CZ427899A3

CZ427899A3 - Substituované 2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-ftalimidy a 1-oxoisoindoliny a způsob snižování hladim TNEalfa

Info

Publication number: CZ427899A3
Application number: CZ19994278A
Authority: CZ
Inventors: George W. Muller; David I. Stirling; Roger Shen-Chu Chen
Original assignee: Celgene Corporation
Priority date: 1997-05-30
Filing date: 1998-05-28
Publication date: 2000-05-17
Also published as: TR200000107T2; FI19992490A7; HK1072248A1; EP1956017A1; HUP0003217A2; NO20092860L; PT1486496E; AU741982B2; DK0984955T3; HUP9903929A2; EP1956017B1; NO20120330L; US20050131024A1; TR201005282T2; NO331367B1; KR100526212B1; CA2291218C; ATE401319T1; DE69825994T2; MC225A7

Description

Substituované 2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-ftalimidy a 1oxoizoindoliny a metoda ke snížení hladin TNFa

Oblast techniky a Podstata vynálezu

Předkládaný vynález se, týká substituovaných 2-(2,6dioxopiperidin-3-yl)-ftalimidů a substituovaných 2-(2,6dioxopiperidin-3-yl)-1-oxoizoindolinů, dále metody snížení hladin tumor necrosis faktoru α , a léčby zánětlivých a autoimunních onemocnění u savců prostřednictvím podání těchto sloučenin. Předkládaný vynález se dále týká farmaceutických preparátů obsahujících tyto deriváty.

Dosavadní stav techniky

Tumor necrosis faktoru α , neboli TNFa, je cytokin, který je primárně, uvolňován mononukleárními fagocyty jako odpověď na celou řadu imunostimulátorů. Je-li podán živočichům nebo člověku, způsobuje zánět, horečku, má účinky na kardiovaskulární aparát, způsobuje krvácení, koagulaci a odpověď akutní fáze podobnou jako při akutních infekcích a šokových stavech. Nadměrná nebo neregulovaná tvorba TNF . α hraje roli v celé řadě onemocnění. Mezi taková onemocnění patří endotoxémie a/nebo syndrom toxického Šoku (Tracey et al., Nátuře 330, 662-664 (1987) a Hinsaw et al., Circ shock 30, 279292 (1990)), kachexie (Dezube et al., Lancet, 335 (8690), 662 (1990) a syndrom respirační tísně dospělých (ARDS) , kde byly v plicních aspirátech pacientů s ARDS zjištěny koncentrace TNFa převyšující 12 000 pg/ml (Millar et al. Lancet 2(8665), 712-714 (1989)). Systémová infúze rekombinantního TNFa vedla také ke změnám typickým pro ARDS (Ferrai-Baliviera et al. , Arch. Surg. 124 (12), 1400-1405 (1989)).

O TNFa se zdá, že hraje roli v nemocích spojených s kostní resorpcí, včetně artritidy. V aktivním stádiu onemocnění dochází působením leukocytů k resorpci kosti, tedy k procesu, ······ ·· · ·· ·· ·· · ···· ···· na kterém se podle dostupných údajů spolupodílí TNFoc (Bertolini et al. , Nátuře 319, 516-518 (1986) a Johnson et al. , Endocrinology 124(3), 1424-1427 (1989).) Bylo také prokázáno, že TNFot stimuluje resorpci kostí a inhibuje jejich tvorbu za podmínek ín vitro i in vivo prostřednictvím stimulace tvorby osteoklastů a jejich aktivace v kombinaci s inhibici funkce osteoblastů. Ačkoli TNFoc může být zapleten v celé řadě onemocnění spojených s kostní resorpci včetně artritidy, ne j zřetelně j ší vazbou mezi nemocí a tvorbou TNFoc je asociace mezi tvorbou TNFoc nádorem nebo hostitelskou tkání a se zhoubnými nádory spojenou hyperkalcémií (Calci, Tissue Int. (US) 46 (Suppl.), S3-10 (1990)). V reakci štěpu proti hostiteli (GVHD) byly spojeny zvýšené hladiny TNFoc s hlavními komplikacemi akutní alogenní transplantace kostní dřeně. (Holler et al., Blood, 75(4), 1011-1016 (1990)).

Cerebrální malárie je letální hyperakutní neurologický syndrom spojený s vysokými hladinami TNFoc a současně představuje ne j závažně j ší komplikaci u pacientů s malárií. Hladiny TNFoc v séru přímo korelují se závažností onemocnění a s prognózou nemocného postiženého akutní atakou malárie (Grau et al, N. Engl. J. Med. 320 (24), 1586-1591 (1989)).

Makrofágy indukovaná angiogeneze je zprostředkovaná cytokinem TNFoc. Leibovich et al. (Nátuře, 329, 630-632 (1987) prokázal, že TNFOC indukuje za podmínek in vivo tvorbu krevních kapilár v rohovce krysy a dále indukuje u kuřete rozvoj chorioalantoinových membrán při velmi nízkých dávkách. Autoři navrhli, že TNFoc by mohl být kanidát pro indukci angiogeneze u zánětu, hojení ran a nádorového růstu. Produkce TNFoc je také spojována s nádorovými onemocněními, zejména pak indukce tvorby TNFoc těmito nádory (Ching et al., Brit. J. Cancer, (1955)72,339-343, a Koch, Progress in Medicinal Chemistry, 22, 166-242 (1985).

e β

TNFa hraje také roli u chronických plicních zánětlivých onemocnění. Ukládání částic křemíku vede k silikóze, onemocnění charakterizovaném progresivním respiračním selháváním způsobeném fibrotickou reakcí. Protilátky proti TNFa zcela zabránily u myší vytvoření plicní fibrózy indukované křemíkem (Pignet et al., Nátuře, 344:245-247 (1990)). U zvířecích modelů fibrózy indukované křemíkem a azbestem byly prokázány vysoké koncentrace TNFa (v séru a v izolovaných makrofázích) (Bissonette et al., Inflammation 13(3), 329-339 (1989)). Bylo ** také zjištěno, že alveolární makrofágy pacientů s plicní sarkoidózou ve srovnání s normálními dárci krve spontánně uvolňují velká kvanta TNFa (Baughman et al. , J. Lab. Clin. Med. 115(1), 36-42 (1990)).

(Vedder et poškozuj e tr

TNFa se také účastní zánětlivé odpovědi vznikající při reperfúzi, což se nazývá reperfúzní poškození a je hlavní příčinou poškození tkáně po přerušení průtoku krve.

al., PNAS 87, 2643-2646 (1990)). TNFa také vlastnosti endoteliálních buněk a má rozličné prokoagulační aktivity, jako jsou například zvýšení tkáňového prokoagulačního faktoru a suprese antikoagulačně působícího protenu C, stejně tak jako zpětnovazebně snížení exprese trombomodulinu (Sherry et al., J. Cell. Biol. 107, 1269-1277 (1988)). TNFa má prozánětlivé aktivity, které spolu s jeho časnou tvorbou (během počáteční fáze zánětu) z něj vytvářejí pravděpodobný mediátor tkáňového poškození u několika důležitých onemocnění, která zahrnují, ačkoli nejsou limitována pouze na: infarkt myokardu, mozková mrtvice a cirkulační šok. Velmi důležitá může být pomocí TNFa indukovaná exprese adhezních molekul na endoteliálních buňkách, jakými jsou například intercelulární adhezní molekula (ICAM), nebo endoteliální leukocytární adhezní molekula (ELÁM) (Munro et al., Am. J. Path. 135(1), 121-132 (1989)).

U revmatoidní artritidy (Elliot et al., Int. J. Pharmac. 1995 17(2), 141-145) a u Crohnovy choroby (von Dullemen et al. , Gastroenterology, 1995 109(1), 129-135) byl prokázán příznivý účinek blokády TNFa monoklonálními protilátkami.

Navíc je dnes známo, že TNFa je účinný aktivátor replikace retrovirů včetně aktivace HIV-1. (Duh et al. , Proč. Nat. Acad. Sci. 86, 5974-5978 (1989); Poli et al., Proč. Nat. Acad. Sci.

87, 782-785 (1990); Monto et al., Blood 79, 2670 (1990); Clouse et al., J.Immunol. 142, 431-438 (1989); Poli et al., AIDS Res. Hum. Retrovirus, 191-197 (1992)). AIDS vzniká v důsledku infekce T 1 ymfocytů virem- lidské imunodoficience (HIV) . -Doposudbyly identifikovány tři kmeny HIV, HIV-1, HIV-2 a HIV-3. Důsledkem infekce HIV je narušení T lymfocyty zprostředkované imunity, což se manifestuje u infikovaných jedinců těžkými oportunními infekcemi a/nebo neobvyklými neoplazmaty. Infekce T lymfocytů vyžaduje jejich aktivaci. Viry jako HIV-1 a HIV-2 infikují T lymfocyty po jejich aktivaci a exprese proteinů a/nebo replikace takových virů je zprostředkována nebo udržována právě aktivací T lymfocytů. Je-li infikovaný T lymfocyt aktivován virem HIV, musí být udržován v aktivovaném stavu, aby umožnil expresi genů HIV a jeho replikaci. Cytokiny, speciálně TNFa . hrají roli v T lymfocyty zprostředkované expresi proteinů HIV a/nebo replikaci viru tím, že udržují aktivaci T lymfocytů. Z tohoto důvodu interference s aktivitou cytokinů, jako je například zabránění nebo inhibice produkce cytokinů, zejména pak TNFa u HIV infikovaných jedinců pomáhá omezit aktivaci T lymfocytů způsobenou infekcí HIV.

Monocyty, makrofágy a příbuzné buňky, jako jsou například Kupfférový buňky a buňky gliové, hrají také roli v udržování HIV infekce. Tyto buňky podobně jako T lymfocyty jsou terčem virové replikace a úroveň virové replikace je závislá na stavu aktivace buněk. (Rosenberg et al., The Immunopathogenesis of ······ · · · ·· • · · · · · · · · · ·' • « · · · ··· « • · v · · · · · · · ·

C. · 9 ··· ···· · · · · ♦ ··· · · ·» .

HIV Infection, Advances in Immunology, 57 (1989)). U cytokinů, í . . ,i.. .. ,. . .

jako je například TNFa, bylo prokázáno, že aktivují replikaci HIV v monocytech a/nebo makrofágech (Poli et al. , Proč. Nati. Acad. Sci., 87, 782-784 (1990)). Z tohoto důvodu prevence nebo inhibice tvorby cytokinů nebo jejich aktivity pomáhá omezit progresi HIV v T lymfocytech. Další studie identifikovaly TNFOt jako společný faktor v aktivaci HIV za podmínek in vitro a přinesly jasný mechanismus účinku cestou jaderného regulačního proteinu nalezeného v cytoplazmě buněk (Osborn, et al. , PNAS 86 2336-2340) . Tato fakta naznačují, že snížení syntézy TNFOC může mít antivirový efekt u HIV infekcí snížením transkripce a tedy tvorby viru.

Virová replikace u latentní HIV infekce v T lymfocytech a makrofázích může být indukována TNFa (Folks et al., PNAS 86, 2365-2368 (1989)).. Molekulární mechanismus této indukce je naznačen schopností TNFa aktivovat regulační protein genu (NFKB) nacházený v cytoplazmě buněk, které podporují replikaci HIV vazbou k sekvenci virového regulačního genu (LTR) (Osborn et al., PNAS 86, 2336-2340 (1989)). Úloha TNFa u kachexie spojené s onemocněním AIDS je naznačována zvýšenými hladinami TNFa v séru . a vysokými hladinami spontánní tvorby TNFa v monocytech periferní krve těchto pacientů (Wright et al., J. Immunol. 141(1), 99-104 (1988)). TNFa hraje roli i v jiných virových infekcích,- jako jsou infekce cytomegalovým virem (CMV), virem chřipky, adenovirem a viry herpetickými ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny výše.

Jaderný faktor KB je pleiotropní transkripční aktivátor (Lenardo et al., Cell 1989, 58, 227-29). NFKB je transkripčním aktivátorem u celé řady onemocnění a zánětlivých stavů a pravděpodobně reguluje hladiny cytokinů včetně TNFa a je také aktivátorem transkripce HIV (Dbaibo, et al., J. Biol. Chem. 1993, 17762-66; Duh et al·., Proč. Nati. Acad. Sci. 1989, 86,

5974-78; Bachelerie et al., Nátuře 1991, 350, 709-12; Boswas et al. , J Acquired Imraune Deficiency Syndrome 1993, 193, 6, 778786; Suzuki et al. , Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1993, 193, 277-83; Suzuki et al., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1992, 189, 1709-15; Suzuki et al. , Biochem. Mol. Bio. Int. 1993,

31(4), 693-700; Shakhov et al. , Proč. Nati. Acad. Sci. USA

1990, 171, 35-47; a Staal et al., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 87, 9943-47) . Z tohoto důvodu inhibice vazby NFKB může regulovat transkripci genu(ů) pro cytokiny a prostřednictvím této regulace i jiných mechanismů může být tato inhibice užitečná pro potlačení projevů celé řady onemocnění. Zde popsané sloučeniny mohou inhibovat účinek NFkB v jádře, a jsou proto užitečné v léčbě celé řady nemocí . včetně., ..ačkoli nikoli, pouze, revmatoidní artritidy, revmatoidní spondylitidy, osteoartritidy, jiných artritických onemocnění, septického šoku, sepse, endotoxémického šoku, reakce štěpu proti hostiteli, chřadnutí, Crohnovy choroby, nespecifických střevních zánětů, ulcerózní kolitidy, roztroušené sklerózy, systémového lupus erytematosis, ENL u lepry, HIV, AIDS a oportunních infekcí u AIDS. Hladiny TNFa a NFKB jsou ovlivňovány reciproční zpětnou vazbou. Jak je uvedeno výše, sloučeniny předkládaného vynálezu ovlivňují hladiny TNFa i

NFKB.

Mnoho buněčných funkcí je zprostředkováno hladinami cyklického 3',5'adenosin monofosfátu (cAMP). Tyto buněčné funkce se mohou spolupodílet na zánětlivých onemocněních zahrnujících astma, záněty a další onemocnění (Lowe a Cheng, Drugs of the Future, 17(9), 799-807, 1992). Bylo prokázáno, že elevace cAMP v zánětlivých leukocytech inhibuje jejich aktivaci a následně uvolňuje zánětlivé mediátory včetně TNFa a NFKB. Zvýšené hladiny cAMP vedou také k relaxaci hladkého svalstva dýchacích cest.

Snížení hladin TNFa a/nebo ..zvýšení hladin cAMP proto představuje cennou terapeutickou možnost pro léčbu mnoha zánětlivých, infekčních, imunologických nebo maligních onemocnění. Tato onemocnění zahrnují, ačkoli nejsou limitovány pouze na, septický šok, sepsi, endotoxémický šok, hemodynamický šok a syndrom sepse, poischemické reperfúzní poškození, malárie, ·. mykobakteriální infekce, meningitis, psoriáza, městnavé srdeční selhání, fibrotická onemocnění, kachexie, odhojení graftu, nádorová onemocnění, autoimunní choroby, oportunní infekce u AIDS, revmatoidní artritis, revmatoidní spondylitis, osteoartritis, jiná artritická onemocnění, Crohnovu chorobu, ulcerózní kolitidu, roztroušenou sklerózu, systémový .lupus.. erytematosisENL , u lepry, radiační poškození, a hyperoxické alveolární poškození. Dřívější snahy potlačit účinky TNFa zahrnovaly metody od použití steroidů, jako jsou například dexamethason a prednisolon, až k používání polyklonálních i monoklonálních protilátek (Beutler et al., Science 234, 470-474 (1985), WO 9211383).

Popis vynálezu

Předkládaný vynález je založen na objevu skutečnosti, že určité třídy nepolypeptidových sloučenin, které- jsou zde detailněji popsány, snižují hladiny TNFa.

Vynález se zejména týká sloučenin charakterizovaných vzorcem:

v kterém:

jeden z X a Y je C=0, a druhý z X a Y je C=0, nebo CH₂, (i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R^č je

NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R^č jsou vodík;

R⁵ je vodík, nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8;

R⁶ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chloro, nebo fluoro;

R⁷ je m-fenylen nebo p-fenylen nebo -(C_nH_2n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

Každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo R⁸ a R⁹ dohromady jsou tetrametylen, pentametylen, hexametylen, nebo -CH₂CH₂XCH₂CH2-, kde X je -0-, -S- nebo -NH-;

R¹⁰ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo fenyl; a (b) kyselé adiční soli řečených sloučenin, které obsahují atom dusíku schopný protonace.

První preferovanou skupinou sloučenin jsou sloučeniny definované Vzorcem I, kde alespoň jeden z R¹, R², R³, , R⁴ a R⁶ je jiný než vodík. Mezi těmito sloučeninami . je preferovanou skupina sloučenin, kde každý z R¹, R², R³, R⁴ jsou nezávisle na ostatních halo nebo alkyl deriváty uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy deriváty uhlíkových atomů 1 až 4; R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo metyl. Z těchto sloučenin jsou preferovanou podskupinou sloučeniny, v kterých R⁷ je m-feny,len nebo pfenylen, zatímco druhou preferovanou podskupinou jsou sloučeniny, v kterých R⁷ je (C_nH_2n)-, kde n má hodnotu 0 až 4.

Další preferovanou skupinou sloučenin jsou sloučeniny definované Vzorcem I, kde alespoň jeden z R¹, R², R³ a R⁴ je NH? a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ jsou vodík; R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; a R¹⁰ je vodík. Z těchto sloučenin jsou první preferovanou podskupinou ty sloučeniny, v kterých je R⁷ m9

9 · · · · « • · · • ·	• ·	9 • · •	• •	·· • •	« ·
9 •	'9 9	• *	4' ·» •
• ·	•	•	•	•	•	•	9
« · · · ·	•	•	4 · ·		• ·		9 ·

fenylen nebo p-fenylen, zatímco druhou preferovanou podskupinou jsou sloučeniny, v kterých R⁷ je (C_nH_2n)-, kde n má hodnotu 0 až .

Termín alkyl označuje univalentní nasycený, větvený nebo alifatický uhlovodíkový řetězec obsahující 1 až 8 uhlíkových atomů. Příkladem takových alkylových skupin jsou metyl, etyl, propyl, izopropyl, butyl, izobutyl, sec-butyl a tert-butyl. Alkoxy se vztahuje na alkylovou skupinu navázanou na zbytek molekuly prostřednictvím éterového atomu kyslíku. Příkladem takových alkoxy skupin jsou metoxy, etoxy, propoxy, izopropoxy, butoxy, izobutoxy, sec-butoxy a tert-butoxy. R¹, R², R³ a R⁴jsou nejlépe chloro, fluoro, metyl nebo metoxy.

Sloučeniny definované Vzorcem I jsou používané,, pod dohledem kvalifikovaného odborníka, k inhibici nežádoucích účinků TNFa. Sloučeniny mohou být podávány savcům potřebujícím takovou léčbu perorálně, rektálně nebo parenterálně, samotné nebo v kombinaci s dalšími terapeutickými látkami včetně antibiotik, steroidů atd.

Sloučeniny předkládaného vynálezu mohou být používány topicky v léčbě nebo profylaxi topických onemocnění zprostředkovaných nebo exacerbovaných nadměrnou tvorbou TNFa, jako jsou virové infekce, jako například infekce způsobené herpetickými viry, nebo virová konjuktivitida, psoriáza, atopická dermatitida atd.

Sloučeniny mohou být také použity ve veterinární medicíně pro léčbu jiných savců než je člověk, kteří potřebují zabránit nebo inhibovat tvorbu TNFa. Onemocnění zprostředkovaná cytokinem TNFa předurčená k terapeutickému nebo profylaktickému použití zvířat zahrnují nemoci uvedené výše, ale zejména virové infekce. Mezi příklady patří virus kočičí imunodeficience, virus koňské infekční anémie, virus kozí artritidy, virus visna a maedi a také další lentiviry.

Sloučeniny mohou být připraveny prostřednictvím iniciální reakce formaldehydu s meziproduktem definovaným vzorcem:

v kterém:

X a Y jsou stejné, jako je definováno výše;

každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R^č je nitro nebo chráněná amino skupina a zbývající R¹, . R², R³ a . R^čjsou vodík; a

Výsledný N-hydroxymetyl meziprodukt definovaný vzorcem II je poté spojen s derivátem karboxylové kyseliny charakterizované vzorcem IV za použití obecně známých metod:

v.

kde Hal je reaktivní halogen, jako například chloro, bromo nebo iodo.

Zde používané chránící skupiny označují skupiny, které nejsou obecně přítomny ve finálních terapeutických sloučeninách, ale které jsou úmyslně začleněny v určitém stádiu syntézy za účelem chránění skupin, které by jinak mohly být poškozeny v průběhu chemických reakcí. Tyto chránící skupiny jsou odstraněny v pozdější fázi syntézy a sloučeniny nesoucí takové chránící skupiny jsou primárně ^důležité jako chemické meziprodukty (ačkoli některé deriváty vykazují také biologickou aktivitu). Z tohoto důvodu není přesná struktura chránících skupin kritická. Četné reakce tvorby a odstranění těchto chránících skupin jsou popsány v celé řadě standardních prací zahrnujících například „Protective Groups in Organic Chemistry,,, Plenům Press, London and New York, 1973; Greene, Th.W., „Protective GroupS in Organic Synthesis,,, Wiley, New York, 1981; „The Peptides,,, Vol.I, Schróder and Lubke, Academie Press, London and New York, 1965; „Methoden der organischen Chemie,,, HoubenWeyl, 4^th Edition, Vol.15/1, Georg Thieme Verlag, Stutgart 1974, čímž jsou tyto práce zde začleněny jako reference.

Aminoskupina může být chráněna jako amid za použití acylové skupiny, která je selektivně odstranitelná za mírných podmínek, zejména se jedná o benzyolxykarbonylové, formylové, nebo nižší

s.

alkanoylové skupiny, které jsou^rozvětvené v pozici 1 nebo a ke karbonylové skupině, zejména terciárnímu alkanoylu, jako je například pivaloyl, nižší alkanoylová skupina, která je nahrazena v pozici Ot ke karbonylové skupině, jako je například trifluoroacetyl.

Spřažovací látky zahrnují činidla jako například dicyklohexylkarbodiimid a N,N'-karbonyldiimidazol. $

Po proběhnutí spřažovací reakce mohou být konvenčním způsobem sloučeniny charakterizované Vzorcem V aminovány, například aminem v přítomnosti jodidu sodného.

Alternativně je sloučenině charakterizované Vzorcem III umožněno reagovat s chráněnou aminokarboxylovou kyselinou charakterizovanou Vzorcem IVA:

R¹

kde Z je chráněná aminoskupina.

Po proběhnutí této spřažovací reakce je amino chránící skupina odstraněna.

V následujících reakcích, kdy jeden R², R³ a R⁴ je nitro, může být tento radikál konvertován katalytickou hydrogenací na aminoskupinu. Alternativně, pokud je jeden z R¹, R², R³ a R⁴chráněnou aminoskupinou, může být chránící skupina odštěpena za vzniku odpovídající sloučeniny, v které je jeden z R¹, R², R³ a R⁴ aminoskupinou.

Navíc k funkci meziproduktů jsou určité další sloučeniny charakterizované Vzorcem IIA sami o sobě biologicky aktivní ve smyslu snižování hladin tumor necrosis faktoru α u savců. Tyto sloučeniny jsou charakterizovány vzorcem:

v kterém:

jeden z X a Y je C=0, nebo CH₂, a další z X a Y je C=0, nebo CH₂;

(i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až .4, nebo alkoxy deriváty uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R^č je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R^e jsou vodík;

R⁵ je vodík, nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8;

R⁶ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo CO-R⁷CH (R¹⁰) NR⁸R⁹, kde každý z R⁷, R⁸, R⁹ a R¹⁰ je zde definován; a R⁶je alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chloro, nebo fluoro.

Určité meziproukty charakterizované Vzorcem IIA jsou popsané v projednávaných aplikacích čísla 08/690258 a 08/701494, čímž jsou tyto aplikace tímto začleněny jako reference. Navíc je umožněno alkyl o-bromometylbenzoátu, který je příslušně

substituován substituenty R¹, R², R³ a R^c, reagovat s a-R⁶substituovanou solí oc-aminoglutarimidu za přítomnosti kyselého akceptoru, jako je například trietylamin, za vzniku sloučenin, kde jeden z X a Y je C=0 a druhý je CH2.

Sloučeniny charakterizované Vzorcem IIA, kde X i Y jsou C=O, mohou být připraveny reakcí ftalanhydridu, který je příslušně substituován substituenty R¹, R², R³ a R^č, s Ct-R⁶-substi tuovanou solí oc-aminoglutarimidu za přítomnosti kyseliny octové a octanu sodného.

oc-R⁶-substituovaná sůl . oc-aminoglutarimidu . použitá' v následujících reakcích, může být získána cyklizací a-R⁶substituovaného glutaminu, v kterém je aminoskupina chráněna. Cyklizace může být například provedena pomocí N,N'~ ka.rbonyldiimidazolu za přítomnosti kyseliny jako akceptoru, jako je například dimetylaminopyridin. Po ukončení reakce může být příslušným ^: způsobem chránící skupina odstraněna. Chránící skupinou může být kupříkladu N-benzyloxykarbonyl skupina, která může být odstraněna katalytickou hydrogenací.

a-R⁶-substituovaný glutamin může být připraven reakcí oc-R⁶substituovaného· anhydridu kyseliny glutamové, který má chráněnou aminoskupinu, s amoniakem. cc-R⁶-substituovaný anhydrid kyseliny glutamové může být získán z odpovídající CCR⁶-substituované kyseliny glutamové pomocí octového anhydridu.

Sloučeniny charakterizované Vzorcem I a IIB mají centrum chirality a mohou existovat jako optické izomery. Racemáty těchto izomerů i jednotlivé izomery jako takové, stejně tak jako diastereomery s dvěmi chirálními centry, patří všechny do rozsahu předkládaného vynálezu. Racemáty mohou být použity jako takové, nebo mohou být mechanicky odděleny od ostatních jednotlivých izomerů, například chromatograficky za použití chirálního absorbantu. Jenotlivé izomery mohou být alternativně

připraveny v chirální formě, nebo mohou být chemicky separovány ze směsi tvorbou solí s chirální kyselinou, jako jsou například enanciomery 10-kamforsulfonové kyseliny, kamforové kyseliny, α-bromokamfořové kyseliny, metoxyoctové kyseliny, vinné kyseliny, diacetylvinné kyseliny, jablečné kyseliny,.pýrolidon5-kaboxylové kyseliny a podobně, s následným uvolněním jedné nebo obou vzniklých bází s možností opakování celého procesu tak, aby bylo možno získat od sebe každý nebo oba izomery v dostatečně čistotě., tj. ve formě s optickou čistotou nad 95%.

Předkládaný vynález se také týká fyziologicky přijatelných netoxických kyselých adičních solí sloučenin charakterizovaných Vzorci. I a ITB. Tyto .soli zahrnují soli odvozené z organických, a anorganických kyselin, jakými jsou bez omezení kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina fosforečná, kyselina sírová, kyselina metansulfonová, kyselina octová, kyselina vinná, kyselina mléčná, kyselina jantarová, kyselina citrónová, kyselina mléčná, kyselina sorbová, kyselina akonitová, kyselina' salicylová, kyáelina ftalová, kyselina embonová, kyselina enantová a podobně.

Perorální lékové formy .zahrnují tablety, kapsle, dražé a podobné tvarované a stlačené farmaceutické formy obsahující od 1 do 100 mg léku na lékovou jednotku. Pro parenterální podání může být použit izotonický roztok solí s koncentrací 20 až 100 mg/ml aktivní látky, který zahrnuje intramuskulární, intrathekální, intravenózní a intraarteriální způsob podání. Rektální podání může být uskutečněno prostřednictvím čípků tvořených konvenčním nosičem, jako je například kakaové máslo.

Farmaceutické preparáty jsou tedy tvořeny jednou nebo více sloučeninami charakterizovanými Vzorci I a IIB spolu s alespoň jedním přijatelným nosičem, diluentem, nebo excipientem. Při přípravě těchto preparátů jsou aktivní látky smíšeny nebo naředěny excipientem, nebo zabudovány na nosič,, který může být ve formě kapsle nebo sáčku. Pokud excipient slouží jako • · · ·· * · · · ·· ·· • · · · · · · · β · · • · · · ♦ 9 9 9 · • · · · · ··· ··· • · · · · · .··· ···· · ·· ··· φ· >· diluent, může být vehikulem, nosičem, nebo médiem pro aktivní látku pevný, polo-pevný, nebo tekutý materiál. Z tohoto důvodu mohou být preparáty ve formě tablet, pilulek, prášku, elixírů, emulzí, roztoků, sirupů, kapslí z měkké a tvrdé čípků, sterilních roztoků k injekční aplikaci a Příklady vhodných excipientů sacharózu, sorbitol, manitol, škrob, akátovou gumu, kalcium silikát, mikrokrystalickou celulózu, polyvinylpyrolidinon, celulózu, vodu, sirup a metyl celulózu, přičemž preparát může. obsahovat lubrikační látky, jako například talek, magnézium stearát a minerální olej,, smáčecí látky, jako jsou například metyl a pro.pyl.hydroxybenzoáty, sladidla nebo dochucující látky.

suspenzi, želatiny, sterilně zahrnu j í zabalených prášků, laktózu, dextrózu,

Preparáty jsou připravovány nejlépe v jednotkových dávkovačích lékových formách, což znamená ve fyzikálně diskrétních jednotkách vhodných k k jednotkovému dávkování, nebo v předem určených částech jednotkové dávky k aplikaci člověku nebo jiným savcům v terapeutickém režimu tvořeném jednou nebo opakovanými dávkami, přičemž každá jednotka obsahuje předem určené vypočítané množství aktivního materiálu terapeutickému efektu ve spojení s vhodným excipientem. Preparáty mohou být připraveny takovým způsobem, že umožňují okamžité, trvalé, nebo zpožděné uvolňování aktivní látky po jejím podání pacientovi za použití známých postupů.

k požadovanému farmaceutickým

Perorální lékové formy zahrnují tablety, kapsle, dražé a podobné tvarované a stlačené farmaceutické formy obsahující od 1 do 100 mg léku na lékovou jednotku. Pro parenterální podání může být použit izotonický roztok solí s koncentrací 20 až 100 mg/ml aktivní látky, který zahrnuje intramuskulární, intrathekální, intravenózní a intraarteriální způsob podání. Rektální podání může být uskutečněno prostřednictvím čípků tvořených konvenčním nosičem, jako je například kakaové máslo.

4 4 44 4 ·· · • · · 4 4 · · • 4 4 · ·

4 4 4 4 »4· 4 4 44 «44

Farmaceutické preparáty jsou tedy tvořeny jednou nebo více sloučeninami charakterizovanými Vzorci I spolu s alespoň jedním přijatelným nosičem, diluentem, nebo excipientem. Při přípravě těchto preparátů jsou aktivní látky smíšeny nebo naředěny excipientem, nebo zabudovány na nosič, který může být ve formě kapsle nebo sáčku. Pokud excipient slouží jako diluent, může být vehikulem, nosičem, nebo médiem pro aktivní látku pevný, polo-pevný, nebo tekutý . materiál. Z tohoto důvodu mohou, být preparáty ve formě tablet, pilulek, prášku, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, kapslí z měkké a tvrdé želatiny, čípků, sterilních roztoků k injekční aplikaci a sterilně zabalených prášků. Příklady vhodných excipientů zahrnují laktózu, dextrózu, sacharózu, sorbitol, manitol, škrob, akátovou gumu, kalcium silikát, mikrokrystalickou celulózu, polyvinylpyrolidinon, celulózu, vodu, sirup a metyl celulózu, přičemž preparát může obsahovat lubrikační látky, jako například talek, magnézium stearát a minerální olej, smáčecí látky, jako jsou například metyl a propylhydroxybenzoáty, sladidla nebo dochucující látky.

Preparáty jsou připravovány nejlépe v jednotkových dávkovačích lékových formách, což znamená ve fyzikálně diskrétních jednotkách vhodných k k jednotkovému dávkování,, nebo v předem určených částech jednotkové dávky k aplikaci člověku nebo jiným savcům v terapeutickém režimu tvořeném jednou nebo opakovanými dávkami, přičemž každá jednotka obsahuje předem určené vypočítané množství aktivního materiálu k požadovanému terapeutickému efektu ve spojení s vhodným farmaceutickým excipientem. Preparáty mohou být připraveny takovým způsobem, že umožňují okamžité, trvalé, nebo zpožděné uvolňování aktivní látky po jejím podání pacientovi za použití známých postupů.

Následující příklady slouží k další typizaci podstaty předkládaného vynálezu, ale neměly by být chápány jako omezující rozsah vynálezu, který je definován čistě prostřednictvím připojených patentových nároků.

·* ····	·* ·	··	··
• · ·	• ·	··	•	•	*	•
• ·	• ·	•	•	<	•	•
						•
• ·	• ·	•	•	•	•	•
···· Φ	te		··		··

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

N-Benzyloxykarbony1-a-metylglutamová kyselina

Benzyl chloroformát (12,7 g, 74,4 mmol) byl přidán při teplotě 0-5°C k promíchanému roztoku CC-metyl-D, L-glutamové kyseliny (10 g, 62 mmol) v 2 N hydroxidu sodném (62ml) . Poté byla reakční směs promíchávána při pokojové teplotě po dobu 3 hodin. Během této doby bylo pH udržováno na hodnotě 11 pomocí 2 N hydroxidu sodného (33 ml) . Reakční směs byla poté extrahována éterem (60 ml) . Vodná vrstva byla ochlazena v ledové lázni a poté okyselena 4 N kyselinou- chlorovodíkovou (34 ml) -na pH. =..1-. Výsledná směs byla extrahována etylacetátem (3x100 ml) . Kombinované etylacetátové extrakty byly promyty roztokem soli (60 ml) a vysušeny (MgSO₄) . Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku 15,2 g (83%) N-benzyloxykarbonyl-ccmetylglutamové kyseliny ve formě olejové látky: ¹H NMR (CDCI3) Ó 8,73 (m, 5H) , 5,77 (b, 1H) , 5,09 (s,2H), 2,45-2,27 (m, 4H) ,

2,0 (s, 3H) .

Podobným způsobem mohou být získány z kyselin 0C-etyl-D,Lglutamové a α-propyl-D,L-glutamové kyseliny Nbenzyloxykarbonyl-a-etylglutamová a N-benzyloxykarbonyl-apropylglutamová.

Příklad 2

Anhydrid kyseliny N-benzyloxykarbonyl-Ot-metylglutamové

Promíchaná směs N-benzyloxykarbonyl-CC-metylglutamové kyseliny (15 g, 51 mmol) a anhydrid kyseliny octové (65 ml) byly zahřívány pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 30 minut. Reakční směs byla ochlazena na pokojovou teplotu a poté zakoncentrována ve vakuu za vzniku anhydridu kyseliny N19 • · benzylkarbonyl-oc-metylglutamové ve formě olejové látky: NMR (CDC1₃) δ 7,44-7,26 (m, 5H) , 5, 32-5, 30 (m,2H), 5,11 (s, 1H) , 2,69-2,61 (m, 2H) , 2,40-2,30 (m, 2H), 1,68 (s, 3H) .

Podobným způsobem mohou být získány z kyselin a-etyl-D,Lglutamové a α-propyl-D,L-glutamové anhydridy kyselin Nbenzylkarbonyl-oc-etylglutamové a N-benzylkarbonyl-apropylglutamové.

Příklad 3

N-Ben z yloxy karbony l-oc-me ty li zoglut amin

Promíchaný roztok směs anhydridu kyseliny N-benzylkarbonyl-ocmetylglutamové (14,2 g, 51,5 mmol) v metylenchloridu (100 ml) byla ochlazena v ledové lázni. Plynný amoniak byl poté probubláván ochlazeným roztokem po dobu 2 hodin. Reakční směs byla promíchávána při pokojové teplotě po dobu 17 hodin a poté extrahována vodou (2x50 ml).. Kombinované vodné extrakty byly ochlazeny v ledové lázni a poté okyseleny 4 N kyselinou chlorovodíkovou (32 ml) na pH 1. Výsledná směs byla extrahována etylacetátem (3x80 ml). Kombinované etylacetátové extrakty byly promyty roztokem soli (60 ml) a vysušeny (MgSOJ · Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku 11,5 g N-benzyloxykarbonyloc-metylizoglutaminu: ^XH NMR (CDCI3/DMSO) δ 7,35 (m, 5H) , 7,01 (s, 1H) , 6,87 (s, 1H), 6,29 (s, 1H) , 5,04 (s, 2H) , 2,24-1,88 (m, 4H), 1,53 (s, 3H).

Podobným způsobem mohou být získány z anhydridu kyselin Nbenzylkarbonyl-cc-etylglutamové a N-benzylkarbonyl-OC-propyl glutamové sloučeniny N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-etyl izoglutamin N-benzyloxykarbonyl-a-amino-a-propylizoglutamin.

Příklad 4

N-Benzyloxykarbonyl-a-amino-a-metylglutaramid • · · · ·

Promíchaná směs N-benzy.loxykarbonyl-a£me£ylizoglutáminu (4,60 g, 15,6 mmol), 1,1'-karbonyldiimidazolu (2,80 g, 17,1 mmol), a 4-dimetylaminopyridinu (0,05 g) v tetrahydrofuranu (50 ml) byly zahřívány pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 17 hodin. Reakční směs byla poté zakoncentrována ve vakuu do tvorby olejové látky. Olej byl převeden do vody (50 ml) po dobu 1 hodiny. Výsledná suspenze byla zfiltrována a pevná látka promyta vodou a vysušena vzduchem za vzniku 3,8 g hrubého produktu ve formě bílé pevné látky. Hrubý produkt byl chromatograficky purifikován (metylenchlorid:etylacetát 8:2) za vzniku 2,3 g (50%) N-benzyloxykarbonyl-a-amino-Ctmetylglutaramidu ve formě bílé pevné látky: mp (bod tání) 150,5-152,5; ^!H NMR (CDC1₃) δ 8,21 (s, 1H), 7,34 (s, 5Ή) , 5,59 (S,1H), 5,08 (s, 2H) , 2,74-2,57 (m, 3H) , 2,28-2,25 (m, 1H) ,

1,54 (s, 3H) ; ¹³C NMR (CDC1₃) δ 174,06, 171,56, 154,68, 135,88,

128,06, 127,69, 127,65, 66,15, 54,79, 29,14, 28,70, 21,98; HPLC:. Waters Nova-Pak C18 kolona, 4 mikrony, 3,9x150 mm, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 7,56 (100%) ; Anal. Výpočet pro Ci₄H₁₆N₂O4.; C, 60, 86; H, 5,84; N, 10,14. Nalezeno C, 60,88; H, 5,72; N, 10,07.

Podobným způsobem mohou být získány z N-benzyloxykarbonyl-OCamino-a-etylizoglutaminu a N-benzyloxykárbonyl-a-amino-apropylizoglutaminu sloučeniny etyl glutaramid a propylglutaramid.

Příklad 5

N-benzyloxykarbonyl-a-amino-ocN-benzyl oxy karbony 1-oc-amino-aα-amino-a-metylglutarimid hydrochlorid

N-benzyloxykarbonyl-oc-amino-a-metylglutaramid (2,3 g, 8,3 mmol) byl rozpuštěn v etanolu (200 ml) při mírném zahřívání a výsledný roztok byl ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto roztoku byla přidána 4 N kyselina chlorovodíková (3 ml) a následně 10% Pd/C (0,4 g) . Směs byla hydrogenována po dobu 3 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 50 psi. Ke směsi byla

přidána voda (50 ml) za účelem rozpuštění produktu. Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr promytý vodou (50 ml). Filtrát byl zakoncentrován ve vakuu za vzniku pevného rezidua. Pevná látka byla promíchávána etanolem (20 ml) po dobu 30 minut a poté zfiltrována za vzniku 1,38 g (93%) a-amino-ametylglutarimid hydrochloridu ve formě bílé pevné látky: ¹H NMR (DMSO-d₆) δ 11,25 (s, 1H) , 8,92 (s, 3H) , 2,84-2,51 (m, 2H) ,

2,35-2,09 (m, 2H) , 1,53 (s, 3H) ; HPLC, Waters Nova-Pak C_X8kolona, 4 mikrony, .1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH3CN/0,l% H₃PO₄(vodná), 1,03 min (94,6%).

Podobným způsobem mohou být získány z N-benzyloxykarbonyl-aamino-oc-eťylglutarimidu......a N-benz.yloxykarbonyí-ct-amino-ap.ropylglutarimidu sloučeniny . cc-amino-a-etylglutarimid hydrochlorid a (X-Amino-a-propylglutarimid hydrochlorid.

Příklad 6

3-(3-nitroftalimido)-3-metýlpiperidin-2,6-dion

Promíchaná směs α-amino-a-metýlglutarimid hydrochloridu (1,2 g, 6,7 mmol), anhydridu 3-nitroftalové kyseliny (1,3 g, 6,7 mmol), a octanu sodného (0,6 g, 7,4 mmol) v kyselině octové (30 ml) byla zahřívána pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 6 hodin. Směs byla' poté ochlazena a zakoncentrována ve vakuu. Výsledná pevná látka promývána vodou (30 ml) a metylen chloridem (30 ml) po dobu 30 minut. Suspenze byla zfiltrována, pevná látka promyta metylen chloridem a vysušena ve vakuu (60°C, < 1 mm) za vzniku 1,44 g (68%) 3-(3-nitroftalimido)-3metylpiperidin-2,6-dionu ve formě téměř čistě bílé pevné látky: mp (bod tání 265-266,5 °C; ³H NMR (DMSO-d₆) δ 11,05 (s, 1H) ,

8,31 (dd, J=l,l a 7,9 Hz, 1H) , 8,16-8, 003 (m, 2H) , 2,67-2,49 (m, 3H) , 2,08-2,02 (m, 1H) , 1,88 (s, 3H) ; ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 172,20, 171,71, 165,89, 163,30 144,19, 136,43, 133,04, 128,49,

126,77, 122,25, 59,22, 28,87, 28,49, 21,04; HPLC, Waters Novao /-> · · ······

ZZ ···· · ·· ··· ·· ·'

Pak Cis kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH3CN/0,l% H3PO4 (vodná), 7,38 (98%); Anal. výpočet-pro C14H11N2O6; C, 53,00; H, 3,49; N, 13,24. Nalezeno C, 52,77; H, 3,29; N, 13,00.

Podobným způsobem mohou být získány z a-amino-oc-etylglutarimid hydrochloridu a oc-amino-cc-propylglutarimid hydrochloridu sloučeniny 3-(3-nitroftalimido)-3-etylpiperidin-2,6-dion a 3(3-nitroftalimido)-3-propylpiperidin-2,6-dion.

Přiklad 7

3-(3-aminoftalimido)-3-metylpiperidin-2,6-dion

3- (3-nitroftalimido)-3-metylpiperidir.-2, 6-dion (0,5 g, 1,57 mmol) byl rozpuštěn v acetonu (250 ml) za mírného zahřívání a poté ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto roztoku byl pod dusíkem přidán 10% Pd/C (0,1 g) . Směs byla hydrogenována po dobu 4 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 50 psi. Ke směsi byla přidána voda (50 ml) za účelem rozpuštění produktu. Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr promytý acetonem (50 ml). Filtrát byl zakoncentrován ve vakuu za vzniku pevné látky žluté barvy a poté zfiltrována a vysušena (60°C, <1 mm) za vzniku 0,37 g (82%) 3-(3-áminoftalimido)-3-metylpiperidin-2,6dionu ve formě pevné látky žluté barvy: mp (bod tání 268-269

°C;	^XH NMR	(DMSO-d₆)	δ 10,	98 (s, 1H)	, 7,44 (dd, J=7	, 1 a 7,3	Hz,
1H) ,	6, 99	(d, J=8,4	Hz, 1	H), 6,94	(d, J=6,9 Hz, 1	H) , 6,52	(s,
2H) ,	2,71-	-2,47 (m,	3H) ,	2,08-1,99	(m, lHj , 1,87	(s, 3H);	13_C

NMR (DMSO-dg) δ 172,48, 172,18, 169, 51, 168,06 146, 55, 135, 38,

131,80, 12,51, 110,56, 108,30, 58,29, 29,25, 28,63, 21,00;

HPLC, Waters Nova-Pak Ci₈ kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H3PO4 (vodná), 5,62 min (99,18%); Anal. výpočet pro Ci4H₁₃N₂O4; C, 58,53; H, 4,56; N, 14,63. Nalezeno C, 58,60; H, 4,41; N, 14,36.

Podobným způsobem mohou být získány z 3-(3-nitroftalimido)-3etylpiperidin-2,6-dionu a z 3-(3-nitroftalimido)-3-propyl

piperidin-2, 6-dionu sloučeniny „^3^.( 3-nitrof talimido) -3-etyl piperidin-2,6-dion a 3-(3-nitroftalimido)-3-propylpiperidin2,6-dion.

Přiklad 8

Metyl 2-br.omometyl-3-nitrobenzoát

Promíchaná směs metyl 2-metyl-3-nitrobenzoátu (17,6 g, 87,1 mmol) a N-bromosuccinimidu (18,9. g, 105 mmol) v karbon tetrachloridu (243 ml) byla zahřívána pod mírným zpětným chlazením pomocí 100 W žárovky umístěné 2 cm od reakční směsi a zářící na ní přes noc. Po 18 hodinách byla reakční směs ochlazena na pokojovou teplotu a zfiltrována. Filtrát byl promyt vodou (2x120 ml), roztokem soli (120 ml) a vysušen (MgSO₄) . Rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za vzniku pevné látky žluté barvy. Produkt byl chromatograficky purifikován (hexan:etylacetát 8:2) za vzniku 22 g (93%) metyl 2-bromometyl3-nitrobenzoátu ve formě pevné látky žluté barvy: mp (bod tání 69-72 °C; ^XH NMR (CDC13) δ 8,13-8,09 (dd, J=l,36 a 7,86 Hz, 1H) , 7,98-7,93 (dd, J=l,32 a 8,13 Hz, 1 H), 7,57-7,51 (t, J=7,97 Hz, 1 Η) , 5,16 (s, 2H) , 4,0 (s, 3Ή) ; ¹³C NMR (CDC13). δ 65, 84,

150,56, 134,68, 132,64, 132,36, .129, 09, 53,05, 22,70; HPLC,

Waters Nova-Pak Cis kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 40/60 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 8,2 min (99%); Anal. výpočet pro C₉H₈NO₄Br: C, 39,44; H, 2,94; N, 5,11, Br 29,15. Nalezeno C, 39,51; H, 2,79; N, 5,02; Br, 29,32.

Příklad 9

3- (l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl) -3-metylpiperdin -2,6-dion K promíchané směsi oc-amino-cc-metylglutarimid hydrochloridu (2,5 g, 14,0 mmol) a metyl 2-bromometyl-3-nitrobenzoátu (3,87 g, 14,0 mmol v dimetylformamidu (40 ml) byl přidán trietylamin (3,14 g, 30,8 mmol). Výsledná směs byla zahřívána pod zpětným chlazením pod dusíkem po dobu 6 hodin. Směs byla ochlazena a poté zakoncentrována ve vakuu. Výsledná pevná látka byla • · · ·

promývána vodou (50 ml) a CH₂C1₂ po dobu 30 minut a poté zfiltrována, promyta metylen chloridem a vysušena ve vakuu (60°C, <1) za vzniku 2,68 g (63%) 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-lyl) -3-metylpiper.idin-2, 6-dionu ve formě pevné látky téměř bílé barvy: mp (bod tání) 233-235 °C; ^ΧΗ NMR (DMSO-d₆) δ 10,95 (s,

1H), 8,49-8,46 (d, J=8,15 Hz, 1H), 8,13-8,09 (d, J=7,43 Hz, 1

H), 7,86-7,79 (t, J=7,83 Hz, 1 H), 5,22-5,0 (dd, J=19,35 a 34,6 Hz, 2H) , 2,77-2,49 (m, 3H) , 2,0-1,94 (m, 1H) , 1,74 (s, 3H) ; ¹³C

NMR‘. (DMSO-d₆) Ó 173, 07, 172,27, 164,95, 143, 15, 137,36, 135,19,

130, 11, 129,32, 126, 93, .57,57, 48, 69, 28,9, 27,66,, 20,6; HPLC, Waters Nova-Pak Cis kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H3PO4 (vodná), 4,54 min (99,6%); Anal. výpočet pro C 4 Hi 3N3O5_; C, 55,45; H, 4,32; N, 13,86. Nalezeno C, 52,16; H, 4,59; N, 12,47.

Náhradou ekvivalentního množství a-amino-a-etylglutarimid hydrochloridu a α-amino-a-propylglutarimid hydrochloridu za aamino-a-metylglutarimid hydrochlorid mohou být získány sloučeniny 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl)-3-etylpiperdin

2.6- dion a 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-yl)-3-propylpiperdin 2.6- dion.

Příklad 10

3-(l-oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)-3-metylpiperdin -2,6-dion 3-(l-oxo-4-nitroizoindolin-l-ylj-3-metylpiperdin -2,6-dion (1,0 g, 3,3 g mmol) byl za mírného zahřívání rozpuštěn v metanolu (500 ml) a poté ochlazen na pokojovou teplotu. K tomuto dusíku byl pod dusíkem přidán 10% Pd/C (0,3 g) . Směs byla hydrogenována po dobu 4 hodin v přístroji Parr pod tlakem vodíku 50 psi. Směs byla zfiltrována přes Celitový filtr, který byl promyt metanolem (50 ml). Filtrát byl zakoncentrován ve vakuu za vzniku pevné látky téměř bílé barvy. Pevná látka byla promývána metylenchloridem (20 ml) po dobu 30 minut a poté zfiltrována a pevná látka byla vysušena ve vakuu (60°C, <1) za • ·

vzniku 0,54 g (60%) 3- (l-oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)-3metylpiperdin -2,6-dionu ve formě pevné látky bílé barvy: mp (bod tání) 268-270 °C; NMR (DMSO-d₆) Ó 10,85 (s, IH) , 7,197,13 (t, J=7,63 Hz, IH), 6,83-6,76 (m, 2H) , 5,44 (s, 2H), 4,41 (s, 2H), 4,41 (s, 2H), 2,71-2,49 (m, 3H), 1,9-1,8 (m, IH), 1,67 (s, 3H) ; ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 173,7, 172,49, 168,0, 143,5,

132,88, 128,78, 125,62, 116,12, 109,92, 56,98, 46,22, 29,04,

27,77, 20,82; HPLC, Waters Nova-Pak Ci₈ kolona, 4 mikrony, 1 ml/min, 240 nm, 20/80 CH₃CN/0,l% H₃PO₄ (vodná), 1,5 min (99,6%); Anal. výpočet pro C14H15N3O3: C, 61,53; H, 5,53; N, 15,38. Nalezeno C, 58,99; H, 5,48; N, 14,29.

Podobným způsobem - mohou být - .....získány z - - 3-(l-oxo-4nitroizoindolin-l-yl)-3-etylpiperdin -2,6-dionu. a 3-(l-oxo-4nitroizoindolin-l-yl)-3-propylpiperdin -2,6-dionu sloučeniny 3(l-oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)-3-etylpiperdin -2,6-dion a 3-(1oxo-4-aminoizoindolin-l-yl)-3-propylpiperdin -2,6-dion.

Příklad 11

Tablety, každá obsahující 50 mg l-oxo-2-(2,6-dioxo-3metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoroizoindolinu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet)

1-oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7tetrafluoroizoindolin

....................................................... 50,0 g laktóza ............................................... 50,7 g pšeničný škrob ............ 7,5 g polyetylén glykol 6000 ................................ 5,0 g talek ................................................. 5,0 g magnézium stearát ...................... . ............... 1,8 g demineralizovaná voda ................................. q.s.

Sitt 9 9 9 999 9 9 99

Pevné látky jsou nejprve protlačeny^přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté byly smíchány aktivní složka, laktóza, talek, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 40 ml vody a tato suspenze je přidána k vařícímu se roztoku polyetylén glykolu ve 100 ml vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi je vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysoušen při teplotě 35°C, protlačen přes síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 6 mm.

Příklad 12

Tablety, každá obsahující 100 mg l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3yl)-4-aminoizoidolinu mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2-(2 , 6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoizoidolin

....................................................... 100,0 g laktóza .............................................. 100,0 g pšeničný škrob ....................................... 47,0 g magnézium stearát .................................... 3,0 g

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté jsou smíchány aktivní složka, laktóza, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 40 ml vody a tato suspenze je přidána do 100 ml vařící se vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi je vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysoušen při teplotě 35°C, protlačen přes síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 6 mm.

Přiklad 13 ...... . _w ..

Tablety určené ke žvýkání, každá obsahující 75 mg 2-(2,6-dioxo3-metylpiperidin-3-yl)-4-aminoftalimidu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet)

2- (2, 6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl) -4-aminoftalimid . ...................................................... 75,0 g manitol .............................................. 230,0 g laktóza .............................................. 150,0 g talek ................................................. . . 21,0 g gly cín ....................................... 12,5 g stearová .kyselina.. --------... . . ...____________________ . . .....___________________________________10-, 0.-g.

sacharin ............................................... 1,5 g

5% roztok želatiny .................................... q.s.

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti k 0,25 mm. Poté jsou smíchány manitol a laktóza a pomocí roztoku želatiny je vytvořen granulát, který je protlačen přes síto o velikosti ok 2 mm, poté vysušen při teplotě 50°C a opět protlačen přes síto o velikosti ok 1,7 mm. 2-(2,6-dioxo-3metylpiperidin-3-yl)-4-aminoftalimid, glycin a sacharin jsou důkladně promíchány, poté je přimíchán manitol, laktózový granulát, stearová kyselina a talek a celá směs je promíchána a komprimována do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 10 mm majících na horní straně žlábek pro rozlomení tablety.

Příklad 14

Tablety, každá obsahující 10 mg 2-(2,6-dioxoetylpiperidin-3yl)-4-aminoftalimidu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) • · · ·· ft¹ · · · • ·· · ···«

2-(2,6-dioxoetylpiperidin-3-yl)-4-aminoftalimid

.......... · · ........................................... 10, O g laktóza .............................................. 328,5 g kukuřičný škrob ....................................... 17,5 g polyetylén glykol 6000 ................................ 5,0 g talek ................................................. . 25,0 g magnézium stearát ..................................... 4,0 g demineralizovaná voda ..................................q. s .

Pevné látky jsou nejprve protlačeny přes síto o velikosti ok 0,6 mm. Poté jsou smíchány aktivní složka, laktóza, talek, magnézium stearát a polovina škrobu. Druhá polovina škrobu je suspendována v 65 ml vody a .tato suspenze je přidána k vařícímu se roztoku polyetylén glykolu ve 260 ml vody. Výsledná pasta je přidána k práškovým substancím a ze směsi byl vytvořen granulát, v případě nutnosti za pomoci přidání vody. Granulát je přes noc vysušen při teplotě 35°C, protlačen přes síto o velikosti ok 1,2 mm a komprimován do z obou stran konkávních tablet o přibližném průměru 10 mm majících na horní straně žlábek pro rozlomení tablety.

Příklad 15

Tablety vyplněné suchou želatinou, každá obsahující 100 mg 1oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafuoroizo indolinu, mohou být připraveny následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet) l-oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetra fuoroizoindolin

...................................................... 100,0 g mikrokrystalická celulóza ............................ 328,5 g kukuřičný škrob ................................ 17,5 g sodium lauryl sulfát ..... 2,0 g magnézium stearát ..................................... 8,0 g

444· ·· · ·· ·4 · 4 · · 4 · 4 4 4 4 · 4 4 4 4444 · 4 4 4 * 4 4 4 4 4 • · 4 4 4 4 444

4444 4 44 444 44 4·

Sodium lauryl sulfát je proset do l-oxo-2-(2,6-dioxo-3metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafuoroizoindolinu přes síto o velikosti ok 0,2 mm a obě dvě složky jsou důkladně promíchávány po dobu 10 minut. Poté je přidána mikrokrystalická celulóza přes síto o velikosti ok 0,9 mm a celá směs je opět důkladně promíchávána po dobu 10 minut. Nakonec je přidán přes síto o velikosti ok 0,8 mm magnézium stearát a po 3 minutách míšení je směs rozdělena v porcích po 140 mg do kapslí se suchou želatinou ve tvaru O (protáhlé kapsle).

Příklad 16

0,2% injekční nebo infúzní roztok může být připraven následujícím způsobem:

Složení (pro 1000 tablet)

1-oxo-2-(2,6-dioxo-3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoro izoindolin

..................................................... . 5,0 g chlorid sodný ......................................... 22,5 g fosfátový pufr pH 7,4 ................................ 300,0 g demineralizovaná voda ..........................'. ad 2500,0 ml

2, 0 g magnézium stearát . .................................... 8,0 g l-oxo-2-(2,6-dioxo3-metylpiperidin-3-yl)-4,5,6,7-tetrafluoro izoindolin je rozpuštěn v 1000 ml vody a zfiltrován přes mikrofiltr. Poté je přidán roztok pufru a celá směs je doplněna do 2500 ml vodou. K přípravě lékových forem s přesnými dávkami jsou do skleněných ampulí (každá obsahující 2,0 nebo 5,0 mg imidu) vloženy části po 1,0 nebo 2,5 ml.

Claims

2,6-dioxopiperidin vybraný ze skupiny sloučeninou charakterizovanou vzorcem:

tvořené (a) v kterém:

jeden z X a Y je C=O, a druhý z X a Y je C=O, nebo CH₂, (i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R^č je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R^č jsou vodík;

R⁵ je vodík, nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo CO-R⁷-CH (R¹⁰)NR^áR⁹;

R⁶ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chloro, nebo fluoro;

R⁷ je m-fenylen nebo p-fenylen nebo -(C_nH_2n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

Každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo R⁸ a R⁹ dohromady jsou tetrametylen, pentametylen, hexametylen, nebo -CH₂CH₂XCH₂CH₂-, kde X je -0-, -S- nebo -NH-;

R¹⁰ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo fenyl; a (b) kyselou adiční solí řečených sloučenin, které obsahují atom dusíku schopný protonace.

2. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 1, kde každý z R¹,

R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl, derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4, R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; R⁷ je m-fenylen nebo p-fenylen, každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo metyl a R¹⁰ je vodík.
3. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 1, kde každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4,' R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; R⁷ je -(C_nH_2n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4; každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo metyl a R¹⁰ je vodík.
4. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 1, kde každý z R¹, R², R³ a R⁴ je NH₂ a zbývající R¹, R², R³ a R^č jsou vodík; R⁶ je vodík, metyl, etyl nebo propyl; R⁷ je m-fenylen nebo p-fenylen, každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo metyl a R¹⁰ je vodík.
5. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 1, kde každý z R¹, R², R³ a R⁴ je NH₂ a zbývající R¹, R², R³ a R^č jsou vodík; R⁶ je

vodík, metyl, etyl nebo propyl; R⁷ je -(C_nH_2n)-, kde n . má vodík hodnotu, od 0 do 4; každý nebo metyl a R¹⁰ je vodík z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je 6. 2,6-dioxopiperidin vybraný ze skupiny tvořené (a)

sloučeninou charakterizovanou vzorcem:

v kterém:

jeden z X a Y je C=0, a druhý z X a Y je C=0, nebo CH₂, (i) každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4_Z nebo alkoxy derivát

ΦΦ ΦΦΦΦ ·· · ·· ·· φ φ Φ ΦΦΦΦ ΦΦΦΦ φ * ΦΦ Φ Φ ΦΦΦ uhlíkových atomů 1 až 4, nebo (ii) jeden z R¹, R², R³ a R^c je NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R^c jsou vodík;

R⁵ je vodík, nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo CO-R⁷-CH (R¹⁰) NR^áR⁹;

R⁶ je alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, benzo, chloro, nebo fluoro;

R⁷ je m-fenylen nebo p-fenylen nebo -(C_nH₂n)-, kde n má hodnotu od 0 do 4;

Každý z R⁸ a R⁹ nezávisle na sobě je vodík nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo R⁸ a R⁹ dohromady jsou tetrametylen, pentametylen, hexametylen, nebo -CH2CH2XCH2CH2-, kde X je -0-, -S- nebo -NH-;

R¹⁰ je vodík, alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 8, nebo fenyl; a (b) kyselou adiční solí řečených sloučenin, které obsahují atom dusíku schopný protonace.
7. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 6, kde každý z R¹, R², R³ a R⁴ je nezávisle na ostatních halo nebo alkyl derivát uhlíkových atomů 1 až 4, nebo alkoxy derivát uhlíkových atomů 1 až 4 a R⁶ je metyl, etyl nebo propyl.
8. Sloučenina definovaná v patentovém nároku 6, kde každý z R¹, R², R³ a R⁴ je NH₂ a zbývající R¹, R², R³ a R^č jsou vodík; R⁶ je metyl, etyl nebo propyl.
9. Metoda ke snížení nežádoucích hladin TNFoc u savců, která se skládá z podání efektivního množství sloučeniny definované v patentovém nároku 1.
10. Metoda ke snížení nežádoucích hladin TNFoc u savců, která se skládá z podání efektivního množství sloučeniny definované v patentovém nároku 6.
11. Farmaceutický preparát tvořený množstvím sloučeniny definované v patentovém nároku 1, které je po podání jedné nebo • l ·· ··»» 9 9 9 • 9 opakovaných dávek preparátu kombinovaného s nosičem dostatečné ke snížení hladin TNFCt u savců.
12. Farmaceutický preparát tvořený množstvím sloučeniny definované v patentovém nároku 6, které je po podání jedné nebo opakovaných dávek preparátu kombinovaného s nosičem dostatečné ke snížení hladin TNFa u savců.