CZ294437B6

CZ294437B6 - Substituované purinové deriváty, způsob jejich přípravy a farmaceutické prostředky s jejich obsahem

Info

Publication number: CZ294437B6
Application number: CZ19974114A
Authority: CZ
Inventors: Anuschirwan Dr. Peyman; Jochen Dr. Knolle; Volkmar Dr. Wehner; Gerhard Dr. Breipohl; Jean-Francois Dr. Gourvest; Denis Dr. Carniato; Thomas Richard Dr. Gadek
Original assignee: Hoechst Aktiengesellschaft; Genentech, Inc.
Priority date: 1996-12-20
Filing date: 1997-12-18
Publication date: 2005-01-12
Also published as: JP4620190B2; EP0853084A3; NO314583B1; HK1012190A1; CN1495184A; ZA9711317B; CN1101816C; CA2225366A1; DE59712958D1; HU9702507D0; BR9706387A; DE19653646A1; PL323969A1; TW523515B; RU2228335C2; MX9710277A; ID19254A; EP0853084B1; AU728865B2; NZ329431A

Abstract

Purinové deriváty obecného vzorce I, jejich fyziologicky upotřebitelné soli a esterová, acylová a karbamátová profarmaka. Tyto sloučeniny jsou antagonisté vitronektinových receptorů a mohou být použity např. jako inhibitory resorpce kostí a pro léčení osteoporózy.ŕ

Description

Substituované purinové deriváty, způsob jejich přípravy a farmaceutické prostředky s jejich obsahem

Oblast techniky

Předmětem předkládaného vynálezu jsou purinové deriváty obecného vzorce I

G (O pro který je význam symbolů X, Y, W a G uveden níže, jejich fyziologicky upotřebitelné soli a jejich esterová, acylová a karbamátová profarmaka, způsob jejich přípravy a farmaceutické prostředky, které je obsahují.

Sloučeniny obecného vzorce I jsou cenná léčiva. Zejména se jedná o antagonisty vitronektinových receptorů, vhodné pro léčení a profylaxi chorob, založených na záměně účinku mezi receptory vitronektinu a jejich ligandy v interakčních procesech buňka-buňka nebo buňka-matrice, nebo omezení, zmírnění nebo vyléčení vlivu těchto změn. Vynález se mimo jiné týká použití sloučenin obecného vzorce I a jejich fyziologicky upotřebitelných solí a farmaceutických prostředků, které uvedené sloučeniny obsahují, jako léčiv pro prevenci, zmírnění nebo léčení chorob, které jsou alespoň částečně podmíněny nežádoucí resorpcí kosti, angiogenezí nebo proliferací buněk hladkého cévního svalstva, nebo k léčení nebo profylaxi vlivu těchto procesů. Sloučeniny obecného vzorce I působí zejména jako inhibitory resorpce kosti, inhibitory růstu a metastáze nádorů, proti zánětům, pro léčení nebo profylaxi kardiovaskulárních chorob, jako arterioskleróza nebo restenóza, nebo pro léčení nebo profylaxi nefropatie a retinopatie, jako např. diabetické retinopatie.

Sloučeniny obecného vzorce I podle předkládaného vynálezu inhibují resorpci kosti osteoklasty. Kostní choroby, proti kterým lze použít sloučeniny podle předkládaného vynálezu, zahrnují především osteoporózu, hyperkalcémii, osteopenii vyvolanou např. metastázami, onemocnění zubů, hyperparatyroidismus, periartikulární erozi při revmatické artritidě a Pagetovu chorobu. Dále lze sloučeniny obecného vzorce I použít pro zmírnění, zabránění nebo léčení kostních chorob, způsobených léčbou glukokortikoidy, steroidy nebo kortikosteroidy nebo nedostatkem pohlavních hormonů. Všechny tyto choroby se projevují úbytkem kostní tkáně, způsobeným porušením rovnováhy mezi výstavbou a odbouráváním kosti.

Lidské kosti procházejí neustálým dynamickým procesem přestavby, který zahrnuje resorpci a vznik kostní tkáně. Tento proces je řízen specializovanými typy buněk. Výstavba kostí závisí na tvorbě základní kostní vrstvy osteoblasty, resorpce kosti závisí na odbourávání základní kostní vrstvy osteoklasty. Většina kostních chorob je způsobena porušením rovnováhy právě mezi výstavbou a odbouráváním kostní tkáně. Osteoporóza je charakterizována úbytkem kostní tkáně. Aktivované osteoklasty jsou vícejaderné buňky o průměru až 400 pm, které odbourávají kostní tkáň. Aktivované osteoklasty se hromadí na povrchu kostní tkáně a pronikají pomocí proteolytických enzymů a kyselin do tzv. „těsnicí zóny“, což je oblast mezi jejich buněčnou membránou a kostní tkání. Kyselé prostředí a proteázy způsobují odbourávání kosti.

Dosavadní stav techniky

Rada studií ukázala, že hromadění osteoklastů na kosti je řízeno integrinovými receptory na povrchu osteoklastů.

Integriny jsou skupinou receptorů, ke kterým mezi jinými patří i fibrinogenové receptory α_Π|,β3 krevních destiček a vitronektinové receptory α_νβ3· Vitronektinové receptory α_νβ₃ jsou membránové nové glykoproteiny, k jejichž expresi dochází na povrchu řady buněk, jako jsou buňky endotelu, buňky hladké cévní svaloviny, osteoklasty a rakovinné buňky. Vitronektinové receptory α_νβ₃, k jejichž expresi dochází na membráně osteoklastů, řídí proces jejich hromadění na kosti a její resorpci, a tak přispívají k osteoporóze. α_νβ₃ receptory se vážou k proteinům kostní tkáně jako jsou osteopontin, kostní sialoprotein a trombospontin, které obsahují tripeptidový motiv Arg-Gly-Asp (nebo RGD).

Horton a spolupracovníci popsali antagonisty RGD-peptidu a vitronektinových receptorů (23C₆), které inhibují úbytek zubní tkáně a pohyb osteoklastů (Horton a další; Exp. Cell. Res. 1991, 195, 368). Sáto a spolupracovníci popsali vJ. Cell. Biol. 1990, 111, 1713 echistatin (RGD-peptid z hadího jedu) jako potenciální inhibitor resorpce kosti a hromadění osteoklastů na kosti. Fischer a spolupracovníci (Endocrinology, 1993, 132,1411) u krys dokázali, že echistatin zastavuje resorpci kosti také in vivo.

Vitronektinové receptory α_νβ₃ u lidských buněk hladké cévní svaloviny aorty stimulují přesun těchto buněk do neointima, což následně vede k arterioskleróze a restenóze po angioplastice (Brown a spolupracovníci, Cardiovascular Res. 1994, 28, 1815).

Brooks a spolupracovníci (Cell 1994, 79, 1157) dokázali, že antagonisté α_νβ₃ způsobují zmenšení nádorů, ve kterých byla vyvolána apoptóza buněk cév při angiogenezi. Cheresha spolupracovníci (Science 1995, 270, 1500) popsali antagonisty α_νβ3, kteří inhibují bFGF-vyvolaný angiogenezní proces v očích u krys, což lze využít při léčení retinopatie.

Z patentů EP-A-0 528 586 a EP-A-0 528 587 jsou známé aminoalkyl- nebo heterocyklemsubstituované fenylalaninové deriváty a z patentu WO 95/32710 arylderiváty jako inhibitory resorpce kosti osteoklasty. V patentu WO 95/28426 jsou popsány jako inhibitory resorpce kosti, angiogeneze a restenózy RGD-peptidy. V patentu WO 96/00574 a WO 96/26190 jsou popsány benzodiazepiny mimo jiné jako antagonisté vitronektinových, např. integrinových receptorů. V patentu WO 96/00730 jsou popsány chemické strukturní fragmenty-antagonisté fíbrinogenových receptorů (zejména benzodiazepiny), které jsou připojeny k dusíkatému pětičlennému kruhu jako antagonisté vitronektinových receptorů. V patentu EP-A-0 531 883 jsou popsány kondenzované pětičlenné heterocykly, které inhibují vazbu fíbrinogenu na trombocyty.

Podstata vynálezu

G (I)

-2CZ 294437 B6 ve kterém

X je vodík;

Y je vodík;

G je zbytek obecného vzorce II

-(CR¹R²)n-A-(CR¹R²)m-(CR¹R³)i-(CR¹R²)q-R⁴ (II);

W je zbytek obecného vzorce III

-B-(CR^,R²)r-A'-(CR¹R²)s-(CR¹R³)k-(CR¹R²)_t-D-E (III);

přičemž

A, A'jsou nezávisle přímé vazby;

R¹, R² jsou nezávisle atom vodíku, alkylová skupina, obsahující 1 až 2 atomy uhlíku;

R³ je skupina R⁶R⁶N-R⁷, skupina R⁶OC(O)N(R⁵)R⁷, skupina R⁶SO₂N(R⁵)R⁷, skupina R⁶C(O)N(R⁵)R⁷ nebo skupina R⁶N(R⁶')C(O)N(R⁵)R⁷;

R⁴ je skupina C(O)R⁸;

R⁵ je vodík nebo alkylová skupina, obsahující 1 až 2 atomy uhlíku;

R⁶, R⁶ jsou nezávisle vodík, alkylová skupina, obsahující 1 až 18 atomů uhlíku, cykloalkylová skupina, obsahující 3 až 12 atomů uhlíku, cykloalkylalkylová skupina, obsahující vcykloalkylové části 3 až 12 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, arylová skupina, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, ve které mohou být 1 až 3 atomy uhlíku nahrazeny 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S, nebo arylalkylová skupina, obsahující v arylové části 5 až 14 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, ve které v arylové části mohou být 1 až 3 atomy uhlíku nahrazeny 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S, a přičemž R⁶ a R⁶ společně s atomy, ke kterým se vážou, mohou tvořit kruhový systém, který může popřípadě obsahovat jeden, dva nebo tři další heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S;

R⁷ je přímá vazba;

R⁸ je hydroxyskupina, alkoxyskupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, arylalkoxyskupina, obsahující v arylové části 5 až 14 a valkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku, aryloxyskupina, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, alkylkarbonyloxyalkoxyskupina, obsahující v alkylové části 1 až 8 a v alkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku, arylalkylkarbonyloxyalkoxyskupina, obsahující v arylové části 5 až 14, v alkylové části 1 až 4 a valkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku;

B je 1,4-piperidindiylová skupina, přičemž se atom dusíku piperidinu váže kpurinovému skeletu;

D je skupina -NR⁶- nebo skupina -C(O)-NR⁶-, přičemž se ve skupině -C(O)-NR⁶- atom dusíku váže ke skupině E;

E je skupina R⁶R⁶N-C(=NR⁶)- nebo zbytek ze skupiny, kterou tvoří

které popřípadě mohou být substituované jedním až třemi zbytky ze skupiny, kterou tvoří zbytky R³, R⁵, =0, =S a skupina R⁶R⁶ N-C(=NR⁶)-;

r je 0 nebo 1;

s jeO;

t jeO;

k jeO;

n je 1;

m jeO;

i je 1;

q jeO;

ve všech svých stereoizomerních formách a směsích o všech poměrech a jejich fyziologicky upotřebitelné soli a jejich esterová, acylová a karbamátová profarmaka.

Všechny zbytky a indexy, které se mohou v obecném vzorci I vyskytovat několikrát, např. ve zbytcích G a W vyskytující se zbytky R¹, R² a R³ a v nich se vyskytující zbytky R⁵, R⁶, R⁶, R⁷a indexy, ale i všechny ostatní zbytky a indexy, které jsou v nich obsaženy, mohou mít uvedený význam na sobě nezávisle. Mohou být tedy stejné i různé. Stejně tak mohou mít na sobě nezávislý význam a být stejné nebo různé i heteroatomy v heterocyklech nebo substituenty ve zbytcích, které mohou být přítomny několikanásobně.

Alkylové zbytky, vyskytující se v substituentech, mohou být lineární nebo rozvětvené, nasycené nebo jednou nebo několikanásobně nenasycené. To platí i pokud tyto substituenty nesou další zbytky jako své substituenty např. u alkoxyskupin, alkoxykarbonylových skupin nebo arylalkylových skupin. Uvedené platí i pro dvojvazné alkylenové zbytky.

Příklady vhodných alkylových skupin, obsahujících 1 až 8 atomů uhlíku, jsou: methyl, ethyl, propyl, butyl, pentyl, hexyl, heptyl, oktyl, decyl, undecyl, dodecyl, tridecyl, hexadecyl, oktadecyl, jejich n-izomery, izopropyl, izobutyl, izopentyl, neopentyl, izohexyl, 3-methylpentyl,

2,3,4-trimethylhexyl, sek-butyl, terc-butyl, terc-pentyl. Výhodné alkylové zbytky jsou methyl, ethyl, n-propyl, izopropyl, n-butyl, izobutyl, sek-butyl a terc-butyl.

-4CZ 294437 B6

Nenasycené alkylové zbytky jsou např. alkenylové zbytky, jako vinyl, 1-propenyl, allyl, butenyl,

3-methyl-2-butenyl, nebo alkinylové zbytky, jako ethinyl, 1-propinyl nebo propargyl.

Alkenylenové i alkynylenové zbytky mohou být lineární nebo rozvětvené. Příklady alkenylenových zbytků jsou vinylen nebo propenylen, alkinylenových zbytků ethinylen nebo propinylen.

Cykloalkylové zbytky mohou být monocyklické, bicyklické nebo tricyklické. Příklady monocyklických cykloalkylových skupin jsou cyklopropylová skupina, cyklobutylová skupina, cyklopentylová skupina, cyklohexylová skupina, cykloheptylová skupina, cyklooktyl, cyklononyl, cyklodecyl, cykloundecyl nebo cyklododecyl, které mohou být zároveň substituovány alkylovými skupinami, obsahujícími 1 až 4 atomy uhlíku. Příklady substituovaných cykloalkylových skupin jsou 4-methylcyklohexyl a 2,3-dimethylcyklopentyl.

Bicyklické a tricyklické cykloalkylové skupiny mohou být buď nesubstituované, nebo v libovolné vhodné poloze substituované jednou nebo několika oxoskupinami a/nebo jednou nebo několika různými alkylovými skupinami, obsahujícími 1 až 4 atomy uhlíku, jako jsou methylová nebo izopropylová skupina. Výhodná je methylová skupina. Volná vazba (místo napojení) se může nacházet v libovolné pozici bicyklického nebo tricyklického zbytku molekuly. Zbytek může být navázán i přes můstkový atom nebo můstek. Volná vazba se může nacházet i v libovolné stereochemické pozici, např. exo- nebo endo-pozici.

Příkladem základních bicyklických kruhových systémů jsou norbornan (- bicyklo[2.2.1]heptan), bicyklo[2.2.2]oktan a bicyklo[3.2.1]oktan. Příkladem systému substituovaného oxoskupinou je kafr (= l,7,7-trimethyl-2-oxobicyklo[2.2.1]heptan).

Příklady základních tricyklických systémů jsou twistan (=tricyklo[4.4.0.0³’⁸]dekan, adamantan (=tricyklo[3.3.1.1^3,7]dekan), noradamantan (=tricyklo[3.3.1.0³’⁷]nonan), tricyklo[2.2.1,0^2,6]heptan, tricyklo[5.3.2.0^4,9]dodekan tricyklo[5.4.0.0^2,9]undekan nebo tricyklo[5.5.1.0³¹¹]tridekan.

Arylové skupiny, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, zahrnují heterocyklické arylové skupiny, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, ve kterých jsou atomy uhlíku v kruhu nahrazeny heteroatomy, jako je dusík, kyslík a síra, a karbocyklické arylové skupiny, obsahující 6 až 14 atomů uhlíku. Příklady karbocyklických arylových zbytků jsou fenyl, naftyl, bifenylyl, anthryl nebo fluorenyl, přičemž jsou výhodné 1-naftyl, 2-naftyl a zejména fenyl. Arylové zbytky, zejména fenylové zbytky, mohou být substituovány jedním nebo několika, s výhodou jedním, dvěma nebo třemi, substituenty ze skupiny, kterou tvoří alkylová skupina, obsahující 1 až 8 atomů uhlíku, zejména alkylová skupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, alkoxyskupina, obsahující 1 až 8 atomů uhlíku, zejména alkoxyskupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, halogen, jako fluor, chlor a brom, nitroskupina, aminoskupina, trifluormethyl, hydroxyskupina, methylendioxyskupina, kyanoskupina, hydroxykarbonylová skupina, aminokarbonylová skupina, alkoxykarbonylová skupina, fenylová skupina, fenoxyskupina, benzylová skupina, benzyloxyskupina, (R⁹O)2P(O)-, (R⁹O)2P(O)-O- nebo tetrazolylová skupina, přičemž R⁹ je vodík, alkylová skupina, obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, arylová skupina, obsahující 6 až 14 atomů uhlíku, nebo arylalkylová skupina, obsahující v arylové části 6 až 14 a v alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku. Uvedené platí i pro uvedené arylenové zbytky.

U monosubstituovaných fenylových zbytků se může substituent nacházet v poloze 2, 3 nebo 4, s výhodou v poloze 3 a 4. Pokud je fenyl substituován dvojnásobně, nese substituenty v polohách 1,2; 1,3 nebo 1,4. Vzhledem k pozici připojení se substituenty mohou nacházet v polohách 2,3; 2,4; 2,5; 2,6; 3,4 nebo 3,5. Výhodná kombinace je 3,4 vůči místu připojení ke zbytku struktury.

Arylové resp. arylenové skupiny dále tvoří mono- nebo polycyklické aromatické systémy, přičemž může být 1 až 5 atomů uhlíku nahrazeno heteroatomy (např. 2-pyridylová skupina,

3-pyridylová skupina, 4-pyridylová skupina, pyrrolylová skupina, furylová skupina, thienylová skupina, imidazolylová skupina, pyrazolylová skupina, oxazolylová skupina, izoxazolylová skupina, tiazolylová skupina, izothiazolylová skupina, tetrazolylová skupina, pyridylová skupina,

-5CZ 294437 B6 pyrazinylová skupina, pyrimidinylová skupina, indolylová skupina, izoindolylová skupina, indazolylová skupina, ftalazinylová skupina, chinolylová skupina, izochinolylová skupina, chinoxalinylová skupina, chinazolinylová skupina, cinnolinylová skupina, β-karbolinyl a benz-anelované, cyklopenta- cyklohexa- a cyklohepta-anelované deriváty těchto skupin. Uvedené heterocykly můžou být substituovány stejnými substituenty jako výše uvedené karbocyklické arylsystémy.

Mezi uvedenými arylovými resp. arylenovými skupinami jsou zejména výhodné monoa bicykl ické aromatické 5- až 10-členné kruhové systémy s 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O a S, které mohou být substituovány 1 až 2 substituenty ze skupiny, kterou tvoří alkylové zbytky, obsahující 1 až 4 atomů uhlíku, alkoxylové zbytky, obsahující 1 až 4 atomů uhlíku, fenylová skupina, fenoxyskupina, benzyloxyskupina a benzylová skupina.

Zejména výhodné jsou mono- a bicyklické aromatické 5- až 10-členné systémy s 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O a S, a 1 až 2 substituenty ze skupiny, kterou tvoří alkylová skupina, obsahující 1 až 4 atomů uhlíku, alkoxylová skupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, fenylová skupina, fenoxyskupina, benzyl a benzyloxyskupina.

Příklady nasycených a nenasycených kruhů, zejména 3- až 7-členných nasycených a nenasycených kruhů, které mohou obsahovat 1 nebo 2 heteroatomy, jako např. dusíku, síry nebo kyslíku a popřípadě být substituované jednou nebo dvěma skupinami, jako =0, =S nebo R³, jsou cyklopropan, cyklobutan, cyklopentan, cyklohexan, cykloheptan, cyklopenten, cyklohexen, cyklohepten, tetrahydropyran, 1,4-dioxacyklohexan, morfolin, thiomorfolin, piperazin, piperidin, pyrrolidin, dihydroizoxazol, tetrahydroizoxazol, 1,3-dioxolan, 1,2-dithiolan, 2,3-dihydrofuran, 2,5-dihydrofuran, tetrahydrofuran, 2,3-dihydrothiofen, 2,5-dihydrothiofen, 2-imidazolin,

3- imidazolin, 4-imidazolin, 2-oxazolin, 3-oxazolin, 4-oxazolin, 2-thiazolin, 3-thiazolin,

4- thiazolin, thiazolidin, a-thiapyran α-pyran, γ-pyran.

Sloučeniny obecného vzorce I podle předkládaného vynálezu mohou tvořit E a Z izomery a jejich směsi. Vynález zahrnuje všechny uvedené formy. Sloučeniny obecného vzorce I mohou obsahovat opticky aktivní atomy uhlíku, jejichž konfigurace je nezávisle R nebo S. Sloučeniny tak mohou být ve formě čistých enantiomerů nebo diastereomerů nebo ve formě jejich směsí, např. racemátů nebo ve formě směsi diastereomerů. Předkládaný vynález zahrnuje čisté enantiomery i směsi enantiomerů o všech poměrech a diastereomery i směsi diastereomerů o všech poměrech. Diastereomery včetně E/Z izomerů lze chromatograficky rozdělit. Racemáty lze rozdělit na jednotlivé enantiomery chromatografii na chirální fázi nebo známými metodami jejich štěpení. Sloučeniny obecného vzorce I podle předkládaného vynálezu mohou obsahovat pohyblivé atomy vodíku, a proto se vyskytují v různých tautomerních formách. Předkládaný vynález zahrnuje všechny uvedené tautomery.

Fyziologicky upotřebitelné soli sloučenin obecného vzorce I jsou zejména farmaceutické a netoxické soli.

U sloučenin obecného vzorce I, které mají kyselé skupiny (např. karboxylové), jsou to soli alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin ze skupiny, kterou tvoří Na, K, Mg a Ca, nebo soli fyziologicky vhodných organických aminů ze skupiny, kterou tvoří triethylamin, ethanolamin a tris-(2“hydroxyethyl)amin.

Sloučeniny obecného vzorce I, které obsahují bazické aminoskupiny, amidinoskupiny nebo guanidinoskupiny, vytváří soli s anorganickými kyselinami ze skupiny, kterou tvoří kyselina chlorovodíková, sírová a fosforečná, a organickými karboxylovými nebo sulfonovými kyselinami ze skupiny, kterou tvoří kyselina octová, citrónová, benzoová, maleinová, fumarová, vinná, mléčná, methansulfonová a p-toluensulfonová.

-6CZ 294437 B6

Soli mohou být ze sloučenin obecného vzorce I získány obvyklým, odborníkům známým postupem, např. reakcí sloučenin obecného vzorce I s organickou nebo anorganickou kyselinou nebo bází v rozpouštědle nebo dispergátoru, nebo výměnou kationtu nebo aniontu z jiné soli. Předkládaný vynález zahrnuje také všechny soli sloučenin obecného vzorce I, které se nehodí pro použití jako léčivo kvůli malé fyziologické upotřebitelnosti přímo, ale přichází v úvahu např. jako meziprodukty pro provedení dalších chemických modifikací sloučenin obecného vzorce I nebo jako výchozí látky pro přípravu fyziologicky upotřebitelných solí.

Předkládaný vynález dále zahrnuje všechny solváty sloučenin obecného vzorce I, např. hydráty nebo adukty s alkoholy, a deriváty sloučenin obecného vzorce I, např. estery, profarmaka a metabolity, které působí jako sloučeniny obecného vzorce I. Předmětem vynálezu jsou zejména profarmaka sloučenin obecného vzorce I, která přechází při fyziologických podmínkách na sloučeniny obecného vzorce I. Vhodná profarmaka sloučenin obecného vzorce I a chemicky modifikované deriváty sloučenin obecného vzorce I s žádoucím způsobem zlepšenými vlastnostmi jsou odborníkům zřejmé.

Podrobnější údaje o profarmakách viz. např. v Fleisher a další, Advanced Drug Delivery Reviews 19 (1996) 115-130; Design of Prodrugs, H. Bundgaard, Ed., Elsevier, 1985; H. Bundgaard, Drugs of the Future 16 (1991) 443; Saulnier a další, Bioorg. Med. Chem. Lett. 4 (1994) 1985; Safadi a další, Pharmaceutical Res. 10 (1993) 1350.

Jako profarmaka sloučenin obecného vzorce I jsou zejména vhodné estery kyselých skupin, např. karboxylových skupin, zejména R⁴-karboxylových skupin, dále acylová profarmaka a karbamátová profarmaka acylovatelných dusíkatých skupin, jako jsou aminoskupiny, amidinoskupiny nebo guanidinoskupiny, zejména pro substituent E ve významu skupin R⁶R⁶ N-C(=NR⁶)- a výše uvedených 4- až 11-členných, monocyklických nebo polycyklických, aromatických nebo nearomatických kruhových systémů. Acylová profarmaka a karbamátová profarmaka mají jeden nebo několik (např. 2) atomů vodíku vázaných v těchto skupinách na dusík nahrazeny acylovou nebo karbamátovou skupinou.

Jako acylové a karbamátové skupiny pro acylová profarmaka a karbamátová profarmaka jsou vhodné zejména např. skupiny R⁶-CO a R⁶O-CO, ve kterých je R⁶ definován výše, nebo alkylová skupina, obsahující 1 až 10 atomů uhlíku, cykloalkylová skupina, obsahující 3 až 14 atomů uhlíku, cykloalkylalkylová skupina, obsahující v cykloalkylové části 3 až 14 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, arylová skupina, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, ve které může být 1 až 5 atomů uhlíku nahrazeno heteroatomy jako N, O, S, nebo arylalkylová, skupina obsahující v arylové části 5 až 14 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, ve které může být 1 až 5 atomů uhlíku nahrazeno heteroatomy jako N, O, S, přičemž jsou vynechány kombinace substituentů, které v ojedinělých případech vedou k nestabilním sloučeninám, např. nestabilním volným karbamovým kyselinám. Příprava těchto profarmak se provádí běžnými postupy pro přípravu acylaminů a karbamátů. Tyto postupy jsou odborníkům v této oblasti známé.

Předkládaný vynález nelze omezovat pouze na sloučeniny obecného vzorce I s purinovým skeletem, zajímavé jsou také sloučeniny, které mají v obecném vzorci I na místě purinového skeletu 3-deazapurin, 7-deazapurin nebo 7-deaza-8-azapurin, tedy sloučeniny vzorců Ib, Id a If.

-7CZ 294437 B6

W

dO,

Všechny výše a níže uvedené údaje pro sloučeniny obecného vzorce I platí i pro sloučeniny obecných vzorců lb, Id a If. Pokud je řeč o sloučeninách obecného vzorce I, platí totéž, pokud není uvedeno jinak, i pro deaza-analogy a deaza-azaanalogy, které mají vzorce lb, Id a If.

Zejména mezi sloučeniny podle předkládaného vynálezu, obecného vzorce I, patří uvedené purinové skelety, ve kterých je v poloze 3 a 7 atom dusíku a v poloze 8 atom uhlíku s tam připojenou skupinou Y.

Výhodné jsou sloučeniny podle předkládaného vynálezu, obecného vzorce I, ve kterých je R³ skupina R⁶R⁶N-R⁷, skupina R⁶OC(O)N(R⁵)R⁷, skupina R⁶SC>2N(R⁵)R⁷, skupina R⁶C(O)N(R⁵)R⁷ nebo skupina R⁶N(R⁶)C(O)N(R⁵)R⁷, zejména sloučeniny, ve kterých R³ je skupina R⁶OC(O)N(R⁵)R⁷ nebo skupina R⁶SO₂N(R⁵)R⁷; zejména výhodné sloučeniny jsou ty, ve kterých je R³ lipofílní zbytek, např. sloučeniny, ve kterých R⁶ a/nebo R⁶ , např. ve skupině R⁶OC(O)N(R⁵)R⁷, znamená alkyl, obsahující 4 až 14 atomů uhlíku, arylalkylovou skupinu, obsahující v arylové části 5 až 14 a v alkylové části 1 až 4 atomy uhlíku, např. benzyl, cykloyalkylovou skupinu, obsahující 5 až 12 atomů uhlíku nebo cykloalkylalkylovou skupinu, obsahující v cykloalkylové části 5 až 12 a alkylové části 1 až 4 atomy uhlíku, přičemž výhodné cykloalkylové zbytky jsou zde zejména 1-adamantyl a 2-adamantyl.

-8CZ 294437 B6

Zvlášť výhodné jsou v souladu s předkládaným vynálezem sloučeniny obecného vzorce Ih,

ve kterém R³ znamená skupiny R⁶R⁶N-R⁷, R⁶OC(O)N(R')R', R⁶SO₂N(R⁵)R⁷, R⁶C(O)N(R⁵)R⁷nebo R⁶N(R⁶ )C(O)N(R⁵)R⁷, zejména skupinu R⁶OC(O)N(R⁵)R⁷, R^h nabývá výše uvedených významů substituentu R⁴, tj. znamená karboxylovou skupinu COOH nebo derivát karboxylové kyseliny, např. ester jako např. alkylester, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, a tedy skupina COO-(C]-C4)-alkyl; a ostatní substituenty mají výše uvedené významy, ve všech svých stereoizomerních formách a směsích o všech poměrem a jejich fyziologicky upotřebitelné soli a výše uvedená profarmaka.

U sloučenin obecného vzorce Ih, ve kterých je R⁷ přímá vazba, má stereochemické centrum (h) v obecném vzorci Ih s výhodou S-konfiguraci. Sloučeniny vzorce Ih, ve kterých je R⁷ přímá vazba, lze nazvat jako 2-amino-popřípadě substituované 2-amino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-yl-karbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny a jejich deriváty, např. estery. Velmi výhodná je 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-yl-karbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina vzorce Ik a její fyziologicky upotřebitelné soli a profarmaka.

Sloučeniny obecného vzorce I lze obecně připravit např. konvergentní syntézou - spojením dvou nebo více fragmentů, které lze odvodit z retrosyntetické analýzy obecného vzorce I.

Při přípravě sloučenin obecného vzorce I mohou být obecně v průběhu syntézy funkční skupiny, které v určitém kroku syntézy mohou podléhat nežádoucím nebo vedlejším reakcím, s výhodou ve formě předstupně, který se později převede na žádoucí funkční skupinu, nebo v přechodně blokované chráněné formě, která je odborníkům v této oblasti známá (Greene, Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, Wiley, 1991).

Předmětem předkládaného vynálezu jsou i způsoby syntézy sloučenin obecného vzorce I, které se vyznačují tím, že se provede jeden nebo několik následujících kroků výstavby sloučenin vzorce I (způsoby vedoucí ke sloučeninám, které nejsou předmětem předkládaného vynálezu, jsou zde uvedeny pouze pro ilustraci).

-9CZ 294437 B6 (IV), a 1) S loučenina vzorce IV

ve kterém

LI je běžná, odborníkům známá odstupující skupina, např. chlor, brom, jod, OTs nebo OMes, s výhodou chlor nebo brom, a

X a Y jsou definovány výše, ale s tím, že funkční skupiny mohou být ve formě prekurzoru nebo v chráněné formě, se nechá reagovat se sloučeninou vzorce V

L2-(CR¹R²)n-A-(CR¹R²),n-(CR^lR³),-(CR¹R²)_q-R¹⁰ (V) kde R¹, R², R³, A, n, m, i a q jsou definovány výše,

R¹⁰ je stejná jako výše uvedená skupina R⁴, která ale může popřípadě být chráněna chránící skupinou, např. pro R⁴ = COOH terc-butylovou nebo methylovou nebo ethylovou chránící skupinou,

L2 je hydroxyskupina nebo odborníkům známá odstupující skupina, např. chlor, brom, jod, OTs, OMes nebo OTf, za vzniku sloučeniny vzorce VI

ve kterém

R¹¹ je skupina -(CR¹R²)n-A-(CR¹R²)m-(CR¹R³)i-(CR¹R²)q-R¹⁰ a dále skupina uvedená výše, přičemž se reakce provede odborníkům známým způsobem (viz. odkazy v J. March, Advanced Organic Chemistry, Fourth Edition, Wiley, 1992), s výhodou ve vhodném organickém rozpouštědle nebo ředidle, např. DCM, CHCI3, THF, diethyletheru, n-heptanu, n-hexanu, n-pentanu, cyklohexanu, diizopropyletheru, methyl-terc-butyletheru, acetonitrilu, DMF, DMSO, dioxanu, toluenu, benzenu, ethylacetátu nebo v jejich směsi, popřípadě za přidání báze, jako je např. butyllithium, lithiumdiizopropylamid (LDA), hydrid sodný, amid sodný, terc-butoxid draselný, CaCO₃, Cs₂CO₃, triethylamin, diizopropylethylamin nebo komplexní báze (amid sodný/R¹²ONa, přičemž R¹² je alkylová skupina, obsahující 2 až 6 atomů uhlíku nebo skupina

-10CZ 294437 B6

CH3CH2OCH2CH2). Pokud je L2 hydroxyskupina, lze provést např. Mitsunobďs-reakci (Hughes,

Organic Reactions 42 (1992) 335-656), např. s trifenylfosfinem a DEAD v THF.

a2) Sloučenina vzorce VI se nechá reagovat se sloučeninou vzorce VII,

H-B-(CR¹R²)-A'-(CR¹R²)s-(CR^IR³)k-(CR¹R²)_t-R¹³ (VII), za vzniku sloučeniny vzorce VIII

ve kterém

R¹⁵ je skupina -B-(CR^,R²)-A'-(CR^,R²)s-(CR¹R³)k-(CR¹R²)_t-R¹³, nebo má význam uvedený výše;

Reakce se provádí odborníkům známým způsobem (např. viz. odkazy v J. March, Advanced Organic Chemistry, Fourth Edition, Wiley, 1992), s výhodou ve vhodném organickém rozpouštědle nebo ředidle, např. DCM, CHC1₃, THF, diethyletheru, n-heptanu, n-hexanu, n-pentanu, cyklohexanu, diizopropyletheru, methyl-terc-butyletheru, acetonitrilu, DMF, DMSO, dioxanu, toluenu, benzenu, ethylacetátu nebo v jejich směsi, popřípadě za přidání báze, jako je např. butyllithium, lithiumdiizopropylamid (LDA), hydrid sodný, amid sodný, terc-butoxid draselný, CaCO₃, CS2CO3, triethylamin, diizopropylethylamin nebo komplexní báze (amid sodný/R¹²ONa, přičemž R¹² je alkylová skupina, obsahující 2 až 6 atomů uhlíku nebo skupina CH3CH2OCH2CH2), přičemž pokud by B znamenalo skupinu NR⁶, může jako báze sloužit také přebytek VII.

a3) Ze sloučeniny vzorce VIII se popřípadě známými způsoby (Greene, Wuts, Protective Groups in Organic Synthesis, Wiley, 1991) odstraní chránící skupiny R¹³ a/nebo R¹⁰. Pokud je R¹³ aminoskupina chráněná Boc, lze ji odchránit např. reakcí s trifluoroctovou kyselinou.

a4) Potom se popřípadě skupina R¹³ sloučeniny vzorce VIII převede známými způsoby na skupinu D-E. Např. viz. následující postup.

a4.1) Reakcí sloučeniny sR¹³ = NHR⁶ s lH-pyrazol-l-karboxamidem nebo kyanamidem se získá guanidin (viz. Bernatowicz a další, J. Org. Chem. 57 (1992) 2497).

a4.2) Reakcí sloučeniny s R¹³ = NHR⁶ s monocyklem nebo polycyklem typu

- 11 CZ 294437 B6 a6) Nakonec se popřípadě získané sloučeniny obecného vzorce I převedou na své soli, zejména farmaceuticky upotřebitelné nebo netoxické, fyziologicky upotřebitelné soli a/nebo profarmaka.

Při syntéze sloučenin obecného vzorce I lze krok a2) provést také před krokem al).

Zavedení substituentů atomu uhlíku v poloze 6 purinového skeletu lze provést např. Stilleho reakcí podle práce Langli a další, Tetrahedron 52 (1996) 5625; Gunderson, Tetrahedron Lett. 35 (1994) 3153, nebo Heckovou reakcí podle Koyama a další, Nucleic Acids Res., Symp. Ser. 11 (1982)41.

Substituent X v poloze 2 purinového skeletu lze zavést známými způsoby i na konci syntézy sloučenin obecného vzorce I, např. víz. D. A. Nugiel, J. Org. Chem. 62 (1997) 201-203;

N. S. Gray, Tetrahedron Lett. 38 (1997) 1161 a tam zmíněné odkazy.

Substituent Y v poloze 8 lze rovněž zavést známými způsoby, např. viz.E. J. Reist a další, J. Org. Chem. 33 (1968) 1600; J. L. Kelley a další, J. Med. Chem. 33 (1990) 196; nebo E. Vanofti a další, Eur. J. Chem. 29 (1994) 287.

Sloučeniny obecného vzorce I podle předkládaného vynálezu a jejich fyziologicky upotřebitelné soli lze u zvířat, zejména savců včetně člověka podávat do nebo mimo trávicí soustavu jako léčiva buď samostatně, ve směsích nebo ve formě farmaceutických prostředků, které jako aktivní složku obsahují účinné množství sloučeniny obecného vzorce I nebo její soli nebo profarmaka vedle běžných farmaceuticky neškodných nosných látek a/nebo přísad. Farmaceutické prostředky normálně obsahují 0,5 až 90 % hmotnostních terapeuticky účinné sloučeniny.

Léky jsou ve formě pro orální podávání jako jsou pilulky, tablety, potahované tablety, dražé, granuláty, kapsle z tuhé nebo měkké želatiny, roztoky, sirupy, emulze, suspenze nebo aerosolové prostředky. Podávání může být i rektální (čípky) nebo mimo trávicí soustavu (injekce, infuze, mikrokapsle), kožní (masti, tinktury) nebo nosní (spreje).

Příprava farmaceutických prostředků se provádí známými způsoby, přičemž se používají farmaceuticky upotřebitelné anorganické nebo organické nosiče. Pro přípravu pilulek, tablet, dražé a kapslí z tuhé želatiny se používá laktóza, kukuřičný škrob nebo jejich deriváty, mastek, kyselina stearová nebo její soli apod. Nosiče pro kapsle z měkké želatiny a čípky jsou tuky,vosky, polotuhé a tekuté polyalkoholy, přírodní nebo ztužené oleje apod. Jako nosiče pro roztoky a sirupy se používá voda, sacharóza, invertní cukr, glukóza, polyoly apod. Jako nosič pro injekce se používá voda, alkoholy, glycerin, polyoly, rostlinné oleje apod. Jako nosič pro mikrokapsle a implantáty se používá směsný polymer kyselin glukolové a mléčné.

Farmaceutické prostředky kromě účinné látky a nosiče obsahují i přísady, např. plnidla, látky usnadňující vstřebávání, pojivá, klouzky, smáčedla, stabilizátory, emulgátory, konzervační látky, sladidla, barviva, příchuti, aroma, ředidla, pufry, další rozpouštědla a látky snižující usazení, soli pro úpravu osmotického tlaku, antioxidanty apod. Farmaceutické prostředky mohou obsahovat dvě nebo více sloučenin obecného vzorce I a/nebo jejich fyziologicky vhodných solí a dále vedle alespoň jedné sloučeniny obecného vzorce I nebo její soli ještě jednu nebo několik terapeuticky účinných látek.

Dávkování se pohybuje v určitém rozmezí, přičemž se v jednotlivých případech liší podle individuálního stavu. Při orálním podávání je denní dávka 0,01 až 100 mg/kg, s výhodou 0,1 až 5 mg/kg, výhodněji 0,3 až 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti. Při nitrožilním podávání je denní dávka

O, 01 až 100 mg/kg, s výhodou 0,05 až 10 mg/kg tělesné hmotnosti. Denní dávka může být zejména při aplikaci většího množství rozdělena na 2, 3 nebo 4 části, případně může být podle konkrétní situace snížena nebo zvýšena.

- 12CZ 294437 B6

Sloučeniny obecného vzorce I lze kromě léčení použít pro diagnostické účely, např. při vitro-diagnóze nebo jako pomocnou metodu při biochemickém výzkumu, prostřednictvím inhibice vitronektinových receptorů nebo vlivu na interakce buňka-buňka nebo buňka-matrice. Dále mohou sloužit jako meziprodukty pro přípravu jiných sloučenin, zejména jiných léčiv, které lze ze sloučenin obecného vzorce I získat např. modifikací nebo zavedením dalších zbytků nebo skupin.

Seznam zkratek:

AcOH	kyselina octová
Boc	terc-butoxykarbonyl
DCC	dicyklohexylkarbodiimid
DCM	dichlormethan
DEAD	diethylazodikarboxylát
DIPEA	d i izopropylethylamin
DMF	dimethylformamid
DMSO	dimethylsulfoxid
EA	ethylacetát
HOOBT	3hydroxy-4-oxo-3,4-dihydro-l,2,3-benzotriazin
MeOH	methanol
Mes	methylsulfonyl
RT	teplota místnosti
Tf	trifluormethylsulfonyl
THF	tetrahydrofuran
Ts	p-toluensulfonyl
Z	benzyloxykarbonyl

Příklady provedení vynálezu

Sloučeniny obecného vzorce I, které mají v poloze 6 purinového skeletu aminoskupinu, která není součástí kruhu, lze považovat také za deriváty adeninu (= 6-aminopurin) a jako takové označit při tvorbě názvu sloučenin.

Adenin

Purin

Substituenty na atomu dusíku aminoskupiny v poloze 6 adeninu se při tomto značení uvádí jako N⁶ substituenty. Substituenty se při tomto značení uvádí jako N⁶ substituenty. Substituenty na atomu dusíku, kterýje v kruhu v poloze 9, se uvádí jako N⁹ substituenty. V názvech substituentů se na začátku uvádí, v které poloze substituentu se tento při zvoleném způsobu značení váže na atom dusíku N⁶ nebo N⁹. Uvedené platí i pro sloučeniny, které se označují jako N⁹-substituované deriváty purinu.

- 13CZ 294437 B6

Příklad 1

Derivát adeninu: N⁶-( l-(5-guanidinopentyl))-N⁹-(3-(2S-benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina)) la) Derivát 6-chlorpurinu:

N⁹-(3-(2S-(Benzyloxykarbonylamino)-terc-butylpropionát))

2,63 g (17 mmol) 6-Chlorpurinu a 4,46 g (16,5 mmol) trifenylfosfinu bylo suspendováno pod argonem v 50 ml absol. THF. Ktéto směsi bylo při RT přidáno 2,56 ml (16,3 mmol) DEAD a směs byla 15 min míchána při RT, přičemž vznikl čirý roztok. K tomuto roztoku byl během

1,5 h přidán roztok 3,78 g (12,8 mmol) t-butylesteru N-benzyloxykarbonyl-L-serinu (připravený podle M. Schultz, H. Kunz, Tetrahedron: Asymmetry 4 (1993) 1205-1220) v 50 ml absol. THF. Směs byla míchána 2 h při RT, pak odpařena, zbytek rozetřen s éterem a chromatografován na silikagelu (toluen:EA 98:2 až 7:3), přičemž bylo získáno 2,85 g (51 %) čistého produktu.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,30 (s, 9H, C(CH₃)₃); 4,48 - 4,73 (m, 3H, N⁹-CH₂CH(NHZ)); 4,98 (s, 2H, CH₂-Aryl); 7,19 - 7,40 (m, 5H, Aryl-H); 7,87 (d, 1 H, NH); 8,61 + 8,77 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (FAB): m/e = 432,1 (100 %; (M+H)⁺); 376,0 (60).

lb) Derivát adeninu: N⁶-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionát))

K roztoku 431 mg (1 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-tbutylpropionátu)) (příklad la) a 404 mg (2 mmol) 5-(t-butyloxykarbonylamino)-l-pentylaminu v 5 ml absol. DMF bylo přidáno 0,170 ml (1 mmol) DIPEA a 5 mg jodidu draselného. Směs byla míchána 72 h při 40 °C. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek chromatografován na silikagelu (toluen:EA 7:3 až 1:2), přičemž bylo získáno 190 mg (32 %) čistého produktu.

MS (FAB): m/e = 598,3 (100 %; (M+H)⁺).

lc) Derivát adeninu: N⁶-(l-(5-aminopentyl))-N⁹-(3-(2-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

190 mg (0,32 mmol) derivátu adeninu: N⁶-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl))-N⁹-(3(2S(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad lb) bylo rozpuštěno ve 2 ml 90% trifluoroctové kyseliny a 2 h mícháno při RT. Po odpaření do sucha byl zbytek 2x odpařen s kyselinou octovou, potom rozpuštěn ve vodě a lyofilizován. Výtěžek: 134 mg (95 %).

MS (ES+): m/e = 442,3 (20 %; (M+H)⁺), 308,2 (35).

ld) Derivát adeninu N⁶-(l-(5-guanidinopentyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina)) mg (0,077 mmol) derivátu adeninu: N⁶-(l-(5-aminopentyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny)) (příklad lc) bylo rozpuštěno ve směsi 1,5ml vody a 0,5 ml DMF. Po přidání 0,033 ml (0,193 mmol) DIPEA a 13,5 mg (0,092 mmol) hydrochloridu lH-pyrazol-l-karboxamidinu byla směs míchána 40 h při RT. Potom bylo rozpouštědlo odpařeno a zbytek rozpuštěn ve vodě a lyofilizován. Produkt byl dále čištěn chromatografíí na silikagelu (CH₂C1₂: methanol : kys. octová : voda 15:5:1:1).

- 14CZ 294437 B6

Výtěžek: 70 %. MS (FAB): m/e = 484,2 (1 00 %; (M+H)⁺).

Příklad 2

Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-guanidinobutyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

2a) Derivát adeninu N⁶-(l-(4-(t-butyloxykarbonylamino)butyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionát))

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 431 mg (1 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu) (přikladla) a 376mg (2 mmol) 4-(t-butyloxykarbonylamino)-l-butylaminu. Výtěžek: 214 mg (37 %).

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,30 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,38 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,41 (m, 2H, CH₂); 1,57 (m, 2H, CH₂); 3,46 (m, 2H, CH₂-NH-Boc); 2,92 (t, 2H, C²-NH-CH₂); 4,31 - 4,58 (m, 3H, N'-CH₂-CH(NHZ)); 5,01 (s, 2H, CH₂-Aryl); 6,99 (t, 1H, C²-NH); 7,10-7,38 (m, 5H, Aryl-H); 7,75 (m, 1 H, NH-Boc); 7,91 (d, 1 H, NH-Z); 8,02 + 8,20 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 584,3 (100 %; (M+H)⁺).

2b) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-Aminobutyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu: N⁶-(l-(t-butyloxykarbonylamino)butyl)-N⁹-(3(2S)-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad 2a). Výtěžek: 96 %.

MS (ES+): m/e = 428,2 (100 %; (M+H)⁺), 294,1 (70).

2c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-guanidinobutyl)-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny)) (příklad 2b). Výtěžek: 76 %.

MS (ES+): m/e = 470,1 (20 %; (M+H)⁺).

Příklad 3

Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

3a) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionát))

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 60 mg (0,14 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad la) a 30 mg (0,17 mmol) 3-(t-butyloxykarbonylamino)-l-propylaminu. Výtěžek: 30 mg (38 %).

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,28 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,36 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,68 (m, 2H,

CH₂-CH₂-CH₂); 1,41 (m, 2H, CH₂); 2,98 (t, 2H, C²-NH-CH₂); 3,46 (t, 2H, CH₂-NH-Boc);

4,29-4,59 (m, 3H, N'-CH₂-CH(NHZ)); 5,00 (s, 2H, CH₂-Aryl); 6,82 (t, 1 H, C²-NH);

- 15 CZ 294437 B6

7,21 - 7,40 (m, 5H, Aryl-H); 7,72 (m, 1 H, NH-Boc); 7,91 (d, 1 H, NH-Z); 8,03 + 8,20 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/a = 570,3 (1 00 %; (M+H)⁺).

3b) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-aminopropyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad 3a).

Výtěžek: 100%.

MS (ES+): m/e = 414,2 (100 %; (M+H)⁺), 280,1 (30).

3c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(l-(3-propyl))-N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny)) (příklad 3b). Výtěžek: 66 %.

MS (ES+): m/e = 456,3 (20 %; (M+H)⁺), 130,1 (100).

Příklad 4

Derivát adeninu: N⁶-( 1-(4-(4,5-Dihydro-l H-imidazol-2-ylamino)butyl))-N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))

153 mg (0,36 mmol) derivátu adeninu N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny)) (příklad 2b) a 88 mg (0,36 mmol) hydrojodidu 2-(methylmerkapto)-2-imidazolinu bylo rozpuštěno v 2 ml vody a pH bylo upraveno IN NaOH na 9,0. Směs byla míchána 100 h při 50 °C. Potom bylo pH směsi upraveno IN HC1 na 1,5, rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl několikrát chromatografován na silikagelu (DCM:MeOH 9:1 až 1:2, pak 0,1% AcOH, 0,1% H₂O), pak DCM:MeOH:H₂O:AcOH 8:2:0,4:0,4). Výtěžek: 7 mg (4 %).

MS (FAB): m/e = 496,2 (M+H⁺, 100 %); 518,2 (M+Na⁺, 50).

Příklad 5

Derivát adeninu: N⁶-( l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))

5a) Derivát 6-chlorpurinu: t-butylester N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny))

Syntéza analogická jako v příkladu la z 6-chlorpurinu a t-butylesteru N-benzyloxykarbonyl-Lhomo-serinu. Výtěžek: 24 %.

’Η-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,34 (s, 9H, C(CH₃)₃); 2,08 - 2,43 (m, 2H, N-CH₂- CH₂-CH); 3,81 - 3,93 (m, 1 H, CH-NHZ); 4,39 (t, 2H, N⁹-CH₂); 5,02 (s, 2H, CH₂-Aryl); 7,26 - 7,42 (m, 5H, Aryl-H); 7,87 (d, 1 H, NH); 8,63 + 8,75 (2 s, 2H, C⁶-H + C-H).

MS (FAB): m/e = 446,1 (100 %; (M+H)⁺); 390,1 (65).

-16CZ 294437 B6

5b) Derivát adeninu: t-butylester N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹-(4-(2S(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny))

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 50 mg (0,11 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; t-butylesteru N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 5a) a 38 mg (0,22 mmol) 3-(t-butyloxykarbonylamino)-l-propylaminu. Výtěžek: 26 mg (41 %).

MS (ES+): m/e = 584,3 (1 00 %; (M+H)⁺).

5c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-aminopropyl))-N⁹-(4-(2-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹-(4-(2S(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 5b). Výtěžek: 94 %.

MS (FAB): m/e = 428,3 (100 %; (M+H)⁺).

5d) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(l-(3-aminopropyl))-N⁹-(4-(2(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 5c). Výtěžek: 71 %.

MS (FAB): m/e = 470,3 (70 %; (M+H)⁺).

5e) N-Benzyloxykarbonyl-L-homoserin g (50,4 mmol) L-homoserinu bylo důkladně rozpuštěno v 50 ml DMF a při 0 °C byl po částech přidáno 12,56 g (50,4 mmol)N-(benzyloxykarbonyloxy)sukcinimidu. Směs byla 1 h míchána při 0 °C, a pak 48 h při RT. Pak bylo oddestilováno rozpouštědlo a zbytek roztřepán mezi EA a nasycený roztok NaCl. Organická vrstva byla promyta nasyceným roztokem NaCl, 5% kyselinou citrónovou a opět nasyceným roztokem NaCl. Pak byla vysušena, zfíltrována a odpařena. Krystalický zbytek byl rozmíchán v etheru, odfiltrován a promyt etherem a pentanem. Výtěžek: 9,55 g (75 %).

’Η-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,61 - 1,95 (m, 2H, CH₂-CH₂-OH); 3,42 (m, 2H, CH₂OH); 4,08 (m, 1 H, CH-NH-Z); 4,57 (s, br, 1 H, OH); 5,02 (s, 2H, CH₂-F); 7,32 (m, 5H, Aryl-H), 7,49 (d, 1 Η, NH-Z).

MS (C1+): m/e = 236,1 (M+H⁺-H₂O, 20 %); 192,1 (50); 91,0 (100).

5f) t-Butylester N-benzyloxykarbonyl-L-homoserinu

3,8 g (15 mmol) Z-L-homoserinu a 3,42 g (15 mmol) benzyltriehylammoniumchloridu bylo pod argonem rozpuštěno ve 110 ml N-methyl-2-pyrrolidonu, a pak bylo postupně přidáno 53,9 g (390 mmol) K₂CO₃ a 98,7 g (720 mmol) t-butylbromidu. Směs byla míchána 22 h při 55 °C a pak nalita do 1,5 1 ledové vody, dvakrát extrahována toluenem, organická fáze byla dvakrát promyta nasyceným roztokem NaCl, vysušena, zfíltrována a odpařena. Zbytek byl chromatografován na silikagelu (n-heptan: EA 7:3 až 1:1). Výtěžek: 2,0 g (43,1 %).

'H-NMR (200 MHz, CDC1₃): δ = 1,45 (s, 9H, tBu); 1,51 - 1,74 + 2,03 - 2,26 (m, 2H, CH₂-CH₂OH); 3,01 (s, br, 1 H, OH); 3,70 (m, 2H, CH₂-OH); 4,41 (m, 1 H, CH-NHZ); 5,12 (s, 2H,

CH₂-F); 5,60 (d, 1 H, NH-Z); 7,36 (m, 5H, Aryl-H).

- 17CZ 294437 B6

MS (C1+): m/e = 310,3 (M+H+, 50 %); 254,2 (100).

Příklad 6

Derivát adeninu: N⁶-( l-(4-guanidinobutyl))-N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))

6a) Derivát adeninu: t-butylester

N⁶-(l-(4-(t-Butyloxykarbonylamino)butyl)-N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny))

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 50 mg (0,11 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; t-butylesteru N⁹-(4-(2S(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 5a) a 41 mg (0,22 mmol) 4-(t-butyloxykarbonylamino)-l-butylaminu. Výtěžek: 38 mg (58 %).

MS (ES+): m/e = 598,3 (100 %; (M+H)⁺).

6b) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(4-(2-(benzyloxykarbonyl-amino)máselná kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁹-l-(4-(t-butyloxykarbonylamino)butyl))-N⁹-(4(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 6a). Výtěžek: 100%.

MS (FAB): m/e = 442,3 (100 %; (M+H)⁺).

6c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-guanidinobutyl))-N⁹-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu: N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)máselné kyseliny)) (příklad 6b). Výtěžek: 65 %.

MS (ES+): m/e = 484,3 (5 %; (M+H)⁺), 350,2 (10), 333,2 (5), 130,0 (100).

Příklad 7

Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

7a) Derivát 6-chlorpurinu: t-butylester N⁹-(3-propionové kyseliny)

15,45 g (0,1 mol) 6-Chlorpurinu, 43,5 ml (0,3 mol) t-butylakrylátu a 1,34 ml (7 mmol) 5,22N methoxidu sodného (v MeOH) bylo rozpuštěno v 400 ml absol. MeOH a po přidání dalších

2,6 ml (14 mmol) 5,22N methoxidu sodného (v MeOH) bylo 4,5 h zahříváno k varu. Po filtraci a odpaření byl zbytek chromatografován na silikagelu (+10 % H₂O) (toluen:EA 3:1). Výtěžek: 1,35 g (5%).

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,29 (s, 9H, C(CH₃)₃); 2,95 (t, 2H, CH₂C(O)); 4,50 (t, 2H, N-CH₂); 8,70 + 8,79 (2 s, 2H, CG-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 283,1 (70 %; (M+H)⁺); 227,0 (100).

-18CZ 294437 B6

7b) Derivát adeninu: t-butylester N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹-(3propionové kyseliny)

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 282 mg (1,0 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; t-butylesteru N⁹-(3-propionové kyseliny) (příklad 7a) a 209 mg (1,2 mmol) 3-(t-butyloxykarbonylamino)-l-propylaminu. Výtěžek: 160 mg (38 %).

MS (ES+): m/e = 421,2 (1 00 %; (M+H)⁺), 365,2 (60), 321,2 (50), 265,1 (30).

7c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(3-aminopropyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-N⁹-(3-propionové kyseliny) (příklad 7b). Výtěžek: 100%.

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,88 (t, 2H, CH₂-CH₂-CH₂-); 2,80 - 2,93 (m, 4H, NH-CH₂+ CH₂-C(o)); 3,56 (m, 2H, CH₂-NH₂); 4,38 (t, 2H, N⁹-CH₂); 7,72 (s, br, 2H, NH₂); 7,95 (t, 1 H, NH); 8,15 + 8,23 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 265,1 (100 %; (M+H)⁺); 248,1 (40), 176,0 (30).

7d) Derivátu adeninu: N⁶-(l-(3-guanidinopropyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(l-(3-aminopropyl))-N⁹-(3propionové kyseliny) (příklad 7c). Výtěžek: 41 %.

'H-NMR (200 MHz, D20): δ = 1,95 (t, 2H, CH₂-CH₂-CH₂-); 2,71 (t, 2H, CH₂-C(O)); 3,24 (t, 2H, Gua-CH₂); 3,65 (m, 2H, CH₂-NH₂); 4,40 (t, 2H, N⁹-CH₂); 8,00 + 8,15 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 307,1 (100 %; (M+H)⁺), 290,1 (30).

Příklad 8

Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-guanidinobutyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

8a) Derivát adeninu: t-butylester N⁶-( 1-(4-( t-butyloxykarbonylamino)butyl))-N⁹-(3-propionové kyseliny)

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 141 mg (0,5 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; t-butylesteru N⁹-(3-propionové kyseliny) (příklad 7a) a 104 mg (0,55 mmol) 4-(t-butyloxykarbonylamino)-l-butylaminu. Výtěžek: 130 mg (60 %).

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,32 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,35 (s, 9H, C(CH₃)₃); 1,40 (t, 2H, CH₂); 1,57 (t, 2H, CH₂); 2,84 (t, 2H, -CH₂-C(O)); 2,95 (t, 2H, C²-NH-CH2); 3,45 (m, 2H, CH2-NH-Boc); 4,34 (t, 2H, N⁹-CH2); 6,78 (t, 1 H, C²-NH); 7,70 (m, 1 H, NH-Boc); 8,08 + 8,19 (2 s, 2H, C-H + C-H).

MS (ES+): m/e = 435,2 (1 00 %; (M+H)⁺), 379,2 (20), 335,2 (55), 279,1 (50).

8b) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(l-(4-(t-butyloxykarbonylamino)butyl)-N⁹-(3-propionové kyseliny) (příklad 8a). Výtěžek: 100 %.

-19CZ 294437 B6 'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,50 - 1,70 (m, 4H, -CH₂-CH₂-); 2,74 - 2,91 (m, 4H,

NH-CH₂ + CH₂-C(O)); 3,50 (m, 2H, CH₂-NH₂); 4,36 (t, 2H, N⁹-CH₂); 7,64 (s, br, 2H,

NH₂); 7,90 (t, 1 H, NH); 8,11 + 8,21 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (FAB): m/e = 279,2 (1 00 %; (M+H)⁺).

8c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(4-guanidinobutyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu: N⁶-(l-(4-aminobutyl))-N⁹-(3propionové kyseliny) (příklad 8b). Výtěžek: 65 %.

MS (ES+): m/e = 321,1 (100 %; (M+H)⁺).

Příklad 9

Derivát adeninu: N⁶-(l-(5-guanidinopentyl)-N⁹-(3-propionová kyselina)

9a) Derivát adeninu: t-butylester N⁶AM5-(t~butyloxykarbonylamino)butyl))-N⁹-(3propionové kyseliny)

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 282 mg (1,0 mmol) derivátu 6-chlorpurinu; t-butylesteru N⁹-(3-propionové kyseliny) (příklad 7a) a 243 mg (1,2 mmol) 5-(t-butyloxykarbonylaminoj-l-pentylaminu. Výtěžek: 219 mg (41 %). MS (ES+): m/e= 449,3 (100%; (M+H)⁺).

9b) Derivát adeninu: N⁶-(l-(5-aminopentyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl))-N⁹(3-propionové kyseliny) (příklad 9a). Výtěžek: 100 %.

*H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,39 (m, 2H, CH₂), 1,50 - 1,67 (m, 4H, 2x CH₂); 2,79 (dt, 2H, NH-CH₂); 2,89 (m, 2H, CH₂-C(O)); 3,48 (m, 2H, CH₂-NH₂); 4,37 (t, 2H, N⁹CH₂); 7,67 (s, br, 2H, NH₂); 8,04 (t, 1 H, NH); 8,13 + 8,25 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 293,1 (100 %; (M+H)⁺).

9c) Derivát adeninu: N⁶-(l-(5-guanidinopentyl))-N⁹-(3-propionová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(l-(5-aminopentyl))-N⁹-(3propionové kyseliny)) (příklad 9b). Výtěžek: 37 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,38 - 1,79 (m, 6H, 3 x CH₂); 2,80 (t, 2H, NH-CH₂); 3,12 (m, 2H, CH₂-C(O)); 3,58 (m, 2H, CH₂-Gua); 4,43 (t, 2H, N⁹-CH₂); 8,07 + 8,21 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (FAB): m/e = 335,2 (1 00 %; (M+H)⁺).

-20CZ 294437 B6

Příklad 10

Derivát adeninu: N⁶-(2-octová kyselina)-N⁹-(l-(5-aminopentyl))

10a) Derivát adeninu: t-butylester N⁶-(2-octové kyseliny)

155 mg (1 mmol) 6-chlorpurinu a 420 mg (2 mmol) hydrochloridu t-butylesteru glycinu (80 %) bylo rozpuštěno v 5 ml absol. DMF a bylo přidáno 0,17 ml DIPEA a na špičku špachtle jodidu draselného. Směs byla míchána 6 h při 50 °C. Pak bylo rozpouštědlo odpařeno a zbytek chromatografován na silikagelu (toluen:EA 1:1 až 1:2). Výtěžek: 76 mg (31 %)

MS (ES+): 250,0 (M+H, 10 %); 193,9 (95), 163,9 (100).

10b) Derivát adeninu: N⁶-(2-octová kyselina)-N⁹-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl)) mg (0,3 mmol) derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(2-octová kyselina) (příklad 10a), 214 mg (0,6 mmol) (5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl)esteru 4-toluensulfonové kyseliny a 42 mg (0,3 mmol) K₂CO₃ bylo rozpuštěno v 6 ml absol. DMF a 5 dní mícháno při RT. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek chromatografován na silikagelu (toluen:EA 7:3 až 1:2). Výtěžek: 92 mg (71 %).

MS (ES+): 435,3 (M+H, 25 %); 349,3 (100).

10c) Derivát adeninu: N⁶-(2-octová kyselina)-N⁹-(l-(5-aminopentyl))

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; N⁶-(2-octové kyseliny)-N⁹-(l-(5-(tbutyloxykarbonylamino)pentyl)) (příklad 10b). Výtěžek: 93 %.

MS (ES+): m/e = 279,2 (15 %; (M+H)⁺, 249,1 (100).

Příklad 11

Derivát adeninu: N⁶-(2-(N-(2-aminoethyl)-acetamid))-N⁹-(2-octová kyselina)

11a) Derivát adeninu: t-butylester N⁹-(2-octové kyseliny)

6,76 g (0,05 mol) adeninu bylo pod dusíkem suspendováno v 300 ml absol. DMF, a pak bylo přidáno 2,4 g (0,06 mol) NaH-disperze a směs byla míchána 2 h při RT. Potom bylo během 30 min přikapáno 14,7 ml (0,1 mol) t-butylesteru bromoctové kyseliny, přičemž se roztok vyčeřil. Směs byla míchána dalších 5 h při RT, pak bylo odpařeno rozpouštědlo a zbytek rozmíchán v 500 ml vody, zfiltrován překrystalován zethanolu. Výtěžek: 5,1 g (41 %).

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,42 (s, 9H, tBu); 4,95 (s, 2H, N⁹-CH2); 7,22 (s, br, 2H, N⁶H2); 8,10 + 8,15 (2 s, 2H,C⁶-H + C-H).

MS (ES+): m/e = 250,1 (M+H+, 65 %), 194,0 (100).

b) Derivát adeninu: N⁶-(ethylester 2-octové kyseliny)-N⁹-(t-butylester 2-octové kyseliny)

978 mg (3 mmol) NaH a 250 mg (1 mmol) derivátu adeninu; t-butylesteru N⁹-(2-octové kyseliny) (příklad 11a) bylo suspendováno 10 ml absol. DMF a během 10 min bylo přikapáno

0,12 ml ethylesteru chloroctové kyseliny. Potom byla směs míchána 6 h při 50 °C, a pak bylo přidáno ještě jednou stejné množství CsCO₃ a směs byla míchána dalších 6 h při 50 °C. Pak bylo

-21 CZ 294437 B6 rozpouštědlo odpařeno a zbytek roztřepán mezi vodu a EA. Organická fáze byla vysušena a odpařena. Výtěžek: 16 %.

’Η-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,20 (t, 3H, CH₂-CH₃); 1,41 (s, 9H, tBu); 4,004,28 (m, 4H, CH₂-CH₃ + N⁶-CH₂); 4,98 (s, 2H, N3-CH₂); 8,09 (s, br, 1 H, NrH); 8,15+8,21 (2 s, 2H, C-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 336,3 (M+H⁺, 100 %); 280,3 (60).

11c) Derivát adeninu: N⁶-(2-octová kyselina)-N⁹-(t-butylester-2-octové kyseliny)

249 mg (0,74 mmol) derivátu adeninu N⁶-(ethylesteru 2-octové kyseliny)-N⁹-(t-butylesteru 2-octové kyseliny) (příklad 1 lb) bylo rozpuštěno v 6 ml směsi dioxan:voda:triethylamin a 4 dny mícháno při RT. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek chromatografován na silikagelu (DCM: MeOH 95:5 až 90:10). Výtěžek 36 %.

MS (ES+): m/e = 308,3 (M+H+, 100 %).

lid) Derivát adeninu: t-butylesterN⁶-(2-(N-(2-t-butyloxykarbonylaminoethyl)acetamid))-N⁹(2-octové kyseliny) mg (0,26 mmol) derivátu adeninu; N⁶-(2-octová kyselina)-N⁹-(t-butylester 2-octové kyseliny) (příklad 11c) a 42 mg (0,26 mmol) 2-t-butyloxykarbonylaminoethylaminu bylo rozpuštěno pod argonem v 5 ml absol. DMF a při 0 °C bylo přidáno 85 mg (0,26 mmol) TOTU a 0,13 ml (0,78 mmol) DIPEA. Směs byla 10 min míchána při 0 °C a 2,5 h při RT, pak zředěna EA na 100 ml, promyta nasyceným hydrogenuhličitanem draselným, vysušena a odpařena. Zbytek byl chromatografován na silikagelu (DCM:MeOH 98:2 až 90:10). Výtěžek: 5%.

MS (ES+): m/e = 450,3 (M+H⁺, 100 %).

Ile) Derivát adeninu: N⁶-(2-(N-(2-aminoethyl)-acetamid))-N⁹-(2-octová kyselina)

Syntéza analogická jako v příkladu lc z derivátu adeninu; t-butylesteru N⁶-(2-(N-(2-t-butyloxykarbonylaminoethyl)acetamid))-N⁹-(2-octové kyseliny) (příklad lid). Výtěžek: 80%.

MS (ES+): m/e = 293,1 (100 %; (M+H)⁺).

Příklad 12

Derivát adeninu: N⁶-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))-N⁹-(l-(3-guanidinyipropyi))

12a) N⁹-(1 -(3-(t-Butyloxykarbonylamino)propyl))-6-chlorpurin

154,6 mg (1 mmol) 6-chlorpurinu bylo rozpuštěno v 2,5 ml absol. DMF a za míchání bylo přidáno 331,7 mg (2,4 mmol) K₂CO₃ a 285,8 mg (1,2 mmol) t-butylesteru N-(3-brompropyl)karbamové kyseliny. Směs byla 11 h míchána při RT, pak bylo odpařeno rozpouštědlo, zbytek rozpuštěn v EA a 2x promyt nasyceným roztokem NaHCO₃, pak roztokem NaCl, vysušen, zfiltrován a odpařen. Zbytek byl chromatografován na silikagelu (EA:n-heptan 8:2). Výtěžek: 267 mg (86 %).

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,37 (s, 9H, tBu); 2,00 (tt, 2H, CH₂-CH₂-CH₂); 2,95 (dt, 2H,

CH₂-NH); 4,30 (t, 2H, N⁹-CH₂); 6,91 (t, br, 1 H, NH); 8,70 + 8,78 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

-22CZ 294437 B6

MS (ES+): m/e = 312,2 (100 %; (M+H)⁺); 256,1 (20).

12b)Derivát adeninu: N⁶-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))-N⁹-(l-(3-(tbutyloxykarbonylamino)propyl))

370 mg (1,19 mmol) N⁹-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-6-chlorpurinu (příklad 12a) bylo rozpuštěno ve směsi 10 ml absol. DMF a 5 ml DIPEA. Při RT bylo přidáno 449 mg (1,8 mmol) 2S-benzyloxykarbonylamino-4-aminomáselné kyseliny a směs byla míchána 50 h při 65 °C. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek roztřepán mezi EA a nasycený roztok NaCl (20 % KHSO4). Organická fáze byla promyta vodou, vysušena, zfiltrována a odpařena. Zbytek chromatografován na silikagelu (EA:MeOH 8:2). Výtěžek: 331 mg (53 %).

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,39 (s, 9H, tBu); 1,73 - 2,21 (m, 2H, CH₂-CH(NHZ)); 1,90 (m, 2H, CH₂-CH₂-CH₂); 2,92 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 3,15 (dt, 2H, N⁶H-CH2); 3,88 - 4,10 (m, 1 H, CH-NHZ); 4,14 (t, 2H, N⁹-CH2); 5,03 (s, 2H, CH₂-F); 6,91 (t, br, 1 H, NH-Boc); 7,37 (s, 5H, Ar-H); 7,55 - 7,81 (m, 2H, NH-Z + N⁶H-CH₂); 8,13 + 8,19 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 528,2 (100 %; (M+H)⁺)·

12c) Derivát adeninu: N⁶-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))-N⁹-( 1-(3aminopropyl)) mg (0,06 mmol) derivátu adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(3(t-butyloxykarbonylamino)propyl)) (příklad 12b) bylo rozpuštěno ve 2 ml 90% trifluoroctové kyseliny, 70 min mícháno při RT, odpařeno a zbytek několikrát promíchán s etherem. Zbytek byl rozpuštěn ve vodě a lyofilizován. Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/a = 428,2 (1 00 %; (M+H)⁺); 294,1 (90).

12d)Derivát adeninu: N⁶-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))-N⁹-(l-(3guanidinylpropyl))

Syntéza analogická jako v přikladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(3-aminopropyl)) (příklad 12c). Výtěžek: 77 %.

MS (ES+): m/e = 470,3 (25 %; (M+H)4); 336,2 (100).

Příklad 13

Derivát adeninu: N⁶-(4-(2S-(benzyloxykarbonylamino)máselná kyselina))-N⁹-(l-(3-(4,5-dihydro-lH-imidazol-2-alanino)propyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 4 z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(3-aminopropylpropyl)) (příklad 12c). Výtěžek: 63 %.

MS (ES+): m/e = 496,3 (100 %; (M+H)⁺)·

-23 CZ 294437 B6

Příklad 14

Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(5guanidinylpentyl))

14a) N⁹-(1 -(5-( t-Butyloxykarb°nylamin^o)pentyl))-6-chlorpurin

Syntéza analogická jako v příkladu 12a z 6-chlorpurinu a t-butylesteru N-(5-tosyloxypentyl)karbamové kyseliny. Výtěžek: 66 %.

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,11 - 1,48 (m, 4H, 2 x CH₂); 1,35 (s, 9H, tBu); 1,87 (tt, 2H, CH₂); 2,97 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 4,28 (t, 2H, N⁹-CH₂); 6,72 (t, br, 1H, NH); 8,71 + 8,78 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 340,2 (100 %; (M+H)⁺); 284,1 (50).

14b) Derivát adeninu:

N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12b zN⁹-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl))-6-chlorpurinu a 2S-benzyloxykarbonylamino-3-aminopropionové kyseliny. Výtěžek: 23 %.

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,10 - 1,49 (m, 4H, 2 x CH₂; 1,36 (s, 9H, tBu); 1,621,88 (m, 2H, CH₂); 2,87 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 3,68 - 4,98 (m, 5H, N⁹-CH₂ + CH₂-CHNHZ); 5,00 (s, 2H, CH₂-F); 6,75 (t, br, 1 H, NH); 8,02 + 8,20 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸H).

MS (FAB): m/e = 542,3 (100 %; (M+H)⁺).

14c) Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(5aminopentyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12c z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(5-(t-butyloxykarbonylamino)pentyl)) (příklad 14b). Výtěžek: 100 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1. 1,8 - 1,40 + 1,44 - 1,65 + 1,71 - 1,93 (2 m, 6H, 3 x CH₂); 2,77 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 3,64 - 4,35 (m, 5H, N⁹-CH₂ + CH₂CH-NHZ); 5,00 (s, 2H, CH₂-F); 7,66 (m, 3H, NH₃+); 8,20 + 8,24 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 442,3 (40 %; (M+H)⁺); 308,2 (100).

14d)Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamíno)propionová kyselina))-N⁹-( 1-(5guanidinylpentyl))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(5-aminopentyl)) (příklad 14c). Výtěžek: 90 %.

MS (ES+): m/e 484,3 (70 %; (M+H)⁺); 350,2 (60).

-24CZ 294437 B6

Příklad 15

Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-( 1-(5-(4,5dihydro-lH-imidazol-2-ylamino)pentyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 4 z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(5-aminopentyl)) (příklad 14c). Výtěžek: 75 %.

MS (ES+): m/e = 510,3 (40 %; (M+H)⁺); 376,2 (100).

Příklad 16

Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(3-guanidinylpropyl))

16a) Derivát adeninu:

N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionovákyselina))-N⁹-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12b z N⁹-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl))-6-chlorpurinu (příklad 12a) a 2S-benzyloxykarbonylamino-3-aminopropionové kyseliny.

Výtěžek: 27 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,37 (s, 9H, tBu); 1,90 (m, 2H, CH₂-CH₂-CH₂); 2,92 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 3,86 (m, br, 2H, CH₂-CH(NH-Z)); 4,13 (t, 2H, N⁹-CH2); 4,40 (m, 1 H, CH-NHZ); 5,01 (s, 2H, CH2-F); 6,92 (t, br, 1 H, NH-Boc); 7,33 (s, 5H, ArH); 7,55 - 7,75 (m, 2H, NH-Z + N⁶H-CH2); 8,16 + 8,22 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 514,3 (100 %; (M+H)⁺).

16b)Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(3aminopropyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12c z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(3-(t-butyloxykarbonylamino)propyl)) (příklad 16a). Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 414,2 (1 00 %; (M+H)⁺); 280,2 (70).

16c) Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(3guanidinylpropyl))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(3-aminopropyl)) (příklad 16b). Výtěžek: 98 %.

MS (ES+): m/e = 456,3 (40 %; (M+H)⁺); 322,2 (100).

-25 CZ 294437 B6

Příklad 17

Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(4guanidinylbutyl))

17a) N⁹-(l-(4-t~Butyloxykarbonylamino)butyl))-6-chlorpurin

Syntéza analogická jako v příkladu 12a z 6-chlorpurinu a t-butylesteru N-(4-tosyloxybutyl)karbamové kyseliny. Výtěžek: 66 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,30 (m, 2H, CH₂); 1,35 (s, 9H, tBu); 1,86 (tt, 2H, CH₂); 2,93 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 4,31 (t, 2H, N2-CH₂); 6,79 (t, br, 1 H, NH); 8,72 + 8,78 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 326,2 (80 %; (M+H)⁺); 270,1 (100).

17b) Derivát adeninu:

N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionovákyselina))-N⁹-(l-(4-(t-butyloxykarbonylamino)butyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12b zN⁹-(l-(4-t-butyloxykarbonylamino)butyl))-6-chlorpurinu (příklad 17a) a 2S-benzyloxykarbonylamino-3-aminopropionové kyseliny.

Výtěžek: 33 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,30 (m, 2H, CH₂); 1,35 (s, 9H, tBu); 1,75 (m, 2H, CH₂); 2,91 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 3,714,34 (m, 5H, CH₂-CH(NH-Z) + N⁹-CH₂); 5,01 (s, 2H, CH₂-F); 6,89 (t, br, 1 H, NH-Boc); 7,35 (s, 5H, Ar-H); 7,46 - 7,73 (m, 2H, NH-Z + NGHCH₂); 8.10 (br) + 8,20 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (FAB): m/e = 528,4 (100 %; (M+H)⁺).

17c) Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(4aminobutyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 12c z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(t-butyloxykarbonylamoniobutyl)) (příklad 17b).

Výtěžek: 100 %.

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,48 (m, 2H, CH₂); 1,87 (m, 2H, CH₂); 2,80 (dt, 2H, CH₂-NH₂); 3,69 - 4,02 (m, 2H, CH₂-CH(NH-Z)); 4,20 (t, 2H, N⁹-CH2); 4,36 (m, 1 H, CH(NH-Z)); 5,01 (s, 2H, CH2-F); 7,33 (s, 5H, Ar-H); 7,64 (s, br, 4H, NH3+ + N⁶H-CH2); 8,10 (br) + 8,20 (2s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (ES+): m/e = 428,3 (50 %; (M+H)⁺); 294,2 (100).

17d)Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(4guanidinylbutyl))

Syntéza analogická jako v příkladu ld z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionová kyseliny))-N⁹-(l-(4-aminobutyl)) (příklad 17c). Výtěžek: 78 %.

MS (ES+): m/e = 470,2 (50 %; (M+H)⁺); 336,2 (100).

-26CZ 294437 B6

Příklad 18

Derivát adeninu: N⁶-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)propionová kyselina))-N⁹-(l-(4-(4,5dihydro-lH-imidazol-2-yl)amino)butyl))

Syntéza analogická jako v příkladu 4 z derivátu adeninu; N⁶-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)propionové kyseliny))-N⁹-(l-(4-aminobutyl)) (příklad 17c). Výtěžek: 41 %.

MS (ES+): m/e = 496,3 (60 %; (M+H)⁺); 362,2 (100).

Příklad 19

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)piperidinl-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

19a) t-Butylester 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny

260 mg (0,6 mmol) t-butylesteru 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-chlorpurin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad la), 116,3 mg (0,9 mmol) piperidin-4-karboxylové kyseliny a 310 mg (2,4 mmol) DIPEA bylo mícháno ve 4 ml absol. DMF 16 h při 60 °C. Potom bylo přidáno dalších 310 mg DIPEA a směs byla míchána dalších 24 h při 60 °C. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek roztřepán mezi EA a vodu. Organická fáze byla promyta roztokem KHSO4/K2SO4, pak roztokem NaCl, vysušena, zfíltrována a odpařena. Zbytek byl chromatografován na silikagelu (EA). Výtěžek: 219 mg (69 %).

MS (ES+): m/e = 525,3 (100 %; (M+H)⁺)·

19b) t-Butylester 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny

126 mg (0,24 mmol) t-butylesteru 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-karboxypiperidin-lyl)purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 19a), 39,3 mg (0,29 mmol) hydrochloridu 2-amino1,4,5,6-tetrahydropyrimidinu, 86,6 mg (0,264 mmol) TOTU (O-((ethoxykarbonyl)kyanomethylenamino)-N,N,N',N'-tetramethyluroniumtetrafluorborátu (W. Koenig a další, Proceedings of the 21 st European Peptid Symposium 1990, E. Giralt, D. Areu, Eds., ESCOM, Leidn, S. 143) a 124 mg DIPEA bylo postupně rozpuštěno v 3 ml absol. DMF. Směs byla 3 h míchána při RT, a pak bylo přidáno dalších 28 mg DIPEA a směs byla míchána dalších 12 h při RT, její pH pak bylo upraveno směsí ledová kyselina octová/toluen (1:1) na hodnotu 6, reakční směs byla odpařena, zbytek roztřepán mezi EA a nasycený roztok NaHCO₃, organická fáze byla promyta roztokem NaCl, vysušena a odpařena. Zbytek byl chromatografován na silikagelu (EA:MeOH:TEA 85:15:1,5). Výtěžek: 70 mg.

MS (ES+): m/e = 606,4 (60 %; (M+H)⁺); 416,3 (40); 275,7 (100).

19c) 2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)piperidin-l-yl)purin-9-yl)-propionová kyselina mg t-butylester 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 19b) bylo rozpuštěno v ml studené 95% trifluoroctové kyseliny a mícháno nejdříve 30 min při 0 °C, a pak 30 min při

RT. Trifluoroctová kyselina byla odpařena a zbytek 3x odpařen s toluenem, rozmíchán ve směsi ethanol/éter (1:2), promyt éterem a vysušen ve vakuu. Výtěžek: 59 mg.

-27CZ 294437 B6

MS (ES+): m/e = 550,3 (60 %; (M+H)⁺); 416,3 (100).

Příklad 20

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(l-(9-(2-guanidinoethyl)-9H-purin-6-yl)-lH-imidazoMyl)-propionová kyselina

20a) N⁹—( 1 -(2-(t-Butyloxykarbonylamino)ethyl))-6-chlorpurin

Syntéza analogická jako v příkladu 12a z 6-chlorpurinu a t-butylesteru N-(2-tosyloxyethyl)karbamové kyseliny. Výtěžek: 36 %.

‘H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 1,24 (s, 9H, tBu); 3,40 (dt, 2H, CH₂-NHBoc); 4,35 (t, 2H, N⁹-CH₂); 6,91 (t, br, 1 H, NH); 8,60 + 8,78 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

MS (FAB): m/e = 298,2 (100 %; (M+H)⁺).

20b)2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(l-(9-(2-(t-butyloxykarbonylamino)ethyl)-9H-purin-6yl)— 1 H-imidazol-4-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 12b zN⁹-(l-(2-(t-butyloxykarbonylamino)ethyl))-6-chlorpurinu (příklad 21a) a N_a-Z-L-histidinu. Výtěžek: 33 %.

MS (ES+): m/e = 551,3 (100 %; (M+H)⁺).

20c) 3-(l-(9-(2-Aminoethyl)-9H~purin-6--yl)-lH-imidazol-4-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 12c z 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(l-(9(2-(t-butyloxykarbonylamino)ethyl)-9H-purin-6-yl)-lH-imidazol-4-yl)-propionové kyseliny (příklad 20b). Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 451,3 (70 %; (M+H)⁺);

'H-NMR (200 MHz, DMSO): δ = 2,87 - 3,15 (m, 2H, Im-CH₂); 3,38 - 3,51 (m, 2H, CH₂NH₂);

4,36 (m, 1 H, CH-NHZ); 4,60 (t, 2H, N⁹-CH₂); 5,00 (s, 2H, CH₂-F); 7,28 (s, 5H, Aryl-H);

7,62 (d, 1 H, NH-Z); 8,23 + 9,05 (2 s, 2H, lm-H); 8,71 + 8,88 (2 s, 2H, C⁶-H + C⁸-H).

20d) 2S-Benzyloxykarbonylamino-3-( l-(9-(2-guanidinoethyl)-9H-purin-6-yl)-l H-imidazol4-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu ld z 3-(l-(9-(2-aminoethyl)-9H-purin-6-yl)-l H-imidazol-4-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 20c). Výtěžek: 38 %.

MS (ES+): m/e = 493,3 ((M+H)⁺);

-28CZ 294437 B6

Příklad 21

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(4-guanidinocyklohexyl)amino)purin-9-yl)propionová kyselina

21a) Derivát 6-chlorpurinu: N⁹-(3-(2R--(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionát))

Syntéza analogická jako v příkladu la z 6-chlorpurinu a t-butylesteru N-benzyloxykarbonyl-Dserinu.

MS (FAB): m/e = 432,2 (1 00 %; (M+H)⁺); 376,1 (30).

b) t-Butylester 2R-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(4-(t-butyloxykarbonylamino)cyklohexyl)amino)purin-9-yl)-propionové kyseliny

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 4-amino-l-(t-butyloxykarbonylamino)-cyklohexanu a derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2R-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad 21a). Výtěžek: 55 %.

MS (FAB): m/e = 610,3 (100 %; (M+H)⁺).

c) 3-(6-(N-(4-Aminocyklohexyl)amino)-purin-9-yl)-2R-benzyloxykarbonylaminopropionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu lc z t-butylesteru 2R-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N(4(t-butyloxykarbonylamino)cyklohexyl)amino)-purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 21b). Výtěžek: 100%.

MS (ES+): m/e = 454,2 (50 %, (M+H)⁺).

d) 2R-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(4-guanidinocyklohexyl)amino)-purin-9-yl)propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu ld z 3-(6-(N-(4-aminocyklohexyl)amino)purin-9-yl)-2Rbenzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 21c). Výtěžek: 80 %.

MS (ES+): m/e = 496,3 (50 %, (M+H)⁺).

Příklad 22

2R-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(3-guanidinomethylbenzyl)amino)-purin-9-yl)propionová kyselina

22a) t-Butylester 2R-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(3-t-butyloxykarbonylaminomethylbenzyl)amino)-purin-9-yl)-propionové kyseliny

Syntéza analogická jako v příkladu lb z 3-aminomethyl-l-(t-butyloxykarbonylaminomethyl)benzenu a derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2R-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu) (příklad 21 a). Výtěžek: 51 %.

MS (ES+): m/e = 632,3 (100 %; (M+H)⁺).

-29CZ 294437 B6

22b)3-(6-(N-(3-Aminomethylbenzyl)amino)-purin-9-yl)-2R-benzyloxykarbonylaminopropionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu lc z t-butylesteru 2R-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N(3t-butyloxykarbonylaminomethylbenzyl)amino)-purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 22a). Výtěžek: 100%.

MS (ES+): m/e = 476,2 ((M+H)⁺, 50 %); 342,2 (70).

22c) 2R-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(N-(3-guanidinomethylbenzyl)amino)-purin-9-yl)propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu ld z 3-(6-(N-(3-aminomethylbenzyl)ammo)purm-9-yl)2R-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 22b). Výtěžek: 30 %.

MS (ES+): m/e = 518,3 ((M+H)⁺, 20 %).

Příklad 23

3-(6-((4-(Benzimidazol-2-ylamino)-butyl)-amino)-purin-9-yl)“2S-benzyloxykarbonylaminopropionová kyselina

a) 1 -(t-Butyloxykarbonylamino-butyl)-3-(2-nitro-feny l)thiomočovina

K 0,97 g (5,15 mmol) 4-(t-butyloxykarbonylaminobutyl)-l-aminu v 25 ml absol. DMF bylo při 0 °C přikapáno 0,928 g (5,15 mmol) 2-nitrofenylizothiokyanátu v 5 ml absol. DMF. Směs byla míchána 1 h při 0 °C. Pak bylo rozpouštědlo oddestilováno a zbytek chromatografován na silikagelu (EA:n-heptan 1:2 až 1:1). Výtěžek: 1,8 g (95 %).

MS (ES+): m/e = 369,2 (M+H)⁺, 100 %).

23b) 3-(2-Aminofenyl)-l-(4-t-butyloxykarbonylaminobutyl)thiomočovina

1,78 g (4,8 mmol) l-(4-t-butyloxykarbonylaminobutyl)-3-(2-nitrofenyl)thiomočoviny (příklad 23a) bylo rozpuštěno ve 120 ml methanolu a 3 h hydrogenováno při RT za přídavku 1 g Pd/C (100 kPa). Katalyzátor byl odfiltrován, filtrát odpařen a zbytek chromatografován na silikagelu (EA:n-heptan 1:1). Výtěžek: 1,4 g.

23c) 4-(Benzimidazol-2-ylamino)-l-(t-butyloxykarbonylamino)butan

K 1,4 g (4,14 mmol) 3-(2-aminofenyl)-l-(4-t-butyloxykarbonylaminobutyl)thiomočoviny (příklad 23b) v 30 ml ethanolu bylo přidáno 1,79 g (8,28 mmol) žlutého peroxidu rtuťnatého a 27 mg sirného květu. Směs byla zahřívána 3 h na 50 - 55 °C, pak zfiltrována a promyta ethanolem. Filtrát byl odpařen a zbytek chromatografován na silikagelu (DCM:methanol 9:5, pak 9:1). Výtěžek: 43 %.

MS (ES+): m/e = 305,2 ((M+H)⁺, 100 %).

d) 4-(Benzimidazo l—2—ylamino)-1 -aminobutan

198 mg (0,65 mmol) 4-(benzimidazol-2-ylamino)-l-(t-butyloxykarbonylamino)butanu (příklad 23c) bylo při 0 °C rozpuštěno ve 20 ml 95% trifluoroctové kyseliny a 2 h mícháno při 0°C a pak 30 min při RT. Po odpaření byl zbytek 3x odpařen s toluenem, rozmíchán s éterem, promyt pentanem a vysušen ve vakuu. Výtěžek: 100 %.

-30CZ 294437 B6

MS (ES+): m/e = 205,2 ((M+H)⁺, 100 %).

23e) t-Butylester 3-(6-((4-(benzimidazol-2-ylamino)-butyl)amino)-purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny

Syntéza analogická jako vpříkladu lb z 4-(benzimidazol-2-ylamino)-l-aminobutanu (příklad 23d) a derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad la). Výtěžek: 32 %.

MS (ES+): m/e = 600,3 (100 %; (M+H)⁺).

f) 3-(6-((4-Benzimidazol-2-ylamino)butyl)amino)purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionová kyselina

Syntéza analogická jako vpříkladu lc zt-butylesteru 3-(6-((4-(benzimidazol-2-ylamino)butyl)-amino)-purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 23e). Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 544,2 ((M+H)⁺, 70 %).

Příklad 24

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-( 6-(4-((4,5-dihydro-lH-imidazol-2-ylamino)-methyl)piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

24a) t-Butylester 3-(6-(4-(aminomethyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny

Syntéza analogická jako vpříkladu lb z4-(aminomethyl)piperidinu a derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3(2S-(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad la). Výtěžek: 96,4 %.

MS (ES+): m/e = 510,3 (100 %; (M+H)⁺).

24b) 3-(6-(4-(Aminomethyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylammopropionová kyselina

Syntéza analogická jako vpříkladu lc z t-butylesteru 3-(6-(4-(aminomethyl)-piperidin-l-yl)purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 24a). Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 454,3 ((M+H)⁺, 30 %).

24c) 2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-((4,5-dihydro-lH-imidazol-2-ylamino)methyl)piperidin-l-yl)purin-9-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 4 z 3-(6-(4-(aminomethyl)piperidin-l-yl)purin-9-yl)-2Sbenzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 24b). Výtěžek: 95 %.

MS (ES+); m/e = 522,3 ((M+H)⁺, 40 %.

-31 CZ 294437 B6

Příklad 25

2R-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-((4,5-dihydro-lH-imidazol-2-ylamino)-methyl)piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 24 z derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2R(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad 21 a).

MS (ES+): m/e = 522,3 ((M+H)⁺, 20 %).

Příklad 26

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-(guanidinomethyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu ld z 3-(6-(4-(aminomethyl)-piperidin-l-yl)purin-9-yl)2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 24b). Výtěžek: 74 %.

MS (ES+): m/e = 496,3 ((M+H)⁺, 40 %).

Příklad 27

2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(3-(3-benzylureido)fenylsulfanyl)-purin-9-yl)propionová kyselina

27a) t-Butylester 3-(6-(3-aminofenylsulfanyl)-purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny

0,602 mmol 3-merkaptoanilinu bylo spolu s 0,602 mmol derivátu 6-chlorpurinu; N⁹-(3-(2S(benzyloxykarbonylamino)-t-butylpropionátu)) (příklad la) mícháno 12 h v DMF aDIPEA. Směs pak byla odpařena, zbytek roztřepán mezi EA a nasycený roztok NaHCO₃, organická fáze byla promyta nasyceným roztokem NaHCO₃ a pak roztokem NaCl, vysušena, odpařena a zbytek chromatografován na silikagelu (EA: heptan 1:1). Výtěžek: 190 mg.

MS (ES+): m/e = 521,3 ((M+H)⁺, 100 %).

27b)t-Butylester 2S-benzyloxykarbonylamio-3-(6-(3-(3-benzylureido)fenylsulfanyl)purin-9yl)-propionové kyseliny

K. 180 mg t-butylesteru 3-(6-(3-aminofenylsulfanyl)purin-9-yl)-2S-benzyloxykarbonylaminopropionové kyseliny (příklad 27a) v 3 ml absol. acetonitrilu bylo stříkačkou přidáno 46,1 mg benzylizokyanátu v 1 ml acetonitril. Směs byla 48 h míchána při RT, odpařena a zbytek chromatografován na silikagelu (DCM: EA 7:3 až 1:1). Výtěžek: 205 mg.

MS (ES+): m/e = 654,4 ((M+H)⁺, 100 %).

27c)2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(3-(3-benzylureido)fenylsulfanyl)purin-9-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu lc z t-butylesteru 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(3(3benzylureido)fenylsulfanyl)purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 27b). Výtěžek: 100 %.

-32CZ 294437 B6

MS (ES+): m/e = 598,4 ((M+H)⁺, 100 %).

Příklad 28

2S-Neopentyloxykarbonylamino-3-(6-(4-(l,4,5,6~tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)piperidin-1 -yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

28a) t-Butylester 2S-amino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny

1,7 g t-butylesteru 2S-benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny (příklad 19a) bylo rozpuštěno v 200 ml AcOH a hydrogenováno na Pd/C při tlaku vodíku 100 kPa. Katalyzátor byl odfiltrován, rozpouštědlo oddestilováno a zbytek lyofilizován. Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 391,3 ((M+H)⁺, 100 %).

28b) t-Butylester 2S-neopentyloxykarbonylamino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9yl)propionové kyseliny

K 390 mg (1 mmol) t-butylesteru 2S-amino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny (příklad 20a) v 4 ml DMF bylo při 0 °C přidáno 230 mg (1 mmol) N-(neopentyloxykarbonyloxy)sukcinimidu a 0,17 ml DIPEA. Po pomalém ohřátí byla směs 12 h míchána při RT, pak odpařena a zbytek byl chromatografován na silikagelu (Lobar-C, CH₂C1₂: MeOH : AcOH : H₂O 90:10:1:1) Výtěžek: 540 mg.

MS (ES+): m/e = 505,4 (M+H)⁺, 100 %).

28c) t-Butylester 2S-neopentyloxykarbonylamino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)piperidin-l -yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny

505 mg (1 mmol) t-butylesteru 2S-neopentyloxykarbonylamino-3-(6-(4-karboxy-piperidin-lyl)purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 20b) bylo rozpuštěno v 10 ml acetonitrilu, pak bylo přidáno 250 mg DCC a 184 mg pentafluorfenolu a směs byla 30 minut míchána při RT. Po zfíltrování a odpaření matečných louhů byl zbytek převeden do 5 ml DMF, pak bylo přidáno 200 mg 2-amino-l,4,5,6-tetrahydropyrimidinu a směs byla míchána 12 h při RT. Rozpouštědlo bylo vakuově oddestilováno a zbytek chromatografován na silikagelu (Lobar-C, DCM:MeOH:AcOH:H₂O 98:8:0,8:0,8). Výtěžek: 270 mg.

MS (ES+): m/e = 586,5 ((M+H)⁺, 100 %).

28d) 2S-Neopentyloxykarbonylamino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 19c z t-butylesteru 2S-neopentyloxykarbonylamino-3-(6(4(1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny (příklad 28c). Výtěžek: 94 %.

MS (ES+): m/e = 530,4 ((M+H)⁺, 20 %)

-33 CZ 294437 B6

Příklad 29

2S-( l-Adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

29a) t-Butylester 2 S—(l-adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)purin-9-yl)-propionové kyseliny

Syntéza analogická jako v příkladu 28b z t-butylesteru N-(l-adamantylmethyloxykarbonyloxy)sukcinimidu a 2S-amino-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)purin-9-yl)propionové kyseliny (příklad 28a). Výtěžek: 85 %.

MS (ES+): m/e = 583,4 ((M+H)⁺, 100 %).

29b) t-Butylester 2S-(l-adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-(l,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny

Syntéza analogická jako v příkladu 28c z t-butylesteru 2S-(l-adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-karboxypiperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionové kyseliny (příklad 29a). Výtěžek: 75 %.

MS (ES+): m/e = 664,5 ((M+H)⁺, 30 %).

29c) 2S-( l-Adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)-propionová kyselina

Syntéza analogická jako v příkladu 19c z t-butylesteru 2S-(l-adamantylmethyloxykarbonylamino)-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-ylkarbamoyl)-piperidin-l-yl)-purin-9-yl)propionové kyseliny (příklad 29b). Výtěžek: 100 %.

MS (ES+): m/e = 608,4 ((M+H)⁺, 10 %).

Farmakologické testování

Jako testovací metoda např. pro stanovení antagonistického působení sloučenin v souladu s předkládaným vynálezem na vitronektinové receptory α_νβ₃ se může použít následující stanovení inhibice vazby kistrinu na lidské vitronektinové receptory (VnR) (a_vp₃-ELISA-test; zkratka pro tuto metodu ve výsledkové tabulce je „K/VnR“).

Izolace kistrinu

Kistrin se izoluje podle práce Dennis, Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1989, 87, 2471-2475 a PROTEINS: Structure, Function and Genetics 1993, 15, 312-321.

Izolace lidského vitronektinového receptoru (α_νβ₃)

Lidský vitronektinový receptor byl izolován z lidské placenty podle práce Pytela, Methods Enzymol. 1987, 144, 475. Lidský vitronektinový receptor α_νβ₃ lze izolovat i z některých buněk (např. z ledvinných buněk 293 lidského embrya), které se pomocí DNA sekvencují na a_v a β₃ část. Tyto části se extrahují oktylglykosidem a spojí přes konkanavalin A a heparin-sefarózu a nakonec chromatografují na S-300.

-34CZ 294437 B6

Monoklonální protilátky

Mureinové monoklonální protilátky specifické pro jednotku β₃ vitronektinových receptorů byly získány analogickým způsobem podle práce Newman, Blood, 1985, 227-232. Králičí Fab 2 anti-myší Fc konjugát křenové peroxidázy (anti-myší Fc HRP) byl získán od Pel Freeze (katalogové č. 715 305-1).

ELISA-test

Schopnost látky inhibovat vazbu kistrinu na vitronektinové receptory lze stanovit ELISA-testem. Nejdřív se na mikrotitrační desku Nunc 96 nanese roztok kistrinu (0,002 mg/ml) podle práce Dennis, PROTEINS: Structure, Function and Genetics 1993, 15, 312-321. Deska pak byla dvakrát promyta roztokem PBS/0,05% Tween 20 a po inkubaci (60 min) albuminem hovězího séra (BSA, 0,5 %, třída RIA nebo lepší) přerušena tris-HCl (50 mM), NaCl (100 mM), MgCl₂ (1 mM), CaCl₂ (1 mM), MnCl₂ (1 mM), pH 7. Pak se přidá roztok známého inhibitoru a roztok testované látky o koncentraci 2 x 10~¹² až 2 x 10”⁶ mol/1 v testovacím pufru [BSA (0,5 %, třída RIA nebo lepší) v tris-HCl (50 mM), NaCl (100 mM), MgCl2 (1 mM), CaCl2 (1 mM), MnCl2 (1 mM), pH 7). Přerušená deska se vyprázdní a pak se do každé jamky přidá 0,025 ml roztoku o definované koncentraci (2 x 10“¹² až 2 x 10“⁶) buď známého inhibitoru nebo testované sloučeniny. Pak se do každé jamky odpipetuje 0,025 ml roztoku vitronektinových receptorů v testovacím pufru (0,03 mg/ml) a deska se 60-180 min inkubuje na třepačce při teplotě místnosti. Mezitím se připraví roztok (6 ml/deska) pro p3-jednotku vitronektinových receptorů specifické mureinové monoklonální protilátky v testovacím pufru (0,0015 mg/ml). K tomuto roztoku se přidá druhá králičí protilátka (0,001 ml roztoku kultury/6ml roztoku mureinové monoklonální anti-p₃-protilátky), což je konjugát anti-myší Fc-HRP-protilátky. Tato směs mureinové anti-p₃-protilátky a konjugátu králičí anti-myší-Fc-HRP-protilátky se nechá inkubovat (po dobu inkubace receptor-inhibitor). Mikrotitrační deska se 4x promyje roztokem PBS a 0,05% Tween-20, odpipetují se na ní 0,05 ml/jamka směsi protilátek a nechá se inkubovat 60-180 min. Deska se pak 4x promyje roztokem PBS a 0,05% Tween-20 a pak se vyvolá přidáním 0,05 ml/jamka roztoku PBS, 0,67 mg/ml o-fenylendiamin a 0,012% H₂O₂. Alternativně lze přidat o-fenylendiamin v pufru (pH 5), který obsahuje Na₃PC>4 (50 mM) a kyselinu citrónovou. Vyvíjení zbarvení se přeruší IN H2SO4 (0,05 ml/jamka), a pak se měří absorpce každé jamky při 492-405 nm. Získané údaje se vyhodnotí standardními metodami.

-35CZ 294437 B6

Byly získány následující výsledky testů:

Sloučenina z příkladu	K/VnR Inhibice při 10 μΜ (%)	K/VnR IC₅₀ (μΜ)
1	75	1,1
2	80	0,7
3	77	2,2
4	93	0,15
12	86	0,58
13	92	0,19
14	84	0,65
14c	22
15	92	0,21
16	85	0,54
16b	29
17	92	0,17
18	95	0,075
19	97	0,004
23	93	0,16
24	95	0,052
25	89	0,345
26	91	0,36

Průmyslová využitelnost

Sloučeniny v souladu s předkládaným vynálezem jsou určeny proti chorobám, které zahrnují osteoporózu, hyperkalcémii, osteopenii, vyvolanou např. metastázami, onemocnění zubů, hyperparatyroidismus, periartikulární erozi při revmatické artritidě a Pagetovu chorobu. Dále lze tyto sloučeniny použít pro zmírnění nebo léčení kostních chorob, způsobených léčbou glukokortikoidy, steroidy a kortikosteroidy nebo nedostatkem pohlavních hormonů.

Claims

1. Purinové deriváty obecného vzorce I ve kterém

X je vodík;

Y je vodík;

G je zbytek obecného vzorce II

-(CR^lR²)n-A-(CR^l R^CR^HCR¹ R²)q-R⁴ (II);

W je zbytek obecného vzorce III

-B-(CR^!R²)r-A'-(CR¹R²)s-(CR¹R³)k-(CR^!R²)_t-D-E (III);

přičemž

A, A'jsou nezávisle přímé vazby;

R⁴ je skupina C(O)R⁸;

R⁵ je vodík nebo alkylová skupina, obsahující 1 až 2 atomy uhlíku;

R⁶, R⁶ jsou nezávisle vodík, alkylová skupina, obsahující 1 až 18 atomů uhlíku, cykloalkylová skupina, obsahující 3 až 12 atomů uhlíku, cykloalkylalkylová skupina, obsahující vcykloalkylové části 3 až 12 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, arylová skupina, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, ve které mohou být 1 až 3 atomy uhlíku nahrazeny 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S, nebo arylalkylová skupina, obsahující v arylové části 5 až 14 a alkylové části 1 až 8 atomů uhlíku, ve které v arylové části mohou být 1 až 3 atomy uhlíku nahrazeny 1 až 3 heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S, a přičemž R⁶ a R⁶společně s atomy, ke kterým se vážou, mohou tvořit kruhový systém, který může popřípadě obsahovat jeden, dva nebo tři další heteroatomy ze skupiny, kterou tvoří N, O, S;

R⁷ je přímá vazba;

R⁸ je hydroxyskupina, alkoxyskupina, obsahující 1 až 4 atomy uhlíku, arylalkoxyskupina, obsahující v arylové části 5 až 14 a valkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku, aryloxyskupina, obsahující 5 až 14 atomů uhlíku, alkylkarbonyloxyalkoxyskupina, obsahující v alkylové části 1 až 8 a v alkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku, arylalkylkarbonyloxyalkoxyskupina, obsahující v arylové části 5 až 14, v alkylové části 1 až 4 a v alkoxyčásti 1 až 4 atomy uhlíku;

-37CZ 294437 B6

E je skupina R⁶R⁶N-C(=NR⁶ )- nebo zbytek ze skupiny, kterou tvoří které popřípadě mohou být substituované jedním až třemi zbytky ze skupiny, kterou tvoří zbytky R³, R⁵, =0, =S a skupina R⁶R⁶N-C(=NR⁶)-;

r je 0 nebo 1;

s jeO;

t jeO;

k jeO;

n je 1;

m jeO;

i je 1;

q jeO;

-38CZ 294437 B6

2. Purinové deriváty obecného vzorce lh ve kterém R³ znamená skupiny R⁶R⁶N-R⁷, R⁶OC(O)N(R^{4 5})R⁷, R⁶SO₂N(R⁵)R⁷, R⁶C(O)N(R⁵)R⁷nebo R⁶N(R⁶ )C(O)N(R⁵)R⁷, R^h nabývá významů uvedených pro skupinu R⁴ v nároku 1 a ostatní substituenty nabývají významů uvedených v nároku 1;

3. 2S-Benzyloxykarbonylamino-3-(6-(4-( 1,4,5,6-tetrahydropyrimidin-2-yl-karbamoyl)piperidin-l-yl)purin-9-yl)propionová kyselina podle nároku 1 a její fyziologicky upotřebitelné soli a její esterová, acylová a karbamátová profarmaka.

4. Způsob přípravy purinového derivátu obecného vzorce I podle nároku 1,vyznačující se t í m , že se sloučenina obecného vzorce IV, (IV), ve kterém je LI odstupující skupina a X a Y jsou definovány v nárocích 1 až 3, ale funkční skupiny mohou být i ve formě prekurzoru nebo v chráněné formě, nechá postupně reagovat se sloučeninou obecného vzorce V

L2-(CR¹R²)n-A-(CR¹R²)m-(CR¹R³)i-(CR¹R²)_q-R¹⁰ (V ), a sloučeninou obecného vzorce VII

H-B-(CR¹R²)-A'-(CR¹R²)s-(CR¹R³)k-(CR¹R²)_t-R¹³ (VII),

-39CZ 294437 B6 za vzniku sloučeniny obecného vzorce VIII (Vlil), přičemž v obecných vzorcích V, VII a VIII:

L2 je odstupující skupina;

R¹¹ je skupina -(CR¹R²)n-A-(CR^IR²)m-(CR¹R³)i-(CR¹R²)q-R¹⁰;

R¹⁵ je skupina-B-(CR^,R²)-A'-(CR¹R²)s-(CR¹R³)_k-(CR¹R²)t-R¹³;

R¹⁰ má význam jako R⁴, definovaný v nárocích 1 až 3, přičemž skupiny uvedené pro R⁴ mohou být i v chráněné formě;

R¹³ má význam jako skupina D-E, definovaná v nárocích 1 až 3, přičemž skupiny uvedené pro D-E mohou být i v chráněné formě, neboje R¹³ skupina, kterou lze na-D-E převést;

R¹, R², R³, A, A', Β, X, Y, n, m, i, q, r, s, k a t mají význam uvedený v nárocích 1 až 3;

a popřípadě se následně skupiny R¹⁰ a R¹³ převedou na skupiny R⁴ a D-E.

5. Purinové deriváty obecného vzorce I podle jednoho nebo několika nároků 1 až 3 a/nebo jejich fyziologicky upotřebitelné soli a/nebo jejich esterová, acylová a karbamátová profarmaka pro použití jako léčiva.

6. Purinové deriváty obecného vzorce I podle jednoho nebo několika nároků 1 až 3 a/nebo jejich fyziologicky upotřebitelné soli a/nebo jejich esterová, acylová a karbamátová profarmaka pro použití jako inhibitory resorpce kosti osteoklasty, jako inhibitory růstu nebo metastáze nádorů, jako léčiva proti zánětům, pro léčení nebo profylaxi kardiovaskulárních chorob, pro léčení nebo profylaxi nefropatie nebo retinopatie nebo jako antagonisté vitronektinových receptorů pro léčení nebo profylaxi chorob, které jsou založeny na záměně mezi vitronektinovými receptory a jejich ligandy v interakčních procesech buňka-buňka nebo buňka-matrice.

7. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jeden derivát obecného vzorce I podle jednoho nebo několika nároků 1 až 3 a/nebo její fyziologicky upotřebitelnou sůl a/nebo její esterové, acylové nebo karbamátové profarmakum vedle farmaceuticky nezávadných nosných látek a/nebo přísad.