementární k nukleotidům 1412 až 1395
-41PCR-fragmenty byly klonovány do vektoru pGEM2Zf(+) a tyto rekombinantní plazmidy byly enzymaticky sekvenovány, viz (Sanger a další, PNAS 74, strana 5463, (1977).
Většina klonů vykazovala (podobně jako vRNA) 7 po sobě jdoucích adenosinú mezi pozicemi 1018 až 1026 (mRNA ve směru transkripce), zatímco přibližně 20 % mRNA pro GP protein z buněk měla v této pozici 8 adenosinú.
mRNA s osmi adenosiny kóduje kompletní protein GP o délce 676 aminokyselin. Osmý adenosin tedy umožňuje posun čtecího rámce od ORF I k ORF II.
mRNA se pouhými sedmi adenosiny kóduje naproti tomu nestrukturální druhý glykoprotein (sGP - second Glycoprotein). Díky tomu je sGP identický s N-koncovou částí (274 aminokyselin) proteinu GP a je doplněn dalšími 70 aminokyselinami, které kóduje konec čtecího rámce ORF I.
Tento konec není v GP obsažen, díky tomu, že osmý adenosin umožní přejít z ORF I k ORF II a ORF I tudíž není dočten do konce.
Konstrukce rekombinantních plazmidů
PCR produkty, které obsahují kompletní ORF genu pro protein GP viru EBO, se inkubují s restrikčními enzymy BamHI a Hind III. Restrikční štěp se pak liguje do plamidu pGEM3Zf(+), který byl předtím naštěpen stejnými enzymy. Plazmid obsahuje promotor RNA polymerázy fága T7, které je využit při syntéze EBO-GP RNA za využití expresivního systému vakciniaviru/T7 polymerázy.
Plazmidy, které obsahovaly nukleotidovou sekvenci EBO vRNA kódující protein GP o plné délce (sedm po sobě jdoucích adenosinú) byly označeny pGEM-mGP7, zatímco plazmidy obsahující osm adenosinú byly pojmenovány pGEM-mGP8.
-42Nukleotidové sekvence kódující protein GP byly vystřiženy restrikčními enzymy BamHI a HindlIIz plazmidů pGEM-mGP7 a pGEM-mGP8, vzniklé konce byly doplněny působením Klenowova fragmentu DNA polymerázy I a vloženy do vektoru pScll (Promega, Madison, WI) naštěpeného restrikčním enzymem Smál. Vzniklé rekombinantní plazmidy (pSC*mGP7 a pSC-mGP8) byly použity k přípravě rekombinantních vakcinia virů.
Konstrukce rekombinantních vaccinia virů
Rekombinantní vaccinia viry byly připraveny homologní rekombinací mezi tK oblastmi rekombinantního plazmidů pSc-mGP7 nebo pSc-mGP8 a genomické DNA vakcinia viru kmene WR, viz Chakrabarti a další, Mol. Cell. Biol. 5, strana 3403 (1985) a pomocí lipofekční transfekce, viz Felgner a další, PNAS 84, strana 7413 (1987).
Rekombinantní viry byly přečištěny jednoduchým pasážováním v buňkách TK-143 a čtyřnásobným pasážováním v buňkách CV-1. Pro selekci byly využity plaky pozitivní na β-galaktosidázu.
Rekombinantní vakcinia viry, vzniknuvší z plazmidů pSc-mGP7, byly označeny vSc-mGP7, zatímco viry z plazmidů pSc-mGP8 byly označeny vSc-mGP8.
Exprese GP bylo dosaženo infekcí lxl0s buněk Hela nebo stejného množství buněk RK-13 10 PFU vSc-mGP7 nebo vSc-mGP8 na buňku.
Exprese genového produktu byla stanovena imunoblotingem. Nejprve bylo pomocí 10% SDS-PAGE (denaturační elektroforéza v dodecylsulfátu sodném na akrylamidovém gelu) rozděleny lyzáty z lxlO5 infikovaných Hela buněk nebo buněk RK-13, viz Laemmli, Nture 227, strana 680, (1970). Rozdělené proteiny byly pomocí polosuchého blotování přeneseny na PVDF membránu (Millipore). Sekretovaný sGP byl analyzován na gelu ze vzorku 20 μΐ
-43infikovaných buněk z přebytku inkubačního média (2 ml, lxlO5 buněk). Imunoanalýza byla provedena pomocí myšího-anti-EBO, koňského-anti-EBO a králičího-anti-EBO séra, přičemž jako sekundární protilátky bylo použito králičí-anti-myší, respektive anti-koňské protilátky, konjugované s křenovou peroxidázou. Sekundární protilátka byla detekována ECL-technikou (Amersham).
V buněčných lyzátech infikovaných buněk Hela, jakož i v lyzátech infikovaných RK-13 buněk, bylo možno dokázat produkci GP, jakož i sGP, přičemž po specifické infekci VSC-GP7 výrazně vzrostl podíl sGP a po infekci VSC-GP8 podíl GP.
Poté byly buněčné lyzáty inkubovány s endoklykosidázou H a podrobeny analýze na SDS-PAGE, která prokázala, že úplný GP má molekulovou hmotnost 125 až 140 kDa, a na rozdíl od neúplného GP je rezistentní proti štěpení endoklykosidázou H díky komplexně N-glykosidicky vázaným oligosacharidum.
Buňky RK-13 exprimují úplný GP s molekulovou hmotností 140 kDa, zatímco Hela buňky GP o hmotnosti 125 kDa. Rozdíl v hmotnosti jednotlivých glykoproteinů je dán buněčně specifickou rozdílnou N-glykosylací. 140 kDa GP produkovaný buňkami RK-13 jevil stejnou elektroforetickou pohyblivost jako GP ebolavirů (SDS-PAGE).
Buňky infikované VSC-GP7 vykazovaly pouze nepatrná množství sGP v buněčném lyzátu. Tento sGP měl jednotnou hmotnost 50 kDa. Převažující podíl sGP byl nalezen v kultivačním médiu (poměr mezi sekretovaným a intracelulárním sGP činil 25:1). Sekretovaný sGP má molekulovou hmotnost 50 až 55 kDa a je rezistentní k účinkům endoglukosidázy H.
-44Výběr GP a jeho přečištění
Pro přípravu nevirového vektrou podle vynálezu byl jako ligand vybrán glykoprotein EBO-GP o molekulově hmotnosti 140 kDa produkovaný buňkami RK-13.
Buňky RK-13 byly infikovány VSC-GP8 o koncentraci 10 PFU na jednu buňku. Proteiny v buněčném lyzátu byly rozděleny pomocí preparativní 8% SDS-PAGE a poté byly obarveny v Coomassie brilliant blue (CBB) . Část gelu obsahující GP byla vyříznuta a umístěna do zařízení BioTrap (firma Schleicher a Schůll) a použita jako vzorek do další horizontální elektroforézy. Elektroeluce probíhala v pufru obsahujícím 100 mM glycin, 20 mM Tris a 0,01 % SDS po dobu 16 až 20 hodin při teplotě 4°C a konstantním napětí 200 V. Eluát byl zachycen a zakoncentrován pomocí mikrokoncentrační cely Centricon-100 firmy Amicon.
Vzorek koncentrovaného eluátu byl elektroforeticky rozdělen na 10% SDS-PAGE, obarven pomocí Coomassie brilliant blue a poté byla stanovena jeho čistota pomocí imunoblotu.
Poté byl GP protein ještě chromatograficky přečištěn pomocí HPLC na reverzní fázi, přičemž byla použita kolona Shandon WP300 (0,46x25 cm), C 4,5 μπι. Chromatograf ie probíhala v acetonitrilovém gradientu (0% až 100% složky B během 40 minut, složka A: 0,1% TFA (kyselina trifluorooctová), 10% acetonitril, složka B: 0,1 % TFA, 90% acetonitril). Během chromatografického dělení byla udržována teplota 60°C a průtoková rycglost elučního činidla 1 ml/min.
Příklad 2: Příprava fúzního proteinu M2 influenza A viru Příprava fúzního proteinu M2 influenza A viru probíhala způsobem podrobně popsaným v publikacích Zebedee a další, J. Virol. 56, strana 502, (1985); Pinto a další, Cell 69, strana
517 (1992) a Black a další, J. Gen. Virol. 74, strana 1673, (1993) .
-45Příklad 3: Příprava kationtového proteinového nosiče podle vynálezu
Příprava a charakterizace nosného systému byla popsaána v dizertační práci Muller, Bazilej (1994) . Částice byly charakterizovány podle své velikosti (stanoveno fotonovou korelační spektroskopií), podle svého povrchového náboje (stanoveno měřením zetapotenciálu) a své morfologie (stanovena rastrovací elektronovou mikroskopií). Jednotlivá stanovení byla prováděna dobře způsoby známými způsoby, viz dizertační práce Muller, Bazilej (1994) a Junginger a další, Farm. Ztg. 25, strana 9 (1991).
Kationizace albuminu probíhala způsobem podrobné popsaným v publikacích Bergmann a další, Clin. Sci. 67, strana 35, (1984) a Kumagai a další, J. Biol. Chem. 262, strana 15214 (198 7) . Karboxylové skupiny lidského sérového albuminu byly nejprve aktivovány N-ethyl-N'-3-(dimethylaminopropyl)karbodiimid-hydrochloridem a pak byl celý protein kationizován navázáním hexamethylendiaminu. Oddělení přebytečného nezreagovaného činidla bylo pováděno dialýzou a pomocí sloupcové chromatografie. Míra kationizace byla určena měřením zetapotenciálu a elektroforeticky.
Příprava kationizovaného lidského sérového albuminu (cHSA)
K 67 ml 2M roztoku hexamethylendiamunu bylo přidáno 5 ml 20% roztoku sérového albuminu a hodnota pH byla upravena na 7,8. Směs byla míchána 30 minut při pokojové teplotě a 100 otáčkách zaminutu a poté byl přidán 1 g N-ethylN'-3-(dimethyl-aminopropyl)-karbodiimidhydrochloridu. Poté byla opět překontrolována hodnota pH a směs byla 4 h inkubována za pokojové teploty. Přehřívání směsi bylo zabráněno příležitostnou inkubací v ledové lázni. Konečný produkt byl zakoncentrován a oddělen od nízkomolekulárních složek pomocí koncentrátoru Amicon (s mezí propustnosti 30 kDa) v pěti centrifugačních krocích. Stav purifikace byl
-46monitorován fotometricky (při vlonové délce 280 nm) a osmometricky. Přečištěný derivát byl lyofilizován a uskladněn při 4°C.
Charakterizace cHSA
Charakterizace kationizovaného cHSA byla prováděna známými elektroforetickými způsoby. Izolektrická fokusace v homogenním polyakrylamidovém gelu (5% T, 3% C) as amfolyty Pharmalyte’ Carrier v rozsahu pí 3 až 9 (Phast Gel IEF 3 až 9) ukázala posun izoelektrického bodu od pí 4 k pí 7 až 9. SDS-PAGE na gradientu Phast Gel 10 až 15 % (Phast Gel buffer strips, neredukující prostředí) prokázala, žemolekulová hmotnost 67 kDa nebyla kationizací pozměněna. Agragáty o vyšší molekulové hmotnosti nebyly touto technikou dokázány.
Kationizovaný albumin má absorbční maximum v UV oblasti při vlnové délce 276 až 278 nm. Míra kationizace byla stanovena flourometricky po substituci volných primárních aminoskupin fluoresceinaminem. Excitační vlnová délka byla 390 nm a emisní 4 75 nm, stanovování probíhalo při pH 7. Přepočítávací faktor 2,0 až 3,0 dokazoval úplnou substituci.
Kationizovaný albumin lze bez problémů fotometricky stanovit například ve směsi s plazmidy pomocí známého BCA-testu na proteiny při koncentracích 5 až 10 )xg/ml. Fotometrické stanovování se provádí při vlnové délce 562 nm.
Stanovení funkčnosti cHSA
a) Příprava makromolekulárního komplexu cHSA/plazmid
22,95 μg plazmidu CMV-lacZ bylo inkubováno 10 minut v 1,4 ml 0,9% sterilního roztoku chloridu sodného. Roztok byl míchán při 100 otáčkách za minutu při pokojové teplotě. Pak byl kt omuto roztoku po kapkách (jedna kapka za sekundu) přidáván 1 ml sterilně filtrovaného roztoku kationizovaného lidského sérového albuminu v 0,9 % chloridu sodném. Směs byla za
-47stálého míchání ponechána 5 minut za pokojové teploty tak, aby se vytvořil požadovaný komplex.
b) Charakterizace vzniklého komplexu
Koncentrace cHSA nutná pro neutralizaci a kationizaci plazmidu byla stanovena pomocí eiektroforézy na agarózovém gelu (1% agarózový gel, TAE pufr, pH7,4, 90 V, 3h) . Nenavázané přebytky plazmidu plazmid byly detekovány přídavkem ethidiumbromidu, podíl proteinové složky pomocí následného barvení Coomassie modří. Komplexy plazmid-protein s celkovým kladným nábojem putovaly za uvedených podmínek zřetelně ke kathodš. Komplexy připravené z 0,3 ml roztoku obsahujícího 8,3 mg/ml cHSA vykazovaly negativní celkový náboj, zatímco komplexy připravené z 0,6 ml; 1 ml; 1,5 ml a ze 2 ml vykazovaly celkový pozitivní náboj. Za žádné z vybraných koncentrací nebyly pozorovány volné plazmidy.
Desetiminutová inkubace ve fyziologickém roztoku plazmidu nijak viditelně neuškodila.
Velikost komplexů vhodná pro transfekci byla stanovena pomocí fotonově korelační spektroskopie (Zetasizer 1, AZ 110, 90°, vlnová délka 633 nm) . Velikost komplexů byla nastavena na 310 až 360 nm pomocí změn v :
v objemech jednotlivých reakčních složek složení a iontové síle inkubačního média koncentraci cHSA době inkubace cHSA rychlosti přidávání roztoku cHSA hodnotě pH inkubačního média.
Popsaným způsobem se získá opaleskující roztok komplexu plazmidu podle vynálezu.
-48c)
Transfekce buněk pomocí komplexů cHSA/CMV-lacZ
Buňky 3T3 byly kultivovány v médiu DMEM s přídavkem 10 % fetálního telecího séra (FCS, fetal calf sérum), pH 7,1. Kultivační médium neobsahovalo žádná antibiotika. Kultivace probíhal při 37°C v atmosféře 5% CO2 a 89% vlhkosti.
d) Přenos genu
200.000 buněk 3T3 bylo vyseto na Petriho misky s želatinou (průměr misek 3 cm) a byly kultivovány 24 h do dosažení přibližně 50% konfluence. Poté bylo médium odstraněno, buňky promyty PBS bez vápníku a hořčíku, pH 7,4. Poté byly buňky převedeny do 2 ml média DMEM bez fetálního séra nebo do 1 ml 150mM NaCl/lOmM HEPES, pH 7,4. Poté bylo přidáno 0,84 ml výše popsaného komplexu plazmidu/cHSA (to odpovídá přibližné 8 μg DNA) a inkubováno 1 h (NaCl/HEPES) při teplotě 37°C, respektive 2 h (DMEM) při stejné teplotě.
Doplňkově byly k transfekční směsi přidávány různá činidla kvůli modifikaci fúzogenních a lysozómotropních vlastností. Takovým činidlem byl například 85% sterilizovaný glycerol (200 μΐ; 1,84 ml). Po inkubaci bylo transfekční médium odsáto a na 48 h nahraženo médiem DMEM s fetálním telecím simulaci lysozómotropnho efektu byla část směsi odebrána po 1 hodinově, respektive 2 hodinové transfekční inkubaci, a poté byla další 3 hodiny inkubována v médiu DMEM s obsahem chlorochinu (DMEM, sérem. Pro transfekční
2,5 % FCS, 0,1 mM nehražen DMEM s 10 ; chlorochin. FCS.
Poté byl roztok chlorochinu
Jako kontrola transfekčních podmínek byla provedena transfekce buněk 3T3 lipofektaminem způsobem popsaným v literatuře (10 μΐ činidla, 2 μg DNA).
Po 48 hodinách bylo médium odstraněno, buňky jednou promyty PBS bez vápníku a hořčíku a 10 minut fixovány v 0,1% glutaraldehydu v PBS. Přebytečný glutaraldehyd byl odstraněn
-49dvojnásobným promytím v PBS. Transfikované buňky byly obarveny inkubací v 0,003M roztoku ferrikyanidu draselného, 0,003M ferrokyanidu draselném a 0,08% X-Gal (zásobní roztok v 2% DMF) v PBS. Barvení bylo prováděno přesnoc při pokojové teplotě. Vyhodnocení výsledků bylo prováděno mikroskopicky.
Čistý komplex plazmid/cHSA nevedl v žádném případě ke transfekcí. Přídavek 85% glycerolu ke kultivačnímu médiu způsobil již po 1 h odumření buněk. V médiu pufrovaném NaCl/HEPES byly po chlorochinovém šoku pozorovány transfekční rychlosti odpovídající hodnotám uváděným v litaratuře pro DAE-dextran. V médiu DMEM byl přenos genů podstatně slabší.
Tabulka 1: Přehled způsobů charakterizace lidského sérového albuminu
Způsob Výsledek
Rozpustnost dobrá ve vodě a fyziologických mediích
izoelektrická fokusace pí 7 až 9
Molekulová hmotnost SDS-PAGE 67.000
Vysokomolekulární agregáty SDS-PAGE žádné
Absorpční maximum UV- spektroskopie 276 až 278 nm
Míra kationizace Fluorimetrie teoreticky: 2,18
(fluorescenamin) prakticky:2,0 až 3,0
Stanovení celkového elektroforéza na pozitivní náboj
náboje agarovém gelu
Stanovení množství BCA- test na proteiny -
-50Tabulka 2: Vyhodnocení podmínek pro vznik komplexu
Objemy reakční směsi pro inkubaci
110 μΐ
1,4 ml
Složení a iontová síla inkubačního média redestilovaná voda
PBS bez vápníku a hořčíku, pH 7,4 fyziologický roztok (NaCl)
150mM NaCl, lOmM HEPES, pH7,4
DMEM bez séra
Koncentrace cHSA
Testované koncentrace:
0,1 μg, 1 μg, 10 μg, 100 μg, 0,5 mg, 1 mg, 1,5 mg, 2 mg, 2,5 mg, 3 mg, 5 mg, 10 mg vždy na 1 ml roztoku
Vybraně koncentrace:
2,49 mg, 5,16 mg, 8,3 mg, 12,45 mg, 16,6 mg vždy na 1 ml roztoku
Doba inkubace
5, 30, 60, 120 a 180 minut Hodnota pH v inkubačním médiu pH 4,0 pH 7,4 pH 9
Rychlost přidávání cHSA kapka za sekundu
-51okamžité přidání cHSA
Příklad 4: Příprava plazmidu
Lidský promotor endothelinu-1 (v pozici -170 až -10), viz Wilson a další, Mol. Cell Biol. strana 4654, (1990)) nebo jeho varianta zkrácená o TATA box (pozice -170 až -40) byl navázán na svém 3' konci na 5' konec modulu CDE-CHR-Inr (pozice -20 až +121) lidského genu cdc25C (UK 950.6466.3). K navázání byly použity běžně dostupně enzymy a způsoby odborníkům dobře známé.
Takto sestavená chiméra obsahující promotorový modul endothelinu-l/transkripční jednotku byla dále svým 3'koncem navázána na 5'konec DNA, která obsahovala kompletní kódující oblast lidské β-glukoronidázy (pozice 27 až 1982, viz Oshima a další, PNAS USA 84, strana 685 (1987)). Tato DNA obsahovala rovněž signální sekvenci důležitou pro sekreci (22 N-koncových aminokyselin). Pro usnadnění této buněčné sekrece byla tato signální sekvence nahražena signální sekvencí imunoglobulinů (pozice 63 až 107, viz Reichmann a další, Nátuře 332, strana 323, (1988)). Sekvence pro kontrolu transkripce a DNA pro β-glukoronidázu byly vloženy do plazmidových vektorů odvozených od pUC18/l9 nebo Bluescript. K tomuto vložení byly použity běžně dostupné enzymy a způsoby odborníkům dobře známé.
Příklad 5: Tvorba komplexu kationizovaného nosiče s plazmidem Tvorba komplexu nosiče s plazmidem probíhala během inkubace obou komponent ve vhodném vzájemném poměru. Míra asociace byla ovlivňována změnou zetapotenciálu.
6,5 ml 20% roztoku kationizovaného HSA (příprava výše popsána, vybrán HSA z rozmezí 5 až 35 %) bylo přidáno k roztoku plazmidu (vybrán z rozmezí 1:1 až 1:10) v poměru 1:2.
93,5 ml organické fáze sestávající z dichlormethanu s mthanolem v poměru 1:1 s 0,5% přídavkem Klucelu GF bylo 3 0
-52minut temperováno na 20°C a poté byla při průtokové rychlosti 500 ml/min smíchána s roztokem albuminu . Do emulse byly 15 minut pouštěny pulzy o velikosti 65 Wattů. Poté bylo ke směsi přidáno 6,6 mmol glutaraldehydu v methylenchloridu pro zesíčování. Během zesíčování byla směs promíchávána při 2200 otáčkách/min po dobu 80 až 100 minut.
Příklad 6: Zavedení lipofilních skupin
Zavedení lipofilních skupin bylo prováděno acylací za podmínek, které jsou odborníkům dobře známy. Při tomto postupu reaguje derivát karboxylové kyseliny s primárními aminoskupinami albuminu známým adičně-eliminačním mechanismem acylace za vzniku amidu karboxylové kyseliny.
0,1 g chloridu kyseliny olejové bylo smíšeno s 5 až 10 ml bezvodého dioxanu a po kapkách přidáno k suspenzi částic (připraveny tak, jak bylo popsáno části c)) v dioxanu v poměru 1:4 (vybráno z rozmezí 1:1 až 1:10) . Směs byla intenzivně protřepávána. Po přidání nadbytku vodného roztoku amoniaku byla směs 10 minut míchána a lehce okyselena zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Částice byly odděleny centrifugací a zneutralizovány promytím vodou.
Příklad 7: Konjugace ligandů a fúzogenních proteinů na nosiči Spojení ligandů a fúzogenních proteinů s nosným systémem bylo prováděno kovalentní konjugací podle metody SPDP, viz Khawli a další, Int. J. Rad. Appl. Instrum. B 19, strana 289, (1992) a
Candiani a další, Cancer Res. 62, strana 623, (1992). Primární aminoskupiny lysinových zbytků albuminu při tomto postupu reagují se SPDP za vzniku derivátů obsahujících disulfidovou skupinu. Ty lze odborníkům známým způsobem kovalentně navázat na sulfhydrylové skupiny ligandů a fúzogenního proteinu za známých podmínek.
-53200 nmol činidla SPDP v 99,5% ethanolu bylo po dobu 30 minut při pokojové teplotě inkubováno spolu se 74 nmol kationizovaných a lipofilizovaných HSA částic (připraveny podle odstavce c) v PBS. Ke konjugační směsi byl přidán roztok glykoproteinu GP Ebolaviru (připraven podle odstavce a) a fúzogenního proteinu M2 chřipkového viru (připraven podle odstavce b) v poměru 1:1 (vybráno z rozmezí 1:1 až 1:10) . Konjugační směs byla za stálého míchání inkubována přes noc při pokojové teplotě. Nenavázané složky byly odděleny centrifugací.
Příklad 8:
Specifické
Využitelnost specifických vektorů pro zavedení genů do cílových buněk podle vynálezu vektory pro zavedení genů do cílových buněk připravené podle popsaných příkladů se po systémovém podání, výhodně po intravenózním nebo intraarteriálním podání, tkáňově specificky vážou díky svým ligandům přednostně na endotheliální buňky. Po přijmutí těchto vaktorů endozómy dochází k jejich proniknutí do cytoplazmy. Toto proniknutí je umožněno fúzogenním proteinem. Díky tkáňově specifické promotorové sekvenci a promotorovému modulu určenému k regulaci buněčného cyklu dochází k převážné expresy vloženého geu v proliferujících endotheliálních buňkách. Díky vloženému genu se z proliferujících buněk uvolňuje β-glukuronidáza, která štěpí farmakologicky inaktivní β-glukuronidy (promotor léčiva) na aktivní složky. Těmito aktivními složkami mohou být látky, které působí například jako antiproliferativa nebo inhibici růstu proliferujícich inhibici okolních tumorů nebo zánětů. Znamená to, že účinná látka podle vynálezu omezí vznik antiproliferativní nebo cytostatické substance na místo tomorové nebo zánětlivé angiogenze, a díky tomu je i snesitelnost takové léčby dobrá.
cytostatika. Tím dojde k endotheliálních buněk a k
-54Volbou (nevirových) nosičů pro vybraný gen nejsou způsobena žádná rizika mutace pacientových genů, ke kterým by mohlo dojít po aktivaci klidových genomických virů nebo po rekombinaci s divokými viry.
-55INFORMACE O SEKVENCI ID. Č. 1:
(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:
(A) DÉLKA:29 párů basí (B) TYP: nukleová kyselina (C) POČET VLÁKEN: jedno (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: DNA (genomová) (ix) CHARAKTERISTICKÉ RYSY:
(A) JMÉNO/KLÍČ: exon (B) UMÍSTĚNÍ:1 až 29 (xi) POPIS SEKVENCE ID.Č. 1:
GAAGG ATCCT GTGC-G GCAAC AACAC AATG
INFORMACE O SEKVENCI ID. Č. 2:
(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:
(A) DÉLKA: 27 párů basí (B) TYP: nukleová kyselina (C) POČET VLÁKEN: jedno (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: DNA (genomová) (ix) CHARAKTERISTICKÉ RYSY:
(A) JMÉNO/KLÍČ: exon (B) UMÍSTĚNÍ:! až 27 (xi) POPIS SEKVENCE ID.Č. 2:
AAAAA GCTTC TTTCC CTTGT CACTA AA
-56INFORMACE O SEKVENCI ID. Č. 3:
(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:
(A) DÉLKA: 18 páru basí (B) TYP: nukleová kyselina (C) POČET VLÁKEN: jedno (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: DNA (genomová) (ix) CHARAKTERISTICKÉ RYSY:
(A) JMÉNO/KLÍČ: exon (B) UMÍSTĚNÍ:1 až 18 (xi) POPIS SEKVENCE ID.Č. 3:
CGGAC TCTGA CCACT GAT
INFORMACE O SEKVENCI ID. Č. 4:
(i) CHARAKTERISTIKA SEKVENCE:
(A) DÉLKA: 18 párů basí (B) TYP: nukleová kyselina (C) POČET VLÁKEN: jedno (D) TOPOLOGIE: lineární (ii) TYP MOLEKULY: DNA (genomová) (ix) CHARAKTERISTICKÉ RYSY:
(A) JMÉNO/KLÍČ: exon (B) UMÍSTĚNÍ:1 až 18 (xi) POPIS SEKVENCE ID.Č. 3:
TCGTG GCAGA GGGAG TGT

Claims (16)

  1. PATENTOVÉ NÁROKY
    1. Specifické vektory pro zavedení alespoň jednoho genu do cílových buněk některého organismu vyznačuj ící se tím, že obsahují následující komponenty:
    a) nevirový nosič přenášeného genu
    b) ligand, který je schopen specifické vazby na požadované cílové buňky
    c) protein nebo fúzogenní peptid umožňující proniknutí vektoru do cytoplazmy cílové buňky
    d) přenášený gen
    Vektor podle nároku 1 vyznačující se tím, že jednotlivé komponenty tohoto specifického vektoru jsou na^-vzájem vázány kovalentní a/nebo adsorbční vazbou.
  2. 3. Vektor podle libovolného z nároků 1 nebo 2 vyznačující se tím, že nevirový nosič (a) je vybrán ze skupiny tvořené proteiny, polypeptidy, polysacharidy, fosfolipidy, kationickými lipidy, glykoproteiny, lipoproteiny nebo lipopolyaminy.
  3. 4. Vektor podle nároku 3 vyznačující se tím, že nevirový nosič (a) je kationizován pozitivně nabitými postranními skupinxin! a vazba mezi nevirovým nosičem a pozitivně nabitými postranními skupinami je kovalentní nebo adsorbční.
  4. 5. Vektor podle libovolného z nároků 1 až 4 vyznačující se tím, že nevirový nosič (a) má kovalentě nebo adsorbčně navázané lipofilní postranní skupiny, čímž získá amfifilní vlastnosti.
    6 . Vektor v y z n (a) je podle a č u j albumin libovolného ící se nebo xylan. z nároků tím, že 1 až 5 nevirový nosič 7 . Vektor podle libovolného z nároků 1 až 5 v y z n a č u j ící se tím, že se ligand (b)
    rrtůže specificky vázat na vnější buněčnou membránu zvířecí nebo lidské buňky. t
  5. 8. Vektor podle nároku 7 vyznačující se tím, že se ligand (b) může specificky vázat na endotheliální buňky a je vybrán ze skupiny tvořené monoklonálními protilátkami se specifitou k endotheliálním buňkám, nebo jejich fragmenty, kininem nebo jeho analogy či homology, glykoproteiny, glykolipidy nebo polysacharidy obsahujícími sacharidové řetězce zakončené manózou, cytokiny, růstovými faktory, adhezivními molekulami nebo obalovými glykoproteiny virů, které mají afinitu k endotheliálním buňkám.
  6. 9.
    Vektor tím, podle nároku 7 vyznačuj i c i že se ligand (b) může specificky vázat na buňky hladkého svalstva vybrán ze skupiny tvořené monoklonálními protilátkami se specifitou k aktinu nebo buněčným memránovým receptorům, růstovými faktory nebo obalovými glykoproteiny hladkým svalovým buňkám.
    virů, které mají afinitu vyznačující se (b) může specificky vázat na vybrán ze skupiny se specifitou k makrofágů a/nebo
  7. 10. Vektor podle nároku 7 tím, že se ligand makrofágy a/nebo na lymfocyty a je tvořené monoklonálními protilátkami membránovým antigenům na povrchu lymfocytů, intaktními imunoglobuliny nebo Fc fragmenty polyklonálních nebo monoklonálních protilátek specifických k membránovým antigenům makrofágů a/nebo
    -59lymfocytů, cytokiny, růstovými faktory dále pak peptidy, proteiny, lipidy nebo polysacharidy obsahujícími sacharidové řetězce zakončené manózou a nebo obalovými glykoproteiny virů, proteinem HEF z influenza-C viru mutovaným na nukleotidová pozici 872 nebo štěpným produktem proteinu HEF influenza-C viru, který obsahuje katalytickou triádu serin-71, histidin-368 nebo 369 a kyselinu asparagovou 261.
  8. 11. Vektor podle nároku 7 vyznačující se tím, že se ligand (b) může specificky vázat na gliové buňky a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami se specifitou k. membránovým strukturám gliových buněk nebo jejich fragmenty, adhezivními molekulami a dále pak peptidy, proteiny, lipidy nebo polysacharidy obsahujícími sacharidové řetězce zakončené manózou, růstovými faktory a obalovými glykoproteiny virů s afinitou ke gliovým buňkám.
  9. 12. Vektor podle nároku 7 vyznačující se
    tím, že se ligand (b) může specificky vázat na krvetvorné buňky a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami nebo jej ich fragmenty se specifitou k některému receptorů pro faktor kmenových buněk, k receptorů pro IL-1 (k receptorů typu I nebo II) , k receptorů pro IL-3 (k receptorů typu -a nebo β), k receptorů pro IL-6 nebo GM-CSF, jakož i intaktními imunoglobuliny nebo Fc fragmenty protilátek s výše
    uvedenou specifitou a dále pak růstovými faktory jakož i jejich fragmenty schopnými vazby na příslušné receptory.
  10. 13. Vektor podle nároku 7 vyznačuj i-ci se tím, že se ligand (b) může specificky vázat na leukemické buňky nebo buňky tumoru a je vybrán ze skupiny tvořené steroidními hormony, peptidovými hormony, protilátkami, fragmenty protilátek, imunoglobuliny nebo
    -60Fc-fragmenty, které vykazuji specifickou vazbu k membránovým strukturám na povrchu leukemických buněk jako jsou například CD13, CD14, CD15, CD33, CAMAL, Sialosyl-Le, CD5, CDle, CD23, M38, IL-2 receptory, T-buněčné receptory, CALLA nebo CD19, jakož i růsotvé faktory či jejich fragmenty nebo retiniody.
  11. 14 .
    * vyznačuj ící
    Vektor podle nároku 7 tím, že se ligand (b) může specificky vázat na buňky infikované virem a je vybrán ze skupiny tvořené protilátkami, fragmenty protilátek, intaktními imunoglobuliny nebo specifickou vazbu k infekci tímto virem buňky.
    Fc-fragmenty, které vykazují virovým antigenúm, které se po exprimují na povrchu infikované
  12. 15 .
    Vektor podle nároku 7 vyznačující se tím, že se ligand (b) může specificky vázat na buňky bronchiálního epitelu, jaterní sinusoidální jaterní buňky a je vybrán ze skupiny transferinem, asialoglykoproteiny asialoorosomukoidem, neoglykoproteinem, inzulínem, nebo peptidy, proteiny, buňky, tvořené j ako galaktózou, lipidy nebo polysacharidy zakončenými manózovými zbytky, dále pak intaktními imunoglobuliny nebo Fc-fragmenty, které se specificky vážou na tyto cílové buňky a obalovými glykoproteiny virů s afinitou k cílovým buňkám.
  13. 16 .
    Vektor podle libovolného z nároků 1 až 15 vyznačující se tím, že fúzogenní protein (c) je vybrán ze skupiny tvořené hemaglutininem influenza-A nebo B viru, komponentou HA2 hemaglutininu influenza-A nebo B viru, jakož i jejich peptidovými analogy, M2 proteinem influenza-A viru, proteinem HEF influenza-C viru, transmembránovými proteiny filovirú, transmembránovými glykoproteiny viru vztekliny, viru
    -61vesikulární stomatitidy, Semliki Forest viru, viru klíšúové encefalitidy, fúzogenním proteinem viru HIV, viru Sendai nebo viru respirační syncytialidy, jakož i fragmenty těchto virových proteinů nebo transmembránových glykoproteinů u nichž byla odstraněna jejich transmembránová část.
  14. 17.
    Vektor podle vyznačuj (d) je ve formě libovolného ící se plazmidu.
    z nároků tím, že
    1 až 16 přenášený gen
  15. 18 .
    Léčivo vyznačující se tím, vektor podle libovolného z nároků 1 až 17.
    že obsahuje
  16. 19.
    podle libovolného z pro intravenózní, intrakraniální, nebo lokální zavedení buňky.
CZ97419A 1996-02-13 1997-02-11 Specific vectors for introducing genes into target cells, medicaments containing such vectors and their use CZ41997A3 (en)

Applications Claiming Priority (1)

Application Number Priority Date Filing Date Title
DE19605279A DE19605279A1 (de) 1996-02-13 1996-02-13 Zielzellspezifische Vektoren für die Einschleusung von Genen in Zellen, Arzneimittel enthaltend derartige Vektoren und deren Verwendung

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ41997A3 true CZ41997A3 (en) 1997-09-17

Family

ID=7785279

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ97419A CZ41997A3 (en) 1996-02-13 1997-02-11 Specific vectors for introducing genes into target cells, medicaments containing such vectors and their use

Country Status (10)

Country Link
US (2) US5916803A (cs)
EP (1) EP0790312A3 (cs)
JP (1) JPH104979A (cs)
KR (1) KR970062042A (cs)
AU (1) AU716916B2 (cs)
CA (1) CA2197265A1 (cs)
CZ (1) CZ41997A3 (cs)
DE (1) DE19605279A1 (cs)
HU (1) HUP9700428A3 (cs)
ZA (1) ZA971159B (cs)

Families Citing this family (50)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
DE3767222D1 (de) * 1986-06-11 1991-02-14 Olympia Werke Ag Farbbandkassette fuer schreib-oder bueromaschinen aehnlicher bauart.
CA2198462A1 (en) 1994-08-26 1996-03-07 Hans-Harald Sedlacek Genetic therapy of diseases caused by the immune system, said therapy using a cell-specific active substance regulated by the cell cycle
GB9506466D0 (en) 1994-08-26 1995-05-17 Prolifix Ltd Cell cycle regulated repressor and dna element
DE19605279A1 (de) * 1996-02-13 1997-08-14 Hoechst Ag Zielzellspezifische Vektoren für die Einschleusung von Genen in Zellen, Arzneimittel enthaltend derartige Vektoren und deren Verwendung
DE19617851A1 (de) 1996-05-03 1997-11-13 Hoechst Ag Nukleinsäurekonstrukte mit Genen kodierend für Transportsignale
DE19639103A1 (de) 1996-09-24 1998-03-26 Hoechst Ag Nukleinsäurekonstrukte mit Hybridpromotoren für gentherapeutische Maßnahmen
DE19651443A1 (de) 1996-12-11 1998-06-18 Hoechst Ag Selbstverstärkende, pharmakologisch kontrollierbare Expressionssysteme
DE19701141C1 (de) 1997-01-16 1998-04-09 Hoechst Ag Genkonstrukte für durch Proteasen aktivierbare Wirksubstanzen
EP0860445A1 (en) 1997-02-18 1998-08-26 Hoechst Aktiengesellschaft New nucleotide sequences for the cell cycle regulated expression of structural genes
CA2283536C (en) * 1997-03-11 2009-09-01 Cambridge Genetics Limited Compositions and methods for elimination of unwanted cells
US5837283A (en) * 1997-03-12 1998-11-17 The Regents Of The University Of California Cationic lipid compositions targeting angiogenic endothelial cells
CA2302316A1 (en) * 1997-09-15 1999-03-25 Genetic Immunity, Llc. Method of delivering genes to antigen presenting cells of the skin
DE19743135A1 (de) 1997-09-30 1999-04-01 Hoechst Marion Roussel De Gmbh Biologisch verträgliche niedermolekular Polyethylenimine
DE19751587A1 (de) 1997-11-21 1999-07-29 Hoechst Marion Roussel De Gmbh Onkogen- oder virusgesteuerte Expressionssysteme
DE19756975A1 (de) 1997-12-20 1999-06-24 Hoechst Marion Roussel De Gmbh Bindungspartner für Inhibitoren von cyclinabhängigen Kinasen und ihre Verwendung zur Suche nach Inhibitoren, zur Diagnose oder zur Therapie einer Erkrankung
US20030118567A1 (en) * 1999-03-26 2003-06-26 Stewart Duncan John Cell-based therapy for the pulmonary system
US9585916B2 (en) * 1999-03-26 2017-03-07 Northern Therapeutics Inc. Cell based therapy for the pulmonary system
US6482406B1 (en) 1999-03-26 2002-11-19 Duncan J. Stewart Cell-based gene therapy for the pulmonary system
CA2266805C (en) 1998-03-27 2015-04-28 An-Go-Gen Inc. Cell-based gene therapy in the treatment of pulmonary disorders
CZ121599A3 (cs) 1998-04-09 1999-10-13 Aventis Pharma Deutschland Gmbh Jednořetězcová molekula vázající několik antigenů, způsob její přípravy a léčivo obsahující tuto molekulu
DE19900743A1 (de) 1999-01-12 2000-07-13 Aventis Pharma Gmbh Neue komplexbildende Proteine
DE19921419A1 (de) * 1999-05-08 2000-11-16 Univ Ruprecht Karls Heidelberg Verfahren zum spezifischen Nachweis und zur Identifizierung retroviraler Nukleinsäuren / Retroviren in einem Untersuchungsgut
DE19929104A1 (de) * 1999-06-24 2000-12-28 Aventis Pharma Gmbh Neue Vektorkomplexe und deren Verwendung für die Gentherapie
DE60038664T2 (de) * 1999-11-10 2009-05-28 Japan Science And Technology Agency, Kawaguchi Genträger
US6372722B1 (en) 2000-01-19 2002-04-16 Genteric, Inc. Method for nucleic acid transfection of cells
JP4751556B2 (ja) 2000-02-28 2011-08-17 ジーンシーグス, インコーポレイテッド ナノカプセルカプセル化システムおよび方法
US6319715B1 (en) 2000-04-21 2001-11-20 Cornell Research Foundation, Inc. Method of enhancing the delivery of nucleic acids using silica nanoparticles
AU2002237559B2 (en) * 2001-03-13 2006-10-26 Japan Science And Technology Agency Gene carriers with the use of polysaccharide and process for producing the same
US8241622B2 (en) * 2001-07-13 2012-08-14 University Of Iowa Research Foundation Adeno-associated virus vectors with intravector heterologous terminal palindromic sequences
US20060199778A1 (en) * 2001-09-19 2006-09-07 Rutledge Ellis-Behnke Methods and products related to non-viral transfection
US20040038303A1 (en) * 2002-04-08 2004-02-26 Unger Gretchen M. Biologic modulations with nanoparticles
CA2529055C (en) * 2003-06-19 2013-10-15 Advanced Bionutrition Corp. Improved absorption of fat-soluble nutrients
DE10337770A1 (de) * 2003-08-14 2005-03-24 TransMIT Gesellschaft für Technologietransfer mbH Endothelzellspezifisches Gentransfersystem
US8062891B2 (en) 2003-10-24 2011-11-22 Gencia Corporation Nonviral vectors for delivering polynucleotides to plants
CA2543257C (en) 2003-10-24 2013-12-31 Gencia Corporation Methods and compositions for delivering polynucleotides
US8507277B2 (en) 2003-10-24 2013-08-13 Gencia Corporation Nonviral vectors for delivering polynucleotides
US20090123468A1 (en) 2003-10-24 2009-05-14 Gencia Corporation Transducible polypeptides for modifying metabolism
US8133733B2 (en) 2003-10-24 2012-03-13 Gencia Corporation Nonviral vectors for delivering polynucleotides to target tissues
US20090208478A1 (en) * 2003-10-24 2009-08-20 Gencia Corporation Transducible polypeptides for modifying metabolism
WO2006122401A1 (en) * 2005-05-16 2006-11-23 Institut De Recherches Cliniques De Montreal/I.R.C.M. Negative regulation of nk cell functions by eat-2, a sap-related adaptor expressed in innate immune cells
EP2424879A4 (en) * 2009-04-29 2013-06-05 Ca Minister Health & Welfare INFLUENZA VACCINE
EP3296398A1 (en) * 2009-12-07 2018-03-21 Arbutus Biopharma Corporation Compositions for nucleic acid delivery
CN111700877A (zh) 2014-09-03 2020-09-25 吉倪塞思公司 治疗性纳米粒子和相关的组合物、方法和系统
EP3265112B1 (en) * 2015-01-19 2025-12-24 Technion Research & Development Foundation Limited Ubiquitin ligase kpc1 and p50 for use in the treatment of cancer
WO2017139381A1 (en) 2016-02-08 2017-08-17 University Of Iowa Research Foundation Methods to produce chimeric adeno-associated virus/bocavirus parvovirus
CA3016985C (en) 2016-03-07 2023-07-04 University Of Iowa Research Foundation Aav-mediated expression using a synthetic promoter and enhancer
WO2017205739A1 (en) 2016-05-26 2017-11-30 University Of Iowa Research Foundation cis AND trans REQUIREMENTS FOR TERMINAL RESOLUTION OF HUMAN BOCAVIRUS 1
US11142775B2 (en) 2017-01-13 2021-10-12 University Of Iowa Research Foundation Bocaparvovirus small noncoding RNA and uses thereof
EP3826675A1 (en) * 2018-07-24 2021-06-02 January Therapeutics, Inc. Nanoparticle compositions
CN113710229B (zh) 2019-02-25 2026-01-06 芝加哥大学 用与抗炎剂连接的ecm亲和肽治疗炎症性和自身免疫性病症的方法和组合物

Family Cites Families (18)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US5166320A (en) * 1987-04-22 1992-11-24 University Of Connecticut Carrier system and method for the introduction of genes into mammalian cells
KR0154872B1 (ko) * 1987-12-21 1998-10-15 로버트 에이. 아미테이지 발아하는 식물종자의 아크로박테리움 매개된 형질전환
US5460831A (en) * 1990-06-22 1995-10-24 The Regents Of The University Of California Targeted transfection nanoparticles
US5521291A (en) 1991-09-30 1996-05-28 Boehringer Ingelheim International, Gmbh Conjugates for introducing nucleic acid into higher eucaryotic cells
SE503225C2 (sv) 1991-10-30 1996-04-22 Leif Lindholm Konsult Ab Virus-antikroppskomplex för införing av virus i mammalieceller
EP0650370A4 (en) * 1992-06-08 1995-11-22 Univ California METHODS AND COMPOSITIONS TARGETED ON SPECIFIC TISSUES.
DE4412629A1 (de) * 1993-04-14 1995-01-26 Boehringer Mannheim Gmbh Nukleinsäure-transferpeptide und deren Verwendung zur Einschleusung von Nukleinsäuren in eukaryontische Zellen
US5578475A (en) * 1993-07-12 1996-11-26 Life Technologies, Inc. Composition and methods for transfecting eukaryotic cells
US5631236A (en) * 1993-08-26 1997-05-20 Baylor College Of Medicine Gene therapy for solid tumors, using a DNA sequence encoding HSV-Tk or VZV-Tk
DE4339922C1 (de) * 1993-09-03 1994-10-06 Max Planck Gesellschaft Vektor für Leber-Gentherapie
IL112372A (en) * 1994-02-07 2001-08-26 Res Dev Foundation Non-viral vector for the delivery of genetic information to cells
EP0753069A1 (en) 1994-04-15 1997-01-15 Targeted Genetics Corporation Gene delivery fusion proteins
DE4421079C1 (de) * 1994-06-16 1995-08-17 Peter Dr Rer Nat Seibel Chimäres Peptid-Nukleinsäure-Fragment, Verfahren zu seiner Herstellung und die Verwendung des Fragments zur zielgerichteten Nukleinsäureeinbringung in Zellorganellen und Zellen
DE4426429A1 (de) * 1994-07-26 1996-02-01 Boehringer Ingelheim Int Verfahren zum Einführen von DNA in höhere eukaryotische Zellen
GB9506466D0 (en) 1994-08-26 1995-05-17 Prolifix Ltd Cell cycle regulated repressor and dna element
DE19524720A1 (de) 1995-07-12 1997-01-16 Hoechst Ag Zellspezifische Gentherapie mit Hilfe eines neuen Promotors für den "Tissue Inhibitor of Metalloproteinasn-3"
DE19605279A1 (de) * 1996-02-13 1997-08-14 Hoechst Ag Zielzellspezifische Vektoren für die Einschleusung von Genen in Zellen, Arzneimittel enthaltend derartige Vektoren und deren Verwendung
DE19605274A1 (de) 1996-02-13 1997-08-14 Hoechst Ag Nukleinsäurekonstrukte für die zellzyklusregulierte Expression von Genen, derartige Konstrukte enthaltende Zellen sowie deren Verwendung zur Herstellung von Heilmitteln

Also Published As

Publication number Publication date
DE19605279A1 (de) 1997-08-14
HUP9700428A2 (hu) 1998-06-29
AU716916B2 (en) 2000-03-09
EP0790312A3 (de) 1999-09-01
HUP9700428A3 (en) 2003-08-28
AU1265197A (en) 1997-08-21
JPH104979A (ja) 1998-01-13
US5916803A (en) 1999-06-29
HU9700428D0 (en) 1997-03-28
US6358524B1 (en) 2002-03-19
ZA971159B (en) 1997-11-13
EP0790312A2 (de) 1997-08-20
KR970062042A (ko) 1997-09-12
CA2197265A1 (en) 1997-08-14

Similar Documents

Publication Publication Date Title
CZ41997A3 (en) Specific vectors for introducing genes into target cells, medicaments containing such vectors and their use
Erbacher et al. Glycosylated polylysine/DNA complexes: gene transfer efficiency in relation with the size and the sugar substitution level of glycosylated polylysines and with the plasmid size
Midoux et al. Specific gene transfer mediated by lactosylated poly-L-lysine into hepatoma cells
Simões et al. Gene delivery by negatively charged ternary complexes of DNA, cationic liposomes and transferrin or fusigenic peptides
Nobusawa et al. Comparison of complete amino acid sequences and receptor-binding properties among 13 serotypes of hemagglutinins of influenza A viruses
Ohuchi et al. Regulation of receptor binding affinity of influenza virus hemagglutinin by its carbohydrate moiety
CA2192687C (en) Use of a bacterial component to enhance targeted delivery of polynucleotides to cells
CN1271992C (zh) 作为遗传物质转移系统的阳离子病毒体
Bagai et al. Hemagglutinin-neuraminidase enhances F protein-mediated membrane fusion of reconstituted Sendai virus envelopes with cells
JPH09511382A (ja) 抗b型肝炎性ポリ及びオリゴヌクレオチド
Derrien et al. Muramyl dipeptide bound to poly-L-lysine substituted with mannose and gluconoyl residues as macrophage activators
Niidome et al. Gene transfer into hepatoma cells mediated by galactose-modified α-helical peptides
JP2001515051A (ja) 核酸送達用の脂質−ポリアミド結合体および組成物
US5733762A (en) Complexes of nucleic acid and polymer, their process of preparation and their use for the transfection of cells
Tikchonenko et al. Transfer of condensed viral DNA into eukaryotic cells using proteoliposomes
Bitzer et al. Sendai virus efficiently infects cells via the asialoglycoprotein receptor and requires the presence of cleaved F0 precursor proteins for this alternative route of cell entry
KR19990063814A (ko) 핵산 형질감염용으로 유용한 약학 조성물 및 이의 용도
Madon et al. Receptor–Mediated Delivery of Hepatitis B Virus Dna and Antisense Oligodeoxynucleotides to Avian Liver Cells
Montier et al. Efficient gene transfer into human epithelial cell lines using glycosylated cationic carriers and neutral glycosylated co-lipids
WO2000034343A1 (en) Method for the immobilization of oligonucleotides
KR102417845B1 (ko) 시알산 화합물이 결합된 바이러스 수용체 모방 화합물
CZ188299A3 (cs) Transfekční přípravek vhodný pro genovou terapii, který obsahuje rekombinantní virus a transfekční činidlo
CN116115769B (zh) 一种磷酸核苷化蛋白质胞内递送体系及其制备方法与应用
KR100869195B1 (ko) 양이온성 dosper 비로솜
CN121463960A (zh) 一种含有阳离子脂质的药物组合物及其用途

Legal Events

Date Code Title Description
PD00 Pending as of 2000-06-30 in czech republic