CZ20022355A3

CZ20022355A3 - Ověření pravosti výrobku

Info

Publication number: CZ20022355A3
Application number: CZ20022355A
Authority: CZ
Inventors: Philipp Egger; Edgar Müller
Original assignee: Sicpa Holding S. A.
Priority date: 2000-01-10
Filing date: 2000-12-21
Publication date: 2003-03-12
Also published as: WO2001052175A1; HK1054810A1; CN1423793A; HUP0301570A2; US20020194494A1; KR20020068074A; JP2003524839A; PT1247245E; UA72018C2; AU2367601A; MXPA02006792A; KR100750574B1; DE60006004D1; TR200302264T4; ES2208458T3; AU775293B2; CA2394879A1; RU2261479C2; PL361625A1; ATE252253T1

Description

Oblast techniky

Tento vynález se vztahuje k pokročilému systému zabezpečení výrobků a k pokročilému způsobu ověření pravosti výrobku podle úvodní části samostatných nároků.

Dosavadní stav techniky

Povlakové směsi s obsahem látek se vzhůru přecházejícími elektrony, obzvláště v podobě barviv přidávaných do povlakových směsí, jsou v oboru bezpečností dobře známé. Jejich použití při zabezpečování dokumentů bylo popsáno např. v dokumentech GB 2 258 659, GB 2 258 660 (M. Martindill, Paint Polymers Color Journal, ročník 1996, č. 8).

Luminiscenční látky mohou pohlcovat některé typy energií, které na ně působí, a následně emitovat tuto pohlcenou energii v podobě elektromagnetického záření. Luminiscenční látky s dolů přecházejícími elektrony pohlcují elektromagnetické záření o vyšší frekvencí (kratší vlnová délka) a opětovně ho vyzařují při nižší frekvenci (delší vlnová délka). Luminiscenční látky se vzhůru přecházejícími elektrony pohlcují elektromagnetické záření s nižší frekvencí a opětovně vyzařují jeho část s vyšší frekvencí. Luminiscenční látky jsou používány při kódování a označování zboží v rámci velkovýroby, výrobků s vysokou hodnotou a při o *».»·····

i. * »««·· »·» ··· »······ ·· ···· zabezpečování dokumentů. V některých případech jsou luminiscenční látky se vzhůru přecházejícími elektrony přidávány jako skrytá značka do průhledných anebo barevných povlakových směsí anebo do potiskového inkoustu, který je nanášen na značkové zboží v podobě čárkových kódů, znaků společností, štítků apod. To umožňuje následné ověření pravosti výrobků v rámci boje proti padělatelství a výrobnímu pirátství.

Světelné emise jsou z luminiscenčních látek vyzařovány v excitovaném stavu v podobě atomů anebo molekul. Rozpad částic v excitovaném stavu je charakterizován dobou rozpadu, která dána hmotou částic, v časovém rozmezí od méně než 10⁹sekundy do několika hodin. To znamená, že mezi uvedením částice do excitovaného stavu a vyzářením světelných emisí je určité časové rozpětí. Většina luminiscenčních látek, a obzvláště látek se vzhůru přecházejícími elektrony, je vhodná k vytváření strojově čitelných kódů. Tato čitelnost je nezbytným předpokladem při použití látek se vzhůru přecházejícími elektrony u zboží v rámci velkovýroby, protože strojově čitelné kódy mají široké použití v automatizaci výroby, při třídění zboží, při kontrole výrobních sérií, při ověřování pravosti výrobků, jeho kvality a balení. Tato mechanická čitelnost je také samozřejmě používána v bezpečnostních systémech při odhalování padělků.

Luminiscenční látky se vzhůru přecházejícími elektrony jsou anorganické povahy s krystalovou mřížkou, v níž jsou přítomné ionty vzácných zemin s funkcí aktivátorů a senzibilátorů. Excitační a emisní charakteristiky látek se vzhůru přecházejícími elektrony nutně odpovídají charakteristikám použitých vzácných zemin. Jejich způsob • · *A·· pohlcování a emise světelných paprsků je dán přechody elektronů v nenaplněné čtvrté hladině iontu vzácné zeminy. Tato elektronová hladina je silně chráněna před chemickým prostředím atomu, takže změny v krystalové mřížce, tepelné vibrace a podobné vlivy na ní mají pouze okrajový vliv. Ionty vzácných zemin se tedy následně vyznačují absorpčním a emisním spektrem úzkého kmitočtového pásma, které je do značné míry nezávislé na povaze krystalové mřížky. Ostré výrazné svazky paprsků s nízkou interakci s krystalovou mřížkou obvykle způsobují vysokou sytost luminiscenční barvy a dosažení vysokého luminiscenčního kvantového výtěžku.

Luminiscenční aktivátory iontů vzácných zemin se vyznačují relativně dlouhodobou excitaci a zvláštní elektronovou strukturou. To umožňuje přenos energií dvou anebo více následných fotonů do jediného luminiscenčního centra a jejich kumulaci. Tím je elektron excitován do vyšší energetické hladiny, než jaká odpovídá energii blížícího se fotonu. Když se tento elektron vrátí ze své vyšší hladiny do původního stavu, dojde k vyzáření fotonu, jehož energie se zhruba rovná součtu energií kumulovaných excitovaných fotonů. Tímto způsobem je možné přeměnit například infračervené paprsky do podoby viditelného světla. Jako základní hmota bývají použity kovové haloidy zásaditých zemin a haloidy, oxyhaloidy a oxysulfidy yttria, lanthanu a gadolinia, zatímco jako aktivátory bývají použity ionty Er^J+, Ho³⁺ a Tm³⁺. Pro zvýšení kvantového výtěžku bývá v krystalové mřížce jako senzíbilátor také navíc přítomno ytterbium (3⁺) a/nebo další ionty.

Látky se vzhůru přecházejícími elektrony, které jsou natolik stabilní, že je možné je včlenit do nosného média, byly z hlediska svých krystalových mřížek, výrobních postupů, aktivátorů vzácných zemin a způsobů excitace a detekce dostatečně popsány v literatuře. Padělatelé mají takto přístup k látkám se vzhůru přecházejícími elektrony i k publikovaným postupům a mohou eventuálně napodobit i samotné ochranné prvky, takže bezpečnost chráněných předmětů není nadále bezpečně zajištěna.

Bezpečnostní systémy ochrany výrobků, popsané v dokumentech GB 2 258 659 a GB 2 258 660, obsahují ochranné značky, založené na látkách se vzhůru přecházejícími elektrony, které závisejí na pohlcení dvou anebo více fotonů o stejné vlnové délce. K tomu jsou nutné aktivní ionty s hladinami energie rozmístěnými v téměř pravidelných intervalech, Lzn. že přinejmenším vzdálenost mezi základním a prvním excitovaným stavem iontu vzácné zeminy je v podstatě shodná s vzdáleností mezi jeho prvním a druhým excitovaným stavem. Tento požadavek splňují přibližně pouze ionty Er³⁺, Ho³⁺ a Tm^3f, což představuje hlavní omezení celé škály použitelných látek se vzhůru přecházejícími elektrony.

Cílem tohoto vynálezu je překonat nedostatky dosavadního stavu techniky.

Obzvláště je cílem tohoto vynálezu vyvinout nové a vyspělejší systémy zabezpečení výrobků.

Dalším cílem tohoto vynálezu je zdokonalit ochranné prvky výrobků, založené na látkách se vzhůru přecházejícími elektrony.

Dalším cílem tohoto vynálezu způsob výroby nových látek se elektrony.

Dalším cílem tohoto vynálezu způsob ověřování pravosti chráněného je vyvinout složení a vzhůru přecházejícími je vyvinout prvku.

vyspělejší

Podstata vynálezu

Cíle tohoto vynálezu jsou vyřešeny charakterizujícími rysy samostatných nároků.

Cíle tohoto vynálezu jsou vyřešeny zejména vyspělejším systémem ochrany výrobku, jehož součástí je přinejmenším jedna látka se vzhůru přecházejícími elektrony s přinejmenším jedním aktivačním iontem s diskrétními hladinami energie na přinejmenším části bezpečnostní značky a přinejmenším jedno zařízení k ověření pravosti. Součástí tohoto zařízení je přinejmenším jeden zdroj elektromagnetického záření s přinejmenším jednou předem zvolenou vlnovou délkou a přinejmenším jeden druhý zdroj elektromagnetického záření s přinejmenším jednou druhou předem zvolenou vlnovou délkou, přičemž obě předem zvolené vlnové délky se od sebe liší a obě byly zvoleny tak, aby jejich kombinovaným zářením o přinejmenším jedné první a druhé vlnové délce došlo u látky se vzhůru přecházejícími elektrony k uvolnění elektromagnetického záření. Toto uvolněné elektromagnetické záření má podobu záření s přinejmenším jednou třetí vlnovou délkou, která je specifická z důvodu návratu přinejmenším jednoho elektronu z energetické hladiny aktivačního iontu, na níž byl elektron excitován kombinovaným zářením o přinejmenším jedné první a jedné druhé vlnové délce.

Tato třetí vlnová délka má odlišnou hodnotu od první a druhé vlnové délky.

Termínem „systém zabezpečení výrobku označujeme kombinaci látky o daných vlastnostech a odpovídajícího zařízení k ověření pravosti anebo čtecí/detekční zařízení, schopné opticky, elektronicky anebo mechanicky měřit a/nebo analyzovat a/nebo kvantifikovat uvedené dané vlastnosti.

Termínem „předmět zabezpečení označujeme předmět, obsahující uvedenou látku se vzhůru přecházejícími elektrony s přinejmenším jedním aktivačním iontem s oddělenými hladinami energie s funkcí bezpečnostní značky, který uvolňuje záření v důsledku kombinované excitace zářením s přinejmenším dvěma odlišnými vlnovými délkami.

Bezpečnostní značka může být včleněna do povlakové směsi, a to obzvláště v podobě potiskového inkoustu, a nanesena jako hladina na předmět zabezpečení. V jiném provedení je bezpečnostní značka včleněna přímo v hmotě předmětu zabezpečení, např. v papíru bankovky. Bezpečnostní značka může být také nanesena a/nebo včleněna do jiné bezpečnostní značky, např. hologramu.

Pokročilý systém zabezpečení podle tohoto vynálezu zvětšuje míru zabezpečení výrobku. Použití látek se vzhůru přecházejícími elektrony pro bezpečnostní značky již není omezeno pouze na látky s hladinami energie v téměř pravidelných anebo stejně vzdálených intervalech, ale umožňuje podle tohoto vynálezu použití libovolného aktivačního iontu některé vzácné zeminy, a to až do té míry,

Μ ·*·· pokud má dostatečně dlouhou dobu přechodné excitace a základní látku stabilní vůči prostředí aplikace.

Součástí zařízení k ověření pravosti jsou dva anebo více zdrojů elektromagnetického záření, přičemž první zdroj emituje záření o první předem zvolené vlnové délce a druhý zdroj emituje záření o druhé předem zvolené vlnové délce. Další zdroje mohou emitovat záření o dalších vlnových délkách. Tyto zdroje mohou být kombinovány v tomtéž fyzickém přístroji. Zdrojem/zdroji elektromagnetického záření je/jsou přednostně laser/lasery anebo v něm jsou lasery obsaženy.

V luminiscenční látce, jejíž první energetická mezera mezi základním a prvním excitovaným stavem aktivačního iontu se liší od druhé energetické mezery mezi prvním a druhým excitovaným stavem, bude mít zářeni o první vlnové délce, odpovídající podle Planckova zákona první energetické mezeře, za následek pouze vznik aktivačních iontů v prvnímexcitovaném stavu. Současné ozáření zdrojem o druhé vlnové délce, která odpovídá druhé energetické mezeře, může přesunout ionty v prvním excitovaném stavu dále do druhého vyššího excitovaného stavu. Výsledný počet iontů ve druhém excitovaném stavu je zhruba úměrný výsledku intenzit záření prvního a druhého světelného zdroje. Elektron je vysunut ze základního stavu do prvního excitovaného stavu zářením o první předem stanovené vlnové délce a dále z prvního excitovaného stavu do druhého excitovaného stavu zářením o druhé předem stanovené vlnové délce. Elektron je libovolně posouván do dalších vyšších excitovaných stavů dalším vystavením látky se vzhůru přecházejícími elektrony záření o upravených vlnových délkách. Nezbytným předpokladem je, aby přinejmenším energie záření o první a druhé vlnové délce byla schopná posunout elektron. Při návratu elektronu z druhého • · · #4 44 *4 ·« 44 ««« · 4 Λ 4 4 » • ·· · * * 4 4 4 • · · 4 · 4 4

444 «4« 444 4444 44 4444 anebo kteréhokoli vyššího energetického stavu do stavu energeticky nižšího dochází k emitování elektromagnetického záření o určité třetí předem stanovené vlnové délce.

V dalším provedení tohoto vynálezu je elektron vysunut ze základního stavu do prvního excitovaného stavu zářením o první předem stanovené vlnové délce a poté klesne nazpět do „středového stavu s energií menší, než je v prvním excitovaném stavu, ale vyšší, než je ve stavu základním. Z tohoto „středového stavu je elektron dále vysunut do druhého excitovaného stavu zářením o druhé předem stanovené vlnové délce. Excitaci do druhého anebo vyšších excitovaných stavů lze takto považovat za spolupůsobící excitaci z přinejmenším dvou spektrálně vymezených světelných zdrojů.

V kontextu tohoto vynálezu je zařízeni k ověření pravosti přenosné anebo stacionární. Laserový přístroj (anebo přístroje) mohou průběžně emitovat záření o předem stanovených vlnových délkách. V přednostním provedení může laserový přístroj emitovat záření impulsově modulovaným způsobem s impulsy, jejichž špičkový výkon je dostatečný k indukování zjistitelného množství emisi uvedené látky se vzhůru přecházejícími elektrony. Přednostně má laserový přístroj špičkový výkon 1 W anebo více a ještě lépe je tento špičkový výkon zhruba 10 W. Obzvláště v případě přenosného přístroje jsou opakovači kmitočet impulsů a šířka laserových impulsů vybírány takovým způsobem, aby vzhledem k střednímu výkonu laserového přístroje nemohlo dojít k ohrožení zraku. Přednostně je střední výkon laserového přístroje roven anebo menší než 5 mW, lépe roven anebo menší než 1 mW a ještě lépe roven anebo menší než 0,5 mW. Kvůli střednímu výkonu, omezenému z důvodu bezpečnosti zraku, je doba trvání laserových impulsů rovná anebo menší než 10 ps, přednostně rovná anebo menší než 1 ps a ještě přednostněji rovná anebo menší než 100 ns. Ze stejných důvodů je opakovači kmitočet impulsů roven anebo menši než 10 kHz, přednostně roven anebo menší než 1 kHz a dokonce ještě přednostněji roven anebo menší než 100 Hz. Je-li součástí zařízení k ověření pravosti více než jeden laserový přistroj a obzvláště je-li toto zařízení přenosné, fungují všechny laserové přístroje na principu modulovaných impulsů, na které se vztahují výše uvedená omezení. Všechny laserové přístroje jsou přednostně kompatibilní s lasery 1. třídy.

Další součástí zařízení k ověření pravosti jsou optické prvky k zaměření a/nebo soustředění laserového paprsku látky se vzhůru přecházejícími elektrony anebo k vytvořeni paralelního paprsku světla. Kromě toho mohou být jeho součástí opticko-elektronické detekční prostředky. Zařízení k ověření pravosti může být napojeno na počítač anebo kontrolní mikročip, který zpracovává a vyhodnocuje údaje emisí.

Ozařování paprsky s přinejmenším první a druhou vlnovou délkou může probíhat současně anebo může být jedno vzhledem k druhému opožděno. Interval zpoždění musí být zvolen v rámci životnosti příslušných excitovaných stavů.

Termín „elektromagnetické záření zahrnuje v rámci tohoto vynálezu záření (excitační i emisní) o vlnových délkách v rozmezí 1 nm až 1 mm. Většina excitačních záření i většina emisních záření ze však vyznačuje vlnovými délkami v rozmezí 100 nm až 10 pm, charakteristickými pro neviditelné • · «· ··*« ultrafialové a infračervené paprsky elektromagnetického záření.

Další emitované záření, které slouží detekci, má specifickou předem stanovenou třetí vlnovou délku v rozmezí 150 nm až 2500 nm. Další emitované záření se specifickou předem stanovenou třetí vlnovou délkou, které slouží detekci, je v přednostním provedení tohoto vynálezu viditelné pouhým okem s vlnovou délkou v rozmezí 400 nm až 600 nm. Alternativně je předem stanovená třetí vlnová délka zjistitelná silikonovým detektorem.

V dalším provedení tohoto vynálezu je třetí specifická vlnová délka, která slouží k detekci, pouhým okem neviditelná a nachází se v rozmezí ISO nm až 400 nm.

V dalším provedení tohoto vynálezu je emitované záření se specifickou vlnovou délkou, sloužící k detekci látky se vzhůru přecházejícími elektrony, neviditelné pouhým okem, a nachází se přednostně v rozmezí 700 nm až 2500 nm a ještě přednostněji v rozmezí 1100 nm až 2500.

V dalším provedení tohoto vynálezu je záření o třetí specifické vlnové délce čitelné a zjistitelné pomocí přístroje. Citlivost oka je v případě receptorů barev zhruba 1 lm/m² a v případě receptorů bílého světla 0,01 lm/m². „Zjistitelné v tomto kontextu znamená, že emise mohou být detektovány s použitím vhodného opticko-elektrického detekčního prostředku. Opticko-elektrická detekce je možná už v případě jediného fotonu, tzn. zhruba 10 - 14 lm/m². Při elektronické/opticko-elektronické detekci nemusí být látka se vzhůru přecházejícími elektrony excitována souvislým paprskem • * o první a druhé předem stanovené vlnové délce. Je možné detektovat jediný excitační impuls o obou vlnových délkách. To je možné z toho důvodu, že dostupné elektronické detekční přístroje jsou dostatečně rychlé, aby dokázali rozpoznat emisi záření o specifické vlnové délce s impulsy v měřítku mikrosekund a menších. Lidské oko není schopné zachytit děje rychlejší než 0,1 s. Opticko-elektronický přistroj může být tedy sestaven tak, že jeho provoz není vně nijak patrný, a to i při detekci konvenčních látek se vzhůru přecházejícími elektrony, které lze detektovat pouhým okem. Skrytá detekce zvyšuje bezpečnostní potenciál způsobu podle tohoto vynálezu.

Látky se vzhůru přecházejícími elektrony s aktivačními ionty vzácných zemin, které se vyznačují zhruba pravidelně rezmisLěiiými energetickými intervaly mezi základním stavem a několika prvními excitovanými stavy jsou v oboru bezpečnostních systému dobře známy. Tento vynález navíc zdůrazňuje použití aktivačních iontů s nepravidelně rozmístěnými energetickými intervaly u fosforů se vzhůru přecházejícími elektrony jiného typu, které jsou vhodné k použiti v bezpečnostních systémech.

Látkou se vzhůru přecházejícími elektrony může být krystalická část, vybraná ze skupiny, v níž jsou jako základní hmoty použité čisté anebo smíšené haloidy lanthanidu zásaditých zemin a čisté anebo smíšené oxyhaloidy a oxysulfidy yttria, lanthanu a gadolinia s včleněnými ionty vzácných zemin s funkcí aktivátorů a volitelně i senzibilátorů.

Látkou se vzhůru přecházejícími elektrony je přednostně barvivo s velikostí částic v rozmezí 0,1 pm až 50 pm, lépe • · ·· ··· · v rozmezí 1 pm až 20 pm a ještě lépe v rozmezí 3 pm až 10 pm.

V přednostním provedení tohoto vynálezu pigment, použitý v systému zabezpečeni výrobku, obsahuje skleněné keramické částice.

Skleněné keramické látky jsou kombinované tuhé látky, vzniklé při řízené devitrifikaci skla. Lze je vyrobit zahřátím vhodného primárního skla, umožňujícím částečnou krystalizací části skleněné hmoty. Skleněné keramické látky takto obsahují určité množství krystalické fáze v zalité skleněné fázi.

Krystalická fáze skleněný Cn widiiiicKycii lateK je přednostně luminiscenční. To má obzvláštní význam pro luminiscenční látky, které nejsou v běžném prostředí stabilní a které mohou být tímto způsobem chráněny před nežádoucím vlivem kyslíku, vlhkosti atd. Skleněná hmota chrání krystaly před rozpuštěním v nepříznivém prostředí a umožňuje včlenění do povlakové směsi apod. Takto jsou aplikacím v podobě potisků zpřístupněny nové typy luminiscenčních látek.

K mnoha zajímavým základním látkám s fotofyzikálními vlastnostmi patří např. do malé či větší míry ve vodě rozpustné látky, jako jsou fluoridy, chloridy anebo bromidy lanthanidových prvků. Rozpustnost je dána dosti slabými elektrostatickými silami krystalové mřížky, vázané na jednomocné anionty. Z týchž důvodů a/nebo v důsledku přítomnosti těžkých iontů tytéž látky vykazují pouze nízkofrekvenční vibrační vidy svých krystalových mřížek. Absence vysokofrekvenčních vibračních vidů má za následek

« Β B	BB Β B	BB B	B	• B •
•	B	•	B	•
B	B	Β B	B	B
B	B	B	B	*
		BB		BBBB

značně zvýšené životnosti excitovaných stavů a luminiscenčních kvantových výtěžků. To je zapříčiněno tím, že pravděpodobnost vibrační desexcitace elektricky excitovaného aktivačního iontu je nízká, je-li energetická mezera k nejbližší nižší elektrické hladině mnohem větší, než energie nejvyššího vibračního vidu (fononová energie) krystalové mřížky. Přenos energie do krystalové mřížky je v takových případech zanedbatelný. Základní látky s nízkou fononovou energií by takto byly vysoce žádoucí, a to fosforů se vzhůru přecházejícími dlouhodobé excitované stavy nutné k dosažení vysokých kvantových výtěžků. Jejich odpovídajícímu použití naneštěstí brání rozpustnost haloidů lanthanidu a příbuzných látek ve vodě a jejich citlivost na vlhkost.

obzvláště v oblasti elektrony, kde jsou

Fononová energie krystalické složky skleněných keramických látek přednostně nepřevyšuje 400 cm¹ a ještě lépe nepřevyšuje 350 cm’¹. Tyto hodnoty reprezentují pevné látky s poněkud nízkou fononovou energií, které jsou obzvláště vhodné jako luminiscenční základní látky, protože umožňují emise z excitovaných energetických hladinou, které by jinak byly v případě pevných látek s vysokou fononovou energií (např. oxidy apod.) nasyceny.

Fonony, jak už bylo uvedeno, jsou kvanta energie kmitů v krystalové mřížce hmoty. Příslušná energie fononu je vázána Pianckovým vztahem E - hv k frekvencí nejvyšší měřené střední infračervené absorpční čáry látky. Pokud má excitovaný iont vzácné zeminy možnost přesunu mezi dvěma energetickými hladinami odpovídajícími pouze několikanásobku fononové energie hostitelské mřížky, bude energie přednostně a rychle rozptýlena do krystalové mřížky bez emise elektromagnetického • · ·· «··· záření. V hostitelské mřížce s mnohem menší fononovou energií bude mít tentýž přesun přednostně za následek vyzáření.

V iontu Pr³⁺ je hladina ³G4 pouze o 3000 cm’¹ výše než hladina ³F4. V kysličníku, jakým je praseodymité sklo, je k přemostění této mezery zapotřebí pouze několik kmitočtových fononů Si-0 (1100 cm¹) . Takto se každý excitovaný elektron z hladiny ^4 vrátí rychle excitací fononů krystalové mřížky na hladinu ³Fí a nedojde ke vzniku žádného elektromagnetického záření o odpovídající vlnové délce. Hmota LaF3, obohacená ionty Pr³⁺, má fononovou energii 350’¹, a k přesunutí iontu Pr³⁺ z hladiny ¹G4 na hladinu ³Ε\ dojde vyzářením. Kromě toho je životnost stavu ³G4 značně zvýšena.

Protože fononové energie jsou dány silou vazeb a množstvím iontů v krystalové mřížce, mohou těžké prvky se slabou vazbou poskytnout látky s nejnižší fononovou energií. Skla obsahující fluoridy těžkých kovů, jako je např. ZBLAN (53ZrFp20BaF₂'4LaF3'3AlF3‘20NaF) , mají polovinu maximální fononové energie silikátů a potřebují tedy dvojnásobné množství fononů k nasycení ^4 hladiny Pr³⁺. Skla ZBLAN jsou používána jako hostitelská mřížka v technologiích laserů a optických vláken a mohou být také použita jako skleněná složka skleněných keramických látek podle tohoto vynálezu.

Skleněná keramická látka je v podstatě prostupné pro elektromagnetické zářeni v rozmezí 400 nm až 750 nm, tzn. ve viditelné části elektromagnetického spektra. Prostupnost skleněných keramických látek je dána průměrnou velikostí obsažených krystalů a/nebo rozdílem indexu lomu mezi krystaly a skleněnou hmotou.

0 w «» *0 ·0 • 0 00 ·0 0 0 9 9 · · 0 «090 • 0 0 « 0009«

0 0 » 0 0 0

090 000 0*· 0«00 90 0··0

V přednostním provedení tohoto vynálezu průměrná velikost krystaiů nepřevyšuje 40 nm.

V dalším přednostním provedení tohoto vynálezu nepřevyšuje průměrná vzdálenost mezi dvěma krystaly, zalitými ve skleněné hmotě, 50 nm a ještě lépe tato vzdálenost nepřevyšuje 40 nm. Kromě prostupnosti je dalším aspektem, vztahujícím se k velikostí krystalů, ochrana krystalů skleněnou hmotou. Hostitelské krystaly se vzhůru přecházejícími elektrony, které se vyznačují nestabilitou k vlivům prostředí a které nejsou fyzikálně ani chemicky odolné vůči organickým pryskyřicím, rozpouštědlům, vlhkosti atd., mohou být účinně chráněny skleněnou hmotou s touto chemickou i fyzikální odolností. Ani rozemletí skleněných keramických látek na potřebnou velikost částic překvapivě nezhorší jejich vlastnosti přechodu elektronů směrem vzhůru. Při dostatečně malé velikosti krystalů zůstanou tyto krystaly dostatečně chráněny skleněnou hmotou.

V přednostním provedení je aktivní iont součástí přinejmenším jednoho krystalu, zalitého ve skleněné hmotě.

V kontextu tohoto vynálezu jsou aktivní ionty anebo ionty senzibilátorů, přítomné v přinejmenším jednom z krystalů ve skleněné hmotě, ionty vzácných zemin s vhodnou elektronovou stavbou, obzvláště vhodné jsou ionty vzácných zemin, vybrané ze skupiny Pr³⁺, Nd³⁺, Sm³\ Eu³⁺, Tb^3í, Dy^jT,

Ho³⁺, Er^{3 +} , Tm^3t a Yb³⁺.

Skleněné keramické látky v přednostním provedení tohoto vynálezu jsou oxyfluorídové skleněné keramické látky. Oxyfluoridy se vyznačují nízkou fononovou energií fluorídové hmoty a trvanlivostí a mechanickými vlastnostmi oxydového skla. Mechanické a fyzikální vlastnosti složené látky budou • · • * fe ♦ « ♦řt ♦ ·· • · · fe · • » · · · fe fe · fe · · fe i fefefefe ·· fe* ·· odpovídat oxyóovému sklu, zatímco optické vlastnosti aktivního iontu budou řízeny krystalickou fází obsaženého fluoridu.

Přednostní oxyfiuoridová skleněná hmota má v podstatě podobu skla NAS (Na₂0'Al₂0₃‘Si0₂) . NAS jako hostitelské sklo vykazuje vhodné vlastnosti tání a tvarování, dobrou prostupnost a vynikající trvanlivost. Obsah SiO₂ je přednostně 30 mol% až 90 mol% molů skla a ještě lépe 50 mol% až 80 mol%. Čím je obsah SiO₂ ve sklech vyšší, tím jsou tato skla viskóznější a tím snadněji mohou být upravovány do podoby velkých bloků. Retence fluoru je zde však menší než u skel s obsahem SiO₂ u nižší hranice limitu. SiO₂ může být nahrazen např. GeO₂ a Al₂O3 může být nahrazen Ga₂O3. Zásaditý obsah (Na?O) může být nahrazen zcela anebo částečně jinými zásadami, směsí zásad anebo zásaditými zeminami, jako je BaO. Index lomu, rozpínavost, trvanlivost, hustota a barva skleněné hmoty skla NAS může být upravena mnoha dalšími složkami,

Krystalová fáze oxyfluoridů obsahuje přednostně LaF₃. Skleněné keramické látky s obsahem LaF₃ lze vyrobit tepelným zpracováním Al₂O₃ ve skle NAS, nasyceném LaF_3i. Rozpustnost LaF₃ je dána přítomností A1₂O₃ ve skle. Při použití množství LaF₃ hluboce pod limitem rozpustnosti vznikají stabilní skla, z nichž při tepelném zpracování nelze vyrobit skleněné keramické látky. Obsah LaF₃ ve skle proto musí odpovídat + 15 % a přednostně 10 % rozpustního limitu LaF₃. Jsou-li zásady nahrazeny sloučeninami zásaditých zem, rozpustnost LaF₃ je zvýšena. Množství LaF₃ by proto mělo být zvýšeno. Skleněné keramické látky s obsahem LaF₃ se vyznačují chemickou odolností, která je v mnoha aspektech lepši než u dříve používaných skleněných keramických látek ZBLAN.

*« ·· · »φφ • ·· φφ φφ φφ φ φ · · φ

Φ ΦΦ· « • φ·φφ · • Φ φφφ

ΦΦΦΦΦΦΦ ·· Φφφ·

Krystalová fáze LaF3 umožňuje dělení jakékoli vzácné zeminy. Nahrazením všech částí La³⁺ jinými ionty vzácných zemin, které reagují na excitační záření, které není u běžných fosforů v systémech zabezpečení dokumentů a výrobků obvykle používáno, lze vytvořit celou řadu luminiscenčních látek se vzhůru i s dolů přecházejícími elektrony. Použití skleněných keramických luminiscenčních látek v kombinaci s dvoufotonovou anebo mnohafotonovou excitací v souladu s rozvinutým systémem ochrany výrobků podle tohoto vynálezu podstatně rozšiřuje množství luminiscence, schopné emitovat způsobem přeměny elektronů směrem vzhůru.

V přednostním provedení se oxyfluoridové skleněné keramické látky jeví lidskému oku průhledné a bezbarvé.

Při odpovídající mikrostruktuře lze dosáhnout průhlednosti oxyfluoridových skleněných keramických látek, odpovídající nej lepším optickým sklům. Mikrostruktura skleněných keramických látek s obsahem LaF₃ je obecně funkcí teploty při tepelném zpracování. Při tepelném zpracovávání při 750°C po dobu 4 hodin je viditelné velké množství poměrně malých (přibližně 7 nm) krystalů LaF₃. Čím je teplota větší, tím se krystalky zvětšují. Pří teplotě 800°C mají průměrné krystaly velikost 20 nm a při teplotě 825°C lze pozorovat průměrnou velikost krystalů nad 30 nm. Jedním z faktorů, které mají vliv na průhlednost skla, je vhodná velikost krystalů. Nejlepší průhlednost mají skleněné krystalické látky, vytvořené při tepelném zpracovávání za teploty 750°C po dobu 4 hodin. I při větší velikosti krystalků při zpracování za teploty nad 775°C byla průhlednost stále větší než u tepelně nezpracovávané hmoty. Průhlednost je měřena jako funkce extinkce, která je výsledkem celkové ztráty rozptylu a absorpce. Oxyfluoridová skleněná keramická látka, která byla zpracovávána při teplotě nad 850°C, se stává neprůhlednou.

Ochlazené skleněná keramická hmota může být rozmělněna do podoby pigmentu. Optimální velkost částic pro většinu potiskových aplikací se pohybuje řádově v rozmezí 3 až 10 pm. Včleněním těchto průhledných části oxyfluoridové skleněné keramické látky do průhledného nátěru anebo inkoustu lze získat látku, vhodnou k neviditelnému označování výrobků. Protože oxyfluoridové skleněné keramické pigmenty nemusí svými emisními vlastnostmi odpovídat excitačnímu záření o běžně používaných vlnových délkách, je možné takto velmi znesnadnit potenciálnímu padělateli lokalizací a identifikaci značky anebo zpětně vytvořit příslušný pigment.

V další části se tento vynález vztahuje k pokročilému způsobu označování předmětu zabezpečení, který se skládá z následujících kroků:

o 'l /

b)

c) vyber přinejmenším jedne lutky vznuru přecházejícími elektrony s elektronovou strukturou s různými hladinami energií;

výběr prostředků k emitování elektromagnetického záření s přinejmenším jednou předem stanovenou vlnovou délkou a s přinejmenším jednou druhou předem stanovenou vlnovou délkou a volitelně s dalšími vlnovými délkami, přičemž přinejmenším první a druhá vlnová délka se od sebe liší;

vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony, vybrané v kroku a) , záření s «I ·· *

··· ···» ·· »·«· přinejmenším první a druhou předem zvolenou vlnovou délkou, vybranou v kroku b), přičemž první vlnová délka posune přinejmenším jeden elektron z první energetické hladiny na přinejmenším jednu druhou energetickou hladinu, která má větší energií než hladina první, a druhá vlnová délka posune uvedený elektron z druhé energetické hladiny na přinejmenším jednu třetí energetickou hladinu, přičemž třetí energetická hladina má více energie než druhá energetická hladina;

d) volitelné vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony dalšímu záření o přinejmenším jedné další vlnové délce, která posune elektron na energetické hladiny vyšší, než je hladina třetí;

e) zaznamenáni emisního spektra v důsledku rozpadu uvedených excitovaných stavů látky se vzhůru přecházejícími elektrony;

f) analýza emisního spektra z důvodu přítomnosti přinejmenším jedné vlnové délky, která je specifická pro rozpad přinejmenším jednoho elektronu z přinejmenším jedné třetí anebo vyšší energetické hladiny.

Zatímco první a druhá předem zvolená vlnová délka musí být vybrána tak, aby se obě vlnové délky od sebe lišily, další vlnové délky mohou být stejné jako první a/nebo druhá vlnová délka, anebo se nemusí vzájemně lišit vůbec.

.1

4« ** • ···

Alternativní způsob označování předmětu zabezpečení se skládá z následujících kroků:

a) výběr přinejmenším jedné látky se vzhůru přecházejícími elektrony s elektronovou strukturou s různými hladinami energií;

b) výběr přinejmenším jednoho zdroje elektromagnetického záření, emitujícího paprsek o vlnové délce, převyšující předem zvolené kmitočtové pásmo, obsahující přinejmenším jednu předem zvolenou vlnovou délku, schopnou posunout přinejmenším jeden elektron látky se vzhůru přecházejícími elektrony, zvolené v kroku a), z první energetické hladiny na přinejmenším jednu druhou vínovou délku, schopnou posunout uvedený elektron ze druhé energetické hladiny na přinejmenším jednu třetí energetickou hladinu s vyšší energií, než má druhá energetická hladina, přičemž první vlnová délka se liší od druhé vlnové délky;

c) vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony, vybrané v kroku a), účinkům paprsku, vybraného v kroku b);

d) změření absorpčního spektra uvedené látky se vzhůru přecházejícími elektrony;

e) analýza absorpčního spektra z hlediska úplné a/nebo podstatné absorpce předem stanovené vlnové délky, která není první vlnovou délkou, obzvláště druhé vlnové délky.

Tímto způsobem je záření emitováno také z látky se vzhůru přecházejícími elektrony. Způsob detekce však « · * ·· · nespočívá v měření emitovaného záření, ale ve změření absorpčních charakteristik. Absorpční čáry jsou pozorovány při vlnových délkách, odpovídajících spektrální propustností ze zaplněných hladin excitovaných stavů na vyšší prázdné excitované hladiny.

Další alternativní způsob označování předmětu zabezpečení se skládá z následujících kroků:

a) výběr přinejmenším jedné luminiscenční látky s elektronovou strukturou s různými hladinami energií;

b) výběr přinejmenším jednoho zdroje elektromagnetického záření, emitujícího zářeni o přinejmenším jedné první vlnové délce s intenzitou, schopnou posunout významnou část uvedené hmoty do prvního anebo vyššího excitovaného stavu, a o přinejmenším jedné druhé vlnové délce, která je podstatně odlišná od první vlnové délky, odpovídající spektrální absorpci uvedené hmoty v prvním anebo druhém excitovaném stavu;

c) vystavení hmoty, vybrané v kroku a), účinkům zdroje elektromagnetického záření, vymezeného v kroku b);

d) zaznamenání absorpce světla uvedenou hmotou při vystavení účinku záření o druhé vlnové délce;

e) analyzování záznamu absorpce světla kroku za přítomnosti anebo nepřítomnosti uvedené hmoty.

• · * 4 4 * « · 4 · « « » · · · « ·····♦· 4« · · +

Ve všech způsobech označování předmětu zabezpečení je hmota se vzhůru přecházejícími elektrony podle kroku a) přinejmenším částí bezpečnostní značky, nanesené a/nebo včleněné od předmětu zabezpečení.

Tento vynález se dále vztahuje k bezpečnostní značce, s autentifikačním prvkem na principu elektromagnetické emise o určité vlnové délce, která je vyzařována jako emise v důsledku excitace dané hmoty v důsledku ozáření paprsky o přinejmenším dvou odlišných vlnových délkách.

V dalším provedení tohoto vynálezu je bezpečnostní známka částí předmětu zabezpečení.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude dále vysvětlen s odkazy k následujícím obrázkům:

Obrázek 1 znázorňuje schematické zobrazení systému zabezpečení výrobku s použitím látky se vzhůru přecházejícími elektrony a zařízení k ověření pravosti se dvěma zdroji elektromagnetického záření a s detekčním zařízením;

Obrázek 2 znázorňuje schematické zobrazení energetických hladin a optických změn látek se vzhůru přecházejícími elektrony a) v látce s rovnoměrně vzdálenými energetickými hladinami, vhodné k excitaci zářením o jediné vlnové délce {dosavadní stav techniky), b) v látce s nerovnoměrně vzdálenými energetickými hladinami, vyžadující excitaci paprsky o mnoha (přinejmenším dvou) vlnových délkách.

• 0 «« • 0 · 0 0 0 • 0 » ·· 0000

Příklady provedení vynálezu

Obrázek 1 znázorňuje zařízení k ověření pravosti, které je součástí systému zabezpečení výrobku podle tohoto vynálezu. K němu patří dvě laserové diody 2 a 3, které jsou schopné emitovat záření o dvou odlišných vlnových délkách kj a _λ₃. Jejich světlo je přiváděno do optického systému ý dvěma dichroickými zrcadly 5 a _6 a poté zaostřeno na značku 7, obsahující látku se vzhůru přecházejícími elektrony. Značka 2 j^e nanesena na povrch výrobku Ta. Ohlasový signál značky 7 je zaostřen stejným optickým systémem 4 a je dále veden kolem dichroických zrcadel 5 a 6 a filtrem 10 zaostřen do fotodetektoru 8. Toto provedení se dvěma excitačními zdroji umožňuje dostatečné získáni signálů z látek, které nemají rovnoměrně vzdálené energetické hladiny ve svých elektronových strukturách. Ke zdroji proudu 12 je připojen řídící mikroobvod 9, který aktivuje impulsní lasery 2 a 3 v příslušném časovém nastavení. Řídící mikroobvod také odebírá data z fotodetektoru 8 a vyhodnocuje kmitočtový signál vzhůru přecházejících elektronů. K výběru příslušné vlnové délky kmitočtového signálu slouží filtr 10. Výsledky operace ověření pravosti mohou být znázorněny na displeji 11.

Obrázek 2 schematicky znázorňuje dva stavy energetické hladiny elektronu, s kterými se setkáváme u látek se vzhůru přecházejícími elektrony na základě iontů vzácných zemin.

Obrázek 2a znázorňuje schéma energetických hladin látky se zhruba rovnoměrně vzdálenými energetickými hladinami. Tyto látky jsou vhodné k excitaci s použitím jedné vlnové délky. V daném příkladu, znázorněném na Y₂O2S:Er, Yb, působí ·· «0 ♦ · • « ·

• · »· 000» ytterbium (3⁺) jako senzibilizačrtí iont a erbium (3⁺)jako aktivační iont. Při vystavení účinkům infračervených paprsků o vlnové délce 980 nm je iont ytterbia posunut ze svého základního stavu t²Fv/2) do prvního excitovaného stavu (²F5/2) . Energie excitovaného iontu Yb³⁺ je následně přenesena na iont Er³⁺ a způsobí jeho posunutí ze základního stavu (H15/₂) do prvního excitovaného stavu (Άι/ί) . Dalším ozařováním excitovaného iontu Er³⁺ infračervenými paprsky o vlnové délce 980 nm ho lze posunout do druhého více excitovaného stavu (⁴F7/2) . Tento druhý excitovaný stav se rozpadá neradioaktivním způsobem na dlouhodobý stav ⁴S3/2, který se při vystavení záření zeleného světla o vlnové délce 550 nm naopak rozpadá na Er³⁺ v základním stavu (⁴Si5/₂) ·

Obrázek 2b znázorňuje schéma energetických hladin látek se vzhůru přecházejícími elektrony s nerovnoměrně vzdálenými energetickými hladinami, které jsou obsaženy ve značce 7 z výkresu 1. Tyto látky vyžadují excitaci o dvou anebo mnoha vlnových délkách s použitím dvou anebo několika kombinovaných laserů. Příklad je znázorněn na schématu energetických hladin dvoustupňového mechanizmu přechodu směrem vzhůru iontu Pr³⁺oxyfluoridové skleněné keramické látky. Luminiscenční základní látkou krystalické složky této skleněné keramické látky je LaF3:Pr. Ozářením infračervenými paprsky o první předem stanovené vlnové délce (1014 nm)dojde k vysunutí části iontu Pr³⁺ ze základního stavu ³Ηή do excitovaného stavu odkud není možné docílit žádného dalšího excitovaného stavu s použitím záření o vlnových délkách 1014 nm. Dodatečné ozáření látky paprsky s druhou kratší vlnovou délkou (850 nm) však způsobí vysunutí některých excitovaných Pr^J* iontů ze stavu ^1_Gi do vyššího excitovaného stavu ³P2. Excitovaný stav ³P2 se později rozpadá neradioaktivním způsobem do stavu ³Pq, v 4 který se dále rozpadá po vyzáření viditelného světla o vlnové délce 530 nm do stavu ³Hs. Stav ³H5 se poté neradioaktivním způsobem rozpadá do základního stavu ³H4.

Jsou-li lasery řízeny impulsově modulovaným způsobem, musí probíhat kmitočtová excitace látky se vzhůru přecházejícími elektrony v odpovídající prostorové a časové koincidencí v rámci životnosti prvního excitovaného stavu. Totéž platí v případech dosahování dalších ještě vyšších excitovaných stavů s použitím záření o dalších vlnových délkách. V některých případech se však může ukázat jako užitečné zpoždění mezi impulsy o různých vlnových délkách v rozmezí 0,1 pm až 1000 pm, které umožní látce podstoupit neměnné vnitřní procesy přenosu energie, jež mají za výsledek množství iontu v požadovaném excitovaném stavu. Protože tyto vnitřní procesy přenosu energie jsou specifické pro každou látku, nabízí excitace zářením o dvou anebo mnoha vlnových délkách s použitím vhodného zpoždění možnost vyvinout a identifikovat další ještě specifičtěji identifikovatelné luminiscenční hmoty.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Pokročilý systém zabezpečeni výrobku, jehož součástí je přinejmenším jedna látka, obsahující přinejmenším jeden aktivační iont s diskrétními hladinami energií, s funkcí přinejmenším části bezpečnostní značky, jedno zařízení k ověření pravosti, vyznačující se tím, že součástí zařízení k ověření pravosti je přinejmenším jeden zdroj elektromagnetického záření o přinejmenším jedné první předem stanovené vlnové délce a přinejmenším jeden druhý zdroj elektromagnetického záření o přinejmenším jedné druhé předem stanovené vlnové délce, záření o první a druhé vlnové délce jsou vzájemně odlišné a byla vybrána tak, aby přiměla látku se vzhůru přecházejícími elektrony uvolnit elektromagnetické záření v důsledku kombinovaného ozáření o první a druhé předem zvolené vlnové délce, uvolněné elektromagnetické záření obsahuje přinejmenším jednu další třetí vlnovou délku, která je specifická pro návrat přinejmenším jednoho elektronu z energetické hladiny aktivačního iontu, na níž byl přinejmenším uvedený elektron excitován v důsledku kombinovaného záření o přinejmenším první přinejmenším druhé vlnové délce.
2. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 1, vyznačující se tím, že součástí prvního a druhého zdroje elektromagnetického záření je jeden laser.

·» ν· * 9

3. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 2,

vyznačuj je impulsní. í c í se tím, že uvedený laser 4, Systém zabezpečení výrobku podle nároku 1 až 3, vyznačuj í c í se tím, že součástí zařízení k ověření pravosti je přinejmenším jedno opticko-

elektronické detekční zařízeni.

5. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 1 až 4, vyznačující se tím, že další součástí zařízení k ověření pravosti jsou optické prvky k zaměření a soustředění laserového paprsku do látky se vzhůru přecházejícími elektrony.

6, Systém zabezpečení výrobku podle nároku 1 až 5,

v y z n a čující se t í m , že další třetí vlnová délka je v rozmezí mezi 150 nm až 3000 nm. 7 Systém zabezpečení výrobku podle nároku 6, v y z n a čující se t í m , že další třetí vlnová délka je v rozmezí mezi 400 nm až 700 nm. 8 Systém zabezpečení výrobku podle nároku 6, v y z n a čující se t í m , že další třetí vlnová délka je v rozmezí mezi 180 nm až 400 nm. 9 Systém zabezpečení výrobku podle nároku 6, v y z n a čující se t í m , že další třetí vínová

délka je v rozmezí mezi 700 nm až 2700 nm, přednostně v rozmezí mezi 1100 nm až 2500 nm.

·· ··« ·· ·· f · · • · 4 » * · 4 • · ·* «···

10. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 1 až 9, vyznačující se tím, že látka se vzhůru přecházejícími elektrony je strojově čitelná.

11. Systém zabezpečení výrobku podle kteréhokoli z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, ž e součástí látky se vzhůru přecházejícími elektrony je základní látka s přinejmenším jednou krystalickou složkou, vybranou ze skupiny čistých anebo smíšených zásad anebo haloidů lanthanidu zásaditých zemin, čistých anebo smíšených oxyhaloídů yttria, lanthanu a gadolinia a oxysulfidů yttria, lanthanu a gadolinia s volitelně včleněnými ionty vzácných zemin s funkcí aktivátorů a dále volitelně senzibilátorů.

12. Systém zabezpečeni výrobku podle nároku 1 až 11, vyznačující se tím, že součástí látky se vzhůru přecházejícími elektrony jsou částice skleněné keramické látky.

13. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že látka se vzhůru přecházejícími elektrony má podobu pigmentu s velikostí částic v rozmezí mezi 0,1 pm až 50 pm, přednostně v rozmezí mezi 1 pm až 20 pm a ještě lépe v rozmezí mezi 3 pm až 10 pm.

14. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 12, vyznačující se tím, že krystalická složka skleněné keramické smíšené látky má fononovou energii, která nepřevyšuje 580 cm’¹, přednostně nepřevyšuje 400 cm’¹ a ještě lépe nepřevyšuje 350 cm’¹.

»· *4

4 4 · ·· *

» v

• 44

15. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 12 anebo 14, vyznačující se tím, že skleněná keramická smíšená látka je v podstatě prostupná pro elektromagnetické záření v rozmezí mezi 400 nm až 750 nm.

16. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 12 až 15, vyznačující se tím, že krystaly krystalické složky skleněné keramické látky mají rozměry rovné anebo menší než 50 nm, přednostně rovné anebo menší než 40 nm.

17. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 12 až 16, vyznačující se tím, že krystaly krystalické složky skleněné keramické látky mají přinejmenším jeden aktivní iont, který při přechodu směrem vzhůru pohlcuje záření s delší vlnovou délkou a opětovně vyzařuje jeho část s kratší vlnovou délkou.

18. Systém zabezpečení výrobku předchozích nároků, vyznačuj ž e uvedený aktivní iont senzibi l.izátor je iont vzácné zeminy, skupiny Pr³⁺, Nd³⁺, Sm³⁺, Eu³⁺, Tb³⁺, podle některého ze 17 icí se tím, a volitelně uvedený přednostně vybraný ze Dy³⁺, Ho³⁺, Er³⁺, Tm³⁺ a

Yb³⁺.

19. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 12 až 18, vyznačující se tím, že skleněnou keramickou látkou je oxyfluoridová skleněná keramická látka.

• * * Β • ···

20. Systém zabezpečení výrobku podle nároku 19, vyznačující se tím, že krystalická složka skleněné keramické smíšené látky obsahuje LaF₃.

21. Systém zabezpečení výrobku podle některého z nároků 19 anebo 20, vyznačující se tím, že skleněná hmota skleněné keramické smíšené látky se skládá v podstatě z Na2O'Al2O3'SiO₂.

1 az 21, součásti tohoto způsobů jsou τ η η ή Ί 4i +- V- τ τ o τ τ -τ V-, Λ y y __Lli·^ I ilL^i i UJ J-lll I k-kUU¹- _l_ CJ. l_ J v v O O- V 1. 1 J U 1 U

22. Pokročilý způsob ověření pravosti předmětu zabezpečení, přednostně s použitím systému zabezpečení výrobku podle nároku následující kroky.

Λ \ vúhň -r — / - j *.

přecházejícími elektrony s elektronovou strukturou s různými hladinami energií,

b) výběr prostředků k emitování elektromagnetického záření s přinejmenším jednou předem stanovenou vlnovou délkou a s přinejmenším jednou druhou předem stanovenou vlnovou délkou a volitelně s dalšími vlnovými délkami, přičemž přinejmenším první a druhá vlnová délka se od sebe liší,

c) vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony, vybrané v kroku a) , záření s přinejmenším první a druhou předem zvolenou vlnovou délkou, vybranou v kroku b) , přičemž první vlnová délka posune přinejmenším jeden elektron z první energetické hladiny na přinejmenším jednu druhou energetickou hladinu, která má větší energii než • » · » • » · ··· «· »··« hladina první, a druhá vlnová délka posune uvedený elektron z druhé energetické hladiny na přinejmenším jednu třetí energetickou hladinu, přičemž třetí energetická hladina má více energie než druhá energetická hladina,

d) volitelné vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony dalšímu záření o přinejmenším jedné další vlnové délce, která posune elektron na energetické hladiny vyšší, než je hladina třetí,

e) zaznamenání emisního spektra v důsledku rozpadu uvedených excitovaných stavů látky se vzhůru přecházejícími elektrony,

f) analýza přinejmenším specifická elektronu z energetické emisního spektra z důvodu přítomnosti jedné vlnové délky, která je pro rozpad přinejmenším jednoho přinejmenším jedné třetí anebo vyšší hladiny.

23. Pokročilý způsob ověření pravosti předmětu zabezpečení, součástí tohoto způsobu jsou následující kroky:

a) výběr přinejmenším jedné látky se vzhůru přecházejícími elektrony s elektronovou strukturou s různými hladinami energií,

b) výběr přinejmenším jednoho zdroje elektromagnetického záření, emitujícího paprsek o vlnové délce, převyšující předem zvolené kmitočtové pásmo, obsahující přinejmenším jednu předem zvolenou vlnovou délku, schopnou posunout přinejmenším jeden elektron látky se vzhůru • 9 • * •
9 9 9 •9 ·999 přecházejícími elektrony, zvolené v kroku a), z první energetické hladiny na přinejmenším jednu druhou vlnovou délku, schopnou posunout uvedený elektron ze druhé energetické hladiny na přinejmenším jednu třetí energetickou hladinu s vyšší energií, než má druhá energetická hladina, přičemž první vlnová délka se liší od druhé vlnové délky,

c) vystavení látky se vzhůru přecházejícími elektrony, vybrané v kroku a), účinkům paprsku, vybraného v kroku b),

d) změření absorpčního spektra uvedené látky se vzhůru přecházejícími elektrony,

e) analýza absorpčního spektra z hlediska úplné a/nebo podstatné absorpce předem stanovené vlnové délky, která není první vlnovou délkou, obzvláště druhé vlnové délky.

24. Pokročilý způsob ověření pravosti předmětu zabezpečeni, součásti tohoto způsobu jsou následující kroky:

a) výběr přinejmenším jedné luminiscenční látky s elektronovou strukturou s různými hladinami energii,

b) výběr přinejmenším jednoho zdroje elektromagnetického záření, emitujícího záření o přinejmenším jedné první vlnové délce s intenzitou, schopnou posunout významnou část uvedené hmoty do prvního anebo vyššího excitovaného stavu, a o přinejmenším jedné druhé vlnové délce, která je podstatně odlišná od první vlnové délky, odpovídající spektrální absorpci uvedené hmoty v prvním anebo druhém excitovaném stavu, • 0 • 0· R • 000«

c) vystavení hmoty, vybrané v kroku a), účinkům zdroje elektromagnetického záření, vymezeného v kroku b),

d) zaznamenání absorpce světla uvedenou hmotou při vystavení účinku záření o druhé vlnové délce,

e) analyzování záznamu absorpce světla kroku za přítomnosti anebo nepřítomnosti uvedené hmoty.

25. Bezpečnostní značka, která k ověření své pravosti emituje elektromagnetické emise o určité vlnové délce, tyto elektromagnetické emise jsou výsledkem emise látky bezpečnostní značky v důsledku excitace elektromagnetickým zářením o přinejmenším vlnových délkách.

této látky dvou různých

26. Předmět opatřený bezpečnostní značkou, která k ověření své pravosti emituje elektromagnetické emise o určité vlnové délce, tyto elektromagnetické emise jsou výsledkem emise látky bezpečnostní značky v důsledku excitace této látky elektromagnetickým zářením o přinejmenším dvou různých vlnových délkách.