CZ396090A3

CZ396090A3 - Skleněné vlákno rozkládající se v biologickém prostředí

Info

Publication number: CZ396090A3
Application number: CS903960A
Authority: CZ
Inventors: Isabelle Cohen; Sylvie Thelohan; Hans Furtak; Hartmut Tiesler
Original assignee: Isover Saint-Gobain
Priority date: 1989-08-11
Filing date: 1990-08-10
Publication date: 1999-04-14
Also published as: DK0412878T4; JP3192652B2; PL286430A1; NO178023B; DE69007369T3; EP0412878B2; ES2053139T3; PT94971B; HUT54953A; CN1093066A; MX172027B; DK0412878T3; CN1041511C; FI903978A0; EP0412878A1; NO178023C; NZ234718A; DE69007369D1; ATE102902T1; PL171355B1

Description

Oblast techniky

Vynález spadá do oblasti skleněných vláken a týká se skleněných vláken, která se rozkládají v okamžiku, kdy se dostanou do styku s fyziologický¹¹¹ prostředím.

vadni

Tepelné a akustické izolace staveb se velmi často provádí za použití výrobků, jejichž základní složkou jsou minerální vlákna, zejména například skleněná vlákna.

V důsledku'specifických tvarů a velikostí míst, která mají být tepelně nebo/a akusticky izolována, je mnohdy nezbytné, aby personál, který tuto izolaci provádí, řezal izolační materiál, který je například ve formě desek, na místě, kde se izolace provádí. Tato operace vede k lámání skleněných vláken a k případnému dispergování fragmentů skleněných vláken v okolní atmosféře. Tyto fragmenty skleněných vláken mohou být potom zcela náhodně vdechnuty pracovníky, provádějícími řezání uvedeného materiálu na bázi skleněných vláken.

skleněných vláken, je nezbytné poskytnout spotřebiteli pocit bezpečí tím, že se mu dá k dispozici izolační materiál na bázi skleněných vláken, který je skutečně zdravotně nezávadný a bezpečný.

když nebyla prokázána škodlivost vdechnutých

Cílem tohoto vynálezu je navrnout skleněná vlákif ί

- 3 na, která budou mít takové složení, že budou rychle degradovat ve styku s fyziologickým prostředím.

Cílem vynálezu je také navrhnout složení vláken tak, aby sklo, ze kterého jsou vyrobeny^ bylo schopné převedení na skleněná vlákna za použití tradičních zvlékňovacích technik, jakými jsou například techniky odstředivého zvlákňování.

Skleněné kompozice, které jsou určeny pro zvláknění t.zv. vnitřním odstředivým zvlákněním, t.zn. zvlákněním, při kterém skleněná roztavená kompozice nacházející se v odstředivce uniká z této odstředivky v důsledku odstředivé síly otvory malých rozměrů, provedenými na obvodové stěně bubnu odstředivky, patří mezi kompozice s nejnáročnějšími zpracovatelskými podmínkami. Tyto kompozice musí být zejména zpracovány při relativně nízkých teplotách, aby byla zajištěna dostatečně dlouhá životnost materiálu zpracovatelského zařízení a zejména odstředivky.

Kromě toho musí být některé teploty charakteristické pro odskelnění skla, jako například likvidus, značně nižší než teploty zvláknění skla, aby se snížilo na minimum riziko náhodného výskytu krystalů skla, které by mohly ucpat výtokové otvory v obvodové stěně odstředivkového bubnu a narušit tak plynulý průběh uvedeného vnitřního odstředivého zvlákňování.

Uvedené cíle se splní podle vynálezu tím, že se modifikuje složení známých skleněných kompozic, které jako základní složky obsahují oxid křemičitý, oxid hlinitý, oxidy alkalických kovů, oxidy kovů alkalických zemin a oxid boritý. Nyní bylo nově zjištěno, že jestliže se v těchto známých skleněných kompozicích sníží procentický obsah oxidu hlinitého nebo jestliže se dokonce přítomnost tohoto oxidu hlinitého zcela eliminuje a jestli že se naopak do takových skleněných kompozic naopak případně přidá oxid fosforečný, potom se získají skla, která se ve formě skleněných vláken velmi rychle rozkládají ve fyziologickém prostředí.

Skla podle vynálezu mají jinak vlastnosti, které jsou pro většinu z nich blízké vlastnostem známých skel. Proto mohou být skla podle vynálezu zvlákněny za použití klasických technik odstředivého zvláknění. Je třeba zdůraznit, že skla podle vynálezu mohou být i přes případný obsah fos’foru vyráběna v obvyklých pecích, aniž by

Γ c přitom docházelo k nadměrnému opotřebení žáruvzdorného materiálu vyzdívky těchto pecí.

Skleněná vlákna podle vynálezu obsahují následující jejichž obsahy jsou uvedeny ve hmotnostních procentech:

složky,

Sio₂	oxid	křemičitý	57	až	7$
AI2O3 oxid	hlinitý	0	až	Φ
Cao	oxid	vápenatý	5	až
MgO	oxid	hořečnatý	0	až
Na₂0	+ K₂O	oxid sodný
	a	oxid draselný	13	až	18j
B2O3	oxid	boritý	2	až	4
F	fluor		0	až	h#
P2O5	oxid fosforečný	0	až
nečistoty		méně než

přičemž procentický obsah oxidu fosforečného je vyšší než 0,1 % v případě, že procentický obsah oxidu hlinitého je roven nebo vyšší než asi 1 %.

Takto definované skleněné kompozice mohou být vyrobeny z čistých složek, i když mohou být obecně získány 'i roztavením směsi přírodních surovin, ze kterých se do finální skleněné kompozice zanáší rozličné

Γ f!

nečistoty.
Skleněná	vlákna podle	vynálezu mají
složení:
SiO₂	oxid křemičitý	59 až 68]%
A1₂O₃	oxid hlinitý	0 až 3j%
Cao	oxid vápenatý	δ až φ
MgO	oxid hořečnatý	2 až 4]%
Na₂O	oxid sodný	14 až 1^
K₂0	oxid draselný	0 až S
B2O3	oxid boritý	4 až llj^
F fluor	0 až 1,5>
P2O5	oxid fosforečný	až 3]%.

s výhodou následuj ící

Skleněná vlákna podle mohou mít i následující výhodné složení

SiO₂	oxid	křemičitý	60	až
AI2O3	oxid	hlinitý	1	až
Cao	oxid	vápenatý	6	až
MgO	oxid	hořečnatý	2	až
Na₂O	oxid	sodný	14	až
K₂0	oxid	draselný	0 až $
B2O3	oxid	boritý	4	až

tr c c

F fluor

P₂O₅ oxid fosforečný

Q až 0,5 až

Aby mohly být skleněné kompozice podle vynálezu použity při technikách vnějšího odstředivého zvlákňování, mají tyto kompozice s výhodou adekvátní viskozitu při relativně nízké teplotě. U těchto skleněných kompozic odpovídá s výhodou viskozita 1000 P, to jest 1000 dPa.s, teplotě nižší než 120Ój°C a zejména teplotě nižší než 1150 °C.

Další důležitou fyzikální charakteristikou pro výrobu skleněných vláken je teplota nebo teploty, spojená nebo spojené s jevem odskelnění, t.j. s tvorbou krystalů ve skelné hmotě. Toto odskelnění může být charakterisováno několika teplotami:

- teplotou, při které dochází k maximálnímu růstu krystalů, t.j. teplotou, při které je rychlost růstu krystalů maximální,

- teplotou, při které je rychlost růstu krystalů nulová; tato teplota je běžně označována jako likvidus.

Obecně je žádoucí, aby rozdíl mezi teplotou odpovídající viskozitě 1000JP/a teplotou likvidus nebyl menší než asi 50 °C.

Následující část popisu bude věnována konkrétním příkladům provedení vynálezu, které mají pouze ilustrativní charakter a vlastní rozsah vynálezu, daný -definici -předměXu-^tná^esu-, nikterak neomezují.

Příklady provedení

První série zkoušek

V této první sérii zkoušek se předběžně testují tři kompozice použité pro výrobu skleněných vláken. Výsledky těchto předběžných testů budou sloužit pro srovnání s dále uvedenými testy rozkladu kompozic podle vynálezu a jsou uvedeny v tabulce 1. Kompozicí 1 je tradiční kompozice pro výrobu izolačních vláken, zejména technikou vnitřního odstředivého zvláknění. Kompozicí 2 je kompozice obvykle používaná pro vnější odstředivé zvláknění. Kompozice 3 byla použita pro výrobu vláken tažením pomocí proudů plynů.

Za účelem testu rozložitelnosti ve fyziologickém prostředí byly jednotlivé kompozice mechanicky vytaženy na průměr vláken 1 O mikrometrů textilním postupem za použití laboratorní průtlaěnice s jediným otvorem.

<

Takto získaná vlákna se potom ponoří do roztoku, který napodobuje fyziologické pufrované prostředí a který má následující chemické složení /vyjádřené v g/1/:

NaCl 6,78

NH.C1 '

NaHCO₃NaH₂PO₄.H₂O /Na^-citrát/ 2 H₂0 Glycin h₂s°₄

0aCl₂

0,535

2,268

0,166

0,059

0,450

0,049

0,022

Test rozložitelnosti působením uvedeného roztoku se provádí za následujících podmínek: 30 miligramů vláken se ponoří do 30 mililitrů uvedeného roztoku, udržovaného jako uzavřený izolovaný systém při teplotě 37 °C, po dobu 3, 10 a 32 dnů. Po uplynutí každého z uvedených časových úseků se měří koncentrace oxidu křemičitého rozpuštěného v uvedeném roztoky. Tato koncentrace se vyjádří v miligramech na litr.

- 10Jakožto dodatková informace se rovněž měří hydrolytická rezistence. Toto měření hydrolytické rezistence se provádí klasickou metodou označovanou jako metoda DGG. Tato metoda spočívá v tom, že se 30 gramů rozdrceného skla, jehož velikost zrn^ leží v rozmezí od 360 do 400 mikrometrů, ponoří do 100 mililjtrů vroucí vody po dobu 5 hodin. Po rychlém ochlazení se roztok zfiltruje a stanovený objem takto získaného filtrátu se odpaří k suchu. Takto získaná hmotnost pevného zbytku umožňuje vypočíst množství skla rozpuštěného ve vodě. Toto množství se vyjádří v miligramech na gram testovaného skla.

Výsledky testu rozložitelnosti a testu metodou DBG jsou pro každou kompozici uvedeny v tabulce 2. Z těch to výsledků bylo zjištěno, že rozklad skleněných vláken v uvedeném agresivním roztoku se velmi mění od skla ke sklu. Z uvedených tří skleněných kompozic má pouze skleněná kompozice 1 výraznou rozložitelnost, i když tato rozložitelnost fyziologickým prostředím je velmi nízká ve srovnání s rozložitelností, pozorovanou u skleněných vláken podle vynálezu. Zbývající dvěx skleněné kompozice byly atakovány jen velmi málo.

- 11 Druhá série zkoušek

Tato série zkoušek se týká rozličných skleněných kompozic, resp. - složení skleněných vláken podle vynálezu. Složení těchto kompozic podle vynálezu jsou uvedena v tabulce 3 a odpovídají sklům 4 až 11. Jakožtojsrovnávací vzorek je v této tabulce také uvedeno složení jednoho z dříve zmíněných známých skel /sklo 1/. Z těchto skel byla vytažena vlákna o průměru 10 mikrometrů stejným způsobem, jako to bylo provedeno při předcházející první sérii zkoušek.

Chemická odolnost těchto vláken ve fyziologickém prostředí a jejich hydrolytická rezistence /DGG/ byly měřeny za stejných podmínek, jako při první sérii zkoušek.

Stupen rozkladu skleněných vláken je měřen tak, že se stanoví koncentrace oxidu křemičitého rozpuštěného při různých dobách prodlení skleněných vláken ve výše uvedeném agresivním roztoku, přičemž tato doba prodlení činila 3, 6 a 10 dní.

Je důležité zdůraznit, že měření bylo provedeno v uzavřeném systému a že je tedy vhodné sledovat rychlost degradace v průběhu delší doby, než jaká uplyne při vypršení testovací doby. Ve skutečnosti se totiž agesivni účinek roztoku zpomalí, nebot není v uzavřeném systému zajištěno obnovování jeho výchozího složení. A tak koncentrace oxidu křemičitého rozpuštěného v agresivním roztoku, naměřené v úvodních nejkratších časech působení tohoto roztoku, nejlépe odráží schopnost skleněných vláken rozkládat se ve fyziologickém prostředí. Získané výsled ky jsou shrnuty v tabulce 4.

Skla 4, 5, 7 a 8 ilustrují vliv oxidu fosforečného na rychlost rozkladu skleněných vláken, jejichž složení zahrnuje stejný procentický obsah oxidu boritého. Po uplynutí třech dnů se skla 4 a 5, která obsahují dosti vysoký obsah fosforu, rozložila čtyřikrát až pětkrát rychleji než referenční sklo 1. Při konstantním obsahu oxidu hlinitého se rychlost rozkladu skel snižuje s rostoucím obsahem fosforu; tuto skutečnost ilustrují skla 4, 7 a 8.

Skla 5 a 10 mají stejný procentický obsah oxidu hlinitého, ale obsahují různé procentické obsahy oxidu fosforečného. Rychlost rozkladu skla 10 je o málo nižší než rychlost rozkladu skla 5, i když tento stanovený

- 13 rozdíl v rychlosti rozkladu není tak velký, jak by tomu nasvědčoval rozdíl v procentickém obsahu oxidu fosforečného u obou testovaných skel. Zdá se, že větší obsah oxidu boritého u sklad 10 kompenzuje alespoň zčásti snížení obsahu oxidu fosforečného.

Tento vliv oxidu boritého je potvrzen skly 9 a 11, které obsahují velký procentický obsah tohoto oxidu. První z těchto skel vykazuje i přes dosti vysoký obsah oxidu hlinitého dobrou rychlost rozkladu. Druhé z těchto skel se vyznačuje ve srovnání se sklem 10 velkou rychlostí rozkladu, kterou je nutné přičíst současnému snížení obsahu oxidu hlinitého a zvýšení obsahu oxidu boritého.

Přítomnost fosforu ve sklech podle vynálezu má vždy za následek zvýšení rychlosti rozkladu skleněných vláken ve fyziologickém prostředí. Nicméně bylo zjištěno, že i pouhé snížení obsahu oxidu hlinitého nebo dokonce úplné vypuštění tohoto oxidu ze složení skla může mít za následek zvýšenou rychlost rozkladu skla ve fyziologickém prostředí. Tuto skutečnost dokazuje sklo 6 s velmi nízkým obsahem oxidu hlinitého ^přísada oxidu hlinitého do tohoto skla byla zcela, vypuštěna a uvedený malý obsah tohoto oxidu byl do složení skl^d^ zavlečen jako nečistota obsažená v ostatních přírodních složkách skla/. I když

- 14 je přítomnost fosforu ve sklech podle vynálezu obecně žádoucí, není tato přítomnost fosforu nezbytná v případě, že obsah oxidu hlinitého nepřesahuje hodnotu asi 1 hmotnostního procenta. Při vyšších obsazích oxidu hlinitého je výhodné, když složení skleněných vláken zahrnuje obsah oxidu fosforečného vyšší než 0,1 fhmotnostníh<^#j. Při obsahu oxidu hlinitého rovném nebo vyšším než 2 hmotnostní/#! je žádoucí, aby obsah oxidu fosforečného ve skle něných vláknech činil alespoň 0,5· hmotnostníhc^#'.

Za účelem eliminace zvýšené rychlosti opotřebení žárovzdorné vyzdívky pecí pro tavení skel podle vynálezu je žádoucí, aby obsah oxidu fosforečného nebyl vyšší než 4/hmotnostniΊ^·. V těchto výhodných kompozicích podle vynálezu zůstává obsah tohoto oxidu rovný nebo nižší než asi 3 í hmotnostní jpreee&ty, přičemž procentický obsah oxidu hlinitého nepřesahuje asi 3 hmotnostní#.

Skla podle vynálezu mají viskozity a odskelňovací charakteristiky srovnatelné s viskozitami a odskelňovacimi charakteristikami známých skel, mezi která patří i sklo 1 /viz tabulky 5 a 6/.

Tato skla mají i tu výhodu, že mohou být zvlákněný za použití tradičních zvláknovacích zařízeních, jako

A

- 15 například v zařízeních používaných při již zmíněném vnitřním odstředivém zvlákňování. Toto vnitřní odstředivé zvlákňování je popsáno v četných patentových spisech, zejména v patentových spisech US 3020586, 3304164, 2949 632 nebo 3523774· Tato zvlákňovací technika spočívá v podstatě v tom, že se roztavené sklo přivádí do odstředivky, vybavenou obvodovou stěnou, která je perforována velkým počtem otvorů. Účinkem odstředivé síly prochází roztavené sklo skrze uvedené otvory, načež se působením proudu teplého vzduchu zvlákněno.

Takto získaná vlákna umožňují získat vláknité produkty znamenité kvality, která mohou být použita pro četné účely. Vlákna podle vynálezu mohou být například použita ve formě plstěnců nebo geometricky dobře definovaných panelů, které jsou vyztuženy polymerovaným pojivém, anebo ve formě trubkovitých produktů určených k izolování potrubí. Vlákna podle vynálezu mohou být rovněž použita ve formě podušek přišitých na lepenku nebo kovové pletivo anebo ve formě výztuh anebo bez nosiče přímým plněním do izolačního prostoru.

co o

o ·* σ\ ir\

c-	o	o	O
	trs	o
		·*
o	ITi	CM	o

o o

trs

Tabulka

P (0 o

tí

P o

I

Φ >

o tí

Φ

Ό

Φ >

tí ι—1 Φ Λ4 M

Λ o

t

Ό3 tí

N » tí Φ >N O i—I CO

CM

O co o

a co

o	O	o	o	O	o
ir\	Ch	co	co	o	co	o
·*						Ό
xj-	m	m	c-		r—>	. ·*
xf-		r—	CM			o

τ-		o	o	trs	trs	o	o
ο	M·	xf-	o	Ch	co	o	tn
Λ	·*		Λ		*»	•k	·*
m	o	m	o-	CM	Lf\	o	Xť
Ό					v—

Λ»	m	m
>N	CM	o	O
O	O	CM	CM	O
r-1	•H	Φ	r-l	<s
CO	CO	Pm	<»	o

o m

O CM O O O ttO Φ CM CM Φ

S Z M CQ ffl

ZnO 3,50

CM

Tabulka

CD

Ή

Ό

Φ *4 +>

CO o

tí a

'Φ

O •rl «30

O

O •H

N >>

X»

Ό

O >

+>

ω o

tí rd

O

Ό

O

OJ o

•rl a

φ


m		9
o	CM	C—	»—·	ir\
(-1	Λ	·*	4»
44		»—	c—	ί-
ω	•	m	•v
CM
o	m	VO	co	ο
i—1	0t	·*	•K
44		CM	CM	σ\
ω
				o
o	tn	VO	VO	o
i—1	·*	0t	0t	•K
44		trs	c-	00
W	·—	irv		·—

<-1
\
«30				«30
a
				«30
ř>			•tí	a
		•tí	tí	·>—'V
CM	a	tí '	Ό
O	Ό	Ό		O
•rl			CM	S
ω	m	o	n	fi

co

- 18 ι o

tí a

Λ o

X tí

P ra o

tí

-p o

Φ >

I—I Φ 44 ra

Xl o

Φ p

tí

Φ ϋ

M tí φ

XSJ o

i—I w

•
·*·
τ···	o	o	O	LO	o	O	o	to	o
o	Ch		Ch	00	Ch	KO	Ol		Th
	0k	*k	«k	•k	*	•k	«k	«k	»k
44	o		KO	OJ	LO	o	o	1—»	o
W	KO				r-
O
	00	o	o	LO	LO	o	o	o	OJ
o	OJ		o	Ch	OO	KO	Ch	o	CO
kl »	xh	OJ	0-	Ol	IO	o	LO	v—	o
ω	KO
<h	O	o	o	o	LO	o	LO	o	LO
o	to	Ch	o	<h	00	c-	c~~	o	CO
• rd							Ch
44	Ch		c-	Ol	co	o		O
ω	LO
00	o	o	o	o	o	o	o	o	O
o	oo	co	Ch	Ch	KO	KO	Ό	o	co
	•k	«k	•k	•k	«k	«k	•k	•k	•k
	cn	co	KO	OJ	LO	o	M·	Ol	o
ω	KO
c—	ιο	o	o	o	o	o	O	o	LO
o	Ch	co	Ch	Ch	to	vo	t>	o	*“
3	xf·	co	KO	Ol	LO	o	xt	w—	O
to	KO
KO	O	CO	o	o	o	r-	o		O
o	Ch		o	Ch	ko	o	w—		CO
									•k
3	Ch	o	0-	Ol	LO	o			o
co	o				r—			1
m	co	to	o	o	o	oo	LO	to	Th
o	co	o	o	o	LO	o	OJ	xt	co
3 ·	to	OJ	0-	CO	IO	o	xř	Ol	o
co	KO				**
Th		o	o	LO	LO	o	o	o	Ch
o	LO	Th	o	Ch	£0	o	LO	Th	ko
rd
44		co	t>	Ol	LO	o	xl	co	o
CO	Ό				·*
*-		o	o	LO	to	o	o		Ch
O	O	m·	o	Ch	co	c-	to		LO
	•k								«k
3	LO	CO	0-	Ol	LO	o	Th		o
co	KO							1	M
a									tí
44		CO							P
>N	OJ	O			O		CO	LO	es
O	O	Ol	o	o	Ol	o	O	o	P
rd	Ή	rd	es	2	<8		OJ	_ΛΟ1	ra
co	co	<4	o		M	íU	řk	o

-4·

Tabulka

a	Ci O 44	žk
'Φ 44	XD	£?
o	Ό
•rl no o rH O	Λ H 44 'CO ta	4 CM
d!'w	ce	O •rl
ř*s	Ci	CO
<tí Φ	Ό3 Ci	O •tí.
ř>	Φ	'Φ
•P	O o	tí XU
co	ci	-P
o	Ό	XQ
α	O	tí
r-H	Λ	a
O	i>5	N
Ό	>	o
O Ό5	M Ό	tí Φ
44	Φ	o
O	>tí	CD
•H	-P	tí
a	03	•P
φ	O	tí
Λ	Cl	Φ
O	a	O

- 19 44

CO

O r-) ω

σ\ co o

i—) ω

ro rd

CO

O i—I 44 co

LA

O rH

CO

-4·

O rH

CO

O ι—I 44 CO

M

Ci

Φ x>

o <0 •tí a

<0 £>

O

A o —·

A ¢0 o CM

VO e» c—

-4 I — Ό ·* ·* ·* a a c— t- o CM

CM	A	-Φ
		·*
o	ro	<A
co	o	— 1

σ\ oo ro ·* ·» ' ·*

-4--4-00 C— o CM tr- σ\ τ·> ·* ·*

CM M3 -4·

O O CM

ro		Ό
•s
co	Ch	CM
CM		U3 1

-4 C—

Λ «*

ΓΟ CM ro ro •t

CO

IA σ\ c«*

CM ro

Ό »k

LA

A

	•tí	•tí tí
tí	fi	*tí
Ό ro	Ό Ό	O

dnů 117,6 143,0 139,0

Závislost viskozity skle- 20 -

o 11	ro	o
rH	o	os
Λ»	o	o
C/3	*“	*
o o		xt-
Ski	SO O	SO
os o	O	CO
ι—1	ro	CO
ΛΙ	σ	··“
ω	*“	T~
co
o	os	T“
Ski	00 o	os
ί-
ο	CM	tn
ι—1	os	os
	O	V
ω	*—
so
o	tn	t-
i—1	σ»	Os
Λί	o	«—
ω	—’
tn o	Os
rd	O>	O
	o	CM
co
Sklo 4	1	1

o	in	co
i—<	c—	c-
	o
ω	*—
C0	CO	tn *1 CM
it	II	II
oz	tí	tí
sk	uo	uo
•rl	o	o
>	i—1	ι—1

Odskelňovací charakteristiky

Sklo 11	O ' LfS CO	tfs os C—	·* o
o

o			o
1—1	©	o
3	t>5	o	·>
ω	co	co	o
σ>
O
ι—1
Λ4		1	I
CO	1
CO
o			«-
H	LfS	o	Γ—
EJ	OJ	o	·*
CO	00	co	o
0-
o			os
r4	o	o	,—
	r--	«—	Λ
ω	crt	00	o
SO
o
r~i	o	o	LfS
Λ)	m	CJ	·*
ω	os	co	o
trs
o			trs
i—1	o	o	o
Λ4	c—	co
CO	co	ο-	o
-Φ
O
rJ
E)		ι	1
CO	1

O			trs
i—1	o	o	. so
Λ4	T—	m	»»
CO	' os	co	o
			•
		X	N
		co	05
	ω	a	a β
x<s	3
O O	id	• H
	>	2 O	«SS-
	« ·Η		>3'^>^řX
		«	«

- 22 Hydrolytická resistence x

\ xS o

C5

P

Sklo 11	CM m
o
o	ΙΛ
rH
44	o
ϋ)	CM
σ\
o SJ	Ό
w	T—
00
klo	C00
w	*—
o
klo	CM σ\
ω	-
Ό
o	o
rH	·*
44
ω	ITs
tr\
o	O
H	Λ
	tl\
ω	CM
rt·
O 3	6,0
ω	«—
<“··
o	o
rt	·»
44	co
W

Ί

JUDr. Miloš Všetečka advokát

120 00 Praha 2, Hálkova 2

z.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1, vyznačené tím, oxidu fosforečného je alespoň roven 2 že jeho složení v případě, že

1. Skleněné vlákno rozkládající se v biologickém prostředí, vyznačené tím, že jeho složení zahrnuje následující složky v uvedených hmotnostních procentických obsazích:

SiO₂ oxid křemičitý 57 až 70j% A1₂O₃ oxid hlinitý 0 až Cao oxid vápenatý 5 až lj% MgO oxid hořečnatý 0 až 5Ř Na₂0 + K₂O oxid sodný a oxid draselný 13 až 18Í% B₂C>3 oxid boritý 2 až 12Í% r* F fluor 0 až 1,5¾ p₂o₅ oxid fosforečný 0 až {% nečistoty méně než 3%, přičemž toto složení zahrnuje více než 0,1 /hmotn. A % i oxidu

fosforečného v případě, že hmotnostní obsah oxidu hlinitého je roven nebo vyšší než luimotnuft.·

2. Skleněné vlákno podle nároku zahrnuje alespoň 0,5 fhmotn hmotnostní obsah oxidu hlinitého

3. Skleněné vlákno podle jednoho z nároků 1 až 3, vyznačené tím, že jeho složení zahrnuje následující složky 'v uvedených hmotnostních procentických obsazích:

SiO₂ oxid křemičitý A1₂O₃ oxid hlinitý Cao oxid vápenatý MgO oxid hořečnatý Na₂0 oxid sodný K₂0 oxid draselný

až 68j% 0 až až sf% az 4j^ až 17Í% o

až r c e r ΓΓ c r

B2O3 oxid boritý F fluor

P2O5 oxid fosforečný až 1$ až 1,^¾ 0 až 3%.

O

4. Skleněné vlákno podle jednoho z nároků že jeho složení zahrnuje následující a 2, složky vyznačené tím, v uvedených hmotnostních procentických obsazích:

SiO₂ oxid křemičitý 60 až 68J% AI2O3 oxid hlinitý 1 až Cao oxid vápenatý 6 až 91% Z* MgO oxid hořečnatý 2 až 4$ Na₂O oxid sodný 14 až K₂O oxid draselný 0 až š B2O3 oxid boritý 4 až ιφ F fluor 0 až 1,¼

P2O5 oxid fosforečný 0,5 až 4j%.

5. Skleněné vlákno/__j-o-hož—s-le-žení— „ , , , ,, , , předcházejících vyznačené tím, vnitřního odstředivého zvlákňování.

• dofi-n-ovíno—w n ě kt e r ééř° z že je vyrobeno methodou

6. Produkt určený pro tepelnou a/nebo akustickou izolaci a tvořený alespoň z části skleněnými vlákny, vyznačený tím, že alespoň část uvedených vláken má chemické složení/ do-fi^vano—& některé»⁰z nároků 1 až 4.

Zastupuje:

JUDr,/ Všetečka