CZ284844B6 - Kontrastní prostředek a způsob jeho výroby - Google Patents

Abstract

Řešení se týká konstrastního prostředku, obsahující mikročástice polymeru s obsahem plynu nebo vytvářejícího plyn a/nebo mikrokuličky takového polymeru, přičemž tímto polymerem je biologiky degradovatelný polymer s obsahem jednotek obecného vzorce II, kde jednotlivé symboly mají význam uvedený v hlavním nároku. Kontrastní prostředky tohoto typu jsou vhodné zvláště pro zobrazování pomocí ultrazvuku nebo magnetické rezonance k diagnostickým účelům. Řešení se týká také způsobu výroby kontrastních prostředků. ŕ

Description

Kontrastní prostředek

Oblast techniky

Vynález se týká nové skupiny kontrastních prostředků, obsahujících plyn nebo uvolňujících plyn, vhodných pro diagnostické účely.

Dosavadní stav techniky

Je známo, že zobrazování pomocí ultrazvuku je cenným diagnostickým prostředkem, například v případě cévního systému, zejména při kardiografii a při studiu prokrvení tkáně malými cévami. Byla navržena celá řada kontrastních prostředků pro zobrazování pomocí ultrazvuku včetně suspenzí pevných částic, emulgovaných kapiček kapaliny, bublinek plynu a zapouzdřených plynů nebo kapalin. Obecně se uznává, že kontrastní prostředky s nízkou hustotou, které jsou snadno stlačitelné, jsou zvláště účinné pro tento účel z toho důvodu, že mohou zajistit dobrý zpětný odraz ultrazvuku. Z tohoto důvodu byly vyvíjeny snahy vyrobit systémy, které plyn obsahují nebo které plyn mohou uvolnit.

Počáteční studie, týkající se volných bublinek plynu, vytvořených in vivo intrakardiální injekcí fyziologicky přijatelných látek, prokázaly potenciální účinnost takových bublinek jako kontrastních látek při echokardiografii. Tyto postupy jsou však v praxi velmi omezeny krátkou dobou trvání volných bublinek. Byly proto prováděny pokusy tyto plynové bublinky stabilizovat například při použití emulgátor, olejů, zahušťovadel nebo cukrů, nebo byly prováděny pokusy plyn nebo jeho prekurzor zapouzdřit do řady polymemích systémů, například ve formě mikročástic polymerů s obsahem plynů nebo ve formě mikrobublinek s povlakem polymeru.

Například v mezinárodní patentové přihlášce č. WO 80/02365 se popisuje použití mikrobublinek plynu, zapouzdřených do želatiny pro zlepšení obrazů, získaných pomocí ultrazvuku. Tyto mikrobublinky však nemají dostatečnou stálost při rozměrech, výhodných při použití v echokardiografii, 1 až 10 mikrometrů vzhledem k příliš malé tloušťce povlaku.

V US-A-4774958 se popisuje použití disperzí mikrobublinek, stabilizovaných zapouzdřením v denaturované bílkovině, například lidském sérovém albuminu. Takové systémy dovolují produkci systémů mikrobublinek s rozměrem například 2 až 5 mikrometrů, avšak stále nedovolují účinné zobrazení levého srdce a srdeční svaloviny. Při použití těchto prostředků, odvozených od bílkovin, mohou také vznikat problémy vzhledem k možnému vzniku alergických reakcí.

EP-A-0327490 popisuje mimo jiné kontrastní látky pro použití při zobrazování ultrazvukem. Jde o mikročástice syntetického, biologicky degradovatelného polymeru, obsahující plyn nebo těkavou kapalinu s teplotou varu nižší než 60 °C ve volné nebo vázané formě. Příkladem syntetických biologicky degradovatelných polymerů mohou být polyestery hydroxykarboxylových kyselin, polyalkylkyanoakryláty, polyaminokyseliny, polyamidy, polyakrylované sacharidy a polyortoestery.

Podobné biologicky degradovatelné polymery ve formě mikročástic na bázi polymerovaných aldehydů byly popsány v EP-A-0441468. Systémy, založené na mikročásticích derivátů polyaminokyselin a polycyklických amidů, byly popsány v EP-A-0458079.

EP-A-0458745 popisuje mikrobublinky, plněné vzduchem nebo plynem, v nichž je materiál pouzdra deformovatelný a pružný polymer, s výhodou biologicky degradovatelný. Příkladem těchto polymerů mohou být polysacharidy, polyaminokyseliny, polylaktidy, polyglykolidy, kopolymery laktidu a laktonu, polypeptidy, bílkoviny, polyortoestery, polydioxanony, poly-1 CZ 284844 B6 beta-aminoketony, polyfosfazeny, polyanhydridy a poly(alkylkyanoakiyláty). Mikrobublinky se obvykle připraví tvorbou emulze s ukládáním polymeru na kapičky těkavé kapaliny, která se pak odpaří.

V mezinárodní patentové přihlášce č. WO 91/12823 se popisují kontrastní látky pro zobrazování ultrazvukem, jde o polymemí mikrokapsle s náplní plynu nebo páry, výhodnými polymery jsou insolubilizované bílkoviny, například denaturovaný albumin. Mikrokapsle je možno připravit vytvořením bílkovinné slupky kolem pevného nebo kapalného jádra, například koacervací, tvorbou dvojité emulze nebo snížením rozpustnosti při izoelektrickém bodu, vytvrzením slupky, například chemickým zpracováním nebo působením tepla, a odstraněním jádra, například sublimací nebo odpařením. Použití techniky dvojité emulze může vést k získání mikrokapslí se strukturou plástve s mnohočetnými komůrkami, vyplněnými plynem nebo parou.

Je známo, že kontrastní prostředky s obsahem plynů jsou účinné také při zobrazování pomocí magnetické rezonance (MR), jde například o kontrastní látky, které způsobují snížení intenzity signálu. Kontrastní prostředky s obsahem kyslíku jsou také potenciálně použitelné v případě paramagnetické MR.

Mimoto bylo pozorováno také při zobrazování pomocí rtg-paprsků, že plyny, například oxid uhličitý, je možno použít jako negativní kontrastní látky, vhodné pro perorální podání.

Obecně se uznává, že by kontrastní látky na bázi polymerů měly být biologicky degradovatelné, aby bylo usnadněno jejich odstranění z organismu. Až dosud však byla věnována malá pozornost polymerům pro toto použití, pokud jde o splnění tohoto požadavku, a obecně se uvažovalo o použití polymerů, jejichž, i když pomalá, biologická degradovatelnost je známa, jako jsou polyestery, polyanhydridy, polykarbonáty, polyamidy a polyurethany, jejichž esterové, amidové nebo urethanové skupiny jsou rozložitelné hydrolýzou pomocí enzymů.

Jednou z výjimek je EP-A-0458745, v němž se navrhuje mimo jiné použití kontrastních látek pro zobrazení ultrazvukem, jejichž specifickou skupinu tvoří esterifikované polypeptidové deriváty, o nichž se uvádí, že jejich biologickou degradovatelnost je možno řídit. Tyto polymery, které jsou popsány v EP-A-0130935 jako nosiče pro farmaceutické prostředky s řízeným uvolněním účinné látky, je možno vyjádřit obecným vzorcem

-(NH-CH-CO)_X(CH₂)_y-COO-CR^aR^b-OOC-R⁶ kde

R^a a R^b jsou alkylové skupiny nebo atomy vodíku, a

R^c je případně substituována alifatická nebo aromatická skupina, nebo

R^b znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu, a

R^a a R^c společně tvoří dvojvaznou skupinu, jako dimethylenovou, vinylenovou nebo fenylenovou skupinu, y znamená 1 nebo 2, a x má takovou hodnotu, že molekulová hmotnost polymeru je alespoň 5000.

-2CZ 284844 B6

Uvedený spis popisuje také kopolymery těchto látek sjinými poly(aminokyselinami). Prvním stupněm biologické degradace těchto polymerů je odštěpení methylendiesterových skupin postranního řetězce za vzniku polymerů, které obsahují jednotky obecného vzorce

-(NH-CH-CO)(CH₂)_y-COOH kde y má svrchu uvedený význam.

Uvádí se, že tyto polymery jsou pak dále rozkládány působením peptidáz na aminokyseliny, které mohou být pomalu vstřebány hostitelem, jemuž byla podána kombinace polymeru a účinné látky. Peptidová struktura však může vyvolávat alergické reakce, což je kromě pomalého vstřebávání další nevýhodou použití těchto látek.

Je tedy zřejmé, že by bylo zapotřebí navrhnout kontrastní látky na bázi polymerů, které by spojovaly dobrou skladovatelnost, stálost in vivo po podání alespoň po několik průchodů srdcem v případě intrakardiálních injekcí, a pak rychlou biologickou degradovatelnost polymeru v organismu.

Podstata vynálezu

Kontrastní prostředek, obsahující mikročástice polymeru s obsahem plynu nebo vytvářejícího plyn, a/nebo mikrokuličky takového polymeru, přičemž tímto polymerem je biologicky degradovatelný polymer nepeptidové povahy s obsahem jednotek obecného vzorce II —/—(0)_rn-C0-0-C(R¹R²)-0-C0-(0)_n—/--- (II) kde

R¹ a R² nezávisle znamenají atom vodíku, alifatickou skupinu o až 10 atomech uhlíku, cykloalkyl o až 10 atomech uhlíku, aralifatickou skupinu o až 20 atomech uhlíku, arylovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, heterocyklickou skupinu o až 20 atomech uhlíku s obsahem alespoň jednoho heteroatomu ze skupiny O, N a S, přičemž tyto skupiny mohou obsahovat funkční substituenty, nebo tvoří R¹ a R² spolu alkylidenovou, alkenylidenovou, alkylenovou nebo alkenylenovou skupinu o až 10 atomech uhlíku, a man nezávisle znamenají 0 nebo 1.

Polymery s obsahem jednotek obecného vzorce II, v nichž jeden nebo oba ze symbolů n a m znamenají celé číslo 1, to znamená polymery s obsahem karbonátových esterových skupin, byly dříve uvedeny pouze v mezinárodní patentové přihlášce č. WO 92/04392 a může přitom jít v některých případech o zvláště snadno biologicky degradovatelné polymery.

Polymery s polypeptidovou kostrou mohou vyvolávat nežádoucí alergické reakce, takže obecně jsou výhodné polymery nepolypeptidového typu.

Jednotky obecného vzorce II mohou být vzájemně spojeny přes skupinu R³, která znamená dvojvaznou organickou skupinu, vázanou na skupinu vzorce II například atomem uhlíku.

-3 CZ 284844 B6

Polymery tohoto typu mohou obsahovat velké množství jednotek s různými významy pro symboly m, n, R¹, R² a R³, může jít o blokové nebo roubované kopolymery. Diesterová vazba se může v polymeru vyskytovat v různých intervalech, například ve formě skupin pro zesítění mezi úseky kopolymeru, v tomto případě může spojovací skupina R³ znamenat polymemí skupinu. Vazby však mohou být přítomny v podstatě v průběhu celého polymeru, v tomto případě bude R³ znamenat skupinu s nízkou molekulovou hmotností.

Zvláště zajímavými jednotkami jsou ty jednotky, v nichž m = 0 an = 0 nebo 1.

R¹ a R² mohou například znamenat atomy vodíku nebo uhlovodíkovou nebo heterocyklickou skupinu, obsahující například jeden až 20 atomů uhlíku, může jít o alifatickou skupinu, jako alkylovou nebo alkenylovou skupinu, s výhodou o až 10 atomech uhlíku, cykloalkylovou skupinu, s výhodou o až 10 atomech uhlíku, aralifatickou skupinu, jako aralkylovou skupinu, s výhodou o až 20 atomech uhlíku, arylovou skupinu, s výhodou o až 20 atomech uhlíku, nebo heterocyklickou skupinu o až 20 atomech uhlíku s obsahem jednoho nebo většího počtu heteroatomů ze skupiny kyslík, síra a dusík. Zbytek uhlovodíku nebo heterocyklické skupiny může nést jednu nebo větší počet funkčních skupin, jako jsou atomy halogenu nebo skupiny obecných vzorců -NR⁴R⁵, -CONR⁴R⁵, -OR⁶, -SR⁶ a -COOR⁷, kde R⁴ a R⁵, stejné nebo různé, znamenají atomy vodíku, acylové skupiny nebo uhlovodíkové zbytky, tak jak byly uvedeny ve významu symbolů R¹ a R², R⁶ znamená atom vodíku, acylovou skupinu nebo některou ze skupin ve významu R¹ nebo R², a R⁷ znamená atom vodíku nebo skupinu ve významu R¹ nebo R².

V případě, že R¹ a R² znamenají dvojvaznou skupinu, může jít o alkylidenovou, alkenylidenovou, alkylenovou nebo alkenylenovou skupinu, s výhodou o až 10 atomech uhlíku, popřípadě nesoucí jednu nebo větší počet funkčních skupin ve svrchu uvedeném významu.

Jak již bylo uvedeno svrchu, mohou být diesterové skupiny obecného vzorce I od sebe odděleny širokou škálou jiných skupin. V případě, že je žádoucí, aby se polymer rozkládal na poměrně krátké úseky pro snadnější biologickou degradaci, může být skupinou R³, oddělující diesterové jednotky obecného vzorce II, například alkylenová nebo alkenylenová skupina například o až 20, s výhodou až 10 atomech uhlíku, cykloalkylenová skupina, s výhodou o až 10 atomech uhlíku, nebo aralkylenová skupina, s výhodou o až 20 atomech uhlíku, popřípadě vázaná přes arylovou a/nebo alkylovou skupinu, takové aralkylové skupiny zahrnují například dvě arylové skupiny, spojené alkylenovým řetězcem, nebo může skupinou R³ být heterocyklická skupina, obsahující jeden nebo větší počet heteroatomů ze skupiny kyslík, síra a dusík, s výhodou o až 20 atomech uhlíku. Skupina R³ může nést funkční skupiny, například skupiny, které byly svrchu uvedeny ve významu R¹ a R², a/nebo substituenty, například oxoskupiny, uhlíkový řetězec skupiny R³ může být přerušen a/nebo ukončen heteroatomy, například atomy kyslíku, dusíku nebo síry, například ve spojení s oxosubstituenty za vzniku vazeb, například esterových, thioesterových nebo amidových skupin. Aby bylo možno zvýšit hydrofilnost polymerů, mohou být skupiny R³ tvořeny například jednou nebo větším počtem sestav oxyethylenových nebo polyoxyethylenových jednotek a/nebo hydroxysubstituovaných uhlíkových řetězců, jako jsou hydroxyalkylové skupiny nebo zbytků cukrů. Tyto sestavy jednotek mohou být vázány například oxykarbonylovými skupinami, například zbytky dikarboxylových kyselin s krátkými řetězci, jako jsou oxalyl, malonyl, sukcinyl, glytaryl nebo adipoyl.

V případě, že skupina R³ je tvořena polymemími skupinami, může jít o polyamidovou skupinu, zbytek poly(hydroxykyseliny), zbytek polyesteru, polykarbonátu, polysacharidu, polyoxyethylenu, blokového kopolymeru polyoxyethylenu a polyoxypropylenu, zbytek polyvinylalkoholu nebo polyvinyletheralkoholu.

Široká škála použitelných skupin R¹, R² a R³ může umožnit úpravu hydrofobnosti nebo hydrofilnosti výsledného polymeru pro jakékoliv požadované použití. To znamená, že polymery mohou být konstruovány tak, že jsou s výhodou ve vodě nerozpustné, avšak po enzymatické hydrolýze se rozpadají na ve vodě rozpustné degradační produkty.

-4CZ 284844 B6

Alifatické skupiny, přítomné například ve významu R¹ a R², mohou být přímé nebo rozvětvené, nasycené nebo nenasycené a zahrnují například alkylové a alkenylové skupiny, jako methyl, ethyl, propyl, izopropyl, butyl, decyl nebo allyl. Aralifatické skupiny zahrnují arylalkylové skupiny s jedním uhlíkovým kruhem, například benzylovou skupinu. Arylové skupiny zahrnují skupiny s jedním nebo dvěma kruhy, jako fenyl, tollyl nebo naftyl. Heterocyklické skupiny zahrnují skupiny s pěti nebo šesti členy v kruhu, a s výhodou jedním heteroatomem, jako furyl, thienyl nebo pyridyl. Atomy halogenu jsou například atomy chloru, bromu nebo jodu.

Biologická degradace polymerů podle vynálezu je obvykle enzymatická hydrolýza vazeb, spojujících skupinu vzorce -O-C-ýR^j-O- se sousední karbonylovou skupinou, při štěpení obvykle vzniká aldehyd nebo keton obecného vzorce R¹-CO-R².

Mohou vznikat různé produkty v závislosti na tom, zda m nebo n znamenají 0 nebo 1. V případě, že tyto symboly znamenají 0, vznikne při hydrolytickém štěpení obvykle karboxylová skupina. V případě, že jeden z těchto symbolů je 1, tvoří se karboxylová skupina, která je hypotetická a je možno ji vyjádřit vzorcem -R³-O-COOH, tato kyselina však obvykle uvolní oxid uhličitý, takže vzniká skupina-R³-OH. Tohoto jevu je možno využít v případě, že uvolnění oxidu uhličitého je žádoucí z fyziologického nebo funkčního hlediska.

Jak již bylo uvedeno, může tentýž polymer obsahovat různé jednotky obecného vzorce II, může tedy jít o kopolymery, například blokové nebo roubované kopolymery. Může také jít o kopolymery, vytvořené s biologicky nedegradovatelnými monomery, přičemž biologicky nedegradovatelné úseky, zbývají po enzymatickém nebo jiném štěpení, mají s výhodou přijatelný rozměr tak, aby byly ve vodě rozpustné nebo dispergovatelné a bylo je tedy možno snadno odstranit. O biologicky nedegradovatelných úsecích je možno uvažovat například v případě částí skupin R³, které spojují biologicky degradovatelné skupiny vzorce II.

Polymery mohou být lineární, rozvětvené nebo zesítěné. Rozvětvené a zesítěné polymery budou obvykle využívat v odpovídajících skupinách R¹ nebo R² svých monomerů funkční skupiny nebo dvojné vazby. To znamená, že zesítěné nebo rozvětvené výsledné polymery budou obsahovat některé jednotky vzorce II, v nichž R¹ nebo R² budou substituovány řetězci pro zesítění nebo rozvětvení. Totéž platí pro spojovací skupinu R³.

Obecně je možno uvést, že v případě, že atom uhlíku, který váže skupinu R³ na skupiny obecného vzorce II, je chirální, jde s výhodou o chiralitu, vyskytující se v přírodních produktech vzhledem ktomu, že enzymy, uskutečňující rozklad, budou obvykle na těchto strukturách účinnější.

Bylo obvykle pozorováno, že v zesítěných, biologicky degradovatelných polymerech jsou zesítěné úseky často degradovány jako první, čímž se vystaví zbytek sítě enzymatické hydrolýze. Je tedy zvláště vhodné uložit skupiny obecného vzorce II do řetězců, jimiž dochází k zesítění polymeru. Jednou z možností je tedy převést ve vodě rozpustnou látku s dlouhým řetězcem, přírodního nebo syntetického původu, biologicky nedegradovatelnou nebo pomalu degradovatelnou, jako polysacharid nebo oligosacharid nebo polyakrylamid s krátkým řetězcem, na ve vodě nerozpustnou formu zesítěním tak, že se k tomuto zesítění užijí jednotky s obsahem skupin obecného vzorce II. Tím je možno snížit na nejmenší míru náklady na výsledný produkt tak, že se sníží množství poměrně nákladných biologicky degradovatelných jednotek obecného vzorce II.

-5CZ 284844 B6

Blokové kopolymery mohou mít například strukturu

A

-r (O)_n-CO-O-C(R¹R²)-O-CO-(O)m-R³ -A-q

3 ³

-4 (O)_n-CO-O-C(R^)-O-CO-(O)_m-R° A-_r kde odpovídající hodnoty symbolů R¹, R², R³, m a n jsou takové, že opakující se jednotky v blocích A a B jsou odlišné a q a r jsou celá čísla, například 10 až 20. Ke svrchu uvedeným blokům je možno navázat ještě jeden nebo větší počet dalších bloků.

Další skupina polymerů, využitelných pro účely vynálezu, obsahuje jednotky obecného vzorce VI

-/AA(L)i-(0)_rn-C⁰-⁰-C(^R1R²)-0-^co-(⁰)n-R^3a (VI) kde

A znamená opakující se jednotku nepolypeptidového polymemího řetězce jako kostry polymeru,

L znamená spojovací skupinu, znamená celé číslo 0 nebo 1, m, n, R¹ a R² mají svrchu uvedený význam, a

R^3a znamená lipofilní organickou skupinu, například organickou skupinu ve významu R¹ a R², uvedenou svrchu.

Skupina A a skupina L, v případě že je přítomna, by měly být takové, aby polymemí degradační produkty, tvořící se při biodegradativním štěpení methylendiesterové skupiny, typicky obsahující jednotky obecného vzorce VII —·/ A ·/—

I (VII) (Dj-COOH kde A, L, a 1 mají svrchu uvedený význam, v případě, že m ve vzorci VI znamená O a jednotky obecného vzorce VHI

-6CZ 284844 B6

_χ-ΟΗ (VIII) kde A, L a 1 mají svrchu uvedený význam, v případě, že n ve vzorci VI znamená 1, byly ve vodě rozpustné.

Faktory, které mohou ovlivnit rozpustnost těchto degradačních produktů polymerů, jsou zejména povahy opakujících se jednotek A a jakýchkoliv přítomných komonomemích jednotek, délka jakékoliv spojovací skupiny L a celková délka řetězce polymeru.

Opakující se jednotka A a jakékoliv komonomemí jednotky jsou s výhodou poměrně krátké a například obsahují až 10, jako 1 až 6 atomů uhlíku a mohou být případně přerušeny jedním nebo větším počtem heteroatomů ze skupiny kyslík, dusík a síra, a/nebo substituovány jedním nebo větším počtem substituentů s obsahem těchto heteroatomů, jako jsou oxoskupiny, hydroxyskupiny nebo aminoskupiny. V případě, že v opakujících se jednotkách jsou obsaženy hydrofilní skupiny, není zapotřebí velikost těchto jednotek omezovat a použitelné jednotky tedy zahrnují i polyoxyethylenové jednotky, například estery polyoxyethylenu s kyselinou methakrylovou.

Jakékoliv spojovací skupiny L jsou s výhodou krátké, jde například o alkylenové skupiny o 1 až 3 atomech uhlíku, jako jsou methylenová, ethylenová nebo propylenová skupina, a jsou popřípadě vázány na polymemí kostru a/nebo mohou být přerušeny například oxyskupinami, karbonylovými nebo oxykarbonylovými skupinami, iminoskupinami nebo iminokarbonylovými skupinami. V případě, že jsou ve spojovací skupině přítomny polární skupiny, například atomy kyslíku nebo iminoskupiny, může být spojovací skupina delší bez omezení rozpustnosti ve vodě. Vhodné degradační produkty polymeru tedy například zahrnují polyvinylalkohol, polyakrylovou kyselinu, polymethakrylovou kyselinu, polyhydroxyalkylakryláty a methakryláty, jako poly(2hydroxyethylakrylát), polysacharidy, jako škrob a dextran, polyestery, polyethery, jako polyoxyethyleny a polyoxypropyleny, polyakrylamidy a polymethakrylamidy, jako poly(N-hydroxyalkyl)akrylamidy a methakrylamidy, jako poly-N-(2-hydroxypropyl)methakrylamid, polyamidy, polyurethany a epoxidové polymery.

Obecně nemusí být polymemí degradační produkty biologicky degradovatelných polymerů s obsahem jednotek obecného vzorce VI vzhledem ke své rozpustnosti ve vodě biologicky degradovatelné a může tedy jít o polyvinylové nebo polyakrylové polymery. Vynález tedy zahrnuje použití polymerů, obsahujících jednotky obecného vzorce VI, v nichž A znamená opakující se jednotku polyolefinu, například ethylenu nebo propylenu. Je zřejmé, že polymery tohoto typu je možno připravit polymerací při použití iniciátorů tvorby volných radiálů, jde o hospodárnější a snadnější techniku ve srovnání se složitější syntézou polypeptidů, jíž je zapotřebí například pro výrobu polymerů, popsaných v EP-A-0130935.

Povaha a velikost skupin R¹, R² a R^3a v jednotkách obecného vzorce VI ovlivní úroveň, do níž se mohou polymery s obsahem těchto jednotek stát lipofilními a být tedy nerozpustnými ve vodě, a také rychlost, s níž je postranní řetězec odštěpen při biologické degradaci. To znamená, že dlouhé a/nebo objemné skupiny budou snižovat rychlost biologické degradace sterickou zábranou a současně se bude zvyšovat lipofilnost polymeru. Ve výhodné skupině sloučenin se R¹ a R² v postranním řetězci volí ze skupiny atom vodíku a alkyl o 1 až 4 atomech uhlíku, například

-7CZ 284844 B6 methyl, a R^3a znamená nižší alkyl o alespoň 3 atomech uhlíku, jako propyl nebo butyl. Takové postranní řetězce spojují dostatečný stupeň lipofilnosti s možností biologické degradovatelnosti.

Je zřejmé, že například lineární polymery, obsahující jednotky obecného vzorce VI, mohou být snadno zpracovatelné, jsou například rozpustnější v organických rozpouštědlech a tavitelnější ve srovnání se zesítěnými polymery, například takovými, které jako skupiny pro zesítění obsahují jednotky obecného vzorce II. V tomto smyslu se polymery také liší od polymerů, popsaných v EP-A-0130935, které mají tu potenciální nevýhodu, že vysoké množství vodíkových vazeb v polypeptidech má za následek poměrně vysokou teplotu tání, takže při tání za účelem zpracování již dochází k nežádoucí degradaci.

Polymery s obsahem jednotek obecného vzorce VI je možno připravit jakýmkoliv běžným způsobem, například

A) reakcí předem vytvořeného, ve vodě rozpustného, polymeru s reakčním činidlem, které slouží k zavedení požadovaných lipofilních methylendiesterových skupin postranního řetězce,

B) polymerací funkčního monomeru, který již nese požadované lipofilní methylendiesterové skupiny ve svém postranním řetězci.

Postup A) je možno uskutečnit například reakcí polymeru s volnými alkoholovými hydroxylovými skupinami, jako je polyvinylalkohol, polyhydroxyalkylakrylát nebo methakrylát nebo polysacharid, se sloučeninou obecného vzorce IX

X-CO-0-C(R'R²)-O-CO-(0)_n-R^3a (IX) kde R¹, R², R^3a a n mají svrchu uvedený význam, a

X znamená odštěpíte lnou skupinu, například atom halogenu, jako fluoru, chloru, bromu nebo jodu.

Látky obecného vzorce IX je možno připravit například podle publikace Folkmann a Lund, Synthesis 1990, 1159. Reakce, které vedou ke vzniku polymerů s obsahem jednotek vzorce VI, v nichž m = 1, se snadno provádějí v roztoku, například v rozpouštědle, jako tetrahydrofuranu, v přítomnosti slabě nukleofilní báze, například pyridinu. Je také možno použít katalytické množství terciárního aminu, například 4-dimethylaminopyridin. Počet polymemích hydroxylových skupin, které se uvádějí do reakce k získání požadovaných lipifilních methylendiesterových skupin, je možno řídit příslušnou volbou faktorů, například množstvím reakčních činidel, dobou reakce a teplotou k ovlivnění konečné hydrofílně-lipofilní rovnováhy lipofilizovaného polymeru. Produkt je možno čistit standardními postupy, například extrakcí pomocí rozpouštědla a/nebo opakovaným rozpouštěním a srážením a/nebo rychlou chromatografii.

Postup A) je možno uskutečnit také tak, že se nechá reagovat polymer s volnými karboxylovými skupinami, například kyselina polyakrylová nebo polymethakrylová nebo ve vodě rozpustný peptid, se sloučeninou obecného vzorce X

X-CR¹R²-O-CO-(0)_n-R^3a (X) kde R¹, R², R^3a, X a n mají svrchu uvedený význam.

Tyto reakce, při nichž je možno získat polymeiy s obsahem jednotek obecného vzorce VI, v nichž m = O, je možno snadno provést v roztoku, například v rozpouštědle, jako N,Ndimethylformamidu, v přítomnosti silné báze, například alkoxidu alkalického kovu, jako terc.butoxidu draslíku. Je také možno použít katalytické množství korunového etheru, jako 18

-8CZ 284844 B6 koruna-6.1 v tomto případě je možno hydrofilně-lipofílní rovnováhu polymemího produktu řídit příslušným výběrem reakčních podmínek, jimiž je možno určit počet reagujících karboxylových skupin, produkt se pak čistí běžnými postupy.

Reakční složky obecného vzorce X je možno připravit například reakcí aldehydu nebo ketonu obecného vzorce R'-CO-R² s halogenidem kyseliny nebo halogenmravenčanem obecného vzorce R^3a-(O)_n-CO-X, například v přítomnosti katalyzátoru, jako chloridu zinečnatého nebo pyridinu.

Postup A) je možno uskutečnit také například reakcí polymeru, nesoucího funkční skupiny, například epoxyskupiny, s reakčním činidlem, obsahujícím požadované lipofilní methylendiesterové skupiny a mimoto terminální skupiny, které s takovými funkčními skupinami reagují. Terminální skupiny, které mohou reagovat s epoxyskupinami, zahrnují aminoskupiny, hydroxyskupiny a karboxylové skupiny. Podobně mohou být tyto skupiny přítomny v počátečním polymeru a druhá reakční složka může obsahovat terminální epoxyskupiny.

V případě, že výsledné produkty jsou určeny pro nitrožilní použití, je obvykle výhodné, aby polymemí výchozí materiály, použité k provádění postupu A), měly molekulovou hmotnost nejvýše přibližně 40 000. V případě, že jsou produkty určeny pro jiné použití, není molekulová hmotnost tak kritická.

Postup B) je možno uskutečnit při použití jakýchkoliv monomerů, které je možno podrobit polymeraci nebo kopolymeraci za vzniku nezesítěných polymerů a které obsahují jeden nebo větší počet substituentů, které se polymerace neúčastní a které je možno před polymeraci derivatizovat tak, aby bylo možno zavést požadovanou lipofilní methylendiesterovou skupinu. Pro toto použití je vhodná například polymerace s použitím iniciátoru volných radikálů, kondenzace a také iontová polymerace.

Polymeraci s použitím iniciátorů tvorby volných radikálů je možno uskutečnit například při použití monomerů s obsahem karboxylových skupin, jako jsou kyselina akrylová nebo methakrylová, derivatizované reakcí se sloučeninou obecného vzorce X, nebo je možno užít monomery, obsahující hydroxylové skupiny, například 2-hydroxyethylakrylát nebo N-(2hydroxypropyl)methakrylamid, derivatizované reakcí se sloučeninou obecného vzorce IX. Je také možno postupovat tak, že se monomery s obsahem hydroxylových skupin uvedou do reakce se sloučeninou obecného vzorce IX (Xi) kde R¹, R² a X mají svrchu uvedený význam, načež se výsledný produkt nechá reagovat s příslušnou solí karboxylové skupiny obecného vzorce R^3a-COOH.

Polymeraci na bázi volných radikálů je možno uskutečnit také při použití vinylkarbonátových esterů obecného vzorce XII

CH(XII) kde n, R¹, R² a R^3a mají svrchu uvedený význam.

Monomery tohoto typu, v nichž například n = O, je možno připravit reakcí vinylchlormravenčanu s aldehydem nebo ketonem vzorce R*R²C=O v přítomnosti katalytického množství například pyridinu nebo Lewisovy kyseliny za vzniku případně substituovaného chlormethylvinylkarbonátu obecného vzorce XIII

-9CZ 284844 B6

CH₂=CH-O-CO-O-C(R’R²)-C1 (XIII) kde R¹ a R² mají svrchu uvedený význam, tato látka se pak uvede do reakce například s příslušnou solí karboxylové kyseliny R^3a-COOH, s výhodou v přítomnosti katalytického množství vhodného korunového etheru. Je zřejmé, že sloučeniny obecného vzorce XII je formálně možno považovat za vinylalkohol, derivatizovaný sloučeninou vzorce IX. Odvozené polymery by tedy měly být enzymaticky biologicky degradovatelné podobně jako polyvinylalkohol.

Je možno použít polymeraci ve hmotě, v roztoku, v emulzi nebo v suspenzi. Molekulová hmotnost polymemího produktu, která by pro nitrožilní použití neměla být vyšší než 40 000, může být řízena činidly pro přenos řetězce, jako jsou merkaptany, jejichž působením, zejména přenosem protonů, může dojít k ukončení řetězce a ke tvorbě radikálu na bázi síry, který zahájí nový řetězec polymeru. Molekulová hmotnost polymeru je tedy určena typem a koncentrací použitého činidla.

Vinylové monomery, například monomery s karbonylovou skupinou v sousedství vinylové skupiny, jako estery kyseliny akrylové nebo methakrylové, například připravené svrchu uvedeným způsobem, je rovněž možno podrobit iontové polymeraci, a to aniontové i kationtové. Tyto postupy jsou zvláště vhodné pro výrobu polymeru s dobře definovanou molekulovou hmotností, zvláště pro výrobu materiálů s poměrně nízkou molekulovou hmotností.

Kondenzační polymeraci je možno uskutečnit při použití široké škály příslušně substituovaných monomerů, jejichž příkladem mohou být sloučeniny obecného vzorce XIV a XV (CH₂)_a

CH-(O), (XIV) (CH₂)b (CH₂)_a

CH-fO), (XV) (CH₂)b

CH-(0)_m-C0-C)-C(R¹R²)-O-C0-(0)_n-R^3a (CH₂)_c kde R¹, R², R^3a, man mají svrchu uvedený význam,

-10CZ 284844 B6

V znamená reaktivní skupinu, například karboxylovou nebo hydroxylovou skupinu nebo epoxyskupinu, jako 2,3-epoxypropyloxyskupinu, a a, b a c znamenají 0, nebo malé celé číslo, například číslo 1, 2 nebo 3.

V obecném vzorce XV mohou být skupiny R¹, R², R^3a, a také m a n v obou postranních řetězcích stejné nebo různé. Takové monomery je možno použít při běžných kondenzačních reakcích spolu s příslušnými reakčními činidly, jako jsou dikarboxylové kyseliny, dialkoholy, diaminy, dichloridy kyselin, diizokyanáty a bis-epoxysloučeniny. Získají se polymery typu polyesterů, polyamidů, polyurethanů a epoxypolymerů. Molekulová hmotnost polymemího produktu může být řízena volbou vhodné reakční doby, teplotním rozmezím a podobně, a/nebo použitím monofunkčních látek pro ukončení řetězce.

Tam, kde je to možné, mohou být polymery připraveny polymerací v emulzi. Tento postup může být zvláště vhodný například v případě, kdy je žádoucí polymery připravit ve formě disperze jednotlivých částic. Způsoby pro polymeraci v emulzi k získání disperzních jednotlivých částic byly popsány v EP-A-0003905, EP-A-0091453, EP-A-0010986 a EP-A-0106873.

Polymery, užívané v kontrastních prostředcích podle vynálezu, mohou s výhodou mít poměrně nízkou molekulovou hmotnost, například nepřevyšující 40 000 vzhledem k tomu, že tato skutečnost může usnadnit biologickou degradaci i dispergování degradačních produktů. Podle toho se pod pojmem polymer ve smyslu vynálezu rozumí také materiály s nižší molekulovou hmotností, například oligomery.

Je zřejmé, že vzhledem k tomu, že polymery jsou určeny pro použití v lékařství, musí vytvářet netoxické, z fyziologického hlediska přijatelné degradační produkty. Skupiny R¹, R², R³ a R^3a v jednotkách obecného vzorce III a VI je tedy nutno volit podle tohoto požadavku a podle nutnosti zajistit snadnou dispergovatelnost degradačních produktů. Oxid uhličitý, který se uvolní při odštěpení karbonátových esterových skupin, je obvykle z fyziologického hlediska přijatelný.

Kontrastní prostředky podle vynálezu je možno použít v celé řadě diagnostických postupů, při kterých dochází k zobrazování různých útvarů včetně ultrazvuku, MR nebo při použití rtgpaprsků. S výhodou se tyto prostředky užívají při zobrazování pomocí ultrazvuku a pomocí MR.

V kontrastních prostředcích podle vynálezu je možno použít jakýchkoliv biologicky kompatibilních plynů, jako jsou vzduch, dusík, kyslík, vodík, oxid dusný, oxid uhličitý, helium, argon, fluorid sírový a uhlovodíky s nízkou molekulovou hmotností, popřípadě fluorované, jako methan, acetylen nebo tetrafluormethan. Plyn může být ve volném stavu, ve formě mikrobublinek, nebo může být zapouzdřen do jiné látky. Pod pojmem plyn se ve smyslu vynálezu rozumí jakákoliv látka, která se při teplotě 37 °C nachází v plynné formě.

Prekurzory plynů jsou například uhličitany a hydrogenuhličitany, jako hydrogenuhličitany sodný a amonný a také aminomalonáty.

Pro použití při zobrazování ultrazvuku, například při echokardiografíi, může být k zajištění volného průchodu plicním systémem a k dosažení rezonance s výhodnou zobrazovací frekvencí v rozsahu například 0,1 až 15 MHz vhodné použít mikrobublinky se středním průměrem 0,1 až 10, například 1 až 7 mikrometrů. Podstatně větší bublinky, například se středním průměrem až 500 mikrometrů, je však možno použít pro jiné účely, například při zobrazení žaludečního a střevního systému nebo při zobrazování dělohy nebo vejcovodů.

V případě potřeby je možno do mikrobublinek přidávat částicové stabilizátory, například amfifilní a anorganické materiály, jako oxid křemičitý nebo oxid železitý, které jsou jen částečně

-11 CZ 284844 B6 smáčeny systémem, použitým k rozpouštění například s velikostí částic 1 až 500 nm. K tomuto účelu je zvláště vhodný koloidní oxid křemičitý s velikostí částic 5 až 50 nm.

Kontrastní prostředky podle vynálezu je možno připravit celou řadou způsobů, obvykle 5 polymerací v emulzi, která je dobře známým postupem. Postupy pro mikroenkapsulaci při přípravě mikrokapslí se stěnou nebo membránou z polymemího materiálu byly rovněž popsány v literatuře, jde například o publikaci Microencapsulation and Related Drog Processes, P. D. Deasy, Marcel Dekker lne., New York, 1984.

Jeden z výhodných postupů odpovídá postupu, který byl popsán ve svrchu uvedeném evropském patentovém spisu č. EP-A-0458745 a spočívá v tom, že se materiál pro tvorbu polymemí stěny rozpustí nebo uvede do suspenze v organickém rozpouštědle s nízkou teplotou varu, nemísitelném s vodou, například v alifatickém nebo cykloalifatickém uhlovodíku nebo purfluorovaném uhlovodíku, například o až 10 atomech uhlíku, nebo v příslušném etheru, esteru nebo jiném 15 lipofilním rozpouštědle, výsledný roztok nebo suspenze se ve vodné fázi emulgují, například při použití vysokého střihového namáhání a s výhodou v přítomnosti smáčedla pro stabilizaci výsledné emulze typu olej ve vodě, a pak se organická fáze odstraní například odpařením nebo lyofilizací, s výhodou v atmosféře plynu, který má být do bublinek uložen, čímž dojde ke tvorbě membrány polymeru na rozhraní mezi vodnou a organickou fází.

Velikost mikročástic nebo mikrobublinek, které je možno takto vytvořit, je možno řídit úpravou rychlosti míchání v průběhu tvorby emulze, přičemž rychlejší míchání vede ke tvorbě menších částic, velikost částic je možno ovlivnit také povahou použitého smáčedla, které se volí například z alifatických kyselin, jako jsou nasycené nebo nenasycené kyseliny s přímým řetězcem 25 s obsahem 10 až 20 atomů uhlíku, použít je možno také uhlohydráty a jejich triglyceridové estery, fosfolipidy, jako lecithin, bílkoviny, jako lidský sérový albumin, polyoxyethyleny a blokové kopolymery, tvořené hydrofilními a hydrofobními bloky, jde například o blokové kopolymery polyoxyethylenu a polyoxypropylenu, jako Pluronics. Tyto emulgátory se typicky užívají v množství 1 až 10 g/100 ml vodné fáze. Do polymeruje možno přidávat běžné přísady, 30 například polyethylenglykoly jako modifikaci ohebnosti a/nebo polarity membrány. Částice polymeru je také možno povlékat, například při použití polyethylenglykolových jednotek, bílkovin nebo polysacharidů pro modifikaci jejich tendence ke shlukování a/nebo jejich biologických vlastností.

Poréznost membrány a tím i permeabilita pro rozpouštědla, rozpuštěné látky a plyny mohou být řízeny v závislosti na rozdílu mezi teplotou varu těkavé organické fáze a vodné fáze, která organickou fázi obklopuje. Poréznost membrány se zvyšuje se zvyšujícím se rozdílem mezi oběma teplotami varu.

Polymer je také možno rozpustit ve vhodném organickém rozpouštědle, jako methylendichloridu, dimethylsulfoxidu, tetrahydrofuranu nebo dimethylformamidu, a pak dispergovat, například při použití míchacího zařízení s vysokou rychlostí, ve vodné fázi, s výhodou obsahující polymemí materiál, jako polyvinylalkohol nebo poloxamer, tak, aby došlo kvysrážení částicového polymemího materiálu, který je možno oddělit a lyofilizovat za získání porézního polymeru ve 45 formě mikročástic podle vynálezu. Technika pro provádění tohoto postupu byla popsána ve svrchu uvedeném evropském patentovém spisu č. EP-A-0458079. Mikročástice je možno připravit také tak, že se roztok organického polymeru, s výhodou společně s fyziologicky přijatelným stabilizátorem, například hydroxypropylcelulózou, vstřikuje do kapalného dusíku. Je také možno postupovat tak, že se polymer rozpustí v příslušném organickém rozpouštědle, například 50 methylenchloridu nebo tetrahydrofuranu, a pak se roztok suší rozprašováním, nebo se vytvoří emulze organického roztoku polymeru a vodné fáze typu olej ve vodě nebo voda v oleji.

Mikročástice podle vynálezu je možno připravit také koacervací nebo technikou dvojité emulze, například podle mezinárodní patentové přihlášky WO 91/12823. Je například možno emulgovat

- 12CZ 284844 B6 vodnou fázi s obsahem ve vodě rozpustného polymeru (dále bude fáze označována jako prepolymer) v těkavém organickém rozpouštědle, jako alifatickém nebo cykloalifatickém uhlovodíku nebo perfluorovaném uhlovodíku o až 10 atomech uhlíku za vzniku emulze typu olej ve vodě. Přidáním koacervačního činidla, například dehydratačního činidla, jako izopropanolu nebo soli, například síranu sodného, se vyvolá koncentrace prepolymeru kolem kapiček oleje, s výhodou se přidává smáčedlo k inhibici shlukování mikročástic, které se tvoří zesítěním prepolymeru při zavádění biologicky degradovatelných jednotek vzorce II, čímž vznikají ve vodě nerozpustné porézní mikročástice polymeru, které je možno sušit lyofilizací. Příslušné postupy pro zesítění a reakční činidla pro zesítění ve vodě rozpustných prepolymeru, například polyakiylamidu, jsou podrobně popsány v přihlášce WO 92/04392.

Kontrastní prostředky podle vynálezu je možno skladovat a přepravovat v suché formě, v níž jsou za obvyklých podmínek neomezeně stálé, před použitím se přidá vhodný kapalný nosič, jako sterilní injekční voda, fyziologický roztok chloridu sodného nebo fosfátový pufr. Stejným způsobem je také možno měnit koncentraci podaného kontrastního činidla v závislosti na způsobu podání. Materiál je možno skladovat ve formě suspenze v nosiči, zvláště v případě mikrobublinek, kde je poréznost polymemí membrány poměrně nízká, tyto materiály jsou v nepřítomnosti esteráz ve vodném prostředí zcela stálé.

Praktické provedení vynálezu bude osvětleno následujícími příklady.

Příklady provedení vynálezu

Obecné poznámky:

Kyselina methakrylová byla destilována ve vysokém vakuu k odstranění stabilizátoru.

2,2'-azobisizobutyronitril (AIBN), užitý jako iniciátor, byl čištěn překrystalováním z methanolu.

Všechny reakce byly prováděny pod dusíkem.

Gelová chromatografie (SEC) byla prováděna takto:

čerpadlo: čerpadlo Knauer HPLC 64, detektor: diferenciální difraktometr Knauer, sloupce: polymemí laboratorní sloupec s náplní PL gelů v sérii, velikost pórů 10⁴ A, 500 A a 100 A, rozměr částic 5 mikrometrů, délka 30, 30 a 60 cm, rozpouštědlo: tetrahydrofuran, kalibrace: polystyrénovými standardy (Polymer Laboratories), látka, užitá k označení rychlosti průtoku: toluen, software: verze 5.10 (Polymer Laboratoires GPC/SEC),

Mw: střední molekulová hmotnost,

Mn: číselná molekulová hmotnost,

Mw/Mn: polydisperzita,

Mp: molekulová hmotnost při maximální výšce detektoru.

Seznam zkratek

Tg: teplota skelného přechodu,

TBA-OH: tetrabutylamoniumhydroxid,

TBA: tetrabutylamonium,

AIBN: 2,2'-azobisizobutyronitril,

- 13 CZ 284844 B6

SO2C12:	sulfurylchlorid,
EtSCl:	ethansulfenylchlorid,
DBU:	1,8-diazabicyklo/5.4.0/undek-7-en(l ,5-5),
MgSO4:	síran hořečnatý,
THF:	tetrahydrofuran,
DMF:	N,N-dimethylformamid,
HSA:	lidský sérový albumin.

Příklad 1 - příprava meziproduktů

a) Methylendimethakrylát

Roztok hydroxidu draselného (1,00 M, 40,00 ml) byl přidán k methakrylové kyselině (3,44 g, 40,0 mmol) při teplotě 0 °C a roztok se lyofilizoval po dobu 16 hodin. Bezvodý dimethylformamid (230 ml) byl přidán k suspenzi, zahřáté na teplotu 60 °C v prostředí bezvodého dusíku. Dijodmethan (1,61 ml, 20,0 mmol) byl přidán ve dvou částech během 10 minut a reakční směs byla ponechána stát po dobu 4 dní při teplotě 60 °C. Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku (0,05 mmHg), předtím byl přidán diethylether (140 ml), nasycený vodný hydrogenuhličitan sodný (50 ml) a voda. Vodní vrstva byla extrahována diethyletherem (6 x 60 ml) a smíšené etherové extrakty byly promyty vodou (4 x 50 ml), vysušeny (MgSO₄) a odpařením bylo získáno 2,63 g (72 %) výsledné sloučeniny.

1H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,97 (2 x CH₃, m), 5,63 (2 x H-C=,m), 5,88 (CH₂, s), 6,18 (2 x HC=, m).

IR (film, cm'¹): 2987 (w), 2962 (w), 1732 (str.), 1638 (w), 1454 (w), 1315 (w), 1295 (w), 1158 (w), 1100 (str.), 1012 (m), 989 (m).

b) Methylen bis( 16-hydroxyhexadekanoát) (i) 16-Trifenylmethoxyhexadekanová kyselina

Roztok 16-hydroxyhexadekanové kyseliny (1,36 g, 5,00 mmol), trifenylmethylchloridu (1,53 g, 5,50 mmol), triethylaminu (1,25 ml) a 4-dimethylaminopyridinu (10,03 g, 0,25 mmol) byl promícháván přes noc v bezvodém dimethylformamidu při teplotě okolního prostředí a v přítomnosti dusíku. Po 16 hodinovém promíchávání byl hnědý zakalený roztok nalit do ledové vody a byl extrahován dichlormethanem (5 x 50 ml). Organická část byla promyta nasyceným roztokem chloridu amonného (2x100 ml), vodou (2x100 ml) a vysušena před MgSO₄. Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku a výrobek byl purifikován velmi výkonnou chromatografií na koloně oxidu křemičitého, jako eluční činidlo byl použit dichlormehan/methanol (20 : 1) za vzniku výsledné sloučeniny jako žlutý olej (0,41 g).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 24,9, 25,7, 26,3, 29,2, 29,5, 29,6, 29,7, 30, 32,8, 34,1, 62,9, 63,7, 86,2, 144,5, 177,2. MS (Cl): 515 (Μ + H).

(ii) Cezná sůl kyseliny 16-Trifenylmethoxyhexadekanové

Vodný uhličitan cezia (1M, 0,16 ml) byl po kapkách přidán k roztoku 16-trifenylmethoxyhexadekanové kyseliny (0,16 g, 0,31 mmol) z příkladu 1 b(i) výše, v tetrahydrofuranu (10 ml), až se pH dostalo na přibližně 8, pak bylo rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku a zbytek byl vakuově vysoušen 2 hodiny. Olejovitý semikiystalický odparek byl dispergován v bezvodém dimethylformamidu (10 ml) a odpařen do sucha ve vakuu.

-14CZ 284844 B6 (iii) Methylen-bis( 16-trifenylmethoxyhexadekanoát)

Dijodmethan (0,04 g, 0,16 mmol) byl přidán k suspenzi cezné soli kyseliny 16-trifenylmethoxydekanové (0,31 mmol) z příkladu lb(ii) výše, vbezvodém dimethylformamidu (10 ml). Reakční směs byla zahřívána na teplotu 60 °C po dobu 2 dní v prostředí dusíku. Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu a výrobek byl purifikován lychlou chromatografií na křemičité koloně 2x5 cm, jako eluční činidlo byl použit chloroform, byla získána výsledná sloučenina jako hnědý olej (0,10 g).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 24,6, 26,3, 29,0, 29,2, 29,4, 29,5, 29,6, 29,7, 30,0, 34,0, 63,7, 79,0, 86,2, 126,7, 127,2, 127,6, 127,9, 128,7, 144,5,172,5.

(iv) Methylen-bis( 16-hydroxyhexadekanoát)

Methylen-bis(16-trifenylmethoxydekanoát) (0,07 g, 0,07 mmol) z příkladu lb(ii) výše, byl rozpuštěn v ledové kyselině octové (8 ml) a zahřátý na 55 °C. Reakce byla monitorována TLC. Po 10 hodinách byla reakční směs nalita do ledu a surový výrobek byl filtrován, promyt vodným bikarbonátem sodným a vodou a vysušen při sníženém tlaku. Výrobek byl purifikován rychlou chromatografií na silikagelu, jako eluční činidlo byl použit chloroform/methanol (20 : 1), byla získána výsledná sloučenina jako pevná látka.

'H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,2-1,4 (m, 44H), 1,5-1,6 (m, 8H) 2,35 (t, 4H), 3,64 (t, 4H), 5,75 (s,2H).

c) Methylen-bis( 12-hydroxydodekanoát)

DBU (2,0 mmol) byl přidán k roztoku 12-hydroxydodekanové kyseliny (2,0 mmol) vDMF (2 ml). Roztok byl promícháván po dobu 5 minut, než byl přidán CH₂I₂ (1,0 mmol) a roztok byl promícháván po dobu 12 hodin při teplotě 60 °C. DMF byl odstraněn při sníženém tlaku a zbylý materiál byl rozpuštěn vCHC1₃ (50 ml), promyt (10% K₂CO₃, 3 x 20 ml), vysušen (MgSO₄) a odpařen. Surový výrobek byl purifikován rychlou chromatografií na silikagelu, jako eluční činidlo byl použit CHCl₃/MeOH v objemovém poměru 95 : 5, výtěžek 75 %.

’H NMR (CDC1₃): δ 1,20-1,40 (m, 28H), 1,50-1,68 (m, 10H), 2,35 (t, J 7,5 Hz, 4H), 3,63 (t, J 6,6 Hz, 4H), 5,74 (s, 2H).

¹³C NMR (CDC1₃): δ 24,62, 25,75, 28,98, 29,19, 29,40, 29,42, 29,48, 29,56, 32,80, 33,99, 63,01, 79,06, 172,53.

MS (El): 445 (M+l, 100)

d) Methylen-bis( 10-hydroxydekanoát)

DBU (4,24 g, 0,027 mol) byl přidán k 10-hydroxydekanové kyselině (5,0 g, 0,027 mol) v DMF (100 ml). Po 5 minutách promíchávání byl přidán dijodmethan (4,09 g, 0,014 mol) a směs byla ponechána při teplotě místnosti a promíchávána 3 dny.

DMF byl odpařen při sníženém tlaku a odparek byl rozpuštěn přidáním chloroformu (100 ml) a vody (50 ml). Po oddělení částí byla vodní vrstva extrahována chloroformem (3 x 75 ml) a smíchané organické fáze byly vysušeny (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku a lychlá chromatografie poskytla 2,98 g (54,9 %) výsledného výrobku.

- 15 CZ 284844 B6

Ή NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,30-1,80 (m, 28H, CH₂), 2,35 (m, 4H, CH₂CO), 3,65 (m, 6H, 2 x CH₂O + 2 x OH), 5,75 (s, 2H, -OCH₂O-).

e) Bis(chlorkarbonyloxymethyl)tereftalát (i) Bis (ethylthiokarbonyloxymethyl)tereftalát

Terc.-butoxid draselný (3,24 g, 0,029 mol) byl přidán k roztoku tereftalové kyseliny (2,40 g, 0,014 molu) vDMF (100 ml). K výsledné suspenzi byl přidán O-chlormethyl Sethylkarbothioáť (4,50 g, 0,028 molu). Potom byl přidán 18-crown-6 (0,23 g, 0,87 mmol) a reakční směs byla ponechána při promíchávání stát při teplotě místnosti po dobu 4 dní. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl purifikován rychlou chromatografií (kysličník křemičitý/chloroform), bylo získáno 3,38 g (62 %) výsledného výrobku.

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,30 (t, 6H, CH₃CH₂), 2,95 (q, 4H, CH₃CH₂), 5,80 (s, 4H, OCH₂O), 8,20 (s, 4H, Ph).

(ii) Bis(chlorkarbonyloxymethyl)tereftalát

SO₂C1₂ (0,73 g, 0,0054 mol) byl přidán k bis(ethylthiokarbonyloxymethyl)tereftalátu (1,02 g, 0,0054 mol) z příkladu le(i) výše, při teplotě 0-5 °C při promíchávání během 15 minut, následovalo promíchávání po dobu 45 minut při teplotě místnosti. Odpaření EtSCl při teplotě místnosti a 0,1 mm Hg poskytlo světle žluté krystaly.

Výtěžek: 0,80 g (90 %) ‘H NMR (60 MHz, CDCI3): δ 5,76 (s, 4H, OCH₂O), 8,20 (s, 4H, Ph).

f) Methylen bis(4-hydroxymethylbenzoát)

DBU (9,90 g, 0,065 mol) byl přidán k 4-hydroxymethylbenzoové kyselině (9,89 g, 0,065 mol) v DMF (325 ml). Po 5 minutách s promícháváním byl přidán dijodmethyl (8,705 g, 0,035 mol) a směs byla ponechána s promícháváním stát po dobu 3 dní při teplotě místnosti. DMF byl odpařen při sníženém tlaku a odparek byl rozpuštěn přidáním chloroformu (100 ml) a vody (50 ml). Po oddělení fází byla vodní vrstva extrahována chloroformem (3 x 75 ml) a smíšené organické fáze byly vysušeny (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku za vzniku 3,0 g (27 %) výsledného výrobku.

‘H NMR (60 MHz, CDCI3): δ 4,7 (s, 4H, HO-CH₂-Ph), 6,2 (s, 2H, O-CH₂-O), 7,4-8,2 (Μ, 8H, Ph).

g) -k) Obecný způsob výroby chlormethylkarbonátů

K. roztoku chlormethylchlormravenčanu a k alkoholu v methylenchloridu (200 ml) byl přidán pyridin při teplotě 0 °C. Po 20 minutách při teplotě 0 °C a 21 hodinách při teplotě 25 °C byla reakční směs promyta vodnou kyselinou chlorovodíkovou (1M, 10 ml), vodným nasyceným uhličitanem sodným (10 ml) a vodou (10 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄), byl získán surový chlormethylkarbonát.

-16CZ 284844 B6

Tabulka 1

Příklad 1	Chlormethyl chlormravenčan	Alkohol, ROH R, (g, mmol)	Pyridin g, mmol
g	25,01, 194	CH3 (5,64, 176)	15,52, 194
h	15,81, 124	CH3CH2, (5,20, 113)	9,91, 124
i	14,20, 111	CH3(CH2)3, (8,10, 109)	8,90, 113
j	20,01,155	CH3(CH2)9, (22,25,139)	12,54,157
k	20,02, 155	PhCH2, (15,23, 141)	12,54, 157

g) Methylchlormethylkarbonát

Sloučenina byla získána z chlormethylchlormravenčanu a methanolu.

^lH NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 3,98 (s, 3H, OCH₃), 5,85 (s, 2H, CH₂C1).

h) Ethylchlormethylkarbonát

Sloučenina byla získána z chlormethylchlormravenčanu a ethanolu.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,25 (t, 3H, CH₃), 4,25 (q, 2H, CH₂), 5,70 (s, 2H, OCH₂C1).

i) Butylchlormethylkarbonát

Sloučenina byla získána z chlormethylchlormravenčanu a butanolu.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 0,86 (m, 3H, CH₃CH₂), 1,40 (m, 4H, CH₂CH₂), 4,15 (t, 2H, CH₂30 O), 5,63 (s, 2H, OCH₂C1).

j) Decylchlormethylkarbonát

Sloučenina byla získána z chlormethylchlormravenčanu a decylalkoholu.

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 0,90 - 1,50 (m, CH₃a CH₂), 4,20 (m, 2H, CH₂O), 5,75 (s, 2H, OCH₂C1).

k) Benzylchlormethylkarbonát

Sloučenina byla získána z chlormethylchlormravenčanu a benzylalkoholu.

’H NMR (60 MHz, CDCl₃): δ 5,20 (s, 2H, PhCH₂O), 5,70 (s, 2H, C1CH₂O), 7,32 (s, 5H, Ph).

l) -p) Obecný způsob výroby methakryloylmethylkarbonátů

Terc.butoxid draselný byl přidán k roztoku methakrylové kyseliny v DMF (200 ml). Chlormethylkarbonát z příkladu lg-k výše byl přidán k výsledné suspenzi. 18-crown-6 byl potom přidán k reakční směsi a ta byla ponechána stát při promíchávání při teplotě místnosti po dobu 24 hodin. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (30 ml) a promyt nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným (10 ml) a vodou (20 ml). Organická fáze byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku.

-17CZ 284844 B6

Tabulka 2

Příklad	Sloučenina z př. 1 (g, mmol)	Methakrylát draselný (g, mmol)	18-crown-6 (g, mmol)	DMF (ml)
1	g, (9,67, 78)	8,71,78	1,01,38	350
m	h, (8,04, 60)	6,73, 60	0,6,23	300
n	i, (30,61, 122)	13,67,122	2,5, 94	600
0	j, (30,61, 122)	13,67,122	2,5, 94	600
P	k, (22,01,110)	13,64,110	1,5, 57	550

1) Methylmethakyroyloxymethylkarbonát

Sloučenina byla získána z methylchlormethylkarbonát a methakrylátu draselného.

IR (KBr): 1772 (C=O, str.), 1737 (C=O, str.), 1635 (C=C, str.) cm’¹.

'H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,91 (s, 3H, CH₃C=), 3,79 (s, 3H, CH₃O), 5,64 (m, 1H, CH₂=), 5,80 (s, 2H, -OCH₂O-), 6,16 (m, 1H, CH₂=).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 17,95 (CH₃C=), 55,13 (CH₃O), 82,18 (-OCH₂O-), 127,52 (CH₂=), 135,02 (C=), 154,44 (C=O), 165,46 (C=O).

m) Ethylmethakryloyloxymethylkarbonát

Sloučenina byla získána z ethylchlormethylkarbonátu a methakrylátu draselného.

IR (KBr): 1772 (C=O, str.), 1736 (C=O, str.), 1635 (C=C, str.) cm'¹.

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,27 (t, 3H, CH₃), 1,92 (s, 3H, CH₃C=), 4,23 (q, 2H, CH₂), 5,66 (m, 1H, CH₂=), 5,80 (s, 2H, -OCH₂O-), 6,20 (m, 1H, CH₂=).

^I3C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 15,70 (CH₃CH₂), 19,60 (CH₃C=), 65,72 (CH₂O), 83,05 (-OCH₂0~), 127,76 (CH₂=), 135,40 (C=), 153,82 (C=O), 165,42 (C=O).

n) Butylmethakryloyloxymethylkarbonát

Sloučenina byla získána z butylchlormethylkarbonátu a methakrylátu draselného.

IR (KBr): 1772 (C=O, str.), 1736 (C=O, str.), 1635 (C=C, str.), cm’¹.

Ή NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,99 (t, 3H, CH₃CH₂), 1,47 (m, 2H, CH₂CH₂), 1,72 (m, 2H, CH₂CH₂), 2,01 (s, 3H, CH₃C=), 4,25 (t, 2H, CH2-O), 5,74 (m, 1H, CH₂=), 5,89 (s, 2H, -OCH₂O), 6,27 (m, 1H, CH₂=).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 13,47 (CH₃CH₃), 17,97 (CH₃CH₂), 18,71 (CH₃C=), 30,36 (CH₂), 68,46 (CH₂O), 82,07 (-OCH₂O-), 127,46 (CH₂=), 135,05 (C=), 153,89 (C=O), 165,50 (C=O).

- 18CZ 284844 B6

o) Decylmethakryloyloxymethylkarbonát

Sloučenina byla získána z decylchlormethylkarbonátu a methakrylátu draselného.

IR (KBr): 1772 (C=O, str.), 1763 (C=O, str.), 1635 (C=C, str.) cm·¹.

’H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,90 (t, 3H, CH₃), 1,28 (m, 14H, CH₂), 1,72 (m, 2H, CH₂), 1,99 (s, 3H, CH₃C=), 4,21 (t, 2H, CH₂O), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 5,86 (s, 3H, -0CH₂O-), 6,24 (m, 1H, CH₂=).

¹³C NMR (75 MHz, CDCI3): δ 13,78 (CH₃), 17,76 (CH₃C=), 22,76-31,55 (CH₂), 68,60 (CH₂O), 81,90 (-OCH₂O-), 127,28 (CH₂=), 134,86 (C=), 153,73 (C=O), 165,33 (C=O).

p) Benzylmethakryloyloxymethylkarbonát

Sloučenina byla získána z benzylchlormethylkarbonátu a methakrylátu draselného. IR (KBr): 3077 (Ph), 1772 (OO, str.), 1763 (C=O, str.), 1635 (C=C, str.) cm'¹.

^lH NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,96 (s, 3H, CH₃O), 5,22 (s, 2H, CH₂O), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 5,87 (s, 3H, -OCH₂O-), 6,22 (m, 1H, CH₂=), 7,39 (s, 5H, Ph).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 17,96 (CH₃C=), 69,91 (CH₂O), 82,03 (-OCH₂O-), 127,41 (CH₂=), 128,32 (Ph), 134,78 (C=), 153,58 (C=O), 165,28 (OO).

g) Ethyl 1-methakryloyloxyethylkarbonát (i) Ethyl chlorethylkarbonát

K roztoku chlorethylchlormravenčanu (23,16 g, 0,162 mol) a ethanolu (7,45 g, 0,162 mol) v methylenchloridu (200 ml), byl přidán při teplotě 0 °C pyridin (12,82 g, 0,162 mol). Po 10 minutách při teplotě 0 °C a 21 hodinách při teplotě 25 °C byla reakční směs promyta vodou kyselinou chlorovodíkovou (100 ml), vodným nasyceným hydrogenuhličitanem sodným (100 ml) a vodou (100 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄), za vzniku 18,5 g (74 %) meziproduktu ethyl chlorethylkarbonátu jako surový výrobek.

*H NMR (60 MHz, CDCI3): δ 1,30 (t, 3H, CH₃), 1,85 (d, 3H, CH₃CH), 4,25 (q, 2H, CH₂), 6,45 (q, 1H, CH).

(ii) Ethyl 1-methakryloyloxyethylkarbonát

Terc.butoxid draselný (3,70 g, 0,033 mol) byl přidán k roztoku methakrylové kyseliny (2,84 g, 0,033 mol) v DMF (100 ml). Ethyl chlorethylkarbonát (5,08 g, 0,033 mol) z příkladu lq(i) výše byl přidán k výsledné suspenzi. Potom byl přidán 18-crown-6 (0,61 g, 2,3 mol) a reakční směs byla ponechána s promícháváním stát po dobu 3 dní při teplotě místnosti. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml) a vodou (50 ml). Organická fáze byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlou chromatografií bylo získáno 2,50 g (38 %) výsledné látky. (Vyrovnáním náhrady za vstupní látku byl výtěžek 75 %).

’H NMR (60 MHz, CDCI3): δ 1,30 (t, 3H, CH₃CH₂), 1,60 (d, 3H, CH₃CH), 2,00 (s, 3H, CH₃C=), 4,20 (q, 2H, CH₂), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 6,25 (q, 1H, -OCH(CH₃)O-), 6,90 (m, 1H, CH₂=).

-19CZ 284844 B6

r) Methakryloyloxymethylbenzoát

Terc.butoxid draselný (10,0 g, 0,090 mol) byl přidán k roztoku methakrylové kyseliny (7,75 g, 0,090 mol) vDMF (300 ml). K výsledné suspenzi byl přidán chlormethylbenzoát² (15,0 g, 0,088 mol). Potom byl k reakční směsi přidán 18-crown-6 (1,8 g, 6,9 mmol) a reakční směs byla ponechána stát s promícháváním při teplotě místnosti po dobu 2 dní. Reakční směs byla potom filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml) a vodou (50 ml). Organická fáze byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlá chromatografie poskytla 15,9 g (82 %) výsledné sloučeniny.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 2,00 (S, 3H, CH₃C=), 5,65 (m, 1H, CH₂=), 6,15 (s, 2H, -OCH₂O-), 6,35 (m, 1H, CH₂=), 7,50 (m, 3H, Ph), 8,05 (m, 2H, Ph).

s) N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamid (i) N-(2-chIormethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamid

K roztoku N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu³ (2,86 g, 20 mmol) a pyridinu (1,90 g, 24 mmol) v methylenchloridu (100 ml) byl při teplotě 0 °C přidán chlormethylchlormravenčan (3,87 g, 30 mmol) v methylenchloridu (120 ml). Po 15 minutách při teplotě 0 °C a 24 hodinách při teplotě 25 °C byla reakční směs promyta vodou (5 x 25 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄). Rychlá chromatografie (silikagel, chloroform) poskytla 3,30 g (70 %) výsledné sloučeniny.

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,42 (D, 3H, CH₃-CH-O), 2,0 (m, 3H, CH₃C=), 3,2 - 4,0 (m, 2H, NH-CHr-CH), 4,8 - 5,3 (m, 1H, CH₃-CH-O), 5,3 (m, 1H, CH₂=), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 5,7 (s, 2H, CH₂C1), 6,1 - 6,7 (br s, 1H, NH).

(ii) N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamid

Způsob 1:

THF roztok (30 ml) TBA acetátu (1,21 g, 4 mmol) připravený lyofilizací vodného ekvimolámího TBA-OH a octové kyseliny, byl přidán k promíchanému roztoku N-(2-chlormethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidu (0,943 g, 4 mmol) z příkladu ls(i) výše v THF (10 ml) při teplotě místnosti. Během promíchávání po dobu 5 dní bylo rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (50 ml) a promyt vodou (5x10 ml). Organická část byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlá chromatografie (silikagel, hexan/ethylacetát (3 : 4)) poskytla 0,486 g (47 %) výsledné sloučeniny.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,4 (d, 3H, CH₃-CH-O), 2,0 (s, 3H, CH₃C=), 2,2 (s, 3H, CH₃C=O), 3,2 - 4,0 (m, 2H, NH-CH₂CH), 4,8 - 5,3 (m, 1H, CH₃-CH-O), 5,3 (m, 1H, CH₂=), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 5,8 (s, OCH₂O), 6,1 - 6,7 (br s, 1H, NH).

Způsob 2:

K roztoku N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu³ (0,430 g, 3,0 mmol) a pyridinu (0,285 g, 3,6 mmol) v methylenchloridu (30 ml), byl přidán acetoxymethylchlormravenčan (0,500 g, 3,3 mmol) v methylenchloridu (6 ml) při teplotě 0 °C. Po 10 minutách při teplotě 0 °C a 3 dnech při teplotě místnosti byla reakční směs promyta vodou (100 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄). Rychlá chromatografie (silikagel, hexan/ethylacetát

-20CZ 284844 B6 (3:4)) poskytla 0,40 g (51 %) výsledné sloučeniny. NMR hodnoty jsou shodné stěmi, které jsou uvedeny výše.

t) N-/2-( 1 -acetoxyethoxykarbonyloxy)propyl/methakrylamid (i) N-/2-( l-chlorethoxykarbonyloxy)propyl/methakiylamid

K roztoku N-(2-hydroxypropyl)methakiylamidu³ (3,15 g, 22 mmol) a pyridinu (2,088 g, 26,4 mmol) v methylenchloridu (100 ml) byl přidán 1-chlorethylchlormravenčan (4,718 g, 33 mmol) v methylenchloridu (20 ml) při teplotě 0 °C. Po 10 minutách při teplotě 0 °C a 5,5 hodinách při teplotě 25 °C byla reakční směs promyta vodou (5 x 40 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄), bylo získáno 4,84 g (88%) výsledného výrobku.

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,37 (d, 3H, CH₂-CH(CH₃)O-), 1,83 (d, 3H, CH₃-CH-C1), 1,97 (m, 3H, CH₃C=), 3,3 - 3,6 (m, 2H, NH-CHr-CH), 4,7 - 5,3 (m, 1H, CH₂-CH(CH₃)-O), 5,3 (m, 1H, CH₂=), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 6,0 - 6,6 (m, 2H, NH + -C1-CH-CH₃).

(ii) N-/2-( l-acetoxyethoxykarbonyloxy)propyl/methakrylamid

THF roztok (100 ml) TBA acetátu (6,93 g, 23 mmol), připravený lyofilizací vodného roztoku ekvimolámího TBA-OH a octové kyseliny, byl přidán k promíchanému roztoku N-/2-(lchlorethoxykarbonyloxy)propyl/methakrylamidu (4,736 g, 19 mmol) z příkladu 1 t(i) výše v THF (100 ml) při teplotě místnosti. Během promíchávání po dobu 4 dní bylo odstraněno rozpouštědlo při sníženém tlaku, zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a byl promyt vodou (5 x 20 ml). Organická fáze byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlá chromatografie (silikagel, hexan/ethylacetát (3 : 4)) poskytla 1,29 g (25 %) výsledného výrobku.

'H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,3 (d, 3H, CH₂-CH(CH₃)O-), 1,5 (d, 3H, O-CH(CH₃)O), 2,0 (m, 3H, CH₃C=), 2,1 (s, 3H, CH₃C=O), 3,3 - 3,6 (m, 2H, NH-CH₂-CH), 4,7 - 5,3 (m, 1H, CH₂CH(CH₃)-O), 5,4 (m, 1H, CH₂=), 5,7 (m, 1H, CH₂=), 5,7 (m, 1H, CH₂=), 6,1 - 6,6 (br s, 1H, NH), 6,6 - 6,9 (m, 1H, O-CH(CH₃)O).

u) Methyl 1-methakryloyloxyethylkarbonát (i) Methyl 1-chlorethylkarbonát

K roztoku 1-chlorethylchlormravenčanu (35,74 g, 0,25 mol) a methanolu (8,00 g, 0,25 mol) v methylenchloridu (300 ml) byl při teplotě 0 °C přidán pyridin (19,78 g, 0,25 mol). Po 10 minutách při teplotě 0 °C a 2 dnech při teplotě 25 °C byla reakční směs promyta vodnou kyselinou chlorovodíkovou (100 ml), nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (100 ml) a vodou (100 ml). Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku po vysušení (MgSO₄), za vzniku 25,5 g (74 %) meziproduktu methyl 1-chlorethylkarbonátu jako surový výrobek.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,85 (d, 3H, CH₃CH), 3,80 (s, 3H, CH₃O), 6,50 (q, 1H, CH).

(ii) Methyl 1-methakryloyloxyethylkarbonát

Terc.butoxid draselný (3,70 g, 0,33 mol) byl přidán k roztoku methakrylové kyseliny (2,84 g, 0,033 mol) vDMF (100 ml). Methyl 1-chlorethylkarbonát (4,55 g, 0,033 mol) z příkladu lu(i) výše byl přidán k výsledné suspenzi. Potom byl přidán 18-crown-6 (0,61 g, 2,3 mmol) a reakční směs byla ponechána při promíchávání stát po dobu 3 dní při teplotě místnosti. Reakční směs

-21 CZ 284844 B6 byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml) a vodou (50 ml). Organická část byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlou chromatografii bylo získáno 4,46 g (72 %) výsledného výrobku.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,65 (d, 3H, CH₃CH), 2,00 (s, 3H, CH₃C=), 3,90 (s, 3H, CH₃O), 5,65 (m, 1H, CH₂=), 6,25 (m, 1H, CH₂=), 6,90 (q, 1H, CHCH₃).

v) Ethylen di(chlormethylkarbonát)

Chlormethylchlormravenčan (19,12 g, 148,5 mmol) byl přidán k ledově zchlazenému (0 °C) roztoku ethylenglykolu (2,8 ml, 50 mmol) v CH₂C1₂ (200 ml). Potom byl přidán pyridin (8,70 g, 110 mmol) a reakční směs byla ponechána stát s promícháváním po dobu 15 minut při teplotě 0 °C a 6 hodin při teplotě místnosti. Reakční směs byla promyta HC1 (1M, 100 ml), NaHCO₃ (aq, nasycený, 100 ml) a vodou (100 ml) a vysušena (MgSO₄). Rozpouštědlo bylo odpařeno za vzniku 11,88 g (96,2 %) výsledného výrobku.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 4,48 (m, 4H, OCH₂CH₂O), 5,75 (s, 4H, OCH₂C1).

w) Acetoxymethylchlormravenčan (i) O-Acetoxymethyl S-ethylkarbonthioát

O-Chlormethyl S-ethylkarbothioát¹ (4,50 g, 0,028 mol) v DMF (20 ml) byl přidán k roztoku acetátu draselného (2,74 g, 0,028 mol) v THF (100 ml). Potom byl přidán 18-crown-6 (0,22 g, 0,84 mmol) a reakční směs byla ponechána stát při promíchávání po dobu 3 dní při teplotě místnosti. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl purifíkován na rychlé chromatografické koloně (silikagel, chloroform) za vzniku 4,23 g (85 %) výsledného výrobku.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,30 (t, 3H, CH₃CH₂), 2,20 (s, 3H, CH₃C=O), 2,95 (q, 2H, CH₂CH₃), 5,80 (s, 2H, OCH₂O).

(ii) Acetoxymethylchlormravenčan

SO₂C1₂ (2,43 g, 0,018 mol) byl přidán k O-Acetoxymethyl S-ethylkarbonthioátu (příklad lw(i), 3,15 g, 0,018 mol) při teplotě 0-5 °C při promíchávání během 15 minut, následovalo promíchávání při teplotě místnosti po dobu 45 minut. Odpařením EtSCl při teplotě místnosti a 11 mm Hg vznikla bezbarvá tekutina. Výtěžek: 2,44 g (89 %).

'H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 2,20 (s, 3H, CH₃C=O), 5,76 (s, 2H, OCH₂O).

x) Hexamethylendi(chlormethylkarbonát)

Chlormethylchlormravenčan (19,12 g, 148,5 mmol) byl přidán k ledově zchlazenému (0 °C) roztoku 1,6-hexandiolu (5,90 g, 50 mmol) v CH₂C1₂ (200 ml). Potom byl přidán pyridin (8,70 g, 110 mmol) a reakční směs byla ponechána stát s promícháváním po dobu 15 minut při teplotě 0 °C a potom 5 hodin při teplotě místnosti. Reakční směs byla promyta HC1 (1M, 100 ml), NaHCO₃ (aq, nasycená, 100 ml), vodou (100 ml) a vysušena (MgSO₄). Odpařením rozpouštědla bylo získáno 13,25 g (95 %) výsledné sloučeniny.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,20 - 2,00 (m, 8H, (CH₂)₄), 4,22 (t, 4H, 2 x (CH₂O), 5,73 (s, 4H, 2 x OCH₂C1).

-22CZ 284844 B6

y) Methakryloyloxymethylacetát

Terc.butoxid draselný (5,0 g, 0,045 mol) byl přidán k roztoku methakrylové kyseliny (3,87 g, 5 0,045 mol) vDMF (150 ml). K výsledné suspenzi byl přidán chlormethylacetát³ (4,86 g,

0,045 mol). Potom byl přidán 18-crown-6 (0,9 g, 3,45 mmol) a reakční směs byla ponechána stát při promíchávání po dobu 4 dní při teplotě místnosti. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml) a vodou (50 ml), ío Organická část byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku.

Rychlou chromatografíí bylo získáno 5,19 g (75 %) výsledného výrobku.

Ή NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 2,00 (s, 3H, CH₃C=), 2,18 (s, 3H, CH₃C=O), 5,70 (m, 1H, CH₂=), 5,85 (s, 2H, -OCH₂O_), 6,25 (m, 1H, CH₂=).

z) Butylakryloyloxymethylkarbonát

Terc.butoxid draselný (5,84 g, 0,052 mol) byl přidán k roztoku akrylové kyseliny (4,47 g, 0,045 mol) v DMF (220 ml). Butylchlormethylkarbonát (příklad li, 6,5 g, 0,052 mol) vDMF 20 (150 ml) byl přidán k výsledné suspenzi. Potom byl přidán 18-crown-6 (0,6 g) a reakční směs byla ponechána stát s promícháváním při teplotě místnosti po dobu 2 dní. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (100 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml) a vodou (50 ml). Organická část byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při 25 sníženém tlaku. Rychlou chromatografíí bylo získáno 4,57 g výsledného výrobku.

’HNMR(60 MHz, CDC1₃): δ 0,80 (t, 3H, CH₃CH₂), 1,28 (m, 2H, CH₂), 1,60 (m, 2H, CH₂), 4,15 (t, CH₂O), 5,78 (s, 2H, OCH₂O), 5,88 (dd, 1H, CH₂=), 6,1 (dd, 1H, CH₂), 6,45 (dd, 1H, CH₂=CH-).

aa) Dichlorid kyseliny 3,6,9-Trioxaundekandikarboxylové

3,6,9-Trioxaundekandikarboxylová kyselina (2,0 mmol) byla zahřívána pod zpětným chladičem v thionylchloridu (1 ml) po dobu 6 hodin, až se nadbytek thionylchloridu odpařil při sníženém 35 tlaku. Surový výrobek byl použit v následujícím stupni bez další purifikace.

’H NMR (CDCI₃): δ 3,64 - 3,68 (m, 4H), 3,76 - 3,82 (m, 4H), 4,49 - 4,51 (m, 4H).

¹³C NMR (CDC1₃): δ 70,70, 71,29, 76,65, 172,03.

ab) l-(7-Benzyloxykarbonylheptanoyloxy)ethyldecylkarbonát (i) 1-Benzylnonandikarboxylová kyselina

Roztok nonankarboxylové kyseliny (25,0 g, 0,13 mol) v benzenu (550 ml) byl přidán k p-toluensírové kyselině (0,71 g, 3,72 mmol) a zahříván na 80 °C. Po kapkách byl přidán benzylalkohol (14,3 g, 0,13 mol) v benzenu (50 ml). Reakční směs byla zahřívána pod zpětným chladičem přes noc. Voda byla z reakční směsi oddělena Dean Stark filtrem. Po 24 hodinách nebyl tenkovrstevnou chromatografíí zjištěn žádný alkohol. Reakční směs byla zchlazena na 50 teplotu místnosti a potom v ledové lázni. Nereakční nonandikarboxylová kyselina, která precipitovala, byla odfiltrována. Filtrát byl do sucha zkoncentrován. Odparek byl purifíkován na chromatografické koloně, jako eluční činidlo byl použit dichlormethan a methanol v objemovém poměru 10:1.

-23 CZ 284844 B6

Výtěžek: 28 %.

’Η NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 7,35 - 7,31 (m, Ar), 5,10 (s, ArCH₂), 2,33 (t, CH₂CO), 1,62 (m, CH₂CH₂CO), 1,29 (m, (CH₂)₃).

(ii) Cezium 1-benzylnonandikarboxylát

1-Benzylnonandikarboxylová kyselina (příklad lac(i), 6,3 g, 21,6 mmol) byla suspendována v destilované vodě (100 ml) a zahřívána na teplotu 50 °C. Ceziumkarbonát (3,5 g, 10,8 mmol) ve vodě (20 ml) byl přidán po kapkách, až bylo dosaženo hodnoty pH 7. Voda byla odstraněna dvoudenní lyofílizací.

Výtěžek: 95 %.

(iii) 1-Chlorethyldecylkarbonát

K promíchanému roztoku dekanolu (6,0 g, 7,23 mmol) v dichlormethanu (150 ml) byl přidán bezvodý pyridin (3,66 ml, 45,6 mmol). Roztok byl zchlazen v ledové lázni. Pak byl po kapkách přidán 1-chlorethylchlormravenčan (6,5 g, 45,6 mmol). Reakční směs byla ponechána reagovat přes noc, byla rozředěna dichlormethanem a promyta 0,5 N roztokem HC1, dvakrát nasyceným roztokem bikarbonátu sodného a nakonec destilovanou vodou. Rozpouštědlo bylo vysušeno síranem horečnatým, filtrováno přes kysličník křemičitý a do sucha zkoncentrováno.

Výtěžek: 93 %.

’H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 6,43 (q, CHCI), 4,19 (t, CH₂O), 1,83 (d, CH₃CH), 1,69 (CH₂CH₂O), 1,40 - 1,22 (m, (CH₂)₈), 0,88 (t, CH₃CH₂).

(iv) l-(7-Benzyloxykarbonylheptanoyloxy)ethyl decylkarbonát

1-benzylnonandikarboxylát cezný (příklad lac(ii), 5,0 g, 12,2 mmol) byl rozpuštěn vDMF (150 ml). K tomuto byl přidaný 1-chlorethyldecylkarbonát (příklad lac(iii), 3,25 g, 12,2 mmol), následoval jodid draselný (125 mg, 0,75 mmol). Reakce byla ponechána při 50 °C 3 dny. Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Odparek byl suspendován v dichlormethanu a byl promyt třikrát nasyceným roztokem bikarbonátu sodného a nakonec dvakrát vodou. Po vysušení síranem hořečnatým bylo rozpouštědlo odpařeno dosucha. Výrobek byl dále purifikován na chromatografické koloně, jako eluční činidlo byl použit petroleumether/ethylacetát v objemovém poměru 12 : 1.

Výtěžek: 65 %.

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 7,35 - 7,31 (m, Ar), 6,78 (q, OCHCH₃O), 5,10 (s, ArCH₂), 4,19 (t, CH₂O), 2,33 (t, CH₂CO).

(v) l-(7-Karboxyheptanoyloxy)ethyldecylkarbonát

K roztoku l-(7-benzyloxykarbonylheptanoyloxy)ethyl decylkarbonátu (příklad lac(iv), 4,0 g, 7,9 mmol) v kyselině octové (15 ml) bylo přidáno katalytické množství palladia na aktivním uhlí (150 mg). Směs byla obohacována H₂ při teplotě okolního prostředí po dobu 5 hodin. Kyselina octová byla odstraněna při sníženém tlaku. Zbytek byl purifikován na chromatografické koloně, jako eluční činidlo byl použit n-heptan/ethylacetát (4 : 1).

Výtěžek: 52 %.

‘H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 6,76 (q, OCHCH₃O), 4,19 (t, CH₂O), 2,32 (t, CH₂CO).

-24CZ 284844 B6 ¹³C NMR (300 MHz, DMSO-<1₆): δ 1744,67 (COOH), 171,30 (CH₂COO), 152,68 (OCOO), 91,09 (OCHCHj).

ac) Nonylkarbonyloxymethylchlormravenčan (i) Dekanoát draselný

K roztoku KOH (2,6 g, 46,4 mmol) ve vodě (50 ml) byla po kapkách přidána suspenze děkanové kyseliny (8,0 g, 46,4 mmol) ve vodě (300 ml) při teplotě 60 °C, až bylo dosaženo pH 7. Voda byla odstraněna lyofilizací.

Výtěžek: 9,28 g (95 %).

(ii) O-Nonylkarbonyloxymethyl S-ethylkarbonothioát

O-Chlormethyl S-ethylkarbonothioát* (4,79 g, 0,031 mol) v DMA (20 ml) byl přidán k suspenzi dekanoátu draselného (příklad lad(i), 6,5 g, 0,031 mol) v DMA (500 ml). 18-Crown-6 (0,25 g, 0,93 mmol) byl potom přidán a reakční směs byla ponechána při promíchávání stát při teplotě okolního prostředí po dobu 22 hodin. Reakční směs byla potom filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl purifikován na rychlé chromatografíi (silikagel, hexan/ethylacetát (30 : 1)).

Výtěžek 5,96 g (67 %).

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,88 (t, 3H, CH₃(CH₂)₈), 1,27 (m, 12H, (CH₂)₆), 1,33 (t, 3H, CH₃CH₂S), 1,63 (m, 2H, CH₂CH₂=O), 2,37 (t, 2H, CH₂C=O), 2,89 (q, 2H, CH₂S), 5,81 (s, 2H, OCH₂O).

¹³C NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 14,1, 14,8, 22,7, 24,6, 25,4, 29,0, 29,2, 29,3, 29,4, 31,9, 33,9, 80,2 (OCH₂O), 170,7 (C=O), 172,2 (C=O).

(iii) Nonylkarbonyloxymethylchlormravenčan

SO₂C1₂ (1,17 g, 8,65 mmolu) byl přidán k O-nonylkarbonyloxymethyl S-ethylkarbonthioátu (příklad lad(ii), 2,10 g, 7,22 mmol) v CH₂C1₂ (5 ml) při teplotě 0 °C a při promíchávání během 15 minut, následováno promícháváním při teplotě okolního prostředí po dobu 17 hodin. Odpařením EtSCl při teplotě 30 °C a 20 mm Hg byla získána žlutá tekutina.

Výtěžek: 1,62 g (85 %).

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,88 (t, 3H, CH₃), 1,27 (m, 12H, (CH₂)₆), 1,66 (m, 2H, CH₂CH₂C=O), 2,41 (t, 2H, CH₂C=O), 5,82 (s, 2H, OCH₂O).

¹³C NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 14,1, 22,7, 24,5, 29,0, 29,19, 29,24, 29,4, 31,9, 33,8, 83,3 (OCH₂O), 150,1 (C1C=O), 171,7 (C=O).

ad) 1 .Acetoxy-l-fenylmethylvinylkarbonát (i) 1-Chlor-l-fenylmethylvinylkarbonát

Vinylchlormravenčan (3,0 g, 0,028 mol) a benzaldehyd (4,14 g, 0,039 mol) byly rozpuštěny v 1,2-dichlorethanu (30 ml) a pyridin (0,1 g, 1,28 mol) byl po kapkách přidán k promíchanému roztoku. Roztok byl promícháván 1 den při teplotě 80 °C, byl promyt vodou (25 ml), vodní část byla znovu extrahována methylenchloridem (25 ml). Smíchané organické části byly vysušeny (MgSO₄) a zkoncentrováním bylo získáno 3,0 g (50 %) výsledného výrobku.

-25CZ 284844 B6 'H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 4,55 (dd, 1H, CH₂=), 4,95 (dd, 1H, CH₂=), 7,05 (dd, 1H, CH₂=CH-), 7,25 (s, 1H, CH-Ph), 7,40 (m, 5H, Ph).

(i i) 1 -Acetoxy-1 -fenylmethylviny lkarbonát

Acetát stříbra (2,0 g, 0,012 mol) byl přidán k roztoku 1-chlor-l-fenylmethylvinylkarbonátu (2,50 g, 0,012 mol) vDMF (60 ml). Reakční směs byla ponechána stát s promícháváním při teplotě místnosti po dobu 12 hodin. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl purifikován rychlou chromatografií (silikagel, methylenchlorid) za vzniku 0,56 g (20 %) výsledného výrobku).

’N NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 2,24 (s, 3H, CH₃C=O), 4,60 (dd, 1H, CH₂=), 4,95 (dd, 1H, CH₂=), 7,00 (dd, 1H, CH=), 7,50 (m, 5H, Ph), 8,00 (s, 1H, -CH-Ph).

ae) Benzoyloxymethylchlormravenčan (i) O-Benzoyloxymethyl S-ethylkarbonothioát

O-Chlormethyl S-ethylkarbonothioát¹ (5,73 g, 0,037 mol) v DMF (20 ml) byl přidán k roztoku benzoátu draselného (5,94 g, 0,037 mol) a potom byl přidán 18-crown-6 (0,485 g, 1,85 mmol) a DMF (130 ml), reakční směs byla ponechána stát s promícháváním při teplotě místnosti 24 hodin. Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v chloroformu (150 ml) a promyt vodou (5 x20ml) a vysušen (MgSOJ. Rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku, purifikací rychlou chromatografií (silikagel, chloroform) bylo získáno 7,16 g (81 %) výsledného výrobku.

’H NMR (60 MHz, CDCI3): δ 1,3 (t, 3H, CH₃), 2,9 (q, 2H, CH₂CH₃), 6,1 (s, 2H, OCH₂O), 7,3 7,7 (m, 3H, Ph), 8,0 - 8,2 (m, 2H, Ph).

(ii) Benzoyloxymethylchlormravenčan

SO₂C1₂ (4,03 g, 0,030 mol) byl přidán k O-benzoyloxymethyl S-ethylkarbonothioátu (7,16 g, 0,30 mol) při teplotě 0-5 °C s promícháváním v průběhu 15 minut. Dále následovalo promíchávání při teplotě místnosti po dobu 2 hodin. Odpařením EtSCl při teplotě místnosti a 11 mm Hg vznikla žlutá tekutina.

Výtěžek: 5,30 g (83 %).

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 6,1 (s, 2H, OCH₂O), 7,3 - 7,7 (m, 3H, Ph), 8,0 - 8,2 (m, 2H, Ph).

Příklad 2 - Příprava polymerů

a) Kopolymerizace v emulzi methylendimethakrylátu a styrenu ml 1% roztoku sodium dodecyl sulfátu ve vodě bylo zahřáto na teplotu 60 °C v prostředí dusíku. 0,20 g (1,09 mmol) methylendimethakrylátu z příkladu la výše a 9,80 g (0,04 mol) monomeru styrenu bylo přidáno při prudkém promíchávání. Polymerizace byla započata redox systémem metabisulfit/persulfát s obsahem 1,6 mg (7,2 mmol) metabisulfitu draselného a 0,08 mg (0,03 mmol) persulfátu draselného. Polymerizace byla nechána 8 hodin před zchlazením na teplotu místnosti. Výsledná emulze měla obsah 11,2% pevných látek, což odpovídalo stupni konverze 68 %. Získaný polymer nebyl rozpustný v THF, dobré rozpouštědlo pro polystyren, ukazující, že polymer byl zkřížený.

-26CZ 284844 B6

b) Polymer pro methylen bis(16-hydroxyhexadekanoát) a adipoylchlorid

Roztok adipoylchloridu (0,657 g, 3,59 mmol) v xylen/trichlorethylen (80 : 20 dle váhy, 5 ml) byl přidán po kapkách k roztoku methylen bis(16-hydroxyhexadekanoátu) (2,00 g, 3,59 mmol) z příkladu lb(iv) výše v xylen/trichlorethylenu (80 : 20 dle váhy, 160 ml) při teplotě 60 °C. Po 44 hodinách při 60 °C při sníženém tlaku byla reakční směs zchlazena na 20 °C a rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku 0,227 g pevné bílé látky.

IR (neat), cm’¹: 2915 (s), 1759, 1732 (s), 1466, 1417 (w), 1380, 1263, 1175 (w), 1105 (w), 991 (w), 798 (w), 726.

^lH NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,58 (m, 44H, CH₂), 1,63 (m, 12H, CH₂), 2,29 (m, 8H, CH₂CO), 4,04 (m, 4H, 2 x CH₂O), 5,73 (m, 2H, -OCH₂O-).

Size Exclusion Chromatography (SEC): Mw =11 100, Mn = 6500, Mp = 14 100, Mw/Mn = 1,7.

c) Polymer z methylen bis(12-hydroxydodekanoátu) a adipoylchloridu

Roztok adipoylchloridu (1,22 g, 6,7 mmol) v xylen/trichlorethylenu (80 : 20 dle váhy, 5 ml), byl po kapkách přidán k roztoku methylen bis(12-hydroxydodekanoátu) (3,00 g, 6,7 mmolu) z příkladu lc výše v xylen/trichlorethylenu (80:20 dle váhy, 100 ml) při teplotě 60 °C. Po 4 dnech při 60 °C při sníženém tlaku byla reakční směs zchlazena na teplotu 20 °C a rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku pevné žluté látky. Sloučenina byla purifikována rychlou chromatografií (kysličník křemičitý/gradientová metoda stupňů od chloroformu k ethylacetátu).

SEC: Mw = 18 276, Mn = 12 840, Mw/Mn = 1,423.

d) Polymer z methylen bis(lO-hydroxydodekanoátu) a sukcinylchloridu

Sukcinylchlorid (0,200 g, 1,29 mmol) byl přidán k roztoku methylen bis(10-hydroxydodekanoátu) (0,500 g, 1,29 mmol) z příkladu ld výše v toluenu (60 ml) při teplotě 70 °C. Po 100 hodinách při teplotě 70 °C při sníženém tlaku byla reakční směs zchlazena na teplotu 20 °C a rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku 0,436 g pevné žluté látky.

IR (neat): 2933 (s), 1787, 1738 (s), 1650, 1465 (w), 1413 (w), 1357 (w), 1262 (w), 1164, 1099 (w), 1049 (w), 988, 906, 802 cm’¹.

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,25 (m, 20H, CH₂), 1,57 (m, 8H, CH₂), 2,32 (m, 4H, CH₂CO), 2,61 (m, 4H, CH₂CO) 4,04 (m, 4H, 2 x CH₂O), 5,70 (s, 2H, -OCH₂O-).

SEC: Mw = 1870, Mn = 1580, Mp = 1310, Mw/Mn =1,18.

e) Oligomer z methylen bis(lO-hydroxydekanoátu) a kyseliny jantarové

Kyselina jantarová (0,152 g, 1,29 mmol) byla přidána k roztoku methylen bis (10-hydroxydekanoátu) (0,500 g, 1,29 mmol) z příkladu ld výše a p-toluensírové kyselině (0,007 g, 0,004 mmol) v toluenu (12 ml) při teplotě 130 °C. Po 84 hodinách a teplotě 140 °C s kontinuálním oddestilováním tvořené vody byla reakční směs zchlazena na teplotu 20 °C. Rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku 0,425 g pevné žluté látky.

IR (neat): 2933 (s), 1739 (s), 1650, 1467 (w), 1415, 1360 (w), 1261, 1168, 1100, 995, 803, 724 cm'¹.

-27CZ 284844 B6 ’Η NMR (300 MHz, CDClj): δ 1,27 (m, 20 H, CH₂), 1,59 (m, 8H, CH₂), 2,33 (m, 4H, CH₂CO), 2,64 (m, 4H, CH₂CO), 4,05 (m, 4H, 2 x CH₂O), 5,72 (s, 2H, -0CH₂O-), 10,00 (bs, 2H).

SEC: Neukázala žádné polymery (jen oligomery).

f) Polymer z methylen bis (10-hydroxydekanoátu) a adipoylchloridu.

Roztok adipoylchloridu (0,943 g, 5,15 mmol) v xylen/trichlorethylenu (80 : 20 dle váhy, 7 ml) byl po kapkách přidán k roztoku methylen bis( 10-hydroxydekanoátu) (2,000 g, 5,15 mmol) z příkladu ld výše v xylen/trichlorethylenu (80 : 20 dle objemu, 120 ml) při teplotě 60 °C. Po 48 hodinách při 60 °C při sníženém tlaku byla reakční směs zchlazena na teplotu 20 °C a rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku pevné bílé látky. Rychlá chromatografie (kysličník křemičitý, ethylacetát) poskytla 0,44 g frakcí polymeru.

‘H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,32 (m, 20H, CH₂), 1,57 (m, 12H, CH₂), 2,34 (m, 8H, CH₂CO), 4,03 (m, 4H, 2 X CH₂O), 5,71 (s, 2H, -OCH₂O-).

SEC: Mw = 20 964, Mn = 12 382, Mp = 22 843, Mw/Mn = 1,693.

g) Polymer z bis(chlorkarbonyloxymethyl)terefitalátu a 1,6 diaminohexanu

1,6-diaminohexan (0,23 g, 0,002 mol) a triethylamin (0,40 g, 0,004 mol) vTHF (5 ml) byly přidány k roztoku bis(chlorkarbonyloxymethyl)tereftalátu (0,70 g, 0,002 mol) z příkladu le(ii) výše v THF (20 ml). Reakční směs byla ponechána stát s promícháváním po dobu 6 dní při teplotě místnosti. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku za vzniku polymeru, který byl nerozpustný v chloroformu.

’H NMR (60 MHz, CDC1₃): δ 1,20 (m, 8H, 4 x CH₂), 2,85 - 3,20 (m, 6H, 2 x NH a 2 x CH₂N), 5,85 (s, 2H, OCH₂O), 8,00 (s, 4H, Ar).

h) Polymer z methylen bis(4-hydroxymethylbenzoátu) a adipoylchloridu

Roztok adipoylchloridu (1,26 g, 6,89 mmol) v 1,1,2,2-tetrachlorethan/trichlorethylenu (80:20 dle váhy, 5 ml) byl po kapkách přidán k roztoku methylen bis(4-hydroxymethylbenzoátu (2,18 g, 6,89 mmol) z příkladu lf výše v 1,1,2,2-tetrachlorethanu/trichlorethylenu (80:20 dle váhy, 90 ml) při teplotě 60 °C. Po 4 dnech při 60 °C a sníženém tlaku byla reakční směs zchlazena na 20 °C a rozpouštědlo bylo odpařeno při sníženém tlaku za vzniku 2,82 g hnědého viskózního oleje. Precipitací v methanolu bylo získáno 0,80 g žluté sloučeniny.

SEC: Mw = 3793, Mn = 2715, Mp = 2845, Mw/Mn = 1,724.

*H NMR (200 MHz, CD₃COCD₃): δ 1,65 (s br, 4H, CH₂), 2,40 (s br, 4H, CH₂CO), 5,18 (s, 4H, O-CH₂-Ph), 6,25 (s, 2H, OCH₂O), 7,4 - 7,6 (m, 4H, Ph), 7,9 - 8,1 (m, 4H, Ph).

i-m) Obecný způsob polymerizace methakryloyloxymethylkarbonátů

Roztok methakryloyloxymethylkarbonátů (1,0 g) z příkladu 1 1-p výše v DMF (8,0 g) byl zahřát na 60 °C a AIBN (0,005 g, 0,03 mmol) byl přidán. Po 24 hodinách byla reakční směs zchlazena a roztok polymeru byl po kapkách přidán k promíchanému nadbytku methanolu (nerozpustný). Polymer byl filtrován, promyt methanolem a vodou a vysušen při sníženém tlaku.

i) Polymer z methakryloyloxymethylkarbonátů

IR (KBr): 1763 (C=O, str.) cm'¹.

-28CZ 284844 B6

H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,00 (m, 2H, CH₂), 1,90 (m, 3H), 3,85 (s, 3H, CH₃O), 5,70 (s, 2H, OCH₂O).

¹³C NMR (75 MHz, CDCl₃): δ 46,35 (C-CH₃), 56,55 (CH₃O), 83,59 (-OCH₂O-), 154,41 (C=O), 175,50 (C=O).

Diferenciální skenová kalorimetrie (DSC) ukázala Tg = 59,8 °C a teplotu rozkladu 242,2 °C. Termální mechanická analýza: 59,9 °C.

SEC: Mw = 100 000, Mn = 59 000, Mw/Mn = 1,7.

j) Polymer z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu

IR (KBr): 1763 (C=O, str.) cm'¹.

’H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 1,00 (m, 2H, CH₂), 1,32 (t, 3H, CH₃), 1,90 (m, 3H, CH₃), 4,25 (m, 2H, CH₂O), 5,70 (s, 2H, OCH₂O).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 15,77 (-OCH₂O-), 46,35 (C-CH₃), 65,90 (CH₂O), 83,50 (-OCH₂O-), 153,69 (C=O), 175,80 (C=O).

DSC ukázala Tg = 35,9 °C a teplotu rozkladu 260,9 °C.

Termální mechanická analýza: 31,2 °C.

SEC: Mw = 34 000, Mn = 20 000, Mw/Mn = 1,7.

k) Polymer z butylmethakryloyloxymethylkarbonátu

IR (KBr): L763 (C=O) cm'¹.

’H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,90 (t, 3H, CH₃), 1,00 (m, 2H, CH₂), 1,39 (m, 2H, CH₂), 1,70 (m, 2H, CH₂), 1,90 (m, 3H, CH₃), 4,20 (t, 2H, CH₂O), 5,68 (s, 2H, OCH₂O).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 13,54 (CH₃CH₂), 18,73 (CH₂), 30,39 (CH₂), 46,26 (C-CH₃), 69,72 (CH₂O), 83,67 (-OCH₂O-), 153,86 (C=O), 175,80 (C=O).

DSC ukázala teplotu rozkladu 239,9 °C (Tg nebylo pozorováno).

Termální mechanická analýza: 24,7 °C.

SEC: Mw = 60 000, Mn = 29 000, Mw/Mn = 2,1.

l) Polymer z decylmethakryloyloxymethylkarbonátu

IR (KBr): 1763 (C=O, str.) cm'¹.

*H NMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,90 (t, 3H, CH₃), 0,90 (m, 3H, CH₂), 1,30 (m, 14 H, CH₂) 1,70 (m, 2H, CH₂), 1,90 (m, 2H), 4,19 (t, 2H, CH₂O), 5,66 (s, 2H, OCH₂O).

^I3C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 13,78 (CH₃), 22,34 - 31,57 (CH₂), 46,26 (C-CH₃), 68,70 (CH₂O), 83,67 (-OCH₂O~), 153,55 (C=O), 175,80 (C=O).

DSC ukázala teplotu rozkladu 232,9 °C (Tg nebylo pozorováno).

Termální mechanická analýza: -3,3 °C.

SEC: Mw = 160 000, Mn = 90 000, Mw/Mn = 1,7.

-29CZ 284844 B6

m) Polymer z benzylmethakryloyloxymethylkarbonátu

IR (KBr): 3077 (Ph), 1763 (C=O, str.) cm'¹.

'H NMR (300 MHz, CDClj): δ 0,95 (m, 3H, CH₃), 1,90 (m, 2H), 5,25 (s, 2H, CH₂O), 5,75 (s, 2H, OCH₂O), 6,70 (s, 5H, Ph).

¹³C NMR (75 MHz, CDC1₃): δ 46,26 (-C-CH₃), 68,03 (-OCH₂Ph), 82,02 (-OCH₂O-), 129,45 (Ph), 153,67 (C=O), 175,80 (C=O).

DSC ukázala Tg 31,6 °C, teplota rozkladu 197,1 °C.

Termální mechanická analýza: 32,8 °C.

SEC: Mw = 92 000, Mn = 44 000, Mw/Mn = 2,1.

n) Radikálová polymerizace benzylmethakryloyloxymethylkarbonátu za vzniku polymeru s nízkou molekulovou hmotností

Roztok benzylmethakryloyloxymethylkarbonátu (0,5 g, 2,0 mmol) z příkladu lp výše v DMF (7,5 g) byl zahřát na 60 °C, k roztoku byl přidán allyl merkaptan (0,0015 g, 0,02 mmol) dohromady sAIBN (0,0025 g, 0,015 mmol). Po 24 hodinách byla reakční směs zchlazena a roztok polymeru byl po kapkách přidán k promíchanému nadbytku methanolu (nerozpustný). Polymer byl filtrován a promyt methanolem a vodou a vysušen při sníženém tlaku.

SEC: Mw = 22 000, Mn = 14 000.

o) Radikálová polymerizace methyl 1-methakryloyloxyethylkarbonátu

AIBN (0,005 g, 0,03 mmol) byl přidán k roztoku methyl l-methakryloyloxyethylkarbonátu (1,0 g, 5,0 mmol) z příkladu lu(ii) výše v bezvodém THF (8 g) při teplotě 60 °C v prostředí bezvodého dusíku. Po 24 hodinách byla reakční směs zchlazena na teplotu 20 °C a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Výsledný polymer byl rozpuštěn v CH₂C1₂ a precipitoval v methanolu. Methanol byl z polymeru odfiltrován za vzniku bílého prášku.

'H NMR (200 MHz, CDC1₃): δ 0,90 (m, 3H, CH₃), 1,45 (s, 3H, CH₃CH), 1,87 (m, 2H, CH₂), 3,80 (s, 3H, CH₃O), 6,65 (bs, 1H, CHCH₃).

SEC:Mw= 16 033, Mn = 6641, Mp = 16 192, Mw/Mn = 2,41.

DSC ukázala Tg = 57,65 °C.

p) Radikálová polymerizace ethyl 1-methakryloyloxyethylkarbonátu

AIBN (0,033 g, 0,02 mmol) byl přidán k roztoku ethyl 1-methakryloyloxyethylkarbonátu (0,504 g, 2,49 mmol) z příkladu lq(ii) výše v bezvodém THF (8 ml) při teplotě 50 °C v prostředí bezvodého dusíku. Po 7 hodinách byla reakční směs zchlazena na 20 °C a polymer precipitoval v methanolu (50 ml) a roztok byl filtrován. Výsledný polymer byl rozpuštěn v THF, precipitoval v methanolu (70 ml) a byl filtrován, vzniklo 0,138 g bílého prášku.

’HNMR (300 MHz, CDC1₃): δ 0,90 (m, 3H, CH₃), 1,25 (s, 3H, CH₃), 1,45 (s, 3H, CH₃), 1,87 (m, 2H, CH₂), 4,15 (bs, 2H, CH₂O), 6,62 (bs, 1H, -CHCH₃).

SEC: Mw = 26 500, Mn = 18 600, Mp = 22 000, Mw/Mn = 1,43.

-30CZ 284844 B6

g) Polymer z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu, polymerizace v emulzi

Roztok sodium dodecyl sulfátu (0,056 g, 0,19 mmol) ve vodě (20,5 ml) byl zahřát na 60 °C v prostředí dusíku, než byl přidán ethylmethakiyloyloxymethylkarbonát (5,266 g, 28,00 mmol) z příkladu lm výše. Polymerizace byla zahájena metabisulfitem draselným (53,4 mg, 0,24 mmol)/persulfátem draselným (4,38 mg, 0,02 mmol) redox systémem. Po 16 hodinách při 60 °C byl přidán persulfát draselný (4,38 mg, 0,02 mmol) a polymerizace byla ponechána další 3 hodiny při teplotě 60 °C v prostředí dusíku před zchlazením na 20 °C.

r) Polymer z methakryloyloxymethylbenzoátu

AIBN (0,005 g, 0,03 mmol) byl přidán k roztoku methakryloyloxymethylbenzoátu (1,00 g, 4,55 mmol) z příkladu lr výše v bezvodém THF (8 g) v prostředí dusíku. Po 24 hodinách byla reakční směs zchlazena na 20 °C a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Výsledný polymer byl rozpuštěn v methylenchloridu a reprecipitoval v methanolu. Methanol byl z polymeru odfiltrován, byl získaný bílý prášek.

'H NMR (200 MHz, CDC1₃): δ 0,85 (m, 3H, CH₃), 1,87 (m, CH₂), 5,70 (m, 2H, -OCH₂O_), 7,45 (m, 3H, Ph), 8,05 (m, 2H, Ph).

SEC: Mw = 30 281, Μη = 11 580, Mp = 32 286, Mw/Mn = 2,615.

DSC ukázala, že Tg = 60,98 °C.

s) Radikálová polymerizace N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidu

AIBN (0,0138 g, 0,084 mmol) byl přidán k roztoku N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidu ) (0,519 g, 2 mmol) z příkladu ls(ii) výše v bezvodém THF (8 ml) při teplotě 50 °C v prostředí bezvodého dusíku. Po 3 dnech bylo rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku za vzniku 0,439 g bílého prášku.

'H NMR (200 MHz, CDC1₃): δ 0,8 - 1,2 (m, 3H, CH₃), 1,2 - 1,4 (m, 3H, CH2-CH(CH₃)O), 1,6 2,0 (m, 2H, CH₂), 2,1 (s, 3H, CH₃CO), 2,9 - 3,9 (m, 2H, NH-CH₂), 4,7 - 5,0 (m, 1H, CH₂CH(CH₃)-O), 5,8 (s, 2H, O-CH₂-O), 6,2 - 7,0 (m, 1H, NH).

SEC: Mw = 5411, Mn = 2857, Mw/Mn = 1,894.

DSC ukázala, že Tg = 52,91 °C.

t) Radikálová polymerizace N-/2-(l-acetoxyethoxykarbonyloxy)propyl/methakrylamidu

AIBN (0,0031 g, 0,189 mmol) byl přidán k roztoku N-/2-(l-acetoxyethoxykarbonyloxy)propyl/methakrylamidu (1,23 g, 4,5 mmol) z příkladu lt(ii) výše v bezvodém THF (18 ml) při teplotě 50 °C v prostředí bezvodého dusíku. Po 3 dnech bylo rozpouštědlo odstraněno při sníženém tlaku. Rychlá chromatografie (gradient stupňů, hexan/ethylacetát (3 : 4) až methanol) poskytla 0,96 g bílého prášku.

'H NMR (200 MHz, CDC1₃): δ 0,8 - 1,2 (m, 3H, CH₃), 1,2 - 1,4 (m, 3H, CH₂-CH(CH₃)O), 1,5 (d, 3H, O-CH(CH₃)-O), 1,6 - 2,0 (m, 2H, CH₂), 2,0 - 2,2 (s, 3H, CH₃CO), 2,9 - 3,9 (m, 2H, NH-CH₂), 4,7 - 5,0 (m, 1H, CH₂CH(CH₃)-O), 6,2 - 7,0 (m, 2H, NH+O-CH(CH₃)-O).

SEC: Mw = 1991, Mn= 1268, Mp = 2105, Mw/Mn = 1,548.

DSC ukázala, že Tg = 51,53°C.

-31 CZ 284844 B6

u) Oligomer z ethylen di(chlormethylkarbonátu) a disodné soli kyseliny tereftalové

Terc.butoxid draselný (1,62 g, 0,014 mol) byl přidán k roztoku tereftalové kyseliny (1,20 g, 0,0072 mol) v DMF (40 ml). Ethylen di(chlormethylkarbonát) (1,78 g 0,0072 mol) z příkladu lv 5 výše byl přidán k výsledné suspenzi. 18-crown-6 (0,056 g, 0,21 mmol) byl potom přidán k reakční směsi a ta byla ponechána s promícháváním stát 2 dny při teplotě místnosti a pak 11 dní při teplotě 60 °C. Reakční směs byla filtrována a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku. Zbytek byl rozpuštěn v ethylacetátu (50 ml), promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (30 ml) a vodou (30 ml). Organická část byla vysušena ío (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno při sníženém tlaku za vzniku výsledného výrobku.

*H NMR (60 MHz, CDC1₃), δ 4,48 (m, 4H, OCH₂CH₂O), 6,02 (s, 4H, OCH₂O), 8,12 (s, 4H, Ar).

SEC: Mw= 1938, Mn = 1511, Mp = 2137, Mw/Mn = 1,283.

v) Radikálová homopolymerizace benzylmethakiyloyloxymethylkarbonátu v emulzi

Roztok dodecylsulfátu (1,6 x 10'² g, 5,5 x 10’² mmol) v deoxygenové vodě (6,0 ml) byl přidán do dvou 50 ml hladkých láhví s kulatým dnem, spojených s magnetickým zařízením na promíchá20 vání a kondenzování. K roztoku byly přidány metabisulfit draselný (0,015 g, 6,7 x 10’² mmol), rozpuštěný ve vodě obohacené kyslíkem (1,0 ml) a benzylmethakryloyloxymethylkarbonát (2,0 g, 8,0 mmol) z příkladu lp výše. Reakční směs byla zahřáta na teplotu 60 °C. K zahřáté reakční směsi byl přidán persulfát draselný (1,25 xl O'³ g, 4,6x10‘³ mmol) a směs byla ponechána reagovat. Po přibližně 5 hodinách byla polymerizace zastavena a polymer v emulzi 25 byl po kapkách přidán k velkému nadbytku methanolu (nerozpustný). Polymer byl potom filtrován a promyt methanolem a vodou. Tento postup byl celkem třikrát opakován k vyčištění polymeru. Polymer byl potom odfiltrován a vysušen ve vakuu k odstranění rozpustných nečistot. Některá část stabilní emulze nebyla extrahována tak, jak to bylo popsáno výše, ale byla uchována pro analýzu částic mikroskopem. Bylo zjištěno optickým mikroskopem, že velikost částic je pod 30 1 pm v průměru.

w-z) Radikálové kopolymerizace ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu a methakrylové kyseliny v roztoku Monomer živné směsi s obsahem ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu z příkladu lm výše a methakrylové kyseliny v DMF (8,0 g) byl zahřát na 60 °C a byl přidán AIBN (0,005 g, 35 0,03 mol). Po 24 hodinách byl po kapkách přidán roztok polymeru k promíchanému nadbytku chloroformu (nerozpustný), byl profiltrován, promyt větším množstvím chloroformu a vysušen při sníženém tlaku.

Tabulka 3

Příklad 2	Kyselina methakrylová (g, mmol)	Ethylmethakryloyloxymethylkarbonát (g/mmol)	Molámí poměr kyselina methakrylové: lm
w	0,73, 8,48	0,25, 1,33	86: 14
X	0,73, 8,48	0,17, 0,90	90 : 10
y	0,73, 8,48	0,14, 0,74	92: 8
z	0,92, 10,7	0,08, 0,43	96: 4

-32 CZ 284844 B6 ’Η-NMR (200 MHz, CDC1₃); 10 (s, 6H, 2 x CH₃), 1,27 (t, 3H, CH₃CH₂), 1,90 (s, 4H, 2 x CH₂), 3,52 (bs, 1H, OH), 4,2 (m, 2H, CH₃CH₂), 5,72 (s, -OCH₂O-).

Tabulka 4

Rozpustnost každého z kopolymerů v horké a studené vodě

Příklad 2	Studená voda	Horká voda
w	žádná	žádná
X	žádná	žádná
y	žádná	slabá
z	úplná*	úplná

* Úplné rozpustnosti bylo dosaženo až po poměrně dlouhé době rozpouštění.

aa) Oligomer hexamethylendi(chlormethylkarbonátu) a tereftalátu draselného (2 atomy draslíku)

7,87 g, 0,068 mol terc.butoxidu draselného bylo přidáno k roztoku 5,66 g, 0,034 mol kyseliny tereftalové ve 200 ml DMF. K výsledné suspenzi bylo přidáno 9,50 g, 0,034 mol hexamethylendi(chlormethylkarbonátu) z příkladu lx. Pak bylo k reakční směsi přidáno 0,24 g, 0,82 mmol etheru 18-koruna-6 a reakční směs byla ponechána za míchání 5 hodin při teplotě místnosti a pak 14 dnů při teplotě 60 °C. Po filtraci reakční směsi pak bylo rozpouštědlo odpařeno za sníženého tlaku. Odparek byl rozpuštěn ve 100 ml chloroformu a promyt 50 ml nasyceného vodného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a 50 ml vody. Organická fáze byla vysušena síranem hořečnatým a rozpouštědlo bylo odstraněno odpařením za sníženého tlaku, čímž byl získán žlutý výsledný produkt.

‘H-NMR (60 MHz, CDC1₃): 1,25 - 1,90 (m, 8H, 4 x CH₂), 4,20 (t, 4H, -OCH₂CH₂), 6,00 (s, 4H, OCH₂O), 8,10 (s, 4H, Ar).

Chromatografie na gelu (SEC): Mw = 2987, Mn = 1754, Mp = 3014, Mw/Mn = 1,703.

Při diferenciální kalorimetrii (DCS) bylo prokázáno, že Tg < 20 °C.

ab) Polymer methakryloyloxymethylacetátu

0,005 g, 0,03 mmol AIBN se přidá k roztoku 1,00 g, 4,55 mmol methakryloyloxymethylacetátu z příkladu ly v 8 g bezvodého THF při teplotě 60 °C v atmosféře bezvodého dusíku. Po 24 hodinách se reakční směs zchladí na 20 °C a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku. Výsledný polymer se rozpustí v methylendichloridu a znovu se vysráží methanolem. Methanol se od polymeru odfiltruje, čímž se získá bílý prášek.

Při diferenciální kalorimetrii (DSC) bylo prokázáno, že Tg = 54,99 °C.

Chromatografie na gelu (SEC): Mw = 184 678, Mn = 2446, Mp = 54 732, Mw/Mn = 7,56.

-33CZ 284844 B6 ac) Oligomer z methylenbis(lO-hydroxydekanoátu) a malonylchloridu

0,254 g, 1,80 mmol malonylchloridu se přidá k roztoku 0,700 g, 1,80 mmol methylenbis(10hydroxydekanoátu) z příkladu ld v 50 ml směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 80 : 20. Po 77 hodinách při teplotě 60 °C za sníženého tlaku se reakční směs zchladí na 20 °C a rozpouštědlo se odpaří, čímž se získá 0,665 g hnědé viskózní kapaliny.

Chromatografíe na gelu (SEC): Mw = 2700, Mn = 2100, Mp = 1600, Mw/Mn = 1,28.

ad) Polymer z ethyl- 1-methakryloyloxyethylkarbonátu, polymerace v emulzi

Směs 6,5 mg, 0,023 mmol dodecylsulfátu sodného ve 2,40 ml vody a 6,3 mg, 0,028 mmol metahydrogensiřičitanu draselného v 0,82 ml vody se zahřívá pod dusíkem na 60 °C a pak se přidá 0,617 g, 3,10 mmol ethyl-l-methakiyloyloxyethylkarbonátu z příkladu lg(ii). Polymerace byla zahájena přidáním 0,54 mg, 0,002 mmol persíranu draselného v 0,25 ml vody. Polymerace trvala 20 hodin při teplotě 60 °C pod dusíkem, pak byla směs zchlazena na 20 °C.

ae) Polymer z methylenbis(12-hydroxydodekanoátu) a trifosgenu

Roztok 2,0 mmol methylenbis(12-hydroxydodekanoátu) z příkladu lc a 0,67 mmol trifosgenu ve 2 ml směsi xylenu a trichlorethylenu v poměru 95 : 5 se zahřívá 36 hodin na 60 °C při tlaku

6,5 kPa a pak se odpaří na polymerní materiál.

af) Polymer z methylenbis(12-hydroxydodekanoátu) a dichloridu kyseliny 3,6,9-trioxaundekandikarboxylové

Roztok 2,0 mmol methylenbis(12-hydroxydodekanoátu) z příkladu lc a 2,0 mmol dichloridu kyseliny 3,6,9-trioxaundekandikarboxylové z příkladu lab ve 2 ml směsi xylenu a trichlorethylenu v poměru 95 : 5 se zahřeje na 36 hodin na teplotu 60 °C při tlaku 6,6 kPa a pak se odpaří na polymerní materiál.

ag) l-(7-karboxyheptanoyloxy)ethyldecylkarbonát dextranu 10

K roztoku 0,65 g dextranu 10 ve 40 ml bezvodého DMSO se přidá 1,5 g, 36 mmol l-(7karboxyheptanoyloxy)ethyldecylkarbonátu z příkladu lab, 0,83 g, 4,3 mmol N-ethyl-N'-(3dimethylaminopropyl)karboodiimidu a 42 mg, 0,28 mmol 4-pyrrolidinpyridinu, rozpuštěného ve 30 ml bezvodého DMSO. Směs se míchá dva dny při teplotě místnosti, pak se zředí 250 ml vody a dialyzuje 30 hodin proti vodě. Lyofilizací roztoku se získá 1,3 g světle žlutého prášku. Při provádění ^l3C-NMR spektra se objeví nový signál pro karbonylovou skupinu při 171,28 ppm. Jde o oblast, předpokládanou pro karbonylový signál produktu. Také zbývající signály byly v souladu se strukturou produktu.

ah) Polymer z Pluronic F68 a benzoyloxymethylchlormravenčanu

9,889 g, 1,191 mmol Pluronic F68 se rozpustí ve 30 ml bezvodého toluenu. Po zahřátí na 45 °C se přidá za stálého míchání 0,70 ml triethylaminu. Pak se po kapkách přidá ještě 1,072 g, 5,00 mmol benzyloxymethylchlormravenčanu z příkladu lae(ii), rozpuštěného ve 4 ml toluenu a pak ještě 0,25 ml triethylaminu ve 2,5 ml bezvodého toluenu. Reakční směs se udržuje 8 hodin na teplotě 45 °C a pak ještě 16 hodin na teplotě 55 °C, načež se zchladí a zfíltruje. Rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku a oddělený materiál se rozpustí v toluenu a znovu vysráží z 500 ml n-heptanu za míchání, čímž se získá 8,45 g produktu ve formě bílého prášku.

IR(KBr): 1722 (C=O) cm'¹.

-34CZ 284844 B6 ai) Radikálová polymerace 1-acetoxy-l-fenylmethylvinylkarbonátu

0,005 g, 0,03 mol AIBN se přidá k roztoku 1,0 g 1-acetoxy-l-fenylmethylvinylkarbonátu z příkladu lad(ii) v 8 ml bezvodého THF při teplotě 60 °C v atmosféře bezvodého dusíku. Po hodinách se rozpouštědlo odpaří za sníženého tlaku. Výsledný polymer se rozpustí v methylendichloridu a znovu se vysráží vhodným rozpouštědlem. Pak se rozpouštědlo odfiltruje, čímž se získá bílý prášek.

aj) Radikálová kopolymerace N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu s N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidem v roztoku

0,430 g, 3,0 mmol N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu a 0,778 g, 3,0 mmol N-(2-acetoxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidu z příkladu ls se rozpustí v 10 ml tetrahydrofuranu a roztok se zahřeje na 55 °C. Přidá se 0,0207 g, 0,126 mmol AIBN a směs se míchá 3 dny při teplotě 55 °C za vzniku čirého gelu. Tento gel se rozpustí v tetrahydrofuranu a rozpouštědlo se odpaří za sníženého tlaku, čímž se získá 1,33 g produktu.

Chromatografie na gelu (SEC) prokazuje tvorbu polymeru.

Příklad 3

Příprava částic polymeru

a) Částice polymeru z methylendimethakrylátu a styrenu ml emulze polymeru z příkladu 2a se smísí při teplotě místnosti s 13 ml heptanu. Směs se nechá stát 40 minut a pak se lyofilizuje, čímž se získá výsledný produkt ve formě bílého prášku.

b) Částice z polymeru z methylenbis( 16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu

6,204 g, roztoku polymeru z příkladu 2b s koncentrací 4,1 % hmotnostních ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90:10 se přidá ke 25 ml roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml vody. Směs se 1 minutu energicky míchá ručně a pak se 16 hodin lyofilizuje. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

c) Částice polymeru z methylenbis(l 6-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu

6,206 g roztoku polymeru z příkladu 2b s koncentrací 4,1 % hmotnostních ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá ke 25 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml. Směs se míchá v mísícím zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 40 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

d) Částice polymeru z methylenbis(l 6-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu

12,408 g roztoku polymeru z příkladu 2b s koncentrací 4,1 % hmotnostních ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá k 50 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí 40 sekund v mísícím zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 24 000 ot/min a pak se 16 hodin lyofilizuje. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

-35CZ 284844 B6

e) Částice polymeru z methylenbis(12-hydroxydodekanoátu) a adipoylchloridu

Polymer zmethylenbis(12-hydrododekanoátu) z příkladu 2c a 0,40 g adipoylchloridu ve 4 ml směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 10 : 1 se přidá ke 20 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí v mísícím zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min 30 sekund a pak se lyofilizuje 16 hodin při tlaku 66 Pa. Ve světelném mikroskopu je možno prokázat tvorbu mikročástic.

f) Částice z oligomeru z ethylendi(chlormethylkarbonátu) a tereftalátu draselného (2 atomy draslíku)

Roztok oligomeru z ethylendi(chlormethylkarbonátu) a tereftalátu draselného z příkladu 2u v chloroformu (22,5 ml roztoku s obsahem 4 g/100 ml, připraveného rozpuštěním polymeru za opatrného zahřátí) se přidá ke 30 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí mísícím zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 24 000 ot/min celkem 40 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje. Ve světelném mikroskopu je možno prokázat tvorbu mikročástic.

g) Částice z polymeru, připraveného z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu

Roztok polymeru, připraveného z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu z příkladu 2j, v chloroformu (9 ml roztoku s obsahem 10 g polymeru ve 100 ml) se přidá ke 30 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 0,5 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí v mísícím zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 24 000 ot/min celkem 40 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

h) Částice z polymeru, připraveného z methyl-l-methakryloyloxyethylkarbonátu

0,462 g polymeru methyl-l-methakryloyloxyethylkarbonátu z příkladu 20 v 5 ml toluenu se přidá ke 20 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 1 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí mísícím zařízením Ultra Turax T25 lychlostí 20 500 ot/min celkem 30 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje při tlaku 6,6 Pa. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

i) Částice z polymeru, připraveného z methakiyloyloxymethylbenzoátu

0,45 g polymeru z methakiyloyloxymethylbenzoátu z příkladu 2r ve 2 ml směsi toluenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 10 : 1 se přidá ke 20 ml vodného roztoku Pluronic F68 s obsahem 1 g této látky ve 100 ml. Směs se mísí v mísícím zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 30 sekund a pak se 4 hodiny lyofilizuje při tlaku 6,6 Pa. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

j) Částice z polymeru, připravené z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu

Emulze polymeru byla připravena podle příkladu 2q. 14,783 g této emulze bylo přidáno ke 47,305 g toluenu. Směs byla 20 hodin energicky míchána a pak byla 16 hodin lyofilizována, čímž bylo získáno 1,813 g bílého prášku. Světelným mikroskopem i elektronovým mikroskopem bylo možno prokázat tvorbu mikročástic.

k) Částice z polymeru, připraveného z ethylmethakryloyloxymethylkarbonátu

Emulze polymeru byla připravena podle příkladu 2q. 12,7612 g této emulze bylo přidáno ke 40,836 g chloroformu. Směs byla 20 hodin energicky míchána a pak 16 hodin lyofilizována, čímž bylo získáno 1,496 g bílého prášku. Světelným mikroskopem i elektronovým mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

-36CZ 284844 B6

l) Částice z oligomeru, připraveného z ethylendi(chlormethylkarbonátu) a tereftalátu draselného

Oligomer z ethylendi(chlormethylkarbonátu) a 1,0 g di-draselné soli kyseliny tereftalové z příkladu 2u se rozpustí v 19,0 g kapalného naftalenu při teplotě 100 °C. Roztok se emulguje při teplotě 90 °C ve 200 ml vodného roztoku polyvinylalkoholu (8,0 g, Mw = 13 000 až 23 000) s obsahem 0,2 g Pluronic F68. Emulgace byla uskutečněna při použití zařízení Ultra Turax T25. Pak byla emulze zředěna za míchání 500 ml téže vodné fáze při teplotě 15 °C a dále míchána ještě 8 minut. Naftalenové kapičky ztuhly na kuličky, které byly odfiltrovány přes filtr s velikostí otvorů 50 mikrometrů tak, aby byly odděleny částice větší než 50 mikrometrů. Pak byla suspenze odstředěna při 1000 g a kuličky byly promyty vodou a znovu odstředěny. Tento stupeň byl dvakrát opakován. Pak byly kuličky znovu uvedeny do suspenze ve 100 ml vody, obsahující 0,8 g laktózy a suspenze byla zmrazená při teplotě -40 °C na blok, který pak byl 16 hodin lyofilizován. Ve světelném mikroskopu bylo možno prokázat tvorbu mikročástic.

m) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu ml roztoku polymeru z příkladu 2b s obsahem 3,37 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá k 10 ml roztoku Tween 80 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs byla míšena v zařízení Ultra Turax T25 při rychlosti 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se byla 18 hodin lyofilizována, čímž byl získán bílý prášek. Světelným mikroskopem bylo možno prokázat tvorbu mikročástic.

n) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu ml roztoku polymeru z příkladu 2b s obsahem 3,37 g polymeru ve 100 ml směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90:10 se přidá k 10 ml roztoku Brij 99 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se mísí v zařízení Ultra Turax T25 při rychlosti 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund, pak se směs 17 hodin lyofilizuje na bílý prášek. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

o) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis( 16-hydroxyhexydekanoátu) a adipoylchloridu

5,5 ml roztoku polymeru z příkladu 2b s obsahem 1,84 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá k 10 ml roztoku prostředku Cremophor RH40 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se mísí v zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje na bílý prášek. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

p) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu

5,5 ml roztoku polymeru z příkladu 2b s obsahem 1,84 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá k 10 ml roztoku Kollidon 30 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se mísí zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje na bílý prášek. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

-37CZ 284844 B6

q) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis(lO-hydroxydekanoátu) a adipoylchloridu ml roztoku polymeru z příkladu 2f s obsahem 2,52 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá k 10 ml roztoku Pluronic F68 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se mísí v zařízení Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se 15 hodin lyofilizuje na bílý prášek. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

r) Částice z oligomeru, připraveného z hexamethylendi(chlormethylkarbonátu) a didraselné soli kyseliny teraftalové

22,5 ml roztoku polymeru z příkladu 2aa s obsahem 4 g polymeru ve 100 ml v chloroformu se přidá ke 30 ml roztoku Pluronic F68 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se míchá zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 24 000 ot/min celkem 40 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje, čímž se získá žlutá pryžovitá látka. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

s) Částice z polymeru, připraveného zN-/2-(l-acetoxyethoxykarbonyioxy)propyl/methakrylamidu ml roztoku polymeru z příkladu 2t s obsahem 2,55 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá ke 20 ml roztoku Pluronic F68 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se míchá zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje, čímž se získá bílý prášek. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

t) Částice z polymeru, připraveného z methakryloyloxymethylacetátu ml roztoku polymeru z příkladu 2ab s obsahem 2,48 g polymeru ve 100 ml ve směsi xylenu a trichlorethylenu v objemovém poměru 90 : 10 se přidá ke 20 ml roztoku Pluronic F68 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se míchá zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 20 500 ot/min celkem 1 minutu a 30 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje, čímž se získá bílý prášek. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

u) Částice z polymeru, připraveného z N-(2-acetoyloxymethoxykarbonyloxypropyl)methakrylamidu ml roztoku polymeru z příkladu 2s v chloroformu s obsahem 2,54 g polymeru ve 100 ml se přidá k 10 ml roztoku Pluronic F68 ve vodě s koncentrací 0,5 % hmotnostních. Směs se míchá zařízením Ultra Turax T25 rychlostí 24 000 ot/min celkem 50 sekund a pak se 16 hodin lyofilizuje, čímž se získá bílý prášek. Ve světelném mikroskopu je možno prokázat tvorbu mikročástic.

v) Částice z polymeru, připraveného z ethyl- 1-methakryloyloxyethylkarbonátu

Emulze polymeru byla připravena polymerací v emulzi. Byl užit polymer ethyl-1-methakryloyloxyethylkarbonátu z příkladu 2ad. 2,00 g emulze bylo přidáno do 7,41 g toluenu, směs byla energicky míchána 20 hodin a pak byla 16 hodin lyofilizována, čímž bylo získáno 0,250 g bílého prášku. Ve světelném mikroskopu byla prokázána tvorba mikročástic.

w) Částice z polymeru, připraveného z ethyl-1-methakryloyloxyethylkarbonátu

Emulze polymeru byla připravena polymerací v emulzi, užit byl polymer ethyl-l-methakryloyloxyethylkarbonátu z příkladu 2ad. 2,00 g emulze bylo přidáno k 6,40 g chloroformu. Směs byla

-38CZ 284844 B6 energicky míchána 20 hodin a pak lyofilizována 16 hodin, čímž bylo získáno 0,250 g bílého prášku. Světelným mikroskopem byla prokázána tvorba mikročástic.

x) Částice z polymeru, připraveného z butylmethakryloyloxymethylkarbonátu

0,45 g polymeru z butylmethakryloyloxymethylkarbonátu z příkladu 2k se rozpustí v 9 ml toluenu. Přidá se 30 ml vody s obsahem 0,3 g Pluronic F68 a připraví se emulze při použití homogenizátoru Ystral při 20 000 ot/min celkem 30 sekund. Emulze se 19 hodin lyofilizuje, ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

y) Částice s povlakem HSA, připravené z polymeru methakryloyloxymethylbenzoátu

0,9 g polymeru methakryloyloxymethylbenzoátu z příkladu 2r se rozpustí v 9 ml toluenu. Pak se přidá vodný roztok s obsahem 5 % lidského sérového albuminu (HSA - 30 ml) a směs se homogenizuje homogenizátorem Ystral při 20 000 ot/min celkem 30 sekund. Výsledná emulze se 16 hodin lyofilizuje. Světelným mikroskopem je možno prokázat tvorbu mikročástic.

z) Částice z polymeru methakryloyloxymethylbenzoátu s polyoxyethylenovým povlakem

Kopolymer, tvořený blokem polymethylmethakrylátu (Mw « 1000) a blokem polyoxyethylenu (POE, Mw » 2000) v celkovém množství 0,4 g se rozpustí v 9 ml toluenu. Pak se 0,9 g polymeru methakiyloyloxymethylbenzoátu z příkladu 2r rozpustí v toluenovém roztoku. Přidá se 30 ml vody a směs se homogenizuje homogenizátorem Ystral při 20 000 ot/min celkem 30 sekund. Výsledná emulze se 16 hodin lyofilizuje, čímž se získají mikročástice s povlakem POE.

aa) Částice z polymeru, připraveného z methylmethakryloyloxymethylkarbonátu

0,9 g polymeru, připraveného z methylmethakryloyloxymethylkarbonátu z příkladu 20, se rozpustí v 9 ml toluenu. Přidá se směs 0,3 g dodecylsulfátu sodného a 0,025 g Pluronic F68 ve 35 ml vody a roztok se homogenizuje homogenizátorem Ystral při 20 000 ot/min celkem 30 sekund. Emulze se 16 hodin lyofilizuje, ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

ab) Částice z polymeru, připraveného z methylenbis( 12-hydroxydodekanoátu a dichloridu kyseliny 3,6,9-trioxaindekandikarboxylové

0,9 g polymeru, připraveného z methylenbis( 12-hydroxydodekanoátu) a dichloridu kyseliny 3,6,9-trioxaindekandikarboxylové podle příkladu 2af, se rozpustí v 9 ml toluenu. Přidá se 30 ml vody s obsahem 0,3 g Pluronic F68 a směs se 30 sekund homogenizuje v homogenizátoru Ystral při 20 000 ot/min. Emulze se 48 hodin lyofilizuje. Ve světelném mikroskopuje možno prokázat tvorbu mikročástic.

ac) Částice, získané sušením polymeru z methakryloyloxymethylbenzoátu rozprašováním

0,72 g polymeru z příkladu 2r se rozpustí v 60 g dichlormethanu. Roztok se suší rozprašováním v malém rozprašovači Buchi 190. Vstupní teplota se upraví na 54 °C, měřená výstupní teplota na 40 °C. Ve světelném mikroskopu byla prokázána tvorba mikročástic.

ad) Částice s povlakem Pluronic F68, získané sušením polymeru, připraveného z methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu rozprašováním

1,71 g směsi polymeru z příkladu 2b a Pluronic F68 v poměru 50 : 50 se rozpustí ve 100 ml dichlormethanu. Roztok se suší rozprašováním pomocí malého zařízení Buchi 190. Vstupní

-39CZ 284844 B6 teplota byla nastavena na 50 °C, naměřená výstupní teplota byla 42 °C. Ve světelném mikroskopu bylo možno prokázat tvorbu mikročástic.

ae) Povlékání částic, připravených z polymeru methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu

Částice, připravené způsobem podle příkladu 3c, byly znovu dispergovány v různých vodných roztocích s obsahem odlišných materiálů pro tvorbu povlaků v různých koncentracích, tak jak je uvedeno v tabulce 5. Ve světelném mikroskopu bylo možno prokázat tvorbu zlepšené disperze se sníženou tendencí ke shlukování.

Tabulka 5

Materiál povlaku Koncentrace (% hmot)

Tween 60	0,1	0,5
hexadekanoát sodný	0,1	0,5
cetyltrimethylamoniumchlorid	0,1	0,5
Kollidon 30 (polyvinylpyrrolidon)	0,2	1,0
Cremophor RH40	0,2	1,0
Pluronic F68	1,0

af) Částice z polymeru methylmethakryloyloxymethylkarbonátu s povlakem Pluronic F68

0,9 g polymeru methylmethakiyloyloxymethylkarbonátu z příkladu 2i se rozpustí v 9 ml toluenu. Přidá se 30 ml vody s obsahem 0,4 g cetyltrimethylamoniumchloridu a směs se homogenizuje při použití homogenizátoru Ystral. Emulze se 24 hodin lyofilizuje. Získané částice se několikrát promyjí destilovanou vodou k odstranění smáčedla. Po posledním promytí se částice 24 hodin lyofilizují.

Příklad 4

Charakterizace pomocí ultrazvuku

Obecný postup

Suché částice polymeru ve formě prášku, připravené podle příkladu 3, se znovu uvedou do disperze ve vodném rozpouštědle protřepáváním na laboratorním třepacím zařízení po dobu 12 až 16 hodin. Při pozorování ve světelném mikroskopu je možno prokázat vznik disperze částic. Částice se vznášely, jak bylo možno očekávat pro částice, které obsahují plyn.

Chování suspenzí bylo měřeno při použití průchodu ultrazvuku suspenzemi s různým obsahem (mg/ml) ve vodném nosném kapalném prostředí při použití převaděče a frekvence 3,5 MHz, byl sledován odraz ultrazvuku. Pro srovnání byla užita čirá nosná kapalina, měření bylo prováděno při postupném ředění, při němž byla výchozí suspenze postupně ředěna nosným prostředím. Měření bylo prováděno tak dlouho, až došlo ke snížení signálu na přibližně 3 až 5 db/cm. Získané akustické účinky byly takové, že je produkty možno považovat za vhodné pro použití jako kontrastní prostředky při vyšetřování ultrazvukem. Podle teoretických úvah by měly pevné částice téhož rozměru a v tomtéž ředění vést k zeslabení akustického signálu o méně než 0,1 db/cm.

-40CZ 284844 B6

a) Charakterizace částic polymeru, získaného kopolymerací methylendimethakrylátu a styrenu

Byly připraveny částice kopolymerací methylendimethakrylátu a styrenu. Produkt měl velký vliv na přenos ultrazvuku, který se snižoval se zvyšujícím se zředěním, jak je zřejmé z obr. 1.

b—i) Charakterizace různých částic polymeru

Výsledky této zkoušky jsou shrnuty v následující tabulce 6 a na obr. 2 až 9.

V tabulce 6 jsou shrnuta měření pro částice z příkladu 3. Tyto hodnoty jsou uvedeny ve třetím sloupci jako koncentrace, účinek různých koncentrací byl měřen do 8 db/cm, což je poloviční hodnota plného signálu. Při vyšších koncentracích docházelo ke zvýšení intenzity signálu až do plné hodnoty.

Tabulka 6

Příklad 4	Částice, příkl. 3, vodné prostř.	Konc. částic (mg/ml) při 8 db/cm	Obr. č.
b	b, 0,9% vodný (hmot.) NaCl	0,9	2
c	c, 0,9% vodný (hmot.) NaCl	0,2	3
d	d, 0,9% vodný (hmot.) NaCl	0,5	4
e	h, voda	1,0	5
f	i, voda	0,9	6
g	y, voda	0,1	7
h	z, voda	0,5	8
i	ac, HSA/voda	2,5	9

Příklad 5

Charakterizace in vivo

Obecný postup

Polymemí částice z příkladu 3 ve formě suchého prášku se redispergují ve sterilním 0,9% fyziologickém roztoku chloridu sodného protřepáváním v laboratorním třepacím zařízení po dobu 12 až 16 hodin. Disperze pak byly vstříknuty králíkům (činčila) a podle Dopplerovy techniky byla uložena ultrazvuková sonda přímo na krkavici a na dolní dutou žílu. Disperze částic byla vstříknuta do ušní žíly. Pak byla zaznamenávána výška signálu a jeho trvání.

-41 CZ 284844 B6

Významná byla zejména naměřená výška signálu, která prokazovala in vivo silný kontrastní účinek pro použití disperze. Dlouhé trvání signálů také prokazovalo, že stálost disperzí je dobrá.

V následující tabulce 7 jsou shrnuty výsledky charakterizace polymemích částic in vivo. Dávky jsou uvedeny v mikrogramech částic na 1 kg tělesné hmotnosti. Intenzita signálu byla měřena v Dopplerových jednotkách (DU).

Tabulka 7

Příklad 5	Částice z příkl. 3	Konc. [mg/ml]	Dávka [Pg/kg]	Tepna vrchol trvání	Žíla
vrchol ti [DU]	vání [s]
[DU]	[s]
a	b	4.8	320	0.5
b(i)	c	4.6	307	1.9	6	0.8
b (ii)	c	4.6	767	5.6	39	2.8
c	d	3.7	247	0.6
d(i)	i	2.1	139	1.7	5
d(ii)	i	2.1	347	3.2	13	1.2	70
d (iii)	i	2.1	693	3.1	10	2.1	120
e(i)	h	2.0	136	0.5
e (ii)	h	2.0	340	1.0	5
e (iii)	h	2.0	680	1.4	5	0.7
f(i)	y	2.1	140	2.8	8	0.5
f(ii)	y	2.1	350	3.7	11	0.8	44
f(iii)	y	2.1	700	5.3	33	0.8	74
g(i)	z	2.0	133	1.6	7	0
g (ii)	z	2.0	333	3.6	32	0.7	74
	z	2.0	666	5.3	79	1.6	99

Příklad 6

Studie biologické degradace

a) Enzymaticky katalyzovaná hydrolýza polymeru methakryloyloxymethylbenzoátu

Vzorku polymeru z příkladu 2r s hmotností 50 mg ve formě jemného prášku a 20 ml 0,9% vodného roztoku chloridu sodného bylo uloženo do každé ze tří reakčních nádobek. Do jedné z nádobek bylo přidáno ještě 0,1 ml esterázy z jater vepře ve 3,2M roztoku síranu amonného (Sigma E-3128, 25OU). Do druhé nádobky bylo přidáno 0,1 ml 3,2M roztoku síranu amonného. Při použití pH-statu (Radiometer) bylo pH v nádobkách udržováno na stálé hodnotě 8,0 přidáváním 0,lM roztoku hydroxidu sodného. Zaznamenáváním spotřeby hydroxidu sodného byla vypočítávána rychlost hydrolýzy. V průběhu 45 hodin při teplotě 37 °C byla hydrolýza polymeru v přítomnosti esterázy jedenáctkrát rychlejší než hydrolýzy kontrolního vzorku se

-42CZ 284844 B6 síranem amonným bez esterázy. V kontrolním vzorku, obsahujícím pouze polymer v 0,9% roztoku chloridu sodného vůbec k hydrolýze nedošlo, jak je zřejmé z obr. 10.

V následující tabulce 8 je zaznamenána spotřeba 0,lM roztoku hydroxidu sodného v nádobce, obsahující polymer a esterázu s 0,1 ml 3,2M roztoku síranu amonného ve 20 ml 0,9% roztoku chloridu sodného, k téže hodnotě se vztahuje křivka a na obr. 10.

Tabulka 8

Čas (min) pH Objem přidaného 0,1 M

NaOH v ml

0	8,00	0,000
100	8,00	0,080
220	8,00	0,142
355	8,00	0,239
2670	8,00	1,101
2710	8,00	1,105

V následující tabulce 9 je shrnuta spotřeba 0,1 M NaOH u kontrol, obsahujících 0,1 ml, 3,2 M síranu amonného ve 20 ml 0,9% roztoku chloridu sodného, hodnotám odpovídá křivka b z obr. 10.

Tabulka 9

Čas (min)	PH	Objem přidaného 0,lM NaOH v ml
0	8,00	0,000
120	8,00	0,012
240	8,00	0,030
4316	8,00	0,130

V následující tabulce 10 je uvedena spotřeba 0,1 M NaOH u kontrolního vzorku, obsahujícího polymer ve 20 ml 0,9% roztoku chloridu sodného, hodnoty odpovídají hodnotám křivky c z obr. 10.

Tabulka 10

Čas (min) pH Objem přidaného 0,1 M

NaOH v ml

0	8,4	0
115	8,0	0,002
250	8,0	0,002
300	8,0	0,002
1600	8,0	0,002

-43 CZ 284844 B6

b) Enzymaticky katalyzovaná hydrolýza polymeru, připraveného z methylenbis(16-hydroxyhexadekanoátu) a adipoylchloridu mg vzorků polymeru z příkladu 2b ve formě jemného prášku a 20 ml 0,9% vodného roztoku chloridu sodného bylo vloženo do každé ze tří reakčních nádobek. Do jedné z nádobek bylo přidáno také 0,1 ml esterázy z jater vepře ve 3,2M síranu amonném (Sigma E-3128, 25OU). Do další nádobky bylo přidáno 0,1 ml, 3,2 M roztoku síranu amonného. Při použití pH-statu (Radiometer), bylo pH ve všech nádobách udržováno na hodnotě 8,0 přidáváním 0,lM hydroxidu sodného. Zaznamenáváním spotřeby hydroxidu byla vypočítávána rychlost hydrolýzy. Bylo prokázáno, že v průběhu 44 hodin při teplotě 37 °C byla hydrolýza polymeru působením esterázy desetkrát rychlejší než hydrolýza kontrolního vzorku s obsahem síranu amonného bez esterázy. V případě kontrolního vzorku, obsahujícího polymer v 0,9% roztoku chloridu sodného, nebylo vůbec možno prokázat hydrolýzu, jak je také zřejmé z obr. 11.

V následující tabulce 11 je shrnuta spotřeba 0,1 M roztoku NaOH v nádobce s obsahem polymeru a esterázy s 0,1 ml 3,2 M síranu amonného ve 20 ml 0,9% chloridu sodného, hodnotám odpovídá také křivka a z obr. 11.

Tabulka 11

Čas (min)	PH	Objem přidaného 0,lM NaOH v ml
0	8,00	0,000
135	8,00	0,058
255	8,00	0,134
1240	8,00	0,431
1705	8,00	0,602
2635	8,00	1,026
2665	8,00	1,034

V následující tabulce 12 je shrnuta spotřeba 0,1 M roztoku NaOH u kontrolních vzorků s obsahem 0,1 ml 3,2 M roztoku síranu amonného ve 20 ml 0,9% roztoku chloridu sodného, hodnotám odpovídá také křivka b na obr. 11.

Tabulka 12

Čas (min)	PH	Objem přidaného 0,lM NaOH v ml
0	8,00	0,000
120	8,00	0,012
240	8,00	0,030
4316	8,00	0,130

V následující tabulce 13 je shrnuta spotřeba 0,lM roztoku hydroxidu sodného pro kontrolní vzorek, obsahující polymer ve 20 ml 0,9% roztoku chloridu sodného, hodnotám odpovídá také křivka c z obr. 11.

-44CZ 284844 B6

Tabulka 13

Čas (min)	pH	Objem přidaného 0,lM NaOH v ml
0	8,4	0,002
50	7,9	0,002
145	7,9	0,002
235	7,9	0,002

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims (8)

1. Kontrastní prostředek, obsahující mikročástice polymeru s obsahem plynu nebo vytvářejícího plyn a/nebo mikrokuličky takového polymeru, vyznačující se tím, že tímto polymerem je biologicky degradovatelný polymer nepeptidové povahy s obsahem jednotek obecného vzorce II —/—(0)_[n-C0-0-C(R¹R²)-0-C0-(0)_n—/--- (II) kde

R¹ a R² nezávisle znamenají atom vodíku, alifatickou skupinu o až 10 atomech uhlíku, cykloalkyl o až 10 atomech uhlíku, aralifatickou skupinu o až 20 atomech uhlíku, arylovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, heterocyklickou skupinu o až 20 atomech uhlíku s obsahem alespoň jednoho heteroatomu ze skupiny O, N a S, přičemž tyto skupiny mohou obsahovat funkční substituenty, nebo tvoří R¹ a R² spolu alkylidenovou, alkenylidenovou, alkylenovou nebo alkenylovou skupinu o až 10 atomech uhlíku, a man nezávisle znamenají 0 nebo 1.

2. Kontrastní prostředek podle nároku 1, v němž jsou jednotky obecného vzorce II přítomny jako složky jednotek obecného vzorce III

----/--- (O)-CO-O-C(R¹R²)-O-CO-(O) -R³---ř-- (III) m n kde m, n, R¹ a R² mají význam, uvedený v nároku 1, a

R³ znamená alkylenovou nebo alkenylovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, cykloalkylenovou skupinu o až 10 atomech uhlíku, aralkylenovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, arylenovou skupinu o až 20 atomech uhlíku nebo heterocyklickou skupinu o až 20 atomech uhlíku s jedním nebo větším počtem heteroatomů ze skupiny kyslík, síra nebo dusík, přičemž tyto skupiny mohou obsahovat funkční substituenty, a/nebo může

-45CZ 284844 B6 být jejich uhlovodíkový řetězec přerušen jedním nebo větším počtem heteroatomů ze skupiny kyslík, síra nebo dusík, nebo polymemí skupinu typu polyamidu, polyhydroxykyseliny, polyesteru, polykarbonátu, polysacharidu, polyoxyethylenu sledového kopolymeru polyoxyethylenu a polyoxypropylenu, polyvinylalkoholu nebo polyvinylether/alkoholu.

3. Kontrastní prostředek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že jde o sledový nebo roubovaný kopolymer.

4. Kontrastní prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že jednotky obecného vzorce II zesíťují polymemí řetězce.

5. Kontrastní prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že jednotky obec- ného vzorce II jsou přítomny jako složky jednotek obecného vzorce VI

-7-AA(L),-(O) -CO-O-C(R^LR²)-O-CO-(0) -R^3a (VI) 1 m n kde m, n, R¹ a R² mají význam, uvedený v nároku 1,

A znamená opakující se jednotku ve vodě rozpustného polymemího řetězce nepeptidové povahy, přičemž tato jednotka a jakákoliv komonomemí jednotka obsahují 1 až 6 atomů uhlíku a jsou popřípadě přerušeny alespoň jedním heteroatomem ze skupiny O, N a S, a/nebo substituovány alespoň jedním substituentem s obsahem těchto heteroatomů,

L znamená alkylenovou skupinu o 1 až 3 atomech uhlíku, popřípadě ukončenou a/nebo přerušenou alespoň jednou oxyskupinou, karbonylovou skupinou, oxykarbonylovou skupinou, iminoskupinou nebo iminokarbonylovou skupinou,

1 znamená 0 nebo 1, a

R^3a znamená alkylenovou nebo alkenylenovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, cykloalkylenovou skupinu o až 10 atomech uhlíku, aralkylenovou skupinu o až 20 atomech uhlíku, arylenovou skupinu o až 20 atomech uhlíku nebo heterocyklickou skupinu o až 20 atomech uhlíku s jedním nebo větším počtem heteroatomů ze skupiny kyslík, síra nebo dusík, přičemž tyto skupiny mohou obsahovat funkční substituenty, a/nebo může být jejich uhlovodíkový řetězec přerušen jedním nebo větším počtem heteroatomů ze skupiny kyslík, síra nebo dusík, přičemž kterákoliv z těchto skupin může nést alespoň jeden funkční substituent, a lipofilnost skupiny R^3a zaručuje nerozpustnost polymeru ve vodě.

6. Kontrastní prostředek podle nároku 5, vyznačující se tím, že A znamená ethylenovou nebo propylenovou skupinu.

7. Kontrastní prostředek podle nároku 5, vyznačující se tím, že A znamená opakující se jednotku polysacharidového polymemího řetězce.

-46CZ 284844 B6

8. Kontrastní prostředek podle některého z nároků laž7, vyznačující se tím, že obsahuje neboje schopen uvolnit vzduch, dusík, kyslík, vodík, oxid dusný, oxid uhličitý, helium, argon, fluorid sírový nebo uhlovodíky s nízkou molekulovou hmotností, popřípadě fluorované.