CZ554889A3 - Farmaceutický prostředek a způsob přípravy želatinové kapsle a perorálně nebo rektálně přijatelného prostředku - Google Patents

Description

Oblast vynálezu

Vynález se týká farmaceutických prostředků, zejraena farmaceutických prostředků pro perorální nebo rektální podání s obsahem biologicky účinných látek, zvláště bílkovinné povahy, a způsobu přípravy některých forem tohoto prostředku, konkrétné želatinové kapsle opatřené encerosolventnim povlakem a perorálně nebo rektaLnč ρ r i j a t e I ne no p r o s t r c u .< u .

Dosavadní stav techniky

V lékařské praxi se j lž řadu let doporučuje nebo předepisuje podávání řady biologicky účinných látek pro léčbu nebo profylaxi nejrůznejších onemocnění nebo stavů. Jednou z nejznámě^;šich látek tohoto typu je biologicky účinný bílkovinní natě“:ái insulin, který se užívá př: řečně C UKΓO VKv.

Je zřejmé, že nejsnadnějším běžným způsobem pro příjem jakéhokoliv léku je perorální podání. Toto podání může mít například formu sirupu, elixíru, tablet, kapslí, granuli, prášků nebo jakoukoliv běžnou další formu a z hlediska nemocného jde o nejjednodušši a nejméně nepohodlnou nebo nepříjemnou cestu podání. Je proto velmi nešťastno řešet:, kdy v/b.odnou cestou podáni pro bílkovinné materiály ie odlišná cesta než oerorálni podáni, neboť při. tomto druhu aplikace dochází k průchodu těchto prostředků žaludkem, v némž se řada materiálů včetně bílkovin rozkládá. Jde totiž o to, že v kvseLém. hydrolytickém a proteoívtickém prostředí žaLudku dochází k účinnému štěpení bílkovinných materíáíú na aminokyseliny a oiigopeptidy, takže nejvýše nepatrné množství různvch biologicky účinných bílkovin přečká při perorálním podáni průchod žaludkem a až potom se vstřebává v tenkém střevu.

Důsledkem tohoto jevu je například u cukrovkářú nepříjemná skutečnost, že Leky bílkovinné povahy je zapotřebí podávat parenterá 1 né . čas ω s^oxutannč. intramuskulárně nebo i πcravenózně, což je spojeno s velkým nenrihníO ím nhr í ťpiti’ p. bolestí ΟΓΟ HeiÍ!PC Π é

V tomto případě nejde pouze o izolovaný problém oii, kteří trpí cuč-ovkou, protože exi.stu^;e točí řeč;·:

dalších onemocnění. a nichž je rovněž :0.0..0.. iečřa bílkovinnými látkami. Pokud jde o cukrovku, potem je třeba uvést, že ve všech zemích světa se vyskytuje velké množství lidí trpících touto chorobou. Jde o chronickou poruchu metabolismu uhlohvdratů. tuků a bílkovin. Toto onemocněn 1 je charakterizováno zvvšenou h¹ ač^;nou cek-a v kvi a vy s v ·, : ._·cukru v moč i . příčin :a těchto jevů je chvbné ne.no nedostatečné vylučování insulinu. Existují dvé hlavni formy tohoto onemocnění.

První forma, kterou trpí přibližné 10 % všech idiopatických diabetiků, je diabetes, který zaóina v mladém věku a je závislý na insulinu (IDDM). Tato varianta se často poprvé projeví jíž v mládí a je charakterizována progresivní ztrátou schopnosti β-buněk slinivky břišní vyiučovat insulin, takže dochází k progresivní zavislosci metabolismu uhlohydrátů na insulinu, dodávaném zvenčí. Tato skutečnost platí také u neidi opatických sekundárních' diabetiků.

jejichž porucha má svůj původ v onemocnění slinivky břišní Druhá varianta idiopatického diabetů většinou nastupuje později než v mládí a je také známa jako cukrovka, která není závislá na podávání insulinu (NIDDM).

Vzhledem k velkému počtu nemocných, kteří trpí

některou z uvedený;	th forem cukrovky by bylo zapotřebí
vyvinout farmaceut:	ické prostředky s obsahem insulinu pro
perorální podání v	takové formě, aby insulin byl alespoň

poněkud chráněn proti působení prostředí v žaludku. Přesto ze již dříve byly uskutečňovány pokusy vyvinout prostředky tohoto typu, není dosud znám žádný takový prostředek, kter by bylo možno běžné užívat. V dalším jsou uveden·. některé

z prostředků navrhl	tvanvch podle dosavadního stavu tech.n i kv
V mezi národa;	í zveřejněné patentové přihlášce
VO-S701035 se navři	tuje parenterální prostředek s obsahem

účinných látek, rozpustných v tucích, a vitaminů. Tento prostředek obsahuje pseudomicely.

V mezinárodr..:	_ zverejnené patentové prnntasce
VO-Í1O5505 se popi:	suj i pemjrálně použitelné orosr-édky
s obsahem insulinu,	které jsou nanášeny na pevné částice
z prostředku vodné	povahy, Tyto částice, opatřené povlakem
insulinu, jsou pak	dále povlékány tukoví tým i látkami.

V patentu Spojených států amerických č. 4 849 4u5 z 18. července 1989 se popisují perorálně podávané prostředky s onsahem insulinu. Jde o dvoufázové prostředky v nichž obě fáze jsou vodné a udržují se oddělené koacervátovvm svstéaem.

V evropském oatentovém spisu č. 140 085 se popisuji tukoví té prostředkv s obsahem účinných látek, přičemž tuk v těchto prostředcích tvoří vesikuív.

V publikaci Shichi ri a kol. , Acta diabet. Lat- . 15.

175 az 183 se popisuji insulinové micely typu voda v olej i a olej ve vodě.

V patentu Spojených států amerických č. 4 784 84?

z 15. listopadu 1988 a č. 4 816 247 z 29. března 1989 se popisují farmaceutické prostředky μ co parenteralni podaní hydrofobních účinných látek ve formě emulze.

V japonské patentové přihlášce é. 5501732? se popisu emulze typu voda v oleji a olej ve vodě s obsahem insulinu pre ee ro rái ní podání

Podstata vynálezu

Předmětný vynález se týká farmaceutického prostředku jenoz podstata iva v tom. ze sestava z nuroerauizc

A) hvdro 5: 1n1 ťá ; ster aOv an;

(B) hydrofi lni fáze obsahuje biologicky účinný materiál, a (C) hydrofobní fáze obsahuje chylomikrony nebo materiál z něhož se chvlomikronv tvoří in vivo.

Uvedená hydrofilní fáze výhodně obsahuje rozpouštědlo mísiteiné s vodou. Hydrofobní fáze s výhodou obsahuje chvlomikronv vystačené ze séra člověka, vepře nebo skutu vinylovým polymerem.

V tomto farmaceutickém prostředku hydrofobní raze výhodné obsahuje materiál, který tvoří chylomikrony ve střevní sliznici, přičemž tento materiál obsahuje materiál vytvářející matrici chylomikronů, fosfoLrpid a iipofilní povrchové aktivní činidlo. Uvedený materiál vytvářející matrici chylom ikronů obsahuje výhodné cholesterol. Jako fosfolipid obsahuje tento farmaceutický prostředek výhodné lecitin, přičemž iipofilní povrchové aktivní činidlo vyhodr obsahuje mastné kvselinv obsahující 16 až 24 atomů uhlíku, ester i. f i kované ve formě esterů ulvcerolu.

Ve výhodném orovedení tento farmaceutický prostředek obsahuje ester cholesterolu. Rovněž výhodné obsahuje tento farmaceut i okt nrost^e/ek uoop-otein

Uvedená hvdrofobní fáze obsahuje ve výhodném p e rozpouštědlo mísiteiné s hydrořobni fází.

Kromě toho tento farmaceutický prostředek obsahuje výhodně hydrofilní povrchově aktivní činidlo s hodnotou hvdrofilné-lipofilní rovnováhy alespoň 17, přičemž tímto n y ú η) Γ i 1 π au po v rc no v e a .< 11 v n i m c ; r ί ; d em e v v n od n c j o· i . c t .i v lénu ΐ < o . nenos t e a r a t .

Podle dalšího výhodného provedení obsahuje tento farmaceutický prostředek Iipofilní povrchově aktivní činidlo jehož hodnota hvdrofilné-lipofi lni rovnováhy je maximálně 10, přičemž tímto iipofilním povrchové aktivním činidlem je glycerolmonooleát.

Dále tento farmaceutický prostředek obsahuje alespoň jednu složku ze skupiny zahrnující inhibitor proteázv, stabiLizátor biologicky účinného materiáLu. emuigační prostředek, stabilizační prostředek a/nebo p1 asti flkaéní prostředek a/nebo konzervační prostředek.

V konkrétním výhodném provedení tohoto farmaceutického prostředku hydrofobní fáze obsahuje cholesterol· v množství 0,5 n; až 5 % objemových, lecitin nebo jiný fusfolipid v množství 0,5 ho až 10 % objemových, lipoťiiní povrchové aktivní činidlo v množství 0,5 T až 95 % objemových, případně cholesterolester v množství až 5 u objemových, případně neesterifikovanou mastnou kyselinu v množství až 50 ro objemových a případně apoprotein v množství až - í objemová.

Výše uvedené biologicky úč ·':·<· mate”iá’ je < ·.' 1 ·.· likovlnové povahy, přičemž tento bioiogickv účinné ra:cr:al bsa~tije insulin, interferon-gamsa nebo ^; n ic rnr - z ,.-1 v cjvýhodněji ovšem tento biologicky účinný materiál obsaauje

Podle dalšího konkrétního výhodného proveden i iurmaceutického prostředku hydrofobní fáze obsahuje c z.,.'. e s t e r o i v množství O . 5 'ř az ' ; obj cm o v v c r., ice ! :z .:

n - o· j i ny i o s i o „ t z i u v množství 4 η a z „v a ob j emo\ z c z. . lipofilni povrchově aktivní činidlo v množství 50 % _až 95 h objemových, případně cholesterolester v množství až 5 -1 objemových, případně neesterifikovanou mastnou kyselinu v množství až 2 -l· objemová a případně apoprotein v množství až 4 'í objemová.

Biologicky účinný materiál obsahuje výhodně kale: c.mui nebo ervthropoietin. případné je tímto biologicky účinným materiálem kale i tónin lososa. Podle dalších vvhodnýcb. provedeni může být tímto biologicky účinným materiálen růstový hormon nebo sómato tropin. tkáňové aktivátor

Ί plasminogenu nebo faktor VIII, přičemž ještě výhodněji je tímto biologicky účinným materiálem je somatotropin vepře.

Podle dalšího výhodného provedení tohoto farmaceutického prostředku hydrofobní fáze obsahuje cholesterol v množství 0,5 7 až 5 % objemových, lecithin nebo jiný fosfolipid v množství 0,5 7 až 7 7· objemových,, lipofilní povrchové aktivní činidlo v množství 0,5 'c až 5 7 objemových, případně cholesterolester v množství až 5 v objemových, případně neesterifíkovanou mastnou kyselinu v množství až 44 ^pc objemová a případně apoprotein v množství až 4 % objemová.

Podle dalšího výhodného provedení tohoto farmaceutického prostředku hydrofobní fáze obsahuje cholesterol v množství 0,5 % až 5 7 objemových, lecithin nebo jiný fosfolipid v množství 0,5 % až 40 % objemových, lipofilní povrchové aktivní činidlo v množství 10 -7 až 70 objemových, případně objemových, případné množs tví až 5 7 ob v množství až 5 7 ob cholesterolester v množství až 5 7 neesterifi kovanou mastnou kyselinu e m o t v c h a □ r i p a u n c a j o o r o . e , a

Tento farmaceutický prostředek má výhodné pevnou formu a obsahuje pevnou nosičovou látku opatřenou povlakem tvořeným mikroemulzí, přičemž touto pevnou nosičovou látkou je ve výhodném provedení vápenatá sůl karboxvmethvlcelulozy. hvdroxypropylceluloza. alginát sodný, želatina, zesítěný poivvinylpyrroiidon. eruptivní rýže nebo polvstvren. Poule konkrétního výhodného provedení tento pevnv nosičovy materiái obsahuje vápenatou sůl karboxvmethvLee iu1ozv v množství 20 7o až óO % hmotnostních. kyselinu alginovou v množství 5 7c až 25 7 hmotnostních, želatinu v množství až 20 % hmotnostních, hydroxypropylcelulozu v množství 20 % až 60 % hmotnostních, a povrchově aktivní činidlo v množství 0,1 % až 20 % hmotnostních.

Uvedený pevný nosičovy materiál může mít výhodně nutriční hodnotu, přičemž ještě výhodněji, je tento pevný nosičovv materiál biikovinové povahy. Tento materiál biLkovinové povahy obsahuje výhodně prásek ze sojových bobů.

Farmaceutické prostředek podle vynálezu je ve výhodném provedení ve formě s enceroso I ventnim povlakem, přičemž rovněž vvbodné má nevnnu formu a enremsn1 ventni ochrannv o <' ' a < ’ ·,— - ' - o r o n t t. i a t e m Π v C r o rp r o ρ \ . m e t. n v i c e a i o z v .

tento ianacctíícky prostrecek múze nyt nonet I ve tor mé kapsre. přičemž vnější vrstva kapsie onsánuje tvrdou želatinu. Tato vnější vrstva z tvrdé želatiny je výhodné opatřena enterosolventnim povlakem ťtalátu hvdroxypropy1 methyl celulozy.

L*o rozsanu z neumet neuč vvr,ái«ízu rovněž na.cz; postuo přípravy želntíncve kapsle opatřené enze roso i vez : nim povlakem obsahující farmaceutickou formulaci podle některého z výše uvedených provedení, při kterém se nejprve na kaps 1 i. uloží povLak z materiálu schopného chránit žeLatinovou vrstvu kapsle od nepříznivých účinků methylenchloridu, načež se takto chráněná kapsle opatří povlakem ftalátu hvdroxypropyImethyLcelulozy za použití roztoku tohoto ftalátu hyd roxypropy ime thy lce lulozy v methy lench i. o r i du .

Ve výhodném provedení tohoto postupu prvn: ochranné povlak obsahuje směs polyvinylpytrolidonu a nydroxypropyImethy1celu 1ozy.

β » « ·

Do rozsahu předmětného vynálezu náleží rovněž postup přípravy perorálně nebo rektálně přijatelného prostředku podle některého z výše uvedených provedení, přičemž tento postup zahrnuje ;

(a) rychlé smíchání biologicky účinného materiálu ve vhodném hydrofilnim rozpouštědle s hydrofobní íázi. která obsahuje lipofilní povrchové aktivní činidlo, a případné jeden nebo více následujících stupňů :

(b) přidání hydrofilní povrchově aktivní látky a další rychlé promísení, (c) vedení této směsi mikrofluidizačním zařízením.

(d) povlečen; pevného nosičovéno materiálu tc··.·, t·.; formulací, a lei granulovaní povlečeného pevného nos 1 óc. ého materiálu.

Tento postup výhodně zahrnuje stupeň (b), ve kterém se získaná směs nechá projít celkem třikrát tímto mikrofluidizačním zařízením.

y a oc ne r a v n e a tento postup zaa r n uj e stupe n (C i . v v? kterém se pevný nosičový materiál opatří povlakem rozprašováním, přičemž nanášení povlaku rozprašováním se ve výhodném provedení provádí ve fluidní vrstvě. Použitý fluídizační plyn se výhodně zahřívá v případě, že teplota fluidní vrstvy klesne pod 24 ”C a ochlazuje se v případe, že teplota fluidní vrstvy vystoupí nad 34 ’C. Toto povlékání rozprašovánim se výhodné provádí při teploto 29 = 5 ^JC. Rovněž je výhodné, jestliže se toto povlékání rozprašovánin provádí přerušované.

Podle dalšího výhodného provedení zahrnuje tento postup stupeň (d) . ve kterém se povlečené částice nosičového materiálu granulují. Dalším výhodným provedením je postup, který zahrnuje stupeň (d), ve kterém se povlečené částice nosičového materiálu opatří enterosolventním povlakem.

Předmětem vynálezu je tedy farmaceutický prostředek, který má Lepší vlastnost; i rez až dosud známé farmaceutické prostředky, a který je možno podávat perorálně nebo rektálně. Bylo totiž neočekávaně zjištěno, že bílkovinné látky, které až dosud bylo možno podávat pouze parenterálně je možno podávat perorálně nebo rektálně jako složku

Η ΌΛΐ 11 ή 7 f, h n c V -r v τ' ςρ ς rji vn τ rn+’nbn i +* η v H V Γ r * r ¹ nebo vytvářejí na okrajích sliznic ír vivo. Účinná látka se při spojení s těmito materiál·; stává b i o losí i.ckv dostupnou při stejné biologické účinnosti, přičemž nékdv je dostupnost účinného materiálu ještě zvýšena. Přesto že příčina těch· to účinků je zatím nejasná, dochází patrně k tomu, že biologicky účinné látky v případě podání ve spojeni s eny lom i.k rony nebo jej ích součástmi jsou cíleně ořivúdénv λ ’· ; um a m r o v : ; um s t r e v z. : stě n v , ; · i_: .< a u s e d os t a ''; i ¹ ; -;¹' tm i :;i co κ re' reetste.

Předmětem vynálezu je tedy farmaceutický prostředek, sestávající z mikroemulze, která obsahuje hydrofilní. fázi. a hydroťobní fázi, přičemž (A) hydrofilní fáze je dispergována v hydrofobní fázi, (B) hydrofilní fáze obsahuje biologicky aktivní materiál a (Cj hydroťobní fáze obsahuje chy[omikrony nebo materiál, z in vivo. Hydrofilní fáze může kompatibilní rozpouštědlo pro něhož se tyto útvarv vytvá obsah ovar fvz i o 1 oz i ckv biolouíckv účinnv materiál nap rí k Lad vodu.

Vynález se xedv týká farmaceutického prostředku pro perorální nebo rektální, podání s obsahem biologicky účinného materiálu, sestávající z mikroemulze typu voda v oleji, přičemž vodná nebo hydrofilní fáze emulze obsahuje biologicky účinný materiál a olejová nebo hydrofobní fáze obsahuje chylomikrony nebo materiál, z něhož se tyto útvary mohou vytvářet ve střední sliznicí po podání tohoto p rostředku.

Biologicky účinný materiál ve farmaceutických prostředcích nodle vynálezu je vstřebáván. Výhodné jsou nrtstředk’. oro perorální podání, v některých případech však mize být vhodné také použití prostředků pro rektální podání.

Farmaceutické prostředky podle vynalezu se tedy zásadné lisí od svrchu popsaných známých prostředků.

V mezinárodní zveřejněné patentové přihlášce VO č. 8701035 se sice popisuje, ze obsažené pseudomicelv jsou podobné přírodním chylomikronům, avšak prostředek není možno podávat perorá! r.ě. Účinnou látku není možno perorálne podávat z toho o .. , > o w. . .. c by ne o ·. . r ; o. oji . cxt os l u n na t ρ r r ρau e perorálního podáni vzhledem k nepřítomnosti povrchové aktivní látky s nízkou hodnotou HLB. Pevné prostředky podle zveřejněné mezinárodní patentové přihlášky VO 8705505 nevytváří vstřebatelné chylomikrony z téhož důvodu, přičemž účinná látka je v tomto případě patrné vstřebávána pinocytosou. Prostředky z známé z patentu Spojených stati amerických č. 4 8-9 405 mají vodnou povahu a nejde o skutečné dvoufázové systémy, sestávající například z oleje a vody, takže povaha těchto prostředků je zcela odlišná. Žádný z dosud známých prostředků nepopisuje možnost podáváni, nebo tvorby útvarů typu chyl umikronů.

2

Pud pojmem 'bi o Logicky účinný materiál se rozumí farmaceuticky účinné bílkovinné materiály zej mé na Může jít o materiály, které jsou čistými bii kov i námi nebo o materiály, které bílkovinu obsahují, může například jit o glykoprotein, který obsahuje jak bílkovinu, tuk zbytky cukru. Tímto materiálem může být materiáL použité’, v lidském nebo veterinárním lékařství k Léčbě nebo různých onemocnění nebo jejích příznaků, nebo může o materiál použitelný kosmeticky nebo diagnosticky Příkladem biologických materiálů bílkovinné povahy p r o f y i a .·< i j í t které bv ’ ra ι Λ i * ci r pro xrora^?.: ze.<zí; o z ’ poc·.·.:.:. ^οωο’,: rire hormon v. například insulin, kale i tónin a růstové hormon, a to Li.dskcr.o zeno z i voč : šneno u'/o i.: c , sem : s\n ~ e t ; o < v ne to úplné syntetický, dále erythropoetin. aktivátory plasminogenu a jejich, prekurzory jako t-PA. urokmáza, prourokináza a streptokináza, interferony včetně lidského interferonu a, interleukiny včetně IL-1, IL-2, IL-5. IL-4 a IL-5 a krevní faktorv včetně faktoru Vlil.

i i U S - 1J zl p cl w i i IC i .CCA i ii - uj molekulových rozměrů biologicky schopných formulování do těchto

C zZcici nc Z V t tlÓ t.. i c ne X U ίΊ \ účinných materiálů, farmaceutických prostředků.

je z uvedených příkladů zřejmé, tohoto typu jsou zvláště vhodné ze farmaceutické prostředky pro podávání makromolekulárnicn látek

Mo iekuiová hmoCnost téc 1 makromolekul může by než 1000 nebo vvšš: než 5000.

pricenz muže byt rovněž vyšší než 10 000 nebo i vyšší, než ls 00 0. I když se má za to. že hydrofi Lni nebo hvdrofobni (1ipofilni) povaha biologicky účinného materiálu není kritickou hodnotou, umožňuje vynález zvláště podávání hydrofilnich molekul, jako jsou insulin, kalcitónin (zvlastc kalcitonin lososa), dále růstové hormony nebo somatotrouiny. zvláště somatotropin vepře, přičemž tyto látky, zejména kalcitonin lososa jsou tak hydrofilní, že jsou hvgroskopické.

Množství biologicky účinného materiálu v uvedených farmaceutických prostředcích poule vynálezu bude samozřejmé záviset na povaze tohoto materiálu, přičemž toto množství je takové abv z praktického hlediska bylo podávání uvedených roztoků výhodné. Měly by tedy farmaceutické prostředky tohoto typu obsahovat 1 gg, 10 gg. 0,1 mg nebo 1 mg/litr až 1, 10 nebo 100 g/litr.

Mikroemulze jako takové jsou samy o sobě známé, ze Oiena se jich používá pro formulování takových jednoduchých organických molekul jako jsou herbicidy. Stejné jako makroemulze mají 1 mikroemulze dvě fáze, a to hydrofilní fázi a hydrofobní nebo lipofilní fází. Je zřejmé, že termínem hydrofilní fáze se v textu předmětného vynalezu nemíní ta skutečnost, že v této fázi je výlučně přítomna voda a ostatní složky nejsou přítomny, spise se tis mini to, že tato fuze je prosté hydrofilní. Obdobné se pod pojmem hydrofobní fáze nebo nevodná fáze nerozumí stav, při němž je přítomen pouze olej. tato fáze může ovšem ve skutečnosti obsahovat jakýkoliv uhlovodík nazývaný olej, přičemž je tato fáze obecně hydrofobní. Obě fáze jsou však v podstatě kapalné.

Charakteristickými vlastnostmi mikroemulze jsou rozměr kapek a zvýšená stálost. Mikroemulze mají kapky se středním průměrem obvykle nižším než 10 gm a často nižším než 1 nebo 2 gm . Ve skutečnosti mají některé mikroemulze střední průměr kapex 200 nm nebo nižší. Pod pojmem mikroemule se v textu předmětného vynálezu rozumí jakýkoliv dostatečné stály dvoufázový svsxém. v němž je jedna fáze dispergována ve druhé fázi. Některé dvoufázové systémy, často označované jako emulze nebo makroemulze budou tedy spadat pod pojem mikroemu1zu ve svrchu uvedeném významu. Průměr kapek ve v podstatě diskontinuální dispergované fázi, může byt menši než 2 um. Průměr kapek je možno měřit skanovac ím elektronovým mikroskopem, světelným mikroskopem ve fázovém kontrastu, měřením vodivosti, laserem nebo jiným vhodným způsobem. Pod pojmem kapka se rozumí, útvar, který vytváří diskontinuální fázi.

Stah:¹, i t a m k reenu lze i o prokázána skutečnost ! . ze tatí' mikroemuize nemá tendenci k rozdělovaní na dvě fáze '. případě stáni. Stálost je ' dostatečná v př-uadé. že umožňuje další zpracování v případě potřeby a/nebo přijatelnou dobu skladování. Mimoto mohou být některé mikroemulze průhledné nebo transparentní a často mají alespoň nepatrné zabarvení.

Objemoví perně o f i i n i.

.V ίΪ ·»' N. LODvykle v rozmezí 0,i ; 1 až Ni : 1, typicky 0,5 ; 1 až 2 : 1.

Hydrofilní fáze může obsahovat rozpouštědlo, misitelnc s vodou, například k usnadnění zpracováni. Múze jít zejména o ethanol nebo jiné vhodné jednoduché organické rozpouštědlo. Povaha tohoto rozpouštědla bude záviset na povaze účinné složky. Hydrofilní fází může být směs vody a rozpouštědla, například v objemových poměrech 0,5 : 1 až i

Ve výše uvedeném textu byLo jlž zmiňováno, že hydrofobní fáze obsahuje chvlomikrony nebo materiál schopný vytvořit chylomikrony ve střevní sliznicí. Chylomikrony se v přírodě vyskytují jako malé částice, které převážné obsahují tuk. obvykle přítomný v krevní plazmě, zvláště po vstřebává.'.; tukovítých jídel. Každý z chylomikronů je možno považovat za biikovino-iipídový komplex, jehož hlavni lipluová složka se skládá z trigiyceridú s hustotou v rozmezí 0,95 až 1,006 g/cm^J a s hodnotou flotace při ultraodstředění více než 400. Tato složka tedy obsahuje 80 až 90 % monoglyceridů diglyceridů a trigiyceridú, zvláště 85 až 88 % monoglvceridů, diglyceridů a trigiyceridú. 5 až fosfolioidů. zvláště 6 až 9 % fosfolÍDidů. 1 až 3 % es re

-í* ** ;s te.ru cnolestero volnvch mastr.vch kvseiin. zvláště 1 T volnvch mastnvch .nu. zv taste raené ne;

Z bílkovinných složek jde o apoproteiny. zejména apoprocein; A. B. C a E. Dále je třeba uvést, že k vytvoření chylomikronů ve střevě není nutné dodat zevně všechny složky, protože zdrojem některých z uvedených složek může bvt dodáván vlastním organismem.

čny.omikrony se uvort ve stiznici strč vat v pruuc.iu vstřebávání trigiyceridú u živočichů. Po tráveni, a hydrolýze mastných kyselin na monoglyceridy a po jejich interakci se žlučí za vzniku smíšených micel difundují tyto mastné kyseliny a monoglyceridy do sliznice, kde se mastné kyseliny a monoglyceridy, odvozené od trigiyceridú s dlouhvm řetězcem, reesterifi kují na triglvceridv, které se dostávají do interakce s cholesteroiem a s fosfol. ipidy . přičemž obé tyto látky mohou pocházet ze vstřebávané potravy nebo mohou byt nové syntetizovány. Výsledné útvarv kulovité povahv jsou povlekány bílkovinným povlakem, převážné apoprotetnem B za vzniku chylomikronů. Estery cholesterolů nebo cholesterol pravděpodobně působí jako matrice složky chylomikronů. Chylomikrony vylučovány lymfatickými cévami do oběhového krevního systému.

pro jíně nebílkovinné takto obejdou játra a jsou ductus thoracicus a jim do

Chylomikrony je možno vysrážet z Lidského, vepřového nebo hovězího séra vinylovýmí polymery, například polyvinvlpyrrolidonem (PVP), extrahovány z lyiatové kapaliny v ductus thoracicus nebo je možr.o je připravit synteticky. Například při. přípravě z čerstvého i iuského vepřového nebo hovězího séra se přidá vždy k 10 mililitrů čerstvého séra qlpsnnň i Os ςττ-řirnn chloridu sodného a 2.5 mililitru PVP minutu. Výsledný supernatant obsahuje komplex po Ly v i ny 1 py r ro I. í donu a ehy lom i k r onu .

Chylomikrony je možno získat také z an.es tet izovanýoh hladovějících vepřů tak, že se zavede kanyla do žaludku a do průdušnice v celkové anestesi a pak se zavede kanyla do ductus thorac iciis no 1 ye l hy lenovým kazetrem. Žaludeční sondou se Oi' z', a ί o o v a z v : e t e o r ; v ad i _ r- , o r am u s m e tam. a z. z o e

r.ootny a ivmta se pa.< ocení za pri tep..ote 4 a oo- nudou přičemž se do žil vstřikuje fyziologický roztok chloridu sodného. Po odebírání lymfy 12 až 13 hodin tímto způsobem se lymfa zředí na dvojnásobný objem fyziologickým roztokem chloridu sodného a pak se odstřeďuje 3 hodiny při teplotě ³C a při 25 000 g. K supernatar.ru s obsahem chylomikronů se přidá poloviny původního objemu fyziologického roztoku chloridu sodného a směs se udržuje do použít: při teplotě 4 ³C. Tento postup je modifikací postupu podLe publikace Sagami. a kol. . Protein, \iicleic dcid. Entvmes f.lao. > 10.

3. 1965.

Jako další alternativa při výrobě ony lom i k ronil přichází v úvahu postup, při němž hydrofóbní fáze múze obsahovat materiál, z něhož se chylomíkronv vytváří ve střevní sliznicí. Obecně se může jednat o následující materiál v:

- cholesterol nebo jakýkoliv jiný materiál, který vytváří matrici chy1omikronů,

- lecithin nebo jakýkoliv jiný použitelný fosfolípid a

- lipofllní povrchově aktivní látka, například mastná kyselina s dlouhým řetězcem obsahující ló až 24 atomů uhlíku, nasycená nebo nenasycená, popřípadě ester ifikovaná glvcerolem, může se tedy jednat o monoglycerid, diglycerid nebo t r i givcer id.

Připadnou další složkou může být vhodný ester cholesterolu, například vytvořený z mastné kyseliny s dlouhým řetězcem. Kromě lecitinu (triviální název pro ťosřatidylchoiin) je možno užít další fosfatidvlových sloučenin, například fosfatidylethanolamin (cephalin), fosfatidvIserin nebo fosfatidvlinosítol. Další možnou látkou pro toto použití 'Sít fosfatidyIzivecro lově deriváte.

nap, i K. Lad samot ny .ostatidyigiyceroi , caie

3’-0-lvsyIfosfatidyiglycerol a difosfátídylglycerol (cardiolipin) . Je samozřejmé, že je možno použít také směsi fosfolipidů. 2 lipofilních povrchově aktivních látek je výhodné použít mastné kyseliny nebo kyseliny popřípadě esterifikované za vzniku glyceridů. V tomto případě se je s výhodou o nasycené nebo nenasycené kyseliny obsahujíc: až _ — a. omu u. a í. j. . j ¹ jsou ηαρ r ι λ j,au. v : s e i i n a o r e j o v a . linolova, linolenová nebo některé daLší vhodné kyseliny. Přesto že je možno přidat k materiáLu pro tvorbu chylomikronů apoproteiny, jejich přítomnost není nezbvtna Chylomikrony se mohou vytvářet tn \'Ívd 1 kdvž nejsou v « apoprotelny k materiálu pro tvorbu chylomikronů přidávány. Přesto, že tuto skutečnost prozatím nelze s definitivní platností vysvětlit, je pravděpodobné, že apoproteiny jsou bud’ již připraveny nebo nově syntetizovány v případě přítomnosti materiálu, z něhož se mohou tvořit ehyLomíkrony

To, že prostředek, sestaveny podle vynálezu obsahuje ve své hydrofobní fázi materiál schopný tvořit po podání ve střevní sliznici cnvlomikrony, je možno stanovit snadno jednoduchým zpusober

Postupuje se tak, ze se prostrcdci zavede do dvanácterníku vepře a současně se sledují hladiny insulinu nebo iiného biologicky aktivního materiálu v Ivmťé uortální krvi a periferní žilní krvi.. Statistický význam mají zvýšené hladiny insulinu v Lymfě a nikoliv v portál ta krví. čimž se potvrzuj. ' že materiál byl. vstřebán přes lymfatický systém a nikoliv pres portální oběh. Hladina insulinu v lymfě může být dvakrát, pětkrát, desetkrát, padesátkrát nebo až stokrát vyšší než jeho hladina v portální oběhu. Podrobnější vysvětleni bude ještě podáno v příkladové části přihlášky, postup je možno provádět oresne oodie uvedeneno coutsu neoo

DUdc 30 v e o v s r u z n v mi m o d i. f i k tik, Ů- ..l .1 .

Hydrofobní fáze, schopná tvorby chylomikronů ve střevní sliznici, může, jak již bylo uvedeno, obsahovat základní složky minimálně následující složky:

- cholesterol nebo jakýkoliv jiný materiál, který je schopen vytvářet matrici chylomikronů, ’ ' řusřolioiJ ,ec 11 i n ne ta jakýkoliv jiný použite

- lipofilní povrchově aktivní Látka

Zásadně existují tři cesty, jimiž mohou být materiál v s t rc bávánv střevní stěnou. Male hvdro íi lni. v e v od é rozpustné chemické látky jako cukry jsou vstřebávány přímo střevní sliznicí, přenášeny do kapilárního oběhu a pak do portální žíly. Lipidy, jakož i lipofilní látky se zásadně mohou vstřebávat dvěma odlišnými způsoby. Mastné kyseliny, které mají poměrně krátké uhlíkové řetězce, například o dvou až šesti nebo osmi uhlíkových atomech, se mohou vstřebávat přímo působením enzymů a žlučových soli nebo pankreatieké lipázy. Takto vstřebané mastné kyseliny se dostávají do kapilárního krevního oběhu a do portální žíly. Lipidy a mastné kyseliny, které mají delší řetězce, například kyselina olejová a dioleátv a trioleátv glycerolu. stejné jako cholesterol a fosfolipídy se vstřebávají střevní sliznicí mechanismem, který až dosud není zcela nejasněn. Jakmile se však tyto látky nacházejí ve střevní sliznicí. účastní se tvorby chvlomikronú a v této formě jsou přiváděny do iyraťy a pak do ductus zhoracícus a nakonec do krevního obé r.u.

V dalším popisu budou uvedeny obecně použitelná a výhodná hmotnostní množství složek materiálu, které v y t v a r i o n y 1 o m i .< r o n v z a p. · e d p o x l a c u . že cč .< o v e mni; z > t v j neprcxroči 100 ě. Muže ji: o hmotnostní nebo objemová procenta, v některých případech o množství v gramech/100 mililitrů.

látka	š i r š í rozmez í	výhod né rozmez l
cholesterol (nebo j iná matríce)	0,1 - 99,9	0,5 - 5
lecithin (nebo jiný fosfoiipid)	0.1 - 99.9	0,5 - 10
lipofilní povrchově aktivní činidlo	0.1 - 99,9	0,5 - 95
ester cholesterolu	0 - 10	0 - 5
n e e s t e r i f i k o vané mastné kyseliny	0 75	0 - 50
apoprotein	0 - 10	0 - 4

Podle předrnělněho vynálezu bylo zjištěno, že v těchto širších výhodných rozmezích může mít hydrofobní fáze určité výhodné složení, které je charakteristické pro některé biologicky aktivní materiály. Například v případě insulinu (a také v případě interferonů. například v případě Lidských interferonú beta a gama) jsou výhodná následující užší rozmezí ;

látka širší rozmezí výhodné rozmezí op t i má ini hodnota cholesterol (nebo j i ná matr i ce)

0,5 - 5 lecitin (nebo jiný fosfolipid)

- 10 lipofilní povrchově aktivní činidlo

- 95

- 90 ester cholesterolu neesterifikované mastné kvselinv apoprote in

Pro kalcitonin lososa (a také pro erythropoetin), jsou výhodná následující rozmezí:

7

l.átka širší rozmezí výhodné rozmez i opr imáln í hodnota cholesterol (nebo 0,5 - o j iná matrice) lecitin (nebo jiný 0,5 - 7 i os:o iipiu i

1,5-4

1,5 - 4 i dofi Lni oovrchove 0.? - ?

akt:vní činidlo ester cholesterolu 0-7 neesterifi kované 0-45 mastné kyseliny a p o p r o t e i n 0-4

- 55

2,7 , 5

2.4

l)

V případě somatotrop inu vepře (a také v případé aktivátoru plasminogenu z tkání a faktoru Vlil) jsou výhodná následující rozmezí;

látka	širší rozmez i	výhodné rozmezí	optimá1n í hodnota
choiesterol (nebo j iná matrice)	0,5 - 5	0,5 - 2	1
lecitin (nebo jiný fosfolipid)	5 - 40	10 - 25	ló
lipofilní povrchově aktivní činidlo	10 - 70	20 - 45	31
ester cholesterolu	0 - 5	0 - 1	0
nees ter i f i kované mastné kyseliny	0 - 5	0 - 1	0
apoprotein	0 - 5	0 - 1	0

K usnadnění zpracování může prostředek podle předmětného vynálezu obsahovat ještě malé množství organického rozpouštědla, mísitelného s hydrofobní fází. Povaha tohoto rozpouštědla bude záviset na dalších složkách. Často je výhodný ethanol. Množství tohoto rozpouštědla se může pohybovat například v rozmezí 5 aá 50 k oojemových. vztaženo na objem olejové fáze.

K vytvoření mikroemuizi je někdy zapotřebí použít dvou různých povrchově aktivních činidel·, z nichž jedno je hydrofilní a má vysokou hodnotu hydrofi lne -1ipofilní rovnováhy (HLB) a druhé je lipofilnéjší a jeho hodnota HLB je nízká. Hodnota HLB znamená vlastně podíl hydrofi Lnich skupin povrchově aktivní látky, vyjádřeny jako procenta hmotnostní moLekuly povrchově aktivní látky, a vydělený pěti. Úplné hydrofilní molekula, například po 1yethyLeng lýko má tedy teoreticky maximální hodnotu HLB přibližné 20.

Hvdrofilni povrchově aktivní činidla, v případe že se používají při vvrobě uvedených prostředků mají velmi vysoko hodnotu HLB alespoň 17, s výhodou blížící se hodnotě 20. Lipofilní povrchově aktivní činidla, použitá v předmětného vynálezu s nízkou hodnotou HLB mají tuto hodnotu například nižší než 10. Ve výhodném provedeni mají tyto lipofilní povrchové aktivní Látky hodnotu HLB nižší než 7 nebo dekore nižší než 4.

Jako obecné vodítko je možno uvést to, že je výhodné, aby každé z použitých povrchově aktivních činidel bylo voleno ze skupiny povrchové aktivních látek, označovaných jako an iontové nebo, r.etontové povrchově aktivní lutkv. Tvto p O V f CRGVC či 1< ΐ L V Π. í l cl Z Λ. ú JSOU Z V i LIS Σ é V ΠΟZ Z.C V č¹ farmaceutických systémech pro jejich dobrou kompatib1 i tu, stabilitu a prakticky nulovou toxicitu. Jako příklad povrchové aktivních látek, obecně vhodných pro použití ve výše uvedených prostředcích podle vynálezu, je možno uvést například mastné kyseliny s dlouhým řetězcem obsahujícím 16 až 24 atomů uhlíku, například kyselinu palmitovou. stearovou a olejovou, dále estery těchto kyselin, například palmitác sodný, stearát sodný a oleát sodný, dále laurv l.sul fát sodný, polyethv leng Lykol. . alkvletberv polyethylenglykolů. estery mtistnvch kyselin s polyethvlenglykolem, například monosrcarat nebo disteurác polyethylenglvkolu, propyLenglykol, estery mastných kyselin s propylenglvkolem, například propylenglykol monostearát, glycerol, monoglyceridy nebo polyglyceridy mastných kyselin, například glycerylmonostearát, dále estery, ethery a aminy polyoxyethylen-mastných kyselin, například polyoxyethylen mono- a distearát, polyoxylaurylether, polyoxyethylensorbi ranové estery, například polyoxyethylensorbitanmonolaurát, -monopalmi tát,

-monostearát nebo -monooleát, dále polyoxyethvlenalkyIfenoly a alkylfenvlethery, polyoxyethylen-ricinový olej. estery mastných kyselin se sorbitaném, polvsorbáty, stearylamin. triethylanololeát, rostlinné oleje, například olej ze sezanovýeh semen nebo kukuřičný olej, cholesterol a tragakant.

Zvolenými povrchově aktivními látkami budou samozřejmé taková povrchově aktivní činidla, která se nacházejí v lékopise mezi povrchově aktivními látkami povoLenými pro farmaceutické použití a nají příslušné nízké hodnoty LD^q. Dále je uvedena řada příkladů povrchově aktivních látek spolu s jejich hodnotami HLB, a pokud jsou známy, jsou uvedeny také hodnoty LD^q.

« * * ' · * · » * · * • · · n

Tabulka

Povrchové aktivní látky s vysokou hodnotou HLE sloučenina HLE LD^q ÍSAg)

PoLyethvlenglykolové estery:

po.lyethy lenglvkolmonostearát 19 , 1

Polyoxvethy1ováné glykolmonoe therv:

poiyoxyethylen (25J iaury:- 17,0 9 e E h c r

Po lyoxyeťny iova.né mastné kyseliny:

POE	(40) laurová kyselina	17,9
POE	(100) laurová kyselina	19,1
POE	(40) olejová kyselina	17,4
POE	(100) olejová kyselina	18,8
POE	(40) stearová kyselina	17,8
POE	(50) stearová kyselina	17 . 9	>25
POE	(100) stearová kyselina	18 . 8	2 5

POE = polyoxyerhylen

Tabulka (pokračování)

Povrchové aktivní látky s nízkou hodnotou HLB sloučenina HLB ED^q ¹ g/ <g)

Estery glyceroLu:

glycerolmonooleát 3.8

Polyoxyethyiované glykolmonoethety:

POE	í4)	lauryl ether	9 , 5	'-ji
POE	(2)	četylether	5 , 3
POE	(2)	s tearylether	4,9	>25
POE	( 2)	oleylethe r	4.9	25

Poloxyethylované mastné kyseliny:

POE	(4)	laurová	kysellna	9,3
POE	(4.)	olej ová	kvselina	3 , 7
POE	í-0	s tcarova	kvseiina

8

Tabulka (pokračováni)

Povrchově aktivní látky s nízkou hodnotou HLB s Loučenina

HLB LD

Esterv mastnvch kvselin se sorbitanern sorhi tanmonolaurát sorb i tanmonopaimi tát >16 soroitautristeara sorb i tanmonooLeát >40 sorhi tanseskvioleát sorb i. ran trio Leá' so r o : . a η rn o n o i s o s te;

PoLyoxyethy1 ovane estery mastných kyselin se sorbitanern

POE (4) sorbitanmonostearát >40

POE (5> sorbitanmonooleát

10,0

Tabulka (pokračování)

Povrchově aktivní látky s nízkou hodnotou HLB sloučenina HLB LD-θ (g/kg)

Poiyoxyethyiovaný ricínový oiej:

POE (10) ricinový olej 6,3

POE (10) hydrogenovaný ricinový olej 6,3 ke.o xane rv;

	1 i	DQ P	; 1 7 j	í L-t2 i	s
POE	(4)	- POP	(23)	(Lól)	3
POE	(101	- POP	(23)	(L62)	7
POE	( 2“ i	- POP	(23)	(264)	7
POE	(6)	- POP	(30)	(LSI)	2
POE	(19)	- POP	(37)	(L92)	5,5
POE	(3)	- POP	(43)	(L10I)	1
POE	i 3 2)	- POP	(43)	( P10 3 )	9
POE	(10 )	- POP	( 53 )	(L121)	0,5

♦ »

Je třeba uvést, že při výrobě uvedených farmaceutických prostředků je často možno použít směs povrchově aktivních látek místo jediného povrchově aktivního činidla. Například místo jednoho hydrofilního povrchové aktivního činidla je možno užít směs dvou nebo většího počtu relativně hvdrofilních povrchově aktivních látek, přičemž ovšem účinná hodnota HLB v této směsi by měla být vyšší než 17. Tímto termínem účinná hodnota HLB se mini to. že hydrof i lné-1. ipof i in í rovnováha směsi povrchově aktivních látek má byt ekvivalentní hodnotě pro jedinou povrchové aktivní látku s hodnotu HLB vyšší než 17. Podobné je možno

Ul )'J v cl Λ _ l. V · 5

Lh LUL· i U v .Ϊ, C ÚU · V (l.\ L X V Π Ϊ » & L X. 7 , P i. 1 C C i a Z V L O ΓI i í. 1.3 pí 1 p é.l ú U mé : a být účinná hodnota HLB této směsí Iipofilních rubové aktivni.cn. látek nižší než 10.

Výběr použitého množství povrchové aktivní Látky muže provést každý odborník pracující v daném oboru. Je zřejmé, že přesné optimální množství, bude v každém jednotlivém případě velmi, záviset na povaze použitých povrchové u.<t i v r. i cn látek a také p.a povaze ostatních složek. Nicméně, jaxo obecné pravidlo je možno uvést, že množství hydroťtLn· povrchově aktivní látky se v případě jeho použití bude obvykle pohybovat v rozmezí 0,1 až 50 gramů/litr, s výhodou 0.t až 2? gramů/litr. optimálně v rozmezí od 1 až 10 gramů/litr, vztaženo na celkový objem výsledného prostředku. Množství lipofilní povrchově aktivní látky již bylo podrobněji diskutováno výše při vysvětlování složení olejové táze míkroemulze. Tento typ povrchově aktivní látky je obvykle přítomen v množství 0,1 až 100 gramů/litr. s vvhodou v rozmezí od 0,5 až 50 gramů/litr. přičemž optimální rozmezí je 2 až 25 gramů/litr, přičemž uvedené hodnoty jsou opět vztaženy na celkový objem výsledného prostředku.

Obvykle není nezbytné nutné, aby prostředek obsahoval ještě další složky, avšak v řade případů je jejich přítomnost užitečná. Jednou z dalších sLožek, jejichž přítomnost je často vysoce žádoucí je inhibitor proteázy, a to jako jediná sloučenina nebo jako směs většího počtu jednotlivých inhibitorů, inhibitory proteázy, ktere je možno v tomto případě použít, je možno rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou inhibitory proteázy. které omezují nebo brání rozštěpení biologicky aktivního materiálu v případě, že tento materiál je bílkovinné povahy. Tvto inhibitory proteázy působí inhibici proteolytíckých enzymů v žaludečním a střevním systému, například trypsinu, chymotryps;nu a karboxypeptídázv. V případě insulinu je inhibitorem proteázy obvykle inhibitor ze skupiny enzymů nazývaných insulinázv, tato skupina zahrnuje také enzymy trans-sulfatázy. Vhodným zdrojem inhibitoru trypsinu může být materiál, extrahovaný ze sojových bobů nebo vaječného bilku (ovomukoid). V případě, že prostředek má obsahovat apoprotein, je žádoucí přidat inhibitor proteázy ke sníženi degradace apooroteinu před jeho stykem se střevní sliznic;. Obecně řečeno, je možno užít podobné inhibitory proteázy jako v případě ochrany bílkovinných biologicky účinných materiálů, takže jediná proteáza může splňovat obé funkce. Množství použitého inhibitoru proteázy může stanovit každý odborník zběhlý v daném oboru, obvykle se užívá množství až 0.1 gramu/100 mililitrů nebo až 0,5 gramu/100 mililitrů.

Další případnou složkou je stabilizátor biologicky účinného materiálu. Povaha tohoto stabilizátoru bude v případě jeho použití záviset na povaze samotného biologicky aktivního materiálu. Existuje například ceLá řada dobře definovaných stabilizátorů insulinu, které je možno s výhodou použít v prostředcích s obsahem insulinu podle vynálezu. Jako příklad je možno uvést hydroxypropylce 1. u Lózu (HPC), vápenaté soli a citráty. Je známo, že vápník nejen stabilizuje insulin, ale má také další příznivý účinek na zvýšení porozitv buněčných membrán, takže usnadňuje vstup účinné látky do buněk střevní stěny. Množství použitého stabilizátoru opět závisí na povaze biologicky aktivní Látky, Volba množství tohoto stabilizátoru bude spadat do kompetence odborníka zběhlého v tomto oboru, přičemž obvykl se používá množství 1 až 2 gramy/100 mililitrů.

j a χ lz_ b y i o , v t, e l , o . . .i u e v ne v _t e i v c n pputic t π o, _ požadováno přidávat emuigační prostředky, přičemž se může jeana: o oéžné enu:gatory, utere jsou používány pri vyroi makroemulzi. Některé z těchto emulgátorů i sou povrchové aktivní látky, avšak povrchové aktivní látkv používané k tomuto účelu nejsou omezena hodnotou HLB. Vhodnými emulgátory jsou například cholesterol, kyselina stearová. stearan sodný, kyselina palmitová, palmitát sodný, kyselina olejová, oleát sodný, giyceryImonostearát polvoxyethv!en (t? stearát, polvoxyethylen (40) stearát, poLysorbat <20), polysorbát (40), polysorbát (60), polysorbát (80), propylenglvkoldiacetát a propvlenglykolmonostearát.

Množství emulgaéních prostředků má bvt takové, aby napomáhalo vzniku stále mikroemulze. Přesné množství může stanovit každý odborník zběhlý v daném oboru, přičemž obvykle se tato latia. používá v množství 0 až 10 gramů/100 mililitrů, například 0.1 až 5 gramů/100 mililitrů

V případě potřeby je možno použit při výrobě prostředků podle vynálezu jeden nebo větší počet stabilizátorů a/nebo pláštifikátorů (neboli zvláčňovade1) ke snadnému získání těchto farmaceutických prostředků nebo pro jeho větší stálost při skladování. Jak již bylo uvedeno, mikroemulze se za běžných podmínek při delším stání nerozděluji na své složky, avšalc v některých případech může být zapotřebí zajistit ještě vyšší stálost. Jako stabilizátor a/nebo plastifikátor je možno použít dextrin, akaciovou pryž, karboxypolymethylen a koloidní hydroxid hlinitý. Uvedené Látky mohou být použity v množství až do 10 gramů/100 mililitrů, s výhodou v rozmezí 0,5 až 6.5 gramu/100 mililitrů.

P i, i _ r e u x - u u . e v .nalezu m o n o u oosaLovu- r uz, ic konzervační látky. Dvěma zvláště vhodnými skupinami těchto kenze rt ;>én ich látek jsou antioxidační látky a antimikrobiáiní látky. Antioxidační látky jsou zvláště vhodné, protože chylomikrony a materiál, z něhož se tyto útvary mohou tvořit, včetně apoproteinů. mohou podléhat degradaci autooxidací. Přestože tento problém je možno vyřešit tak, že se prostředky připravují v inertní atmosféře, například v dusíkové atmosféře, tento postup je nepohodlný a nákladný, takže je často výhodnější použit chemické antioxidační látky. Mezi vhodné farmaceuticky přijatelné antioxidační látky náleží například propyLgalát. butylovaný hydroxyanisol. butvlovaný hvdroxvtoluen, kvselina askorbová nebo její sodná sůl, DL- nebo D-a-tokoferol a DLnebo D-α-tokofenylacetát. Antioxidační činidla je možno v případě potřeby přidat v množství například do 0.1 gramu/100 mililitrů, s výhodou v rozmezí 0.0001 až 0,3 gramu/100 mililitrů.

K prostředkům podle vynalezu je možno přidávat také sezamovy olej . s výhodou v čištěné chemické formě, protože tento olej má antioxidačn; účinek. Sezamový olej má mimoto tu další výhodu, že zlepšuje chuť a vůni prostředku, zejména pro orientální pacienty) a pacient proto lépe spolupracuje. Sezamový olej je možno přidávat v množství 0,1 až 3 gramy/100 mililitrů, s výhodou 5 až 20 gramů/lOO mililitrů. Dále je možno přidávat i jiné látky, zlepšující chuť a vůni prostředku v odpovídajícím množství.

Prostředky tohoto typu je možno připravovat a udržovat za sterilních podmínek a tímto způsobem zabránit jejich mikrobiální kontaminaci. Tento postup je však poměrně t e a *' o o v y .< x e j s i aut i.mikrobi á ln i použít obvykle · s výhodou 0.5 až o-methyIparaben.

latkv. Tvto an t: mikrobiální 1.átkv ie moz:

fenol sodnv .5 gramu/100 mililitrů, může jít enyIparaben, propvIparaben, butyIparaben. kyselinu dehvdrooctovou, fenylethy1 a 1 koho! , benzoát kvselinu sorbovou. thvmol, thímerosal, dehvdroacetát sodný, benzylalkohol. kresol, p-chlor-m-kresol, ;at rtutnatv, tenv; oor t tan rtutnatv.

ťenyldus ičnan. rtutnatv a benzvlalkoniumchlorid

Vzhledem ke své termodynamické stálosti v mikroemulzi. je možno kapalné prostředky podle vynálezu připravit jednoduchým smísením vodné a olejové fáze, přičemž jednotlivé fáze je opět možno připravit jednoduchým smísením jejich složek.

Jak již bylo uvedeno, vynález se rovněž týká způsobu výroby farmaceutického prostředku pro perorální podáni, přičemž tento postup spočívá ve smísení jednotlivých složek výsledného prostředku.

Z kinetického hlediska by bylo praktické zajistit rychlou a účinnou tvorbu mikroemulzí , které vytvářejí prostředek podle vynálezu. Z tohoto důvodu je vhodné v průběhu přidáváni nebo po smísení hydrofílni a hydroťobní fáze urychlit tvorbu mikroemulze použitím homogenizátoru. například typu Autonomem ixer (Tokushu Kika Tokyo). Mimoto je možno užít i mtkrofluidisačního zařízení.

Obvykle je výhodné přidat alespoň podíl nebo alespoň jednu složku hvdrofilní fáze k alespoň určitému podílu, nebo k alespoň jedné, avšak s výhodou ke všem složkám hydrofobní fáze za rychlého míchání, pak je možno obvyklým způsobem přidat zbvvající složky.

Jeden z výhodných postupů výroby farmaceutických prostředků podle vynálezu s obsahem hvdrofilní fáze (vysoká hodnota HLB) a lipofilní fáze (nízká hodnota HLB) spočívá v tom, že se:

(a) rychle smísí biologicky účinný materiál ve vhodném vodném rozpouštědle s hydrofobní fází, která obsahuje povrchové aktivní činidlo s nízkou hodnotou HLB, (b) přidá se povrchové aktivní činidlo s vysokou hodnotou HLB za dalšího rychlého míchání, a (c) popřípadě se takto získaný prostředek nanese na pevný nosič.

Inhibitor proteázv je možno přidat k biologicky aktivnímu materiálu před jeho smísením s hydroťobní fázi.

Antioxidaént činidlo je možno přidat před rvchlým míšením ve stupni (a) . Stabilizátor biologicky účinného materiálu je možno přidat současně se povrchové aktivní látkou s vysokou hodnotou HLB, totéž platí pro inhibitor nebo inhibitory enzvmů.

Je zřejmé, že vzhledem k tomu, že uvedené prostředky jsou mikroemulze, budou ve formě kapalné. Avšak kapalné prostředky jsou v některých případech méně vhodné než pevné prostředky, existuje však řada cest, jimiž je možno uvedené prostředky podle vynálezu zpracovat na pevnou formu nebo je možno zvolit příslušné složky tak, že při teplotě skladován jsou uvedené prostředky pevné. Tyto prostředky se obvykle opět vrátí do kapalného stavu při fyziologických teplotách a chovají se proto jako kapaliny záhy po perorálním podáni.

„J _{w —} LJ , OC.lV 4 4 >W- ii, W+ áj 1. t ’ l O.7\j I 1Ϋ U L \ J * bóu. ill , v uJ . ,. |JLi U - ,

Z tohoto důvodů v případe, ze js požadován pevr.y pros ireJux je obvykle vvhodné povlekat kapalný prostředek na vhodný noste, který muže mít zrnitou nebo část Leovou formu. Část to však mohou být granulovány 1 po svém povlečeni. Kapalný prostředek může být adsorbován na nosič nebo absorbován do nosiče. Tímto nosičovým materiálem je, zejméntt v případě farmaceutického prostředku určeného pro lidské lékařství. takový nosičovy materiál, který se za fyziologických podmínek nevs t řeba·. a a dojde proto k jeho vvlouée!!! ve stolici po průchodu žaludečním a střevním systémem. Zvláště vhodné je užít jako nosičového materiálu látky, která v žaludečním a střevním systému, zejména v tenkém střevě, bobtná a zvětšuje tak 10-krát až 200-krát svůj objem. Zvláště výhodné jsou materiály, které se rychle rozepínají, například vápenatá sůl karboxymethylcelulózy, hydroxypropvlcelulóza. alginát sodný, želatina, zesiténý poiyvinyLpyrrolidon, vhodným způsobem zpracovaná ryže a polystyren.

Zvláště vnocným pevným nosičovým materiálem, včetně rychle bobtnajících materiálů, je vápenatá sůl karboxymethyLcelulózy, která se užívá v množství 20 až 60 V hmotnostních, s výhodou 35 až 45 % hmotnostních, kyselina alginová nebo alginát sodný, užívané v množství 5 až 25 % hmotnostních, s výhodou 10 až 20 % hmotnostních, želatina, užívaná v množství 2 až 20 % hmotnostních, s výhodou 5 až 15 % hmotnostních, hydroxypropylcelulóza. která se užívá v množství 20 až 60 % hmotnostních, s výhodou 30 až 40 hmotnostních a laurylsíran sodný nebo j i né vhodné povrchové aktivní činidlo, které je možno použít například v množství 0.1 až 20 % hmotnostních, s výhodou 1 a 10 % hmotnostních.

V případě, že prostředek již neobsahuje žádné další složky, má být součet procentuálního množství všech uvedených složek 100 V

V případě, že se p ros třel - < poule '.'.nálezu používá pro veterinární účely, může být nosič poživatelný a muže obsahovat využitelné složky potravy, například bílkoviny, uhlohydráty, tuky nebo anorganické látky. Výhodnou potravinou v tomto případě jsou bílkoviny, zvláště vhodný je prášek ze sojových bohů. takže ceLý prostředek může být přidáván jako vhodná složka živočišného krmivá, například pro vepře.

Kapalný prostředek je možno užít k povlékání. nosiče různým způsobem, většina těchto postupů je v tomto oboru dobře známa. Vhodným postupem je například povlékání rozprašováním, například ve fluidni vrstvě. K nanesení na nosič se s výhodou užije prostředek podle vvnálezu v množství z0 až 500 V. vztaženo na hmotnost povtěkaného nosiče,

V případě nanášení na nosič postřikem je zapotřebí při. použití kapalné mikroemulze dodržovat určitá pravidla.

8

Vzhledem k povaze složek hydrofobní fáze, kterou tvoří cholesterol nebo jiná matrice, iecithin nebo jiný fosfolipld a lipofilní povrchové aktivní činidlo, je zapotřebí, aby teplota kapalného prostředku nebo částic ve fluidni vrstvě nebvLa příliš vysoká, jinak dochází k tomu, že olejová fáze je příliš volné tekoucí. Na druhé straně v případe, že se nanášení provádí při příliš nízké teplotě, stává se prostředek příliš viskózním pro nanášení ve fluidni vrstvě. Mimoto je také zapotřebí dbát toho, aby se již povlečené částice nosiče spolu ve fluidni vrstvě ncspékaiy.

Οη t ί Ό 1 n 'í pH irú < 1 tvU· částice nosiče oovlékaií ' ^,1- spadají do rozsahu předmětného vynálezu

Podle jednoho prost :-eC!.<em v p.í.ž se na provedeni se částice nosiče poviékají kapalnět s obsahem hydrofobní složky ve fluidni vrstvě částice nosiče kapalný prostředek nanáší postřikem, plyn. obvykle vzduch, užívaný k vytvořeni fluidni vrstvy se zahřívá v případě, že teplota této fluidni vrstvy je příliš nízká a chladí se v případě, že teplota této fluidni vrstvy je příliš vysoká. Fluidizační plvnv se obvvkle oodle dřívějších postupů podle dosavadního stavu techniky zahřívaly, protože nanášení postřikem ve fluidni vrstvě bylo až dosud prováděno při teplotě 80 ’C, to znamená, že až dosud nebylo známo použití chlazeného plynu pro tento účel.

Uvedeným způsobem je možno udržet teplotu ve ťiuidní vrstvě v požadovaném rozmezí. Šířka tohoto rozmezí a jeho hranice budou záviset na povaze oleje v rozstřikované kapalině, dále na povaze částic nosiče a na dalších složkách kapaliny a ostatních parametrech celého postupu. Zásadné je možno uvést, že při postřiku prostředku podle vynálezu ma být pro dosažení nej lepších výsLedků teplota udržována na hodnotě 29 °C, ± o ‘C. s výhodou ± 2 ’C, Vynález se rovněž týká zařízení k provádění tohoto postupu.

Podle dalšího provedení se částice nosiče povlékaj í prostředkem podle vynálezu, která sestává z kapal Lny s obsahem oleje tak, že se částice nosiče nacházejí ve fluidní vrstvě a prostředek se na ně nanáší přerušovaným postřikem.

Časové intervaly mezi jednotlivými fázemi postřiku mohou být delší než fáze, při nichž k postřiku dochází. Postřikování může trvat jeden až 20 sekund, s výhodou 2 až 15 sekund, typicky 5 až 10 sekund. Pak dochází k interval a bez postřiku, který trvá 5 až 40 sekund, s výhodou 10 až 50 sekund a typickv 15 až 20 sekund.

Podle vynálezu je zvláště vhodné kombinovat tento přerušovaný postřik se stabilizací teploty ve fluidní vrstvě podle svrchu uvedeného provedení. Dalšími výhodnými vlastnostmi tohoto postupu, které jej odlišují od běžného rozprašování Dodle dosavadního stavu techniky, isou přerušované přivádění fluidizačniho pivnu do ťluidizaéni vrstvy k odstranění částic, které mohly přilnout na stěnu komory a/nebo k jakýmkoliv použitým filtrům, zbavování fluidizačniho plynu, například vzduchu, přebytečné vlhkosti, filtrace fluidizačniho plynu, alespoň v částečném rozsahu k odstranění oleje, mikroorganismů nebo obou těchto složek a/nebo rotace kolem osy, situované přibližné v pravém úhlu vzhledem ke směru přívodu fluidizačního pivnu k rozrušeni, tvořících se shluků, s výhodou bez použití mechanického míchadla, které by rotovalo paralelně se směrem přívodu fluidizačniho plynu. Do rozsahu vynálezu rovněž náleží zařízení k uskutečnění tohoto provedeni.

Je zřejmé, že obsah vody v hydroťilní. fázi může byt v průběhu nanášení na nosič snížen nebo zcela eliminován. Tímto způsobem však nedochází k odchýlení od podstaty předmětného vynálezu, protože prostředek je možno před podáváním opětné hvdratovat.

Pevné prostředky podle vynálezu mohou obsahovat farmaceuticky přijatelná plniva a/nebo pojivá. Těmito látkami, mohou být laktóza. mannitol , síran vápenatý, hvdrogenfosforečnan vápenatý, fosforečnan vápenatá £1 rmVrnlťrvct^l í r· 9 pp 1 η 1 ''^řh. cdr/H 30' Í VC.7 73’J.Ž C Í3 Σ pryž .ati na ak.octová nebo tragakautová aiginát vápenato-amonný, methy1 celu ióza, sodná sůl karboxyme thy i ce 1 u 1 ozy , e thylee 1 u;oza, hviroxyprypy !cdulehy dr oxy pr opy Imethyicelulóza, methy l.hydr oxy propyl ce 1 ulóza . želatina, estery poiyethylenglykolu s mastnvrrii kyselinami, polyvinylpyrrolidon, křemičitany hořečnato-h1inité a polyakrylamidy.

Většina biologicky účinného materiálu v pevném nebo kapalném prostředku podle vynálezu bez porušeni přečká průchod hvdrolytickým a proteolytickým prostředím v žaludku Pro větší ochranu je možno opatřit pevné nebo kapalné prostředky podle vynálezu enterosolventním povlakem nebo je možno tyto prostředky chránit jiným způsobem. V případě kapalných prostředků je možno je smísit nebo prosté podat současně s ochrannou Látkou, například ve formě kapalné směsi s triglycertdy se střední délkou řetězce, nebo íe možno je plnit do enterosolventních kapsli, například z tvrdé nebo měkké želatiny, které mohou být ještě opatřeny enterosolventními povlaky, čímž se získají tablety, nebo je možno je plnit do enterosolventních kapsli. Tlouštka tohoto povlaku na tabletách nebo kapslích může být například 0,5 až 4 um, přesnou tloušťku může stanovit příslušný odborník. Granula, opatřená enterosol·ven tnim povlakem, s rozměrem například 0,5 až 2 milimetry je možno povlékat bez jejich lisování na tablety. Rovněž mikrokapsle mohou být opatřeny enterosolventním povlakem. Tento povlak může obsahovat kterýkoliv z běžné užívaných maTeriálů pro perorálni farmaceutické prostředky. Vhodné povlaky pro toto použití jsou známy například z publikace Reming $ PharmaceuiLcai Scieces, 15. vydání, str. 1614 - 1615 (1975), 2. vydání, str. 116 - 117, 371 - 374 (1976 a Hagers Handbuch der Pharma zeiit i s chen Praxís, 4. vydání, s v. 7a (Sprínger 'veriag, 1971) , nr. 739 - 742 a. 776 az

Přikladeni vhodného ente roso 1 ven tn í ho povlaku může být acecylftalát celulózy, ftalát hvdroxvpropyImethy!celuLózy (HPMC-P), benzofenylsalicylát, acetosukcinát celulózy, kopolymery styrenu a kyseliny jablečné, želatina, keratin. kyseLina stearová, kyselina myristová, pol.ye thy Lengiyko ! , šelak, gluten, akrylová a nethakrvlová pryskyřice a kopolymery kyseliny jablečné s deriváty kyseliny ftalové. Enterosolventní materiály mohou být rozpuštěny v rozpouštědlech, například v dichlormethanu. ethanolu a vodě, ve ftalátu celulózy nebo ftalátu polvvinylacetátu. Podle vynálezu je výhodné použít jako enterosolventní povlak HPMC-P, polyethylenglykol 6 000 nebo šelak. Při povlaku z HPMC-P se prostředek rozpouští nebo rozpadá při pH 5.5. což je hodnota, dosahovaná v lidském pvLoru, uvedená látka se dodává pod obchodní značkou HP 5-5.

Zvláště výhodným způsobem podání prostředku podle vynálezu je zpracování do kapslí z tvrdé želatinv, opatřených enteroso1ventním povlakem. Přestože nemusí nastat žádný problém s povlékánim těchto kapslí uvedenými materiály, někdy vznikají potíže s povlékánim kapsLÍ z tvrdé želatiny pravé výhodným povlakovým materiálem HPMC-P. Obtíž spočítá v tom, že tato látka je obvykle rozpuštěna v methylenchloridu a nanáší se ve formě tohoto roztoku, methylenchlorid však má tu vlastnost, že rozrušuje kapsie z tvrdé žeLatinv.

Podle dalšího provedení je tedy možno opatřit želatinové kapsle enterosolventnim povlakem tak, že se kapsle nejprve opatří povlakem, která chrání kapsli před působením methvlenchLoridu a pak se takto chráněná kansle opatří oovlakem ftalátu hvdroxyprouvlmethvlce'uiózy (HPMC-P) při použití roztoku této látky v nethylenchloridu

Ochranným spodním povlakem je tedy kapsle chráněna proti působením rozpouštědla, v němž je rozpuštěno optimální činidlo pro tvorbu enterosolventního povlaku.

Vhodnými dalšími ochrannými povlaky mohou být PVP-F, HPMC, AVICEL (krystalická celulóza) a HPC. HPC není však výhodný, protože nemá při aplikování dobré ťílmotvorné vlastnosti jako ostatní povlakové materiály. V tomto případě je možno použít i jakýkoliv jiný ochranný povlak, který neporušuje žeLatinovou kapsli, přičemž obvykle se tyto povlaky nanášejí například v 5 % roztoku v rozpouštědle, například ethanolu. který nenarušuje želatinu za použitých podmínek. Výběr vhodných rozpouštědel je možno poněkud rozšířit snížením teploty při povlékání, například v otáčivém bubnu nebo v pánvi z obvyklé teplotv SO ’C na nižší teplotu, například 50 C, s výhodou 40 C a zvláště na teplotu přibližně 35 C.

42a

Je také možno užít směsí látek ke tvorbě tohoto spodního povlaku. Zvláště výhodná je směs PVP a HPMC. Hmotnostní poměr PVP (například PVP-F) : HPMC se může pohybovat v rozmezí 0,1 : 1 až 20 : 1, s výhodou 0,2 : 1 až 5:1, popřípadě 0,5 : 1. Povlékání je možno provádět při použití 1 až 10 % hmotnostních PVP-F a 2 až 20 % hmotnostních HPMC. vztaženo na celkovou hmotnost kapsle, výhodné množství je v rozmezí od 5 až 10 % hmotnostních.

HPMC-P je možno nanášet z methylenchloridového roztoku, která obsahuje například 5 gramů této látky na 100 mililitrů rozpouštědla. Povlékání může probíhat v rotačním bubnu nebo v pánvi, s výhodou při příslušně sníženo teplotě HPMC-P je s výhodou HP5-5 a množství této látky, užité k vytvořeni povlaku může představovat 5 až 40 % hmotnostních, s výhodou 15 až 25 % a zvláště přibližně 20 -1 hmotnostních, vztaženo na hmotnost kapsle.

Prostředky podle vynálezu je možno podávat perorálně. ovšem je možno použít různých forem. Výhodou perorálně použitých prostředků je skutečnost, že obwkle není zapotřebí použít enterosolventních povlaků. Mimoto vysoké hladiny účinných látek v krevním séru ukazují, že jsou biologicky snadno rozpustné. Mimoto je možno dosáhnout velmi rychle fyziologicky výhodných koncentrací účinných látek v krevním seru.

Při rektálním podání je možno pevné nebo kapalné prostředky podávat ve formě nálevu nebo cípků. Při vvrobě čípků je možno jako základní hmoty pro čípky použít kakaové máslo nebo jiný vhodný materiál.

Uvedené prostředky jsou vhodné pro podávání lidem nebo

42b jiným živočichům perorálně nebo rektálně a je možno je použít k léčbě cukrovky rektálním nebo s výhodou perorálním podáním prostředku podle vynáLezu, v němž biologicky účinnou Látkou je insulin.

Vynález se rovněž týká zpracováni jednotlivých složek uvedeného prostředku tak, aby je bylo možno použít k výrobě farmaceutického prostředku pro perorální nebo rektální podání k Léčbě nebo profylaxi poruch, které je možno léčit podáváním biologicky účinných materiálů.

Va 1 m ΐ o-bnílo i* 1 ήτΐ/τιυ rírn tnt γί ηπυ7 t r ί i ρ- 'OSill i Π k se užívá při iéčbé cukrovky. Kaici tónin z ’ ososa je možno užit k léčbě některých poruch kostního metabolismu, na'?-'i klad oři pádě Puuetova onemocněni, dále v případě akutně zvýšené hladiny vápníku v krvi, k níž dochází u néktervcn nádorů a také při osteoporóse. Somatotropin vepře je možno podávat selatům k urychleni jejich růstu a patrné také ke snížení tlouštky tukové vrstvy na hřbetě.

Příklady provedeni vynálezu

Vynález bude blíže vysvětlen s pomocí následujících konkrétních příkladů provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu.

Popis těchto příkladů souvisí s přiloženými výkresy které je možno stručné popsat následovně

- 43 Na obr. 1 je znázorněn částečný řez modifikovaný» zařízením SPIR-A-FLOW, které je užito v příkladu δ.

Na obr. 2 je graficky znázorněn průtok lymfy v závislosti na čase, tak jak byl zaznamenán v průběhu biologického příkladu P.

Na obr. 3A, 33 a 3C jsou zaznamenány ve formě grafu hladiny insulinu v periferní Silní krvi, portální krvi a lymfě, tak jak byly zaznamenány v průběhu času při provádění biologického příkladu P.

Příklad 1

Kapalný prostředek s obsahem insulinu, určený pro perorální podání se připraví následujícím způsobem. VSechny použité chemické látky v tomto i dalSím příkladu mají být analyticky čisté nebo alespoň použitelné pro chemické účely.

Nejprve se připraví podsměs A, která obsahuje následující složky:

- 44 Lecithin z vajčného žloutku 63,0 g

Glycerolmonooleát (saáčedlo s nízkou hodnotou HLB) 22,46 g

Cholesterol 30 g

Ethanol (95%) 100 g

Ethanol se zahřeje na 75 °C, přidá sc glycerolacnooleé*, lecithin r cholesterol, směs se míchá až do rozpuštění všech složek a pak 3« zchladí n? teplotu místnosti 22 °C.

Antioxidační podsměs se připraví z následujících složek:

Fropylgalát

Butylovaný hydroxyanisol (BHA) Butylovaný hydroxytoluen (BHT) Ethanol (95%)

37,5 g

25,0 g

37,5 g do 100 ml

Všechny tři antioxidační složky se rozpustí v ethanolu při teplotě místnosti.

Podsměs 3 se připraví z následujících složek tak, Že se všechny uvedené složky spolu smísí při teplotě místnosti.

- 45 Kyselina olejová (pomocný prostředek pro tvorbu emulze) 420 g

I>-alfa-tokoferol (antioxidaČní prostředek) 30 g

Polysorbát 80 (pomocný prostředek pro tvorbu emulze) 30 g

AntioxidaČní podsměs 2,7 g

Kyselina askorbová (antioxidaČní činidlo) 1,2 g

Propylparaben (antimikrobiální látka) 1,2 g

Methylparaben (antimikrobiální látka) 6,8 g

Podsmés A 300 g

Ethanol (95%) 750 g

Podsměs C se připraví z následujících složek rozpuštěním pevných složek ve 100 ml ethanolus následným přidáním zbylého podílu ethanolu.

Insulin skotu (Bovine, 24,6 mezinárodních jednotek/mg, CP Pharmaceuticals, UK)	2,5	£
Kyselina citrónová (látka pro úpravu pH a
inhibici enzymů)	2,6	£
Aprotinin jako inhibitor proteinázy	200	,000 KIUxl5
Ethanol (95%)	do 300 ml.

Podsměs D je možno připravit z následujících složek:

- 46 Polyoxyethylen (40) stearát (smáčedlo 3 vysokým HLB) Hydroxypropylcelulóza (stabilizátor)

Benzoát sodný jako antimikrobiální činidlo

Deionisovaná voda g

g g

do 400 ml

První tři složky se rozpustí ve vodě při teplot? místnosti.

Po přípravě různých podsměsi se mikroemulze typu voda v oleji s obsahem insulinu získá z následujícího množství jednotlivých podsměsi;

podsměs δ 450 ml podsměs C 150 ml podsměs D 150 ml

Postupuje se tak, Že se podsměs 0 pomalu přidá k podsměsi D za současného míchání v homogenizátoru (autohomomixer) při 7500 ot/min při teplotě 20 °C. Výsledná směs se pak pomalu přidá do podsměsi B při použití téhož homogenizátoru při téže teplotě a rychlcá-i. Výsledná emulze se nechá pětkrát po sobě projít mikrofluidisačním zařízením (model APV 15MBBA) za následujících podmínek:

- 47 ^J 3

Množství vzduchu: 2dm /min

Tlak vzduchu: 35

Teplota v chladicí komoře: 1,5 °C.

Rozměr kapiček výsledné mikroemulze je přibližně 1 mikrometr.

Příklad 2

Kapalný prostředek s obsahem insulinu pro perorální podání je možno připravit způsobem podle příkladu 1 s následujícími modifikacemi:

1. Podsměs A obsahuje 15 g cholesterolu místo 30 g cholesterolu z příkladu 1.

2. Podsměs 3 obsahuje 200 g podsměsi A místo původních 300 g a mimoto obsahuje ještě 150 g PVP chylomikronového prostředku.

3. Podsměs D obsahuje 6 g polyethylenglykolmonostearátu jako smáčedla s vysokou hodnotou HLB místo původního polyoxyethylen (40) stearátu.

- 48 Příklad 3

Pevný prostředek s obsahem insulinu pro perorální podání je možno připravit následujícím způsobem. Pevné jádro částic nosiče se připraví smísením následujících složek:

Vápenatá sůl karboxymethylcelulózy 200 g Kyselina alginová 75 g Želatina 50 g Hydroxypropyleelulóza 175 g Laurylsíran sodný 25 g

Jednotlivé složky se smísí při teplotě 22 °C. Zkušební vzorek prokazuje, že při ponoření do vody s teplotou 38 °C nabobtnají částice uvedené směsí na dvěstěnásobek původního objemu.

Částice jádra se pak suéí ve vířivé vrstvě (GLATT) 45 minut při teplotě 29 °C. Pak se 300 g těchto částic povléká při použití 1000 ml kapalného prostředku z příkladu 1 ve vířivé vrstvě za současného sušení (SPHBRONIZER, model 15, θ. B. Caleva Ltd., Ascot, Berkshire).

- 49 Příklad 4

Pevný prostředek s obsahem insulinu pro perorální podání, opatřený enterosolventním povlakem je možno připravit z povlečených částic, připravených podle příkladu 3 tak, Že se tyto částice opatří dalším povlakem při použití následujícího roztoku:

KPiíC-ftalát 65 g

S+hanol (95%) 650 ml

Methylenchlorid 650 ml.

Částice se opatřují povlakem v odstředivém zařízení za současného postřikování.

Příklad 5

Kapsle s obsahem pevného prostředku s obsahem insulinu pro perorální podání jeu možno připravit tak, že se příslušné množství prostředku, připraveného způsobem podle příkladu 3 uloží do kapslí z tvrdé želatiny, velikost 0 až 4.

- 50 Příklad 6

Kapsle s obsahem insulinu, určené pro pei‘orální podáni z částic, opatřených enterosolventním povlakem je možno připravit tak, Že se uloží příslušné množství pevného prostředku z příkladu 4, opatřeného enterosolventním povlakem do kapslí z tvrdé želatiny velikosti O až 4.

Příklad 7

Opakuje se způsob podle příkladu 1 s tím rozdílem, že v podsměsi B se jako další složka přidá ještě 16 g (20 ml) rafinovaného sezamového oleje pro farmaceutické použití a množství kyseliny olejové se sníží na 16 g, tj. na 404 g. Sezamový olej zajištuje zvýšený antioxidační účinek a zlepšuje také chuá a vůni výsledného prostředku, zvláště pro orientální nemocné, takže se zlepšuje spolupráce nemocného.

Příklad 8

Pevný prostředek s obsahem insulinu, určený pro perorální podání je možno připravit následujícím

- 51 způsobem. Pevné částice nosiče, vytvářející jádro se připraví způsobem podle příkladu 3. 800 g Částic se povléká při použití 1000 ml kapalného prostředku z příkladu 7 v modifikovaném zařízení s vířivou vrstvou za současného sušení (SPIR-A-PLOW, Preund International Ltd, Tokyo, Japonsko).

Uvedené zařízení je schematicky znázorněno v částečném řezu na obr. 1.

řía obr. 1 je znázorněno zařízení 1_, které obsahuje komoru 3, do níž je přiváděn přívodem 2 fluidizační vzduch a dalším přívodem 7 je přiváděn vzduch přímo na stěnu komory 3. Vzduch z přívodu 5 je přiváděn do vstupní komory 9, z níž prochází prstencovitou Štěrbinou 11 do komory 3. Prstencovitá Štěrbina 11 je uložena v rotoru 13, kterývytváří ploché dno komory 3. Rotor 13 vytváří mezi svým okrajem a spodní částí komory 3 další štěrbinu, kterou je přiváděn vzduch z přívodu 5 átěrbinou 15. Běžná zařízení tohoto typu mají jště míchací zařízení, které se otáčí koaxiálně s rotorem 13, v tomto zařízení 1 však takové míchadlo není zařazeno. Místo toho je v místě, kde se toto zařízení obvykle nachází uložen konický člen 17, který slouží k ochraně rotoru 13 před příliš velkým průnikem částic z komory 3.

Radiálně je ve stěně komory 3. uloženo pomocné zařízení 19 pro rozrušování vytvořených

- 52 shluků, obvykle jde o větší počet rotujících prvků tvaru čepele.

V horní části komory 3 je uložena tryska 21 pro rozvádění kapaliny ve formě sprej· do komory 3. Do trysky 21 se kapalný prostředek přivádí čerpadlem 23 ze zásobníku 25. Prostředek prochází přívodní trubicí 27, přebytečná kapalina je odváděna odvodní trubicí 29. Do trysky je přiváděn také vzduch, zajištující příslušné rozprašování.

V horní části komory 3 je uložen pár filtrů 31, které filtrují fluidisační vzduch před jeho výstupem z komory 3. V každém filtru 31 je uložena tryska 33, určená pro přívod vzduchu, který odstraňuje částice z každého flitru 31.

Při použití jsou částice mosiče, vytvářejícího jádra ukládány do komory 3 neznázorněným otvorem, který je pak uzavřen, načež se otevře přívod fluidizačního vzduchu. Tento vzduch je přiváděn pod tlakem 980 Pa a je zbaven vody a filtrován k odstranění mikroorganismů a k odstranění olejových částic, které by mohly být přiváděny z neznázorněného kompresoru. Přiváděný vzduch má obvykle teplotu 40 °C. Fluidizační vzduch je přiváděn přívodem 2 ^a přes rotující sít 11 v množství 4 litry za minutu pod konečným tlakem 490 Pa a slouží k vytváření vířivé vrstvy částic nosiče v komoře. Druhý

- 53 proud vzduchu je přiváděn Štěrbinou 15 rovněž v množství 4 litry za minutu, avšak při nižším tlaku 49 až 99 Fa a slouží k odstraňování částic, lnoucích ke stěně komory 3. Pomocná zařízení 19 pro rozrušování shluků se otáčí rychlostí 2500 ot/min, rotor 13 se otáčí rychlostí 250 ot/min. Konický Člen 17, který je uložen koaxiálně s rotorem 13 nerotuje význačným způsobem, avšak může se pomalu otáčet, aby byla ložiska rotoru 13 udržována ve volném stavu.

Kapalný prostředek z příkladu 7 se uloží do zásobníku 25 a je přiváděn pomocí čerpadla 23 přívodním potrubím 27 do trysky 21, z níž je rozstřikován na vířící částice nosiče. Množství přiváděného prostředku je 12,2 ml za minutu, současně se přivádí vzduch neznázorněným přívodním a odvodním potrubím k zajištění správného rozstřikování. Vzduch se přivádí v množství 2,3 litry za minutu při tlaku 1,2 kg/cm .

Kapalný prostředek se rozstřikuje 10 sekund, pak se přívod prostředku na 15 sekund přeruší, avšak vzduch se přivádí kontinuálně tak, aby Částice nosiče byly udržovány ve vířivé vrstvě.

V případě, že teplota uvnitř komory 3 počne stoupat nad 30 °C, sníží se teplota přiváděného vzduchu z původní hodnoty 40 °C na nižší hodnotu. Aby bylo možno zajistit rychlé zchlazení, užívá se neznázorněných prostředků k chlazení vzduchu tak, aby teplota

- 54 postřikovaných částic ve vířivé vrstvě v žádném případě podstatně nepřekročila 30 °C.

Postup se provádí tak dlouho, až se spotřebuje 1000 ml kapalného prostředku z příkladu 7 na 800 g povlékaných částic nosiče.

Příklad 9

Kapsle s obsahem pevného prostředku obsahujícího insulin pro perorální podání se připraví tak že se uloží příslušné množství výsledného produktu z příkladu 8 do kapslí z tvrdé želatiny velikosti 0 až 4.

Příklad 10

K přípravě 1 litru prostředku s obsahem kalcitoninu z lososa pro perorální podání se postupuje následujícím způsobem. Nejprve se připraví hydrofilní fáze při použití následujících složek:

polyoxyethylen (40) stearát benzoát sodný hydroxypropylcelulóza SL Aprotinin (Trasylol solⁿ)

6,7 g

12,0 g 6,0 g

200 000 KIU x 15

- 55 kyselina citrónová kyselina askorbová deionisovaná voda

4,3 g 3,2 g 166,7 ml.

Hydroxypropylcelulóza se rozpustí v aprotininu a výsledná směs se smísí s polyoxyethylen(40) stearátem, benzoátem sodným, kyselinou citrónovou a kyselinou askorbovou. Přidá se voda a směs se mísí v

pH upraví na hodnotu v rozmezí 3,0 až 3,25 pomalým přidáním koncentrovaného roztoku kyseliny citrónové a askorbové

K výsledné hydrofilní vodné fázi se přidá kalcitonin lososa (Rorer nebo Sigma Chemical Co.,

St. Louis, Missouri, USA), a to pomalu za stálého míchání při teplotě místnosti a při relativní vlhkosti nižší než 40 %. Přidá se dostatečné množství kalcitoninu lososa tak, aby 1 ml výsledného prostředku obsahoval 600 až 1200 mezinárodních jednotek, s výhodou 1000 těchto jednotek.

Odděleně se připraví hydrofobní fáze z následujících složek:

lecithin z vaječného žloutku 32,8 g cholesterol 26,7 g d-alfa-tokoferol 1,3 g glycerolmonooleát 23,7 g kyselina olejová 212,0 g

- 56 Tween 80 antioxidaČní podsměs propylparaben methylparahen sesamový olej pro farmaceutické použití ethanol (95%)

157 g 2,8 g

3,0 S

20,0 g

6,7 g zbytek

Postupuje se tak, že se smísí cholesterol, tokoferol, glycerylmonooleát a další složky v ethanolu, jehož objem se volí tak, aby hydrofobní fáze měla stejný objem jako hydrofilní fáze* AntioxidaČní roztok se připraví jako v příkladu 1, je však možno vynechat BHA a BHT. Výsledný roztok se důkladně promíchá. Je možno užít homogenizátor AUTOHCMCMIXES při 7500 ot/min a teplotě 20 °C, obvykle je však dostatečné jednoduché mechanické nebo magnetické míchání. Hydrofilní fáze se pak vlije za míchání do stejného objemu hydrofobní fáze. Také v tomto případě může být dostatečné jednoduché mechanické míchání nebo je možno použít homogenizátoru AUTOHCtóCláIXER za stejných podmínek jako svrchu. Výsledná emulze se nechá třikrát po sobě projít týmž mikrofluidizačním zařízneím, jakého bylo užito v příkladu 1 při použití stejných pracovních podmínek.

- 57 Příklad 11

Pevný prostředek pro perorální podání s obsahem kalcítoninu z lososa byl připraven obdobným způsobem jako v příkladu 8 s tím rozdílem, Se 500 ml kapalného prostředku z příkladu 10 bylo užito k vytvoření povlaku na 400 g vápenaté soli karboxymethylcelulózy v modifikovaném zařízení SPIR-A-FLQW.

Příklad 12

Kapsle pro perorální podání s obsahem kalcítoninu z lososa ve formě pevných částic je možno připravit tak, Že se uloží příslušné množství výsledného produktu z příkladu 11 do kapslí z tvrdé želatiny velikosti O až 4.

Příklad 13

Kapsle z tvrdé Želatiny pro perorální podání prostředku s obsahem kalcítoninu lososa, opatřené enterosolventním povlakem je možno získat následujícím způsobem. Kapsle z příkladu 12 se povlékají v rotačním bubnu (HI-COATER) při použití 5 % PVP-P a 10 % HPttC v ethanolu.

- 58 Jde o procenta hmotností, vztaženo na hmotnost kapsle. HI-COAIEH je zařízení, dodávané Freund Internationa Ltd, Tokyo, Japonsko). Kapsle, které byly takto opatřeny spodním povlakem jsou pak dále povlékány 20 % hmotnostními, vztaženo na hmotnost kapsle sloučeninou HP5-5 (jde o komplex HPMCP, tvořící se při pH 5,5) v methylenchloridu. Povlékání se opět provádí v rotačním bubnu. Kapsle jsou pak vhodné pro perorální podáni.

Příklad 14

Perorální prostředek pro podávání somatotropního vepře (PST) je možno připravit následujícím způsobem:

Podsměs A se připraví z následujících složek:

sojový lecithin 150 g glycerylmonooleát 22,46 g cholesterol 30 g ethanol 50 ml

Postupuje se tak, že se první tři složky rozpustí v ethanolu, 75 °C teplém a směs se míchá do rozpuštění těchto složek. Pak se ethanol odpaří.

- 59 Podsměs B je možno připravit z následujících složek:

kyselina olejová 420 g d-a-tokoferol 30 g antioxidační podsměs z příkladu 1 2,7 g propylparaben 1,2 g methylparaben 6,8 g podsměs A 300 g ethanol (95%) 750 g

Všechny uvedené složky se spolu smí sí při teplotě místnosti.

Podsměs C je možno připravit z následujících složek:

somatotropin vepře (American Cyanamid nebo Sigma) 50 mg aprotinin 200 000 KIU uhličitan sodný sol^r* 300 ml.

Směs se připraví tak, že se jednotlivé složky spolu smísí při teplotě místnosti, pak se upraví pH na hodnotu 5,0 fosfátovým pufrem.

Podsměs D se připraví jako v příklž du 1 s tím rozdílem, že se vynechá polyoxyethylen (40) stearát.

Jakmile jsou připraveny všechny pod směsi, je možno připravit mikroemulzi s obsahem somatotropinu vepře z následujícího množství těchto podsměsí;

podsměs 3 450 ml podsměs C 150 ml podsměs D 150 ml

Postupuje se tak, že se podssěs C pomalu přidává do podsměsí 3 za míchání homoger.izátorem UUTOHCMCWIXER) při 75OC ot/min při teplot? 20 ^cC. Výsledná směs se pomalu přidává do směsí B při použití téhož homogenizátoru při téže teplotě a rychlosti. Výsledná emulze se nechá pětkrát po sobě projít mikrofluidizačním zařízením, které bylo popsáno v příkladu 1 sa týchž podmínek.

Příklad 15

Pevný prostředek pro perorální podání s obsahem somato^ropinu vepře je možno připravit následujícím způsobem. Pevné částice nosiče, vytvářející jádro se nejprve připraví smísením následujících složek:

prášek ze sojových bobů 300 g hydroxypropylcelulóza 50 g kyselina alginová 50 g

-61Složky se spolu mísí při teplotě 22 °C. Vznikle částice jádra se pak suší ve fluidizační vrstvě (GLATT) při teplotě 29 °G celkem 45 minut. Pak se užije 500 ml kapalného prostředku, připraveného podle příkladu 14 k postřiku suchých jader v modifikovaném zařízení SPIR-A-FLOW, které bylo popsáno v příkladu 3.

Příklad ló

Povlečené částice z příkladu 15 se granulují v granulačním zařízení CF (řreud Industries, lne, Tokyo, Japonsko) na velikost částic 1,5 až 2 mm. Užívá se běžných podmínek a/nebo podmínek, doporučených výrobcem.

K aglutinaci částic na granula se užije roztoku, který obsahuje přibližně 8 g hydroxypropylcelulózy L (HFC-L) na 100 ml ethanolu. Granula je pak možno opatřit enterosolventním povlakem, přičemž se užije 8 % hmotnostních HPMC-P, vztaženo na hmotnost granul, k tomuto účelu se užije roztoku, který obsahuje 5 g HPMC-P na 100 ml methylenchloridu, povlékání se provádí v pánvi nebo v'bubna. Nakonec se povlékací zařízení užije ještě k uložení voskového povlaku na granula, opatřená enterosolventním povlakem, tak, aby granula po požití vepřem v jeho žaludku plavala na povrchu žaludečního obsahu.

- 62 Příklad 17

Postupuje se způsobem, uvedeným v příkladu 7, avšak místo insulinu Skotu se užije lidského insulinu, čímž se získá odpovídající prostředek pro perorální podání s obsahem lidského insulinu. Kapalný prostře dek je možno nanést jako povlak na pevný nosič, jak bylo popsáno v příkladu 3.

P ř í k 1 ad 18

Postupuje se obdobným způsobem jako v příkladu 7, avšak místo insulinu skotu se užije přísluáné množství lidského interferonu-gaama, čímž se získá odpovídající prostředek pro perorální podání s obsahem lidského interferonu. Tento kapalný prostředek je možno nanést na pevný nosič způsobem, který byl popsán v příkladu 8.

Příklad 19

Postupuje se obdobným způsobem jako v příkladu 7, avšak místo insulinu skotu se užije přísluáné množství lidského interferonu-beta, čímž se získá

- 63 odpovídající prostředek pro perorální podání a obsahem lidského interferonu-beta. Tento kapalný prostředek je možno nanášet na pevný nosič způsobem, který byl popsán v příkladu 8.

Příklad 20

Postupuje se obdobným způsobem jako v příkladu 10, avšak místo insulinu Skotu se ušije příslušného množství erythropoetinu, čímž se získá odpovídající prostředek pro perorální podání s obsahem erythropoetinu. Tento kapalný prostředek je možno nanášet na pevný nosič způsobem podle příkladu 8,

Příklad 21

Postupuje se obdobným způsobem jako v příkladu 14, avšak místo insulinu skotu se užije pří slušné množství tkáňového aktivátoru plasminogenu, čímž v

se získá prostředek pro perorální podání s obsahem tkáňového aktivátoru plasminogenu. Tento kapalný prostředek je možno nanášet na pevný nosič způsobem, který byl popsán v příkladu 8.

- 64 Příklad 22

Postupuje se obdobným způsobem ja7 ko v příkladul4, avšak místo insulinu skotu se užije příslušné množství faktoru VIII. Tímto způsobem se získá prostředek pro perorální podání s obsahem faktoru VIII. Tento kapalný prostředek je možno nanášet na pevný nosič způsobem, popsaným v příkladu ó.

Biologický příklad A

Klinický test s perorálním prostředkem z příkladu 5

Celkem 17 diabetiků, z toho 8 závislých na insulinu a 9 nezávislých na insulinu a 1 zdravý muž jako dobrovolník se účastnili pokusu, před níž nebyla celou noc podávána žádná potrava. Alespoň 12 hodin před pokusem byla vysazena veškerá perorální hypoglykemická léčba a také injekční podávání insulinu. Každému diabetikovi byl podán perorálně prostředek s obsahem insulinu, připraveny způsobem podle příkladu 5, to znamená kapsle z tvrdé želatiny, které obsahovaly částice nosiče jako jádra opatřená povlakem emulze s obsahem insulinu, avšak nikoliv enterosolventním povlakem. Každá kapsle obsahovala přibližně

- 65 10 jednotek lidského insulinu, každému nemocnému byla perorálně podána dávka, přibližně 1 jednotka/kg hmotnosti spolu s přibližně 250 ml vody. Pak byly měřeny koncentrace cukru v krevních vzorcích, získaných ze Špičky prstu při použití zařízení REFLOLUX a zkušebního balíčku HAE&iOGLUKO^ TEST 20-S00R (Boehringer Manngein GmbH, NSR), V několika případech byly měřeny také koncentrace insulinu v krvi radioimunologickým způsobem. Pro analýzu insulinu v krevním seru se vzorky sera uloží do zkumavek s obsahem inhibitoru proteinázy, a to aprotininu (TRASYLOL , Bayer' a pak se zkumavky až do provedení analýzy skladují při teplotě -»20 až -35 °C.

Zjištěné hladiny krevního cukru jsou shrnuty v následující tabulce 1.

V tabulce 1 jsou shrnuty hodnoty krevního cukru do pěti hodin po podání perorálního prostředku podle vynálezu jak pro diabetiky, tak pro zdravého dobrovolníka.

lo €-t hodnoty krevního cute’U Ímg/dl) v čase (h) •e· lo

LO »*

CM

CM

ÍM

H lo

4-		X	+
\0	co		t-
co	OX	H	cO
r—		C4	H

n	o	CO	CM	tn
**	CM	Cc		r-í	co
o	H	H	H	rH	CM

p-	cO	O	CM	*—1
io	rP	co	LO	o
CM	CCI	H	H	n

C— v+ lO «Ρ η n co •e· f— σχ Η H

CO	C~-	n	tn
	p·	O	r-4
H	rP	CM	r4

o	O	to	m		σχ
Cc	Γ-	O	σχ	kO	o	n
H	Η	Cel	H	rH	CM	rH

-p £> Q, <tí >> '^H P Ό

KU >

V >

H

Λ

O

A

Ό

CO O

O. Η ^kP 03 lí-t vt O, XJ

a

A h

a A	a	á A	a A	a A	a	g A
H	A	H	H	H	O	H
2	H		a	a	r-l	a

CO rLO CO iP O LO to

CO lOk

CO 'T o rn

CO to to V· p- LO

CO V· «e to

H cm >W £ «3 3

K-3 X<) m p- to co

CO ΟΧ O H CM

H H fP ca «

ca σ\ oo tr4

Φ co «

XJ ro ro

Pí

OJ

ΙΑ

O- tA oj r— t~ vo

I o

•4*n*

M g

4) £

n;

ro O oo \o r-i

Ch 00 H

OJ OJ OJ r-i c

XB >

O

XJ

CD £

Ni

O

Λ

I >í

P o

Ό

O £

CA •r o

o

OJ OJ CO 'O VO I—J

H r-1 pJ

OJ ro f—I •

Ní

Φ

P

O £

Ό

Φ o

O

OJ w

co

A

Φ ϋ

>

OJ

Ό >

t-	Ό	(O	\o	OJ	t>
VĎ	ΙΛ	CA	r-i	CA	CA
r-f	OJ	OJ	r—·	OJ	t—1

ci i—I 3 «

CO	P
Ni		Φ
r-1		JO
3	p	cO
ť*R r-f	>>	•H
CO	P	Ό

2	g	>
Q w p p	P	xc £	a	a
h tí	M	Ό	P	P
a z	Z	N	rH	K

Nd *D >

Ό (0 O Pr-i M Cfl >£ Ή P*3 cA O t- H O ro o- m <o Mmas rO 't lA \O r-i r-i pJ i—I

A- OO

P r-i a

φ £

t4 r-i «

C £

CD >

·&

co

Ό

O p

>1) £

xc

O

Λ1

O

O

P

CO c

O

Ní

Ό £

£

P £

Φ

P w

Jií CD

O Φ κη £

X +

- 68 Někteří nemocní nereagovali dobře na podkožně podaný insulin, specificky šlo o případy 2,

5, 6, 10 a 14. Tito nemocní měli následující krevní hladiny cukru po podkožně podaném insulinu.

Tabulka 2

	γιλΗΙ sví X · -	věk	typ	jednotky	cukr	v krvi	(mg/dl) v	čase
: í S10			i iabetu	insulinu s.c.		0,5	1 1,5	2,5
5	m	63	-Γ *. *“« *	15	- / -i.	196	161	170
6	m	45	NIDUl	5	259		376	298
2	m	67	NI DUí	20	216	196	186	180
10	m	54	NIDUÍ	20	330		180
14	ra	70	NIDL&Í	20	312		162

Výsledky ukazují, že prostředek, připravený způsobem podle příkladu 5, bez enterosolventního povlaku na částicích je účinný, pokud jde o snížení zvýšené hladiny cukru v krvi na lačno, tyto hladiny snižuje na alespoň přibližně normální hodnoty cukru v krvi u všech diabetiků, s nimiž byl pokus prováděn, s výjimkou jediného případu č. 11, kde nebylo možno považovat dosažené snížení hladiny cukru v krvi klinicky za statisticky významné. U zdravého dobrovolníka nedošlo po perorálním podání prostředku

- 69 z příkladu 5 k žádné změně hladiny krevního cukru. Ve dvo případech, a to v případech 1 a 18 došlo k hypoglymekické mu šoku, vyvolanému insulinem po 75 až 120 minutách po perorálním podání prostředku, připraveného způsobem podle příkladu 5, tento šok bylo možno zvládnout podáním 100 g cukru ve vodě.

V několika málo případech byly ode brány vzorky z krevního sera před perorálním podáním prostředku, získaného způsobem podle příkladu 5 a po jeho perorálním podání. Získané výsledky jsou shrnuty v následující tabuice j.

O us <O σ\ oo o

A 'ít

Hodnoty insulinu v seru v taikrojednotkáeh/nl a krevního us □ T? CQ i—I 44 a «Μ

CU

M

M i—I a

B a

*c o

a a

M ,-4 a

X3 tí

O tí

Φ o

a rH *0 a

>

>4

O

Φ

K

CD

X4

OJ vo us a

O 't a >

tí %

O σ;

C •H •H •tí a

US

US *4

i.

3 > a o o Ό tí 1) Ό a o « χ a

φ r*i a a >» -H a ό

44 XL· >
s-r. > aj a Λ o a
Ό
3	o
a	a
a	w
	a
a	XJ

VD OO Ό US oj a oj a c

Ή		a
r-H		a
□	tí	3	tí
CQ	44	«	44
c	3	tí	3
Ή	O	a	O

ID

O US	US Ο-	co ΟΊ	O CJ
co	Ο	M	>—x. CJ CJ
US	Ό	CO	a
		a	sa
\0	a		rH m
o	Ό		r-t
a

oo a C7 us a a a *^· 'S £V o

o	®
	rH	US
a	í—1
	'-a		r.j
			iTs
	χ—s		rH
O
Ό
a	rH

o <O US a

O a a otí •rl

‘H		Ή
r-i		Γί
	tí	3	tí
0>	44	η	44
£	3	C	3
	O	•Η	O

*=;

O n

a	Q	44
a	44		H	Φ
	Φ			a
	a			0
	o				Xll
	tí	XD	O	Ό	c
US	Ό	tí	e·		Xj
	Φ	X»		‘ΓΪ	O
	TJ	O			44
		44		us	TJ
	O	Ό		a	O
	OJ	0			a
		a		a
	a			tí	3
s	C	3	a	OJ	tí
sB	c		Ό	•r^
	Ό	a		O	rH
	O	a		a	3
	a	□			«
		co		0	C
	o	c		a	a
O	a	a	CO
í—1	+		rH	+

Insulin (Green Corss Co. 3eoul₍ Korea) byl podán podkožně· PFíped <5· 18 upfidl po 1,5 hodině po perorálním podání do insulinového soku (kepsle z příkladu 5), šok bylo možno zvládnout perorálním podáním 1OO g cukru ve vodě.

- 71 Biologický příklad B

Klinický pokus s perorálním podáním prostředku z příkladu 1

Příslušné množství míkroemulze bylo podáváno v kapalné formě perorálně spolu s 10 ml MCT (JíCT je název roztoku 3 obsahem triglyceridů se střední délkou řetězce (Mead-Johnson a Co. Bvansville, Indiana, USA), Prostředek s obsahem MCT míkroemulze se chová tak, jako by mikroemulse s obsahem insulinu byla opatřena enterosolventním povlakem. Každý ml prostředku s obsahem insulinu obsahoval přibližně 5 jednotek insulinu skotu.

Pokus byl prováděn s 12 diabetiky Í9 IDU-ΐ a 3 NIDUd) s s jedním zdravým mužem jako dobrovolníkem. Hladiny cukru byly měřeny ráno na lačno, 12 hodin před pokusem byla vynechána perorální hypoglykemická léčba i insulin. Každému nemocnému byla podána jedna jednotka insulinu na 1 kg hmotnosti v perorální formě. Výsledky jeou uvedeny v následující tabulce:

O

KO o

c případ pohlaví věk typ hladina cukru v krvi (mg/dl) v čas© (h)

OJ

P

Φ

J3

H o

i—4

CŮ vt

K)

P m

	44 O KO £	c P X rn co
		O
		q	OJ
		‘r-1	θ'
a	O		X
o	O		k —
r-H	i—d	q	o
		•rl	P

		OJ	; i	o	yX
Ο-	o-	o	CA	rH	A
νο	rH	OJ	r-í	r-í

•v on^-

P P

	a	A	OJ	Ό	A	co	IA	OJ	r-
0-	m	CO	f-n	m	O	θ'	OJ		rn
rM	P	OJ	OJ	r*l	OJ		P	H	i—1

OJ

P

P

O

p

i—1

Ι-

t-

n-

m

n·

m

C-

A

V5

r-

a

OJ

\o

Ο

o

-t

IA

OJ

A

A

A

A

A

P

m

P

OJ

m

OJ

l—i

OJ

P

P

OJ

P

P

t—i ES fe -4 a

O P

Η M

P H ři

P

M j

ň

P p

X

X a s a i

P P P Ό

H H H N

co

co

OJ

Γ-

A

O

o

M-

o

O

CO

A

t—f

<P

A

<n

A

m

A

LA

\o

A

rn

m

)« oj >M r-)

A XD

CO a r-1 OJ <n r—1 i—i i—1 hypoglykemický šok, vyvolaný insulinem.

Zdravému muži byla podána snídaně 2,5 hod. před pokusem. Vyvinul se mírný až středně těžký Šok se studeným potem, hladovými kontruk:emi a inkoordinací.

- 73 Případy 1 a 8 neodpovídají dobře ani na podání 500 mg tablet perorálně (Diabensase), ani na podkožní podání 20 jednotek insulinu, jak je zřejmé z následující tabulky.

Tabulka 5

případ pohlaví »» t	věk	typ diabetů	podkožní hodnota krevního insulin/ v Čase	cukru \h)	(mg/dl)
C1 S i 0			Diabenase	0	1	2	3
		«1$	NIDUZ	15 jednotek/	201 198			135
				500 mg	186		165
0	m	30	IDO4	20 jednotek	151	124
8	m	54	NIDO5	20 jednotek/	218 200		194	176
				500 mg	222	205	174

Jenom jeden nemocný ze dvanácti spatně reagoval na perorálni podání mikroemulze s obsahem insulinu. Zdravý muž reagoval dobře a vyvinul se u něho hypoglykemický šok.

V několika zkoumaných případech byly odebrány vzorky sera p*ed podáním a po podání prostředku s příkladu 5. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 6.

O)

Φ xy c

Λ fl a

a		>
a	a
	3	3	CJ
x	A30	í“t
y	Ό
xc	O	3
Ad	a	υ
P			u>
O	a	0
3	M	β	r-4
73,	3	4/
1'	•—1	3
—5	s.a
O	Λ-*	3
r_	0	a
*	*»»	•H

4)

M O0	t
h-	CA
O	O
a	a
	X_X
	a—-·.
co	a>
co	c—

IÍA

T

CO

O <j\ «-% — JA co rr- co

JA

CO CO UA Aj

CJ

CO řvĎ r1 ^f· c—

I

M

VC	>	0			WA
		a		1-»	0«
	3				0
	3	r—t	a
CO	Φ	τ'		3
	n	\	3	a
X		50	Ό	Ό	0
	a	a	ro	ro
a	Ή		a	a
		>	x	X
3	>		Vi
	Φ	rt
n	3	>	a
	Ad
ro		Ad	>3
	>
H		>	φ
	3		to	AD
	3	3	a	c	ro
	T4	3	3	ro	a
	H	X	a	a	0
	□	3	φ	3	3
	ro	y		0	Ό
	3			Ad	O
	r·»	ro		N	X
		3
	*»	t-.			3
	ai	Ό			a
	TÍ	ro			Φ
	Ό	a			X
	®	3		a	ro
					·,Ή
	X	ro		a	Ό

ř>

ffl l-f .3

O a

Ό

CO o a r-i Ή íň * M a xy tO

ΓΆ

CJ

CA <JA

CA

CO jA CO

H CJ (6áL) (GOC) •r-t a

M c

ί,

J4

O

3 « Ad

3 a O

CA

UA

CO

JA

JA

Ή a

3

CO Ai

3

Ad a O

Φ a

O c

Ό

Φ

Ό

O

CJ

Ή XO

3

Ό3 >N

Ό O

O -5C a to o

o a a

>, 3 a

τΗ r—ί

Ό 3 π5 «

Η 3

X a +

ΙΛ

Λ3 η

CD χο >C

JO *3

O.

>

O

O

XI

Φ v

CM ιΛ *

P

O o

W\ Mj

I

ΙΛ tI

f—t t— 00 xř ρ

	M?	ro
ΚΛ		o	ro
P	(—1	ΠΊ	.—t

Tabulka 6 - pokračování

XO co

S

O

SI β

P o

Ό

O

P

Φ

XI

O. CO >i P Ρ Ό

P aj r-1 x: o Λ

Ό (0 O Q« H p m Jí- P Q, JO

		3
Ti		P
rM		H
3	3	3	3
to	44	ffl	44
3	3	3	3
P	O	p	O

Φ

P

O r* 'O

Φ

T3

O	P
3	P
O	p
3	Ň O
Φ	3
Φ 3	>
O	a
P	XC 40
-I w	O
X3	to
tr·	O
0 Cm	a
P	£
3	o)
>N	3
Λ	44
&	O
Ό	C3
C ft	P
	3 3
3	44
O.	P
3	P
P	to
P	>

ΙΛ

C\l

P lPí

P

Ρ >Φ 3 3 XO « Ό O O 44 3. Ό

O

O o< />

>—I □

CO <0

P 3

X P

- 76 Biologický příklad C

Směs pro perorální podání, připravená způsobem podle p*íkladu 8 byla podávána následujícím způsobem :

Dvěma stavěcím psům s hmotností 12 až 16 kg bylo podáno v průběhu 5 minut přímo do dvanáctníki 5 ml mikroemulze s obsahem insulinu, mikroemulze obsahovala 5 jednotek insulinu skotu v 1 mi. V následující tabulce jsou uvedeny hladiny glukosy v krvi a insulinu v krevním seru po podání této mikroemulze pro oba psy.

Je zřejmé, že podání mikroemulze p*íno do dvanáctníku vyvolává snížení koncentrace cukru v krvi = odpovídající vzestup koncentrace insulinu v krevním seru u obou psů, což znamená, že prostředek zajištuje dobrou bio logickou dostupnost insulinu p*i tomto způsobu podání, takže takto zpracovaný insulin je jak biologicky dostupný, tak biologicky účinný.

Hladiny glukosy a insulinu v krvi před a po podání mikroemulze

	UX	H	O OJ
						ux
				t-		•k
				«k			CO
				cr\	Tť	O
			Μ»	0-		r*l
	>
	3					O
	Í4			vt		n
	Φ					•V	07
	<n		n	O		07
				'V
	;»				't
					CÍX	co
	3			r-		*k
	c			«k		co
			CM	v·		r-
	r-i			OJ
*	3				TO		07
<3	ílj				OX		íT
55	q
cu	•d			tfX		CiX
			4X	«k		**
2!	05		•k	3?		'Ό
44			r-t	Oj		CO
Ή	r4				CM		O
c	3	3			0-		ux
«->	id	CO			r4	TO
o	55		O		•k
xc	S	XJ		•k		0-
c			ox		t-
co	>	3	r-í	m	07
>		42			rx		C7
Ό	3	xo			r4		CO
q			TO		ao
0	Φ	<5		Λ		«*
Ό	co	q		οχ		TO
	a	cfX	’Φ	O	C-
'«w/	>		*		47		OJ
g		>	O	v	OJ	t-	OJ
				«k		*·	i-4
	35	i—i		o-		LťX
o.	0	3		TO		O
3	44 3					r-1
C	H	o	O
t4	50	XC
í-4		44
3	Φ	4>		-n		M-
CO	O	0		—		*
q	to	q		O	O	CO	O
Ή	q	ni		CM	,—i	m	04
	+5	Φ		p4		r4
a	q	•Γ3
»	φ	O
<q	o	q	«X
cc	q	44	*k
co	0	i-C	o
43	44	0 1	ď7		CO
O					—
		J	07	co	rx	TO
CO			O		n	i—i
			r4		í-4
	XE
	q	CO	45	q	O	í-j M
	co	+J	«		co	H
	0	O	O	<-4	o	r-t
	3	c	44	3	44	3
	O	Ό	3	V)	3	55
	44	c	r4	q	H	c
	NI	43	50	•rl	50	«Η
	Φ
	*
	Ή		<4		CQ
	>
	N

- IQ Biologický příklad D

K pokusu bylo užito 6 mužů ve věkovém rozmezí 21 až 26 let, průměr 23,1 let s hmotností v rozmezí 58 až 78, průměr 66 kg, s výškou 171 až 137 cm, průměr 177,2 cm. Začátek pokusu byl prováděn na lačno,.

6 hodin ráno bylo pěti dobrovolníkům v 5 hodin ráno podáno 400 až 420 mezinárodních jednotek kalcitoninu lososa ve form⁵ prostředku z příkladu 10, poslednímu dobrovolníkovi bylo podáno podkožně 200 mezinárodních jednotek kalcitoninu lososa (Calcynar) na lačno. Vzorky žilní krve byly odebrány v čase 0 p*ed podáním prostředku a po 30-,

60, 90, 120, 150, 180, 210, 240, 300, 360 a 480 minutách po podání. Koncentrace fosfá⁺u v krvi byla měřena metodou Fiske-Subarrow a koncentrace kalcitoninu lososa v krvi byla stanovena po předchozím zpracování plasmy působením BITA radioimunologicky při použití I a králičího sera s obsahem protilátek proti kalcitoninu lososa. Všefchna měření byla prováděna třikrát. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce 8.

Tabulka 8

Hladiny kalcitoninu lososa v plasmě (pg/ml)

Sas	A	B	c	D	E	?
(min)	0	0	1	0	0	0
0	10	10	10	10	10	10
30	10	10	260	102	10	10
50	-n	15	X	15	21	10
90	10	10	102	10	10	190
120	130	10	10	170	10	10
150	10	36	10	11	10	10
180	460	66	68	92	68	10
210	10	180	10	66	10	66
240	10	10	10	31	10	21
300	10	10	86	10	10	10
360	10	10	10	10	10	10
430	10	10	10	10	10	10

Vysvětlivky k tabulce: 0 = perorální podání I = injekční podání

- 30 Z tabulky je zřejmé, Že p*i perorálním podání kalcitoninu lososa v množství 400 až 420 mezinárodních jednotek ve formě prost*edku z příkladu 7 dochází ke zvýšení koncentrace kalcitoninu lososa v plasmě, měřeno radioimunulogickou analýzou, které odpovídá zvýšení po podání 200 mezinárodních jednotek kalcitoninu lososa podkožně.

?*i podání kalcotoninu lososa perorálné ve formě prostředku z příkladu 10 dochází ke zvýšení hladina kalcitoninu lososa v lidské plasmě a ke snížení fosfátů v krevním seru u mladých mužů, účastnících se pokusu jako dobrovolníci. Po perorálním podání vyvolává kalcitonin lososa v množství 400 sz 420 mezinárodních jednotek obdobnou biologickou odpověď (prokázanou jako snížejako ní fosfátů v seru) a podobnou biologickou dostupnost/v pla mě, zpracované působením ΕΡΓΑ a analyzované radioimunologicky u mužů po podání 200 mezinárodních jednotek kalciton nu lososa podkožně. Kalcitonin lososa ve formě prost*edku z příkladu 7 je tedy biologicky účinný i dostupný u člověka po perorálním podání.

3±ologický příklad E

Mladým vep*ům o hmotnosti 75 kg bylo podáno perorálně 500/Ug somatotropinu vepře (PST) ve formě prostředku z příkladu 16 na kg hmotnosti žaludeční sondou, dalšímu vepři s hmotností 82 kg bylo podáno 500^ug PST perorálně do dvanáctníku enterostomií.

Krevní vzorky byly odebrány zavedenou nitrožilní kanylou v jugulární žíle a hladiny PST byly stanoveny z každého vzorku radioimunologicky. Oběma zvířatům bylo před podáním PST podáno nitrosvalově t*i dny po sobě vždy 500 mg dexamethazonu k potlačení sekrece PST in vivo, po podár.í PST do žaludku a dvanáctníku ve svrchu uvedené dávce bylo pak možno zaznamenávat biologickou rozpustnost této látky po 6 hodinách po podání do dvanáctníku a po 10 hodinách po podání do žaludku. Získané výsledky jsou shrnuty v následující tabulce 9.

Tabulka 9

Hladiny somatotropinu vepře v seru u vepru doba po podání \n >

hladiny PST v seru (ng/ml) vepř 1 (Žaludek) vepř 2 (dvanáctník

0	5	5
2	7	5
4	6,5	12
6	6,5	17
8	13	17
10	14	15
12	14	13
14	-	13,5
16	-	13,5

Z uvedených pokusů tedy vyplývá, že PST, po podání do žaludku nebo do dvaníctníku je biologicky dostupný.

Biologický příklad P ze insuiiú lento p-i-ctad přehazuje, se z prostředku podle vynálezu vstřebává lymfatickými cestami a nikoliv systémem ccrV liznice, nrotože v tomto případě by se insulin neměl nacházet v lyvďě, býbrž v portálním oběhu směrem do jater.

Fena o hmotnosti 35 kg byla anestetisována a do duodena byla po otevření stěny břišní zavedena kanyla. Kanyla byla zavedena rovněž do hlavní lymfatické cévy, odcházející z duodena a lymfa byla odebírána do válce každých 15 minut v průběhu celého pokusu. Další kanyla byla zavedena do portální žíly tak, že její otevřený hrot zasahoval až k játrům. Do pravé jugulární žíly byl zaveden katetr a do žíly na levém předloktí byla zavedena kanyla, jíž byl podáván ve formě nitroŽilní infuse 10% roztok glukosy ve vodě.

Do dvanáctníku bylo v čase 0 podáno 50 ml kapalného prostředku s obsahem 5 jednotek insulinu skotu podle příkladu 1 v čase 0.

- 83 Insulin v krevním seru a v lymfě se stanoví rádioimunologicky. Lymfa se z*edí v poměru 1 : 10, protože ve vzorcích bylo prokázáno velké množství insulinu, pak bylo zjištěno, že je zapotřebí dalšího zředění 1 : 50 pro vzorky lynfy, odebrané v době 15 až 30 minut po podání insulinu.

V hlavní lymfatické cévě, odcházející z dvanáctníku bylo po zavedení kanyly a uspání zvířete možno pozorovat snížení průtoku. Výjimečné bylo příhodné zvýšení průtoku p*ed podáním ODDS-insulin do dvanáctníku, toto zvýšení mohlo být způsobeno použitím aneetetickým prostředkem. Frůtok lymfý je znázorněn na obr. 2.

Po dvanáctníkové infusi insulinu bylo možno pozorovat ve vzorku portální krve přechodné zvýšení insulinu v době 7,5 až 15 minut po podání. Jinak nebyly hladiny insulinu v průběhu pokusu v portální krvi změněny, jak je graficky znázorněno na obr, 33. V systemic ké žilní krvi nedošlo k žádným změnám za koncentrace insulinu, jak je graficky znázorněno na obr. 3A,

Na obr. 3C je však možno pozorovat význačné a trvalé zvýšení koncentrace insulinu v lymfě, změny se pohybují v rozmezí 1000 až 5000 mikrojednotek/ml lymfy. Toto zvýšení nemůže být způsobeno vyšším průtokem lymfy, jde skutečně o zvýšenou koncentraci.

- 84 Je známo, že malé hydrofilní, ve vodě rozpustné chemické látky, jako cukry, mohou být absorbovány systémem pórů sliznice tenkého střeva, tímto způsobem se dostávají do kapilárního oběhu 8 tímto oběhem do portální hepatické žíly. Na druhé straně lipidy a lipofilní látky se vstřebávají dvěma rozdílnými mechanismy.

Ty alifatické kyseliny, které mají poměrně krátký řetězec, jako kyseliny o 2 až 6 nebo o atomech uhlíku, jako kyselina kapror.cvá nebo karylová jsou absorbovány sliznicí, tuto v

absorpci enzymaticky i fyzikálně-chemicky usnadňují sol: žlučových kyselin a pankreatická lipása. Nakonec jsou tyto kyseliny s kratším řetězcem přiváděny do kapilární krve a touto krví do portálního oběhu.

Ty lipidy a alifatická kyseliny, které mají poměrně delší molekuly, například kyselina olejová a glyceryl dioleáty a trioleáty, stejně jako cholesterol a fosfolipídy se spolu 3 dalšími sloučeninami, které vytvá«ejí v membráně chylomikrony absorbují stěnou sliznice tenkého střeva způsobem, který není ještě zcela objasněn. Jakmile se tyto látky dostanou do sliznice, účastní se tvorby chylomikronů a tímto způsobem se dostávají do tuků této sliznice, které jsou omývány lymfou, s touto lymfou se dostávají do ductus thoracicus a tímto způsobem až do celého krevního oběhu.

- 85 Zjevné a význačné zvýšení hladiny insulinu, které bylo v průběhu biologických pokusů možno prokázat potvrzuje, že insulin, podaný ve formě prostředk podle vynálezu do dvanáctníku je vázán na chylomikrony nebo prochylomikrony a tímto způsobem 3e vstřebává do lymfatíckého systému a nikoliv do portálního žilního systému. Hladina insulinu, kterou bylo možno prokázat v lym fě a která byla až 5000 mikrojednotek/©! je tak významná, že potrvzuje vstřebávání insulinu p^xe3 chylomikrony a nikoliv portálním systémem.

JUDr. Vé TTDGKA

Claims (44)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že sestává z mikroemulze obsahující hydrofilní fázi a hydrofóbní fázi, přičemž (A) (B) h y d r o f i lni hyd rof i 1η í fáze je dispergována v hydrofohni fázi fáze obsahuje biologicky účinný ma teriál, a (C) hvdrofobní fáze obsahuje chylomikrony nebo materiál z něhož se chvlomikronv tvoří in vívq.
2. 2. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že hydrofilní fáze obsahuje rozpouštědlo mísitelné s vodou.
3. 3. Farmaceutický prostředek podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že hvdrofobní fáze obsahuje chylomikrony vysrážené ze séra člověka, vepře nebo skotu vinylovým po Lymerem,
4. 4. Farmaceutický prostředek podle nároků 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že hvdrofobní fáze obsahuje materiál, který tvoří chylomikrony ve střevní sliznicí, přičemž tento materiál obsahuje materiál vytvářející matrici, chylomikronů, fosfolípid a lipofilní povrchově aktivní činidlo.
5. 5. Farmaceutický prostředek podle nároku 4, vyznačující se tím, že materiál vytvářející matrici chylomikronů obsahuje cholesterol·.
6. 6. Farmaceutický prostředek podle nároku 4 nebo 5, vyznačující se tím, že jako fosfolípid obsahuje Lecithin.

   Ί. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 4 až 6, vyznačující se tím, že lipofilní povrchově aktivní činidlo obsahuje mastné kyseliny obsahující 16 až 24 atomů uhlíku, esterifikované ve formě esterů elvcerolu.

   Farmaceutický vyznačuj ící se prostředek podle tím, že obsahuje některého z nároků ester cholesterolu.

   Farmaceut ický vyznačující se prostředek podle tím, že obsahuje některého z nároků apopro te i n.
7. 10. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že hydrofobní fáze obsahuje rozpouštědlo misiteiné s hvdrofobní fází.
8. 11. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 aá 10, vyznačující se tím, že obsahuje hydrofilní povrchově aktivní činidlo s hodnotou hydrofilně-lipofilní rovnováhy alespoň 17.
9. 12. Farmaceutický prostředek podle nároku 11, vyznačující se tím, že hydrofilní povrchové aktivní činidlo obsahuje polvethyíenglykoimonostearát.
10. 13. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 12, vyznačující se tím, že obsahuje lipofilní povrchové aktivní činidlo jehož hodnota hydrofilně-lipofi lni rovnováhy je max imálně 10.
11. 14. F armaceutický prostředek podle nároku 13, vyznačující se tím, že lipofilní povrchově aktivní činidlo obsahuje glycerolmonooleát.
12. 15. Farmaceutický prostředek podle některého z nároku 1 až 14, vyznačující se tím, že obsahuje alespoň jednu složku ze skupiny zahrnující inhibitor proteázy, stabilizátor biologicky účinného materiálu, emulgačni prostředek, stabilizační prostředek a/nebo plastifikační prostředek a/nebo konzervační prostředek.
13. 16. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že hydrofobní fáze obsahuje cholesterol v množství 0.5 % až 5 % objemových, lecithin nebo jiný řosťolipid v množství 0.5 % až 10 % objemových, lipofi¹. ní povrchově aktivní činidlo v množství 0.5 % až 95 objemových, a dále může obsahovat iednu nebo více látek ze skupiny zahrnující choiestero·ester v množství až 5 í objemových, neesterifikovanou alifatickou kyselinu v množství až 50 Z objemových a apoprotein v množství až 4 Iv objemová.
14. 17. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 16, vyznačující se tím, že biologicky účinný materiál je bil kov i nové povahy.
15. 18. Farmaceutický prostředek podle nároku 17, vyznačující se tím, že biologicky účinný materiál obsahuje insulin, interferon-gamma nebo ínterferon-beta.
16. 19. Farmaceutický prostředek podle nároku 18, vyznačující se tím, že biologicky účinný materiál obsahuje i nsulin.
17. 20. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 19, vyznačující se tím, že hydrofobní fáze obsahuje > t » cholesterol v množství 0,5 % až 5 % objemových, lecithin nebo jiný fosfolipid v množství 4 % až 10 % objemových, lipofilní povrchově aktivní činidlo v množství 50 % až 95 objemových, a dále může obsahovat jedno nebo více látek vybraných ze skupiny zahrnující cholesterolester v množství až 5 % objemových, neesterífikovanou alifatickou kyselinu v množství až 2 % objemová a apoprotein v množství až 4 A obj emová.
18. 21. Farmaceutický prostředek podle nároku 17, vyznačující se tím, že biologicky účinný materiál obsahuje kalcitonin nebo ervthropoietin.
19. 22. Farmaceutický prostředek podle nároku 17, vyznačující se tím, že biologicky účinný materiáL obsahuje kalcitonin lososa.
20. 23. Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 19, 21 a 22, vyznačující se tím, že hydrofobní fáze obsahuje cholesterol v množství 0,5 % až 5 % objemových, lecithin nebo jiný fosfolipid v množství 0,5 až 7 1 objemových. Lipofilní povrchové aktivní činidlo v množství 0,5 % až 5 % objemových, a dále může obsahovat jednu nebo více látek ze skupiny zahrnující cholesterolester v množstv až 5 % objemových, neesterifikovanou alifatickou kyselinu v množství až 44 % objemová a apoprotein v množství až 4 obj emová.
21. 24. Farmaceuticky prostředek podie nároku 17, vyznačující, se tím, že biologicky účinným materiálem je růstový hormon nebo somatotropin, tkáňový aktivátor plasminogenu nebo faktor VIIT,
22. 25. Farmaceutický prostředek podle nároku 24, vyznačující se tím, že biologicky účinným materiálem je somatotropin vepře.
23. 26, Farmaceutický prostředek podle některého nároků 1 až 19, 21, 22, 24 nebo 25, vyznačující se tím, že hvdrofobní fáze obsahuje cholesterol v množství 0.5 % až 5 % objemových, lecithin nebo jiný fosfolipid v množství 0,5 % až 40 % objemových, lipofilní povrchové aktivní činidlo v množství 10 % až 70 % objemových, a dále může obsahovat jednu nebo více Látek ze skupiny zahrnující cholesterolester v množství až 5 % objemových, nees te r i f i k ovanou alifatickou kyselinu v množství až 5 ^Lř objemových a apoproteín v množství až 5 % objemových.
24. 27, Farmaceutický prostředek podle některého z nároků 1 až 26, vyznačující se tím, že má pevnou formu a obsahuje pevnou nosičovou látku opatřenou povlakem tvořeným mikroemulz i.
25. 28. Farmaceutický prostředek podle nároku 27, vyznačující se tím, že pevnou nosičovou látkou je vápenatá sůl karboxymethyIcelu lozy, hydroxypropylceluloza, alginát sodný, želatina, zesítěný polyvinylpvrrolidon, eruptivni rýže nebo polystyren.
26. 29. Farmaceutický prostředek podle nároku 28, vyznačující se tím, že pevný nosičovy materiál obsahuje vápenatou sůl karboxymethyIcelulozy v množství 20 f až 60 i hmotnostních, kyselinu alginovou v množství 5 % až 25 % hmotnostních, želatinu v množství 2 % až 20 % hmotnostních, hydroxypropylcelulozu v množství 20 % až 60 % hmotnostních.

    a povrchové aktivní činidio v množství 0,1 hmotnostních .
27. 30- Farmaceuticky prostředek podle nároku 27, vyznačující se tím, že pevný nosičovy materiál má nutriční hodnotu,
28. 31. Farmaceutický prostředek podle nároku 30, vyznačující se tím, že pevný nosičovy materiál má bilkovinovou povahu.
29. 32. Farmaceutický prostředek podle nároku 31, vyznačující se tím, že nosičovy materiál bíikovínové povahy obsahuje prášek ze sojových bobů.
30. 33. Farmaceutický prostředek 1 až 32, vyznačující se tím, že je solventním povlakem.
31. 34. Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že má pevnou f ochranný povlak je tvořen ftalátem celulozv.

    podle nékterenu z nao x e ve formě s enterotni i _ podle nároku 33, ormu a enterosolven hydroxyp ropy 1methy až 34,

    Farmaceutický vyznačující se prostředek tím, že je podle některého z nároků ve formě kapsle.
32. 36. Farmaceut vyznačující se tím, želatinu.

    ický prostředek podle nároku 35, že vnější vrstva kapsle obsahuje tvrdou
33. 37. Farmaceutický prostředek podle nároku 36, vyznačující se tím, že vnější vrstva z tvrdé želatiny je opatřena enterosoiventním povlakem ftalátu hvdroxypropyL92 methylcelulózy.
34. 38. Způsob přípravy želarinové kapsle opatřené enterosolventním povlakem obsahující farmaceutickou formulaci podle některého z nároků 1 až 32, vyznačující se tím, že se nejprve na kapsli uloží povlak z materiálu schopného chránit želatinovou vrstvu kapsle od nepříznivých účinků methylenchloridu, načež se takto chráněná kapsle opatří povlakem ftalátu hydroxypropylmethylcelulozy za použiti roztoku tohoto ftalátu hydroxypropylmethylcelulozy v methylenchloridu.
35. 39. Způsob podle nároku 38, vyznačující se tím, že první ochranný povlak obsahuje směs polyvinylpyrrolidonu a nyd roxypropy het hv lcelulózy .
36. 40. Způsob přípravy perorálne nebo rektálně přijatelného prostředku podle některého z nároků 1 až 37, vyznačující se tím, že tento postup zahrnuje (a) rychlé smíchání biologicky účinného materiálu ve vhodném hydrofilnim rozpouštědle s hydrofobní fází, která obsahuje lipofilní povrchově aktivní činidlo, a případné jeden nebo více následujících stupňů :

    (b) přidání hydrofilní povrchově aktivní látky a dalš rychlé promísení, (c) vedení této smési mikrofluidizačním zařízením, (d) povlečení pevného nosičového materiálu touto formulací, a (e) granulování povlečeného pevného nosičového materiálu.
37. 41. Způsob podle nároku 40, vyznačující se tím, že zahrnuje stupeň (o) , ve kterém se získaná směs nechá μ roj i r • ·· celkem třikrát tímto mikrofluidizačním zařízením.
38. 42. Způsob podle nároku 40 nebo 41, vyznačující se tím, že zahrnuje stupeň (d), ve kterém se pevný nosičovy materiál opatří povlakem rozprašováním.
39. 43. Způsob podle nároku 42, vyznačující se tím, že nanášení povlaku rozprašováním se provádí ve fluidní vrstvě.
40. 44. Způsob podle nároku 43, vyznačující se tím, že se fluidizační plyn zahřívá v případě, že teplota fluidní vrstvy klesne pod 24 ’C a ochlazuje se v případě, že teplota fluidní vrstvy vystoupí nad 34 ’C.
41. 45. Způsob podle nároku 43 nebo 44, vyznačující se tím, že povlékání rozprašováním provádí při teplotě 29 ± 5 °C.
42. 46. Způsob podle některého z nároků 42 až 45, vyznačující se tím, že se povlékání rozprašováním provádí přerušovaně.
43. 47. Způsob podle některého z nároků 40 až 46, vyznačující se tím, že zahrnuje stupeň (d), ve kterém se povlečené částice nosicového materiálu granulují.
44. 48. Způsob podle některého z nároků 40 až 47, vyznačující se tím, že zahrnuje stupeň (d), ve kterém se povlečené částice nosicového materiálu opatří enterosolventním povlakem.

    Zastupuje :

    ' Dra Miloš Všetečka i

    I na ..

    JDDr. Miioš

    AJvoL í

    IV j > I -j