CZ202897A3 - Způsob, kompozice a kity pro zvýšení orální biovyužitelnosti farmaceutických činidel - Google Patents

Description

Oblast techniky

Vynález se týká metod, kompozic a kitů pro zlepšení orální biodostupnosti farmaceutických agens, která jsou špatně absorbována z gastrointestinálního traktu, a metod pro léčbu pacientů pomocí orálního podání takových agens. Jeden aspekt vynálezu se týká použití cyklosporinů pro zlepšení orální biodostupnosti paclitaxelu a příbuzných taxanů.

Dosavadní stav techniky

Mnoho významných farmakologicky aktivních sloučenin nemůže být účinně podáno orálním způsobem vzhledem ke své slabé systémové absorpci z gastrointestinálního traktu. Všechna tato farmaceutická agens jsou proto obyčejně podávána intramuskulárním nebo intravenosním způsobem vyžadujícím zásah lékaře nebo jiného profesionálního zdravotníka, což znamená významný diskomfort a potenciální lokální trauma pro pacienta a také vyžaduje podání za hospitalisace s chirurgickým přístupem v případě jistých IV infusí.

Bylo spekulováno, že špatná biodostupnost některých léčiv po orálním podání je, v některých případech, v důsledku aktivity mnohotného lékového transportéru, na membránu vázaného P-glykoproteinů, který působí jako energeticky závislý transportér nebo efluxní pumpa pro snížení intracelulární akumulace léčiva vylučováním xenobiotik z buňky. P-glykoprotein byl identifikován v normální tkáni sekrečního endotelu, jako je žlučový lem, kartáčový lem proximálního tubulu ledviny a luminálního povrchu střeva a vaskulární endoteliální buňky lemující hematoencephalickou barieru, placentu a testis.

Soudí se, že P-glykoproteinová efluxní pumpa zabraňuje přenosu jistých farmaceutických sloučenin ze slizničních buněk tenkého střeva a proto zabraňuje jejich absorpci do systémové cirkulace. U množství známých necytotoxických farmakologických agens bylo ukázáno, že inhibují P-glykoprotein, včetně cyclosporinu A (též známého jako cyclosporin), verapamilu, tamoxifenu, kinidinu a fenotjiazinů, kromě jiných. Mnoho z těchto studií bylo zaměřeno na dosažení vyšší akumulace cytotoxických léčiv v nádorových buňkách. Skutečně byly provedeny klinické studie pro výzkum účinku cyclosporinu na farmakokinetiku a toxicitu paklitaxelu (Fisher et al., Proč. Am. Soc. Clin. Oncol., 13: 143, 1994); doxorubicinu (Bartlett et al. , J. Clin. Oncol., 12: 835 - 842, 1994); a etoposidu (Lum et al., J. Clin. Oncol., 10: 1635 - 42, 1992), což jsou všechno protinádorová léčiva podléhající mnohotné resistenci (MDR). Tyto studie ukázaly, že pacienti, kteří dostali intravenosní cyklosporin před nebo spolu s protinádorovými léčivy měli vyšší krevní hladiny těchto léčiv, pravděpodobně díky redukované tělesné clearens a vykazovali očekávanou toxicitu při významně nižších hladinách dávky. Tato zjištění naznačují, že konkomitantní podání cyklosporinu suprivuje MDR účinek P-glykoproteinu, což umožňuje větší intracelulární akumulaci terapeutického agens. Pro obecnou diskusi farmakologických implikací pro klinické využití inhibitorů P-glykoproteinu viz. Lum et al., Drug Resist. Clin. One. Hemat., 9: 319 - 336 (1995); Schinkel et al., Eur. J.

Cancer, 31A: 1295 - 1298 (1995) .

«444

4 4 4 4 ·· 4 • · 4 4 4 4

444444 4 4 ·

Ve výše uvedených studiích týkajících se využití cyklosporinu pro zvýšení krevních hladin farmaceutických agens podléhajících P-glykoproteinem zprostředkované resistenci byla aktivní agens a cyklosporin podávány intravenosně. V těchto publikacích nebyl žádný náznak toho, že by cyklosporin nebo jiné substance, o kterých se soudí, že inhibují P-glykoproteinovou efluxní pumpu mohly být podávány orálně pro významné zvýšení biodostupnosti orálně podávaných protinádorových léčiv a jiných farmaceutických agens, které jsou sami slabě absorbovány ze střeva bez produkce vysoce toxických vedlejších účinků. Samozřejmě, v roce 1995 publikovaný článek citovaný výše, Lum et al., ukázal, že konkomitantní IV podání MDR inhibitorů a chemoterapeutických agens podléhajících MDR zvyšuje hladinu toxicity a exacerbuje vážné vedlejší účinky u pacienta. Schinkel et al. stručně poukázal na fakt, še MDR1 a P-glykoprotein jsou hojně přítomny ve slizničních buňkách střeva a še mohou ovlivňovat orální biodostupnost léčiv, které jsou substrátem P-glykoproteinů, ale nenaznačil ani nevyvodil z toho to, že orální podání MDR suprivujících agens by mohlo zlepšit biodostupnost orálně nedostupných agens. Kromě toho se Schinkel et al., stejně jako Lum et al., obávaly že inhibitory P-glykoproteinu mohou dramaticky zvýšit toxicitu chemoterapie pro pacienty a měly by proto být používány opatrně.

V dřívější publikaci Schinkel et al. ukázal, že absorpce orálně podaného ivermectinu byla zvýšena u myší homozygotních pro narušení MDR1 genu ve srovnání s absorpcí u normálních myší, což demonstruje, že P-glykoprotein hraje hlavní roli v redukci biodostupnosti tohoto agens (Cell, 77: 491 - 502, 1994). Kromě toho tato studie také ukázala, že penetrace vinblastinu do různých tkání byla zvýšena u mutantních myší.

• · · · • ·

Žádná z publikovaných studií neposkytla režim pro účinné orální podání jinak špatně biodostupných léčiv, např. naznačením příslušných rozmezí dávek a časování podání pro specifická cílová léčiva a biodostupnost-zvyšující agens nebo demonstrováním toho, která MDR inhibující agens jsou nejvhodnější pro navození orální absorpce jednotlivých cílových léčiv nebo tříd léčiv.

V oboru popsané metody pro zvýšení střevní absorpce léčiv, která doposud byla podávána pouze parenterálně se zaměřují na použití látek zvyšujících pronikání a solubilitu jako absorpci navozujících agens, nebo na ko-podání inhibitorů P-glykoproteinu intraluminální perfusí v tenkém střevě nebo intravenosním způsobem, např. Leu et al., Cancer Chemother. Pharmacol., 35: 432 - 436., 1995 (perfuse nebo IV infuse kinidinu suprivuje eflux etoposidu do lumen GI traktu z krve). Tyto metody však trpí řadou nevýhod. Rozpustnost a permeabilitu posilující agens jsou často buď nepraktická, nebo neúčinná pro orální podání v požadovaných dávkách a mohou interferovat s farmakologickou aktivitou cílového léčiva. Parenterální podání inhibitorů P-glykoproteinu v terapeutických (nebo téměř terapeutických dávkách) lidem může způsobit závažné klinické následky. V případě kinidinu, například, může IV podání způsobit arytmie, periferní vazodilataci, gastrointestinální potíže a podobně.

V publikované PCT přihlášce WO 95/20980 (publikované 10.8.1995) popisuje Benet et al. nárokovanou metodu pro zvýšení biodostupnosti orálně podaných hydrofobních farmaceutických sloučenin. Tato metoda obsahuje orální podání takových sloučenin pacientovi spolu s bioenhancerem obsahujícím inhibitor enzymu cytochrom P450 3A nebo inhibitoru P-glykoproteinem zprostředkovaného membránového transportu. Benet et al. nicméně • · • · · » · · · « neposkytuje žádné prostředky pro identifikaci toho, které biodostupnost zvyšující agens budou zvyšovat dostupnost specifických cílových farmaceutických sloučenin, ani nenaznačuje specifická množství dávky, vzorce a režimy pro podání posilujících nebo cílových agens. Skutečně, ačkoliv Benetova přihláška uvádí dávky potenciálních enhancerů (P450 3A inhibitorů) a cílových léků (P450 3A substrátů), jedinou kombinací enhancerů a cílového agens podpořenou jakýmkoliv experimentálním důkazem v přihlášce je ketokonazol jako enhancer a cyklosporin A jako cílový lék.

Při popisu obecných charakteristik sloučenin, které mohou být použity jako bioenhancery redukcí transportní aktivity P-glykoproteinů Benet et al. ukazují, že tyto sloučeniny jsou hydrofobní sloučeniny, které obyčejně, ale ne nezbytně, obsahují dva koplanární aromatické kruhy, dusíkovou skupinu s kladným nábojem nebo karbonylovou skupinu - třídu, která zahrnuje enormní množství sloučenin, z nichž většina neposkytuje žádoucí absorpci posilující aktivitu v případě specifických posilujících agens. Kromě toho, třídy cílových agens popsaných Benetem et al. zahrnují velkou většinu farmaceutických agens uvedených v Physicians' Desk Reference. Tato kriteria nemají žádnou hodnotu pro praktikující lékaře hledající bezpečné, praktické a účinné metody pro orální podání specifických farmaceutických agens.

Další nedostatek objevu Beneta et al. se týká určení toho, zda biodostupnost léku, který je slabě absorbován po orálním podání, byla zlepšena. Benet et al. ukazuje, že jakékoliv P-glykoprotein inhibující agens, které je přítomno ve střevě v dané koncentraci, redukující transmembránový transport Rhodaminu 123

P-glykoproteinem ve vesikulách membrány kartáčového lemu nebo v

P-glykoprotein obsahujících buňkách o více než 10% nebo více může být považováno za biodostupnost zvyšující agens v této koncentraci a může být použito v praktickém provedení jejich vynálezu. Ale zvýšení absorpce ze střeva o pouze 10% u jinak neabsorbovaného agens je neadekvátní pro terapeutickou hodnotu agens pro jakýkoliv účel. Kromě toho, podle doporučení Federal Food and Drug Administration, dvě farmaceutická agens obsahující stejnou aktivní složku, ale lišící se v úrovni biodostupnosti o -20%/+20% jsou stále považována za bioekvivalentní, protože pro většinu léčiv není -20%/+20% rozdíl v koncentraci aktivní složky v krvi klinicky signifikantní. Approved Drug products with Therapeutic Equvivalence Evaluations (Dept. of HHS, 14. vydání 1994). Podle FDA pravidla, že dvě farmaceutické formulace jsou bioekvivalentní, je lékaři a farmaceuti považují za volně zaměnitelná jedno za druhé.

Obecně, Benet et al. neposkytuje žádné znalosti, které by mohly být odborníky v medicíně a farmacii využity k identifikaci jakékoliv vhodné kombinace bioenhancer/cílový lék nebo pro vývoj specifických léčebných režimů a protokolů, které by učinily cílové agens terapeuticky účinné při orálním podání.

Tak, bezpečná a účinná metoda pro zvýšení systémové dostupnosti po orálním podání u léčiva, které je nyní podáváno pouze parenterálně, protože není dostatečně nebo důsledně absorbováno orální cestou, nebyla doposud v oboru poskytnuta.

Oblast vynálezu

Překvapivě bylo nyní objeveno a experimentálně doloženo, že •4 4444 jistá agens, která zjevně inhibují transportní aktivitu

P-glykoproteinu pro léčiva, zejmena cyklosporiny, mohou být použita pro významné zvýšení orální biodostupnosti jinak slabě dostupných nebo nedostupných farmaceutických agens, např. protinádorových léčiv jako je paclitaxel (běžně známý jako taxol), stejně jako jeho analog a derivátů, a etoposidu.

Předkládaný vynález se týká v jednom aspektu metody pro zvýšení orální biodostupnosti farmaceutických agens, která jsou slabě absorbována nebo nejsou absorbována z gastrointestinálního traktu nebo střeva pre-podáním a/nebo simultánním podáním jednoho nebo kombinace agens, o kterých je známo, že inhibují

P-glykoproteinovou transportní pumpu pro léčiva, subjektu orální cestou. Pokud je použito pre-podání, pak musí být biodostupnost zvyšující agens podána v dostatečném množství a krátkou dobu před podáním léčiva, jehož biodostupnost má být zvýšena (cílové léčivo nebo cílové agens) tak, aby dostatečná hladina biodostupnost zvyšujícího agens zůstávala v místě absorpce v době podání cílového agens pro účinnou inhibici aktivity

P-glykoproteinu nebo jiných substancí mnohotného transportu léčiv.

Ve druhém aspektu se vynález týká kompozice nebo dávkové formy pro orální podání farmaceutických agens, která byla dosud dostupná pouze pro parenterální podání. Třetí aspekt vynálezu se týká podání takových orálních dávkových forem nebo jejich kombinací pacientům pro léčbu onemocnění citlivých na aktivní agens v nich obsažená.

Vynález se také týká farmaceutických kitů obsahujících jednu nebo více dávkových forem obsahujících cílové agens a jednu nebo ·· ΒΒΒΒ

Β Β

ΒΒΒ > ΒΒΒΒ

ΒΒΒ více orálních dávkových forem obsahujících biodostupnost zvyšuj ící agens.

Popis obrázků na přiložených výkresech

Obr. 1 je graf ukazující hladiny paclitaxelu ve vzorcích séra odebraných v průběhu 6-8 hodin od tří skupin krys: jedné skupině byl podán pouze paclitaxel intravenosní cestou, druhé skupině byl podán pouze orální paclitaxel a třetí skupině byl podán paclitaxel orálně spolu s orálním podáním dávky cyklosporinu A (zde označován jako cyklosporin nebo CsA) před nebo ihned po dávce paclitaxelu.

Obr. 2 je graf ukazující hladiny paclitaxelu ve vzorcích séra odebraných od dvou ze tří skupin krys z obr. 1: skupiny, které byl podán pouze orální paclitaxel a skupiny, které byl podán paclitaxel orálně spolu s orálním podáním cyklosporinu před a konkomitantně s paclitaxelem.

Obr. 3 je graf ukazující hladiny paclitaxelu ve vzorcích plasmy odebraných v průběhu 24 hodin od dvou skupin krys: jedné skupiny (A), které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před kombinací cyklosporin plus orální paclitaxel a druhé skupiny (F), které byl podán samotný cyklosporin orálně jednu hodinu před orálním paclitaxelem.

Obr. 4 je graf ukazující hladiny paclitaxelu ve vzorcích plasmy od dvou skupin krys: jedné skupiny (G) , které byl podán paclitaxel IV 3 hodiny po orální dávce cyklosporinu a druhé skupiny (Η), které byl podán pouze paclitaxel IV.

·· ···· • · · ·· ·· 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9

999999 9 9 9 9999

9 9 9 9 9

9999 9 999 999 99 9

Obr. 5 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné (skupina A), které byl podán pouze radioznačený paclitaxel IV, druhé (skupiny Β), které byl podán pouze radioznačený paclitaxel orálně a třetí skupiny (skupina C), které byl podán radioznačený paclitaxel orálně spolu s dávkou orálního cyklosporinu před nebo ihned po dávce paclitaxelu.

Obr. 6 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od jednotlivých krys ve skupině B (definované podle obr. 5).

Obr. 7 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od jednotlivých krys ve skupině C (definované podle obr. 5).

Obr. 7A je graf ukazující úroveň celkové radioaktivity a nezměněného paclitaxelu detekované ve vzorcích plné krve odebrané od skupiny 10 krys v průběhu 24 hodin, kde uvedené skupině byl podán radioznačený paclitaxel (9 mg/kg) orálně spolu s dávkami orálního cyklosporinu (5 mg/kg) před nebo ihned po dávce paclitaxelu.

Obr. 7B je graf ukazující úroveň celkové radioaktivity a metabolitů paclitaxelu 1, 2 a 3 detekované ve vzorcích plné krve odebrané od skupiny 10 krys definované podle obr. 7A v průběhu 24 hodin.

Obr. 8 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině bylo podáno 10 mg/kg verapamilu jako biodostupnost zvyšujícího agens orálně, druhé skupině byl podán progesteron jako biodostupnost zvyšující agens orálně a třetí skupině byl podán dipyridamol orálně jako biodostupnost zvyšující agens, kde každé skupině byla podána orální dávka stejného biodostupnost zvyšující agens jednu hodinu po orální dávce radioznačeného paclitaxelu.

Obr. 9 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys první skupiny definované s ohledem na obr. 8 (podáno 10 mg/kg verapamilu orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 10 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys druhé skupiny definované s ohledem na obr. 8 (podáno progesteron orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 11 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys třetí skupiny definované s ohledem na obr. 8 (podáno dipyridamol orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

• · 9 99 9

Obr. 12 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině bylo podáno 100 mg/kg verapamilu jako biodostupnost zvyšujícího agens orálně¹, druhé skupině byl podán megestrol acetat (prodávaný jako MEGACE^R Bristol-Myers Squibb Oncology) jako biodostupnost zvyšující agens orálně a třetí skupině byl podán ketokonazol orálně jako biodostupnost zvyšující agens, kde každé skupině byla podána stejná orální dávka stejného biodostupnost zvyšující agens jednu hodinu po orální dávce radioznačeného paclitaxelu.

¹ jak je ukázáno na obr. 12, krysy ve skupině, která dostala vysokou dávku verapamilu nepřežívaly více než asi 8 hodin

Obr. 13 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys první skupiny definované s ohledem na obr. 12 (podáno 100 mg/kg verapamilu orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 14 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys druhé skupiny definované s ohledem na obr. 12 (podán megestrol acetat orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 15 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve

BB ► Β ► Β ΒΒΒ vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys třetí skupiny definované s ohledem na obr. 12 (podán ketokonazol orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 16 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys první skupiny definované s ohledem na obr. 8 (podáno 10 mg/kg verapamilu), od první skupiny definované s ohledem na obr. 12 (podáno 100 mg/kg verapamilu), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 17 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané v průběhu 24 hodin od krys druhé skupiny definované s ohledem na obr. 8 (podán progesteron orálně), od druhé skupiny definované s ohledem na obr. 12 (podán megestrol acetat orálně), od skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně a od skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu.

Obr. 17A je graf ukazující srovnání křivek odpovědi na dávku u skupiny krys, které byl podán cyklosporin orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu se skupinou krys, které byl podán ketokonazol orálně jednu hodinu před nebo ihned po radioznačeném orálním paclitaxelu. Obr. 17B je srovnáním hodnot AUC určených s ohledem na stejné dvě skupiny krys.

ΒΒ ΒΒΒ»

ΒΒ ·

ΒΒΒ ΒΒ ΒΒ Β Β Β

ΒΒΒ Β Β ΒΒΒ

Β Β Β Β * Β Β Β · Β Β Β Β

Β Β Β Β Β Β

ΒΒΒΒ Β ΒΒΒ ΒΒΒ ΒΒ Β

Obr. 18 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině byl podán pouze radioznačený etoposid IV, druhé skupině byl podán pouze radioznačený etoposid orálně a třetí skupině byl podán radioznačený etoposid orálně s dávkou orálního cyklosporinu před nebo ihned po dávce etoposidu, s ordinátovým rozsahem od 0 do 1 ppm etoposidových ekvivalentů plné krve.

Obr. 19 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys podle obr. 18 s ordinátovým rozsahem od 0 do 0,2 ppm etoposidových ekvivalentů plné krve.

Obr. 20 je graf ukazující průměr kumulativní % dávky radioaktivity detekované ve stolici a moči tří skupin krys v průběhu 168 hodin: jedné skupiny krys, které byl podán samotný radioznačený paclitaxel IV, druhé skupiny, které byl podán pouze radioznačený paclitaxel orálně a třetí skupiny, které byl podán radioznačený paclitaxel orálně s cyklosporinem orálně před nebo ihned po dávce paclitaxelu.

Obr. 21 je sloupcový graf ukazující průměrné ppm hodnoty paclitaxelových ekvivalentů detekovaných v krvi a plasmě tří skupin krys definovaných s ohledem na obr. 20 168 hodin (7 dní) po podání paclitaxelu.

Obr. 22 je sloupcový graf ukazující průměrné ppm hodnoty paclitaxelových ekvivalentů detekovaných v různých tkáních {játra, ledviny, varlata a carcass) tří skupin krys definovaných s ohledem na obr. 20 168 hodin (7 dní) po podání paclitaxelu.

• 4 4444 «

4 • 4 · • · 4 • 4444 4

4

4 4

4 4 ··· 4 • 4

4

Obr. 23 je sloupcový graf ukazující průměrné ppm hodnoty paclitaxelových ekvivalentů detekovaných v různých tkáních (sval, slinivka, kost, plíce a seminální váčky) tří skupin krys definovaných s ohledem na obr. 20 168 hodin (7 dní) po podání paclitaxelu.

Obr. 24 je sloupcový graf ukazující průměrné ppm hodnoty paclitaxelových ekvivalentů detekovaných v různých tkáních (mozek, srdce, GI trakt, slezina a prostata) tří skupin krys definovaných s ohledem na obr. 20 168 hodin (7 dní) po podání paclitaxelu.

Obr. 25 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebraných od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině byl podán cyklosporin D orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu, druhé skupině byl podán cyklosporin G orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu a třetí skupině byl podán cyklosporin A orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu.

Obr. 26 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebraných od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině byl podán ketokonazol orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu, druhé skupině byla podána kombinace orální dávky cyklosporinu A a ketokonazolu jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu a třetí skupině byl podán cyklosporin A orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu.

·· · • · ··· · • · ·· ♦

Obr. 27 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebraných od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině byl podán captopril orálně jak dvě hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu, druhé skupině byl podán cyklosporín A jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu a třetí skupině byl podán samotný radioznačený paclitaxel orálně.

Obr. 28 ukazuje profil radioaktivity z HPLC-plasmatických extraktů od krys ze skupiny C definované s ohledem na obr. 5.

Obr. 29 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebraných od čtyř skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné skupině bylo podáno 10 mg/kg cyklosporinu D orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu, druhé skupině bylo podáno 10 mg/kg cyklosporinu F orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu, třetí skupině bylo podáno 5 mg/kg cyklosporinu D orálně jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu a čtvrté skupině bylo podáno 5 mg/kg cyklosporinu F jak jednu hodinu před, tak ihned po orální dávce radioznačeného paclitaxelu.

Obr. 30 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné (skupina A), které byl podán pouze radioznačený docetaxel (Taxotere) IV, druhé (skupiny Β), které byl podán pouze radioznačený docetaxel orálně a třetí skupiny (skupina C), které byl podán radioznačený docetaxel orálně spolu s dávkou orálního cyklosporinu před nebo ihned po dávce paclitaxelu, kde ordináta uvedeného grafu je od 0 - 12.0 průměrných ppm ·· ·

·· ···· • · ···· docetaxelových ekvivalentů.

Obr. 31 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys definovaných v obr. 30, ale s tím, že ordináta uvedeného grafu je od 0 - 2.0 průměrných ppm docetaxelových ekvivalentů.

Obr. 32 je graf ukazující úroveň radioaktivity detekované ve vzorcích plné krve odebrané od tří skupin krys v průběhu 24 hodin: jedné (skupina A), které byl podán pouze radioznačený paclitaxel IV, druhé (skupiny Β), které byl podán pouze radioznačený paclitaxel orálně a třetí skupiny (skupina C), které byl podán radioznačený paclitaxel orálně spolu s dávkou orálního cyklosporinu před nebo ihned po dávce paclitaxelu.

Obr. 33 je graf ukazující hladinu nezměněného radioznačeného paclitaxelu detekovaného ve vzorcích plné krve odebraných od tří skupin krys definovaných s ohledem na obr. 32 1 - 24 hodin po dávce.

Obr. 34 je graf ukazující hladinu nezměněného radioznačeného paclitaxelu detekovaného ve vzorcích plné krve odebraných 0-12 hodin po dávce od krys skupiny A definované s ohledem na obr. 32 a od čtvrté skupiny krys (skupina D), které byl podán radioznačený paclitaxel s dávkou orálního cyklosporinu před a ihned po dávce paclitaxelu, kde ordináta uvedeného grafu je od 0-30 paclitaxel ppm.

Obr. 35 je graf ukazující hladinu nezměněného radioznačeného *

paclitaxelu detekovaného ve vzorcích plné krve odebraných 1-12 hodin po dávce od krys skupiny A definované s ohledem na obr. 32 ·· ···· a od skupiny D definované s ohledem na obr. 34, kde ordináta uvedeného grafu je od 0,000 - 5,000 paclitaxel ppm.

Obr. 36 - 41 jsou schémata postupu pro extrakci a oddělení radioaktivity z kompozitu (homogenizátu) různých orgánů krys skupin A a C, v příslušném pořadí, jak jsou definovány s ohledem na obr.32.

Obr. 42 je graf ukazující hladiny paclitaxelu detekované ve vzorcích plasmy odebraných ve specifických časových intervalech od skupiny deseti krys třetí a čtvrtý den režimu, ve kterém jim byla podávána dvakrát denně orální dávka (5 mg/kg) cyklosporinu a o hodinu později kombinace stejné orální dávky cyklosporinu plus orální paclitaxel (3 mg/kg).

Předkládaný vynález se týká obecně zvýšení orální absorpce a biodostupnosti farmakologický aktivních agens po orálním podání, zejména agens, která jsou slabě absorbována nebo nejsou absorbována vůbec z gastrointestinálního traktu nebo střeva. Preferované provedení vynálezu se týká (a) metody pro zvýšení orální biodostupnosti protinádorových agens, zejména paclitaxelu (nyní prodávaného jako TAX0L^R - Bristol-Myers Squibb Oncology Division) a jeho derivátů; jiných taxanů; semisyntetického analogu paclitaxelu docetaxelu (N-debenzoyl-N-tert-butoxykarbonyl-10-deacetyl paclitaxel), produkovaného pod obchodním názvem TAXOTERE^r Rhone-Poulenc Rorer S.A.; a etoposidu; (b) dávkových forem a kitů pro orální podání protinádorových agens a jiných léků dosud podávaných pouzer parenterálně; a (c) metod pro léčbu pacientů s nádorovým onemocněním takovými orálními dávkovými formami nebo jejich

4 · · » 4 4 4« kombinacemi.

Termín orální biodostupnost nebo biodostupnost po orálním podání jak je zde použit označuje systémovou dostupnost (t.j. krevní/plasmatické hladiny) daného množství léčiva podaného orálně pacientovi.

Paclitaxel je přirozený diterpenový produkt izolovaný z Pacifického tisu (Taxus brevifolia). Je členem taxanové rodiny terpenů. Prvně byl izolován v roce 1971 Wanim et al., (J.Am.

Chem. Soc., 93: 2325, 1971), který charakterizoval jeho strukturu chemickou metodou a rentgenovou krystalografií. Jeden mechanismus jeho aktivity se týká kapacity paclitaxelu vázat se na tubulin, což inhibuje růst nádorové buňky. Schiff et al., Proč. Nati.

Acad. Sci. USA 77: 1561 - 1565, 1980; Schiff et al., Nátuře,

277: 665 - 667, 1979; Kumar, J. Biol. Chem., 256: 10435 - 10441, 1981.

Paclitaxel byl schválen pro klinické použití v léčbě refrakterního ovariálního karcinomu ve Spojených Státech (Markman et al., Yale Journal of Biology and Medicine, 64: 583, 1991; McGuire et al., Ann. Inter. Med. 111: 273, 1989). Je účinný pro chemoterapii několika druhů neoplasmat včetně nádorů prsu (Holmes et al., J. Nat. Cancer Inst., 83: 1797, 1991) a byl také schváůen pro léčbu rakoviny prsu. Je potenciálním kandidátem pro léčbu rakoviny kůže (Einzing et al., Proč. Am. Soc. Clin. Oncol.,

20:46) a karcinomů hlavy a krku (Forastire et al., Sem. Oncol., 20:56, 1990). Sloučenina také vykazuje potenciál pro léčbu onemocnění polycystických ledvin (Woo et al., Nátuře, 368: 750, 1994) plicních karcinomů a malarie.

·· ···· • 9 · » 999 9 9

9999 ♦

Paclitaxel je pouze málo rozpustný ve vodě a to vytváří významný problém při vývoji vhodných injektovatelných a infusních formulací využitelných pro protinádorovou chemoterapii. Některé přípravky paclitaxelu pro IV infúse byly vyvinuty za použití CREMOPHORE EL™ (polyethoxylovaný ricinový olej) jako nosiče léčiva z důvodů nerozpustnosti paclitaxelu ve vodě. Například, paclitaxel použitý v klinických testech pod ochranou NC1 byl formulován v 50% CREMOPHORE EL™ a 50% dehydratovaném alkoholu. CREMOPHORE EL™ nicméně, pokud je podán intravenosně, je sám o sobě toxický a produkuje vasodilataci, namáhavé dýchání, letargii, hypotensi a smrt u psů. Soudí se, že je také odpovědný za alergický typ reakce pozorované v průběhu podání paclitaxelu.

Při pokusech o zvýšení rozpustnosti paclitaxelu a při vývoji bezpečnějších klinických formulací byly studie zaměřeny na syntesu analogů paclitaxelu, ve kterých je 2' a/nebo 7 - pozice derivatizována skupinami, které by mohly zvyšovat rozpustnost ve vodě. Tyto pokusy daly prodrug sloučeniny, které jsou více rozpustné ve vodě než původní sloučenina a které vykazují cytotoxické vlastnosti po aktivaci. Jedna významná skupina takových prodrug zahrnuje 2'-onium sole paclitaxelu a docetaxelu, zejména 2'-methylpyridinium mesylate (2'-MPM) sole.

Paclitaxel je velmi špatně absorbován pokud je podán orálně (méně než 1%); viz Eiseman et al., Second NCI Workshop on Taxol and Taxus (Říjen 1992); Stuffness et al., v Taxol Science and Applications (CRC Press 1995). Eiseman et al. ukazuje, že paclitaxel má biodostupnost 0% po orálním podání a Stuffness et al. popisuje, že orální dávkování paclitaxelu se nezdá možné, protože nebyl nalezen žádný důkaz protinádorové aktivity po orálním podání více než 160 mg/kg/den. Navíc, žádná účinná ···· • · * « <·

• ··· metoda nebyla vyvinuta pro umožnění účinného orálního podání paclitaxelu (t.j. metoda zvyšující orální biodostupnost paclitaxelu) nebo jiných orálních taxanů nebo analogů paclitaxelu jako je docetaxel, které vykazují protinádorovou účinnost. Z tohoto důvodu nebyl dosud paclitaxel podáván orálně lidským pacientům, a určitě ne v průběhu léčby onemocnění citlivých na paclitaxel.

Docetaxel se stal komerčně dostupný jako TAXOTERE^R v parenterální formě pro léčbu rakoviny prsu. Dosud nebyl ve vědecké literatuře žádný odkaz na orální absorpci docetaxelu u zvířat nebo u pacientů.

Etoposid je semisyntetický derivát podofylotoxinu a je používán pro léčbu jistých novotvarů, zejména karcinomů ze zárodečných buněk (např. testikulárních nádorů) a malobuněčných nádorů plic (Loehrere, Sem. One. 19, č. 6, supp. 14, str. 48 52, 1992). Je dostupný v orální dávkovači formě (VEPESID^R eps., Bristol-Myers Squibb Oncology), ale není důsledně dobře absorbován orálně (průměrná hodnota orální biodostupnosti pro etoposid kapsle je přibližně 50%).

Cyklosporiny jsou skupinou nepolárních cyklických oligopeptidů (některé z nich mají imunosupresivní aktivitu) produkovaných rodem Topycladium, včetně, např. Topycladium inflatum Gams (dříve označovaného jako Trichoderma polysporum), Topycladium terricola a jinými fungi imperfecti. Hlavní složka, cyklosporin A (cyklosporin nebo CsA) byl identifikován spolu s několika dalšími menšími metabolity, například cyklosporiny B až Z, z nichž některé vykazují významně menší imunosupresivní aktivitu než cyklosporin A. Bylo také připraveno množství syntetických a <· semisyntetických analogů. Viz obecně Jegorov et al.,

Phytochemistry, 38: 403 - 407 (1995). Předkládaný vynález zahrnuje přirozená, semisyntetická a syntetická analoga cyklosporinů.

Cyklosporiny jsou neutrální, lipofílní, cyklické undekapeptidy s molekulární hmotností okolo 1200. Jsou používány orálně nebo intravenosně jako imunosupresiva, primárně pro orgánové transplantace a jisté jiné stavy. Cyklosporiny, zejména cyklosporin (cyklosporin A) jsou známé jako inhibitory P-glykoproteinové efluxní pumpy, stejně jako jistých P450 degradativních enzymů, ale dosud nebyl vyvinut žádný účinný režim pro klinickou aplikaci této vlastnosti z hlediska klinické a komerční proveditelnosti a regulačního schválení.

Z mechanického úhlu pohledu má orálně podaný cyklosporin potenciál inhibovat P-glykoproteinovou pumpu v horní části tenkého střeva, které je místem, kde je většina léčiv absorbována. Při intravenosním podání léčiva, které je rychle metabolizováno jako cyklosporin, není možné, aby se objevilo intaktní v té části střeva, ve které jsou léčiva normálně absorbována. Po parenterálním podání je cyklosporin vylučován játry do žluči a střeva distálně od této oblasti optimální absorpce. Jedním z překvapivých objevů tohoto vynálezuje to, že imunosuprese pozorovaná u jistých cyklosporinů není složitě vázána na zlepšení orální biodostupnosti terapeutického agens. Tak, cyklosporin F zvyšuje orální biodostupnost paclitaxelu ačkoliv, podle zpráv v literatuře, nevykazuje imunosupresivní aktivitu. Stewart et al., Transplantation Proceedings 20: (Supp. 3) 989 - 992 (1988); Granelli - Piperno et al., Transplantation, 46:53S - 60S (1988).

·· ··♦· • · «· · ··· »

*·

Ketokonazol je široce používaný antifugální derivát imidazolu, který byl také v určitém rozsahu používán v léčbě karcinomu prostaty. U ketokonazolu bylo ukázáno, jako jedna z jeho aktivit, zvrácení MDR u vysoce resistentních lidských KB karcinomových buněk (Siegsmund et al., J. Urology, 151: 485 - 491, 1994), ale také inhibuje cytochrom P450 léčiva metabolizující enzymy.

Nyní bylo objeveno, že mnoho farmaceutických agens se špatným profilem orální absorpce může být účinně podáno orálně s dostatečnou systémovou absorpcí pro -vykázání hladin terapeutické aktivity, pokud jsou uvedená agens podána orálně společně s orální dávkou jistých cyklosporinů nebi jiných agens, o kterých je známo, že inhibuji mnohotnou lékovou resistenci, transportní aktivitu pro léčiva P-glykoproteinové intracelulární pumpy, jako jsou jistá biodostupnost zvyšující agens, jejichž schopnost inhibovat P-glykoproteinový transport nebyla doposud určena. Dalším překvapivým objevem našeho vynálezu je to, že za jistých podmínek vede orální podání k výhodnějšímu farmakokinetickému profilu, lepší penetraci do tkání a většímu distribučnímu objemu cílového terapeutického agens.

Ve studiích na zvířatech jsme pozorovali, že jistá agens suprivující mnohotnou lékovou resistenci, jako je cyklosporin a ketokonazol, pokud jsou podána orálně ihned po a/nebo před léky jako je paclitaxel a etoposid, zvyšují absorpci dalšího léčiva ze střeva na neočekávaný a překvapivý stupeň vedoucí k dosažení terapeutické hladiny. Nicméně, není zcela jasné, zda jsou tyto pozorované výsledky způsobeny supresí P-glykoproteinové pumpy.

Jiné možné vysvětlení pozorované zvýšené biodostupnosti paclitaxelu a etoposidu je, že může existovat interakce na úrovni ·· 444* · Λ» · * · · φ « 4 · · 4 ’ « · >·· · «44444 J ζ * 4 4 léčivo metabolizujících enzymů pro cyklosporin a paclitaxel. Je známo, že obě léčiva jsou rychle metabolizována systémem cytochromu P450 (např. P450 3A), který je koncentrován v játrech stejně jako v tenkém střevě. Je možné, že cyklosporin, který byl podán jako první může inhibovat tyto enzymy, takže paclitaxel, který je nepolární a lipofilní, může být absorbován. Za absence této lokální inhibice může být paclitaxel metabolizován na více polární metabolity, které nemohou být přeneseny přes slizniční buňky. Selhání pro demonstraci farmakokinetických interakcí mezi cyklosporinem a paclitaxelem, když byl cyklosporin podán 3 hodiny před podáním IV paclitaxelu naznačuje, místem interakce bylo lumen střeva. Ani toto teoretické vysvětlení nevysvětluje náš překvapivý objev, že jisté inhibitory P-glykoproteinu (např. cyklosporiny a ketokonazol) zvyšují orální biodostupnost specifických cílových léčiv na vysoký stupeň, zatímco jiná agens, o kterých je známo, že jsou aktivní inhibitory P-glykoproteinu vykazují malou aktivitu jako posilovače orálníé absorpce pro stejná cílová léčiva.

Tato teoretická inhibice střevního metabolismu cílového agens by měla mít malý nebo žádný účinek na zvýšení systémové hladiny v krvi, pokud je cílové agens podáno intravenosně. Kromě toho, protože primárním účinkem orální absorpci zvyšujících agens může být lokální účinek ve střevním lumen, měly by být subterapeutické dávky účinné v dosažení požadovaného účinku. Toto je významná úvaha v případě biodostupnost zvyšujících agens jako jsou cyklosporiny, které mají silnou imunosupresivní aktivitu a mohou způsobit problémy toxicity, pokud jsou podány ve vysokých dávkách. Naše pozorování, že neimunosupresivní cyklosporiny, jako je cyklosporin F, mohou také účinkovat jako orální biodostupnost zvyšující agens, má velkou klinickou hodnotu.

Β· ···· • · · • · · • · · · ·

9

Je důležité uvést, že zatímco poskytujeme hypotesy o mechanismu účinku našeho vynálezu, aktuálně neznáme mechanismus (mechanismy) odpovědné za překvapivé objevy zde uváděné; toto nebrání odborníkům v praktickém provádění popsaného vynálezu.

Metoda vynálezu pro zvýšení orální biodostupnosti cílových terapeutických agens se špatnou orální biodostupnosti (průměrná nebo střední biodostupnost 50% nebo méně) obsahuje orální podání orální absorpci nebo biodostupnost zvyšujícího agens savčím pacientům (zvířatům nebo lidem) simultáně s, nebo před, nebo jak simultáně s tak před orálním podáním pro zvýšení kvantity a trvání absorpce intaktního cílového agens do krevního řečiště.

Orálně podaná biodostupnost zvyšující agens, která mohou být použita podle vynálezu zahrnují,ale nejsou omezena na následuj ící:

Cyklosporiny, včetně cyklosporinů A až Z, ale zejména cyklosporin A (cyklosporin), cyklosporin F, cyklosporin D, dihydro cyklosporin A, dihydro cyklosporin C, acetyl cyklosporin A, PSC-833, SDZ-NIM 811² (oboje od Sandoz Pharmaceutical Corp.) a příbuzné oligopeptidy produkované druhy v rodu Topycladium. Struktury cyklosporinů A-Z jsou popsány v tabulce 1, níže.

Antifugální přípravky - ketokonazol

Kardiovaskulární léčiva - MS-209 (od BASF), amiodaron, nifedipin, reserpin, quinidin, nicardipin, kyselina ethacrynová, propafenon, reserpin, amilorid

Antimigrenosní přirozené produkty - námelové alkaloidy

4» 4444

Antibiotika - cefoperazon, tetracyklin, chloroquin, fosfomycin

Antiparasitika - ivermectin

Léky narušující mnohotnou lékovou resistenci - VX-710 a VX-853 (Vertex Pharmaceutical Incorporated)

Inhibitory tyrosin kinasy - genistein a příbuzné isoflavonoidy, quercetin

Inhibitory protein kinasy C - calphostin

Induktory apoptosy - ceramidy

Agens aktivní proti endorfinovým receptorům - morfin, morfin antagonisté, jiné opiáty a antagonisté opiátů včetně (ale nejenom) naloxonu, naltrexonu a nalmefenu.

Třída orálně podávaných cílových terapeutických agens, jejichž orální absorpce je zvýšena biodostupnost zvyšujícím agens zahrnuje, ale není omezena na následující:

Paclitaxel, jiné taxany a deriváty a proléčiva všech uvedených, zejména jejich 2'-MPM sole a jiné 2'- methylpyridinium sole.

Jiná chemoterapeutická agens, která mají špatnou nebo vysoce variabilní orální biodostupnost včetně etoposidu, camtothecinu, CPT-ll (Pharmacia - Upjohn), topotecanu (SmithKline Beecham), doxorubicinu, vincristinu, daunorubicinu, mitoxantronu a ·* ·«·· kolchicinu, všechna, o kterých se soudí, že jsou ovlivněna P-glykoproteinovým efluxem.

Jiná léčiva, u kterých není ukázán vztah k P-glykoproteinu, ale která se mohou stát orálně absorbovatelná za přítomnosti inhibitorů P-glykoproteinu ve střevě, včetně gancicloviru, foscarnetu, campthothecinu a derivátů campthothecin.

² SDZ-NIM 811 je (me-Ile-4)-cyklosporin, antivirový, neimunosupresivní cyklosporin »· · • · · * · · φ · φ * φφφφ * φ

φφφ

ΦΦ φφφφ • φ φ φ φφ« φ·

Tabulka 1

Cyklosporiny A-Z

CHťCBjJj

Cyclosporin	aminokyseliny
Cy-	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11
CyA	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyB	Mebmt	Ala	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyC	Mebmt	Thr	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyO	Mebmt	Val	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	MeLeu	MeVal
CyE	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	Val
CyF	CB'	Abu	Sar	MeLeu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyG	Mebmt	Nva	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyH	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	D-Mev
Cyl	Mebmt	Val	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Leu	MeVal
CyK	ter	Val	Sar	Meleu	Val	Meleu.	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
Cyl	Bmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyM	Mebmt	Nva	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyN	Mebmt	Nva	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	leu	MeVal
CyO	Meleu	Nva	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyP	Bmt	Thr	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyQ	Mebmt	Abu	Sar	Val	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyR	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Leu	Ala	D-Ala	Meleu	leu	MeVal
CyS	Mebmt	Thr	Sar	Val	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyT	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	O-Ala	Meleu	leu	MeVal
CyU	Mebmt	Abu	Sar	Meleu	Val	leu	Ala	D-Ala	MeLeu	Meleu	MeVal
CyV	Mebmt	Abu	Sar	MeLeu	Val	MeLeu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyW	Mebmt	Thr	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	Val
CyX	Mebmt	Nva	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Leu	Meleu	MeVal
CyY	Mebmt	Nva	Sar	Meleu	Val	Leu	Ala	O-Ala	Meleu	Meleu	MeVal
CyZ	MeArnoo octyucid	Abu	Sar	Meleu	Val	Meleu	Ala	D-Ala	Meleu	Meleu	MeVal

·· ···· • · • ♦ ···

Rozsah dávky biodostupnost zvyšujícího agens, které bude podáno spolu s cílovým agens podle vynálezu je okolo 0,1 až 15 mg/kg tělesné hmotnosti pacienta. Společným podáním biodostupnost zvyšujícího agens je míněno v podstatě simultánní podání s cílovým agens {buď mméně než 0,5 hodiny před, nebo méně než 0,5 hodiny po nebo spolu s), od asi 0,5 do asi 24 hodin před podáním cílového agens nebo oboje, t.j. s jednou nebo více dávkami stejného nebo různých biodostupnost zvyšujících agens podaných alespoň 0,5 hodin před a jednou dávkou podanou v podstatě simultáně (buď společně s nebo ihned po) cílovým agens. Dále, společným podáním je míněno podání více než jedné dávky cílového agens v průběhu 24 hodin po podání biodostupnost zvyšujícího agens, jinými slovy, biodostupnost zvyšující agens nemusí být znovu podáno před nebo s každým podáním cílového agens, ale může být podáno intermitentně v průběhu léčby.

Dávkový rozsah orálně podaného cílového agens se bude velmi lišit léčivo od léčiva na základě jeho terapeutického indexu, požadavkům léčeného stavu, stavu subjektu a tak dále. Metoda podle vynálezu umožňuje podat paclitaxel orálně v rozsahu od asi 20 mg/m² do asi 1000 mg/m² (vzhledem k povrchu těla pacienta) nebo od asi 2-30 mg/kg (vzhledem ke hmotnosti pacienta) jako jednotlivou nebo rozdělenou (2 - 3) denní dávky, a udržovat plasmatickou hladinu paclitaxelu u lidí v rozsahu 50 - 500 ng/ml po prodlouženou časovou periodu (např. 8-12 hodin) po každé orální dávce. Tyto hladiny jsou alespoň srovnatelné s hladinami dosaženými při 96 IV hodinové infusní terapii taxolem (která způsobuje značné nepohodlí pacientovi, diskomforžt, ztrátu času, potenciální infekci atd.). Navíc, takové plasmatické hladiny paclitaxelu jsou více než dostatečné pro poskytnutí požadovaných farmakologických aktivit cílového léku, t.j. pro inhibici ·· ···· rozpojení tubulinu (která se vyskytuje při hladinách okolo 1 μΜ, nebo okolo 85 ng/ml) a inhibici proteinové isoprenylace (která se vyskytuje při hladinách okolo 0,03 μΜ, nebo okolo 25 ng/ml), které jsou přímo odpovědné za jeho protinádorové účinky inhibici funkce onkogenů a jiných signálních proteinů transdukce, které hrají hlavní roli v regulaci buněčného růstu.

V některých případech může být vhodné podat subjektu vyšší iniciální zaváděcí dávku cílového agens pro dosažení peakové krevní hladiny, a potom následuje nižší udržovací dávka.

Dvě nebo více různých biodostupnost zvyšujících agens a/nebo dvě nebo více různých cílových agens může být podáno dohromady, alternativním způsobem nebo intermitentně ve všech různých aspektech metody podle vynálezu.

Předkládaný vynález také obsahuje metody pro léčbu savčích pacientů trpících rakovinou, tumory, Kaposhiho sarkomem, malignitami, sekundární nekontrolovatelnou proliferaci tkáně po tkáňovém poškození, a mnoha jinými onemocněními citlivými na paclitaxel, taxany, docetaxel, etoposid, jejich proléčiva a deriváty, paclitaxel 2'-MPM a docetaxel 2'-MPM orálně podávanými dávkovými formami obsahujícími jedno nebo více z těchto agens. Z mnoha typů rakoviny, které mohou zejména účinně léčeny orálním paclitaxelem, docetaxelem, jinými taxany a jejich proléčivy a deriváty, sem patří hepatocelulární karcinom a jaterní metastasy, karcinomy zažívacího traktu, slinivky a plic. Příkladem nenádorových stavů, které mohou být účinně léčeny těmito aktivními agens podanými orálně podle předkládaného vynálezu jsou sekundární nekontrolovatelný buněčný růst a proliferace po tkáňovém poškození, polycystická choroba ledvin a malaria, včetně ·· · • · · • *··· • · ♦ ··· · ··· · • · ·· * chloroquin- a pyrimetamin- resistentních malarických parasitů (Pouvelle et al., J. Clin. Invest., 44; 413 - 417, 1994).

Protinádorová agens, která byla doposud podávána pouze parenterálně mohou nyní být podávána orálně podle vynálezu a dostatečnou biodostupnosti pro poskytnutí farmakologický aktivních koncentrací v krvi, které budou zejména účinné v léčbě pacientů s primárními tumory a metastasamy. Aktivní sloučeniny budou penetrovat přes stěnu střevní v důsledku předchozího a/nebo konkomitantního podání MDR inhibitorů nebo jiných biodostupnost zvyšujících látek a budou rychle vychytávány do portální cirkulace, což poskytne vyšší lokální počáteční koncentraci chemoterapeutického agens v játrech (mnohem vyšší lokální koncentraci, než je nyní dosažena IV infusní terapií), než v celkové systémové cirkulaci nebo ve většině jiných orgánů v sedmi dnech. Kromě toho, mělo by být zmíněno, že vysoké hladiny paclitaxelu v játrech po orálním podání se nemusí odrážet ve zvýšené plasmatické hladině vzhledem k efektu prvního průchodu játry. Metoda podle vynálezu, vzhledem k selektivní produkci vysokých krevních koncentrací protinádorového agens, je zejména hodnotná pro léčbu nádorů jater (např. hepatocelulárního karcinomu a jaterních metastas), gastrointestinálních nádorů (např. tlustého střeva, konečníku) a plicních nádorů.

Obdobně, po orálním podání podle předkládaného vynálezu jsou nacházeny (podle analýzy tkáňové distribuce) vysoké hladiny paclitaxelu po dvaceti čtyř hodinách v gastrointestinálním traktu, slinivce a plicích ve srovnání se systémovou cirkulací a většinou jiných orgánů. Tento fakt činí orálně podávaný paclitaxel hodnotným pro léčbu nádorů Gl traktu, slinivky a plic.

• 4 *

Obr. 21-24 jsou zejména pozoruhodné a překvapivé. Náš vynález, v jistých případech, poskytuje metodu pro dosažení srovnatelných a někdy vyšších lokálních tkáňových koncentrací paclitaxelu při orálním podání než při intravenosním podání. Toto odpovídá vyššímu distribučnímu objemu terapeutického agens.

Navíc, orální podání biodostupnost zvyšujícího agens před nebo ihnad po cílovém agens produkuje {v případě cyklosporinu a paclitaxelu, viz. obr. 20) vyšší koncentraci cílového agens v moči než IV podání. Toto by mělo vytvořit orální ko-podání biodostupnost zvyšujícího agens s cílovým agens léčbou volby u pacientů s tumory nebo metastasami v genitourinárním traktu.

Kromě vyšší lokální koncentrace aktivních složek v játrech, než byla dříve dosažena, je plasmatická a tkáňová distribuce aktivního cílového agens podaného orálně s vhodným biodostupnost zvyšujícím agens jak je poskytnuto v předkládaném vynálezu je pozoruhodně překvapivě podobná té, která je pozorována při IV podání. Serie studií s pokusnými zvířaty ukázaly, že plasmatické hladiny v rovnovážném stavu paclitaxelu byly dosaženy při orálním společném podání s CsA třetí den režimu. Hladiny cílového agens dosažené v rovnovážném stavu byly srovnatelné s hladinami dosaženými u pacientů 96-hodinovou infusí paclitaxelu. 27% stupeň odpovědi byl nalezen u pacientů selhávajících na taxany s metastatickým karcinomem prsu léčeným kontinuální 96-hodinovou infůzí každé tři týdny (Seidman et al., J. Clin. Oncol. 14: 1877, 1996). Soudí se, že obdobné výsledky mohou být dosaženy léčebnými metodami podle předkládaného vynálezu, bez diskomfortu, nepohodlí a rizik prolongovaných IV infusí.

Navíc, a dosti signifikantně, eliminační fáze koncentrace paclitaxelu a jiných protinádorových agens uvedených výše v krvi, ·· · • · · • · · • ·· · · .:.. :

pokud jsou podána orálně jak je zde poskytnuto, je přibližně stejná jako je ta, která je dosažena při IV podání a tyto vysoké, terapeuticky účinné hladiny mohou být udržovány po asi 8-12 hodin po každém podání. Zvýšení vylučování léčiva močí po orálním podání s CsA nepodporuje jenom zvýšená orální absorpce paclitaxelu, ale také poskytuje možnost dopravení většího množství léčiva do genitourinárního traktu pro léčbu nádorů.

Orální dávkové formy cílových agens, jejichž biodostupnost je zvýšena společným podáním s biodostupnost zvyšujícími agens mohou být ve formě běžných tablet, kapslí,kapletů, želatinových kapslí, pilulek, tekutin (např. roztoků, suspenzí nebo elixírů), lozengů a v jakékoliv jiné orální dávkové formě ve farmaceutickém oboru známé. Tekuté přípravky mohou obsahovat například paclitaxel nebo jiné taxany ve vehikulu obsahujícím CREMOPHORE EL nebo jiný polyethoxylováný ricinový olej, alkohol a/nebo polyethoxylovaný sorbitan monooleat (např. TWEEN^R 80, ICI Americas, lne.) . Každá dávková forma obsahuje účinné množství cílového agens (např. účiné protinádorové nebo protineoplastické množství protinádorového nebo protineoplastického agens) a farmaceuticky inertní přísady, např. běžné exčipienty, vehikula, plnidla, pojivá, desintegrans, rozpouštědla, solubilizační agens, sladidla, barviva a jakékoliv jiné inaktivní přísady, které jsou pravidelně obsaženy ve farmaceutických dávkových formách pro orální podání. Mnoho takových dávkových forem a orálních vehikul ihned po vyjmenování jejich inaktivních přísad je uvedeno v Remington's Pharmaceutical Sciences, 17. vydání (1985). Každá dávková forma také obsahuje farmaceuticky účinné množství, například účinného antineoplastického nebo tumor redukujícího agens jednoho z cílových léčiv.

·· ···· • · • · · » ····

Přesné množství každého cílového léčiva v orálních dávkových formách se bude lišit podle věku, hmotnosti, choroby a stavu pacienta. Například, dávková forma paclitaxelu může obsahovat dostatečné množství paclitaxelu pro poskytnutí denní dávky okolo 20 - 1000 mg/m² (vzhledem k povrchu těla pacienta) nebo okolo 2 30 mg/kg (vzhledem k tělesné hmotnosti pacienta) v jednotlivé nebo rozdělené (2 - 3) denní dávce. Orální dávková forma etoposidu může obsahovat dostatečné množství etoposidu pro poskytnutí denní dávky okolo 20 - 200 mg/m² (vzhledem k průměru nebo mediánu povrchu těla pacienta) v jednotlivé nebo rozdělené (2 - 3) denní dávce.

Jak již bylo ukázáno, jistá cílová agens jsou komerčně dostupná v orálních dávkových formách, i přes jejich relativně slabou nebo nepravidelnou orální biodostupnost. Například jsou dostupné VEPESID^R kapsle obsahující 50 mg etoposidu.

Při stanovení léčebných protokolů pro jednotlivé pacienty léčené orálními, cílové léčivo obsahujícími dávkovými formami podle vynálezu je nezbytné počítat se zvýšenou biodostupnost! poskytnutou společným a/nebo předchozím podáním biodostupnost zvyšujících agens. Například, ačkoliv dávkové množství VEPESIDu kapslí doporučované výrobcem pro léčbu malobuněčného karcinomu plic je dvojnásobek IV dávky zaokrouhlený na nejbližších 50 mg umožňuje zvýšená biodostupnost etoposidu poskytnutá pre a/nebo v podstatě společným podáním biodostupnost zvyšujících agens jako jsou cyklosporiny použití významně nižšího dávkování orálního etoposidu za poskytnutí stejných účinných krevních hladin léčiva s delším trváním a stabilitou účinku a při nulovém zvýšení (a snad i snížení) toxických vedlejších účinků. Při orálním podání je možné se vyhnout vysokým peakovým krvním hladinám, které jsou ·· 9999 ·· 9

9 9

9 9 • 99« ·

9999 · • 9

999

9

9

999 odpovědné za některé typy toxicity. Podle našich experimentálních dat (viz obr. 18 a 19 a tabulku 6), která ukazují, že orální absorpce etoposidu je v pdstatě úplná (96%) za přítomnosti cyklosporinu, by měl být rozsah denní dávky etoposidu v léčbě nádorů varlat okolo 50 - 100 mg/m²a v léčbě malobuněčného karcinomu plic okolo 35 - 50 mg/m², vzhledem k povrchu těla pacienta.

Dávkovači režimy pro léčebnou metodu podle předkládaného vynálezu, například, pro léčbu na paclitaxel citlivých onemocnění orální dávkovou formou paclitaxelu podanou společně s biodostupnost zvyšujícím agens, mohou být upravovány podle charakteristik pacienta a stavu choroby. Preferované dávkové režimi pro podání orálního paclitaxelu jsou (a) denní podání 1 3 stejných dávek pacientovi, kde tyto dávky poskytují okolo 20 1000 mg/m² (vzhledem k povrchu těla pacienta), kde uvedené denní podání pokračuje 1-4 následující dny po každé 2-3 týdny, nebo (b) podání jeden den v týdnu každý týden. První režim je srovnatelný s použitím 96-hodinové infuse paclitaxelu každé 2-3 týdny, což je režim, který někteří považují za preferovaný režim IV léčby. Preferovaný dávkový režim pro orální podání etoposidu spolu s biodostupnost zvyšujícím agens je denní podání 1-3 stejných dávek pacientovi, kde tyto dávky poskytují okolo 50 - 100 mg/m² (vzhledem k povrchu těla pacienta) v léčbě pacienta s testikulárním nádorem a asi 35 - 50 mg/m² jako denní dávku v léčbě pacienta s malobuněčným karcinomem plic, kde uvedené denní podání pokračuje 5-21 dní v obou případech a s periodou 2-3 týdny mezi každou sérií léčby.

Orální podání silných chemoterapeutických agens podle vynálezu může aktuálně snižovat toxické vedlejší účinky v mnoha případech

··· ··· ·· ···· ♦ · _Λ • ··· ♦ • · >· · ve srovnání s nyní používanou IV terapií. Spíše než produkování náhlých a rychle rostoucích hladin koncentrací v krvi jak je tomu v případě IV infusí produkuje absorpce aktivního agens přes stěnu střevní (navozená biodostupnost zvyšujícím agens) pomalejší nárůst hladin v krvi a stabilní, rovnovážné udržování těchto hladin v nebo poblíž ideálního rozsahu po dlouhé časové období.

Podle jiného aspektu vynálezu jsou poskytnuty orální dávkové formy, které obsahují přesné množství alespoň jednoho biodostupnost zvyšujícího agens a alespoň jedno cílové agens. Například, takové dávkové formy se mohou skládat z tablet, kapslí, kapletů, želatinových kapslí, pilulek, tekutin, lozengů a jakýchkoliv jiných běžných orálních dávkových forem obsahujících jako aktivní složky účinné orální biodostupnost zvyšující množství protinádorového nebo antineoplastického agens, stejně jako vhodné inaktivní složky. Jeden takový kombinovaný produkt obsahuje od asi 0,1 do 15 mg/kg jednoho nebo více z cyklosporinů A, D, C, F a G, dihydro CsA, dihydro CsC a acetyl CsA spolu s asi 20 až 1000 mg/m² (vzhledem k průměrnému povrchu těla pacienta) paclitaxelu, docetaxelu, jiných taxanů nebo derivátů paclitaxelu a docetaxelu jako je paclitaxel 2'-MPM nebo docetaxel 2'-MPM. Jiné takové dávkové formy obsahují od 0,1 do 15 mg/kg cyklosporinů nebo cyklosporinů D nebo F spolu s 20 mg/m² až 200 mg/m² etoposidu.

Společné podání biodostupnost zvyšujících agens s cílovými léčivy navozuje nejenom orální biodostupnost těchto agens, ale také umožňuje jejich použití v léčbě nádorů v místech vysoce chráněných MDR, např. varlatech a mozku. Jiným aspektem předkládaného vynálezu tak je metoda pro dopravení protinádorových léčiv do nádorových míst chráněných MDR ·· « • · * • · • 9

• ·

prostřednictvím společného orálního podání biodostupnost zvyšujících agens a protinádorových agens, což umožňuje léčbu mozkových nádorů jako je glioblastoma multiforme.

Ještě jiným aspektem předkládaného vynálezu je metoda pro dodání aktivního metabolitů paclitaxelu do místa choroby v terapeutických hladinách pro léčbu na paclitaxel citlivých chorob. Hlavní in vivo metabolity paclitaxelu byly identifikovány, zejména následující hydroxylované paclitaxelové metabolity A, B a C:

AcO \

N

Pl <

A: R^H, R₂=OH; B: R^OH, R₂=H; C: R^OH, R₂=OH (Paclitaxel: R^H, R₂=H)

V jistých in vitro testech bylo objeveno, že metabolit B ukázaný výše (v literatuře také označovaný jako metabolit M4) má ·· Β • · * ·<?

» vyšší terapeutický index (poměr toxické koncentrace ku účinné koncentraci) než paclitaxel na některé lidské nádorové buněčné linie. Vynález pravděpodobně umožňuje podání vyššího množství metabolitu B a jiných aktivních metabolitů paclitaxelu do místa nádoru, protože po orálním podání prochází všechen podaný paclitaxel játry a podléhá metabolisování v jaterních mikrosomech, což vede k nárůstu každého metabolitu v systémové cirkulaci vzhledem k hladině dosažené při IV podání.

V dalším aspektu se vynález týká kitů pro použití v léčbě savčích pacientů trpících stavy citlivými na jakékoliv farmaceuticky aktivní cílové agens, jehož orální absorpce a biodostupnost je zvýšena biodostupnost zvyšujícími agens. Tyto kity obsahují jednu nebo více orálních dávkových forem alespoň jednoho biodostupnost zvyšujícího agens a jednu nebo více orálních dávkových forem alespoň jednoho cílového agens, nebo jednu nebo více dávkových forem, které obsahují oboje.

Jako ilustrace, kit podle vynálezu může obsahovat jednu nebo více tablet, kapslí, kapletů, želatinových kapslí nebo kapalných přípravků obsahujících cyklosporin nebo ketokonazol, a jednu nebo více tablet, kapslí, kapletů, želatinových kapslí nebo kapalných přípravků obsahujících paclitaxel nebo etoposid v dávkovém množství v rozsahu popsaném výše. Takové kity mohou být použity v nemocnicích, na klinikách, v ordinacích lékaře nebo doma u pacienta pro usnadnění společného podání biodostupnost zvyšujících a cílových agens. Kity by také měly obsahovat vloženou vytištěnou informaci o dávkování pro společné podání biodostupnost zvyšujících a cílových agens.

Jednotlivé kity mohou také obsahovat kombinace různých

Q 4 4

4 4 • 4 4444 biodostupnost zvyšujících agens a/nebo kombinace cílových agens. Například, kit může obsahovat orální dávkové formy příslušně obsahující cyklosporin a ketokonazol jako biodostupnost zvyšující agens se samotným paclitaxelem jako cílovým agens nebo s kombinací paclitaxelu a jiného protinádorového léčiva. Druhé cílové agens by mělo být (podobně jako paclitaxel) léčivo, které vykazuje špatnou orální biodostupnost, ale při společném podání s biodostupnost zvyšujícím agens může být dosaženo terapeuticky účinných krevních hladin po orálním podání. Cílové agens může koexistovat s biodostupnost zvyšujícím agens ve stejné dávkové formě nebo může být v separátní dávkové formě.

Následující příklady ilustrují různé aspekty vynálezu a demonstrují neočekávané, velmi zásadní zvýšení dosažené v orální absorpci cílového agens. Tyto příklady, nicméně, nejsou míněny jako jakékoliv omezení vynálezu nebo jako výčet specifických biodostupnost zvyšujících nebo cílových agens, rozsahů dávek, testovacích postupů nebo jiných parametrů, které musí být výlučně použity v provedení vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Osmnáct (18) zdravých Sprague Dawley krys o hmotnosti od 225 do 275 gramů a přibližně 6-8 týdnů staré bylo náhodně rozděleno do tří skupin o šesti zvířatech. První skupina šesti krys dostala jedno IV podání paclitaxelu v dávce 9 mg/kg. Druhá skupina dostala jednu orální dávku paclitaxelu 9 mg/kg. Třetí skupina dostala jednu orální dávku cyklosporinu 5 mg/kg a o hodinu později dostala stejná skupina orální dávku 5 mg/kg cyklosporinu a 9 mg/kg paclitaxelu.

Krevní vzorky byly odebrány z ocasní vény každé krysy 0,5, 1,

2, 3, 4 a 6 hodin po dávce paclitaxelu. V případě IV ošetřených krys z první skupiny byl odebrán další vzorek krve osm hodin po dávce paclitaxelu. Jednotlivé vzorky byly centrifugovány a sérum bylo separováno. Pro každý časový interval bylo šest vzorků na skupinu složeno za vzniku jednoho representativního vzorku. Všechny vzorky byly testovány na nezměněný paclitaxel LC/MS s nízkým limitem kvantifikace 50 pg/ml.

Výsledky studie jsou graficky znázorněny na obr. 1 a 2. Obr. 1 srovnává všechny tři skupiny krys, zatímco obr. 2 srovnává pouze druhou a třetí skupinu, které dostaly orální paclitaxel. Můžeme pozorovat, že za nepřítomnosti cyklosporinu byla biodostupnost paclitaxelu v séru menší než 1%, ale vzrostla na 6 - 7% ve třetí skupině, která dostala cyklosporin jednu hodinu před kombinovanou dávkou cyklosporin/paclitaxel.

Následující tabulka 2 dává data týkající se hodnot plochy pod křivkou (AUC) určených pro tři skupiny krys. Tato data ukazují, že AUC hodnoty po šesti hodinách v případě třetí skupiny krys, které obdržely jak cyklosporin, tak paclitaxel, jsou téměř osminásobkem AUC pro druhou skupinu krys, která dostala pouze paclitaxel orálně.

• 4 • 4 *1 • ·

4 ·

4 4 *

«ί *

4

444 44«

Tabulka 2

Absolutní biodostupnost paclitaxelu

AUC IV 0-6 hod. (ng.hod./ml)	AUC PO 0-6 hod. (ng.hod./ml)	Absolutní F
9230*	80	0,9%

* AUC hodnoty, které nezahrnují vzorek 1.hodiny ** F = (AUC /AUC ) x 100

Interakce paclitaxelu s cyklosporinem

PO AUC PO s — 6 hod .

cyklosporinem (ng.hod/ml)

Absolutní F

AUC

0-6 hod (ng.hod./ml)

629

786' ^rF = (AUC /AUC ) x 100

E>O s cyklosporinem. E>O

Příklad 2

Čtyřicet (40) zdravých Sprague Dawley krys se stejnými charakteristikami jako v jsou ty, které byly použity v příkladu 1 bylo náhodně rozděleno do čtyř skupin po deseti označených Skupina A, F, G a H. Následující tabulka 3 ukazuje léčbu podanou každé testované skupině a časový interval pro každé podání dávky.

Tabulka 3		41	·* 1 • · · 4*4 • 44·· *	• » ·»···! ·: ·; : · ♦ * ' · ··· « ... :
Skup. Počet krys	Čas (hod.)	Léčba	Dávka (mg/kg)	Způsob podání

A	10	0 1 1	cyklosporin paclitaxel cyklosporin	5 9 5	orálně orálně orálně
F	10	0	cyklosporin	5	orálně
		1	paclitaxel	9	orálně
G	10	0	cyklosporin	5
		3	paclitaxel	9	IV
H	10	0	paclitaxel	9	IV
	Vzorky krve	byly odebrány z ocasní	vény každé krysy 0,25,
1,	2, 3, 4, 5,	6, 8, 12	a 24 hodin po	podání paclitaxelu. Po
vhodném ošetření vzorků	a po vytvoření	. j ednoho	kompozitního

vzorku pro každou skupinu byla plasma z každého vzorku testována na nezměněný paclitaxel.

Obr. 3 a 4 graficky znázorňuji výsledky této studie. Na obr. 3 je srovnání mezi hladinami koncentrace dosaženými v průběhu času u skupiny A, která dostala pre-dávku cyklosporinu a kombinovanou dávku cyklosporin/paclitaxel o hodinu později a skupiny G, která dostala pre-dávku cyklosporinu a o hodinu později pouze orální dávku paclitaxelu. Obr. 4 ukazuje srovnání výsledků dosažených pro skupinu G a H, kde obě dostaly paclitaxel IV, ale skupina G

4444

4· · » · · • · · · * dostala pre-dávku orálního cyklosporinu tři hodiny před paclitaxelem. Jak je ukázáno na obr. 4, dvě skupiny vykazovaly v podstatě stejné hladiny paclitaxelu v plasmě ve stejných časových intervalech.

Tabulka 4 dává AUC data pro čtyři skupiny krys v této studii. Zatímco AUC hodnoty pro skupiny G a H byly v podstatě stejné byla AUC hodnota pro skupinu A o 25 - 30% vyšší než AUC hodnota pro skupinu F, což ukazuje na význam jak pre-ošetření cyklosporinem, tak společného podání cyklosporinu s paclitaxelem.

Tabulka 4

Biodostupnost paclitaxelu v plasmě

Léčba				AUC O — tc	F (%)
IV		(skupina	H)	24280
IV + CsA	orálně®	(skupina	G)	24137	99,4
orálně +	CsA*	(skupina	F)	1097	4,5
orálně +	CsA**	(skupina	A)	1393	5,7

hod. před paclitaxelem hod. předošetření CsA hod. předošetření a simultáně s paclitaxelem

Příklad 3

Osmnáct (18) zdravých Sprague Dawley krys se stejnými charakteristikami jako v jsou ty, které byly použity v příkladu 1 bylo náhodně rozděleno do tří skupin po šesti krysách, skupiny A, B a C. Skupině A byl podán radioznačený paclitaxel IV; skupina B dostala ³H-radioznačený paclitaxel orálně; a skupina C dostala orální dávku cyklosporinu a o hodinu později kombinovanou orální dávku cyklosporinu a radioznačený orální paclitaxel.

Vzorky krve byly odebrány z ocasní vény každé krysy ve stejných časových intervalech jako je popsáno v příkladu 2. Vzorky byly uchovávány ve formě plné krve. Kromě toho byly odebrány vzorky moči od každé krysy 4-24 hodin po dávce paclitaxelu. Vzorky krve a moči byly analyzovány na radioaktivitu.

Srovnání hladin paclitaxelu ve vzorcích plné krve od skupin A, B a C je dáno na obrázku 5. Srovnání hladin od jednotlivých členů skupin B a C je dáno na obrázcích 6 a 7, v příslušném pořadí.

V této studii byla orální absorpce radioaktivity (vyjádřená jako paclitaxelové ekvivalenty) v plné krvi okolo 10% za absence cyklosporinu (skupina B) a okolo 40% při konkomitantním podání cyklosporinu (skupina C). Toto bylo určeno měřením AUC krevní radioaktivity po intravenosním a orálním podání radioznačeného paclitaxelu. Biodostupnost paclitaxelu nebyla v této studii určována, jelikož by to vyžadovalo testování na nezměněný lék v každém časovém bodě. V jednom časovém bodě tak byla radioaktivita extrahována z plasmy a po standartní HPLC se zdálo, že alespoň 32% radioaktivity v plasmě byl nezměněný paclitaxel. Profil radioaktivity z HPLC-plasmatického extraktu zvířat skupiny C, demonstrující predominantně jeden peak (kterým je paclitaxel), je ukázán na obrázku 28. Dále jsou v tabulce 5 dány AUC, C

T a jiná data získaná v této studii.

max

Tabulka 5

Celková radioaktivita pro paclitaxel v krvi/moči a % radioaktivity extrahované jako paclitaxel v krvi

PK parametr	IV (A)	PO (B)	PO+CsA** (C)
AUCo(gg eq x hod/ml)	32,8	3,2	12,1
C (ug eq/ml)	ND	0,21	0,82
T (hod)	-	2	5
max % dávky v moči (4 - 24 hod)	2,2	1,9	8,3
% paclitaxelu*	ND	7,8***	32***

* % paclitaxelu z extrahované RA ve vzorku 4 hod.

CsA podán 1 hodinu před a simultánně s paclitaxelem.

*** Tato čísla jsou nejnižší hodnoty vzhledem k nekompletnímu postupu extrakce.

•c ····

·· a • · · • ♦ ·♦· ·

• 9 » 9 »

* ·

· »99 ···

Tabulka 5A

Absorpce celkové radioaktivity po orálním podání ³H-paclitaxelu s/bez cyklosporinu (CsA) u krys (n=10)

PK parametry	paclitaxel IV	paclitaxel orálně	paclitaxel orálně + CsA
AUCo_24 equiv.h/ml)	23,8	1,4	8,1
AUCq_ (μ<3 equiv.h/ml)	27,4	4,5	15,0
F(%) vzhledem k AUC 0-24		5,9	34,0
F(%) vzhledem k AUC ' ' o -		16,4	54,7

Dávka paclitaxelu = 9 mg/kg

CsA (5 mg/kg 1 h před a konkomitantně s paclitaxelem) F = AUC /AUC oral iv

Tabulka 5B

Farmakokinetické parametry paclitaxelu po orálním podání s/bez cyklosporinu u krys (n=10)

PK parametry	IV dávka	PO dávka	PO +	CSA
AUCo_24]ňL (gg hod/ml)	20,43	0,314	4,27
AUCo (pig hod/ml)	21,02	0,349	5,41
F(%)		1,7	25,7
CL (ml/hod/kg)	429	440	430
V (ml/kg)	4236	5029	5958
Tl/2 (hod)	6,8 (r2=0,95)	8,1 (r2=0,78)	9,6 (r2:	=0,96)

·« ···*

• « • · · * «··» *

CL = F * dávka/AUC Dávka = 9 mg/kg F = AUC /AUC oral' IV oral

U krys, které byly ošetřeny způsobem podle příkladu 3 byla určena AUC pro celkovou radioaktivitu. Podle poměru AUC orální/AUC IV k nekonečnu narostla orální absorpce za přítomnosti cyklosporinu na 54,7% ve srovnání s 16,4% za nepřítomnosti cyklosporinu (tabulka 5a). Za použití stejné analýzy pro nezměněný paclitaxel v krvi byla biodostupnost paclitaxelu 25,7% za přítomnosti cyklosporinu a 1,7% za absence cyklosporinu (tabulka 5b). Tělesná klearens byla překvapivě stejná u všech třech ošetřených skupin. Distribuční objem paclitaxelu byl zvýšen o asi 50% u skupiny, která dostala cyklosporin a orální paclitaxel ve srovnání s IV paclitaxel skupinou.

V příkladech 4 a 5 byla využita následující podoba studie: Spraque - Dawley krysy se stejnými charakteristikami jako mají ty, které jsou popsány v příkladu 1 byly rozděleny do tří skupin po třech krysích samcích. Všechny krysy byly podrobeny půstu po 12 - 14 hodin před podáním dávky. V konci půstu ty krysy, které měly dostat biodostupnost zvyšující agens dostaly toto agens a o hodinu později dostaly dávku radioznačného (³H) paclitaxelu (9 mg/kg) s konkomitantní dávkou biodostupnost zvyšujícího agens.

Těm krysám, které nedostaly biodostupnost zvyšující agens byl po půstu podán radioznačený paclitaxel.

Vzorky krve byly odebrány od každé krysy 0,5, 1, 2, 3, 4, 5,

6, 8, 7, 12 a 24 hodin po podání paclitaxelu. Moč byla odebrána 4 - 24 hodin po celkové dávce. Celková radioaktivita v krvi a moči byla potom určena a byla počítána průměrná hodnota pro každou

BB BBBW « · *

B · ♦

B · · * ♦ *

Β» *

B

B« ♦

ΒΒ ♦

Β · ·

ΒΒΒ Β ···· skupinu.

Příklad 4

Třem skupinám krys bylo podáno, v příslušném pořadí, 10 mg/kg verapamilu orálně, 5 mg/kg progesteronu orálně a 10 mg/kg dipyridamolu orálně jako biodostupnost zvyšujících agens, jak samotných, tak o hodinu později s orální dávkou paclitaxelu. Grafické srovnání profilů koncentrace/čas v plné krvi (měřeno jako ekvivalenty koncentrace versus čas) určených pro tři skupiny je dáno na obr. 8. Data odrážejí zhruba podobné výsledky při použití verapamilu a dipyridamolu jako biodostupnost zvyšujících agens, se znatelně sníženou biodostupností dosaženou při použití progesteronu.

Obr. 9 dává grafické srovnání mezi profilem koncentrace/čas paclitaxelu určeným pro skupinu krys, kterým byl podán verapamil (10 mg/kg) jako biodostupnost zvyšující agens s hodnotami určenými v předchozí studii pro zvířata, kterým byl podán orální paclitaxel (9 mg/kg) samotný nebo pro jinou skupinu, které byl podán orální cyklosporin (5 mg/kg) jak jednu hodinu před, tak znovu ihned po dávce orálního paclitaxelu (9 mg/kg). Skupina, která dostala cyklosporin, dosáhla o mnoho vyšších krevních hladin než jiné skupiny v průběhu téměř celé 24 hodinové periody.

Obr. 10 a 11 representují paralelní grafické srovnání s obr.

9, ale hodnotami pro skupinu, které byl podán progesteron ukázanou na obr. 10 a které byl podán dipyridamol ukázanou na obr. 11 místo skupiny, které byl podán verapamil na obr.9.

• · # • · · • · · · »···

Příklad 5

Třem skupinám krys bylo podáno, v příslušném pořadí, 100 mg/kg verapamilu orálně, 5 mg/kg megestrol acetátu orálně a 50 mg/kg ketokonazolu orálně jako biodostupnost zvyšujících agens, jak samotných, tak o hodinu později s orální dávkou paclitaxelu.

Grafické srovnání profilů koncentrace/čas v plné krvi (měřeno jako ekvivalenty koncentrace versus čas) určených pro tři skupiny je dáno na obr. 12. Data odrážejí zhruba podobné výsledky pro verapamil a megestrol acetát jako biodostupnost zvyšujících agens, se znatelně zvýšenou biodostupnosti dosaženou při použití ketokonazolu v prvních 12 hodinách.

Obr. 13 dává grafické srovnání mezi profilem koncentrace/čas radioaktivity určeným pro skupinu krys, kterým byl podán verapamil (100 mg/kg) jako biodostupnost zvyšující agens s hodnotami určenými v předchozí studii pro zvířata, kterým byl podán orální paclitaxel (9 mg/kg) samotný a pro jinou skupinu, které byl podán orální cyklosporin (5 mg/kg) jak jednu hodinu před, tak znovu ihned po dávce orálního paclitaxelu (9 mg/kg).

Obr. 14 a 15 representují paralelní grafické srovnání s obr.

13, ale hodnotami pro skupinu, které byl podán megestrol acetát ukázanou na obr. 14 a které byl podán ketokonazol ukázanou na obr. 15 místo skupiny, které byl podán verapamil na obr.13.

Obr. 16 dává grafické srovnání mezi profilem koncentrace/čas radioaktivity určeným pro skupinu krys, kterým byl podán verapamil 10 mg/kg v příkladu 4 a skupinou, které byl podán verapamil 100 mg/kg v příkladu 5.

Obr. 17 dává grafické srovnání mezi profilem koncentrace/čas radioaktivity určeným pro skupinu krys, kterým byl podán progesteron 5 mg/kg v příkladu 4 a skupinou, které byl podán megestrol acetát 5 mg/kg v příkladu 5.

Jak na obr. 16, tak 17 jsou také ukázány stejné profily ukázané na obr. 13 - 15 pro studijní skupiny, které dostaly samotný radioznačený paclitaxel orálně a orální radioznačený paclitaxel ihned po a jednu hodinu po 5 mg/kg cyklosporinu.

Byl proveden výzkum dat dávka - odpověď pro cyklosporin. Zvýšení dávky na 10 mg/kg a 20 mg/kg jednu hodinu před a konkomitantně s paclitaxelem vedlo k orální absorpci radioaktivity okolo 45%. Toto bylo v rozporu s daty získanýmy pro ketokonazol, kdy dávky vyšší než 50 mg/kg byly podány jednu hodinu před a konkomitantně s paclitaxelem a nevedly k žádnému dalšímu zvýšení orální absorpce radioaktivity (viz obr. 17A a 17B) .

Průměrné farmakokinetické parametry pro studované skupiny zvířat uvedené v příkladech 4 a 5 jsou dány v tabulce 6.³

Data získaná studiemi v příkladech 4 a 5 a vyjádřená v tabulce 6 a obr. 8 - 17B jasně ukazují účinnost cyklosporinu jako orální biodostupnost zvyšujícího agens a jeho lepší účinek než vysoké či nízké dávky verapamilu, progesteronu nebo megestrol acetátu, zejména v prvních 12 hodinách po podání dávky paclitaxelu. Také ukazují, že ketokonazol, ačkoliv není tak účinný jako cyklosporin, má také signifikantní aktivitu v navození orální absorpce paclitaxelu.

³ Studie příkladu 4 je v tabulce 6 identifikována jako protokol ·· ΒΒΒΒ ·· · • ♦ *

Β ···· * · • ΒΒ · ♦ ♦ ♦ • · ··♦

Β

ΒΒ

ΝΡ951202 a studie příkladu 5 je identifikována jako protokol NP960101.

Tabulka 6

Průměrné farmakokinetické parametry pro NP951202 a NP960101

Studijní protokol	Ošetření	Γ7 Dávka/způsob (mg/kg,	AUCO-24 (ugxhr/mL)	F%	ťl/2 hod	Cmax ug*eq/mL)
NP951001
	Paclitaxel only	9/IV	32.04		20.15 .	37
	Paclitaxel only	9/PO	3.24	10.1	18.86	0.21
	Cyclosporin	5/PO(c), 9/PO(P) 5/PO(C)	12.02	37.5	14.51	0.82
NP951202
	Verapamil	10/PO(V), 9/PO(P) 10/PO(V)	6.34	19.8	24.4	0.78
	Progesterone	5/PO(Pro), 9/PO(P) 5/PO(Pro)	3.78	11.8	20.0	0.26
	Dipyridamole	10/PO(D), 9/PO(P) 10/PO(D)	6.18	19.3	26.6	0.46
NP960101
	*Verapamil {animals died)	100/PO(V), 9/PO(P) 100/PO(V)	NA	NA	NA	0.44
	Magace	5/PO(M), 9/PO(P) 5/PO(M)	5.19	16.2	23.1	0.44
	Ketoconazole	50/PO(K), 9/PO(P) 50/PO(K)	8.03	25.1	9.23	0.69

·♦ «·»·

Příklad 6

Tři skupiny o třech samcích krys byly podrobeny půstu 16 - 18 hodin před dávkováním. Na konci půstu byla jedné skupině krys podána orální dávka 5 mg/kg cyklosporinů. 0 hodinu později bylo této skupině podáno 5 mg/kg cyklosporinů orálně s 1 mg/kg ³H radioznačeného etoposidu orálně. Dalším dvěma skupinám bylo podáno po půstu pouze 1 mg/kg ³H-etoposidu IV a 1 mg/kg ³H-etoposidu orálně, v příslušném pořadí. Postupy pro odběr krve a moče a pro určení celkové radioaktivity byly stejné jako v příkladech 4 a 5 kromě toho, že krev byla odebrána ve dvou dalších intervalech od skupiny, která dostala etoposid IV, v 0,033 a 0,25 hodiny. Výsledná data jsou dána v tabulce 7.

Obr. 18 a 19 dávají graficky průměrný profil koncentrace - čas v plné krvi pro etoposid jak bylo určeno pro tři studované skupiny. Na obr. 18 ordinátové stupnicové rozsahy od 0 - 1 ekvivalentů koncentrace etoposidu (ppm), zatímco na obr. 19 ordinátové stupnicové rozsahy od 0 - 0,2 ekvivalentů koncentrace etoposidu (ppm) pro jasnější ilustraci rozdílů dosažených pro tři skupiny.

Data daná v tabulce 7 a obr. 18 a 19 demonstrují účinnost cyklosporinů jako orální biodostupnost zvyšujícího agens pro etoposid, zejména v prvních 12 hodinách po podání.

·· ··♦·

Tabulka 7

Průměrné farmakokinetické parametry pro NP960102

Studijní protokol	Léčba	Dávka/způsob (mg/kg)	AUCO-24 (^gxh/ml)	F%	tl/2 (hod)	C max (/zg*eq/ml)
NP96010 2
Sk. A	pouze Etoposid	1/IV	1,08		26,5	2,16
Sk. B	pouze Etoposid	1/PO	0,61	56,5	19,1	0,03
Sk. C	CsA, Etoposid CsA	5/PO(C), 1,04 + 1/PO(P)5/PO(C)	96,3	18,1	0,12

Přiklad 7

V jiné sérii studií byly tři skupiny o třech samcích krys podrobeny půstu 16 - 18 hodin před dávkováním. Na konci půstu byla jedné skupině krys podána orální dávka ketokonazolu (2 mg/kg). 0 hodinu později bylo této skupině podáno 2 mg/kg ketokonazolu orálně s 1 mg/kg ³H radioznačeného etoposidu orálně. Další dvě skupiny byly ošetřeny stejným způsobem s tou výjimkou,

4444 «« · • · · • · · • ···· • ·

4*4 4 *

4· ·· ·

• · ·

44« 444

4

4

444 ♦ · že jim bylo podáno 10 a 50 mg/kg ketokonazolu, v příslušném pořadí, po půstu před a ihned po ³H-etoposidu orálně. Postupy pro odběr krve a moče a pro určení celkové radioaktivity byly stejné jako v příkladech 4 a 5. Výsledná data jsou dána v tabulce 7. Tak oproti tomu, že cyklosporin takřka zdvojnásobil orální absorpci paclitaxel odvozené radioaktivity, ketokonazol podaný v širokém rozsahu dávek nezvyšoval orální absorpci etoposidu ve srovnání s etoposidem podaným samotným.

Tabulka 7A

NP960501

Sk.A etoposid+ l/EO(2/Keto) 0,54 50,39 0,026 1 47,8 ketokonazol

Sk. B etoposid+ 1/EO(10/Keto) 0,69 63,95 0,032 24 -95,5 ketokonazol

Sk. C etoposid+ 1/EO(50/Keto) 0,64 58,91 0,060 4 38,1 ketokonazol

Příklad 7

Byla provedena studie rovnováhy vylučování u krys. Tři skupiny o 4-5 samcích krys byly podrobeny půstu 12 - 14 hodin před dávkováním. Na konci půstu byla jedné skupině krys podána orální dávka 5 mg/kg cyklosporinu. O hodinu později bylo této skupině podáno 5 mg/kg cyklosporinu orálně s 9 mg/kg radioznačeného ·< ···· paclitaxelu orálně. Dalším dvěma skupinám bylo podáno po půstu pouze 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu IV a 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu orálně.

Moč a stolice byly odebírány od každého zvířete v následujících intervalech: 0-2, 2-4, 4-8, 8-12, 12-24, 24-36, 36-48, 48-72, 72-96, 96-120, 120-144 a 144-168 hodin po podání dávky. Odběr tkání byl proveden 168 hodin po podání dávky. Postup pro určení celkové radioaktivity byl stejný jako v příkladech 4 a 5.

Obr. 20 dává grafické srovnání průměrné kumulativní procentuální dávky paclitaxelu detekované v moči a stolici testovaných zvířat v průběhu 168 hodinové periody. Skupina krys, které byl podán cyklosporin jak před, tak s orálním paclitaxelem vykazovala významně nižší procentuální dávku ve stolici než další dvě skupiny a signifikantně vyšší procentuální dávku v moči, což ukazuje, že významně vyšší množství orálního paclitaxelu difundovalo přes stěnu střeva a vstoupilo do systémové cirkulace zvířat v cyklosporinem ošetřené skupině. Kromě toho, fakt, že procento dávky v moči bylo signifikantně vyšší pro krysy, kterým byl podán orální cyklosporin a paclitaxel ve srovnání se skupinou,' které byl podán IV paclitaxel naznačuje, že konkomitantní orální podání způsobuje to, že vyšší koncentrace radioaktivity prochází přes genitourinární trakt.

Obr. 21 až 24 jsou sloupcové grafy ukazující průměrné ppm hodnoty paclitaxelu detekované v různých tkáních získaných od krys ze tří studovaných skupin, kde skupina A representuje zvířata, kterým byl podán paclitaxel IV, skupina B representuje zvířata, kterým byl podán paclitaxel orálně a skupina • · • 9 • · · ····

C representuje cyklosporinem ošetřenou skupinu. Tyto grafy ukazují, že hladiny paclitaxelu nacházené v různých tkáních u krys skupiny C byly zhruba srovnatelné s hladinami pozorovanými pro skupinu A, která dostala paclitaxel IV, kromě jater, kde byla hladina paclitaxelu více než dvakrát vyšší u cyklosporinem ošetřené skupiny než u skupiny, které byl podán paclitaxel

IV. Hladiny detekované u krys skupiny B (podán orální paclitaxel samotný) byly dosti nízké, ve většině případů méně než poloviční ve srovnání s dalšími skupinami.

Data z této studie jsou dána v tabulkách 8 a 9.

Tabulka 8

Studie rovnováhy vylučování pro paclitaxel u krys

Radioaktivita v moči, stolici a tkáních vyjádřená jako % dávky (průměrné hodnoty)

Vzorek	Skupina A	Skupina B	Skupina C
moč	9,160	6,660	18,350
stolice	79,660	84,410	61,250
tkáně	1,710	0,600	1,430
Celkem	90,530	91,670	81,030

·· * ··*

Tabulka 9

Studie rovnováhy vylučování pro paclitaxel u krys

Radioaktivní residua ve tkáních vyjádřená jako PPM (průměrné hodnoty)

Vzorek	Skupina A	Skupina B	Skupina C
mozek	0,101	0,029	0,096
srdce	0,085	0,025	0,088
plíce	0,143	0,030	0,136
játra	0,237	0,074	0,566
ledviny	0,180	0,032	0,119
svaly	0,079	0,025	0,080
GI trakt	0.083	0.021	0.055
varlata	0.346	0.037	0.217
slinivka	0.078	0.018	0.080
carcass	0.143	0.053	0.099
kost	0,035	0,007	0,034
slezina	0,101	0,024	0,083
prostata	0,081	0,022	0,090
semenné váčky	0,121	0,024	0,094
krev	0,112	0,034	0,106
plasma	0,126	0,038	0,124

···«

Příklad 8

Byla provedena jiná studie tkáňové distribuce u krys. Dvě skupiny o 10 samcích krys byly podrobeny půstu 12 - 14 hodin před dávkováním. Na konci půstu byla jedné skupině krys podána orální dávka 5 mg/kg cyklosporinů. O hodinu později bylo této skupině podáno 5 mg/kg cyklosporinů orálně s 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu orálně. Druhé skupině bylo podáno po půstu pouze 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu IV.

Odběr tkání byl proveden 24 hodin po podání dávky. Postup pro určení celkové radioaktivity byl stejný jako v příkladech 4 a 5.

Tabulka 9A ukazuje ppm hodnoty pro od paclitaxelu odvozenou radioaktivitu z různých tkání získaných od krys ze dvou studovaných skupin. Jedna skupinarepresentuje zvířata, kterým byl podán paclitaxel IV a druhá representuje zvířata, kterým byl podán cyklosporin 1 hodinu před a ihned po paclitaxelu. Hladiny paclitaxelu nacházené v různých tkáních u cyklosporinem ošetřených krys byly zhruba srovnatelné s hladinami pozorovanými u krys, kterým byl podán paclitaxel IV kromě sleziny, slinivky břišní a gastrointestinálního traktu, kde byla hladina paclitaxelu více než dvakrát vyšší u cyklosporinem ošetřené skupiny než u skupiny, které byl podán paclitaxel.

Srovnání koncentrací nezměněného paclitaxelu v různých orgánech po IV paclitaxelu samotném ku orálnímu paclitaxelu podanému za přítomnosti cyklosporinů je ukázáno v tabulce 9B.

Vyšší koncentrace nezměněného paclitaxelu po orálním podání byly nalezeny v plících a gastrointestinálním traktu, oproti IV způsobu podání. Tabulka 9A

Poměr ppm paclitaxelových ekvivalentů ve tkáních pro skupinu C a A (průměrné hodnoty)

Tkáň	Orální dávka s CsA	IV dávka	poměr
mozek	0,267	0,284	0,94
srdce	1,166	0,576	2,2
plíce	2,076	1,230	1,69
játra	4,328	3,685	1,17
ledviny	2,325	1,259	1, 85
svaly	0,951	0,639	1,49
GI trakt	11.282	5.673	1,99
varlata	0.435	0.804	0,54
slinivka	1.999	0.911	2,19
carcass	1.043	0.858	1,22
kost	1,057	0,612	1,73
slezina	3,089	1,180	2,62
prostata	2,212	1,660	1, 33
semenné váčky	1,891	2,693	0,70
krev	0,373	0,401	0,93
plasma	0,370	0,347	1,07

ΒΒ ····

Β

ΒΒΒ

ΒΒ · • · · • · ·

Β ···· • ·

ΒΒΒ Β ·

Β Β

Β Β

Β· Β Β

ΒΒ

Tabulka 9Β

Extrakce radioaktivity z různých tkání

Skup.	Tkáň	Tkáňový ppm3H	%3H charakt. HPLC	Tkáňový paclitaxel ppm	%3H charakter. jako paclitaxe;
IV	játra	3,7	75,9	1,34	36,2
	plíce	1,3	79,5	0,82	63,1
	GI trakt	5,4	78,1	1,55	28,7
orálně	játra	4,5	75,5	0,93	20,7
s CsA	plíce	2,3	91,3	1,42	61,7
	GI trakt	10,6	91,4	5,17	48,8
1,0 ppm	játra	1,0	102,7	0,77	77,0
spike

Příklad 10

Bylo postupováno jako v příkladech 4 a 5, ale se třemi skupinami po třech samcích krys, kterým byl podán orálně příslušná dávka 5 mg/kg cyklosporinu D, cyklosporinu G a cyklosporinu A, samostatně a o hodinu později ihned po orální dávce 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu. Obr. 25 dává grafické srovnání profilů koncentrace-čas v plné krvi pro radioaktivitu ·· ···· ·· • 1 • · · ···· ··· • · ···· · • · • · ·* · určenou v těchto třech testovaných testovaných skupinách. Zatímco všechny tři cyklosporiny vykazovaly významnou aktivitu v navození orální absorpce paclitaxelu, cyklosporin D, který má nejmenší imunosupresivní aktivitu {Jeffery, Clin. Biochem, 24: 15 - 21 (1991)) ze tří testovaných cyklosporinů, vykazoval nejvyšší biodostupnost zvyšující aktivitu.

Příklad 11

Bylo provedeno množství studií, ve kterých bylo postupováno jako v příkladech 4 a 5, a skupinám po třech samcích krys bylo podáváno orálně 5-10 mg/kg různých cyklosporinů samostatně a znovu o hodinu později ihned po orální dávce 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu. Tabulka 10 dává srovnání AUC a % absorpce z těchto studií, kde je každá identifikována číslem protokolu začínajícím předponou NP.

·· ···· ·· · • · • · ····

Tabulka 10

AUC a % absorpce různých cyklosporinů

Protokol	Cyclosporin	Dávka (mg/kg)	AUC^ (pg*eg. hr/ml)	% Absorpce
NP 960507	A	2x5	13.91	42.1
960503	A	2x10	10.17	33.6
960503	A	2x20	14.63	48.3
NP 960507	Acetyl A	2x5	8.39	25.4
960507	C	2x5	11.39	34.5
960507	E	2x5	5.96	18.0
960507	H	2x5	6.00	18.1
960507	U	2x5	5.02	15.2
NP 960103	D	2x5	15.92	48.2
960103	G	2x5	13.22	40.0
NP 960704	D	2x10	14.23	43.1
960704	F	2x10	11.99	36.3
NP 960605	F	2x5	8.99	27.2
960605	Dihydro A	2x5	8.5	25.7
NP 960801	Leu4	2x5	7.38	24.6
960801	Dihydro C	2x5	13.09	45.1

·· ····

Příklad 12

Bylo postupováno jako v příkladech 4 a 5, ale třem skupinám po třech samcích krys byla podána orálně příslušná dávka 5 mg/kg cyklosporinu A, 50 mg/kg ketokonazolu a 5 mg/kg cyklosporinu A plus 50 mg/kg ketokonazolu jak samostatně, tak o hodinu později ihned po orální dávce 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu.

Grafické srovnání dosažených výsledků je dáno na obr. 26.

Skupina, která dostala kombinaci ketokonazolu a cyklosporinu A neočekávaně vykazovala signifikantně vyšší úroveň krevní radioaktivity během téměř celé 24 hodinové periody než skupiny, které dostaly pouze jedno z těchto biodostupnost zvyšujících agens.

Příklad 13

Bylo postupováno jako v příkladech 4 a 5, ale třem skupinám po třech samcích krys byla podána orálně příslušná dávka 100 mg/kg kaptoprilu jak samostatně, tak o hodinu později ihned po orální dávce 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu, 5 mg/kg cyklosporinu samotného a znovu o hodinu později ihned po orální dávce 9 mg/kg radioznačeného paclitaxelu, a orální dávka 9 mg/kg samotného radioznačeného paclitaxelu. Grafické srovnání dosažených výsledků j e dáno na obr. 27.

Výše popsané studie produkovaly několik dříve neznámých a neočekávaných zjištění, z nichž všechny mají velký význam pro klinické zvládnutí mnoha onemocnění, zejména různých typů nádorů:

·· · • · · • · · · · • · ···· ·

1. Jisté MDR (P-glukoprotein) inhibitory stejně jako agens, o kterých není známo, že by byly MDR inhibitory, mohou být podána orálně pro zvýšení orální biodostupnosti léčebných agens, která dosud byla známá pouze jako parenterální, protože terapeutická hladina nemohla být dosažena po orálním podání.

2. Společné podání biodostupnost zvyšuj ících agens podle vynálezu s cílovým léčivem majícím špatnou orální biodostupnost může dosáhnout zvýšené krevní hladiny cílového agens, která je srovnatelná s hladinou dosaženou po IV infusní terapii, ale s menší strmostí nárůstů hladiny v krvi a proto s menší pravděpodobností toxických nežádoucích účinků.

3. Společné orální podání biodostupnost zvyšuj ících agens podle vynálezu s cílovým léčivem zvyšuje poměrnou koncentraci cílového agens v játrech, plících a gastrointestinálním traktu ve srovnání s IV podáním, což činí novou metodu podání zejména užitečnou v léčbě nádorů jater a jaternních metastas.

4. podání biodostupnost zvyšuj ícího agens orálně před podáním konkomitantní orální dávky biodostupnost zvyšujícího agens a cílového léčiva zvyšuje orální biodostupnost cílového léčiva na signifikantně vyšší stupeň než společné podání biodostupnost zvyšujícího a cílového agens bez pre-podání biodostupnost zvyšujícího agens. Toto vede k plasmatickým hladinám cílového léčiva dosahujícím terapeutických hladin.

5. Cyklosporiny, zejména cyklosporiny A, D a F jsou mnohem účinější agens pro zvýšení biodostupnosti protinádorových agens než MDR inhibitory jako je verapamil a progesteron. Ketokonazol má klinicky signifikantní orální biodostupnost zvyšující

• · • · ···· aktivitu, ale menší než cyklosporiny.

Obecně, v různých aspektech vynález umožňuje a poprvé činí prakticky proveditelným podání orálních dávkových forem široce používaných farmaceutických agens, zejména protinádorových léčiv jako je paclitaxel, příbuzné taxany a etoposid, které doposud mohly být účinně a spolehlivě podávány pouze IV infúsí. Použití takových orálních dávkových forem v klinické terapii nádorů přinese pacientovy pohodlí, výhodu, komplience a bezpečnost a povede k úspoře nákladů pro pacienta, nemocnice a vládu a privátní lékaře.

Kromě toho, poznatky tohoto vynálezu, které jsou zde dané, dávají informaci o výběru cílových a biodostupnost zvyšujících agens stejně jako o načasování, režimech a dávkování. Tyto informace a metody a kompozice podle vynálezu poskytují klinikům postupy pro posílení terapeutických hladin léčiva, které vyžaduje úzké rozmezí koncentrace léčiva bez nežádoucího a često škodlivého kolísání hladin koncentrace v krvi. Kromě toho, zvýšený distribuční objem paclitaxelu za přítomnosti cyklosporinu naznačuje, že více léčiva bude dostupné pro protinádorovou aktivitu.

Kromě mnohotné lékové resistence vycházející z P-glykoproteinu kódovaného MDR1 genem zde je jiný gen, u kterého bylo nedávno objeveno, že uděluje fenotyp mnohotné lékové resistence v jistých laboratorních systémech: gen pro s mnohotnou lékovou resistenci asociovaný protein, MRP (např. Zaman et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA, 91: 8822 - 8826, 1994).

Méně je známo o tomto novém genu a jeho proteinovém produktu, 190 kd membránově vázaném glykoproteinů.Ačkoliv jak MRP, tak MDR1

geny kódují membránový glykoprotein, který může účinkovat jako transportér mnohých léčiv, jsou zde rozdíly ve funkci a prognostickém významu mezi těmito dvěma geny. Například, MRP, ale nikoliv MDR1 genová exprese je dobrý markér špatné klinické prognosy pro pacienty s neurobíastorném. Putativní funkce MRP-příbuzných proteinů je ve funkci jako efluxní pumpa pro glutathion-S-konjugáty. Tak, molekuly, které podléhají konjugaci s glutathionem mohou být citlivé na účinek MRP-systemu.

Orální biodostupnost farmakologicky aktivního agens {nebo expozice nádoru takovému agens), které je subjektem resistence na MRP proteiny, může být zvýšena společným orálním podáním s MRP inhibitory. Preferovaným provedením těto metody pro zvýšení biodostupnosti je orální podání jednoho nebo více MRP inhibitorů a jednoho nebo více cílových agens podléhajících MRP-resistenci.

Příklady cílových agens tohoto typuy zahrnují (ale nejsou omezeny na) vinca alkaloidy (např. vincristine), anthracykliny, epidofylotoxiny (např. etoposid) a různé taxany. Příklady MRP inhibitorů, které mohou zvýšit orální biodostupnost cílových agens zahrnují, ale nejsou omezeny na, cyklosporiny, ketokonazol, a experimentální léčiva VX-710 a VX 853 (Vertex Pharmaceuticals, lne., Cambridge, MA). Struktury VX-710 a VX853, stejně jako mnoha příbuzných sloučenin, jsou popsány v U.S. patentu č. 5192773.

Jinou metodou pro zlepšení orální biodostupnosti agens > podléhajících MRP-resistenci je společné podání těchto agens s gluthationem nebo substancemi, které vytvářejí s gluthationem ’ konjugované produkty, které mohou interferovat s funkcí MRP systému a zvyšují absorpci cílového agens ze střeva, nebo zvyšují systémovou expozici agens podléhajícího MRP-transportu.

• · ·

Ještě jiným systémem schopným udělit mnohotnou resistenci na léčiva je takzvaný Protein spojený s plicní resistenci (LRP), protože byl prvně identifikován u plicní nádorové linie mnohotně resistentní na léky. Tento protein je hlavním strukturálním proteinem takzvaného skokového (vault) aparátu, velmi hojné cytoplasmatické ribonukleové částice, která je konzervována od i hlenky slizáka až k lidem. Inhibice tohoto systému může také pozitivně ovlivnit orální biodostupnost jistých agens. LRP je ’ nacházen v nejvyšší expresi v epiteliálních buňkách se sekreční a exkreční funkcí, stejně jako v buňkách chronicky vystavených xenobiotikům, jako jsou bronchiální a intestinální buňky lemu (Scheffer et al., Nátuře Medicine, 1: 578 - 582, 1955). Proto, tento systém může také sloužit jako cíl pro zvýšení orální biodostupnosti.

Tak bylo ukázáno, že jsou zde poskytnuty metody, kompozice a kity, které uskutečňují různé objekty vynálezu a které jsou dobře adaptovány na podmínky praktického použití.

Mohou být provedena různá provedení výše uvedeného vynálezu a mohou být provedeny různé změny v provedeních daných výše, je zřejmé, že věci zde popsané jsou ilustrativní a nikoliv limituj ící.

To, co je nárokováno jako nové a co má být chráněno * předloženým patentem , je uvedeno v následujících nárocích.

náhradní list

Claims (3)

1. PaLtserxtové η θ. x? o 3c y

   1. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny skládající se z cyklosporinů A až Z, (Me-Ile-4)-cyklosporinů, dihydro cyklosporinů A, dihydro cyklosporinů C, acetyl cyklosporinů A, ketokonazolu, dexverapamilu, amiodaronu, nifedipinu, reserpinu, quinidinu, nicardipinu, kyseliny ethacrynové, « propafenonu, reserpinu, amiloridu, námelových alkaloidů, cefoperazonu, tetracyklinu, chloroquinu, fosfomycinu, ivermectinu, tamoxifenu, * VX-710, VX-853, genisteinu a příbuzných izoflavonoidů, calfostinu, ceramidů, morfinu, morfinových antagonistů, jiných opiátů a opiátových antagonistů jako biodostupnost zvyšujícího agens ve výrobě léčiv pro zvýšenou biodostupnost při orálním podání savčím pacientům pro farmakologicky aktivní cílové agens.
2. 2. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny skládající se z cyklosporinů A až Z, (Me-Ile-4)-cyklosporinů, dihydro cyklosporinů A, dihydro cyklosporinů C, acetyl cyklosporinů Á, ketokonazolu, dexverapamilu, amiodaronu, nifedipinu, reserpinu, quinidinu, nicardipinu, kyseliny ethacrynové, propafenonu, reserpinu, amiloridu, námelových alkaloidů, cefoperazonu, tetracyklinu, chloroquinu, fosfomycinu, ivermectinu, tamoxifenu, VX-710, VX-853, genisteinu a příbuzných izoflavonoidů, calfostinu, ceramidů, morfinu, morfinových antagonistů, jiných opiátů a opiátových antagonistů jako orální biodostupnost zvyšujícího agens ve výrobě léčiv pro léčbu savčích pacientů < trpících chorobou citlivou na farmakologicky aktivní cílové agens.
3. 3. Použití podle nároku 1 nebo 2vyznačující se