CZ18498A3 - Způsob výroby tepelně spojovaných vložek a takto získané tepelně napojené vložky - Google Patents

Description

(57) Anotace:

Teplem spojené vložky se vyrábí tak, že body /3/ teplem tavitelného polymeru o průměrné tloušťce /E/ se nanesou na lícovou stranu /2a/ podkladu vložky /2/, zvoleného z textilních a netkaných podkladů, a jedna ze stran /2a, 2b/ podkladu /2/ se vystaví bombardování proudem elektronů. Body /3/ teplem tavitelného polymeru obsahují radikálový aktivátor a jsou prosté fotoinhibitoru, a hloubka pronikání elektronu do bodů /3/ se upraví tak, aby se docílila modifikace fyzikálně chemických vlastností teplem tavitelného polymeru, zvolených ze skupiny zahrnující teplotu tání a viskozitu, v omezené tloušťce /e/ vzhledem k průměrné tloušťce /E/.

• · ·· 9 9 9 ··9 9

9 9 9 9 9 99 9 9 99

9 9 9 9 9 9 999

999 9 9 9 99999

9 9 9 9 9 9 99

9999 99 99 999 9999

Způsob výroby tepelně spojovaných vložek a takto získané tepelně napojené vložky

Oblast vynálezu

Vynález se týká oblasti tepelně napojovaných vložek neboli mezivrstev, což jsou textilní, nebo netkané podklady, na jejichž jedné straně jsou naneseny body z teplem tavitelného polymeru, schopné následného přilnutí působením určitého tlaku za tepla k součásti oděvu, která se má ztužit. Zejména se vynález týká způsobu výroby takových vložek s použitím bombardování proudem elektronů s cílem místně změnit teplotu tavení a/nebo viskozitu teplem tavitelného polymeru. Rovněž se vynález týká tepelně nalepovaných vložek tímto způsobem získaných, v nichž mají body teplem tavitelného polymeru ve vrstvě rozdílné teploty tavení, a/nebo rozdílnou viskozítu.

Dosavadní stav techniky

Ze všech problémů, které se vyskytují v oblasti teplem spojovaných (lepených) vložek, existuje jeden, jehož řešení je nejchoulostivější, a to je riziko pronikání materiálu podkladem vložky při nalepování této vložky tlakem za horka na součást oděvu, která se má vyztužit. Ve skutečnosti teplota, která je zvolena k tomu, aby bylo dosaženo toto spojení (neboli nalepení) teplem, musí umožnit roztavení bodu polymeru tak, aby roztavený polymer se mohl rozestřít a přilnout k povrchovým vláknům nebo nitím v oděvu. Často se však stává, že toto rozestření neproběhne pouze na povrchu, ale že polymer pronikne vlákny a objeví se na opačné straně podkladu vložky. Pokud vložka není určena k tomu, aby byla viditelná a byla zadní stranou oděvu, potom tato skutečnost neovlivňuje estetické vlastnosti materiálu. V každém případě se vlivem takového prolínání místně zvýší tuhost vložky a tedy též oděvu, což představuje opačný výsledek než je požadovaný efekt. Rovněž může vyvolat přilnutí k podšívkovým tkaninám, což je vlastní podšívka a část lemové látky, což zhoršuje kvalitu oděvu.

K vyřešení tohoto problému bylo navrženo vyrábět teplem spojované (nalepované) vložky, v nichž body z teplem tavitelného polymeru mají dvě nad sebou uložené vrstvy, a sice prvou vrstvu ve styku s lícem podkladu vložky a druhou vrstvu uloženou přesně na prvé. Samozřejmě složky obou vrstev jsou navrženy tak, aby při aplikování za tlaku a tepla na součást oděvu na působení tepla reagovala pouze vrstva teplem tavitelného polymeru druhé vrstvy. V takovém případě může teplem tavitelný polymer difundovat pouze k součásti oděvu, přičemž je mu zabráněno, aby difundoval do podkladu vložky, kdy první vrstva působí jako bariéra.

V praxi tato metoda dvou vrstev vykazuje nedostatky, zejména obtížnost nanesení obou vrstev na sebe a nevýhodu spočívající v riziku oddělení obou vrstev.

Pro překonání těchto nedostatků bylo ve francouzském patentu FR 2 606 603 (stejný majitel jako u předmětného vynálezu) navrženo použití prostředků chemické povahy, působící na teplem tavitelný polymer s cílem obměnit alespoň částečně jeho chemickou strukturu, přinejmenším na rozhraní s podkladem vložky, aby se zabránilo prolínání teplem tavitelného polymeru podkladem vložky vlivem tepla a/nebo tlaku a/nebo páry. Prostředky chemické povahy, uzpůsobené k modifikaci chemické struktury teplem tavitelného polymeru

99 99

9999

9 9 99

9 9 99 9 9

9 9 9

999 99 99 ·· ·· 99 • · · · · ·

9 9 99

9 9 9 99

9 9 99

9999 9999 zahrnují alespoň jednu reaktivní látku a alespoň jeden prostředek vyvolávající reakci, uzpůsobený k tomu, aby spustil, zajistil a promotoval reakci mezi reaktivní látkou a teplem tavitelným polymerem.

Výslovně jsou v tomto patentu uvedeny různé kategorie reaktivních látek, a sice teplem tvrditelné produkry, karbamidová pryskyřice, zejména močovinoformaldehydová a melaminformaldehydová pryskyřice, monomery, nebo polymery, obsahující alespoň jednu isokyanátovou funkční skupinu, blokovanou či nikoliv, monomery, nebo polymery obsahující alespoň jednu aziridinovou funkční skupinu, modifikované polymery obsahující alespoň jednu reaktivní chemickou funkční skupinu, zejména funkční skupinu epoxidovou nebo vinylovou.

Mezi prostředky, vyvolávajícími reakci, se uvádí přívod tepla, ultrafialové záření a bombardování proudem elektronů. V této publikaci je dále uvedeno, že tyto prostředky, vyvolávající reakci se mohou použít v přítomnosti katalyzátorů. Přesněji řečeno, jestliže prostředkem pro vyvolání zesítění teplem tavitelného polymeru a modifikovaného polymeru s vinylovou funkcí je ultrafialové zářeni, předpokládá se, že toto záření působí stykem s fotoiniciačními látkami.

V případě, že se použije ozařování (bombarvodání) proudem elektronů jako prostředku vyvolávajícím reakci, potom se předpokládá, že se ke směsi teplem tavitelného polymeru a reaktivní látky přidá fotoinhibiční činidlo, aby se omezilo šíření modifikující chemické reakce. Podklad vložky (neboli mezivrstvy) opatřený nánosem směsi, prochází před zdrojem fotonů nebo elektronů, umístěným na rubové ·· straně podkladu tak, aby částice přednostně ozařovaly otvůrky nebo perforaci podkladu na opačné straně, než je teplem tavitelný polymer.

V praxi se ukázalo, že je nemožné dosáhnout uspokojujících výsledků za podmínek, popsaných ve francouzském patentu FR 2 606 603 použitím prostředků vyvolávajících reakci, jako je bombardování proudem elektronů, přes veškerý zájem o tuto techniku. K tomuto selhání přispěly potíže s monitorováním chemické reakce pomocí fotoinhibičních činidel a potíže s působením přednostně na úrovni otvůrků a perforace v podkladu vložky na druhé straně, než je teplem tavitelný polymer.

Cílem předmětného vynálezu je navrhnout způsob výroby teplem napojované (nalepované) vložky pomocí bombardování proudem elektronů ke změně chemické struktury teplem tavitelného polymeru, který překonává výše uvedené potíže.

Podstata vynálezu

Při provádění postupu podle vynálezu se body teplem tavitelného polymeru o průměrné tloušťce E nanesou známým způsobem na lícní stranu podkladu vložky, který je zvolen ze skupiny textilních a netkaných podkladů, a jedna ze stran tohoto podkladu se vystaví ozařování (bombardování) proudem elektronů.

Charakteristickými aspekty postupu podle předmětného vynálezu je to, že vzhledem k tomu, že body teplem tavitelného polymeru obsahuj i radikálový aktivátor a j sou prosté fotoinhibitoru, je hloubka pronikání elektronů do teplem tavitelného polymeru nastavena tak, aby se docílila • · modifikace fyzikálně chemických vlastností teplem tavitelného polymeru, vybraných ze souboru zahrnujícího teplota tání a viskozitu, v tloušťce e vzhledem k průměrné tloušťce E.

Funkcí radikálového aktivátoru je vytvoření volných radikálů, což umožňuje vyvolat polymerizační reakci v samotném teplem tavitelném polymeru. Je to podobné jako v případě fotoiniciačního činidla ve francouzském patentu FR 2 606 603, kde se jako prostředek k vyvolání reakce použilo ultrafialové záření. Radikálový aktivátor přesně vzato tedy není reaktivní látkou ve smyslu francouzského patentu FR 2 606 603.

Tento radikálový aktivátor je výhodně akrylátového typu, zejména trimethylolpropantrimethakrylát, nebo trimethylolpropantriakrylát. Tyto dvě sloučeniny jsou monomery s akrylátovou funkční skupinou a nej sou součástí seznamu reaktivních látek, výslovně uvedených ve spisu FR 2 606 603.

Díky radikálovému aktivátoru a nepřítomnosti fotoinhibitoru je možné docílit strukturální modifikace teplem tavitelného polymeru v omezené tloušťce e každého bodu teplem napojované vložky.

V prvé variantě provedení je podrobena ozařování (bombardování) proudem elektronů rubová strana podkladu vložky a hloubka pronikání elektronů je nastavena tak, aby došlo k modifikaci fyzikálně chemických vlastností do hloubky e v rozmezí 10 až 50 % průměrné tloušťky E, přičemž modifikace spočívá ve zvýšení teploty tání nebo ve zvýšeni viskozity teplem tavitelného polymeru.

• ·

V druhé variantě provedení je bombardování proudem elektronů vystavena lícní strana podkladu vložky a hloubka pronikání elektronů je nastavena tak, aby došlo k modifikaci fyzikálně chemických vlastností do omezené tloušťky v rozmezí 50 až 90 % průměrné tloušťky E, přičemž modifikace spočívá ve snížení teploty tání nebo ve snížení viskozity teplem tavitelného polymeru.

V každém případě je každý bod polymeru vytvořen jediným jednovrstvým nánosem a po působení elektronů uvedená vrstva vykazuje rozdílnou teplotu tavení a/nebo viskozitu mezi prvým pásmem, které je ve styku s textilním podkladem a které má danou teplotu tavení a/nebo viskozitu, a druhým horním pásmem, které má teplotu tavení nebo viskozitu nižší, než je u teplem tavitelného polymeru v prvním pásmu.

Po aplikování teplem spojované (lepené) vložky k části oděvu tlakem za horka, je ve styku s částí oděvu druhé pásmo, které vykazuje nižší teplotu tavení a které reaguje silněji na působení tepla, zatím co prvé pásmo s vyšší teplotou tavení nereaguje nebo reaguje v menší míře.

V důsledku toho prvé pásmo působí v určité míře jako bariéra proti prolínání teplem tavitelného polymeru z druhého pásma.

Bez ohledu na zvolenou variantu provedení doj de k modifikaci teploty tavení a/nebo viskozity, která se postupně mění ve vrstvě každého bodu. V důsledku toho zde není riziko ztráty soudržnosti, nebo odloupnutí obou vrstev s různými hustotami, jako je tomu v případě prováděpí dvouvrstvé techniky, kde každý bod je tvořen dvěma vrstvami s různou tvrdostí, což vždy představuje přednostní místo pro oddělení obou vrstev.

V této souvislosti je nutno uvést, že elektronový paprsek, vytvářený průmyslovými elektronovými tryskami, nepůsobí jednotně v celé tloušťce dané hmoty. S tím, jak elektronový svazek proniká do hmoty, množství elektronů, či dávka, postupně klesá s tloušťkou, až klesne k nule v dané tloušťce, která je funkcí akceleračního napětí elektronového paprsku. Například u elektronové trysky, jejíž akcelerační napětí činí 150 kV, se předpokládá, že dávka elektronů je nulová v tloušťce 200 pm v materiálu o hustotě 1. Tato dávka stále činí v tomto případě okolo 50 % v tloušťce okolo 130 pm.

Podle předmětného vynálezu bylo potvrzeno, že pro docílení modifikace fyzikálně chemických vlastností teplem tavitelného polymeru tak, aby spodní vrstva bodů působila jako požadovaná bariéra zabraňující pronikání teplem spojovatelnou (lepitelnou) vložkou, je nutné dodat určitou dávku elektronů, které zasáhnou radikálový aktivátor. Nastavení hloubky pronikání elektronů, jak předpokládá postup podle vynálezu, směřuje k tomu, aby byla dostatečná dávka elektronů, schopných proniknout do omezené tloušťky e teplem tavitelného polymeru, tj. do tloušťky, pro níž se požaduje modifikace fyzikálně chemických vlastností.

Protože běžně používané průmyslové elektronové trysky jsou normalizované a protože není snadné měnit jejich akcelerační napětí, je možno v souladu s vynálezem hloubku pronikání elektronového svazku snížit vložením filtru mezi elektronový paprsek a podklad vložky.

Účinkem tohoto filtru se uměle sníží hloubka pronikání

4 elektronového paprsku v teplem tavitelném polymeru a tímto se tedy přesně nastaví skutečně účinná hloubka pronikání.

Volba filtru, což může být zejména list papíru a zvláště jeho tloušťka, závisí na materiálu, tvořícím podklad vložky, a na tloušťce e, v níž je žádoucí provést modifikaci fyzikálně chemických vlastností.

Například v případě elektronové trysky, j ej íž akcelerační napětí je 150 kV, se použije jako vloženého filtru listu papíru o gramáži 50 až 60 g/m .

Pracovní podmínky ozařování (bombardování) proudem elektronů a výběr a množství aktivátoru radikálů se výhodně určí tak, aby teplota tání teplem tavitelného polymeru se měnila v pásmu podrobeném bombardování proudem elektronů nahoru a dolů v rozmezí od 10 °C až 20 °C.

Popis obrázků

Vynález bude blíže objasněn s pomocí následujícího popisu dvou provedení teplem spojovaných (lepených) vložek, na níž body z jedné vrstvy teplem tavitelného polymeru vykazuj í rozličnou teplotu tání, přičemž tato provedení j sou zobrazena na přiložených obrázcích, na kterých:

obrázek 1 ukazuje teplem spojovanou (lepenou) vložku v půdorysu ve značném zvětšení, a

Obrázek 2 schematicky znázorňuje uvedenou vložku v řezu na úrovni umístění bodu polymeru.

Na přiložených obrázcích je znázorněna teplem spojovaná (lepená) vložka 1, která je tvořena podkladem • * ί

a body 3. teplem tavitelného a spojujícího (lepicího) polymeru. Podkladem může být textilní podklad z tkaniny, stávkové pleteniny, nebo zátažné pleteniny, nebo netkaná látka. Body 3 z teplem tavitelného polymeru jsou rozmístěny na celém povrchu jedné ze dvou stran podkladu 2, nebo na jeho části, a tato strana se označuje jako strana lícní. Tato lícní strana je určena k aplikování na rubovou stranu části oděvu, která má být chráněna nebo ztužena.

Teplem tavitelný polymer je běžně známého typu, přičemž tento materiál je zvolen z polyamidů, polyethylenů, polyurethanů, polyesterů a karbamidových polymerů. Rovněž je možno použít kopolymer. Důležité je však to, že polymer je schopen reagovat při teplotě aplikování součásti oděvu při tlaku za horka, přičemž se lokálně roztaví a přilne k vláknům nebo nitím rubové strany součásti oděvu.

Body polymeru se zpravidla nanášejí ve formě vodné disperze, která je pak vystavena působení tepla, čímž se dosáhne odpaření rozpouštědla a opětného aglomerování částic teplem tavitelného polymeru a tímto dojde k přilnutí k podkladu. Body polymeru se nanášejí běžným způsobem, zvláště tiskem přes otáčivé síto, nebo podobným jiným způsobem.

Při praktickém provádění tohoto postupu se body polymeru na povrchu podkladu vložky vyskytuj i v množství mezi 5 až 20 g/m podle druhu podkladu.

Vodná disperze teplem tavitelného polymeru rovněž obsahuje radikálový aktivátor, což je sloučeninu, která je schopná vytvářet volné radikály vlivem ozařováni (bombardování) proudem elektronů, přičemž ale je prostá fotoinhibičního činidla.

Jako příklad, který ovšem nijak neomezuje rozsah vynálezu, je možno uvést aktivátor akrylového typu, jako je například trimethylolpropantrímethakrylát nebo trimethylolpropantriakrylát. Množství radikálového aktivátoru může být 5 % hmotnostních až 20 % hmotnostních na hmotnost teplem tavitelného polymeru.

Podle prvního provedení po nanesení vodné disperze teplem tavitelného polymeru, který se pak podrobí tepelnému působení, aby se vypařila voda obsažená v disperzi, a aby se aglomerovala směs teplem tavitelného polymeru a aktivátoru, se rubová strana 2b podkladu vložky 2, to je strana, na které se nevyskytují body 3 polymeru, vystaví bombardování proudem elektronů. Elektrony procházejí nitěmi nebo vlákny 4 podkladu 2 a pronikají do bodu polymeru 3, kde se setkávají s radikálovým aktivátorem. Pod vlivem těchto elektronů radikálový aktivátor vytváří volné radikály, které vyvolají zesíťovací reakci v pásmu 3a teplem tavitelného polymeru.

Podle této varianty provedení jsou hloubka pronikání elektronů, množství a výběr radikálového aktivátoru stanoveny tak, aby pouze pásmo 3a teplem tavitelného polymeru, které je ve styku s vlákny nebo nitěmi 4 podkladu, nebo je v bezprostřední blízkosti těchto vláken, podstoupilo požadovanou modifikaci fyzikálně chemických vlastností, totiž zvýšení teploty tání nebo viskozity teplem tavitelného polymeru. Obrázek 2 schematicky ukazuje oddělení prvého pásma 3a s modifikovanou strukturou od druhého pásma 3b s nemodifikovanou strukturou přerušovanou čárou 5.. Ve skutečnosti je působeni postupné v celé vrstvě tohoto bodu.

φ · φφ · · «φφφ φ · .· : ί. ι « • · · · 4 φφφφ 4 4 ··

V každém případě pod kontrolovaným účinkem ozařování (bombardování) proudem elektronů se ve vrstvě každého bodu polymeru 3 vytvářejí rozdíly. Tyto rozdíly, vyvolané určitým zesítěním, se v tomto prvním příkladu projevují zvýšením teploty tání teplem tavitelného polymeru, vytvářejícího prvé pásmo 3a, přičemž tato teplota tání zůstává nezměněna v druhém pásmu 3b, pokud tato druhá zóna 3b není významně modifikována působením elektronů.

V této souvislosti je nutno uvést, že každý bod teplem tavitelného polymeru, do něhož elektrony pronikají, je pevným prostředím. V důsledku toho se zesíťovací reakce, vyvolaná díky volným radikálům, šíří jen velmi mírně, na rozdíl od toho, co by mohlo nastat kdyby se jednalo o kapalné prostředí.

Při aplikování uvedené teplem spoj ováné (nalepované vložky) 1 tlakem za tepla na součást oděvu při teplotě obvykle používané pro daný teplem tavitelný polymer dochází k reagování pouze druhého pásma 3b každého bodu 3., čímž se vyvolá roztavením teplem tavitelného polymeru přilnavá schopnost. Teplota při aplikování vložky nepostačuje vzhledem ke zvýšení teploty tání k tomu, aby vyvolala tavení polymeru v prvém pásmu 3a. Během aplikování za tlaku tedy nemůže polymer druhého pásma 3b pronikat vlákny nebo nitěmi 4 pokladu 2, protože tomuto pronikání je zabráněno prvním pásmem 3a bodu 3, které nereaguje a působí jako bariéra.

Tento bariérový efekt tedy může být účinný aniž by došlo k nadměrného snížení adhezní schopností každého bodu 3, protože pracovní podmínky, a zejména hloubka pronikání elektronů, jsou stanoveny tak, aby relativní tloušťka prvého pásma 3a činila mezi 10 a 50 % z celkové tloušťky bodu ♦ 9 ··9 9 • 9 · · 99 · 9 99 • » · w ·· • ♦ · ·« • · 9 9 9 ·9 9

9 99 9

9 9 9 9· • · 999 é 9 9 · · ·9 • 9 ·9

99 9 99 9 polymeru 3 a výhodně mezi 10 a 20 %.

Podle předmětného vynálezu byly použity jako teplem tavitelné polymery polyamidy, nebo polyethyleny s vysokou hustotou nebo polyurethany a jako radikálové aktivátory byly použity trimethylolpropantrimethakrylát nebo trimethylopropantriakrylát v množství 5 % hmotnostních až 20 % hmotnostních na hmotnost polymeru. Teplem tavitelný polymer se nanášel v množství 9 až 16 gramů/m na podklad vložky. Dále byla použita elektronová tryska s dávkami mezi 10 až 75 kGy a s akceleračním napětím 100 až 200 kV. Hloubka pronikání elektronů byla upravena vložením filtrů z papíru s gramáží GSM mezi 50 až 100 g/m .

Nej lepší výsledky byly získány se směsí polyethylenu o vysoké hustotě, jako teplem tavitelným polymerem, a trimethylopropantrimethakrylátu, jako radikálovým aktivátorem, který byl přítomen v množství okolo 20 % hmotnostních, vztaženo na teplem tavitelný polymer, přičemž směs těchto dvou složek byla napřed připravena ve vodné disperzi, sloužící pro nanášení bodů polymeru. Tyto nej lepší výsledky byly získány při použití dávky elektronů 50 kGy a filtru o gramáži 56 g/m . Zkoušky na spojeni vykázaly za stejných podmínek a při stejné teplotě podstatný vzrůst pojivové (lepivé) síly proti kontrolnímu vzorku, který neprošel bombardováním proudem elektronů. Navíc byly provedeny zkoušky prolínání, při nichž se vzorek vložky přeložil tak, aby se na sebe přiložily rubové strany, které nejsou opatřeny body teplem tavitelného polymeru, a měřila se síla potřebná pro oddělení obou stran po působení tlakem při teplotě mezi 150 a 170 °C. Při těchto testech bylo zjištěno, že u vzorků, vystavených bombardování proudem elektronů, došlo ke skutečnému vymizení separačních sil, • · které jsou indikátorem prolínání teplem tavitelného polymeru podkladem vložky. Naproti tomu se tyto separační síly vyskytují ve značné míře u kontrolního vzorku, který nebyl vystaven bombardování proudem elektronů; při teplotě aplikace 150 °C činily okolo 25 až 30 % spojovací síly, to je síly, potřebné pro oddělení lícové strany vzorku aplikované na referenční předmět.

Bylo by možné snížit relativní množství radikálového aktivátoru vůči teplem tavitelnému polymeru tím, že se nejprve provede předběžné smícháni, jehož účelem je docílit těsnější kontakt mezi radikálovým aktivátorem a teplem tavitelným polymerem. K tomu účelu se teplem tavitelný polymer a radikálový aktivátor smísí v práškové formě a tato směs se podrobí postupnému tavení, extrudování a drcení tak, aby se získal prášek, který se pak uvede do vodné disperze a vytvoří pastu, která slouží k nanášení bodů teplem tavitelného polymeru na lícovou stranu podkladu vložky.

Dále j e nutné uvést, že tento účinek zvýšení teploty tání se rovněž může docílit přidáním vytvrditelného plnidla do disperze polymeru, to je plnidla, které působením ozařování (bombardování) proudem elektronů nevratně polymeruj e a vytvrzuj e se, takže j iž dále nereaguj e na teplotu, jako je tomu u teplem tavitelného polymeru. Součástí vytvrditelných plnidel jsou akrylové monomery. Pokud je tedy radikálový aktivátor sám akrylového typu, potom může rovněž částečně tvořit vytvrzovací plnidlo.

Podle druhého provedení se bombardování proudem elektronů provádí na lícové straně 2a podkladu 2. Pracovní podmínky ozařování (bombardování) proudem elektronů, teplem tavitelný polymer a aktivátory se volí tak, aby se docílil

opačný účinek, než v prvém příkladu, a sice aby se dosáhlo snížení teploty tání a/nebo viskozity polymerů účinkem ozařování (bombardování) proudem elektronů. Bez ohledu na tyto rozdíly zůstávají v platnosti výše uvedené úvahy.

V tomto případě kopolymer s teplotou tání 140 °C se v pásmu vystaveném ozáření elektrony převede na teplotu tání 100/120 °C.

Claims (11)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob výroby teplem spoj ováné vložky, kde (3) teplem tavitelného polymeru o průměrné tloušťce nanesou na lícovou stranu (2a) podkladu vložky (2), zvoleného z textilních a netkaných podkladů, a jedna ze stran (2a, 2b) podkladu (2) se vystaví bombardování proudem elektronů, vyznačující se tím, že body (3) teplem tavitelného polymeru obsahují radikálový aktivátor a jsou prosté fotoinhibitoru, přičemž hloubka pronikání elektronu do bodů (3 se upraví tak, aby se docílila modifikace fyzikálně chemických vlastností teplem tavitelného polymeru, zvolených ze souboru zahrnujícího teplotu tání a viskozitu, v omezené tloušťce e vzhledem k průměrné tloušťce E.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že rubová strana (2b) podkladu (2) vložky je vystavena bombardování proudem elektronů a omezená tloušťka (e) je v rozmezí 10 % až 50 %, výhodně 10 až 20 % průměrné tloušťky (E) a modifikace fyzikálně chemických vlastností spočívá ve zvýšení teploty tání uvedeného polymeru.
3. 3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že • lícová strana (2a) podkladu vložky (2) je vystavena bombardování proudem elektronů a omezená tloušťka (e) je ’ v rozmezí od 50 % do 90 % průměrné tloušťky (E), výhodně v rozmezí od 80 % do 90 %, a modifikace fyzikálně chemických vlastností spočívá ve snížení teploty tání uvedeného polymeru.
4. 4. Způsob podle j ednoho z nároků 1 až 3, vyznačuj ící se tím, že hloubka pronikání elektronů je snížena vložením filtru do dráhy elektronového paprsku.
5. 5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že akcelerační napětí elektronového paprsku je nejméně 100 kV a do dráhy elektronového paprsku se vloží filtr, snižující hloubku pronikání na asi 50 až 100 gm.
6. 6. Způsob podle jednoho z nároku 4 nebo 5, vyznačující se tím, že se jako filtr použije papír o gramáži GSM 50 až 100 g/m^.
7. 7. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že radikálový aktivátor je akrylového typu a volí še zejména ze skupiny zahrnující trimethylolpropantrimethakrylát a trimethylolpropantriakrylát.
8. 8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že teplem tavitelným polymerem je polyethylen s vysokou hustotou a radikálovým aktivátorem je trimethylolpropantrimethakrylát v množství 5 až 20 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost polyethylenu s vysokou hustotou.
9. 9. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že pro přípravu vodné disperze ve formě pasty, obsahující teplem tavitelný polymer a radikálový aktivátor a sloužící k nanášení bodů polymeru na lícovou stranu podkladu vložky, se předem smísí teplem tavitelný polymer a radikálový aktivátor ve formě prášku a tato směs se podrobí postupným operacím tavení, extrudování a drcení, aby se získal prášek, který se pak ředí na uvedenou vodnou disperzi.
10. 10. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že změna teploty tání v pásmu, vystaveném bombardování proudem elektronů, je v rozmezí 10 až 20 °C.
11. 11. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že body *z tepelně tavitelného polymeru dále obsahuj í polymer, vytvrditelný působením bombardování proudem elektronů, nebo .působením radikálového aktivátoru.