CZ306042B6 - Léčivo na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C - Google Patents

Abstract

Použití 4'-substituovaných nukleosidů obecného vzorce I, kde B znamená 9-purinylový nebo 1-pyrimidinylový zbytek a ostatní symboly mají význam uvedený v nárocích, a jejich farmaceuticky přijatelných solí na výrobu léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitdy C (HCV).

Description

Léčivo na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C

Oblast techniky

Vynález se týká, léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C. Konkrétněji se vynález týká použití určitých purinových a pyrimidinových nukleosidových derivátů, jakožto inhibitorů subgenomické replikace RNA replikonu viru hepatitidy C (HCV), na výrobu takového léčiva.

Dosavadní stav techniky

Virus hepatitidy C je hlavní příčinou chronické nemoci jater ve světě. Pacienti infikovaní s HCV jsou ohroženi vývoje cirhózy jater a následně hepatocelulámího karcinomu a proto je HCV hlavní indikací pro transplantaci jater. V současné době jsou schváleny pouze dvě terapie pro léčbu infekce HCV (R. G. Gish, Sem. Liver. Dis., 1999, 19, 35). Tyto terapie jsou monoterapie interferonem-α a později, kombinační terapie nukleosidového analogu, ribavirinu (Virazol), s interferonem-a.

Řada léčiv, schválených pro léčbu virových infekcí jsou nukleosidy nebo analogy nukleosidů, přičemž většina z těchto nukleosidových analogových léčiv inhibuje replikaci viru, následovanou konverzí na odpovídající trifosfáty, přes inhibici virového polymerázového enzymu. Tato konverze na trifosfát je obvykle zprostředkována buněčnými kinázami a tak se přímé hodnocení nukleosidů jako inhibitorů replikace HCV pouze provádí za použití zkoušky založené na buňce. Pro HCV dostupnost zkoušky virové replikace založené na skutečných buňkách nebo zvířecím modelu chybí.

Virus hepatitidy C patří do rodiny Flaviridae. Jedná se o RNA virus, RNA genom kódující velký polyprotein, který po zpracováni produkuje nezbytnou replikační mašinérii, aby se dosáhlo syntézy progenové RNA. Má se za to, že většina nestruktumích proteinů kódovaná HCV RNA genomem je zahrnuta v replikaci RNA. Lohmann a kol., Science, 1999, 285, 110-113] popsali výstavbu buněčné linie lidského hepatomu (Huh7), do kterého byly zavedeny subgenomické molekuly HCV RNA a ukázaly na replikaci s vysokou účinností. Má se za to, že mechanismus replikace RNA v těchto buněčných liniích je identický s replikací genomu RNA HCV plné délky u infektovaných hepatocytů. Subgenomní HCV cDNA klony, použité pro izolaci těchto buněčných linií tvoří základ pro vývoj zkoušky založené na buňkách pro identifikaci nukleosidových analogických inhibitorů replikace HCV.

Při práci na problémech souvisejících s vynálezem byly vzaty v úvahu následující patenty, patentové přihlášky a publikace: EP0371366A1, EP 0799834 AI, US 3910885, US 5155112, WO 00/69876, 5192749, EP 0 457 326 Al, JPH07126282 (A), JPH0680688 (A) a M. Nomura et al., Nucleosides and Nucleotides. 185. Synthesis and Biological Activities of 4'a-C-BranchedChain Sugar Pyrimidine Nucleosides J. Med. Chem. 1999 42(15) str. 2901-2908.

Podstata vynálezu

Bylo prokázáno, že sloučeniny obecného vzorce I jsou inhibitory replikace subgenomického viru hepatitidy C v hepatomu buněčné linie. Tyto sloučeniny jsou potenciálně účinné jako antivirová léčiva pro léčbu infekcí HCV u lidí.

Prvním aspektem předmětu vynálezu v hlavním provedení (i) je použití 4'-substituovaných nukleosidů obecného vzorce I

-1 CZ 306042 B6

(I) kde

R je vodík nebo -[P(O)OH) -O]_nH, kde n je 1,2 nebo 3 ;

R¹ je C^^alkyl, C₂_₇alkenyl, C^alkynyl, halogen (Ci_₁₂)alkyl, (C_W2alkyl)karbonyl, (Ci.,₂alkoxy) karbony], hydroxy(C_M2) alkyl, (Ci_|₂)alkoxy(Ci__]2)alkyl, (C]_|₂)alkoxy, kyano, azido, hydroxyiminomethyl, (C|_|₂)alkoxyiminomethyl, halogen, (C, |₂)alkylkarbonylamino, (C|._l2)alkylaminokarbonyl, azido (C]__l2)alkyl, aminomethyl, alkylaminomethyl, di((C|._!2)alkyl)aminomethyl nebo heterocyklyl, kterým je popřípadě substituovaný nasycený, částečně nenasycený nebo aromatický monocyklický, bicyklický nebo tricyklický heterocyklický systém, který obsahuje alespoň jeden heteroatom vybraný z dusíku, kyslíku a síry, přičemž tento heterocyklický systém může být též kondenzovaný k popřípadě substituovanému nasycenému, částečně nenasycenému nebo aromatickému monocyklickému karbocyklickému nebo heterocyklickému kruhu, a případné substituenty heterocyklylu jsou zvoleny z jedné nebo více skupin vybraných z (C_{3 7})cykloalkylu, nitro, amino, (Ci |₂)alkylamino, di((C|.i₂)alkyl) amino, (Ci__]2)alkylkarbonylu, ((C3_₇)cykloalkyl)karbonylu, (C_W2)alkylu, (C₂_₇)alkenylu, (C₂_₇)alkinylu, oxo (=0) nebo aminosulfonylu;

R² je vodík, hydroxy, amino, (Ci i2)alkyl, hydroxy (Ci-i₂)alkyl, (Ci-i₂)alkoxy, halogen, kyano nebo azido;

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (C^i₂)alkoxy, halogen nebo hydroxy (C| |₂)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ spolu tvoří =CH₂ nebo =NOH, nebo

R³ a R⁴ oba představují fluor;

B znamená 9-purinylový zbytek obecného vzorce B1

R⁸

(Bl)

R⁵ je vodík, hydroxy, (Ci__!2)alkyl, (C, ,₂)alkoxy, (Ci _l2)alkylthioskupina, NHR⁸, halogen nebo SH;

R⁶ je hydroxy, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

R⁷ je vodík, hydroxy, (C]_i₂)alkyl, (C]_₁₂)alkoxy, (Ci-i₂)alkylthio, NHR⁸, halogen, SH nebo kyano;

R⁸ je vodík; (C]_|₂)alkyl; hydroxy (Ci_₁₂)alky 1; arylkarbonyl, kde aryl znamená popřípadě substituovaný fenyl a naftyl, přičemž případné substituenty arylu zahrnují jednu nebo více sku

-2CZ 306042 B6 pin vybraných z (C3_₇)cykloalylu, nitro, amino, (C|_.|₂)alkylamino, di((Ci-i₂)alkyl)amino, (Ci ]₂)alkylkarbonylu, ((C₃„₇)cykloalkyl)karbonylu, halogenu, hydroxylu, (C| i₂)alkylu, halogen (Ci i₂)alkylu, (C₂-7)alkenylu, (C₂-₇)alkynylu a aryloxyskupiny; nebo ((C|.i₂)alkyl)karbonyl;

R⁹ je vodík nebo (Ci i₂)alkyl;

R⁹' je (C. ₁₂)alkyl;

nebo

B znamená 1-pyrimidinylový zbytek obecného vzorce B2

R”

(B2) kde

Z je O nebo S;

R¹⁰ je hydroxy, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

R¹' je vodík, (Ci-i₂)alkyl, hydroxy, hydroxy (Ci__J2)alkyl, (Ci-i₂)alkoxy(Ci-i₂)alkyl, halogen (C].i₂)alkyl nebo halogen;

R⁸, R⁹ a R⁹ mají význam definovaný výše;

ajejich farmaceuticky přijatelných solí;

na výrobu léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C, HCV.

Přednostní provedení prvního aspektu předmětu vynálezu zahrnují zejména (ii) použití podle provedení (i), kde

R je vodík;

R¹ je C|_₁₂alkyl, C_{2 7}alkenyl, C₂_₇alkynyl, halogen (Cr ^jalkyl, (Ci_i₂alkyl)karbonyl, (Ci.i₂)alkoxy, hydroxymethyl, kyano, azido, (Ci_]₂)alkoxyiminomethyl, (C||₂)alkylkarbonyl amino, (Ci i₂)alkylaminomethyl nebo di((Ci i₂)alkyl)aminomethyl;

R² je vodík, hydroxy, (Ci-i₂)alkoxy nebo halogen;

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (Ci-i₂)alkoxy, halogen nebo hydroxy (Ci-i₂)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ jsou atomy fluoru; a

B znamená 9-purinylový zbytek B1 nebo 1-pyrimidinylový zbytek B2 jak jsou definovány v provedení (i);

(iii) použití podle provedení (i) nebo (ii), kde 4'-substituovaným nukleosidem obecného vzorce I je sloučenina obecného vzorce I-a

R¹ je Ci_₁₂alkyl, C₂_₇alkenyl, C_{2 7}alkynyl, halogen(C]_|₂)alkyl, (C^nalkyljkarbonyl, (Ci._]2)alkoxy, hydroxymethyl, kyano, azido, (C_M2)alkoxyiminomethyl, (Ci._l2)alkylkarbonylamino, (C|_₁₂)alkylaminomethyl nebo di((C, |₂)alkyl)aminomethyl;

R² je vodík, hydroxy, (C|_|₂)alkoxy nebo halogen;

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (C_M2)alkoxy, halogen nebo hydroxy (C]_i₂)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ jsou atomy fluoru; a

R je vodík, C]_₁₂alkyl, hydroxy, hydroxy(Ci-i₂)alkyl, (Ci-i₂)alkoxy(C|_₁₂)alkyl, halogen(C]._]2)alkyl nebo halogen;

nebo její farmaceuticky přijatelná sůl;

(iv) použití podle provedení (iii), kde sloučeninou obecného vzorce I-a je hydrochlorid 4'-C-ethynylcytidinu (1:1)

4'-C-ethoxycytidin nebo

4'-C-acetylcytidin;

a (v) použití podle provedení (iii), kde sloučeninou obecného vzorce I-a je 4'-C-azidocytidin.

Druhým aspektem předmětu vynálezu (provedení vynálezu (vi)) je použití farmaceutické kompozice na bázi farmaceuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo I—a, nebo její farmaceuticky přijatelné soli podle kteréhokoliv z nároků 1 až 5 na výrobu léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C, HCV.

V dalším popisu je vynález příležitostně objasňován v širším kontextu, než odpovídá rozsahu, který je skutečně předmětem tohoto vynálezu. Výslovně se proto uvádí, že do rozsahu vynálezu spadají jen aspekty a provedení explicitně uvedené výše, a jen ty jsou také předmětem připojených patentových nároků. Následující popis má jen ilustrativní význam.

V uvedeném širším kontextu se vynález týká použití sloučenin obecného vzorce Γ

-4CZ 306042 B6 kde

R je vodík nebo -[P(O)(OH)-O]_nH a n je 1,2 nebo 3;

R¹ je alkyl, alkenyl, alkynyl, halogenalkyl, alkylkarbonyl, alkoxykarbonyl, hydroxyalkyl, alkoxyalkyl, alkoxyskupina, kyanoskupina, azidoskupina, hydroxyiminomethyl, alkoxyiminomethyl, halogen, alkylkarbonylaminoskupina, alkylaminokarbonyl, azidoalkyl, aminomethyl, alkylaminomethyl, dialkylaminomethyl nebo heterocyklyl;

R² je vodík, hydroxyskupina, airtinoskupina, alkyl, hydroxyalkyl, alkoxyskupina, halogen, kyanoskupina nebo azidoskupina;

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxyskupina, alkoxyskupina, halogen nebo hydroxyalkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ spolu tvoří =CH₂ nebo =NOH, nebo

R³ a R⁴ obě představují fluor;

X je O, S nebo CH₂;

B znamená 9-purinylový zbytek B1 obecného vzorce

R⁶

R⁵ je vodík, hydroxyskupina, alkyl, alkoxyskupina, alkylthioskupina, NHR⁸, halogen nebo SH;

R⁶ je hydroxyskupina, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

R⁷ je vodík, hydroxyskupina, alkyl, alkoxyskupina, alkylthioskupina, NHR⁸, halogen, SH nebo kyanoskupina; .

R⁸ je vodík, alkyl, hydroxyalkyl, arylkarbonyl nebo alkylkarbonyl;

R⁹ je vodík nebo alkyl;

R⁹ je alkyl; a

B znamená 1-pyrimidylový zbytek B2 obecného vzorce

kde

Z je O nebo S;

R¹⁰ je hydroxyskupina, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

R¹¹ je vodík, alkyl, hydroxyskupina, hydroxyalkyl, alkoxyalkyl, halogenalkyl nebo halogen;

R⁸, R⁹ a R⁹' mají význam definovaný shora a jejich farmaceuticky přijatelné solí; pro léčbu nemocí zprostředkovaných virem hepatitidy C (HCV) nebo pro přípravu léčiv pro takovou léčbu.

Ve sloučeninách, kde Rje fosfátová skupina-[P(O)(OH)-O]_nH, n je výhodně 1. Fosfátová skupina může být ve formě stabilizovaného monofosfátového proléčiva nebo jiné farmaceuticky přijatelné odštěpující se skupiny, která po podání in vivo je schopná poskytovat sloučeninu, kde R je monofosfát. Tyto „pronukleotidy“ mohou zlepšovat vlastnosti, jako je aktivita, biologická dostupnost nebo stabilita mateřského nukleotidu.

Příklady substitučních skupin, které mohou nahradit jeden nebo více atomů vodíku ve fosfátové části jsou popsány v C. R. Wagner a kol., Medicinal Research Reviews, 2000, 20(6), 417 nebo v R. Jones a N. Bischofberger, Antiviral Research 1995, 27, 1. Takové pronukleotidy zahrnují alkyl a arylfosfodiestery, steroidní fosfodiestery, alkyl a arylfosfotriestery, cyklické alkylfosfotriestery, cyklosaligenyl (CycloSal) fosfotriestery, S-acyl-2-thioethyl (SATE) deriváty, dithioethyl (DTE) deriváty, pivaloyloxymethylfosfoestery, para-acyloxybenzyl (PAOB) fosfoestery, glycerolipidní fosfodiestery, glykosyllipidní fosfotriestery, dinukleosidylfosfodiestery, dinukleosidfosfortriestery, fosfordiamidáty, cyklické fosforamidáty, fosforamidátové monoestery a fosforamidátové diestery.

Vynález také zahrnuje proléčiva nebo bioprekurzory mateřského nukleosidů, které se převedou in vivo na sloučeninu obecného vzorce I, kde Rje vodík nebo alespoň jedna ze skupin R², R³ a R⁴ je hydroxyskupina. Výhodné proléčivé deriváty zahrnují karbocyklické estery, ve kterých je nekarbonylová část esterové skupiny vybraná z alkylové skupiny s přímým nebo rozvětveným řetězcem (například methyl, n-propyl, n-butyl nebo terc-butyl), alkoxyalkyl (například methoxymethyl), arylalkyl (například benzyl), aryloxyalkyl (například fenoxymethyl), aryl (například (fenyl, případně substituovaný halogenem, C|.₄ alkylem nebo alkoxyskupinou nebo aminoskupinou); sulfonátové estery, jako je alkylsulfonyl nebo arylsulfonyl (například methansulfonyl); estery aminokyselin (například L-valyl nebo L-izoleucyl) nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli. Příprava se provede podle metod známých ve stavu techniky, například známých v knihách organické chemie (například J. March (1992), „Advanced Organic Chemistry: Reactions, Mechanisms, and Structure“, 4. vydání, ed. John Wiley & Sons).

Výraz „alkyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená uhlovodíkový zbytek s přímým nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 12 atomů uhlíku. Výhodně výraz „alkyl“ znamená uhlovodíkový zbytek s přímým nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 7 atomů uhlíku. Nejvýhodněji znamená methyl, ethyl, propyl, izopropyl, n-butyl, izobutyl, terc-butyl nebo pentyl. Alkyl může být nesubstituovaný nebo substituovaný. Substituenty jsou vybrány z jedné nebo více cykloalkylových skupin, nitroskupin, aminoskupin, alkylaminoskupin, dialkylaminoskupin, alkylkarbonylových a cykloalkylkarbonylových skupin.

Výraz „cykloalkyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená případně substituovanou cykloalkylovou skupinu obsahující 3 až 7 atomů uhlíku, například cyklopropyl, cyklobutyl, cyklopentyl, cyklohexyl nebo cykloheptyl.

Výraz „alkoxyskupina“ jak se používá v tomto dokumentu znamená případně substituovanou alkyloxyskupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem, kde „alkylová“ část má význam definovaný shora, jako je methoxyskupina, ethoxyskupina, n-propyloxyskupina, i-propyloxyskupina, n-butyloxyskupina, i-butyloxyskupina, terc-butyloxyskupina, pentyloxyskupina, hexyloxyskupina, heptyloxyskupina, včetně jejich izomerů.

Výraz „alkoxyalkyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená alkoxyskupinu jak je definována shora, která je vázaná k alkylové skupině definované shora. Příklady jsou methoxymethyl, methoxyethyl, methoxypropyl, ethoxymethyl, ethoxyethyl, ethoxypropyl, propyloxypropyl, met

-6CZ 306042 B6 hoxybutyl, ethoxybutyl, propyloxybutyl, butyloxybutyl, fóre—butyloxybutyl, methoxypentyl, ethoxypentyl, propyloxypentyl, včetně jejich izomerů.

Výraz „alkenyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená nesubstituovanou nebo substituovanou uhlovodíkovou skupinu obsahující od 2 do 7 atomů uhlíku, výhodně od 2 do 4 atomů uhlíku a obsahující jednu nebo dvě olefinové dvojné vazby, výhodně jednu olefinovou dvojnou vazbu. Příklady jsou vinyl, 1-propenyl, 2-propenyl (allyl) nebo 2-butenyl (krotyl).

Výraz „alkynyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená nesubstituovanou nebo substituovanou uhlovodíkovou skupinu obsahující od 2 do 7 atomů uhlíku, výhodně od 2 do 4 atomů uhlíku a obsahující jednu nebo kde to je možné dvě trojné vazby, výhodně jednu trojnou vazbu. Příklady jsou ethynyl, 1-propynyl, 2-propynyl, 1-butynyl, 2-butynyl nebo 3-butynyl.

Výraz „hydroxyalkyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená alkylovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem jak je definována shora, kde je 1, 2, 3 nebo více atomů vodíku substituováno hydroxyskupinou. Příklady jsou hydroxymethyl, 1-hydroxyethyl, 2-hydroxyethyl, 1hydroxypropyl, 2-hydroxy-propyl, 3-hydroxypropyl, hydroxyizopropyl, hydroxybutyl a podobně.

Výraz „halogenalkyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená alkylovou skupinu s přímým nebo rozvětveným řetězcem jak je definována shora, kde je 1, 2, 3 nebo více atomů vodíku substituováno halogenem. Příklady jsou 1-fluormethyl, 1-chlormethyl, 1-brommethyl, 1-jodmethyl, trifluormethyl, trichlormethyl, tribrommethyl, trijodmethyl, 1-fluorethyl, 1-chlorethyl, 1-bromethyl, 1-jodethyl, 2-fluorethyl, 2-chlorethyl, 2-bromethyl, 2-jodethyl, 2,2-dichlorethyl, 3brompropyl nebo 2,2,2-trifluorethyl a podobně.

Výraz „alkylthioskupina“ jak se používá v tomto dokumentu znamená skupinu (alkyl)S— s přímým nebo rozvětveným řetězcem, kde alkylová část má význam definovaný shora. Příklady jsou methylthioskupina, ethylthioskupina, n-propylthioskupina, i-propylthioskupina, n-butylthioskupina nebo terč,-butylthioskupina.

Výraz „aryl“ jak se používá v tomto dokumentu znamená případně substituovaný fenyl a naítyl (například 1-naftyl, 2-naftyl nebo 3-naftyl). Vhodné substituenty pro arylovou skupinu mohou být vybrány ze skupin uvedených shora pro alkyl a dále mohou být halogen, hydroxyskupina a případně substituovaný alkyl, halogenalkyl, alkynyl a aryloxyskupina.

Výraz „heterocyklyl“ jak se používá v tomto dokumentu, znamená případně substituovaný nasycený, částečně nenasycený nebo aromatický monocyklický, bicyklický nebo tricyklický heterocyklický systém, který obsahuje jeden nebo více heteroatomů vybraných z dusíku, kyslíku a síry, který může být také kondenzovaný k případně substituovanému nasycenému, částečně nenasycenému nebo aromatickému monocyklickému karbocyklickému nebo heterocyklickému kruhu.

Příklady vhodných heterocyklů jsou oxazolyl, izoxazolyl, furyl, tetrahydrofuryl, 1,3-dioxolanyl, dihydropyranyl, 2-thienyl, 3-thienyl, pyrazinyl, izothiazolyl, dihydrooxazolyl, pyrimidinyl, tetrazolyl, 1-pyrrolidinyl, 2-pyrrolidinyl, 3-pyrrolidinyl, pyrrolidinonyl, (N-oxid)-pyridinyl, 1pyrrolyl, 2-pyrrolyl, triazolyl, například 1,2,3-triazolyl nebo 1,2,4—triazolyl, 1-pyrazolyl, 2pyrazolyl, 4-pyrazolyl, piperidinyl, morfolinyl (například 4-morfolinyl), thiomorfolinyl (například 4-thiomorfolinyl), thiazolyl, pyridinyl, dihydrothiazolyl, imidazolidinyl, pyrazolinyl, piperazinyl, 1-imidazolyl, 2-imidazolyl, 4-imidazolyl, thiadiazolyl například 1,2,3-thiadiazolyl, 4methylpiperaziny 1, 4—hydroxypiperidin-1 -y 1.

Vhodné substituenty pro heterocyklyl mohou být vybrány z těch, které jsou uvedeny u alkylové skupiny a dále, případně substituovaný alkyl, alkenyl, alkynyl, oxoskupina (=O) nebo aminosulfonyl.

- 7 CZ 306042 B6

Výraz „acyl“ („alkylkarbonyl“) jak se používá v tomto dokumentu, znamená skupinu vzorce C(=O)R, kde R je vodík, nesubstituovaný nebo substituovaný uhlovodíkový zbytek s přímým nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 7 atomů uhlíku nebo fenylová skupina. Nejvýhodnější acylové skupiny jsou ty skupiny, kde Rje vodík, nesubstituovaný nebo substituovaný uhlovodíkový zbytek s přímým nebo rozvětveným řetězcem obsahující 1 až 4 atomy uhlíku nebo fenylovou skupinu.

Výraz halogen znamená fluor, chlor, brom nebo jod, výhodně fluor, chlor a brom.

Výraz „X“ v předkládaném vynálezu znamená O, S nebo CH₂, výhodně O nebo CH₂. Nejvýhodněji „X“ znamená O.

Výraz „Z“ v předkládané vynálezu znamená O nebo S, výhodně O.

V obrazovém zobrazení sloučenin v předkládané přihlášce znamená tlustá zužující se čára (-*) substituent, který je nad rovinou kruhu, ke kterému asymetrický uhlík patří a přerušovaná čára («‘hi) _znamena substituent pod rovinou kruhu, kterému asymetrický uhlík patří.

Sloučeniny obecného vzorce I vykazují stereoizomerismus. Tyto sloučeniny mohou být jakýkoliv izomer sloučeniny obecného vzorce I nebo směs těchto izomerů. Sloučeniny a meziprodukty předkládaného vynálezu mající jeden nebo více asymetrických atomů uhlíku mohou být získány jako racemické směsi stereoizomerů, které mohou být rozloženy.

Sloučeniny obecného vzorce I vykazují tautomerismus, takže sloučeniny podle vynálezu mohou existovat jako dvě nebo více sloučenin, které jsou schopné snadné interkonverze. V mnoha případech to znamená pouhou výměnu atomu vodíku mezi dvěma jinými atomy, kterýkoliv z nich tvoří kovalentní vazbu. Tautomemí sloučeniny existují navzájem v mobilní rovnováze, takže pokusy o přípravu separátních látek obvykle vedou k tvorbě směsí, které vykazují všechny chemické a fyzikální vlastnosti, které lze očekávat na základě struktur složek.

Nejobvyklejší typ tautomerismu je ten, který zahrnuje karbonylové nebo ketosloučeniny a nenasycené hydroxylové sloučeniny nebo enoly. Strukturní změna je posun atomu vodíku mezi atomy uhlíku a kyslíku, s přeskupením vazeb. Například v mnoha alifatických aldehydech a ketonech, jako je acetaldehyd, ketoforma je převládající formou; ve fenolech je hlavní složkou enolová forma.

Sloučeniny obecného vzorce I, které jsou bazické, mohou tvořit farmaceuticky přijatelné soli s anorganickými kyselinami, jako jsou halogenvodíkové kyseliny (například kyselina chlorovodíková a kyselina bromovodíková), kyselina sírová, kyselina dusičná a kyselina fosforečná a podobně a s organickými kyselinami (například s kyselinou octovou, kyselinou vinnou, kyselinou jantarovou, kyselinou fumarovou, kyselinou maleinovou, kyselinou jablečnou, kyselinou salicylovou, kyselinou citrónovou, kyselinou methansulfonovou kyselinou p-toluensulfonovou a podobně). Příprava a izolace takových solí se může provést podle metod známých ve stavu techniky.

Výhodné je použiti sloučenin obecného vzorce I, kde

R je vodík;

R¹ je alkyl, alkenyl, alkynyl, halogenalkyl, alkylkarbonyl, alkoxyskupina, hydroxymethyl, kyanoskupina, azidoskupina alkoxyiminomethyl, alkylkarbonylaminoskupina, alkylamino methyl nebo dialkylaminomethyl;

R² je vodík, hydroxyskupina, alkoxyskupina nebo halogen;

-8CZ 306042 B6

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxyskupina, alkoxyskupina, halogen nebo hydroxyalkyl, s podmínkou, že alespoň jedna skupina z R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ představují fluor;

X je O nebo CH₂ a

B znamená 9-purinylový zbytek B1 nebo 1-pyrimidylový zbytek B2 jak jsou definovány shora.

Příklady výhodných sloučenin jsou uvedeny dále:

Sloučenina č.	STRUKTURA	Název
sloučenina 6	NH2 OL Η°·^ν°Μ ° ho—3 / ho'' OH	4'-C-(Hydroxymethyl)cytidin
sloučenina 7	0 ηο-^οΛ1^0 HQ—J / HO OH	5-Fluor-4’-C-(hydroxymethyl)uridin
sloučenina 8	0 (V Η0-Α.0 -N 0 ~°) z ho OH	4'-C-Methoxyuridin

-9CZ 306042 B6

sloučenina 11	NH, ά ΗΟ-Χ,Ο^ 0 7 HO'' OH	4'-C-(Trifluormethyl)cytidin
sloučenina 12	nh2 ho-vo^A f‘caJ ho'' OH	4'-C-(Trifluormethyl)-5-methylcytidin
sloučenina 13	nh2 ll N ηο^ΑΛ° y 7 HO'' OH	1-[4(S)-Azido-2(S),3(R)-dihydroxy-4(hydroxymethyl)-l Rcyklopentyl]cytosin
sloučenina 14	nh2 NnAk. <Xj HO—vOj N HO—* y_/ HO'' OH	4'-C-(Hydroxymethyl)adenosin
sloučenina 15	SH HO-k Oq N HO—7 HO' OH	9-[4-C-Hydroxymethyl)-beta-D-ribofuranosyl]-6-merkaptopurin
sloučenina 16	O HO-^/Oq N^NH2 N3' M HO'' OH	4'-C-Azidoguanosin

- 10CZ 306042 B6

sloučenina 16-1	0 HO^Oj Ν' N3 M OH OH	4'-C-Azidoinosin (9-(5-Azido-3,4-dihydroxy-5-hydroxymethyltetrahydrofuran-2-yl)-1,9-dihydropurin-6-on)
sloučenina 17	nh2 N NH2 ho' OH	2-Amino-4'-C-azidoadenosin
sloučenina 18	NHZ < TjN HO-^,OU N3V_7 ho'' OH	4'-C-Azidoadenosin
sloučenina 19	0 ho^voJj n^nh2 ' HO' OH	4'-C-(1-Propynyl)guanosin
sloučenina 20	nh2 λΛ HO^XzOjj N^NH2 ' HO* OH	2-Amino-4 '-C-(1 -propynyl)adenosin
sloučenina 21	s ív	4'-C-(1-Propynyl)adenosin

Zvlášť výhodná skupina sloučenin pro léčbu HCV jsou sloučeniny obecného vzorce I-a

- 11 CZ 306042 B6

kde

R¹ je alkyl, alkenyl, alkynyl, halogenalkyl, alkylkarbonyl, alkoxyskupina, kyanoskupina, azidoskupina, alkoxyiminomethyl, alkylkarbonylaminoskupina, alkylaminomethyl nebo dialkylaminomethyl;

R² je vodík, hydroxyskupina, alkoxyskupina nebo halogen;

R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxyskupina, alkoxyskupina, halogen nebo hydroxyalkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

R³ a R⁴ obě představuj í fluor;

a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Příklady takových zvlášť výhodných sloučenin jsou uvedeny dále:

Sloučenina č.	STRUKTURA	Název
sloučenina 9	nh2 l! N HO-vSÁ° —οΛ / ho OH	4 '-C-Methoxycytidin
sloučenina 22	nh2 Ca ΗΟ-γΟ .N 0 F—“'•'A / HO' OH	4'-C-(Fluormethyl)cytidin

- 12CZ 306042 B6

sloučenina 23	NH. ά HO-\ Oj· 0 \ / HO OH	4'-C-Methylcytidin
sloučenina 24	nh2 ΗΟ··χ / HO'' f f	4'-C-Azido-2'-deoxy-2',2'-difluorcytidin
sloučenina 25	t 24° X h \ u. Z—< /\‘o f u. I ó X	2 '-Deoxy-4'-C-fluor-2 ',2 '-difluorcytidin
sloučenina 26	nh2 HO-^oJ 0 HO'' f f	2 '-Deoxy-4 '-C-ethynyl-2 ',2 '-difluo rcytidin
sloučenina 27	nh2 (X Ho-^vo.y 0 Ν' \ / «9 f c MeO' OH	4 '-C-Azido-3 '-O-methylcytidin
sloučenina 28	nh2 ij^N HO-^y-OÝ1 0 n3 OH	4 '-C-Azido-3 '-deoxycytidin

- 13 CZ 306042 B6

sloučenina 29	ΝΗλ 6 _ 0 f'' OH	4'-C-Azido-3'-deoxy-3'-fluorcytidin
sloučenina 30	nh2 íS HO^O ^Ho OH	4 '-C-( 1 -Propynyl)cytidin
sloučenina 31	nh2 ll N ho'' OH	4'-C-(1-Butynyl)cytidin
sloučenina 32	nh2 ól HO-A^Oj ° =X\ / ho'' OH	4'-C-Vinylcytidin
sloučenina 33	nh2 ll N HO-^vOj^0 ho' OH	(E)-4'-C-(1-Propenyl)cytidin
sloučenina 34	nh2 (a H°-^oJ 0 ho'' OH	(Z)-4'-C-(1 -Propynyl)cytidin

- 14CZ 306042 B6

sloučenina 35	NH_ 6 ΗΟΛ/υ HO* OH	4'-C-Ethylcytidin
sloučenina 36	nh2 Q _ Cn O ho-'VCm ho' OH	4'-C-Propylcytidin
sloučenina 37	nh2 A HO-xij AcNH'\__/ HO'' OH	4'-C-Acetamidocytidin
sloučenina 38	nh2 Ca \ / MeO v HO OH	(E)-4'-C-(Methoxyimino)cytidin
sloučenina 39	m ° o'^A A? T \ -i- u. Λ—Z n O	(E)-4'-C-(Ethoxyimino)cytidin
sloučenina 40	nh2 ll N H°-^Oq^° XN— \ / H —ζ HO OH	4'-C-[(Methylamino)methyl]cytidin

- 15CZ 306042 B6

sloučenina 41	nh2 a HC>^^Oq 0 ^N— / H Λ~< HO OH	4'-C-[(Ethylamino)methyl]cytidin
sloučenina 42	nh2 Ca H0->0^ 0 X N—/ HO' OH	4'-C-[(Dimethylamin)methyl]cytidin
sloučenina 43	nh2 N ΗΟ-^\χΟά Nf )—( HO* OH	4'-C-Azido-5-methylcytidin
sloučenina 43-1	O o T	4'-C-Azido-5-methyluridin
sloučenina 44	nh2 Ya ΗΟΆ^-ΟΛ Nf\_/ HO* OH	4 '-C-Azido-5-fluorcytidin
sloučenina 44-1	nh2 ηο-χ,οΑ N*'\___/ OH* OH	4'-C-Azido-5-fluoruridin

- 16CZ 306042 B6

sloučenina 45	nh2 ΗΟγΧΝ ho'' OH	4 '-C-Azi do-5-hydroxycyti di n
sloučenina 46	i z 9 1 o	4'-Azido-2'-doxyadenosin
sloučenina 47	0 HO'V/Oj* Nry__/ oh'	4'-C-Azido-2'-deoxyinosin
sloučenina 48	Ά ΗΟ'Χ/Ο An^o NA_J oh'	4’-C-Azido-5-methyluridin

Nejvýhodnější sloučeniny pro léčbu HCV jsou uvedeny dále:

Sloučenina č.	STRUKTURA	Název
sloučenina 1 (Příklad 1)	nh2 Cl ho-V°4 0 __/ HO'' OH	4'-C-Azidocytidin

- 17CZ 306042 B6

sloučenina 2 (Příklad 2)	NH ά _ ^N O HO-^NzOj NC'ty / HO'' OH	4'-C-Kyancytidin
sloučenina 3 (Příklad 3)	nh2 (X HO^VOq 0 HCI ho OH	Hydrochlorid 4'-C-ethynylcytidinu (1:1)
sloučenina 4	NHZ (a ho^,o.n 0 EtO^A / HO OH	4 '-C-Ethoxycytidin
sloučenina 5	nh2 (S HO—x οΐ 0 ru MeHo OH	4'-C-Acetylcytidin

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou připravit různými metodami, které jsou známé v oboru organické chemie obecně, zejména v syntézách nukleosidových analogů. Výchozí materiály pro tyto syntézy jsou buď snadno dostupné z komerčních zdrojů, nebo jsou známé nebo se mohou připravit technikami, známými ve stavu techniky. Obecné přehledy přípravy nukleosidových analogů jsou uvedeny v následujících publikacích:

A. M. Michelson „The Chemistry of Nucleosides and Nucleotides“, Academie Press, New York 1963.

L Goodman „Basic Principles in Nucleic Acid Chemistry“ Ed POP Ts'O, Academie Press, New York 1974, vol. 1, kapitola 2.

„Synthetic Procedures in Nucleic acid Chemistry“ Ed W.W. Zorbach a R. S. Tipson, Wiley, New York, 1973, vol. 1 a 2.

Přehled o syntéze karbocyklických nukleosidů je uveden v L Agrofoglio a kol., Tetrahedron, 1994,50, 10611.

Strategie použitelné pro syntézu sloučenin obecného vzorce I zahrnují:

1. modifikaci nebo interkonverzi předpřipravených nukleosidů; nebo

2. konstrukci heterocyklické báze po glykosylaci; nebo kondenzaci chráněné furanózy, thiofuranózy nebo

-18CZ 306042 B6 cyklopentanového derivátu s pyrimidínovou (B2) nebo purinovou (Bl) bází.

Tyto metody budou rozebrány dále:

1. Modifikace nebo interkonverze předpřipravených nukleosidů

Tyto metody zahrnují najedná straně modifikaci 9-purinylového nebo 1-pyrimidylového zbytku nebo na druhé straně modifikaci karbohydrátové části.

A . Modifikace purinylové nebo pyrimidylové části:

a) Deaminace aminopurinových nebo aminopyrimidinových nukleosidů jak popsal J. R. Tittensor a R. T. Walker Europan Polymer J., 1968, 4, 39 a'H. Hayatsu, Progress in Nucleic Acid Research and Molecular Biology 1976, vol 16, str. 75.

b) Konverze 4-hydroxylové skupiny 4-hydroxypyrimidinových nukleosidů na odštěpující se skupinu a vytěsnění nukleofilními činidly. Takové odštěpující se skupiny zahrnují halogen, jak popsal J. Brakes a J. Beranek, Czech. Chern. Comm., 1974, 39, 3100 nebo 1,2,4-triazol, jak popsal K. J. Divakar a C. B. Reece, J. Chern. Soc. Perkin Trans., 1982, 1171.

c) 5-Substituce pyrimidinových nukleosidů může být provedena za použití kovových derivátů, jako 5-merkuri nebo 5-palladium, například jak popsal D. E. Bergstrom a J. L. Ruth J. Amer. Chem. Soc, 1976, 98, 1587. Zavedení fluoru do 5 polohy pyrimidinových nukleosidů může být provedeno reakčními činidly, jako je trifluormethylhypofluorit jak popsal M. J. Robins, Ann New York, Acad. Sci. 1975,255, 104.

d) Modifikované purinové nukleosidy se mohou připravit z odpovídajících purinových nukleosidových derivátů, kde substituent 2, 6 nebo 8 je vhodná odštěpující se skupina, jako je halogen nebo sulfonát nebo 1,3,4-triazol. 6 substituované purinové nukleosidy se mohou připravit zpracováním vhodných 6-halogenpurinových nebo 6-( 1,2,4-triazoM-yl)purinových nukleosidových derivátů s vhodnými nukleofilními činidly, jak popsal V. Nair a A. J. Fassbender Tetrahedron, 1993, 49, 2169 a V. Samano, R. W. Miles a M. J. Robins, J. Am. Chem. Soc, 1994, 116, 9331.

Podobně, 8-substituované purinové nukleosidy se mohou připravit zpracováním odpovídajícího 8-halogenpurinového nukleosidů s vhodným nukleofilním činidlem, jak popsal L. Tai-Shun, C. Jia-Chong, I. Kimiko a A. C. Sartorelli, J. Med. Chem., 1985, 28, 1481; Nandanan a kol., J. Med. Chem., 1999, 42, 1625; J. Jansons, Y. Maurinish a M. Lidakas, Nucleosides Nucleotides, 1995, 14, 1709. Zavedení 8-kyanového substituentu může být provedeno vytěsněním za použití kyanidu kovu, jak popsal L-L. Gundersen, Acta. Chem. Scand. 1996, 50, 58. Modifikovaný purinový nukleosid se může připravit podobným způsobem, jak popsal T. Steinbrecher, C. Wamelung, F. Oesch a A. Seidl, Angew. Chem. Int. Ed Engl., 1993, 32, 404.

e) Kde substituent ve 2 nebo 8-poloze purinového nukleosidů je vázán přes vazbu uhlík, uhlík, například alkyl, poté se mohou použít kovem katalyzované kopulační postupy, vycházeje z vhodného 2 nebo 8-halogensubstituovaného purinového nukleosidového analogu, jak popsal A. A. Van Aerschott a kol., J. Med. Chem., 1993, 36, 2938; V. Nair a G. S. Buenger, J. Am. Chem. Soc, 1989, 111(22), 8502; C. Tu, C. Keane a B. E. Eaton Nucleosides Nucleotides 1995, 14, 1631.

B . Modifikace karbohydrátové části

Po zavedení chránících skupin, které jsou kompatibilní s následující chemií:

- Azid se může zavést do 4'-polohy zpracováním 4',5'-didehydronukleosidu s jodazidem jak popsal H. Maag a kol., J. Med. Chem., 1992, 35, 1440. Alkoxid se může zavést do 4'-polohy zpracováním 4',5'-didehydronukleosidu s jodem a poté alkoholem a uhličitanem olovnatým jak prokázal J. P. Verheyden a J. G. Moffatt, J. Am. Chem. Soc, 1975, 97(15), 4386. Fluorid může být zaveden do 4'—polohy zpracováním 4',5'—di—dehydronukleosidu s jodem a poté s fluoridem stříbrným, jak popsal G. R. Owen a kol., J. Org. Chem., 1976, 41(8), 3010 nebo A. Maguire a

- 19CZ 306042 B6 kol., J. Chem. Soc. Perkin Trans. 1, 1993, 1(15), 1975. 4'-formylová skupina může být zavedena a následně konvertována na řadu substituentů, včetně, nikoliv však s omezením, 4'-halogenalkyl, 4'-ethynyl, 4'-oximinomethyl a 4'-kyanoskupinu, jak prokázal M. Nomura a kol., J. Med. Chem., 1999,42,2901.

- Je možná modifikace buď 2'-hydroxylového substituentů nebo 3'-hydroxylového substituentů v nukleosidovém analogu.

- Konverze 3-hydroxyskupiny na odštěpující se skupinu, jako je halogen, reakcí například s trifenylfosfinem a tetrahalogenalkanem, jak popsal například L. De Napoli a kol., Nucleosides Nucleotides, 1993, 12, 981 a následná redukce poskytuje 2-deoxycukrové deriváty, jak popsal D. G. Norman a C. B. Reese, Synthesis 1983, 304.

- Derivatizace 3 hydroxyskupiny konverzí na triflátovou skupinu a následná redukce za použití borohydridu sodného, jak popsal S. A. Surzhykov a kol., Nucleosides Nucleotides, 1994, 13(10), 2283. Přímé zavedení fluorového substituentů se může provést fluoračními činidly, jako je diethylaminosulfurtrifluorid, jak popsal P. Herdewijn, A. Van Aerschot a L. Kerremans, Nucleosides Nucleotides, 1989, 8, 65.

- Konverze hydroxylového substituentů na odštěpující se skupinu, jako je halogen nebo sulfonát také umožňuje vytěsnění za použití nukleofílních činidel, jako je tetrabutylamoniumfluorid, lithiumazid nebo kyanidy kovů, jak prokázal H. Hrebabecky, A Holy a E de Clercq, Collect. Czech. Chem. Comm. 1990, 55, 1800; K. E. B. Parkes a K. Taylor, Tet. Lett., 1988, 29, 2995; Η. Μ. Pfundheller a kol., Helv. Chim. Acta, 2000, 83, 128.

- Reakce 2'-ketonukleosidů s fluoračními činidly, jako je dimethylaminosulfurtrifluorid se může použít k přípravě 2',2'-difluomukleosidů, jak popsal D. Bergstrom, E. Romo a P. Shum Nucleosides Nucleotides, 1987, 6, 53.

2. Výstavba heterocyklické báze po glykosylaci.

a) například s využitím furanosylaminových derivátů, jak popsal N. J. Cusack, B. J. Hildick, D. H. Robinson, P. W. Rugg a G. Shaw, J. Chem. Soc. Perkin Trans., I 1973, 1720 nebo G. Shaw, R. N. Warrener, Μ. H. Maguire a R. K. Ralph, J. Chem. Soc, 1958, 2294.

b) například s využitím furanosylmočovin pro pyrimidinové nukleosidové syntézy, jak popsal J. Smejkal, J. Frakas a F. Šorm, Coll. Czech. Chem. Comm., 1996, 31, 291.

c) příprava purinových nukleosidů z imidazolových nukleosidů je popsána L. B. Townsende, Chem. Rev., 1967, 67, 533.

d) příprava sloučenin obecného vzorce I, kde X je CH₂ může být provedena z 1-hydroxymethyl4-aminocyklopentanových derivátů, jak popsal Y. F. Shealy a J. D. Clayton, J. Am. Chem. Soc, 1969, 91, 3075; R. Vince a S. Daluge, J. Org. Chem., 1980, 45, 531; R. C. Cermák a R. Vince, Tet. Lett., 1981,2331; R. D. Elliot a kol., J. Med. Chem., 1994, 37, 739.

3. Kondenzace chráněných furanózových, thoiofuranózových nebo cyklopentanových derivátů s purinovým nebo pyrimidinovým derivátem

Kondenzační reakce chráněného furanózového, thiofuranózového nebo cyklopentanového derivátu s vhodným purinovým nebo pyrimidinovým derivátem se může provést za použití standardních metod, zahrnující použití Lewisovy kyseliny jako katalyzátoru, jako je například bromid rtuťnatý, chlorid cíničitý nebo trimethylsilyltrifluormethansulfonát v rozpouštědlech, jako je acetonitril, 1,2-dichlorethan, dichlormethan, chloroform nebo toluen za snížené, pokojové nebo zvýšené teploty. Příklady kondenzační reakce chráněné furanózy nebo thiofuranózy

- s deriváty těžkých kovů purinů nebo pyrimidinovými deriváty (například chlormerkurideriváty) popsal J Davoll a B. A. Lowry, J. Am. Chem. Soc, 1951, 73, 1650; J. Fox, N. Yung, J. Davoll aG. B. Brown, J. Am. Chem. Soc, 1956, 78, 2117.

- s alkoxypyrimidiny jak popsal K. A. Watanabe, D. H. Hollenberg a J. J. Fox, Carbohydrates, Nucleosides and Nucleotides, 1974, 1,1.

-20CZ 306042 B6

- se silylderiváty purinů nebo pyrimidinů popsal U. Niedballa a H. Vorbruggen, J. Org. Chem. 1976, 41, 2084; U. Niedballa a H. Vorburggen, J. Org. Chem., 1974, 39, 3672. A. J. Hubbard, A. S. Jones a R. T. Walker, Nucleic Acids Res., 1984, 12, 6827.

Dále

- spojení peracylovaných cukrů s puriny ve vakuu v přítomnosti p-toluensulfonové kyseliny popsal T. Simadate, Y. Ishudo a T. . Sáto, Chem. Abs. 1962, 56, 11 692 a W. Pflleiderer, R..K. Robins, Chem. Ber. 1965, 98, 1511.

- kondenzační reakce popsal K. A. Watanabe, D. H. Hollenberg a J. J. Fox, Carbohydrates Nucleosides and Nucleotides, 1974, 1,1.

Příklady kondenzačních reakcí chráněného cyklopentanového derivátu s vhodným purinovým derivátem nebo pyrimidinovým derivátem popsal H. Kapeller, H. Baumgarther a H. Griengl, Monattsch Chem., 1997, 128, 191 a P. Wang a kol., Tet. Lett., 1997, 38, 4207; nebo T. Jenny a kol., Helv. Chim. Acta, 1992, 25, 1944.

Takové metody často vedou ve směs anomemích nukleosidových derivátů, které mohou být separovány standardními technikami známými ve stavu techniky, jako je rekrystalizace, sloupcová chromatografie, vysokoúčinná kapalinová chromatografie nebo superkritická fluidní chromatografie.

Purinové deriváty a pyrimidinové deriváty pro shora uvedené kondenzační reakce se mohou získat komerčně nebo se mohou připravit postupy, které jsou známé ve stavu techniky.

Přehled přípravy purinových derivátů uvádí G Shaw v „Comprehensive Heterocyclic Chemistry“, pub. Pergamon Pres, vol. 5, kapitola 4.09, str. 499 a „Comprehensive Heterocyclic Chemistry II“, publ. Pergamon Press, vol. 7, kapitola 7.11, str 397.

Přehled přípravy pyrimidinových derivátů uvádí D. J. Brown v „The Chemistry of Heterocyclic Compounds - The Pyrimidines“, 1962 a Supplement 1, 1970, pub. John Wiley and Sons, New York, D. J. Brown v „Comprehensive Heterocyclic Chemistry“, pub. Pergamon Press, vol. 5, kapitola 4.09, str. 499 a K. Unheim a T. Benneche v „Comprehensive Heterocyclic Chemistry II“, pub. Pergamon Press, vol. 6, kapitola 6.02, str. 93.

Furanózové deriváty se mohou připravit z komerčně dostupných cukerných výchozích materiálů, jako jsou D formy ribózy, arabinózy, xylózy nebo lyxózy a následujícím zavedením chránících skupin, které jsou kompatibilní s chemií.

4-Substituované furanózy se substituentem obsahujícím atom uhlíku vázaný ve 4-poloze furanózy, například alkyl, alkenyl, alkynyl, halogenalkyl, acyl, alkoxykarbonyl, hydroxyalkyl, alkoxyalkyl, kyanoskupina, oximinomethyl, alkoxyiminomethyl, alkylaminokarbonyl a acyl se mohou připravit z odpovídající 4-formylfuranózy. Přípravu jedné takové 4-formylfuranózy popsal H. Ohrui a kol., J. Med. Chem., 2000, 43, 5416. Halogenalkylové furanózy se mohou připravit zodpovídajících 4-hydroxymethylfuranóz (například K. Kitano a kol., Tetrahedron, 1997, 53(39), 13 315. 4-Methylfuranózy se mohou připravit metodou, kterou popsal T. Waga a kol., Biosci, Biotech. Biochem. 1993, 19(7), 408.

2,2-Difluorfuranózové deriváty se mohou připravit z D-glukózy nebo D-manózy, jak popsal R. Fernandez, Μ. I. Mateu, R. Echarri a S. Castillon, Tetrahedron, 1998, 54, 3523. Thiofuranózové deriváty se mohou připravit postupy popsanými v literatuře, například L- Bellon, J. L. Barascut, J. L. Imbach, Nucleosides and Nucleotides 1992, 11, 1467 a modifikovanými podobným způsobem jako u furanózových analogů popsaných shora.

-21 CZ 306042 B6

Cyklopentanové deriváty se mohou připravit způsoby známými ve stavu techniky organické chemie a metodami a odkazy uvedenými v L, Agrofolio a kol., Tetrahedron, 1994, 50, 10 611.

Předformované nukleosidové deriváty jsou buď komerčně dostupné, nebo se připraví způsoby, popsanými shora.

Způsoby diskutované shorajsou podrobněji popsány dále:

Sloučeniny obecného vzorce I, kde R¹ je N₃, R² a R³jsou hydroxyskupina a B je B2 se mohou připravit podle reakčního schématu A.

Schéma A

kde Ac je acetyl, Bzje benzoyl a R¹¹ má význam uvedený shora.

Sloučeniny obecného vzorce II se mohou jodovat za použití směsi trifenylfosfinu, jodu a pyridinu, jak doložil H. Maag a kol., J. Med. Chem., 1992, 35, 1440. Acetonidová chránící skupina se může odstranit zpracováním s kyselinou, například kyselinou octovou, jak popsal J. P. Verheyden a koL, J. Org. Chem., 1970, 35 (7), 2319, za získání nukleosidů obecného vzorce III. Po chránění 2' a 3' hydroxylových skupin s anhydridem kyseliny octové a pyridinové eliminaci jodovodíku například fluoridem stříbrným v pyridinu a odstraněním acetylových chránících skupin s metha

-22CZ 306042 B6 nolickým amoniakem jak popsal P Verheyden a kol., J. Org. Chem., 1974, 39(24), 3573 se získají 4',5'-didehydronukleosidy obecného vzorce V. Adice azidu jodu na dvojnou vazbu se může provést zpracováním sloučeniny obecného vzorce V směsí chloridu jodného a azidu sodného v N,Ndimethylformamidu, jak popsal H. Maag a kol., J. Med. Chem., 1992, 35, 1440 za získání nukle5 osidů obecného vzorce VI. Chránění hydroxylových skupin ve sloučenině VI se může provést zpracováním sloučeniny VI s benzoylchloridem v pyridinu, za získání nukleosidů obecného vzorce VII, které se mohou poté převést na 5'-benzoylnukleosidy obecného vzorce VIII působením meta-chlorperbenzoovou kyselinou v dichlormethanu, načež se provede deprotekce bází, například methoxidem sodným v methanolu za získání nukleosidů obecného vzorce IX, vše jak ίο popsal H. Maag a kol., J. Med. Chem., 1992, 35, 1440. V případě, že B2 je ve sloučenině obecného vzorce VIII uracil nebo 5'-substituovaný uracil, následuje chránění 3'-hydroxylové skupiny s anhydridem kyseliny octové a pyridinem, konverze na odpovídající cytidin obecného vzorce XII metodou, kterou popsal A. B. Borthwick a kol., J. Med. Chem., 1990, 33(1), 179, kdy se nukleosidy obecného vzorce X mohou zpracovat s 4-chlorfenyldichlorfosfátem a triazolem za 15 získání 4-triazolylových nukleosidů obecného vzorce XI, načež se provede zpracování nukleosidů XI s vodným amoniakem za získání 5-substituovaných cytidinů obecného vzorce XII.

Sloučeniny obecného vzorce I, kde R' je -C=CH, -CH=CHC1, -CH=N-OH, -CN, R² a R³ jsou hydroxyskupina a B je B1 nebo B2 se mohou připravit podle reakčního schématu B.

Schéma B

TBSCI^ imidazol

TBSÓ OTBS

80% AcOH ------>THF

TBSO OTBS

EDAC

DMSO, c₆h₆ (XIV)

H_?CO

NaOH (XVI)

TBSO OTBS (XVII)

NaBH_A

EtOH

TBSO OTBS (XVIII)

Ph₃CCl

HO-χ

Ph₃CO—)--(

TBSÓ OTBS (XIX)

TBSCI^ imidazoli

TBSO

B

Ph₃CO TBSO OTBS (XX) bromkatecholboran

TBSO-^ O.U

HO—/

TBSÓ OTBS

DMSO^ (CF₃SO₂)O

TBSÓ OTBS (XXII) (XXI)

-23 CZ 306042 B6

Sloučeniny.obecného vzorce XIII se mohou silylovat s Zerc-butyldimethylsilylchloridem (TBSC1) a imidazolem za získání tri-terc-butyldimethylsilylových sloučenin obecného vzorce XIV. 5'-íerc-Butyldimethylsilylether se může zbavit chránící skupiny za použití 80% kyseliny octové a získají se 5-hydroxynukleosidy XV, které se mohou oxidovat na 5'-formylnukleosidy XVI za použití směsi hydrochloridu l-(3-dimethylaminopropyl)-3-ethylkarbodiimidu (EDAC) a dimethylsulfoxidu ve vhodném rozpouštědle, například benzenu. Alkylací XVI s formaldehydem a hydroxidem sodným se získají 4'-hydroxymethylové sloučeniny XVII, které se mohou redukovat na 4'-dihydroxymethylové sloučeniny XVIII. Selektivní ochranou hydroxymethylové skupiny na čelní ploše a s tritylchloridem v pyridinu poskytuje 4'-tritylové sloučeniny XIX. Poté se provede chránění hydroxymethylové skupiny na čelní ploše β nukleosidů s terc-butyldimethylsilylchloridem (TBSC1) a imidazolem a získají se sloučeniny obecného vzorce XX. Odstraněním chránící tritylové skupiny s bromkatecholboranem se získá 4'-hydroxymethylová sloučenina XXI, která se může oxidovat s anhydridem kyseliny trifluormethansulfonové a dimethylsulfoxidem a získá se 4'-formyl sloučenina obecného vzorce XXII.

Aldehyd obecného vzorce XXII se může použít jako výchozí materiál pro řadu 4'-substituovaných nukleosidů, jak je znázorněno ve schématu C.

Schéma C

B TBSO

TBSO-x o? CI-Pt^POHCI

O3“·''' \ / υ i--% THF TBSO OTBS (XXII) ηονη2·ηοι pyr ,, ΗΎθ J TBSON „ B H0 0H H0 TBSO VOTBS <XX,X) (XXIII) ACjO. NaOAc TBSO. R .Jd TBSO OTBS (XXIV) TBAF/SiO2 ’’ H% B HÓ OH (XXV)

TBSO OTBS (XXVI) BuLi THF 1’ TBSO. R -W TBSO OTBS (XXVII) HÓ OH (XXVIII)

-24CZ 306042 B6

Zpracováním aldehydu XXII s hydrochloridem hydroxylaminu a pyridinem se získá 4'-hydroxyimin obecného vzorce ΧΧΠΙ. Ze sloučeniny XXIII se eliminuje voda a získají se 4-kyanosloučeniny obecného vzorce XXIV. Zpracováním 4'-formylových sloučenin obecného vzorce XXII s chlomethylsulfoniumchloridem a butyllithiem se získají 4'-(2-chlorethenylové) sloučeniny XXVI. Zpracováním sloučenin obecného vzorce XXVI s butyllithiem vede k eliminaci chlorovodíku a získají se 4'-ethynylové sloučeniny obecného vzorce XXVII. Odstranění silylových chránících skupin z tri fórc-butyldimethylsilylchloridových chráněných sloučenin XXIII, XXVII a XXIV se může provést zdrojem fluoridu, jako je fluorid amonný v methanolu nebo tetrabutylamoniumfluorid absorbovaný na silikagelu v tetrahydrofuranu a získají se příslušné 4'-substituované nukleosidy XXV, XXVIII a XXIX.

Vhodně chráněné 4'-substituované uridiny (například XXIV a XXVII) se mohou konvertovat na odpovídající 4'-substituované cytidiny podle reakčního schématu D.

Schéma D

(XXX)

TPSCl

DMAP, EtgN

(XXXI)

TBSÓ OTBS (XXXII)

HCI/dioxan,

MeOH

tri-fórc-Butyldimethylsilyl (TBS) chráněné uridiny obecného vzorce XXX se mohou zpracovat tri-izopropylbenzensulfonylchloridem, triethylaminem a dimethylaminopyridinem za získání 4triazolylnukleosidů XXXI. 4-Triazolylové sloučeniny XXXI se mohou konvertovat na 4-aminosloučeniny XXXI s vodným amoniakem. Deprotekcí silylových skupin směsí methanolu a kyseliny chlorovodíkové v dioxanu se získají cytidinové deriváty XXXIII.

Sloučeniny obecného vzorce I, kde R¹ je alkoxyskupina, R² a R³ jsou hydroxyskupiny a B je 9purinylový zbytek B1 nebo 1-pyrimidylový zbytek B2 se mohou připravit postupem, který popsal. J. P. Verheyden a kol., US patent č. 3 910 885.

Sloučeniny obecného vzorce I, kde R¹ je trifluormethyl, methyl nebo ethynyl se mohou připravit jak je znázorněno v reakčním schématu E.

-25 CZ 306042 B6

Schéma E

BzÓ OBz (XXXIV) báze

TMSOTf

BzO OBz (XXXV)

HO OH (XXXVI) například kopulací vhodně chráněného 4'-substituovaného ribofuranosidu XXXIV se silylovanou bází v přítomnosti Lewisovy kyseliny, například trimethylsilyltrifluormethansulfonátu (TMSOTf) nebo chloridu cíniěitého ve vhodném rozpouštědle, například acetonitrilu nebo 1,2-dichlorethanu, za získání sloučeniny obecného vzorce XXXV. Chrániči skupiny se mohou odstranit zpracováním XXXV s bází, například s methoxidem sodným, v kompatibilním rozpouštědle, například methanolu, za získání sloučeniny obecného vzorce XXXVI.

Způsoby pro monofosforylaci organických sloučenin, včetně nukleosidů popsal L. A. Slotin, Synthesis, 1977, 737. Později byly popsány další postupy nukleosidové fosforylace: M. Uchiyama a kol., J. Org. Chem., 1993, 58, 373; R. Caputo a kol., Synlett., 1997, 739 a M. Taktakishvili a V. Nair, Tet. Lett., 2000, 41, 7173. Další postupy monofosforylace, které se mohou použít pro nukleosidy popsal C. E. McKenna a J. Schmidhauser, J. Chem. Soc, Chem. Commun., 1979, 739 a J. K. Stowell a T. S. Widlanski, Tet. Lett., 1995, 1825. Syntézu di a trifosfátových derivátů popsal K. H. Scheit, Nucleotide Analogues, 1980, Wiley Interscience a K. Burgess a D. Cook, Chemical Reviews, 2000, 100, 2047.

Příklady uskutečnění vynálezu

Následující příklady ilustrují způsoby přípravy sloučenin vzorce I:

Příklad 1

Přípravy sloučeniny 1 podle schémat 1 a la

-26CZ 306042 B6

Schéma 1

I ⁰ if NH Α_ΝΗ

1.Ac₂O,pyr.,DMF X 1.ICI,NaN₃, | 7ⁿ _mcpba 2. AgF, pyr _n N O DMF ______*3. aq. NH₃, MeOH)—/ 2. BzCI, pyr. h|X\ / CHgCL/HjO ^Ηθ θ^Η BzÓ OBz (iv) ,_v>

(vi)

NaOMe

MeOH

1.1. Sloučenina i

Sloučenina i byla získána od Lancaster (č. kat.: 206-647-7, CAS 362^43—6)

1.2. Sloučenina ii

Trifenylfosfin (1,57 g, 6,0 mmol) a jod (1,52 g, 6,0 mmol) se přidají ke sloučenině i (1,14 g, 4,0 mmol) v dioxanu (20 ml) obsahující pyridin (0,65 g, 8,0 mmol). Směs se míchá přes noc a poté se zalije s methanolem (1 ml). Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu. Zbytek se rozpustí v ethylacetátu (200 ml), promyje se vodou (100 ml), 10% vodným thiosíranem sodným (100 ml), solankou (100 ml) a suší se nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se čisti mžikovou chromatografii na silikagelu, eluuje se směsí 1:1 ethylacetát/benzin a získá se sloučenina ii jako bezbarvý olej, který pomalu tuhne na bezbarvou voskovkou pevnou látku (1,5 g), hmotnostní spektrum (Cl) m/z 395 [M+H]⁺.

1.3. Sloučenina iii

Sloučenina iii se připraví ze sloučeniny, ii jak popsal J. P. Verheyden a koL, J. Org. Chem., 1970, 35(7), 2319.

1.4. Sloučenina iv

-27CZ 306042 B6

Sloučenina iv se připraví ze sloučeniny iii jak popsal J. P. Verheyden a kol., J. Org. Chem., 1974, 39(24), 3573.

1.5. Sloučenina v

Sloučenina v se připraví ze sloučeniny iv, jak popsal H. Maag a kol., J. Med. Chem., 1992, 1440— 1451.

1.6. Sloučenina vi

K roztoku sloučeniny v (482 mg, 0,80 mmol) v dichlormethanu nasyceném s vodou (10 ml) se přidá 55% metachlorperbenzoová kyselina (1,0 g, 4,95 mmol). Směs se míchá 2 hodiny. Přidá se další kyselina metachlorperbenzoová (0,50 g) a směs se míchá další 3 hodiny. Přidá se ethylacetát (100 ml) a roztok se promyje 10% roztokem disiřičitanu sodného (50 ml) a poté nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml). Ethylacetát se suší nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se podrobí mžikové chromatografii eluováním směsí 1:1 ethylacetát/benzin a získá se sloučenina vi jako bezbarvé sklo (200 mg); hmotnostní spektrum (ESI) m/z 535 [M+H+CH₃CN]⁺.

1.7. Sloučenina vii

K roztoku sloučeniny vi (170 mg, 0,35 mmol) v methanolu (2 ml) se přidá roztok methoxidu sodného v methanolu (0,5 M, 0,5 ml). Roztok se míchá 2 hodiny při teplotě místnosti. Roztok se neutralizuje iontoměničovou pryskyřicí (Amberlite IRC 50 (H⁺), Aldrich, č. kat. 42,883-3) a míchá se 10 minut. Pryskyřice se odstraní filtrací. Filtrát se odpaří ve vakuu a zbytek se podrobí mžikové chromatografii eluováním směsí 1:1 ethylacetát/aceton a získá se bezbarvý olej. Triturací s ethylacetátem se získá sloučenina vii jako bezbarvá pevná látka (35 mg); hmotnostní spektrum (Cl) m/z 286 [M+H]⁺.

Přeměna azidouridinového derivátu na odpovídající azidocytidinový derivát (sloučenina 1) a jeho hydrochloridovou sůl je znázorněna ve schématu la

Schéma la O o A Ac2° Xl BzO-^ o 0 ----x η V V S py· x 7 N3 N3 M ho' OBz AcO OE (vi) (viii) NH. 1.1,2,4-triazol, Ϊ 2 4-chlorfenyl- rj^N dichlorfosfát 1 L . * HO^< oJÍ 0 2. aq. NH^dioxan \ 7 HO'' OH sloučenina 1

MH % 3z NH2 · HCI hc| EtOAc/ H0Vz°J ° MeOH 7 HO'' OH hydrochlorid sloučeniny 1

-28CZ 306042 B6

1.8. Sloučenina viii

K roztoku sloučeniny vi (460 mg, 0,93 mmol) v pyridinu (3 ml) se přidá anhydrid kyseliny octové (1 ml) a směs se míchá 4 hodiny. Přidá se ethylacetát (100 ml) a směs se promyje 2 N HC1 (50 ml) a poté nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (50 ml). Roztok se suší nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se podrobí mžikové chromatografii eluováním směsí ethylacetát/benzin 1:1a získá se sloučenina viii jako bezbarvá guma (350 mg); hmotnostní spektrum (ESI) m/z 536 [M+H]⁺.

1.9 Sloučenina 1

K roztoku sloučeniny viii (1, 5 g, 2,8 mmol) v pyridinu (20 ml) se přidá 1,2,4-triazol (0,97 g, 14 mmol). Poté se přidá za míchání po kapkách 4-chlorfenyldichlorfosfát (1,36 ml, 8,4 mmol). Směs se míchá 16 hodin. Přidá se ethylacetát (300 ml) a směs se promyje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (200 ml). Roztok se suší nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se podrobí mžikové chromatografii eluováním směsí 2:1 ethylacetát/benzin a získá se žlutá pěna (850 mg). Pěna se zpracuje s dioxanem (8 ml) a poté vodným roztokem amoniaku (16 ml) a míchá se 16 hodin. Filtrát se odpaří ve vakuu a zbytek se podrobí mžikové chromatografii eluováním směsí 90:18:3:2 dichlormethan/methanol/kyselina octová/voda a získá se sloučenina 1 jako světle hnědá pěna (350 mg); hmotnostní spektrum (FAB) m/z 285 [M+H]⁺.

1.10. Hydrochlorid sloučeniny 1

Sloučenina 1 (0,40 g) se rozpustí v methanolu a zpracuje se roztokem chlorovodíku v ethylacetátu. Produkt se separuje jako mikrokrystalická pevná látka a sebere se filtrací a suší se ve vakuu a získá se hydrochloridová sůl sloučeniny 1 (0,22 g); hmotnostní spektrum (ESI) m/z 285 [M+H]⁺.

Příklad 2 Příprava sloučeniny 2 podle metody schématu 2 O ( nh TBSO. TBSO. Ok ..<°S HONH--HCI P v pyridin· ho h > TBSO OTBS TBSO • 1 -ď íS tnazol, pyridin h Ϊ ---->. TBSO. θ N^O 4-chlorfenyl- γ dichlorfosfat ---/ TBSO OTBS (xii) HO. TBAF.THF * NC F

A Λ ll NH pNH Vo^o TBSO __I NaOAc NC\__/ OTBS TBSO OTBS » (xi) NH, An ^V^tbso lNA0 LoA NC\__/ TBSO OTBS (xiii) NH, éx w ° <·ξ / sloučenina 2 10 OH

-29CZ 306042 B6

2.1. Sloučenina ix

Sloučenina ix se připraví ze sloučeniny xiv, viz příklad 3, jak popsal M. Nomura a kol., J. Med. Chem., 1999, 42, 2901-2908.

2.2. Sloučenina x

Směs sloučeniny ix (600 mg, 0,98 mmol) a hydrochloridu hydroxylaminu (140 mg, 1,95 mmol) v pyridinu se míchá při teplotě místnosti 2 hodiny. Reakční směs se odpaří ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (30 ml) a vodu (30 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělí a suší se nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu a získá se sloučenina xjako bílá pěna (615 mg); hmotnostní spektrum (ESI) m/z 630 [M+H]⁺.

2.3. Sloučenina xi

Směs sloučeniny x (550 mg, 0,87 mmol) a octanu sodného (720 mg, 5,25 mmol) se suspenduje v anhydridu kyseliny octové a poté se zahřívá na 130 °C po dobu 3 hodin. Reakční směs se odpaří ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (30 ml) a nasycený hydrogenuhličitan sodný (30 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělí a suší se nad bezvodým síranem hořečnatým. Síran hořečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se čistí mžikovou sloupcovou chromatografií na silikagelu eluováním směsí 1:2 diethylether/hexan. Frakce obsahující produkt se spojí a odpaří se ve vakuu a získá se sloučenina xi jako bezbarvá pevná látka (285 mg). Hmotnostní spektrum (ESI) m/z 612 [M+H]⁺.

2.4 Sloučenina xii

4-Chlorfenyldihydrofosfát (160 μΐ, 0,98 mmol) se přidá po kapkách k roztoku sloučeniny xi (200 mg, 0,33 mmol) a 1,2,4-triazolu (115 mg, 1,63 mmol) v bezvodém pyridinu (5 ml) a poté se míchá při teplotě místnosti 16 hodin. Reakční směs se odpaří ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (30 ml) a 2 M kyselinu chlorovodíkovou (30 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělí, promyje se nasyceným hydrogenuhličitanem sodným (30 ml) a suší se nad bezvodým síranem hořečnatým. Síran hořečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se čistí mžikovou sloupcovou chromatografií na silikagelu eluováním směsí 1:1 diethylether/hexan a poté 2:1 diethylether/hexan. Frakce obsahující produkt se spojí a odpaří se ve vakuu a získá se sloučenina xii jako krémová pevná látka (65 mg). Hmotnostní spektrum (ESI) m/z 663 [M+H]⁺.

2.5. Sloučenina xiii

Roztok sloučeniny xii (60 mg, 0,09 mmol) a vodného amoniaku (2 ml) v acetonitrilu se míchá při teplotě místnosti 16 hodin. Reakční směs se odpaří ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (10 ml) a 2 M kyselinu chlorovodíkovou (10 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělí a suší se nad síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a po odpaření ve vakuu se získá sloučenina xiii jako světle žlutá pevná látka (45 mg). Hmotnostní spektrum (ESI) m/z 611 [M+H]⁺.

2.6. Sloučenina 2

Tetrabutylamoniumfluorid (1 M roztok v THF, 0,3 ml) se přidá k míchanému roztoku sloučeniny xiii (40 mg, 0,06 mmol) v suchém tetrahydrofuranu (10 ml) a směs se míchá při teplotě místnosti 2 hodiny. Rozpouštědlo se odstraní odpařením ve vakuu. Zbytek se zpracuje s pyridinem (1 ml) a poté anhydridem kyseliny octové (0,3 ml) a směs se míchá 4 hodiny při teplotě místnosti. Rozpouštědlo se odstraní odpařením ve vakuu. Zbytek se zpracuje s ethylacetátem (50 ml) a promyje se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (30 ml) a poté 5% vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Ethylacetátová vrstva se suší nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se podrobí sloupcové chromatografii eluováním s ethylacetátem a získá se olej. Olej se rozpustí v methanolu (1 ml) a zpracuje se s methoxidem sodným (0,5 M roztok v methanolu, 0,05 ml) a nechá se stát při teplotě místnosti 3 hodiny. Směs se neutralizuje iontoměničovou pryskyřicí (Amberlite IRC 50 (H^)). Pryskyřice se odstraní

-30CZ 306042 B6 filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se rozpustí ve vodě a sušením vymrazováním se získá sloučenina 2 jako amorfní pevná látka (7 mg).

2.7. Odpovídající 4'-kyanouridin se může připravit deprotekcí sloučeniny xi.

Deprotekce se může provést následovně:

Sloučenina xi (50 mg, 82 mol) se rozpustí v tetrahydrofuranu, zpracuje se tetrabutylamoniumfluoridem na silikagelu a poté se míchá 16 hodin při teplotě místnosti. Reakční směs se filtruje přes Hyflo Super Cel (Fluka kat. č. 56 678), odpaří se ve vakuu, poté se čistí mžikovou chromatografií na silikagelu a eluuje se směsí dichlormethan/methanol/kyselina octová/voda (240:24:3:2) a následně směsí dichlormethan/methanol/kyselina octová (90:18:3:2). Frakce obsahující produkt se spojí a odpaří. Zbytek se rozpustí ve směsi methanol/voda (5:1), zpracuje se iontoměničovou pryskyřicí Duolite C225 (forma H⁺, BDH, č. kat. 56 678) a mícha se 15 minut. Pryskyřice se odstraní filtraci a filtrát se odpaří ve vakuu na malý objem. Produkt se sebere filtrací a suší se ve vakuu a získá se 4'-kyanouridin jako bílá krystalická pevná látka (15 mg). Hmotnostní spektrum m/z (ESI) 270 [M+H]'.

Příklad 3

Příprava sloučeniny 3 metodou podle schématu 3

Ph_aCCI pyridin

TBSca imidazol

(xvi)

CH₂C1₂ bromkatecholboran

(xvii) (xv)

3.1. Sloučenina xiv

Tato sloučenina se připraví, jak popsal M. Nomura a kol., J. Med. Chem., 1999, 42, 2901-2908.

3. 2. Sloučenina xv

Tritylchlorid (3,2 g; 11,5 mmol) se přidá k roztoku sloučeniny xiv (3,0 g, 6,0 mmol) v pyridinu (20 ml) a směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 16 hodin. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát (50 ml) a 2 M kyselinu chlorovodíkovou (50 ml). Ethylacetátová vrstva se oddělí; promyje se solankou (50 ml) a suší se nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Surový materiál se čistí mžikovou chromatografií na silikagelu eluováním směsí 2:1 diethylether/hexan. Frakce obsahující produkt se spojí a odpaří se ve vakuu a získá se sloučenina xv jako bílá pevná látka (2,75 g). Hmotnostní spektrum (ESI) m/z 767 ]M+H]⁺.

-31 CZ 306042 B6

3.3. Sloučenina xvi

Zerc-Butyldimethylsilylchlorid (0,67 g, 4,4 mmol) a imidazol (0,91 g, 13,3 mmol) se přidá k míchanému roztoku sloučeniny (xv) (2,75 g, 3,7 mmol) v dimethylformamidu (20 ml). Reakční směs se zahřívá na 45 °C po dobu 16 hodin. Přidá se další /erc-butyldimethylsilylchlorid (0,67 g, 4,4 mmol) a imidazol (0,91 g, 13,3 mmol) a směs se zahřívá na 60 °C 4 hodiny. Rozpouštědlo se odstraní odpařením ve vakuu a zbytek se rozdělí mezi ethylacetát a solanku. Ethylacetátová vrstva se oddělí a promyje se větším množstvím solanky a suší se nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbylá bezbarvá pěna se čistí mžikovou chromatografií na silikagelu eluováním směsí 1:2 diethylether/hexan. Frakce obsahující produkt se spojí a odpaří se ve vakuu a získá se sloučenina (xvi) jako bílá pevná látka (3,1 g).

3.4. Sloučenina xvii

Bromkatecholboran (355 mg, 1,77 mmol) se přidá při teplotě 0 °C k míchanému roztoku sloučeniny xvi (1,5 g, 1,77 mmol) v suchém dichlormethanu (50 ml) pod atmosférou dusíku. Reakční směs se míchá 15 minut, zředí se dichlormethanem (50 ml) a poté se promyje nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (100 ml) a solankou (100 ml). Dichlormethan se suší nad bezvodým síranem horečnatým. Síran horečnatý se odstraní filtrací a filtrát se odpaří ve vakuu. Zbytek se čistí mžikovou chromatografií na silikagelu eluováním směsí 1:1 diethylether/hexan. Frakce obsahující produkt se spojí a po odpaření ve vakuu se získá sloučenina xvii jako bílá pevná látka (930 mg).

3.5. Sloučenina 3

Sloučenina 3 se připraví ze sloučeniny xvii, jak popsal M. Nomura a kol., J. Med. Chem., 1999, 42,2901-2908.

Další sloučeniny se mohou připravit podle metod popsaných ve stavu techniky, například:

Sloučenina č.	STRUKTURA	Název a způsob přípravy
sloučenina 6	NHj ho~\ o ,N^° ho—· ( y HO' OH	4'-C-(Hydroxymethyl)cytidin G.H. Jones a kol., J. Org. Chem., 1979, 44(8), 1309

-32 CZ 306042 B6

sloučenina 7	o ho—ol1^0 HO—3_/ ho' OH	5-Fluor-4'-C-(hydroxymethyl)uridin Youssefyech a kol., J. Org. Chem., 1979, 44, 1301
sloučenina 8	0 (V ηο-^χ,ο^ 0 —o3 7 ho'' OH	4'-C-Methoxyuridin J. A. Cook a J. L. Secrist, J. Am. Chem. Soc, 1979, 101, 1554
sloučenina 9	NH, íl N _ H0N^0A —O _/ HO* OH	4'-C-Methoxycytidin J. G. Moffatt a J. P. Verheden, US patent č. 3 910 885
sloučenina 22	NHj či Ηθ—\/O-j F—ť3 / HO' OH	4'-C-(Fluormethyl)cytidin K. Kitano a kol., Tetrahedron, 1997, 53 (39), 13 315
sloučenina 23	NHj Či 11° HO* OH	4'-C-Methylcytidin T. Waga a kol., J. Biosci. Biotechnol. Biochem., 1993, 57(9), 1433

Další sloučeniny obecného vzorce I se mohou připravit analogicky k metodám popsaným ve stavu techniky uvedeném dále:

či HO^o^ ° γΏ-λ HO OH

'4’-C-Allyhiridin J. Secrist a kol., J. Am. Chem. Soc., 1978, 100, 2554

-33CZ 306042 B6

SH ťTj ho—o HO—\ 7 ho' OH	9-[4-(C-(Hydroxymethyl)-beta-D-ribufuranosyl]-6-merkaptopurin Youssefyeh a kol., J. Org. Chem., 1970, 44, 1301
Χχ ťX} HOA/Oj HO—\ / ho' OH	4'-C-(Hydroxymethyl)adenosin A. Rosenthal a M. Ratcliffe, Carbohydr. Res., 1977, 54, 61
O Ýí HO-XX0 HO OH	4'-C-Trifluormethyl)-5-methyluridin J. Kozak a C. R. Johnson, 1998,17(12), 2221
0 'γ™ _ „ nXq ΗΟ-ΧχΟΰ ho'' OH	4'-C-(Ethynyl)-5-methyluridin R. Yamaguchi a kol., J. Biosci. Biotechnol. Biochem., 1999, 63(4), 736
NHj có HO—N HO' OH	4 '-C-Methoxyadenosin C. M. Richards a kol., Carbohydr. Res., 1982,100, 315
O X ΗΟ-χ O? HO—Λ__( HO OH	1-[4-C-(Hydroxymethyl)-beta-D-xylofuranosyl]uracil G. H. Jones a kol., J. Org. Chem., 1979, 44(8), 1309-1317

-34CZ 306042 B6

NH ά HO^O V ° HO— \__/ ho' OH	1-[4-C-(Hydroxymethyl)-beta-D-arabinofuranosyl]cytosin T. Waga a koi., Nucleosides Nucleotides, 1996, 15(1-3) 287- 304
CQ «^NH, HQ—\ / MO OH	4 '-C-(Hydroxymethyl)guanosin J. C. Martin a J. P. Verheyden, Nucleosides Nucleotides 1988, 7(3), 365
NH, co HO·—Q / HO OH	9-[4-C-(Hydroxymethyl)-beta-D-xylofuranosyl]adenin D. L. Leland a Μ. P. Kotick, Carbohydr. Res., 1974, 38, COCH
0 '^γ^’ΝΗ HO—< Q V ° HQ—/ n/ oh	3'-Azido-3'-deoxy-4'-C-(hydroxymethyl)-5-methyluridin A. G. Olsen a kol., J. Chern. Soc. Perkin Trans. 1, 2000, 21, 3610
NH, il^N HO-yO^° ^'5—( ho oh	1 -(4-C-Ethynyl-beta-D-arabinofuranosyl )cytosin H. Ohrui a koi., J. Med. Chem., 2000, 43(23), 4516 nebo S. Kohgo a koi., Biosci. Biotechlol. Biochem., 1999, 63(6), 1146
NHCOPh 6. V*o HO^Y°-J ho'' OH	N4-Benzoyl-1-[4-C-methyl-beta-D-arabinofuranosyl]cytosin T. Yamaguchi a koi., Nucleosides Nucleotides, 1997,16(7), 1347

-35CZ 306042 B6

HO l V,Cn n^o^oh	3'-Azido-3'-deoxy-4'-C-(hydroxymeťhyl)uridin S. A. Surzhikov a N. B. Dyatkina Russ J. Biorg. Chem. (Engl. Transl.), 1993, 19(7), 408
o Ča HO--v O^I ° HO—\ / n/ OH	Preperation 2'-deoxy-4'-azidonucleosides H. Maag a kol., Eur. Pat. Appl. EP 371 366 A1

Následující zkušební metoda demonstruje schopnost sloučenin obecného vzorce I inhibovat HCV RNA replikaci a tak jejich potenciální použití pro léčbu infekci HCV.

Zkouška s využitím luciferázy z Renilla

Tato zkouška je založena na myšlence použití reportéru jako jednoduchého měřítka pro intracelulámí úroveň RNA replikonu HCV. Pro tyto účely se luciferázový gen zavede do první otevřené kostry replikonového konstruktu NK5.1 (Krieger a kol., J. Virol. 75:4614) bezprostředně po sekvenci pro místo vstupu vnitřního ribosomu (IRES) a kondenzuje se s neomycinovým fosfotransferázovým (NPTII) genem přes samoštěpící peptid 2A z viru nemoci slintavky a kulhavky (Ryan & Drew, EMBO, vol. 13: 928-933). Po transkripci in vitro se RNA elektricky zavede do buněk lidského hepatomu Huh7 a kolonie rezistentní vůči G418 se izolují a expandují. Bylo prokázáno, že stabilně selektované buněčné linie 2209-23 obsahují replikativní HCV subgenomní RNA a aktivita Renilla luciferázy exprimovaná replikonem zobrazuje jeho úroveň RNA v buňkách.

Pro provedení zkoušky se buňky obsahující HCV replikon a Renilla luciferázu (2209-23), které se kultivují v Dubleccově MEM (GibcoBRL, kat. č. 31966-021) s 5% zárodečným hovězím sérem (FCS, GibcoBRL) č. kat. 10106-169) plátují do 96-jamkové plotny při 5000 buňkách na jamku a inkubuji se přes noc. Po dvacetičtyř hodinách se přidají k buňkám různá ředění chemických sloučenin v růstovém médiu a poté se provede inkubace při 37 °C po dobu tří dnů. Zkouška se provádí dvojmo, přičemž jednou se použije bílá neprůsvitná plotna a jednou se použije transparentní plotna, aby bylo zabezpečeno, že míra aktivity a cytotoxicity chemické sloučeniny není způsobena redukcí buněčné proliferace.

Ke konci inkubační doby se buňky v bílých plotnách sklidí a aktivita luciferázy se měří za použití Dual-Luciferázového zkušebního systému (Promega, č. kat. El960). Všechna reakční činidla popsaná v následujících odstavcích byla zahrnuta do soupravy výrobce a instrukce výrobce byly dodány pro přípravu reakčních činidel. Stručně řečeno, buňky se promyjí dvakrát s 200 μΐ fosfátového pufrového fyziologického roztoku (pH 7,0) (PBS) na jamku a lyžují se s 25 μΐ 1 x pasivně lyžovaného pufru, načež se provede inkubace při teplotě místnosti po dobu 20 minut. Do každé jamky se přidá 100 mikrolitrů činidla LAR II. Plotny se poté vloží do luminometru pro mikroplotny LB 96V (MicroLumatPlus, Berthold), a do každé jamky se zařízením injektuje 100 μΐ činidla Stop & Glo a signál se měří za použití 2-sekundového zpoždění při 10-sekundovém měřicím programu. Hodnota IC50, koncentrace léčiva požadovaná k redukci úrovně replikonu na 50 % vzhledem k neošetřeným kontrolním buňkám se může vypočítat z grafu procentového snížení aktivity luciferázy vůči koncentraci léčiva. Výsledky jsou uvedeny dále.

Pro zkoušku cytotoxicity se použije činidlo WST-1 od Roche Diagnostic (č. kat. 1 644 807). Do každé jamky, která obsahuje samotné médium se přidá deset mikrolitrů činidla WST-1 (slepý

-36CZ 306042 B6 pokus). Buňky se poté inkubují po dobu 1 až 1,5 hodin při teplotě 37 °C a hodnoty OD se měří 96-jamkovým plotnovým čítačem při 450 nm (referenční filtr při 650 nm). Opět, CC50, koncentrace léčiva, která je požadovaná ke snížení buněčné proliferace na 50 % vzhledem k neošetřeným kontrolním buňkám, se může vypočítat z grafu procentového snížení hodnot WST-1 vůči 5 koncentraci léčiva.

Sloučenina č.	STRUKTURA	Název	IC50 (μΜ)	CC50 (μΜ) WST-1
sloučenina 1	nh2 A HOA^Oj Nf\_/ ho OH	4'-C-Azidocytidin	1,2	0 % (100 μΜ)
sloučenina 2	NH, ~ o HO'N/Oj nc'v7 HO* OH	4'-C-Kyancytidin	99 (20 μΜ)	100 % 20 μΜ)
sloučenina 3	nh2 OL ho-a^ 0 HCI ho' OH	Hydrochlorid 4'-C-ethynylcytidinu	3% (20 μΜ)	0 % 20 μΜ)
sloučenina 4	nh2 ll N EtO^ / HO* OH	4'-C-Ethoxycytidin	11 % (20 μΜ)	0 % 20 μΜ)
sloučenina 6	X HO* OH	4'-C-(Hydroxymethyl)cytidin	13% (20 μΜ)	2 % 20 μΜ)

-37CZ 306042 B6

sloučenina 16-1	0 ΗΟ'Λ,ογ N N/* / OH* OH	4'-C-Azidoinosin	>500 μΜ
sloučenina 18	nh2 nA ΗΟ'ΝχΟγ N n^· \ y HO* OH	4'-C-Azidoadenosin	57
sloučenina 30	NH. ά _ AN O HO'AxOj ''^HO* *OH	4'-C-(1-Propynyl)cytidin	15% (20 μΜ)	2 % (20 μΜ)
sloučenina 44	NHZ Ýa ° HO OH	4'-C-Azido-5-fluorcytidin	108
sloučenina 46	nh2 .TÚ HO	4 '-Azido-2 '-deoxyadenosin	13	0 % (20 μΜ)
sloučenina 47	I I z 9 O ω<· J Po ΊΖ^Ζ =0=° z	4'-C-Azido-2 '-deoxyinosin	37	12% (20 μΜ)

-38CZ 306042 B6

sloučenina 48

o H NH ťU OH

4'-C-Azido-5-methyluridin

8

0 % (20 μΜ)

Jak je uvedeno v tabulce shora, sloučeniny obecného vzorce 1 přicházejí v úvahu jako protivirová léčiva pro léčbu infekcí HCV u lidí nebojsou metabolizovány na sloučeninu, která vykazuje takovou aktivitu.

V dalším provedení vynálezu, aktivní sloučenina nebo její derivát nebo sůl mohou být podávány v kombinaci s ostatním protivirovým činidlem, jako je činidlo proti hepatitidě, včetně činidel obecného vzorce I. Pokud je aktivní sloučenina nebo její derivát nebo sůl podávána v kombinaci s jiným antivirovým činidlem, aktivita může být vyšší než aktivita mateřské sloučeniny. Toto může být snadno zjištěno přípravou derivátu a testováním anti-HCV aktivity podle metod popsaných v tomto dokumentu.

Podávání aktivní sloučeniny může být v rozsahu od nepřetržitého podání (intravenózní kapačka) až k několika orálním podáním denně (například Q.I.D), a může zahrnovat orální, topické, parenterální, intramuskulární, intravenózní, subkutánní, transdermální (které může zahrnovat činidlo zvyšující penetraci), bukální podání a podání ve formě čípků.

4'-Substituované nukleosidové deriváty a rovněž jejich farmaceuticky přijatelné soli se mohou použít ve formě farmaceutických formulací. Farmaceutické formulace mohou být podávány enterálně, buď orálně, například ve formě tablet, povlečených tablet, dražé, tvrdých a měkkých želatinových kapslí, roztoků, emulzí, sirupů nebo suspenzí nebo rektálně, například ve formě čípků. Mohou také být podávány parenterálně (intramuskulámě, intravenózně, subkutánně nebo intrastemálními injekčními nebo infuzními technikami), například ve formě injekčních roztoků, nasálně ve formě nasálnich sprejů nebo inhalačních sprejů, topicky atd.

Pro přípravu farmaceutických preparátů se 4'-substituované nukleosidové deriváty a rovněž jejich farmaceuticky přijatelné soli mohou formulovat s terapeuticky inertními, anorganickými nebo organickými excipienty, například při výrobě tablet, povlečených tablet, dražé, tvrdých a měkkých želatinových kapslí, emulzí nebo suspenzí.

Sloučeniny obecného vzorce I se mohou formulovat ve směsi s farmaceuticky přijatelným nosičem. Například sloučeniny podle předkládaného vynálezu se mohou podávat orálně jako farmaceuticky přijatelné soli. Vzhledem k tomu, že sloučeniny podle předkládaného vynálezu jsou většinou ve vodě dobře rozpustné, mohou se podávat intravenózně nebo ve fyziologickém roztoku (například pufrovaném na pH od okolo 7,2 do 7,5). Pro tyto účely se mohou použít obvyklé pufry, jako jsou fosfáty, hydrogenuhličitany nebo citráty. Odborník může modifikovat formulace ve znění specifikace, za vzniku řady formulací pro konkrétní cestu podání, aniž by došlo k negativnímu ovlivnění stability nebo ohrožení terapeutické aktivity prostředku. Konkrétně, modifikace předkládaných sloučenin tak, aby se staly stabilnějšími a rozpustnějšími ve vodě nebo jiném vehikulu může být snadno provedena mírnými modifikacemi (tvorba soli, esterifikace, atd.), které jsou odborníkovi známé. Je také na znalostech odborníka modifikovat cestu podání a dávkový režim konkrétní sloučeniny tak, aby došlo k ovládnutí farmakokinetik předkládaných sloučenin k maximálnímu prospěchu pro pacienta.

Pro parenterální podání bude nosič obvykle obsahovat sterilní vodu nebo vodný roztok chloridu sodného, ačkoliv se mohou použít jiné ingredienty, včetně těch, které napomáhají tvorbě disperze. Ovšem, pokud se použije sterilní voda a roztok se má udržovat sterilní, musí být kompozice a

-39CZ 306042 B6 nosiče rovněž sterilizovány. Mohou se také připravit injektovatelné suspenze, kde se mohou použít vhodné kapalné nosiče, suspenzační činidla a podobně.

Vhodné excipienty pro tablety, povlečené tablety, dražé a tvrdé želatinové kapsle jsou například laktóza, kukuřičný škrob a jeho deriváty, mastek a kyselina stearová a její soli.

Pokud to je žádoucí, tablety nebo kapsle mohou být entericky povlečeny nebo upraveny pro trvalé uvolňování standardními technikami.

Vhodné excipienty pro měkké želatinové kapsle jsou například rostlinné oleje, vosky, tuky, polopevné nebo kapalné polyoly.

Vhodné excipienty pro injekční roztoky jsou například voda, fyziologický roztok, alkoholy, polyoly, glycerin a rostlinné oleje.

Vhodné excipienty pro čípky jsou například přírodní a ztužené oleje, vosky, tuky, polokapalné nebo kapalné polyoly.

Vhodné excipienty pro roztoky a sirupy pro enterální použití, jsou například voda, polyoly, sacharóza, invertní cukr a glukóza.

Farmaceutické preparáty podle předkládaného vynálezu mohou být také poskytovány jako formulace s trvalým uvolňováním nebo jako další vhodné formulace.

Farmaceutické preparáty mohou také obsahovat konverzační činidla, solubilizéry, stabilizátory, smáčedla, emulgátory, sladidla, barviva, aromáty, soli pro úpravu osmotického tlaku, pufry, maskovací činidla a antioxidanty.

Farmaceutické preparáty mohou také obsahovat další terapeuticky aktivní činidla známá ve stavu techniky.

Dávky se mohou lišit v širokém rozsahu a budou upraveny podle požadavků v každém konkrétním případě. Pro orální podání bude vhodná při monoterapii a/nebo kombinační terapii denní dávka mezi okolo 0,01 a 100 mg/kg tělesné hmotnosti denně. Výhodná dávka je mezi okolo 0,1 a okolo 500 mg/kg tělesné hmotnosti, výhodněji mezi 0,1 a okolo 100 mg/kg tělesné hmotnosti a nej výhodněji mezi 1,0 a okolo 100 mg/kg tělesné hmotnosti denně. Typický preparát bude obsahovat od okolo 5 % do okolo 95 % aktivní sloučeniny (hmotnost/hmotnost). Denní dávka může být podána jako jedna dávka nebo v jednotlivých dávkách, obvykle 1 až 5 dávkách denně.

V některých farmaceutických dávkových formách je výhodná proléčiva forma sloučenin, zejména zahrnující acylované (acetylované nebo jiné) deriváty, pyridinové estery a různé formy soli. Odborník pozná, jak snadno modifikovat předkládané sloučeniny na proléčivé formy, aby došlo k usnadnění dodávání aktivních sloučenin na léčivá místa v hostitelském organismu pacienta. Odborník také využije výhody příznivých farmakokinetických parametrů proléčivých forem, kde to je výhodné, k rozšiřování předkládaných sloučenin na cílová místa v hostitelském organismu nebo u pacienta k maximalizaci požadovaného účinku sloučeniny.

Nukleosidové deriváty nebo jejich léčiva se mohou použít v monoterapii nebo kombinační terapii, tj. léčba může být ve spojení s podáním jednoho nebo více dalších terapeuticky aktivních substancí, například imunního systémového modulátoru, jako je interleukin, faktor nekrózy nádoru nebo faktor stimulující kolonie; antivirového činidla nebo protizánětlivého činidla. Pokud léčba je kombinační terapií, takové podání může být souběžné nebo sekvenční vzhledem k 4'substituovaným nukleosidovým derivátům. Souběžné podání, jak se používá v tomto dokumentu, zahrnuje podání činidel ve stejnou dobu nebo různou dobu.

-40CZ 306042 B6

Je třeba vzít v úvahu, že reference uváděné v tomto dokumentu na léčbu zahrnují profylaxi a rovněž léčbu existujících stavů a že léčba živočichů zahrnuje léčbu lidí a ostatních savců. Dále, léčba infekce viru hepatitidy C (HCV), jak se zde používá, také zahrnuje léčbu nebo profylaxi nemoci nebo stavu spojených s nebo zprostředkované infekcí virem hepatitidy C (HCV) nebo jeho klinických symptomů.

V předkládaném výraz „zahrnuje“ znamená „včetně nebo se skládá“ a výraz „zahrnující“ znamená „včetně nebo skládající se“.

Hlediska uváděná ve shora uvedeném popisu nebo následujících nárocích, vyjádřená v jejich specifických formách nebo výrazech významů pro provádění popsané funkce nebo způsob nebo postup pro dosažení popsaného výsledku, jak to je vhodné, mohou být separátně nebo v kombinaci takových rysů, využity k realizaci vynálezu v jeho různých formách.

Claims (6)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití 4'-substituováných nukleosidů obecného vzorce I

   (I) kde

   R je vodík nebo -[P(O)OH)-O]nH, kde n je 1,2 nebo 3;

   R¹ je Ci-i₂alkyl, C₂_7alkenyl, C_{2 7}alkynyl, halogen(Ci__]2)alkyl, (Ci-i₂alkyl)karbonyl, (Ci-]₂alkoxy)karbonyl, hydroxy(Ci__]2)alkyl, (C| i₂)alkoxy(C। _]2)alkyl, (Ci__]2)alkoxy, kyano, azido, hydroxyiminomethyl, (Cj i₂)alkoxyiminomethyl, halogen, (Ci__]2)alkylkarbonylamino, (Ci-i₂)alkylaminokarbonyl, azido(Cj _]2)alkyl, aminomethyl, alkylaminomethyl, di((Ci_]₂)alkyl)aminomethyl nebo heterocyklyl, kterým je popřípadě substituovaný nasycený, částečně nenasycený nebo aromatický monocyklický, bicyklický nebo tricyklický heterocyklický systém, který obsahuje alespoň jeden heteroatom vybraný z dusíku, kyslíku a síry, přičemž tento heterocyklický systém může být též kondenzovaný k popřípadě substituovanému nasycenému, částečné nenasycenému nebo aromatickému monocyklickému karbocyklickému nebo heterocyklickému kruhu, a případné substituenty heterocyklylu jsou zvoleny z jedné nebo více skupin vybraných z (C₃_₇)cykloalylu, nitro, amino, (C]„i₂)alkylamino, di((Ci-i₂)alkyl)amino, (Ci_i₂)alkylkarbonylu, ((C_{3 7})cykloalkyl)karbonylu, (Ci_i₂)alkylu, (C₂.₇)alkenylu, (C_{2 7})alkinylu, oxo (=0) nebo aminosulfonylu;

   R² je vodík, hydroxy, amino, (Ci_i₂)alkyl, hydroxy(Ci-i₂)alkyl, (C| |₂)alkoxy, halogen, kyano nebo azido;

   R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (C]_|₂)alkoxy, halogen nebo hydroxy(Ci__]2)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ R⁴ je vodík; nebo

   R³ a R⁴ spolu tvoří =CH₂ nebo =NOH, nebo

   R³ a R⁴ oba představují fluor;

   -41 CZ 306042 B6

   B znamená 9-purinylový zbytek obecného vzorce B1

   R®

   (Bl)

   R⁵ je vodík, hydroxy, (C, ,₂)alkyl, (C|_|₂)alkoxy, (C,_i₂)alkylthioskupina, NHR⁸, halogen nebo SH;

   R⁶ je hydroxy, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

   R⁷ je vodík, hydroxy, (C^^jalkyl, (C|_|₂)alkoxy, (Ci i₂)alkylthio, NHR⁸, halogen, SH nebo kyano;

   g

   R je vodík; (Cui₂)alkyl; hydroxy(C]_i₂)alkyl; arylkarbonyl, kde aryl znamená popřípadě substituovaný fenyl a naftyl, přičemž případné substituenty arylu zahrnují jednu nebo více skupin vybraných z (C₃_₇)cykloalylu, nitro, amino, (Ci_|₂)alkylamino, di((C|__i2)alkyl)amino, (C_l.i₂)alkylkarbonylu, ((C_{3 7})cykloalkyl)karbonylu, halogenu, hydroxylu, (Ci„i₂)alkylu, halogen(Ci-i₂)alkylu, (C₂_₇)alkenylu, (C₂_₇)alkynylu a aryloxyskupiny; nebo ((Ci„₁₂)alkyl)karbonyl;

   R⁹ je vodík nebo (Ci ]₂)alkyI;

   R⁹' je (C]_₁₂)alkyl;

   nebo

   B znamená 1-pyrimidinylový zbytek obecného vzorce B2

   R”

   (B2) kde

   Z je O nebo S;

   R¹⁰ je hydroxy, NHR⁸, NHOR⁹, NHNR⁸, -NHC(O)OR⁹' nebo SH;

   R¹¹ je vodík, (C]_₁₂)alkyl, hydroxy, hydroxy(Ci-i₂)alkyl, (Ci_i₂)alkoxy(Ci-i₂)alkyl, halogen(C].i₂)alkyl nebo halogen;

   R⁸, R⁹ a R⁹' mají význam definovaný výše;

   a jejich farmaceuticky přijatelných solí;

   na výrobu léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C, HCV.
2. 2. Použití podle nároku 1, kde

   -42CZ 306042 B6

   R je vodík;

   R¹ je C]_i₂alkyl, C₂_₇alkenyl, C₂_₇alkynyl, halogen(Ci-₎₂)alkyl, (C]__l2alkyl)karbonyl, (Ci.i₂)alkoxy, hydroxymethyl, kyano, azido, (Ci_i₂)alkoxyiminomethyl, (Ci i₂)alkylkarbonylamino, (Ci_i₂)alkylaminomethyl nebo di((C|_|₂)alkyl)aminomethyl;

   R² je vodík, hydroxy, (C, ,₂)alkoxy nebo halogen;

   R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (C]_i₂)alkoxy, halogen nebo hydroxy(Ci-i₂)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

   R³ a R⁴ jsou atomy fluoru; a

   B znamená 9-purinylový zbytek B1 nebo 1-pyrimidinylový zbytek B2 jak jsou definovány v nároku 1.
3. 3. Použití podle nároku 1 nebo nároku 2, kde 4'-substituovaným nukleosidem obecného vzorce I je sloučenina obecného vzorce I-a

   kde

   R¹ je C]_]₂alkyl, C₂_₇alkenyl, C₂_₇alkynyl, halogen(Ci-i₂)alkyl, (C|.|₂alkyl)karbonyl, (Ci.i₂)alkoxy, hydroxymethyl, kyano, azido, (C]_|₂)alkoxyiminomethyl, (Ci__]2)alkylkarbonylamino, (Ci_i₂)alkylaminomethyl nebo di((C] _]2)alkyl)aminomethyl;

   R² je vodík, hydroxy, (Ci_i₂)alkoxy nebo halogen;

   R³ a R⁴ jsou vodík, hydroxy, (C, i₂)alkoxy, halogen nebo hydroxy(Ci_|₂)alkyl, s tím, že alespoň jedna ze skupin R³ a R⁴ je vodík; nebo

   R³ a R⁴ jsou atomy fluoru; a

   R¹¹ je vodík, Ci-i₂alkyl, hydroxy, hydroxy(Ci i₂)alkyl, (C|__]2)alkoxy(C_{l l2})alkyl, halogen(Ci-i₂)alkyl nebo halogen;

   nebo její farmaceuticky přijatelná sůl.
4. 4. Použití podle nároku 3, kde sloučeninou obecného vzorce I-a je hydrochlorid 4'-C-ethynylcytidinu (1:1)

   4'-C-ethoxycitidin nebo

   4'-C-acetylcytidin.
5. 5. Použití podle nároku 3, kde sloučeninou obecného vzorce I-a je 4'-C-azidocytidin.

   -43CZ 306042 B6
6. 6. Použití farmaceutické kompozice na bázi farmaceuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo I-a nebo její farmaceuticky přijatelné soli podle kteréhokoliv z nároků 1 až 5 na výrobu léčiva na léčení chorob zprostředkovaných virem hepatitidy C tzn. HCV.